Předseda (zvoní):
Slovo dále má p. posl.
Slavíček.
Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Po vývodech kol. Chalupy, který probíral předlohu zákona s hlediska národohospodářského žití dělníkova, dovolte, abych také několik slov zásadních řekl z důvodů národohospodářských a pak s hlediska oněch vrstev našeho poplatnictva, které naše strana zastupuje vedle dělníků, to jest s hlediska malých a drobných poplatníků živnostenských. Tato daň čili reforma osobní daně z příjmu je součástkou finančního plánu, který jsme zahájili odhlasováním zvýšené daně z obratu. Zákon sám, až jej odhlasujeme, má zmírniti některé těžkosti a příkrosti, které nesporně bude míti v zápětí daň z obratu, ovšem příkrosti pro malé drobné živnostnictvo. Upozorňuji, jak zcela správně pan kolega Chalupa řekl, že byly podány některé návrhy o velkém zvýšení daně prostého minima, návrhy to pro nemyslící a nezasvěcený lid velmi lákavé, ba velmi slibné a že naše stanovisko jest odlišné od těchto návrhů z důvodů principielních a zásadních, neboť hájíme stanovisko, že k přímé povinnosti daňové má býti pokud možno zatažen každý poplatník, občan našeho státu, aby si byl vědom jsoucnosti státu, aby se na stát nedíval jako na něco abstraktního, jako na něco, od čehož možno všecko žádati, ale pro co nemusíme nic dávati. A kdyby bylo sociální postavení dělníkovo ustálené, trvalé, pak bychom hájili dokonce i zásadu, aby daně prosté minimum nebylo zvýšeno ze 4.800 na 6.000, jak předloha praví. Jen ta okolnost, že se nalézáme v přelomu hospodářského života, po případě v eventuelním očekávání snížení nebo vzestupu požitků, případně i mezd a snížení cen potravin našich, přimělo nás k tomu, že jsme hlasovali pro zvýšení daně prostého minima z 4.800 na 6.000 K. Díváme se na daň tuto jako na základní daň pro příští finanční plán a pro příští úpravu celého systému daňového, neboť kdybychom se nedívali takto na tuto daň, přišli bychom snad k tomu, že osobní daň z příjmu jako všeobecná daň výdělková podléhati má autonomním přirážkám, aby každý občan placením autonomních přirážek byl přímo přitažen k zodpovědnosti a k spolunákladu na hospodářství zemská, městská i okresní. Ale vzhledem k tomu, že je naším úmyslem systém daňový v době pokud možno nejkratší ze základů změniti, při kteréžto změně má zaniknouti všeobecná daň výdělková, tedy jednak z příčin nespravedlnosti, která se páše nynějším daňovým systémem na malém drobném poplatníku, na chudém krejčím, obuvníku, koláři, kováři atd., který je přitažen k povinnosti ke státu nejen daní touto, nýbrž i všeobecnou daní výdělkovou a ohromnými přirážkami k ní, přiměly nás tyto okolnosti k tomu, že jsme návrh ten nepodávali.
Shodneme-li se během té doby na této ideální dani, ke které by se snad přiblížil nynější doby nejvíce systém francouzský, jistě vykonáme svou povinnost a spravedlnost, neboť pak nikdo nebude platiti daň proto, že se vyučil kovářem nebo kolářem a že se živí živností tou, kdežto jiní občané - zemědělci mi to odpustí - zemědělci živí se svým způsobem, ale všeobecné daně výdělkové neplatí.
Upozorňuji, že na místo těchto nesrovnalostí měla by se platiti daň jednotná, daň z výnosu, ať už se živí občan způsobem kterýmkoli, stejně daň z příjmů gážisty, stejně daň z důchodu, stejně daň ze živností, stejně daň ze živnosti rolnické atd. atd. To je ideál, za kterým jdeme programově a o němž mluvil kol. Chalupa.
