Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Různé výkřiky německých poslanců a hluk. - Předseda zvoní.) Prosím znovu o klid. (Hluk trvá.)

Posl. dr. Hajn (pokračuje): ... tenkráte dr. Simons také řekl... (Hluk trvá.)

Předseda (zvoní): Slovo nemá pan posl. dr. Schollich, ani pan posl. Špaček, nýbrž pan posl. dr. Hajn.

Posl. dr. Hajn (pokračuje): Tenkráte dr. Simons také řekl: "Soudím a mám k tomu důvody, že československá vláda a v jejím čele president československého státu jsou proniknuti přesvědčením, že Němcům nutno vyjíti vstříc, a doufám, že nebude již dlouho trvati a tento cíl bude dosažen způsobem oběma stranám přijatelným.˝

Tedy pan dr. Simons si přál, abychom vyšli Němcům vstříc, dokonce, že je nutno vyjíti jim vstříc. Táži se, paní a pánové, nevyšlo se Němcům vstříc v našem státě již tenkráte, kdy se uzavřela ona smlouva o ochraně menšin mezi čelnými mocnostmi a naší republikou dne 10. září r. 1919 v St. Germain, kde taková ochrana se dávala menšinám jinonárodním, že ani Jugoslavie, ani Rumunsko nechtěly podepsati (Výborně!) a že to trvalo celé měsíce, nežli se konečně i Jugoslavie a Rumunsko odhodlaly podepsat, neboť si byly dobře toho vědomy, co znamená smlouva o ochraně menšin, že znamená vměšování se druhých států do vnitřních záležitostí jednotlivých států, že takováto ochrana menšin znamená ustavičné přikládání polínek na hranice, které mají hořet neustále. My si, paní a pánové, zajisté dobře pamatujeme, jak při projednávání trianonského míru v Paříži - bylo to prosím teprve nedávno - jak se najednou o této mezinárodní smlouvě o ochraně menšin mluvilo zcela jinak a jak se dokonce i řeklo, že vlastně ta mírová smlouva o ochraně menšin znamená přímo etablováni iredent ve státech. (Odpor na levici.) A opravdu jestliže vidíme, jak oněch ustanovení o ochraně menšin, jinak spravedlivých a humanních, ta druhá strana přímo zneužívá, zneužívá lživě, k agitacím, žalobám a ke kverulantství, není snad daleká doba, kdy budeme žádat o revisi smlouvy o ochraně menšin. (Výborně! Výkřiky německých poslanců).

Předseda (zvoní): Pánové, prosím vás o klid.

Posl. dr. Hajn (pokračuje): Dále: máme vyjíti Němcům vstříc, je prý nutno vyjíti jim vstříc. Což my jsme nepřejali při převratu ten celý stav z Rakouska tak, jak tam byl v Rakousku? S tím jsme přejali všecko, jak to tam bylo. Z Rakouska přejali jsme celé školství atd. (Výkřiky německých poslanců a hluk. Německý výkřik:Cifry!)

Pardon, cifry mluví pravdu, více mluví ty cifry, než vy, pane kolego! Všechno jsme přejali z Rakouska, školství, my jsme přejali a ponechali z Rakouska zemskou školní radu i německé oddělení zemské školní rady zde i v Brně, přejali jsme i ponechali německá oddělení zemědělských rad, všecko tak, jak to bylo. Prosím, dejme si otázku, kdyby válka byla vypadala obráceně, zda by Němci to také byli udělali? A v důsledku s tím, že jsme přejali všechno tak, jak to bylo za Rakouska, přejali jsme také i státní rozpočet. A paní a pánové, hned prvý rozpočet, který naše vláda podala, přinesl nejen staré cifry na německé školství za Rakouska, nýbrž ještě daleko větší. Ale to pánové nevědí. To nechtějí věděti, oni mluví neustále o memorialu číslo III. atd., ale o tom, jak sami mluví nepravdu, jak často i lžou, o tom nic. (Posl. dr. Hanreich [německy]: Číslice mluví!) Ano cifry mluví, pane kolego.

