3. zprávě výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Liberci o vydání posl. dr. Lehnerta pro zločin podle §§ 58 c a 65 a, b trestního zákona (tisk 1847).
Zpravodajem je posl. Nejezchleb-Marcha.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Nejezchleb-Marcha:
Slavná sněmovno: Krajský soud v Liberci přípisem Vr. 1568/20 požádal poslaneckou sněmovnu o souhlas k stíhání poslance dr. Wolframa Lehnerta pro zločin podle §§ 58 c a 65 a, b, tr. zákona. Imunitní výbor pojednal o této záležitosti a sděluje:
Loňského roku došlo poprvé k vyhlášení zákona o povinnosti nástupu nováčků k vykonávání dvouleté presenční vojenské povinnosti republice. Branný zákon i presenční vojenská služba v naší republice proti jiným státům je nejbenevolentnější. Přes to však přece v německém národě, úsilím německých vůdců, hlav ně z politických kruhů, vznikla myšlenka odboje a mladíci odvodem povinní byli nezřízenou agitací, namířenou na kořeny samého státu, přemlouváni, aby nesložili přísahu a zprotivili se platným zákonům Československé republiky.
Toto hnutí bylo nejen v Čechách, ale i na Moravě, kde dokonce již před nastoupením k odvodu, mladíci odvodem povinní v okrese mikulovském vydali zvláštní memorandum, adresované odvodní komisi, v němž prohlašovali, že nikdy neuznají práva vlády Československého státu, žádati od nich vojenskou službu na podkladě zákonů, které vznikly způsobem, který považují za výsměch demokratického zákonodárství. V témže memorandu se praví, že k civilním i vojenským úřadům tohoto státu nemají vůbec důvěru.
Na jihu Moravy dokonce tato akce německých nováčků, vedená německým poslancem dr. Raddou, měla krvavé zakončení, když předtím byla výrazem velikých vlastizrádných demonstrací. V čele této agitace na jihu Moravy stál německý poslanec dr. Radda, o jehož vydání také žádá příslušný soud.
Na českém severu, a to na Liberecku, podporována německými novinami, vznikla také odbojná akce nováčků, odvodem povinných. 20. srpna 1920 večer konala se v Liberci schůze, jíž se zúčastnilo asi 500 mladíků odvodem povinných. Tato schůze byla neobyčejně bouřlivá a hlavním referentem byl poslanec dr. Lehnert. Podle referátu podepsaného jednak civilními strážníky, dále detektivy státní policie a poskytnutého čsl. stát. zastupitelství tamějším policejním ředitelstvím, mluvil dr. Lehnert k nováčkům odvodem povinným tak, že je bouřil proti zákonům a republice. Uvádíme několik výňatků z jeho řeči dle příslušné relace:
Dr. Lehnert mezi jiným pravil:
"Nacházíme se ve státě, do kterého jsme byli násilně proti naší vůli vtlačeni a zákony, které čeští "machři" bez nás vydali, nemají pro nás platnosti a také nejsme povinni těchto zákonů zachovávati. Nemusíte si dělat žádného svědomí, přísaháte-li falešně, můžete tento stát obelhávat a podvádět jak chcete a nemůžete přece za to býti voláni k zodpovědnosti, neboť nynější zákony za platné neuznáváme. Máte jíti k odvodu a nemůže vám nikdo poručiti, abyste tomuto státu věrně sloužili. Já jsem neměl starého císaře Františka Josefa nikdy rád, ale přece jsem v něm viděl hlavu státu. Ale co je takový Masaryk?" Zde řečník vyjádřil se podle udání o presidentovi slovy, jež reprodukovati pokládáme pod důstojnost sněmovny.
Je prý otázkou, pravil dále, mají-li jíti k odvodu. Zákon pro ně prý neplatí, svůj zákon má každý ve svém srdci a řečník ujišťuje, že tento prokletý, na zradě a nevěrnosti zbudovaný stát se co nejdříve zřítí, což je také jeho nejvroucnějším přáním."