O výhodách, které tato předloha zákona poskytuje drobným poplatníkům, chtěl bych říci jen tolik: Dříve za starých platných zákonů o osobní dani z příjmu nebylo dovoleno malému drobnému živnostníku odečísti od svého skutečného příjmu práci vykonávanou jeho manželkou a jeho dětmi. Jestliže kol Chalupa mluvil o výhodách pro dělnictvo, které jich opravdu zasluhuje, tedy je to jen sociální spravedlnost, jestliže se výhod těchto dostává také těmto proletářům hospodářským se živnostenskými listy v rukou.
Upozorňuji, že podle této předlohy zákona živnostník bude moci stejně oceniti práci své manželky, bez níž by mnohdy vůbec svou živnost nemohl vésti, bude moci oceniti práci svých dětí, kterých v mnohých případech používá v nejútlejším věku dětském, a bude moci 1/3 svého příjmu přesunouti neb odpočítat od svého příjmu a teprve zbytek je zdaněn osobní daní z příjmu.
Ba, chtěl bych jíti dále a říci, že tato předloha přibližuje se také hodně ku přání a systému národo-hospodářskému, který my hlásáme - t. j. k souměrnému zatížení poplatníků podle jejich schopností, neboť je v tom veliký rozdíl proti ustanovením dřívějším a nynějším. A nemýlím-li se ve svých výpočtech, ad hoc sestavených, myslím, že v nejvyšších stupnicích daňových podle tohoto zákona, který mluví o přirážkách válečných 550 až 600%, budou silné hospodářské vrstvy do té míry zatíženy daňově, že budou platiti 1/3 ba snad skoro 1/2 svého příjmu jen na osobní dani z příjmu podle této předlohy zákona. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Upozorňuji tedy, že nebude se moci již říkati nám a nezasvěcené veřejnosti, že naše republika je republikou demokratickou jen podle názvu, že chrání veliké, hospodářsky silné jednotlivce a pomocí daní nebo v podobe daní nepřímých anebo přímých zatěžuje nejširší vrstvy obyvatel, nýbrž že tímto zákonem a zákony dalšími, které jsou součástkou finančního plánu, dojdeme k té spravedlnosti sociální, po které voláme a kterou jsme si vytkli při budováni tohoto státu.
Abych vypočítával podrobnosti předlohy samé, bylo by zbytečno, poněvadž kryjeme se v názorech se sociálními demokraty a názory tyto tlumočil, co merita se týče, řečník přede mnou, kol. Chalupa. Jen bych chtěl ještě dodati: Celé jednání naše, směřující k odhlasování finančního plánu a sanování takto financí státních a autonomních, dlužno, ba nutno posuzovati celkově, a nikoli vytrhovati z finančního plánu jednu daň, která snad jest opravdu tíživá, to nikdo nepopírá, ale ty úlevy, ty reformy, které nastanou pro poplatníky a ta spravedlnost, která je sledována lidmi dobře a demokraticky cítícími, potom by zanikaly.
Budeme-li posuzovati finanční
plán celkově: až odhlasujeme tuto daň, daň dědickou a daň z obohacení,
pak mnohý člověk, který si dá práci a prostuduje tyto zákony,
bude spokojen a bude hleděti vstříc tomu, po čem voláme všichni:
"Stejné povinnosti, stejná práva, sobectví stranou, celek
nade všechno!" (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Přerušuji projednávání tohoto předmětu, jakož i denního pořadu
vůbec a přistoupíme k
pokračování v rozpravě o naléhavých interpelacích
1. posl. Johanise, Brodeckého a soudr. na vládu ve věci stávky bankovního úřednictva a zřízenectva (tisk 2499),
2. posl. dr. Czecha, Schäfera, Hirsche, Pohla, Palme, Kirpalové a druhů předsedovi vlády a min. financí o zasahování bankovního úřadu do stávky bankovních úředníků (tisk 2524),
3. posl. Tučného, Hrušovského, Davida a spol. min. předsedovi ve věci stávky bankovních zaměstnanců (tisk 2550),
4. posl. Bubníka, Toužila a
soudr. min. předsedovi, ministru vnitra a financí o příčinách
a událostech, souvisejících se stávkou bankovního úřednictva (tisk
2561).
