Předseda (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu
řečníku zapsanému na straně "pro" panu posl. Schubertovi.
Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Jasnou smlouvu s Německem o státním občanství bylo by jen živě a vřele vítati. Avšak i kdyby byla ražena s úplnou právnickou exaktností, pramálo by republice prospěla. Málo říšských Němců bude se ohlížeti po zdejším státním občanství a snažiti se, aby je získali. To množství říšských Němců, kteří mezi námi žijí, může býti v našem státě jakožto snaživý element jen srdečně vítáno. Avšak nedemokratické chování naší vlády je již ze začátku odpuzuje. Naše demokracie umírá, usíná již spánkem smrti. Všemi svými listy a také v cizině provozujete pro svou demokracii drahou reklamu, naproti tomu doma, v západních Čechách, vládne dnes persekuce. (Souhlas na levici.) Cizinci jsou z těchto důvodů odpuzováni od nabývání státního občanství. Vytýká-ji se dnes něco právem neoblíbenému okresnímu hejtmanu nebo bernímu inspektorovi, odkrývá-li se zřejmá nezákonnost, jak je povinností poslancovou, kritisuje-ji se oprávněně, avšak věcně nepořádná správa, vidíte v tom všude přečin. To je zlé svědomí.
Člověk nepotřebuje býti bouřlivákem, může býti i mužem klidné, věcné rozvahy s pocitem zodpovědnosti; avšak přes to je povinen ostře udávati tyto veřejné škody. Dnes strádá proto nevinně, bez vědomí viny, šest nevinných našich národních příslušníků v samovazbě krajského soudu v Plzni. (Výkřiky německé: Slyšte! Slyšte!) Včera bylo povinností všech poslanců šumavské župy, aby spěchali do Plzně a protestovali. Jeden z našich lidí má na smrt nemocné dítě, jež umírá. Včera jsme odložili stranou všechny ohledy, do žádného výboru jsme nešli, spěchali jsme našim lidem ku pomoci. Bez zatýkacího rozkazu byli odvedeni, (Výkřiky na levici: Slyšte! Slyšte!) byli vyvlečeni jako těžcí zločinci, s nasazeným bajonetem, ze svých bytů byli vytaženi od ženy a dětí. U krajského soudu bylo opomenuto sděliti jim důvody zatčení. S obejítím soudů byl zde proveden zřejmý násilný akt. (Německé výkřiky. - Předseda zvoní.) Podezření z útěku tu není. (Výkřiky německé. - Hluk. - Předseda zvoní.) Nebyla obava, že budou brániti svědkům ve výpovědi. To je justice, horší než v době vašeho bojovníka za svobodu Karla Havlíčka, (Výkřiky na levici.) zpátečnická až do kosti. Za to se dává samovazba, za to chtějí odebrati obyvatelstvu zbrojní pasy v době, kdy v západních Čechách veřejná nejistota vyžaduje ochrany vlastnictví. Před krátkým časem byli dva zloději a vrahové zastřeleni. Velké delikty..... (Německé výkřiky.) a nyní mají býti zbrojní pasy odebrány.