Po další řeči, která se nese týmž směrem a oplývá stejnými argumenty, vyzýval poslanec dr. Lehnert nováčky, aby až dostanou pušky do rukou, cvičili s nimi, aby jich jednou mohli užít proti úhlavnímu nepříteli, který je nyní utiskuje.
Další jeho řeč byla plná urážek Československé republiky a presidenta Masaryka a je zajímavo, že sociální demokrat poslanec Kreibich, slyše tyto řeči, vytýkal dr. Lehnertovi, že za starého Rakouska byl největším přívržencem vojenské moci, kdežto nyní vybízí mladíky, aby se k odvodu nedostavovali. Dokonce tento poslanec pravil, že dělnická mládež se usnesla k odvodu se dostaviti a radil, aby nováčci také tak učinili, poněvadž za následky zodpovědnost převzíti by nemohl. Také poslanec Knirsch snažil se činiti prostředníka, ale jeho návrhy na kompromis byly velkou většinou zamítnuty.
Z těchto vývodů vyplývá nad slunce
jasněji, že poslanec dr. Lehnert je podezřelý, že organisoval
odpor německých nováčků proti Československé republice, čímž by
se byl prohřešil nejen proti platným zákonům, ale mířil přímo
na kořeny státu. Imunitní výbor poslanecké sněmovny žárlivě chce
střežiti volnost politických projevů všech poslanců a je přesvědčen,
že tito mají právo kritiky, pokud jde o stát, vládu i jiná veřejná
zařízení. Imunitní výbor stojí na stanovisku svobody politických
projevů i se zabarvením antimilitaristickým, ale v případě dr.
Lehnerta je přesvědčena jeho většina, že jde o čin, namířený
přímo na existenci státu, poněvadž Československá republika v
nejtěžších a bouřlivých poměrech musí ve své mladé armádě spatřovati
záruku pokoje a pořádku. Imunitní výbor proto navrhuje slavné
poslanecké sněmovně Nár. shromáždění, aby vyhověla žádosti krajského
soudu v Liberci a vydala poslance dr. Wolframa Lehnerta
k stíhání pro zločin podle §§ 58 c a 65 a, b trestního zákona.
(Souhlas.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Došel mne návrh posl. Stivína. Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
"Navrhuji, aby záležitost tato byla vrácena výboru imunitnímu."
Místopředseda Buříval: Zahajuji debatu. K slovu jest přihlášen pan posl. dr. Lehnert.
Ještě dříve, než udělím slovo
řečníku, stanovíme ve smyslu našeho jednacího řádu řečnickou lhůtu
10 minut, nebude-li námitek. (Hluk. Výkřiky na levici.)
Posl. dr. Lehnert (německy):
Vážení kolegové! (Hluk, různé výkřiky na levici.) Mluví
se to velmi špatně ve vlastní věci, již proto mluvím "pro".
Dnešní případ jedná náhodou o mé osobě, ve skutečnosti však jest
dnes snad na denním pořadu věc, která má význam zásadní, a pro
svou vlastní osobu bych jistě v této věci zde nemluvil právě tak,
jako jsem nemluvil ve výboru imunitním a nepokusil jsem se hájiti
se snad proti obviněním, které vzneslo u soudu proti mně státní
zastupitelství v Liberci. Jde dnes o zásadní rozhodnutí - kterému
se vyhnul výbor imunitní -, co jest chráněno imunitou a co ne.
V téže schůzi, ve které většina imunitního výboru navrhla, abych
byl vydán pro řeč, jež byla eminentně politická a kterou jsem
pronesl při vykonávání svého poslaneckého mandátu (Souhlas
na levici.), v téže schůzi byl prohlášen český poslanec stranami
většiny, týmiž hlasy, protože byl stíhán soudem pro válečnou lichvu...
(Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte! - Výkřiky posl. dr.
