Upozorňují vás na jedno ustanovení trestního zákonníka o nutné sobeobraně. Přepadne-li mne dnes na silnici tulák a já vezmu revolver a odstřelím ho, tedy jsem jednal v nutné sebeobraně a žádny člověk ani soud nemůže mne proto odsouditi. Avšak také u národů jest nutná sebeobrana a já poukazuji na to, že to byli vaši zástupci v někdejším rakouském parlamentě, kteří prohlásili, že celý národ nikdy nemůže spáchati velezrádu. Proto říkám, že vaše politika jest jen k tomu, aby dula vítr do plachet naší politiky, že jest pouze k tomu způsobilá, přivésti náš národ pozvolna k takovému zoufalství, jež jest nutné, aby mu nebyl již žádný prostředek nedovoleným k setřesení se sebe tohoto druhu politiky, tohoto systemu.
A pozorujeme-li přesně na dnešním denním pořadu jsoucí zákon o změně solního monopolu, který vypadá tak nevinně, tedy nalezneme v něm opět množství ustanovení, jež nás musí zaraziti a jež nám ukazují na to, že také tohoto zákona se má použíti k poškození nás Němců v tomto státě. Červená nit, o níž jsem dříve mluvil, vyjadřuje se v zákonech obyčejně tím, že ten neb onen paragraf počíná: "Vláda se zmocňuje." Každé ustanovení zákona, jež tuto vládu k něčemu zmocňuje, musí námi býti odmítnuto. Neboť tato odrakouštělá vláda není ani parlamentární, nýbrž úplně neodpovědnou vládou, jež žije pouze z milosti pětky. Tato vláda ukázala v době, po kterou vládne, že živoří pouze tím, když vládne proti Němcům v tomto státě. A následkem toho použije podle své povinnosti uložené jí jejími českými veliteli všech těchto zmocnění, jež se udělují, k tomu, aby zákona zneužívala proti nám Němcům. Jest zde obzvláště jedno ustanovení v tomto zákoně, jež nás musí zaraziti a které samo dostačí k zamítnutí zákona jakožto celku, ono ustanovení, jež dává vládě právo naříditi, do kterých částí státu smí se dovážeti zahraniční sůl.
Považte, pánové, že tímto československým solním monopolem cena soli se nesníží, nýbrž má stoupnouti, považte, že v tomto zákoně se stanoví jako licenční poplatek za dovoz kuchyňské soli 100 K pro q, a můžete pak z toho hned usouditi, že tato dovozem zdražená sůl se bude směti samozřejmě dovážeti do německých území, zatím co vládními opatřeními zlevněná sůl se bude dodávati českým územím k rozdělení a k disposici; právě tak jako tomu bude i u všech ostatních předmětů konsumu. Při tom má vláda ještě právo tento zákonnou cestou stanovený licenční poplatek podle svého dobrého zdání zvýšiti nebo snížiti, rovněž tak jako má vláda právo v § 1 stanovenou cenu soli per 100, po případě 170 K podle svého dobrého zdáni snížiti neb zvýšiti. Chtěl bych vědět pouze jedno: Proč přece předpisuje tento výbor, který zde tento návrh zákona doporučuje, v § 1 a v §§ 7 a 9 stanovené ceny soli a určitou výši licenčního poplatku, když hned na to v následujících paragrafech praví, že vláda se zmocňuje, tyto ceny zvýšiti neb snížiti? Celá ta věc není přec ničím jiným než hrou se zrcadlem, jež má na venek vzbuditi zdání zákonného řešení, uvnitř však dělá ze zákona prostředek, jímž se proti nám Němcům v tomto státě vládne. Tak mohlo by se kritisovati každé ustanovení tohoto zákona a přišlo by se k úsudku, že je to rovněž taková hudlařina, jakou je přec většina zákonných návrhů a předloh, jež zde v této sněmovně dostáváme k prohlédnutí. Nestojí to však jistě za to, mluviti o tom. Na jedno