Ve Stříbře mají však jiné starosti. Chci pojednati o věci věcně a klidně. Nešetřilo se s obviňováním a podezříváním, jisté listy čenichají po deliktech, samé pokrytectví, samá nepravda. (Výkřiky německé.) Kolega Srdínko zcela správně ..... (Německé výkřiky.), nechte mne přece trochu mluviti. (Výkřiky posl. dr. Hanreicha.) Kolega Srdínko napsal v jednom českém listě, že daňová nervosita je v mnohých případech oprávněna. Dávám mu za pravdu. Psaly se nepravdy, psalo se o otřesení nervů a pánové, kteří měli otřesení nervů, pili ku podivu odpoledne své plzeňské. Nás obviňují z agitace pro Habsburky. Holá, směšná nepravda. Po trpkých zkušenostech světové války nemáme přece přání po nějaké nové episodě Sixtovské nebo Parmské. Máme jiné starosti, jež nás v této době hluboce tíží. Shromáždění ve Stříbře, jež se považuje za východisko, nemělo naprosto tendence protistátní. To konstatuji hned na počátku. Shromáždění bylo řádně povoleno, pokoj a pořádek byly zachovány až k poslednímu bodu. - Co se tvrdí v interpelacích, jest holá nepravda. (Německé výkřiky.) Není pravda, že se stalo násilí na nějakém státním úřadě, zaručuji to svým slovem, že se šlo k úřadům pouze v deputacích. Zprávy berního úřadu byly uspokojivé a byly vzaty na konec na vědomí dokonce s uspokojením lidu. Tedy ani zdání násilí, ani zdání bezpráví se nestalo. Co se přihodilo ve Stříbře, bylo spravedlivou zákonnou obranou. Tlak budí protitlak. Jednati tak, jak bylo jednáno ve Stříbře, je nezcizitelným právem každého státního občana. Kdyby dnes vstal váš bojovník za svobodu Karel Havlíček, podivil by se, jak se v tomto státě zneužívá nove nabyté svobody. Obviňujete naše lidi z temperamentní agitace. Ano, pánové, říká se pak... (Stálé německé výkřiky.) Nenecháte mne ani mluviti, sami mne rušíte. Naši lidé jsou obviňováni z temperamentní agitace. Mají snad naši mužové při pohledu na ty škody ukazovati způsoby dvorních radů? Souhlasíme s Eötvösem: Naše mládež má míti oheň, jestliže už mládež mluví jako dvorní radové, patří do starého železa. Ve Stříbře dálo se vše v nejlepším pořádku, v nejlepším míru, ke všem těm plzeňským a pražským výstřednostem, k deliktům proti vlastnictví ve Stříbře nedošlo, tak daleko jsme to ještě nepřivedli. Mezi námi není poslance, který by nebyl mohl býti pro své politické nazírání ukřižován od živlů zpátečnických, zpátečnických z prava a zpátečnických z leva. A nebo jsou takové ovečky? Snad na krotkém Slovensku?
Na šesti prostých mužích, kteří nejsou ani odpovědni, kteří jednali jen z příkazu, chtějí si shladiti žáhu. To je přece přímo malicherné, avšak nyní přijde jádro věci. Věc leží hlouběji. Ve Stříbře byla postavena Golgota duší. Ministerský rada Kozlanský vytvořil tam násilnický režim, přinesu věcné důkazy bez frásí, bez přepínání, přesvědčím vás, jste-li přesvědčení schopni. Rozumní okresní hejtmani hledí ulomiti ostří zlých zákonů, hledí mírniti a vyrovnávati. Ve Stříbře děje se opak. Jednu zásluhu ovšem ministerský rada Kozlanský má a ta záleží v tom, že svou ostrostí nás, všechny Němce spojil, všechny strany, jež tam jsme. Proslýchá se, že prý Kozlanský má jít na dovolenou. Má to snad býti předzvěstí jeho odchodu? Bylo by nemoudré nechati ho odejíti v této slávě a přidati tomuto pánovi gloriolu mučeníka. Každý, kdo to myslí poctivě, a také vy, páni kolegové, myslíte-li to se svým státem poctivě, musíte nahlédnouti neudržitelnost těchto poměrů. Již státní raisona sama o sobě by zde zjednala nápravu. Kdyby měl přísný ministerský rada Kozlanský - a nyní přijde zajímavý fakt - měniti své úřední sídlo, pak prosím, zeptejte se dříve v Nové Pace u Sokola, je-li v Nové Pace oblíben. Dověděli byste se z Nové Paky asi velmi zajímavou zprávu, která se úplně kryje s názorem Němců ve Stříbře. Stříbro ho nechce, Nová Paka ho nechce, tedy kam? Podkarpatská Rus nebo Slovensko. (Nepokoj. Německé výkřiky.) Obyvatelstvo venku, jež