Baerana. - Hluk.)... v téže schůzi byl tento poslanec
prohlášen za chráněného imunitou pro válečnou lichvu. (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje): Takové otázky projednávali jsme již i dříve ve výboru imunitním a přišli jsme k názoru, že přestupky, které nejsou na úhonu cti, které byly spáchány při vykonávání poslaneckého mandátu, musí býti chráněny imunitou, neboť argumentovali jsme takto: Jaký význam má poslanecký mandát pro majitele tohoto mandátu? Poslanecký mandát nemá přece pro majitele mandátu význam, aby sem jezdil a spoluúčinkoval tu při této komedii, zvláště ne pro nás Němce. Má pro nás ten význam, že máme alespoň několik lidí ze své ho lidu, kteří mohou mluviti a říci, co lid myslí. (Souhlas na levici.) Jestliže nás nechcete uznávati již za tribuny lidu, můžete to jen říci. Máme jiné prostředky, máme jiné cesty, abychom dosáhli svých cílů, než veřejné řeči. Tu nám není úzko! Nemohu se povznésti k objektivitě většiny imunitního výboru. (Posl. dr. E. Feyerfeil [německy]: Nebyla to většina, byl to proslulý Dyk, jenž dirigoval jakožto předseda! Veselost na levici.) Nuže, to dělá massa, která tak pečlivě bdí nad politickými výsadami poslanců, jak zde tak výborně prohodil pan zpravodaj. Ukázalo se zvláště v této schůzi, jak úzkostlivě bdí většina imunitního výboru nad imunitou poslanců, jestliže totiž některý český poslanec jest obžalován pro válečnou lichvu. Jestliže však jde o německého poslance, který jest obžalován pro eminentně politický přestupek, tu jest tu úzkostlivost pojímati trochu jinak, tu se musí ve zprávě pro plenum zde úzkostlivě hledat, aby byl předložen celý policejní výtah a ještě k tomu v jádře a výtažku, který sněmovnu poučí, jak vůbec mohlo dojíti k takovému neobyčejně chytrému, moudrému a světobornému usnesení. Případ, který se mne týká, je dnes případem ojedinělým, stane-li se však vzorem, po krátkém čase vyprázdní se poněkud lavice na levé straně sněmovny a snad i zde uprostřed a přijdeme na Pankrác (Veselost na levici.), a já se vás ptám, velectění němečtí kolegové, jaký zájem má pak ještě míti tato poslanecká sněmovna pro náš lid? (Posl. dr. Baeran [německy]: Ale ten nemá o ni zájmu!)
Máme toho času zájem o ni potud, že zde máme tribunu, s níž můžeme svůj požadavek den co den vždy na novo hlásat do světa. (Posl. dr. Baeran [německy]: Při 10 minutách řečnické lhůty!) Dnes nebudu dbáti této řečnické lhůty, prohlašuji to jednou pro vždy. Je to tak jako tak ojedinělé zařízení v parlamentě, že ani zde s této tribuny není svoboda slova, nýbrž podléhá censuře předsedově, pokládá-li výrok, který činím s tohoto místa, za velezrádný a má-li býti vyškrtnut ze stenografických protokolů. Myslím, že dnešní jednání jest důsledkem celé konstrukce státu. Je pravdivé slovo: "Týmiž prostředky, jakými stát vzniká, musí býti také udržován." Je-li stát státem vojenským, byl-li skut silou meče, musí býti také udržován silou meče. Je-li to stát svobody, může býti udržen jenom svobodou, a je-li to stát, který jako tento stát byl přiveden na svět prostředkem, který potom označím, může býti dále udržován také jen tímto prostředkem. (Výkřiky posl. dr. Baerana. - Hluk.) Základem státu jest, jak známo, jeho ústava. V této ústavě lze v prvním bodě, hned v prvním odstavci čísti: "Národové tohoto státu se dobrovolně semkli, aby utvořili tento stát." To jest základ ní kámen, který musí býti udržen a to jest první plod, jejž dal duch lži světu. (Souhlas na levici.) To jest velká prvotní lez, která musí roditi nové a nové lži, aby se udržela. (Souhlas na levici.) Z této prvotní lži přichází se nyní k láskyplnému jednání s obyvatelstvem se strany pražských držitelů moci zde. Tato lež má za následek vždy vřeleji rostoucí nadšení pro Prahu v našich částech země. Dáte-li tomuto nadšení ještě nějaký čas trvati, pak pomrou ti sudetští Němci, které ministr výživy se svými ústřednami neumiloval k smrti, ze samého nadšení. Budou umírati docela s písní: "Hej Slované" na rtech. (Veselost na levici. Výkřiky.) Všichni majitelé válečných půjček, kteří tímto státem přišli o své jmění, (Německý výkřik: Byli okradeni!) ano, byli okradeni všichni úředníci, kteří byli připraveni o svoji existenci, všichni váleční invalidé, kteří při svém žebráckém groši mohou hladověti, všechny vdovy a sirotci, kteří vděčí slavné zradě velectěných legionářů za smrt svého otce, ti všichni povznášejí zde nad mořem krve a hanby, nad nímž potácí se člunek jejich života, zpěv sboru statisíců ke chvále tohoto státu. (Souhlas na levici.)