chtěl bych však přece upozorniti, proč nás zmocnění vlády právě také u soli musí opětně naplniti tak velikou opatrností. Důvodem toho jest, že dosavadní solní hospodářství v té naší republice nijak nevyhovuje našim přáním. Dosud totiž vláda, táž vláda, která nyní dostává na základě tohoto zákona tak velikou plnou moc, přenesla výhradný obchod solí na dvě české firmy jako monopol, "Čechoslavii" v Olomouci pro Moravu a Slezsko a "České dovozní společnosti" v Praze pro území Čech. Obě tyto společnosti se spojily a zaujaly zde od doby trvání republiky monopolní místo. Uvážíte-li, že my nemáme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku žádné vlastní solní produkce, že ony solné prameny na Slovensku jsou pro nás přístupny teprve v poslední době, že konsum soli činil do roka na 50.000 vagonů, a uvážíte-li dále, že tato Čechoslavie dovedla vzíti jako výdělek z jednoho vagonu soli až 800 K, ba dokonce po jistou dobu 3.200 K, pak můžete si představit, jak velký byl zisk, který tyto české společnosti čerpaly z tohoto na ně přeneseného monopolu. Zisk, který přirozeně jde na útraty kapes nejchudšího obyvatelstva, jež přece musí právě tolik soli spotřebovati jako bohatí, činí mnoho set milionů a musíme žasnout, že "Čechoslavie" prý dosud ještě nepodala přiznání k daním. Ačkoliv město Olomouc se dusí svými dluhy, ačkoliv zdaněním "Čechoslavie" jedině by se mohlo poplatiti veškeré břemeno dluhů Olomouce, přece se ještě neuznalo za hodno námahy podrobiti zdanění tyto ohromné zisky, neuznalo se za hodno námahy od českých berních úřadů vyzvati tuto společnost k složení účtů a přiznání k daním, za to ale... (Posl. Patzel [německy]: Za to se však na to upomínají naše menší společnosti!) velmi správně za to točí se daňovým šroubem v německých územích způsobem, že to musí připomenouti výrok anglického státníka, který tu řekl: "Musíme Němce vymačkati jako citron, až budem slyšet jádra skřípat." Proto slyší se zde v tomto státě jádra skřípat, slyší se však také zuby skřípat a brzo to přijde tak daleko, že my nebudeme již skřípat zuby, že nebudeme již svírat pěstě v kapsách, přijde to tak daleko, že státní moc nevystačí se svou autoritou, aby utlumila vztek a zoufalství obyvatelstva v našich německých územích.
Velectění! To jsou námitky, které
máme proti tomuto zákonu, námitky, jež jistě jsou oprávněny. My
bychom mohli udělati ke každému paragrafu tohoto zákona množství
pozměňovacích návrhů, my jsme však přesvědčeni, že by se vám mohlo
andělsky kázat, aniž bychom měli nějakého úspěchu, poněvadž jste
si již přece v "pětce" hlavy lámali o všech těchto zákonech
a poněvadž již tyto zákony jsou pevně usneseny a nesmějí již býti
změněny; a proto nechceme se namáhati chtíti konati zdánlivě plodnou
práci, poněvadž jsme předem přesvědčeni, že by byla beztak bezvýsledná.
Neboť chce-li bůh trestati, raní slepotou nebo hloupostí a my
můžeme býti s našeho stanoviska rádi, že bůh zákonodárce v tomto
státě tolik slepotou zraňuje. Tímto způsobem však se umožní připraviti
naše skutečně velmi shovívavé německé obyvatelstvo do takového
duševního stavu, který budeme potřebovati, abychom ve vhodném
okamžiku mohli zavolati náš národ k činu, k roztříštění okovů,
jež mu uložil potupný mír. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Ke slovu je přihlášen dále pan posl. Kostka. Uděluji
mu slovo.