beztak zápasí s tak velikými starostmi, jež beztak je plno starostí poválečných, musí býti ještě utiskováno za to množství obětí, jež státu přináší. Staré město s doly na stříbro, to úctyhodné město musí prožívati těžké hodiny. U úřadů je to jako u ženy: Nejlepší jsou obyčejně ty, o nichž se nejméně mluví. A stříbrský politický úřad pilně pečuje o to, aby nevyšel z denních hovorů mužů, novin a veřejnosti. Pan ministerský rada Kozlanský mísí se do jiných kompetencí. V celém Stříbře je veřejným tajemstvím, že byl hybnou silou, když němečtí nováčci spolu kráčeli při národní slavnosti ve Stříbře, že bylo jim uloženo kasárenské vězení. Konstatuji - jsme spravedliví - že ve Stříbře je velitelem posádky legionářský major, spravedlivý muž ušlechtilých forem, který se sám s ministerským radou nesnáší. (Hluk. - Předseda zvoní.) Kapitoly sčítání lidu nechci se dotýkati, nechci uváděti, že nás počítal k umření a k umření obelhal; to by nanejvýš u vás našlo souhlas. Avšak ještě více. V jednom případě, a to je příznačné, apeluji na vás, pánové z agrární strany, avšak apel bude marný. Obviňujeme ho, a důkazy leží v ministerstvu vnitra, z násilného rozbourání úspěšné komasace v Červeném Újezdě, jediné komasace v západních Čechách, jíž bylo docíleno s velikým nákladem, nákladem státním a soukromým. Sahá našim německým sedlákům na hroudu, boří to, co se tam provedlo státními prostředky. To jde našim lidem k srdci, béře-li se jim hrouda, aby se z národní stranickosti dala jiná podoba katastrální figuraci, aby se vytvořily jiné většiny a menšiny. (Nepokoj. Předseda zvoní.)
Sešedivělí staří občané ve Stříbře
vynašli příznačné slovo. Říkají: že náš ministerský rada zná všecky
paragrafy u lidí, svých vlastních však nezná. A ještě něco. Není
mým úmyslem rozdávati neslušnosti. Avšak musím konstatovati pravdu,
takovými věcmi trpí autorita úřadů, trpí autorita státu a, řeknu-li
nyní neslušnost, odpovídá pravdě: Výrostci ve Stříbře, chtějí-li
si navzájem vynadati, používají slova: "Ty Kozlanský, ty."
(Veselost na levici.) Povznáší se tím autorita úřadů? Nikoli.
Ministerský rada ruší klidné spolužití obou národností. Česká
menšina v Sekeřanech svého času zaslala nám bez nucení přípis,
plný podpisů, aby nebyli činěni zodpovědnými za jistá opatření,
že chtějí se státními občany německé národnosti žíti v míru. On
ruší klidné spolužití stále, otravuje atmosféru den ze dne. De
Vallera, irský vlastenec, učinil včera výrok: Není důvodu, proč
by neměli národové obou anglických ostrovů zůstati jednotni. Navazuje
pravím, že není důvodu, aby i zde vládla spravedlnost, kdybyste
chtěli opravdu demokratický režim zříditi, skutečné Švýcarsko.
(Smích na levici.) Avšak tak jen dosáhnete, že se národové
tohoto státu, ať se jmenují jakkoli, mohou jen dívati do prázdna,
je to smutné, ale pravdivé, kletba tohoto státu a zánik demokracie,
a bohužel i zánik jiných. Chcete-li konstatovati delikty, umělé
a věcné, pak musíte použíti jiného měřítka, než jakého se použilo
při těch šesti zatčených, nikoli tohoto malicherného měřítka,
nikoli, nýbrž měřítka jednoho z vašich mužů, měřítka velkorysého,
který, aby osvobodil svůj národ, hluboko sáhl ve velkorysé, řeknu
jen agitaci; mohl bych to říci, pánové, jinak. Takových mužů dosud
nemáme, avšak ministerský rada Kozlanský je na nejlepší cestě
takové může vytvořiti. On to jest, který probouzí přirozeně v
Němcích irredentu. Poděkujte se mu. Prokázali jsme ve Stříbře
zřejmé nezákonnosti, podobně jako kolega Srdínko je tyto
dny v listech uveřejnil. Je naší povinností tak činiti, ve shromážděních
jsme zdůrazňovali, že stojíme na půdě zákona. To bylo zdůrazněno
hned na začátku. Co přináší tisk, to je pokrytectví, licoměrnost
nejhoršího druhu. Konstatovali jsme i jinde na příklad, že sedláci
a živnostníci z Horšova Týna mohou zpívati stejně krásnou píseň
o daňovém tlaku, který v nezákonné formě prokazatelně započal.