Pozorujeme-li venku, neslyšíme-li
tuto úchvatnou píseň našeho lidu tisícinásobně v každém místě?
(Souhlas na levici.) Všechno, co se stalo a ještě děje,
všechno, co se děje našemu lidu, všechno, co nám děláte zde jako
katovi holomci dohody, všechno to jest následkem prvotní lži,
která založila tento stát, podle které my jsme se dobrovolně semkli.
A děláte-li zde posy s tím, co vytvořila mravenčí píle Němců,
béřete-li na sebe hanbu bořičů pomníků, béřete-li na se slávu
prostoru půdy a přelháváte-li dějiny a natíráte-li celou republiku
černobíločerveně, pak neopřete tento stát. (Výkřiky německé:
Modrobílečerveně! - Hluk. - Veselost. - Výkřiky.)
Do této soustavy opírání a udržování státu hodí se dnešní
návrh proti mně podivuhodně. Lež! Svobodný stát? Lež! Demokracie?
Lež! Imunita? Lež! Heslo vašeho státu, který není naším: Veritas
vincit - pravda vítězí - lež a nic než lež! Na lži jest vybudován
tento stát a jenom stálými novými lžemi může se udržeti. A bylo
by docela nepřirozené, kdyby právo imunity nám přislíbené mělo
pro nás také skutečně platiti. Myslím, že projevuji tu náladu
poslanců našeho lidu, nejenom národních, nýbrž i mezinárodních,
protestuji-li proti takové svobodě, která se nám tu dává. A docela
i můj milý nepřítel Kreibich (Veselost. Výkřiky.), který
byl přítomen v téže schůzi a který v této zprávě imunitního výboru
je uváděn jako hlavní svědek a jehož, jak doufám, opět uvidím
u soudu (Veselost na levici) jako svědka, myslím, že i
v jeho jménu mohu protestovati proti tomuto způsobu svobody, jaká
je nám zde dávána. Ale vy z většiny nedejte se dotknouti mými
slovy, chce to věc, chce to věc, řekněte si to k své útěše! Blaho
státu žádá tento způsob české svobody! K čertu s věčnou pochybností!
A pak zvláště, pánové z prostředních lavic, považte, považte tu
konkurenci! Co pak si mají o vás pomysliti vaši voliči, jestliže
nyní nevydáte dr. Lehnerta? Co pak řeknou při volbách?
Co, velezrádce, jak byl zde jasně a zřejmě usvědčen, chcete chrániti
imunitou? (Veselost na levici.) Jen to nedělejte, mohli
byste si hrozně škodit. Víte, že vám vždycky radím dobře. (Výkřiky.)
Nikdy jsem nedělal ze svého srdce schránu tajností a náš lid,
jaké již jsou poměry, jest toho názoru, že v žádném státě se neprovozuje
tolik velezrády jako v tomto státě, jako v Č. S. R., řekl bych:
"Tak mlád a již tak zkažen!" (Veselost na levici.)
Jaká škoda! A potom, vmyslete se jen do naší situace. My jako
velezrádci obžalovaní před forem soudců, mezi nimiž vidíme jen
se rojit velezrádce! (Výkřiky.) Byl tu nedávno vystaven
obraz, tu bylo vyobrazeno 22 velezrádců. 22 velezrádců stojí 22
K. Mezi nimi byli nejváženější muži vaší republiky.
Místopředseda Buříval (zvoní):
Pane řečníku, račte končiti! (Hluk a odpor na levici.)