Ke slovu je přihlášen dále pan
posl. Langr. Uděluji mu je.
Posl. Langr: Slavná sněmovno! Loudavým projednáváním pilných interpelací o stávce bankovních úředníků, podaných socialistickými stranami této sněmovny, se stalo, že stávka ukončena byla o několik dnů dříve, než se odhodlala vláda podati své prohlášení a než tyto interpelace byly sněmovnou projednány. Čeho chtěli bankovní úředníci docíliti stávkou před několika dny ukončenou? Úředníci žádali od Svazu bank, aby na základě dojednané dohody uznána jim byla služební pragmatika. Služební pragmatikou žádali úředníci uznání dvou hlavních zásadních požadavků. První z těchto zásadních požadavků byl, aby existenční postavení jich bylo podloženo určitou formulí zákona, aby jejich postavení doznána byla jakási právní jistota. Druhým základním požadavkem bylo, aby o postupu jednotlivých úředníků a zřízenců rozhodovala kvalifikace, poctivost, osvědčená píle jednotlivých úředníků a ne jako tomu dosud u bank je, že o postupu, o zařazování do vyšších stupnic rozhodují pouze ředitelé ne se stanoviska věcného, ne proto, že ten aneb onen úředník se osvědčil, že má dostačující nebo výbornou kvalifikaci, že je pilný a spolehlivý, nýbrž že pouze rozhoduje to, jak ten aneb onen úředník jest u svého představeného oblíben.
A, vážení pánové, kdo zná poměry v našich, zejména v českých bankách, ten mně přizná, že zlořádů po této stránce bylo v českých bankách celá řada, že tam náš úředník přes veškeru svou energii a píli byl odstrkován jen proto, že mel kus charakteru osobního, že nedovedl podlízat a přímo otrocky se hrbiti před bankovním ředitelem, před pány ze správní rady a že na druhé straně úředníci, kteří měli všechny tyto necharakterní vlastnosti, byli povyšováni, že preterovali všechny přičinlivé, schopné úředníky. To byl motiv, to byla příčina, proč úřednictvo žádalo kategoricky od Svazu bank, aby přistoupil na dohodu služební pragmatiky, která by všechny tyto zlořády do budoucna učinila ne nemožnými - ale aspoň do určité míry je znemožnila.
Vážení pánové! Domnívám se, že každý poctivý, nestranný člověk byl by musel uznati tyto naprosto samozřejmé a spravedlivé požadavky za správné a každý, kdo má jen trochu smysl pro spravedlnost, musil by se přidati na stranu stávkujících a jaksi mravně podpořiti stav bankovních úředníků, tento veliký, těžký zápas se Svazem bank a řediteli. Vážení pánové! My jsme však viděli pravý opak. Valná část české veřejnosti přiklonila se v tomto velikém existenčním zápase na stranu zaměstnavatelů, na stranu ředitelů, na stranu správ různých velikých peněžních a bankovních ústavů. Kde byly příčiny, že veliká část veřejnosti nevykonala své povinnosti? Příčiny ležely v tom, že Svaz bank a ředitelé měli k disposici hlavní žurnály českého časopisectva, že Svaz bank měl dostatek peněz, aby koupil si tímto způsobem veřejné mínění a tím podlomil energii a bojeschopnost stávkujících úředníků. Po celé týdny, co stávka trvala, četli jsme v novinách informace, z jakých motivů tato stávka vypukla. Mezi jiným četli jsme velmi nepravdivé, ale velmi dobře vypočítané volání k české veřejnosti, že prý úřednici a zřízenci domáhají se správy, resp. vlivu na správu bankovních a peněžních ústavů.