Dva Čechové z Horšova Týna mne žádali, abych v tom směru intervenoval.
O tom přece nutno přemýšleti. Jste-li opravdu svobodomyslnými
lidmi, přejeme si a žádáme, aby zatčení byli propuštěni. Žádáme,
aby byli odškodněni a pře jeme si, aby byli vzati k zodpovědnosti
ti, kteří mají na této persekuci vinu. Nestane-li se tak -
končím, můj čas vypršel - pak ovšem můžete hlásiti Svazu národů,
že v Československé republice, v československém svobodném státě
začíná likvidace svobody. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu
řečníkovi panu posl. dr. Brunarovi.
Posl. dr. Brunar (německy): Velectěné dámy a pánové! Jest to zvláštní shoda, že skoro v stejnou dobu se jedná v této sněmovně o interpelaci ctěného pana kolegy dr. Hajna a o státní smlouvě mezi Československem a německou říší. Následkem toho není odbočením od předmětu, dovolím-li si několik slov také o této interpelaci, jež zde teď snad bude odložena ad calendas graecas. Neboť, kdybychom chtěli čekati, až se jednou objeví v této sněmovně pan zahraniční ministr, pak mohli bychom čekati podle zkušeností velmi dlouho a zatím by se stala interpelace bezpředmětnou a my bychom se nemohli o této pamětihodné interpelaci vyjádřiti.
Interpelace kolegy dr. Hajna prohlašuje to za vměšování se do vnitřních poměrů tohoto státu, že ministr dr. Simons vyslovil přání, aby panovaly mezi tímto státem a německou říší přátelské vztahy a že k tomuto účelu musí býti všechno odstraněno, co by mohlo přátelským vztahům překážeti. Poukázal-li při tom také na události ze 16. listopadu rovněž jako vyslanec Sänger, musí každý rozumný člověk nahlédnouti, že to jest kamenem, který stojí v cestě navázání takových přátelských vztahů. Neboť nebudete přece pokládati německý národ za národně tak již ponížený, že by bylo 60 nebo 70 milionům Němců vně červenobílých hraničních pilířů úplně lhostejno, co zde uvnitř těchto červenobílých hraničních pilířů provádíte s 3,800.000 Němci. A nebudete přece pokládati naše německé bratry tam na druhé straně hranic za tak pošetilé, že oni touží udržovati s vámi a s tímto státem přátelské vztahy a tím tento stát síliti a konsolidovati a dávati mu tím do rukou opět další prostředky, jimiž zde Němci jsou utiskováni. Následkem toho to nebylo žádné vměšování. Ostatně jest to vypínáním se, chce-li se použíti jemného slova, mluví-li interpelace o vměšování se do poměrů tohoto státu. Zástupci tohoto státu se ustavičně, jak již bylo prohlášeno, míchají do poměrů německé říše. (Německý výkřik: A Uher!) Já mluvím teď proto o německé říši, poněvadž se tvrdí, že se Německo sem vmísilo, a chci nechati stranou ostatní státy, do nichž se ustavičně vměšují. Připomínám, že pan ministr dr. Beneš jednou vzhledem na hornoslezskou otázku prohlásil, že on stojí na stanovisku mírové smlouvy, že si však přeje, aby zůstalo slovanským, co slovanským bylo. To myslel tím způsobem, že Horní Slezsko má připadnouti k Polsku, a tím se vmísil do německých poměrů.
Připomínám dále, jakým způsobem
se jednalo odsud s Německem při jeho snahách sledovati politiku
klidu, jak se jednalo s členy sebeobrany, kteří přestoupili na
československé území a byli zavlečeni jako váleční zajatci do
zajateckého tábora v Pardubicích, kde jsou drženi v zajetí jako
těžcí zločinci. Připomínám výnos slezské zemské vlády, který vám
snad není znám a který se velmi pěkně vyjímá v demokratické státní
soustavě, výnos, v němž četnictvo dostává rozkaz, ihned zatknouti
každého zbraně schopného československého státního občana, který
bojoval v řadách sebeobrany proti polským žhářům, a předati ho
soudům. Vyptával jsem se po provedení několika takových zatknutí
u soudu, na základě jakých ustanovení ti lidé jsou zatýkáni, soud
odpověděl, že to neví, že se již obrátil na okresní hejtmanství
ve Frývaldově. Okresní hejtmanství ve Frývaldově řeklo také, že
to neví, že jest zde jen jeden výnos zemské vlády, který nařizuje
takové lidi zatknouti, a u zemské vlády vysvětlil mně jeden vrchní
policejní komisar věc tak: V § 6 branného zákona stojí: Vstoupiti
do služeb cizozemského vojska smí se jen s povolením jeho Veličenstva
(Veselost na levici.) - presidenta této republiky; trest
pro přestoupení tohoto předpisu však není v branném zákoně stanoven.