Posl. Kostka (německy): Velevážené shromáždění! Musím se vlastně velmi diviti, že nyní v tomto okamžiku, kdy by přece zástupci českých průmyslníků měli příležitost uplatniti zde své stanovisko k tak důležité předloze, přenechávají slovo nám Němcům, abychom zde vyložili stanovisko průmyslu a konsumu, a že se nikdo nenajde, kdo by chtěl posouditi tuto důležitou předlohu se stanoviska průmyslu a velkého konsumu také s české strany jako řečník proti. Rád bych upozornil, že jsme se zabývali touto otázkou velmi podrobně již r. 1902 a že jsem měl tenkráte příležitost mluviti s jedním z nejvíce vynikajících průmyslníků, který dnes zastupuje český chemický průmysl, ve starém Rakousku tudíž, a mohl jsem od onoho pána jako konec jeho slov jen vyslechnouti: Ano, kdybychom jen déle neměli - ve starém Rakousku - solní monopol, pak by bylo možno, aby z našeho průmyslu něco bylo. Ale pokud máme solní monopol, toto byrokratické zdražování a správu soli, nemůže z průmyslu, zvláště z chemického průmyslu, vyspěti nic moudrého. To mi řekl hlavní zástupce nynějšího spolku chemického průmyslu, tehdáž jako svůj osobní názor při celním tarifu. Nuže, co bylo ve starém Rakousku špatné, bude pravděpodobně, stane-li se to monopolem v novém Rakousku - promiňte, v Československém státě - pravděpodobně ještě mnohem horší, neboť bude to v tom okamžiku nejenom škodou hospodářskou, nýbrž bude to i monopol v nejpravdivějším a nejhorším slova smyslu se všemi nevýhodami monopolu. Bude rozdělováno podle přízně a nepřízně a zmírnění dostane se tomu, kdo tady v parlamentě mlčí. Nyní vím, proč páni zástupci průmyslu s české strany při této předloze mlčeli.
Ve starém Rakousku měli jsme Věličku a soli jaderské, avšak museli jsme po stránce průmyslové sáhnouti k soli stassfurtské. A také, co se týká soli kuchyňské, v poslední době tomu nebylo jinak. Nemohli jsme v tuzemí spotřebu nijak ukojiti, museli jsme jíti do ciziny. Vážený pan předcházející řečník zde již položil důraz na to, že jíti do ciziny pro naše německé kupectvo byla nemožnost, poněvadž již finanční ministerstvo udržovalo zde solní monopol. Intervenovali jsme několikrát v ministerstvu financí, abychom dostali německé kupectvo k tomu, aby mu byla dána možnost býti pohotově proti monopolu, který tu trval, zahájiti soutěž. Nepodařilo se nám, byli jsme odbyti krásnými slovy a nebylo uděleno žádného povolení. Nyní přichází stanovisko konsumentů a já bych se rád zeptal sociálních demokratů s české strany, proč zdražili v posledních měsících kg soli o 14 až 20 haléřů svým spotřebitelům, přes to, že to nebylo nutno. Byl to však monopol! "Československá" nebo "Čechoslavie" -, myslím, že tak se jmenuje, - zavedla velké množství soli za tyto ceny a německé kupectvo, také české kupectvo, se o ně ucházelo, ale přece se nepodařilo;všichni tito oprávnění soutěžitelé byli odmítnuti a spotřebitel tu seděl a mohl zaplatiti drahé zboží. Jest to - mohu vám předložiti podrobné kalkulace - škoda, že nejsou přítomni zástupci ministerstva financí: 41 haléřů byla cena, 12 h za 1 kg bylo dopravné, 34 h dělala licence a clo a Čechoslavie prodávala za 101 h. Rozdíl 14 h na 1 kg plynul tu jako monopolový zisk do kapes společnosti.
Chtěl bych ještě jednou tuto kalkulaci provést na novo, když podle dnešního zákona zase máme míti monopol. Pravděpodobně dopadne to tak, že cena, ježto tuzemská cena bude rozhodující pro prodej a pravděpodobně pak ceny se podle ní upraví, bude o 1.30 K vyšší. Licence a clo bude nejméně na 1 kg dělati také o 1.30 více a tato ústředna, bude-li bráti jen mírný zisk, přirazí nejméně dvakrát tolik než starý zisk, tedy nejméně 30 h. Myslím, že v budoucnosti přirazí desetkrát tolik. To znamená při tomto zboží přirážku 300%. Ano, když páni spotřebitelé a páni průmyslníci na české straně si tu nechají tak jednoduše líbiti tyto přirážky, my s německé strany nemůžeme k tomu mlčeti a musíme tu bezpodmínečně prohlásiti, že se stavíme proti takovému monopolu. Tím více jest se postaviti proti tomu, že v tomto zákone veskrze jsou obsažena nejasná ustanovení o tom, jak se bude nakládati se solí průmyslovou. Vždyť se praví v jednom bodě zákona: Cena může býti zvýšena nebo snížena, má býti počítána průměrná výrobní cena plus 5% přirážky. Tak se praví v § 4. Myslím, že cena za průmyslovou sůl upraví se právě tak, když se udělují takové licence jednotlivým firmám, že budeme musit zaplatiti všechny tyto přirážky pro průmyslovou sůl, neboť konec konců slavné ministerstvo financí použije jako posud, aby zahájilo soutěž, co možná nejskrovněji § 10. Tím přirozeně stal se monopol teprve účinným. Můžeme tuzemských cen teprve přiměřeně využíti a průmysl se svou průmyslovou solí sedí na suchu.