Velectění pánové! Mohu prohlásiti, když prostudoval jsem zcela zevrubně celou služební pragmatiku, tak jak byla Svazem bank se zástupci úřednictva dojednána, že nenašel jsem v ní ani jediného slova, kde by se mluvilo o tom, že úředníci domáhají se vlivu na správy bank, ať již po stránce obchodní nebo správní. Česká žurnalistika pustila do světa tyto klamné zprávy a vyvolala náladu proti stávkujícím úředníkům. I namnoze malí, sociálně slabší lidé, kteří měli nějakou tu korunku v některém peněžním ústavě, domnívali se postrašeni, že by potom neměli té jistoty, jakou mají nyní v bankách a peněžních ústavech, když rozhodujícími pány jsou ředitelé a správní rady.
Jest třeba, abychom si uvědomili cely průběh stávky, jak tato se vyvíjela až k jejímu konci. Nikdo, kdo je nestranný, nemůže upříti, že bankovní úředníci osvědčili se v této stávce jako lidé vědomí si svého cíle, že bankovní úředníci nepoužili ani jediného prostředku k dosažení svých požadavků, který by neodpovídal zákonům a veřejnému pořádku. Naopak musím zde prohlásiti, že bankovní úředníci přes to, že po prvé byli ve velikém sociálním zápase, ukázali, že pochopili tento veliký, sice napínavý, ale spravedlivý boj zaměstnanectva s kapitálem.
Po této stránce se tedy zaměstnanectvu nemůže vytýkati toho nejmenšího, naopak musím velmi mnoho vytýkati způsobu, jakým veden byl boj se strany bankovních ředitelů. Co dělali bankovní ředitelé, jak přímo nemravným způsobem snažili se podlamovati bojeschopnost stávkujícího úřednictva, nedá se ani popsati. Páni šli tak daleko, že chodili do soukromých rodin, chodili za manželkami stávkujících úředníků a zřízenců a prohlašovali jim, jaké strašné konce bude stávka míti, malovali vše nejčernějšími barvami, ukazovali, jak beznadějný život povedou, když stávka bude prohrána, a tím je nutili, zejména manželky, aby činily mravní nátlak na své muže, na stávkující úřednictvo, aby stávku zradili a šli dělati stávkokaze. Tím způsobem získali se již prvého týdne celé řady nedosti charakterních lidí, kteří vpadali stávkujícím kolegům vzad, podlamovali jich existenční zápas a přivedli to tak daleko, že úřednictvo bylo na konec nuceno na milost a nemilost vydati se bankovním ředitelům. Bankovní ředitelé také nešetřili penězi ani závaznými sliby, ba šli tak daleko, že podepisovali některým úředníkům smlouvy na celou řadu let, že budou zabezpečeni i pro ten případ, kdyby stávka byla vyhrána a kdyby úřednictvo diktovalo si požadavek, že nechce pracovati se stávkokazi. I pro tento případ zaručovali bankovní ředitelé stávkujícím naprosté zabezpečeni tím, že po celou řadu let zavazují se jim vypláceti celé služné.
Vážení pánové! Takovým tedy způsobem podařilo se prolomiti jednotnou frontu stávkujících. Ale na těchto věcech nepřestávali bankovní ředitelé a šli tak daleko, že podpláceli i úředníky, kteří byli naprosto nespolehlivi, aby vykonávali těžký a zodpovědný úkol bankovního úředníka. Bankovní ředitelé, na příklad v Brně, šli tak daleko, že povyšovali lidi, kteří dopustili se již v určitých peněžních ústavech peněžních malversací, nad ostatní úředníky poctivé, osvědčené a kvalifikované. Když socialistická veřejnost a žurnalistika bičovala tyto nepřirozené, nezdravé poměry, tu ředitel banky, který držel nejhlavnějšího stávkokaze, který udělal první průlom do solidarity bankovního úřednictva, šel do původního závodu, kde byl příslušný zaměstnán, a žádal od ředitele, aby tomuto nepoctivému úředníku vydáno bylo vysvědčení naprosté zachovalosti a způsobilosti. A ředitel ústavu, z kterého byl příslušný úředník propuštěn pro nepoctivost, šel tak daleko, že dal prohlášení, že příslušný úředník je naprosto spolehlivý a poctivý. Pouze zásluhou presidenta tohoto ústavu Rozkošného se stalo, že na veřejnost toto osvědčení mravní zachovalosti vydáno nebylo.