Proto zde platí "Prügelpatent" z roku 1854 s trestem
z r. 1857, t. j. takový těžký zločinec se trestá nejvýše 14 dny
vězení nebo 100 zlatých pokuty. A pro takový delikt, pro který
jest v samém zákoně stanoven nejvyšší trest 14 dnů, chytají se
lidé na ulici a předávají se soudům a zůstávají tak dlouho ve
vyšetřovací vazbě, až se najde nějaký delikt, jehož by se mohlo
na ne použíti. A nenajde-li se po několik měsíců ničeho, propustí
se opět z vyšetřovací vazby bez jakékoli omluvy neb odškodnění.
Najde-li se u takového muže, který bojoval v sebeobraně, knížka
s několika adresami, ospravedlní se vyšetřovací vazba podezřením
ze zločinu neoprávněného verbování, najde-li se u něho několik
marek nebo korun, tedy řekne se hned, že pravděpodobně loupil,
plenil nebo kradl, jest zde tedy podezření ze zločinu krádeže.
Tak se konstruují dodatečně všechny momenty podezření, aby se
mohli pozavírat naši Němci, kteří pomáhali německým bratrům na
druhé straně hranic při obraně proti polskému povstání. Připomínám
dále, jakým způsobem český stát, české obyvatelstvo v tomto státě
šilhá po Kladsku a Lužici, jak český lev otáčí jedním ze svých
dvou ocasů ke Kladsku, druhým k Lužici, aby i je ještě zastrčil.
Předseda (zvoní):
Volám pana řečníka
za tento výrok k pořádku.
Posl. dr. Brunar (pokračuje): Velectění! Rád bych na to poukázal, že existuje hnutí, jíti dokonce až do blízkosti Berlína, měnící německé území v autonomní stát a připojující jej k Československu. Má býti založena velká lužicko-srbská republika a měl jsem teprve nedávno potěšení - bylo to vskutku potěšení, poněvadž vzbuzovalo smích - viděti mapu této budoucí republiky, jež zaujímá počet obyvatelstva přes 400.000 duší a prostírá se až na 60 km před brány Berlína. Přeji českému lvu velmi dobrou chuť, přeji mu, aby přijal do svých státních hranic ještě několik milionů Němců. Pak přijdeme konečně ke stanovisku, že my Němci zde máme většinu, a pak vám ukážeme, jak se vládne.
Velectění! Stát nebo zástupce nějakého národa, který se ustavičně mísí do poměrů někoho jiného, takový zástupce pozbyl práva se rozčilovati, když se také jednou o něm něco mluví. Já bych poradil českým vládním umělcům pohlédnouti tam, kde se právě odehrává světodějná událost, do Anglie, kde Lloyd George vyjednává s vůdcem Irů, revoltovavších, volných, nezávislých Irů, de Valerou. Myslím, má-li ještě tato sněmovna nějaký pojem o demokracii, o svobodě národů, pak měla by poslati Irům blahopřejný telegram, kteří konečně tak daleko se dostali ve svém osvobozovacím boji, že se s nimi jedná jako s rovnoprávnou stranou. Kdyby páni Čechové si chtěli vzíti Angličany za vzor - oni přece rádi vyhlížejí ven - pak vzali bychom si my samozřejmě za vzor Iry, ony Iry, kteří teď dosáhli prvého patrného úspěchu bezohlednou národní politikou. (Potlesk německých poslanců.)