My prý máme vyjíti Němcům vstříc. Táži se, paní a pánové, kolik zákonů jsme zde odhlasovali? Velké množství. Všechny ty zákony ať rázu kulturního, sociálního, hospodářského, všechny platí stejně, bez rozdílu všem občanům, ať Čechům anebo Němcům. Není jediné výjimky učiněno u Němců. (Hluk u německých poslanců.)

Paní a pánové! Vezmeme si na př. zákon o poskytování podpor v nezaměstnanosti. O čem nás učí statistika, která je sestavena na základě relací okresních berních úřadů? Učí nás, že zákona o podporách v nezaměstnanosti nejvíce používaly okresy německé. (Hlas: Zneužívaly!) Bohužel také zneužívaly. Tím se němečtí kolegové nepochlubili, s tím nešli za hranice, o tom mlčí. Jděte hledat stát, který by dal volební opravu do obcí skutečně tak demokratickou a rovnou pro všechno občanstvo, jako jsme ji dali my. (Souhlas.) My pánové, musíme se vlastně káti z toho, že jsme tímto přílišným holdováním ideám všelijakým poškodili si svůj vlastní stát a pokoj v tomto vlastním státě. (Výborně!)

Němečtí kolegové nechtějí vědět, že v mezinárodní smlouvě o ochraně menšin se nikde nikdy nemluví o menšinách jako o nějaké jednotce veřejnoprávní, nýbrž že se mluví jen o občanech jiného jazyka, nebo že se mluví jen o občanech menšin jiného jazyka, tedy že se mluví jen o občanech individuelně. (Souhlas.) Ale ti kolegové chtějí nám zde vytvořiti pojem menšiny jako jednotky veřejnoprávní a pak chtějí této uměle zkonstruované jednotce dáti zvláštní ústavní práva.

Jestliže nemáme klidu v našem státě, nevyplývá ten neklid z našeho zákonodárství demokratického a spravedlivého, neklid ten vyplývá z toho, že ti, kdož jsou nebo se dělají vůdci zdejšího německého lidu a obyvatelstva, vykládají svému lidu špatně ty zákony, jich zneužívají a nepřátelským způsobem se staví k naší republice a státu. Jestliže dr. Simons podobně mluvil, jak jsem citoval, mohl tak mluviti nejsa informován vůbec, nebo jsa informován špatně, anebo nezbaviv se ještě staré psychologie německého národa, řekl bych německosti, jakožto příslušník panského národa. (Posl. dr. E. Feyerfeil [německy]: Kde pak jste studoval německou psychologii?) Studoval jsem, ano, a studoval jsem všecky proudy i mírnější a spravedlivější Němce, i nacionální i šovinisty... (Výkřiky na levici.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Hajn (pokračuje): .. a studoval jsem i onu literaturu vaši, kde se mluví o Čechách a Moravě jako o přirozeném celku, který se nesmí rozdělovat, že to patří k sobe od staletí a že jednota ta dělala i historii politickou, hospodářskou i kulturní atd. To všecko znám. Tedy pan dr. Simons řekl... (Výkřiky německých poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován.

Posl. dr. Hajn (pokračuje): ... vyslovil naději, naznačil tento cíl, že se Němcům vyjde vstříc s dosažením oběma stranami přijatelným. - Oběma stranami, ne jednou. Jaké to jsou strany, je patrno: Národ český a menšina, která jinak mluví nežli ten národ český. Najednou německý státník srovnává a vedle sebe klade jako rovnocenné dva nesourodé činitele a chce na nich, že se mají vyrovnati. Proti něčemu takovému se musíme ohraditi. Zde je náš národ celkem, nikoli zlomkem, zde je to národ státotvorný a státonosný, jenž jak si tento stát obnovil, tak si jej udrží, tak si jej zachová. Tento výrok: "oběma stranami přijatelným" připomíná mně, že " die deutsche Sozial-demokratische Arbeiterpartei" vydala knihu o své činnosti a v ní že odsuzuje v odstavci "Auswärtige Politik" t. zv. brněnskou smlouvu. A proč ji odsuzuje? "Weil er uns die Rolle einer Minderheitsnation zuteilt" - nesnesou pojmu menšinového národa! Kdyby jich bylo jen na sta, mají pro sebeurčovací právo. Pro ně platí jakési extra právo sebeurčení, a tak mluví o sobě ti, kteří si říkají, že jsou internacionální sociální demokraté.

(Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto).