Vážení pánové! Tedy takovým způsobem jednali na jedné straně stávkující zaměstnanci a na druhé straně ředitelé bank!
Já bych chtěl jen několika slovy poukázati také vedle této stránky na jinou stránku celého tohoto velikého sociálního zápasu úředníků se správami peněžních ústavů. Peněžní úředníci si byli vědomi toho, že správy bank, jak jsou vedeny nyní, jsou do budoucnosti neudržitelny.
Vážení pánové! To, co cítili úředníci bankovní, to cítila celá poctivá česká veřejnost. Pánové, banky dnes postupně, ale jistým způsobem stávají se všemohoucím, nejvlivnějším činitelem v tomto státě. Banky pletou se dnes do všech možných i nemožných obchodů, spekulací atd. Banky ve své ziskuchtivosti (Hlas: Vyděračství!), ve své lakotné touze po nezřízených ziscích vrhají se na všecka možná odvětví průmyslu a obchodu, a to nejen ve velkém, nýbrž i v malém.
Naši malí obchodníci a živnostníci již nesčíslněkráte stěžovali si na toto nelegální a nesprávné jednání bank a peněžních ústavů.
Naše banky svoji nemohoucnost a neporozumění pro velké úkoly, zejména naše státní úkoly, ukázaly ve veliké otázce stavebního ruchu.
My již přes 3 roky trpíme strašlivým nedostatkem obytných stavení, celá sta a tisíce rodin nežijí jako lidé, žijí v doupatech, celé desítky lidí nemají přístřeší, celé desítky a tisíce rodin žijí ve společné domácnosti, a to třeba i 3 rodiny v malé místnosti, nehodící se vůbec k obýváni ani jediné rodiny.
Vážení pánové! Stát, vláda, Národní shromáždění a různé výbory dělají vše možné, aby odpomohly té strašlivé bytové krisi. Toto Národní shromáždění uzákonilo zákon, který věcně je velmi dobrým zákonem, podle kterého mohlo se postaviti tisíce obytných budov v jednom roce, zákon má však tu jedinou slabou stránku, že ten, kdo hodlá stavěti, jest odkázán na finanční podporu našich peněžních ústavů. Stát může dáti pouhou garancii a ti, kteří stavěti chtějí, jsou odkázáni ucházeti se o přímou půjčku u bank.
Byli jsme svědky toho, že bankovní ústavy v této velmi naléhavé věci, v této státně nezbytné věci ukázaly naprosté neporozumění. Naše banky nechtějí půjčovati, a to proto, poněvadž jsou si vědomy, že, půjčují-li malým podnikatelům nebo soukromým osobám, které stavěti hodlají, nemohou účtovati veliké úroky, že musí půjčovati na několik roků. To znamená pro ně, že nemohou obrátiti kapitál několikráte za rok, jako v různých obchodech, a že zde jim jaksi uniká možnost těch ohromných zisků, které potom objeví se na konci roku v účetní uzávěrce a hlavně pak v tom, že vydatnými sumami podělují se pánové v ředitelstvu a pánové ve správních radách.
To jest jedním z hlavních důvodů a důkazů, že banky se neosvědčily právě po této stránce.
Teď bych chtěl ještě jen několika málo slovy zmíniti se o ukončení této stávky.
Stávka byla ukončena, jak je vám známo, naprostou kapitulací bankovního úřednictva a zřízenectva. Ne svojí vinou prohráli bankovní úředníci tento boj. Bankovní úředníci prohráli tento boj v první řadě tím, že nalezlo se v jejich řadách mnoho stávkokazů, lidí, kteří si nebyli vědomi své odpovědnosti a kteří nebyli si vědomi také toho, že páší hřích na celém stavu bankovních úředníků. Tito lidé neměli tolik mravní odpovědnosti před celou veřejností, aby se byli ukázali solidárními s těmi, kteří za každou cenu chtěli svoji existenci postaviti na určitější právní základ.