Posl. dr. Lehnert (pokračuje):
Nejváženější mužové od ministerských lavic do křesel poslanců.
Co pak si je nemáme brát za přiklad? (Hluk a výkřiky.) Mysleli
jste, že nemohu projevy, které jsem o presidentovi Masarykovi
pronesl ve schůzi, opakovati pro důstojnost slavné sněmovny -
"slavné" pravím jen ironicky - pro důstojnost slavné
sněmovny. Prosím, mohu vám tato slova dosti věrně doslova opakovati:
"President Masaryk byl rakouským profesorem. Svého
času slíbil rakouskému státu věrnost. A když tento stát upadl
v bídu a nouzi, když přišel do nebezpečí, porušil věrnost ke státu
a přidržel se svého lidu. (Hluk trvá.) To jest jeho čestný
štít (Výkřiky), pro který byl president Masaryk
zvolen. To jest jeho čestný štít!" (Hluk. Výkřiky.)
Řekněte, že to není pravda, pánové. Řekněte, že to není pravda!
(Místopředseda Buříval zvoní. - Velký hluk.) A já jsem
řekl: vezměte si ho za příklad, mladí lidé, tento muž jest nejvyšší
muž republiky. Na něho musíte mysleti, z něho si musíte brát příklad.
Jak jednal on, tak musíte jednat v životě. (Hluk. Výkřiky v
pravo i v levo.) Může někdo žádati vyššího stupně loyality?
(Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Žádám pana řečníka, aby končil.
Posl. Lehnert (pokračuje):
Nebojte se, že nás zastrašíte. Nemůžete nás zastrašit. Nemůžete
nás umlčet, to nikdy nebudete moci. Ještě bojujeme německým způsobem,
ještě bojujeme s otevřeným hledím. Chcete-li, můžeme také bojovati
jinak, můžeme bojovati také vaším způsobem. Dnes bojujeme ještě
muž proti muži, na jasném denním světle a v plné svobodě a otevřenosti.
Nehrozím, nevaruji, vykládám vám jen věcně poměry. Naše smýšlení
nezlomíte. Snad nás donutíte vstoupiti na půdu, na kterou jsme
posud ještě nevkročili, protože je to proti naší přirozené povaze.
(Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Pane řečníku, odejmu vám slovo.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje): Je ještě půda, na kterou jsme ještě nevkročili, ale pokračujte ještě tak dále, vy nás tam přivedete. Ne snad, že to uděláme my, ale snad to udělají jiní z našich soukmenovců. (Hluk.) Nás však nikdy neohnete. Vidím již, jak Hybris vznáší se nad vašimi hlavami a mává nad vámi důtkami A Hybris byla vždy poslem blížícího se zmaru. Pamatujte si toto slovo! (Veselost českých poslanců.) My však, my se vám smějeme. My se smějeme této věci. Pro nás platí průpovídka útěchy našeho básníka Herwegha, jenž praví:
"Und wenn sie Dich nun fragen:
Was machet Absalon?
Dann magst Du ihnen sagen
Ei, ei, der hängt ja schon,
Doch nicht an einem Baume
Und nicht an einem Strick,
Er hänget an dem Traume
Der deutschen Republik."
(Souhlas a potlesk na levici.
Výkřiky: Heil!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Pro hrubé urážky, učiněné řečníkem panem posl. dr. Lehnertem oproti předsednictvu volám jej k pořádku. (Výborně! Hluk na německých lavicích.)
Udílím slovo dalšímu řečníku panu
kol. Bubníkovi.
Posl. Bubník: Vážená sněmovno! My se na případ dr. Lehnerta nedíváme jako na určitý konkretní případ, kterým se zabýval imunitní výbor, nýbrž jako na otázku zásadního rázu. Buď máme smysl pro politickou imunitu poslaneckou, nebo ho vůbec postrádáme. Kdybychom chtěli hloubati o argumentaci většiny imunitního výboru, potom bychom musili říci, že důvody, které on uvádí pro vydání dr. Lehnerta, jsou neudržitelné.