Interview s německým vyslancem dr. Sängrem, uveřejněný v "Tribuně" 12. června, t. r. zaujal naši pozornost svým věcným obsahem, forma jeho je neobyčejně elegantní, lahodná, ale potom přece jenom jsme viděli, že se vyslanec nezapře ani zde na půdě jiného státu a že mluví tak, jako mluvil tenkráte v Berlíně dr. Simons. "Mám na mysli jedno přání", pravil vyslanec Sänger, "a tím se dostávám k vaší třetí otázce, které přirozeně jako Němec mám, nesplnilo se mi po hříchu v žádoucím rozsahu. Mám na mysli vnitřní národnostní vyrovnání mezi Čechy a Němci v Československém státě".

Dámy a pánové! Po tom, co jsem vám mluvil již v začátku své řeči, po tom, jak jsem vám charakterisoval, o jaké vyrovnání vlastně běží, potom když jsem řekl, že neznám dvou stran, porozumíme výroku Sängrově, jen když se zase vžijeme do jeho psychologie. Jedno vyrovnání, ale to "vyrovnání" zase jen v uvozovkách bych znal, že totiž páni na německé straně zreparují svůj poměr k našemu státu. To záleží však na nich, jedině na nich, ale jinak se docela nic nezměnilo a nebude měniti.

A pokračoval pan vyslanec dr. Sänger: "Je přirozeno, že v této věci mohu míti pouze přání, neboť jako problém vnitřní politiky je tato otázka mimo okruh mé kompetence". To je docela správně a konkrétně řečeno, ale tu měl býti puntík a nemělo se pokračovati (Souhlas.), ale pokračovalo se: "Doufám, - pravil pan dr. Sänger - že nejbližší budoucnost přinese v této věci uklidnění, což my Němci říšští uvítáme s radostí tím větší, že jinak tu jest jaksi chyba, má býti snad "potom" - na rozsáhlém poli politiky a hospodářství nemohou se vyskytnouti mezi Němci a Čechoslováky rozpory, které by se nedaly lehce vyříditi prostředky smírnými nebo rozhodčími".

To znamená, že p. Sänger činí zde najednou zakrytě předpokladem nebo podmínkou jistého poměru mezi Německem a naší republikou něco, čemu říká národnostní vyrovnání mezi Čechy a Němci, ale to není pro nás vůbec diskutable, neboť není toho věcně ani zapotřebí.

Odhalení soudruha Engelberta Kučery v "Právu Lidu" o komunistech není konečně nic nového. Měl jsem již několikrát příležitost v zahraničním výboru dáti v té věci otázku našemu zahraničnímu ministru, panu dr. Benešovi. Čteme v "Právu Lidu": "Do tábora v Josefově jsme se dostali na průkaz jako ruští zajatci - to je docela švindl - který nám obstaral ilegální výbor prostřednictvím ruského Červeného kříže, kde prý podobné věci vyřizuje pomocí dra Gillersohna nějaký Viškovský."

Jako jsem již učinil několikráte v zahraničním výboru, ptám se opětně i zde, páni i paní, jak dlouho náš pan ministr zahraniční bude snášeti s takovým klidem tuto španělskou stěnu v Praze, jíž se říká sovětská mise a která slouží jen k tomu, aby se zde kryly a mohly tím nenápadněji provozovati všelijaké rejdy a všelijaké ilegálnosti proti bytí samotného našeho státu. (Souhlas.)

Jděme dále v odhaleních Kučerových: "Finanční pomoc ilegálnímu výboru byla vyřízena kladně; byla poslána 9. března do ústředí komunistické propagandy pro západní a střední Evropu v Berlíně..." Čteme dále: " Hlavními organisátory komunistické propagandy v naší republice jsou 2 maďarští židé, Rákoczy a Arpády, kteří jsou přes Berlín spojeni s Bélou Kunem v Moskvě a dostávají ohromné sumy peněz." A čteme dále: "Komunistická propaganda pro střední a západní Evropu má své centrum v Berlíně. Duší tohoto centra je bratranec sovětského posla v Německu Koppa, žid Džem, známý mezi komunisty též pod jménem Reich. V Berlíně je též veliká kancelář na dělání pasů."