Předmětem nynější debaty jest tato státní smlouva. Nechci se pouštěti do státně a ústavněprávních otázek, o nichž se mluví v dlouhém dobrozdání zde v úvodě, již proto ne, že podle mého mínění tento stát nemá vůbec žádné ústavy, poněvadž ústava nebyla sestavena ústavněprávní cestou, poněvadž většina obyvatelstva při tom nebyla dotázána a protože ten trošek ústavy, který stát má, každého dne jest šlapán vládnoucím národem. Jest následkem toho zcela vedlejší, porušuje-li se ústava tak anebo tak, a jest úplně vedlejší o této otázce mluviti. Avšak jednu větu bych rád vyňal, větu z úvodu, že Československý stát se cítí povinován tak zvané mírové smlouvy vykládati.
Podle mého náhledu patří k tomu velký kus velikášství, když něco, co bylo svého času uděláno ve Versaillích, St. Germainu velikány země, když tu přijde malý, zcela malý Československý stát a nyní řekne: Článek 84 mírové smlouvy není pouze povrchní a nejasný, nýbrž dokonce si odporuje. Velectění! Nejen článek 84 mírové smlouvy jest povrchní, nejasný a odporující si, celé mírové smlouvy jsou povrchní, nejasné a odporující si, hlavně si odporují tím, že tvrdí, že jsou vystavěny na zásadě svobody národů, zatím co však ve skutečnosti poddaly miliony a miliony panství jiných národů, a že tvrdí, že budoucnost bude vystavěna na demokracii, že v budoucnosti už nebude nikdy národ proti své vůli posunován jako kámen na šachovnici, zatím co ve skutečnosti zde skoro 4 miliony Němců byly vydány Čechům jako dík za služby, které ve válce konali, služby, o nichž se oni domýšlejí, že tím Dohoda válku vyhrála. Nuže já tvrdím, že tyto mírové smlouvy od počátku až do posledního bodu jsou nejasné a odporují si a také obzvláště nejasné, povrchní a odporující si ono ustanovení, jímž německý národ přijal na sebe z přinucení svým podpisem vinu na světové válce. Když se dříve v tak zvaném hrdelním soudním řízení nasadil obžalovanému palcový šroub a dal se do železné panny nebo se položil na skřipec, tedy se dnes o tom křičí nářky a kletby, jak svého času justice pracovala, aby vymačkala přiznání. Že se však při oněch elaborátech, které se dělaly, při tom diktátu potupného míru, německý národ, na nějž bylo rovněž pamatováno s palcovým šroubem, jenž byl položen na skřipec, hospodářským a vším možným jiným mučením tak daleko přivedl, až skřípaje zuby ve mdlobě podepsal tyto smlouvy, o tom nechtějí pánové ničeho mluviti a obzvláště ničeho mluviti v tomto státě, poněvadž tento stát přece vznikl jen díky takovým smlouvám.
Jest zcela jasno, že takový stát,
který vděčí za svůj vznik takovým smlouvám, musí i nadále žíti
v témže duševním rozpoložení, jakému vděčí za svůj vznik. Jest
pochopitelno, že v Bratislavě a jinde se vrací k zásadám starověku,
kterých se ve Versaillích a St. Germainu použilo v přeneseném
hledisku proti německému národu.
Předseda: Prosím
pana posl. Brunara, aby skončil. (Německé výkřiky. Posl.
dr. Baeran [německy]: To je neudržitelné, pane presidente!)
Předseda: Volám
p. posl. dr. Baerana k pořádku! (Posl. dr. Baeran [německy]:
Vy jste velmi nespravedlivý, pane presidente, velmi osobní, v
žádném parlamentě není takového předsedy!)
Předseda: Volám
p. posl. dr. Baerana podruhé k pořádku.
Posl. dr. Brunar (pokračuje): Rád bych pouze zcela krátce poukázal na několik ustanovení smlouvy samotné, na druhý článek mírové smlouvy, který praví, že za československé státní občany dlužno považovati říšskoněmecké příslušníky československé rassy a jazyka, při čemž má platiti za hlavní znamení, zda nějaká osoba mluvila od dětství československou řečí jakožto mateřskou řečí. Velectění! V celém světě nebylo dosud nikomu jasno, co československá řeč jest. Také není žádné československé řeči. (Posl. dr. Juriga [německy]: Taková neexistuje!)