Imunity může býti zbaven poslanec dle tradice každého parlamentu. Přečtěte si, pánové, dějiny parlamentu francouzského nebo anglického, na který se tak často odvoláváte; není ani jeden případ v nich, kde by pro delikt politického rázu byl vydán člen zákonodárného sboru. (Souhlas na levici.) Jestliže se ovšem dopustí poslanec hrubého přečinu, který je rázu osobního a nečestného, potom musí býti vydán. (Zcela správně!) Z tohoto důvodu my stavíme se proti vydání dr. Lehnerta a jsem zmocněn klubem sociálně-demokratických poslanců levice k tomuto prohlášení.
Okolnost, že vůbec je možno, aby sněmovna osvobozeného národa jednala o tom, aby trestnímu soudu byl vydán poslanec z důvodů velezrady, považujeme za hanbu sněmovny, (Souhlas na levici.) za hanbu soustavy, kterou se v tomto státě vládne. (Hlas: Podle toho by se stát nesměl brániti!) Náš klub bude hlasovati proti vydání. Nepřihlížíme při tom vůbec k věcnému obsahu konkrétního případu, o který se jedná, zejména nemůže pro nás býti rozhodnou okolnost, že poslanec, který má býti vydán státnímu návladnictví k stíhání pro velezrádu, je německé národnosti. Kde se jedná o obranu práv poslaneckých, tam není pro nás rozdílu mezi lidmi, mezi Čechy, Němci nebo Maďary a není pro nás rozdílu také v příslušnosti k různým stranám. Pro nás neexistuje pojem velezrada ve smyslu § 58 tr. z., jehož původ spadá do doby nejčernějšího absolutismu (Výborně! Potlesk.) starého monarchistického Rakouska. Stát, který začíná k tomuto paragrafu sahati, jest policejním státem, a ti, kdož svádějí ho k procesům velezrádným, tlačí ho na šikmou plochu současně před soud veřejného mínění civilisovaného světa.
Hluboce litujeme, že jsou to právě české strany, které podobným jednáním z Československé republiky snaží se udělati stát policejní a reakcionářský. V takových situacích, v jaké je dnes německý posl. dr. Lehnert, nacházeli se nesčetněkrát čeští poslanci na říšské radě v bývalém Rakousku a jsem povinen říci, že nestalo se ani jedenkráte, že by bývalo právo imunity některého z nich vídeňským parlamentem zrušeno a dán souhlas pro trestní stihání z velezrady. Nebylo zdůrazňování poslanecké imunity jedním z hlavních důvodů ve velezrádném procesu dr. Kramáře? Mám znovu citovati, co mluvil kdysi jako poslanec o velezradě Masaryk a jaký byl jeho úsudek o velezrádných procesech a policejním slídičství?
Ve starém policejním státě rakouském bylo něčím samozřejmým, že by parlament v podobných případech právo imunitní hájil se vší rozhodností a že by nebyl ani pomýšlel na to, aby poslanec za podobné situace byl vydán. Za Taaffa v letech 80tých, v období černé reakce a persekučního hnutí, ani nejreakčnější poslanec vídeňského parlamentu nesnížil se k takové praksi v otázkách imunitního práva, k jaké chtějí některé strany snížiti naši republikánskou sněmovnu.
Tehdy byl poslancem vídeňské říšské rady Liembacher, vůdce německých klerikálů, osobním povoláním vrchní státní návladní, a když tento arcireakcionář viděl ve sněmovně, že se jedná o porušení imunity, řekl bezvýhradně: "Pro politické věci a pro politické šikany nevydáme nikoho. Jen pro urážky soukromé, ano."
Nemusíme se styděti před touto minulostí policejního monarchistického státu, když se nám dává na denní pořad návrh na vydání poslance k trestnímu stíhání pro velezradu?