Nevím, jsou-ji páni úplně informováni
o mimořádně vysokém významu, který má právě tato sůl pro veškerý
průmysl jakožto surovina. Povšimneme-li si však výroby sody a
sledujeme-li, jak výrazný význam má tato výroba sody v cenách
pro textilní průmysl, pro průmysl sklářský, pro průmysl hedvábnický,
pro průmysl chemický a pro 20 nebo 30 jiných odvětví průmyslu,
pravděpodobně i v budoucnosti, shledáte, že všechna tato odvětví
průmyslu budou těžce trpěti pod tuzemským monopolem, zvláště tehdy,
jestliže soutěž v sousedním Německu je docela jiná a jestliže
tam se počítají docela jiné ceny za průmyslovou sůl, než bude
u nás možno. Rád bych pány upozornil, že při celním vyjednávání,
které bylo provedeno r. 1902 ve starém Rakousku, smlouvalo se
o každý haléř na ceně sody, protože boj proti clu na sodu byl
velmi značný. Všechna odvětví průmyslu se postavila proti tomu.
Rád bych upozornil, že dostaneme-li se opětně do takových monopolních
poměrů, i v budoucnosti budeme míti podle § 10 jen velmi skrovný
dovoz i této soli, t. j. dovoz podle dobrozdání a libovůle, a
tím pravděpodobně poškodíme všechny závislé obory průmyslu co
nejtíže. Ježto je to hudba budoucnosti a ježto o tom ještě podrobně
bude nám promluviti při celních tarifech, rád bych dnes poukázal
jen na konsum. Tento konsum naprosto si nemůže nechat líbiti,
aby v nynějším okamžiku bylo provedeno tak enormní zvýšení. Chceme-li
zde uvaliti přirážky 300% na tak důležitou a nutnou potravinu,
které se používá v každé domácnosti, nemůžeme bezpodmínečně tvrditi,
že provádíme cenovou politiku v demokratickém smyslu. Pak provádíme
starou copařskou politiku monopolovou, která se vrhá na potraviny
jako na všechny ostatní druhy zboží, a samozřejmě i takto půjdeme
touž cestou, jakou v dřívější době musely jíti takové monopolové
státy, t. j. zatížily konsum, ruinovaly průmysl a staraly se jen
o to, aby z takových neproduktivních a protiproduktivních dávek
plynuly státní příjmy. Proto musíme my Němci v zastoupení českého
průmyslu, v zastoupení českého konsumu postaviti se proti tomuto
zákonu, chceme zvláště - a k tomu podávám návrh - zahájiti
volnou soutěž. Chceme z tohoto zákona odstraniti § 10, aby o tom,
má-li býti uděleno také dovozní neb vývozní povolení, nerozhodovalo
v budoucnosti ministerstvo financí, jakožto ten, kdo má největší
zájem na tom, aby dostal peníze. Tento paragraf musí ze zákona
zmizeti a ukáže se, zdali skutečně chcete provozovati průmyslovou
a produkční politiku tím, že vezmete tento návrh na vědomí. (Souhlas
a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu již není nikdo přihlášen. Debata jest skončena.
Žádám, aby byly přečteny podané
návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Návrh posl. dr. Luschky, dr. Brunara a spol.:
Navrhuje se, by návrh zákona byl
dán znovu výboru rozpočtovému k projednání.