Jest pouze nějaký československý jazyk, který se již několikráte viděl zde v parlamentě. Ale poukazuji na to, že na bratislavské universitě byl jmenován jeden profesor pro českou řeč, jeden pro slovenskou a jeden pro československou řeč. Která z těchto tří řečí jest ta, podle níž se určuje státní občanství, o to si budou muset vlastně úřady lámati hlavu. Podařené ustanovení jest také, že národnost se určuje podle otce, když nezemřel. Smrtí otcovou se následkem toho podle onoho článku národnost mění, až do smrti byl on Čechem nebo Čechoslovákem, po smrti jest Němcem nebo obráceně.
Odkazuji dále ještě na ustanovení
článku III. Avšak s ohledem na to, že přijdu ještě jednou k slovu
na místě kolegy Bobka, který mně svých 15 minut odstoupil,
chci svoji řeč rozděliti na dva díly: jeden díl, který jsem již
řekl, a zvláštní díl o jednotlivých článcích smlouvy, jak
jest to ostatně také parlamentárně obvyklé, že vedle všeobecné
debaty se vede ještě zvláštní debata. Chci uzavříti nyní všeobecnou
debatu tím, že naváži na svoji dřívější poznámku o velikášství
a řeknu, že ministr Beneš označil jednou tento stát jakožto
srdce Evropy. Pan ministr Beneš nestudoval nikdy medicinu,
já však jeden celý rok. Na základě těchto vědomostí řekl bych,
že zde není nějaké podobnosti se srdcem, spíše však se slepým
střevem. Útvar se podobá slepému střevu, a přijde-li do slepého
střeva cizí těleso, vzniká zánět a tento zánět může se podle moderních
chirurgických pojmů pouze tím zastaviti, že se slepé střevo odstraní,
aniž by tím ostatní tělo utrpělo nějaké škody, a tím končím své
všeobecné vývody k mírové smlouvě s Německou říší. (Veselost
na levici a potlesk.)
Předseda (zvoní): Volám pana posl. dr. Brunara za tato slova k pořádku.
Přerušuji projednávání tohoto odstavce denního pořadu, poněvadž v poradě pánů předsedů klubovních byla učiněna dohoda, aby po 5. hodině bylo pokračováno v projednávání naléhavých interpelací. Sděluji dále ještě, že mne bylo vysloveno přání, a to k odstavci 7 denního pořadu, který se týká povolení úvěru pro pořízení první části augmentační zásoby oděvu a výstroje pro mužstvo, znějící v ten smysl, že má býti tento odstavec resp. tento předmět denního pořadu vrácen výboru. Pojímám to jakožto formální návrh a předložím ho k hlasování. Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí s tímto formálním návrhem, aby zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se povoluje úvěr pro pořízení první části augmentační zásoby oděvu a výstroje pro mužstvo, byl vrácen výboru, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Formální tento návrh jest schválen.
Přistoupíme k
pokračování v rozpravě o naléhavé interpelaci pana posl. dr. Hajna, dr. Lukavského a soudr. na zahraničního ministra o vměšování se říšského ministra německého dr. Simonsa do našich vnitřních poměrů a o jeho řeči v říšském sněmu německém (tisk 974).