I ty věci jsou nám již od delší doby známy. Zde jsou jaksi poznovu potvrzeny tím, kterýž to všecko zná z vlastní zkušenosti, a my se tedy můžeme ptáti: Ví o tom o všem německá vláda v Berlíně? (Hlas: Ví o tom také vyslanec Tusar?)

Ano, ví o tom pan Tusar? Zajisté, že také. Ví o tom také náš zahraniční ministr dr. Beneš? To je něco jiného, pánové, nežli to, o čem tenkráte mluvil dr. Simons. Toto jsou skutečná hnízda, opravdové rejdy, skutečná místa pro dělání intrik a ohrožování sousedního státu, a my se tážeme, zdali o tom vědí dotyčné orgány v Německu, že v Berlíně je takové sídlo a středisko protistátních intrik? My si ovšem vzpomínáme na to, paní a pánové, jaká úloha připadala komunismu ještě ve válce, to dobře víme, co ruský komunismus přinesl, jaký prospěch Německu. My si pamatujeme, jakou ještě úlohu hrál komunismus ruský a potom vůbec komunismus v poválečné politice německé, a jak ještě stále, ať již chtě, ať nechtě, ať vědomě nebo nevědomě, komunismus a veškerá jeho agitace ve všech státech žene vodu na mlýn Německa. (Německé výkřiky.)

Měl by zde vlastně býti při této naší debatě náš zahraniční ministr p. dr. Beneš. Měli by také páni ministři míti takovou pohotovost, jakou máme my poslanci. Ale přijde jistě do schůze budoucí a bude odpovídati. Tady má v mé řeči - a budou snad mluviti ještě jiní čeští řečníci - látku, má zde nové otázky a nové podněty, na které si přejeme, aby pan ministr nám odpověděl, abychom měli jasno na všechny strany. My chceme býti v korektních poměrech ke všem státům, i k sousedním státům, ale žádáme korektnosti a loyálnosti od nich také. My si přejeme, aby naše politika byla uvnitř i v zahraničí sebevědomá a byla si vědoma, že je to politika státu suverenního. V tom smyslu také očekáváme odpověď našeho zahraničního ministra. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo udeľujem ďalšiemu rečníkovi pánu posl. dr. Kafkovi.

Posl. dr. Kafka (německy): Dámy a pánové! Nerad bych především dal pánům z české většiny příčinu k pochybnostem o tom, že jsem si úplně jasně vědom hlubšího významu této dnešní interpelační debaty. Hlubší význam této interpelační debaty nespočívá v jejím věcném obsahu, spočívá v tom, že tato debata má účel komedie, a tato komedie není o nic lepší tím, že je to komedie tendenční. Šlo prostě o to, aby byl jinou cestou proveden jistý plán, o který dál se pokus v konferenci klubovních předsedů se všemi možnými tatrmánky a který se tam nezdařil. Pánové z české většiny nechtěli za žádných okolností přirozeně není jim vůbec příjemno, že musí mluviti o této interpelaci komunistů - především však nechtějí - pro bůh - ohroziti svou prestiž tím, že právě 12. července dají hlasovati o této komunistické interpelaci, a k tomu účelu musí nyní z hromadného hrobu naléhavých interpelací býti jedna vytažena, přirozeně ne německá, nýbrž jedna, jež souvisí s událostí a jistým člověkem z těch, kteří již dlouho nejsou aktuelní, a tato aféra musela se znovu ohřívati, aby jen dnes dala se řečníku "pro" a "proti" a snad ještě několika řečníkům příležitost mluviti a tím zatarasila se cesta k projednávání komunistické interpelace, jež teprve příštího čtvrtka má se projednávati. (Posl. Špaček: Vy používáte této příležitosti rovněž!) K tomu přijdu ihned, pane kolego Špačku! (Posl. Špaček: Špaček, ne Špaček. Kafka by měl vědět, že Špaček je také pták! - Veselost.)

Musím totiž prohlásiti, proč jsme, vědouce o té věci hlasovali pro to, aby tato interpelace byla projednávána jako naléhavá a proč mluvíme. Rádi jsme neudělali ani to, ani ono, vzhledem na tendenci a vzhledem na nám velmi dobře známou osobu, která ten návrh podala, vzhledem, na stranu navrhovatele. My však jsme toho názoru, že nemůžeme své demokratické zásady libovolně strčiti do kapsy u vesty a opět je vyndavati podle toho, je-li nám to příjemno či ne.