Dále, pánové, vina spočívá v tom, že nalezly se některé časopisy - hlavně české - které padaly stávkujícímu úřednictvu vzad šířením nepravdivých klamných zpráv. Také zavinila pád úředníků ta okolnost, že úřednictvo bankovní dosud nebylo vyškoleno v takových velikých zápasech, jak je vyškoleno naše odborově organisované dělnictvo.
Každý spravedlivý člověk by si myslil, že bankovní ředitelé spokojí se s tím, když donutí bankovní úřednictvo k tomu, aby kapitulovalo, aby totiž šlo za starých podmínek do kanceláří a vykonalo veškerou práci, která se během stávky nahromadila. Vážení pánové, tak si představoval každý slušný a poctivý člověk konec tohoto velikého sociálního zápasu. Ale co jsme viděli? Viděli jsme, že bankovní ředitelé dali na jevo tu po celých 5 neděl v sobě živenou touhu po pomstě nad těmi, kteří si dovolili ukázati také jednou bankovnímu kapitálu svoji vůli. Viděli jsme, jak daleko ta nezřízená touha po pomstě těch pánů šla. - Kdybyste, pánové, viděli, jakým způsobem se jednalo s úředníky, kteří přicházeli zpět do kanceláří, jakým potupným, nízkým způsobem bylo s nimi jednáno! Kdybyste byli viděli ty staré, v bankovních službách sešedivělé úředníky a zřízence, jak se slzami v očích vypravovali, že takového ponížení se nedožili za celého svého života, pak byste, pánové, řekli, že bankovní kapitál v této republice nenalézá se na výši doby a že bankovní ředitelé dali se ovládati svojí touhou po pomstě a nedovedli počítati se skutečností, že bankovní kapitál je přímo odkázán na spolusoučinnost bankovního úřednictva s nynějšími řediteli.
Pánové, bezohledné potupení poražených, to je ta nejstrašlivější stránka celého tohoto zápasu. A nás, kteří podávali jsme zde interpelaci o stávce bankovních úředníků, nás se těžce dotýká, že vláda v tomto velkém zápasu sociálním neukázala své pohotovosti a že v této věci nevykonala své povinnosti.
Máme důkazy, že politické úřady
vměšovaly se do stávky aktivním způsobem na úkor stávkujících
úředníků, že politické úřady konfiskovaly časopisy, které přinášely
zprávy o stávkokazech. Dokonce máme případ. ze ředitelství...
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím pana řečníka, aby skončil.
Posl. Langr (pokračuje): Ihned skončím... a zdejší telefonní centrály najímaly stávkokaze v době stávky.
Vážení pánové, tímto způsobem si počínali někteří vlivní a odpovědní státní úředníci. My bychom byli očekávali od vlády, že učiní vše, aby stávka byla ukončena takovým narovnáním, že by se necítil nikdo poraženým ani vítězem a kde by se umožnila spolučinnost úředníků s dosavadními správními radami a ředitelstvími bankovních ústavů.
Je pozorovati, že nejenom bankovní kapitál, nýbrž i ostatní kapitalisté v tomto státě dostávají odvahu. My jsme to viděli na celé řadě předcházejících velkých bojů dělnického proletariátu s kapitálem. To je pouze jeden článek řetězu útoků kapitalistů na proletariát. Upozorňujeme na jednu věc: Domnívají-li se páni, že nastává doba, kdy mohou provésti frontální útok proti organisovanému proletariátu, domnívají-li se, že v důsledcích posledních událostí v socialistickém táboře se jim podaří, aby oloupili dělnictvo o dosavadní vydobyté úspěchy, jsou na velikém omylu. Vážení pánové! Chtěl bych ku konci říci jedno: Jest-li prohraná stávka bankovních úředníků vyžádala si tolik obětí na existencích, jestli z ní vzešlo tolik škod stávkujícím, přece jedno dobro přinesla, a to, že bankovní úředníci se přesvědčili sami, jak málo mohou spoléhati na cit kapitalismu bankovního, že nemohou počítati s uznáním těchto lidí, kteří ukázali svoji touhu po krvi a podmanění malých, sociálně slabých lidí. A dalším úspěchem by bylo, kdybychom si doznali, že je potřebí, aby socialisté přešli od velkých slov, od líbivých hesel k houževnaté práci a velkým skutkům.