Místopředseda Buříval: Návrh tento má dostatečný počet podpisů a bude se o něm jednati.
Dále byl podán pozměňovací návrh
p. posl. Kostky a soudruhů. Jelikož je dostatečně podporován,
je předmětem jednání. Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
Paragraf 10. budiž škrtnut.
Místopředseda Buříval: Byl
podán dále návrh p. posl. Dietla a soudr. Návrh je dostatečně
podporován a je předmětem jednání. Prosím, aby byl přečten.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
§ 1 se pozměňuje takto: "Státní prodejní ceny tuzemské i cizozemské soli stanoví se takto:" Ostatní zůstává.
§ 3 se pozměňuje: "Každou změnu cen usnáší Národní shromáždění."
§ 4 zůstává, § 5 rovněž.
§ 6 zní: "Z cizozemska dovážená sůl rozdělí se podle početnosti obyvatelstva stejnoměrně na jednotlivé okresy."
§§ 7, 8, 9, 10 se škrtají, § 11
je potom § 7, § 12 je § 8, § 13 je § 9.
Místopředseda Buříval: Uděluji
závěrečné slovo panu zpravodajovi posl. Zárubovi.
Zpravodaj posl. Záruba: Slavná sněmovno! Nebyl bych se ani ve snu nadál, že zákon, který nikterak nezasahá hlouběji do našeho hospodářského života, se stane předmětem takové dosti veliké hospodářské, ale nejenom hospodářské, nýbrž také i politické debaty. Poněvadž jsem referentem o vládním návrhu zákona o solním monopolu, budu se ve své odpovědi držeti této věci a na pole, na které zaběhli někteří z pánů řečníků, se nepustím. A tu dovolte, abych řekl, že právě tento zákon, který podává naše vláda, nese se k tomu, aby hospodářství se solí se upravilo tím způsobem, abychom dospěli soběstačnosti a vystříhali se toho, aby v některé části území naší Československé republiky nepřišel nedostatek, který, jak je trapný, víme dosti dobře z doby válečné, abychom tedy dospěli k soběstačnosti.
Vážené Národní shromáždění! Pan kol. posl. Dietl zde pronesl o naší výrobě solní mínění, že nyní kryje sotva a ani ne prý 1/3 potřeby v naší říši. Není tomu tak! I při nynější nedostatečné výrobě v Akně-Slatině a v Solnohradě u Prešova, při tom nedostatečném zřízení kryje se z výroby solní v tamějších dolech úplně potřeba na Slovensku, na Moravě, ve Slezsku. To tedy není, slavné Národní shromáždění, 1/3 území naší říše, nýbrž jest to zajisté více než jedna polovina.
Ostatní potřeba soli bude se krýti, jako posud, dovozem z Německa a budou tudíž míti vždycky páni kolegové s německé strany možnost, aby kontrolovali ceny, způsob, jak německá sůl sem přichází a jakým způsobem jest státní monopol občanstvu počítán. Pan kol. Dietl, který věcně zabýval se touto předlohou, žádal, aby § 3 tohoto zákona, kde se mluví o tom, aby ministr financí byl zmocněn stanoviti a měniti v případě potřeby cenu soli, nebyl obsažen v předloze. Já však mám za to, že právě toto ustanovení jest celému zákonu na prospěch, neboť v krátké cestě dává ministrovi financí možnost, aby pro případ snížení výrobních nákladů na produkci, na výrobu soli upravil a snížil ceny a stejně i v případě opačném. Také Rakousko - my jsme si tu nevzali něco, co by bylo proti obyvatelstvu nebo proti demokratickým názorům - také Rakousko mělo ustanoveno zvláštním zákonem státního sekretáře finančního, který právě tuto úlohu t. j. změnu ceny soli, když bylo třeba, upravoval.