Kde jde o otázku demokracie a svobody, hlasujeme pro ni slepě a proto měli jsme svou povinnost pro to hlasovati; neboť když jedna skupina poslanců nebo jedna strana pokládá záležitost za zralou k naléhavému projednání nebo předstírá, že tak dělá, není to naší věcí, abychom jí omezovali volnost slova.

Z toho důvodu jsme hlasovali pro naléhavost této interpelace, a jestliže nyní musíme jednou panu kolegovi dr. Hajnovi dáti příležitost, k našemu velikému politování, aby svým známým způsobem napadal německou říši, pak nenecháme tuto příležitost minouti, abychom také se své strany nepromluvili něco málo o této mezinárodní otázce. (Posl. Špaček [německy]: Hájiti německou říši!)

Nepotřebujeme, vážený pane kolego Špačku, naprosto hájiti německou říši. To nám vůbec nenapadne.

A nyní, pánové, dovolte mně několik zcela krátkých poznámek k této interpelaci. Řekl jsem již: To celé není možno bráti tak příliš vážně. Není to také vážně míněno, to jsem již řekl a soudím tak také z celého způsobu projednávání této věci. Ovšem skutečnost, že jednáme o věci povahy mezinárodní v nepřítomnosti pana ministra zahraničí (Výkřiky), to samo o sobě nebylo by pro nás naprosto žádným důkazem. Vždyť my v tomto parlamentě zvykli jsme tomu, že ministři se objeví zřídka a nejméně tenkráte, když se jedná o jejich odborové záležitosti.

Jak velice tato tendence, o které jsem mluvil, stála v popředí, jak velice v odpoledních hodinách, jež nutily k rychlým rozhodnutím, dovedla zatlačiti klidné rozmýšlení a rozvahu do pozadí, vychází na jevo i z toho, že jste si vyhledali z nouze k naléhavému projednávání předlohu, nebo musili vyhledati, jež upomíná na dny 16. listopadu a okolní, že opět vyvolali jste vzpomínku na dny, které dnes musí klidní z vás označiti jako dny odporné hanby, ne však dny odporné hanby pro ty, jimž tenkráte učiněno bylo bezpráví, nýbrž pro ony, kteří vědomě páchali bezpráví a jichž bezprávné jednání bylo úřady trpěno.

Ovšem v nás nemusíte buditi tuto vzpomínku, především v nás pražských Němcích ne, na ono hanebné bezpráví, kterého jste se tenkráte proti zákonu a smlouvě na německém zemském divadle dopustili. Avšak v cizině, v zahraničí, na které rovněž musíte bráti ohled a dovedete ohled bráti, v cizině nebylo toho třeba, alespoň s vašeho stanoviska ne, abyste vyvolávali vzpomínku na tyto dny politování nejhodnější ostudy. (Posl. Špaček: Oni vás poznali, oni poznali co byli Němci za války!)

Že pánové v cizině nás znají, je pochopitelno, oni vás také znají, a jde jen o to, co o nás vědí, a jde jen o to, co o vás vědí a co vy víte o nich. Musím se tázati kolegy Špačka, zda je mu skutečně tak příjemno, jestliže Angličané, Francouzi, Američané vědí o národnosti české právě jen to, nebo přece také vše to, co v těch dnech kolem 1. listopadu v Praze se přihodilo. (Posl. Špaček: Ti jsou dobře informováni, nebojte se!) Jestliže vy to hájíte, pak je to ovšem zvláštní. (Posl. Špaček: Ti nám řekli, že jsme hloupí, že jsme to nedělali lépe!)

To může býti, jsem přesvědčen, že někde vyhrabete i nějakého Angličana, jenž je takového názoru: Avšak každý cizinec, ať patří kterékoliv národnosti, jenž si udržel jen nejmenší smysl pro zákon a právo, a to jsou přece jen jistě většinou cizí národnosti, bude jistě o těchto událostech míti jiný úsudek. (Posl. Špaček [německy]: Ti znají německý smysl pro právo a zákon!) Děkuji vám, pane kolego Špačku, za vaše prohlášení, upozorňuji vás však na to, že podle jednacího řádu nemáte práva německy mluviti. (Veselost na levici.)