K slovu přijde další řečník "proti",
jímž je pan posl. Patzel. Uděluji mu slovo.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Včera jsme hlasovali pro zahájení debaty o interpelaci pana poslance dr. Hajna a druhů, poněvadž se domníváme, že naproti ostudě, jež se s této strany tak často dělá, vždy a vždy znova, parlamentarismu, postavíme poctivý obraz pravdy, že je povinností parlamentu mluviti, považuje-li velká skupina členů parlamentu za naléhavě vhodno nějakou záležitost veřejně projednávati, a poněvadž chceme při tom pány upozorniti na ostudu, kterou nikoli dnes poprvé a také nikoli naposledy vždy opět způsobují a zvláště tehdy způsobili demokracii a parlamentarismu, když nás všichni společně, konservativci a tak zvaní demokraté, uhlasovali při žádosti, aby se probraly základní požadavky spolužití národů v tomto státě. Jinak páni interpelanti nevolili vlastně pro svůj dotaz šťastného podnětu. Připomínáme si, že byly dny, kdy ti pánové, na jichž vyzbrojení máme nyní zase povoliti několik set milionů, viděli jednu ze svých úloh v tom, že zuřili proti uměleckým pomníkům, kdy v Teplicích byl stržen pomník jednoho z prvních umělců střední Evropy, kdy tekla v Aši krev, poněvadž němečtí měšťané a sedláci nechtěli si dáti strhnouti svého císaře Josefa, a že tehdy byla státní krise potud zřejmá, že bylo jasno, že i hrdinní synové státu tam, kde stát, třeba jen zdánlivě, nechtěl nechati ty druhé zcela zahubiti, odpírali autoritě poslušnost. To bylo v době, kdy president republiky povolal k sobě německé zástupce, s nimi rozmlouval o možnosti žití národů vedle sebe a kdy Němci potom byli hanebně oklamáni a podvedeni při svém přání umožniti pokojná vyjednávání. Také to chceme pánům, kteří podali tuto interpelaci, trochu připomenouti.
Německý říšský kancléř tehdy upomenul Československou republiku, že pro případ, chce-li zříditi a udržeti spořádané a pokojné styky s německou říší, má pro ten případ také náležitě pečovati, aby se zabránilo všemu, co by mohlo tyto styky rušiti. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Pánové, myslím, také u mnohého na těchto lavicích slavné sněmovny hýbe a probouzí se již ten pocit, jenže jste uvnitř příliš zaujati a před svými vlastními podvedenými a obelhanými příslušníky příliš zbabělí doznati, že dobře víte, že třebas i Německo je tak uhnětené a zotročené, pomalu, ale jistě přichází den, tak jako jste zavedli 24hodinný čas, kdy německý národ řekne: Nyní není žádná hodina, nyní je konec, a my najdeme také prostředky, abychom promluvili pro Němce v Československu závažné slovo. Snad ovšem pak již nebudeme Němci v Československu. Avšak cynismem, který nemá rovna, jest, že se zazlívá skromnému diplomatickému zástupci německé říše, který se především obrátil proti olupování a vypleňování německoříšských příslušníků a požadoval pro ně náhradu škody, což je, jak známo, velice těžké, poněvadž se ani ukradená divadla nevracejí a podobných věcí více, - že se tehdy vměšoval do tak zvaných vnitřních záležitostí republiky, z kruhů, jichž všecka jednání nejsou ničím jiným, než že všude strkají nemotorné prsty, ovšem aby si je jednou snad spálili. Pánové mluvili ve Vídni v zájmu svých národních příslušníků, snad ne neprávem. A německý konsul nemá míti právo říci, že by si bylo přáti, aby Němci v Československu nebyli činěni zcela bezprávnými? Pánové se braní tomu, aby Uhři uspořádali své záležitosti, týkající se krále nebo presidenta, podle své libosti, a pánové mluví o vměšování a intervenci jiného státu? Mnoho jsem zažil a také trochu jsem studoval historii, avšak takový bezuzdný cynismus v posuzováni státoprávních otázek, jako v této republice, jsem ve svých 45 letech nezažil. Jsou totiž nepsaná práva národů. Jako si na ně činíte nárok pro svůj národ, tak ani my si nedáme toto právo od nikoho uloupit. Kdysi - a na to se nyní zapomnělo - když tam v Asii byli Evropané tak těžce ohroženi, anglický jenerál dal Němcům čest prvního postupu známým slovem: The German of the front. Později stalo se to od té doby takřka heslem pro celý svět, že Němci stojí při obraně evropských statků kulturních zcela nahoře a u předu. A když jste to i vy zapomněli, kteří se nyní opovažujete náš národ, poněvadž byl tak nerozumný, že důvěřoval lživým ujišťováním o míru, potupně nazývati "bosi", pak si to pamatujeme a brzy přijde zase čas, kdy německý národ bude kráčeti v čele Evropy, nejen jak to nyní v pokoji činí cestou hospodářské obnovy, nýbrž i v jiných věcech. Český národ a jeho stát by učinily dobře, kdyby se včas pro tento okamžik zařídily, jinak by k tomu snad již neměli ani možnosti.