Pan posl. Dietl, jakož i pan kol. Brunar si přáli, aby v § 6 tohoto zákona nedostávalo se práva ministru ustanoviti okrsky, kam se cizí sůl má dovážeti. Slavné Národní shromáždění, zajisté jest úkolem ministerstva, aby sůl z cizozemska dovezenou nedávalo, není-li potřeba, na druhou stranu říše, nýbrž tam, kde dovoz a všechna režie se zmenšuje. A to se stane právě tím, když sůl, dovezená z Německa do naší říše, ponechá se v severních krajinách našeho státu, v krajinách pohraničních, a tak se upraví to, že nevznikne nějaké zvláštní předražování soli, která z ciziny nutně se musí sem dovážeti. (Posl. Ulrich: Budeme ji míti poměrně dražší?) Nikoliv. Zákon směřuje k tomu, aby cena soli byla nivelisována, a právě proto se ustanovuje licenční poplatek 20 K, aby jak naše domácí sůl, tak i cizí byla ve stejné ceně. (Posl. Ulrich: Jednotné?) Ano.
Pánové, jistě žádného sociálního politika radostí a cílem není ustanovování monopolu a také my, kteří pozvedněme ruku pro tento zákon, nečiníme tak s nějakou zvláštní radostí, nýbrž vidíme v tom nutnost a přechod k tomu, aby výroba soli v naší vlasti byla soběstačná. (Posl. Ulrich: Pane zpravodaji, co jest pravdy na tom, co řekl pan kolega s německé strany o těch firmách?) O těch firmách povím také. Mám za to, že tento § 6 jest na svém místě, že zavazuje vládu a ministra financí, aby včas učinil opatření, aby nikdy nenastal nedostatek nebo nouze o sůl.
Pan koj. dr. Brunar řekl, že by se sůl u nás v Československu nějak uměle zdražovala. O tom není ani řeči. My nebudeme vozit sůl drahou, nýbrž výlučně sůl německou. Německá sůl stojí na dole 35 marek. To je cena, která při výši 100 K, jež je výrobním nákladem na 1 q soli v našich dolech československých, s dovozem a licenčním poplatkem přijde asi na tolik, jako naše domácí sůl. Jestliže dáváme ministerstvu financí možnost, aby v případě potřeby snížilo nebo zvýšilo cenu soli, mám za to, že neděláme nic, co by bylo proti autonomii našeho parlamentu, neboť zajisté v každém případě můžeme zakročiti, aby tato svoboda, kterou dáváme ministru do rukou, byla vzata. Ale mám za to, že věc nemá takového významu, abychom ji nemohli ministerstvu svěřiti.
Co se týče té věci, kterou zde vykládal pan kol. dr. Brunar, má se ta věc takto: Máme kontrakty ještě o dodávkách soli s těmi dvěma společnostmi, jež zde pan kol dr. Brunar jmenoval, a to v ten způsob, že společnosti ty opatří sůl a naše komorní rozdělovna rozdělí jí na detail na velkoobchodníky. Při tom je peněžní manipulace tato: Společnost dostane za vagon soli odměnu 30 K, rozdělovna komorní, kterou nyní máme, dostane rovněž 30 K a detailní obchod dostane 20 K. Tedy to je rozdíl v ceně soli dovozní proti soli domácí. Jakmile bude tento zákon odhlasován a uvolní se nákup soli, bude si každý obchodník moci sůl opatřit přímo v solných dolech v Německu, opatří-li si napřed patřičné dovozní osvědčení. Mám za to, že tato opatření směřují k tomu, aby hospodaření solí v dnešní době, v níž lid žádá si vládu a kritiku, byla co nejlepší.
Pan kol. Kostka navrhl zde zvláště k § 10, aby tento paragraf byl škrtnut. Tento § 10 obsahuje ustanovení, že dovoz, vývoz i průvoz soli kteréhokoliv druhu bez povolení ministerstva financí jest zakázán. Kdybychom tento paragraf škrtli, škrtáme vlastně základnu této celé předlohy a odhlasováním tohoto návrhu zákona nic by se na dnešním stavu nezměnilo. Žádám slavnou sněmovnu, aby návrh kol. Kostky zamítla.
Pan kol. dr. Luschka navrhuje, aby návrh zákona byl vrácen výboru rozpočtovému k projednání. Poněvadž tento zákon ve výboru rozpočtovém byl již důkladně projednán a i zde bylo dosti důkladně o něm debatováno, prosím slavnou sněmovnu, aby návrh ten rovněž zamítla.