Prosím pana předsedu mnohokráte za odpuštění, že jsem touto poznámkou zasáhl do jeho práv, nebudu toho po tomto zjištění jistě již dělati. Podíváme-li se na tuto interpelaci, musíme říci, že přece jen v nás budí pocit zcela zvláštní, řekněme, smělosti, a to jednak smělosti osobní a pak - řekl bych - smělosti státního občana. Osobní smělost pana interpelainta samého spatřuji v tom, že pan dr. Hajn nechá zřídka minouti schůzi zahraničního výboru, aniž by se nějak vmísil svými poznámkami do zahraničních věcí Rakouska, Uherska nebo nějakého jiného nástupnického státu. Myslím tedy, že by snad byl lépe jednal, kdyby byl někomu jinému přenechal podepsání této interpelace. Státně-občanskou smělost spatřuji v tom, že on jako loyální občan státu právě takovou ošidnou interpelaci podává, toho státu, jehož ministr zahraničí vlastně spatřuje svou úlohu hlavně v tom, aby se vměšoval. Je mně líto, že to vše - nebude toho mnoho, ale i to málo, co říkám - že to vše musím říci v nepřítomnosti pana ministra zahraničí. Musím však přece říci, že kdybychom srovnali těch několik vět v přátelské docela poznámce pana dr. Simonse, jež byly úplně přiléhavé, s tím, co jsme svého času slyšeli o Uhrách, o celé vnitřní otázce restaurace Habsburků v Uhrách, když slyšíme, že se zde při každé příležitosti řinčí šavlí... (Výkřik: Vy se zastáváte Habsburků!) Jsem tedy nyní dvojím advokátem. Advokátem komunistů, protože mám názor, že i s komunisty se má zacházeti jako s lidmi, a za druhé obhájcem Habsburků proto, že na věc Habsburků se dívám jako na vnitřní otázku uherského státu. Toto spojení obou zastupování je tak groteskní a protimyslné, že toto tvrzení samo sebou může býti pokládáno za vyvrácené.

Ve státě, kde ministr zahraničí při každé příležitosti měl v ústech slovo: casus belli, tedy slova, jež všeobecně v mezinárodní mluvě promlouvají se teprve těsně před prvým výstřelem, v takovém státě musil by býti, myslím, každý přece jen trochu prozíravější, než aby mluvil o vměšováni se jiného státu do vnitřních záležitostí. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

Pan ministr zahraničí přece jen také skutečně, byť mu to bylo vejmi těžké zodpověděti interpelaci poslance strany většiny úplně přisvědčivě, pokládal za správné upozorniti pana interpelanta na to, že ministr zahraničí Německé říše skutečně neřekl ani toho nejmenšího, co by nebyl oprávněn říci, že naopak použil svých slov k tomu, aby působil mírnivě a klidnivě, nikterak však pobuřujícím způsobem. Myslím proto, že bylo skutečně nejvýše zbytečné a hloupé vytáhnouti tuto interpelaci z jejího hromadného hrobu. Myslím, že přece jen musíme býti poněkud opatrnější a že právě ti, kteří tvrdí, že v prvé řadě přicházejí v úvahu jako strana stát držící, a kteří vzali na sebe povinnosti této strany, že ti musili by přec jen bráti ohled na to, aby neohrožovali nejapnými štvavými řečmi situaci svého státu. Ministr zahraničí učinil všem těm, kteří si jakoukoliv kritickou poznámku k zahraniční politice dovolí, výtku rozkladného pessimismu. Bylo by na snadě říci, že ministr zahraničí má konstruktivní optimismus. Musím však bohužel říci, že sice vidím optimismus, ne však to budování. (Veselost na levici.) Jestliže my svým pessimismem boříme, ničíme nejvýše tu a tam nějakou vzdušnou budovu přání a snů. Jestliže však pan ministr zahraničí přes svůj optimismus vhání nás do vojenských konvencí, buduje-li nám ve střední Evropě dva tábory států nepřátelsky proti sobě stojících, nutí-li stát, aby se obklíčil vojenskou zbrojí, jež daleko, daleko přesahují jeho hospodářské síly, pak je to snad optimismus, avšak on podkopává hospodářskou sílu a postavení tohoto státu ve střední Evropě. (Souhlas na levici.)