Vážení pánové! Jsem pevně přesvědčen, že tato stávka bude míti jedno velké dobro, že otevře oči všemu tomu malému pracujícímu lidu, dělníkům, úředníkům i zřízencům, kteří až do poslední doby věřili v sociální spravedlnost těch pánů, kteří sociální spravedlnosti měli plná ústa a v okamžiku, když měli rozhodnouti, když měli sociální spravedlnosti ukázati, postavili se proti utlačovaným a sociálně slabým.
Tato stávka ukázala, že je zde pouze jedna cesta: Všichni malí, sociálně slabí, aby si uvědomili, že každý velký sociální zápas bude možno vybojovati pouze společnou frontou proti kapitalismu, ať průmyslovému, ať bankovnímu.
Vážení pánové! My hluboce litujeme
všech těch strašlivých následků, které přinesla stávka úředníků.
My však důrazně protestujeme proti nelidskému počínání bankovních
ředitelů a správních rad a v posledním okamžiku voláme: Pánové,
nepřepínejte bez tak již do krajnosti napnutou strunu trpělivosti
veškerého proletariátu v tomto státě! (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Přerušuji rozpravu o těchto naléhavých interpelacích a přikročím k ukončení schůze.
Mezi schůzí byly tiskem rozdány
zprávy. Žádám o jich sdělení.
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
Tisk 2790. Zpráva rozpočtového výboru o vládnom návrhu zákona (tlač 2318), ktorým pozmenujú sa niektoré ustanovisne základného článku I. z roku 1890, jednajúceho o verejných hradských (silniciach) a mýtach na Slovensku a Podkarpatskej Rusi.
Tisk 2779. Zpráva I. zemědělského výboru, II. právního výboru o návrhu poslanců Dubického, Koudelky, Drobného, Kaderky, Hackenberga, Mikulíčka, Zavřela a Zierhuta jako členů subkomitétu pro vyřízení návrhů (tisk 161, 331, 278 a 1005) ve věci drobných zemědělských pachtů.
Tisk 2784. Zpráva I. ústavního výboru, II. rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1397) o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním.
Tisk 2785. Zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu zákona o dani z obohacení a z převodu nemovitostí.
Místopředseda Buříval: Mezi schůzí byla tiskem rozdána těsnopisecká zpráva o 70. schůzi poslanecké sněmovny N. S. R. Č.
Dále mezi schůzí byly tiskem rozdány
tyto naléhavé interpelace:
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
Tisk 2762. Naléhavá interpelace posl. Tausika, Svetlika a soudr. vládě o protizákonném a korupčním jednání ministra s plnou mocí pro Slovensko dr. Mičury.
Tisk 2776. Naléhavá interpelace posl. Scharnagla, Budiga, Böhra, dr. W. Feierfeila a druhů ministru zemědělství a zásobování o nedostatku krmiva, způsobeném suchem, a o cenách dobytka.
Místopředseda Buříval: Mezi
schůzí byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu
tento návrh:
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
Tisk 2611. Návrh posl. Hillebranda,
Deutschové a druhů na vydání služební pragmatiky pro učitele na
středních školách.
Místopředseda Buříval (zvoní): Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 4. srpna 1921 o 6. hod. odpolední s tímto
1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1203) ohledně změny některých ustanovení zákona o osobních daních přímých, tykajících se daně důchodové a daně z příjmu (tisk 2741).