Pan kol. Dietl navrhuje
ještě změnu § 3, aby o každé změně ceny soli rozhodovalo Národní
shromáždění. Dále navrhuje k § 6, aby z cizozemska dovážená sůl
rozdělovala se podle početnosti obyvatelstva stejnoměrně na jednotlivé
okresy a konečně navrhuje, aby §§ 7, 8, 9 a 10 byly škrtnuty.
Poněvadž by to bylo vlastně škrtnutí celého zákona, navrhuji,
aby slavná sněmovna tyto návrhy rovněž zamítla a doporučuji přijetí
předlohy tak, jak ji schválil a předkládá rozpočtový výbor. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Přistoupíme k hlasování. Prosím paní a pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Hodlám dáti hlasovati tímto způsobem: Nejprve o návrhu posl. dr. Luschky, dr. Brunara a spol., poněvadž jest nejširší, aby osnova zákona vrácena byla výboru. Pan zpravodaj nedoporučuje tento návrh. Budeme hlasovati.
Kdo jest pro návrh pana posl. dr. Luschky a soudr., prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest menšina, návrh se zamítá.
Dále dám hlasovati, nebude-li námitek, tímto způsobem: O § 1 nejprve podle zprávy výborové, pak podle návrhu posl. Dietla a soudr., o § 2 podle zprávy výborové, o § 3 podle zprávy výborové, pak podle návrhu posl. Dietla; o §§ 4 a 5 podle zprávy výborové, o § 6 nejprve podle zprávy výborové, pak podle návrhu posl. Dietla; o §§ 7, 8 a 9 nejprve podle zprávy výborové, pak podle návrhu posl. Dietla na jich škrtnutí; pak o § 10 nejprve podle zprávy výborové, o §§ 11, 12, 13, podle zprávy výborové. Kdyby byl přijat návrh posl. Dietla na škrtnutí § 7 až 10, byly by to pak §§ 7 až 9. Konečně dám hlasovati o nadpisu a úvodní formuli. (Námitky nebyly.)
Kdo souhlasí s § 1 podle zprávy výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, § 1 jest přijat. Tím ovšem návrh pana posl. Dietla odpadá.
Dám hlasovati o § 2 podle zprávy výborové. Kdo souhlasí s § 2 podle zprávy výborové, prosím aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, § 2 jest přijat.
Přistoupíme k hlasování o § 3. Dám hlasovati nejprve podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s § 3 tak, jak jej navrhuje zpráva výborová, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. § 3 jest přijat podle zprávy výborové. (Posl. Taub [německy]: Musíte nejprve dáti hlasovati o pozměňovacích návrzích!)
Dám hlasovati dále o §§ 4 a 5 podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s §§ 4 a 5 podle zprávy výborové a jak je doporučuje pan zpravodaj, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, §§ 4 a 5 jsou přijaty podle zprávy výborové.
Přistoupíme k hlasování o § 6. Dám hlasovati nejprve podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tím, aby § 6 ve znění zprávy výborové byl přijat, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, § 6 jest přijat.
O §§ 7, 8 a 9 dám hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo z pánů souhlasí, aby §§ 7, 8 a 9 byly schváleny tak, jak je doporučuje zpráva výborová, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, §§ 7, 8 a 9 podle zprávy výborové jsou přijaty.
O § 10 dám hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s § 10 tak, jak jej doporučuje pan zpravodaj, tedy podle zprávy výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, § 10 jest přijat podle zprávy výborové a tím odpadá návrh pana posl. Kostky na škrtnutí.
Dám hlasovati o §§ 11, 12 a 13 podle - zprávy výborové.
Kdo souhlasí s §§ 11, 12 a 13 podle zprávy výborové, jak je také doporučuje pan zpravodaj, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, §§ 11, 12 a 13 podle zprávy výborové jsou přijaty.
Konečně dám hlasovat o nadpisu zákona a úvodní formuli. Kdo souhlasí s nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Nadpis a úvodní formule jsou přijaty. Tím jest osnova zákona poslaneckou sněmovnou schválena ve čtení prvém a druhé čtení bude ve schůzi příští. (Hlučný odpor na levici.)
Tím jest vyřízen druhý odstavec
denního pořadu a přistoupíme k odstavci třetímu, jímž je