Nemůžeme odpověď pana ministra zahraničí na interpelaci vzíti na vědomí, ač se pan ministr zahraničí postavil na korrektní stanovisko. Byl však podle mého mínění jednak příliš mírný v odbytí, které udělil interpelantovi, a za druhé poukázal se zvláštní pýchou na to, v souvislosti s dotazem interpelantovým, že informační služba ministerstva zahraničních věcí právě při pražských demonstracích fungovala bezvadně a že v té době všechna zastupitelství republiky v tom smyslu působila.

Věříme, že ve smyslu interpelantově a pana ministra informační služba, jejíž přednosti a slabosti dobře známe, skvěle fungovala. Avšak právě proto, protože nám to bylo úředně potvrzeno a protože dovedeme v těchto slovech a mezi řádky čísti, že opět jednou byly podávány do ciziny překroucené zprávy, nemůžeme ani z toho důvodu tuto odpověď na interpelaci vzíti na vědomí. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Poněvadž čas už pokročil, přerušuji projednávání tohoto předmětu. Přerušuji je také proto, poněvadž podle § 69 našeho jednacího řádu má v usnesené rozpravě interpelovaný člen vlády na interpelaci odpovědět. Jak jsem zjistil, pan ministr zahraničí není právě v Praze přítomen, a žádám pana ministerského předsedu, aby laskavě učinil opatření, aby v příští schůzi, ve které bude se pokračovati v této debatě, byla poskytnuta panu ministru zahraničí možnost, aby v debatě, jak jest jeho povinností, odpověděl. (Smích a výkřiky německých poslanců.)

Přikročuji k ukončení schůze a podám ještě některá sdělení předsednictva.

Dovolenou na dnešní schůzi pro neodkladné záležitosti udělil jsem poslanci Nejezchlebu-Marchovi, Prokůpkovi, Mašatovi a Markovi.

Klub čsl. socialistů žádá za 8nedělní zdravotní dovolenou pro posl. Landovou-Štychovou.

Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo s udělením této 8nedělní zdravotní dovolené pro posl. Landovou-Štychovou souhlasí, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To je většina, dovolená jest udělena.

Ve shodě s předsednictvem navrhuji aby výboru zásobovacímu udělila se lhůta 8denní k podání zprávy o vládním nařízení ze dne 30. června 1921 o uvolnění a hospodaření sklizní roku 1921 které mu bylo přiděleno dne 12. července t. r.

Kdo souhlasí s touto 8denní lhůtou, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Lhůta jest povolena.

Byly provedeny některé změny v klubech a výborech. Žádám o jich sdělení.

Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):

Klub poslanců der deutsch. nationalsozialistischen Arbeiterpartei vysílá do schůze výboru státně-zřízeneckého dne 14. t. m. místo posl. inž. Junga posl. Wenzela.

Klub poslanců der deutsch. sozialdemokratischen Arbeiterpartei vysílá do schůze výboru sociálně-politického dne 13. t. m. místo posl. Pohla posl. Hirsche.

Předseda: Dále byly podány některé interpelace. Žádám o jich sdělení.

Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):

Naléhavá interpelace posl. Skaunicové, Mikulíčka, Malé a soudr. vládě republiky Československé o snížení moučné dávky, zvýšení cen mouky a o zásobovacím plánu pro rok 1921-1922.

Naléhavá interpelace posl. Bubníka, Toužila a soudr. ministerskému předsedovi, ministru vnitra a financí o příčinách a událostech, souvisejících se stávkou bankovního úřednictva.

Naliehavá interpellácia poslanca posl. Hrušovského, dr. Markoviča, inž. Bottu a spol. ministru železnic o prepúšťaní slovenského robotnictva zo služby pri československých štátnych dráhach.

Súrna interpellácia posl. dr. Kmeťko a spoločníkov ministrov školstva a nár. osvety, národnej obrany a verejných prác v záležitosti vypustenia kňažského malého a veľkého semenišťa, ktoré sú na teraz úradmi zabrané.

Súrna interpellácia posl. Hlinku a spoločníkov v záležitosti trenčiansko-teplanskej.