2. Zpráva výboru rozpočtového o návrhu posl. Tayerle, Geršla, Kleina a soudr. (tisk 1258) na změnu § 6 zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n., kterým nově upraveny válečné přirážky k poplatkům a změněna některá ustanovení o poplatcích, dále o návrhu posl. Patzela, Knirsche a druhů (tisk 1594) na změnu zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n., o poplatkové povinnosti a o petici č. pet. 922 (tisk 2534).
3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1200), o dani z obohacení a z převodu nemovitostí (tisk 2785).
4. Zpráva výboru ústavního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1397) o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním (tisk 2784).
5. práva výboru zemědělského a právního o návrhu posl. Dubického, Koudelky, Drobného, Kaderky, Hackenberga, Mikulíčka, Zavřela a Zierhuta jako členů subkomitétu pro vyřízení návrhů (tisk 161, 278, 331 a 1005) ve věci drobných zemědělských pachtů (tisk 2779).
6. Zpráva výboru rozpočtového a státně-zřízeneckého o vládním návrhu zákona (tisk 2223) na poskytnutí státní zápůjčky Zástavnímu a půjčovnímu úřadu v Praze (tisk 2596).
7. Zpráva výboru státně-zřízeneckého a rozpočtového o návrhu posl. Brodeckého a soudr. (tisk 1240), jímž se mění zákon ze dne 18. února 1919, č. 89 Sb. z. a n., o zařadění oficiantů do úřednických tříd hodnostních a platových (tisk 2648).
8. Zpráva výboru státně-zřízeneckého a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2092), jímž se civilním a vojenským státním zaměstnancům, 17 jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných povoluje mimořádná výplata jednoměsíční částky nouzových výpomocí, stanovených zákonem ze dne 25. listopadu 1920, č. 625 Sb. z. a n (tisk 2715).
9. Zpráva výboru kulturního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2361), kterým se zřizuje "Nadání Arnošta Denise" (tisk 2714).
10. Zpráva I. výboru rozpočtového, II. výboru branného o vládním návrhu zákona (tisk 2009), kterým se povoluje úvěr pro pořízení první části augmentační zásoby oděvu a výstroje pro mužstvo (tisk 2591).
11. Zpráva výboru zdravotního o návrhu posl. dr. Holitschera, Palme, Kirpalové a soudr. (tisk 1320) na vydání zákona o zákazu podáváni alkoholických nápojů mladistvým (tisk 2075).
12. Zpráva výboru sociálně-politického návrhu posl. Ant. Nováka a soudr. (tisk 1846) na změnu § 28 zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců (tisk 2445).
13. Zpráva výboru sociálně-politického o návrhu posl. Dubického, dr. Kubíčka, dr. Černého, Molíka a soudr., aby při zadávání nádražních restaurací, kantin, prodejen lihových nápojů a prodejen tabákových bylo přihlíženo k potřebám válečných poškozenců (tisk 2481).
14. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2318), kterým se pozměňují některá ustanovení zákona čl. I. z roku 1890, jednajícího o veřejných silnicích a mýtech na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk 2790).
15. Zpráva výboru zahraničního a živnostenského o vládním návrhu zákona (tisk 2651), kterým se vláda zmocňuje, aby zatímně upravila obchodní styky s cizinou.
16. Zpráva výboru soc.-politického a dopravního o vládním návrhu zákona (tisk 2652), kterým se pozměňují ustanovení § 5 zákona ze dne 25. února 1920, č. 143 Sb. z. a n, o účasti zaměstnanců při hornictví na správě dolův a jejich podílů na čistém zisku.
17. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu zákona (tisk 2653), kterým se prodlužuje lhůt k přihláškám o důchod podle zákona o požitcích válečných poškozenců a upravuje vyplácení drahotní přirážky k jejich důchodům (tisk 2794).
18. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu zákona (tisk 2523) o podpoře nezaměstnaných.
19. Zpráva výboru imunitního o návrhu posl. Votruby, aby podle § 51 jednacího řádu byla udělena důtka posl. dr. Baeranovi.
Jsou proti mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich. Považuji návrh svůj
za schválený a končím schůzi.