A ještě jeden případ uvádím vaší paměti z dob vaší vlastní lepší minulosti. 14. června 1892 jednalo se v říšské radě o návrhu na vydání posl. Pernerstorfa. Tehdy zasáhl do debaty dr. Kramář a mluvil doslovně takto: "Jest samozřejmo, že naše strana bude hlasovati proti vydání posl. Pernerstorfera. Imunitní výbor a jeho zpravodaj playduje pro polehčující důvody pro tohoto poslance, v otázce však, ve které se jedná o politickou činnost poslance a to, souditi o výrocích, které promluvil jako poslanec k lidu, není postup výboru příhodný. Výbor měl místo dlouhých důvodů krátce říci: Poslanecká sněmovna poslance Pernerstorfera nevydá, poněvadž nechce brániti jeho volné činnosti politické mimo parlament. To by byla snad také pádnější a lepší odpověď na námitky poslance Pernerstorfera proti parlamentu. Jest sice nedostatkem imunitního zákona, že poslance nechrání mimo parlament, ale duch tohoto zákona jest ten, že nemá býti bráněno volným projevům a svobodné činnosti politické poslanců také mimo sněmovnu. Volné slovo v parlamentě nestačí. Musí býti dána i záruka svobody politické činnosti mimo parlament."
A v téže debatě mluvil stoupenec dr. Kramáře dr. Pacák:
"Přihlásil jsem se k slovu, řekl, abych obhájil návrh výboru, aby poslanec Pernerstorfer k stíhání soudem vydán nebyl. Nejedná se zde o to, je-li ve slovech Pernerstorferových nějaká skutková povaha činu trestného dle našeho zastaralého zákona trestního. Po tom parlamentu nic není. Zde jedná se v prvé řadě o to, aby volné slovo každého poslance bylo v plné míře chráněno. To je jedna věc. Za druhé jsem odpůrcem theorie polepšovací, která in politicis jest nesmyslem. Soudím vždy z vlastní zkušenosti. Ministr spravedlnosti dr. Herz dal mi žalářováním pro velezradu na pět let příležitost, abych se polepšil ve svých politických názorech. Jak vidíte, pánové, řekl dr. Pacák, toto polepšení v názorech přes vazbu se nestalo a já zůstal tím, čím jsem byl dříve."
To jest dle parlamentního protokolu, který při tom poznamenává velkou veselost.
"Nechci, aby se nyní kolegovi Pernerstorferovi poskytla příležitost, pokračuje dr. Pacák, aby se také on polepšil. Ostatně jest náš zákon trestní ve věcech politických tak zastaralý brak - tak mluvil dr. Pacák v roce 1892 - že zasluhuje, aby už byl vyhozen. Proto také nemohu se vysloviti pro nějakou skutkovou povahu v záležitosti politické dle takovýchto zákonitých ustanovení. Vím, pánové, jak by se věc napravila. Je to docela jednoduché. Ať se polepší vláda. Nebudete-li si počínati tak, že hlasy zástupců lidu zde nic neplatí, nuže dobrá. Pak věc tu vnesem do lidu a roznítíme lid, aby nahlédl, že parlament si svých práv sám uhájiti nemohl."
Domnívám se, že tyto připomínky postačí, abyste si uvědomili, do jakých poměrů stát ženete. Úmyslně nemluvím o persekuci v procesech velezrádných, kterými právě nyní míníte drtiti naše dělnické hnutí. Veřejnost dělnická sleduje naše jednání v porotní síni trestního soudu více než vaše jednání zde a budete překvapeni, až uvidíte klíčit ovoce, které svou reakční bezohledností a persekucí zaséváte. Ideou humanity a samostatnosti rostl národ k samostatnosti a svobodě. Vy dnes chcete tuto ideu rozvrátit principem brutální moci. Jest osudným omylem, když svobodný národ chcete uvésti do stavu, aby přestal si pamatovati, že sám byl příliš nedávno potlačován a persekvován. Varujeme před důsledky této taktiky, která jest stejně zaslepenou, ať se provádí proti příslušníkům menšinových národů, nebo proti zástupcům dělnictva.
Končím slovy písma: "Nikdy
nezapomeňme, že také my jsme byli v Egyptě!" (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. Kreibichovi.
Posl. Kreibich (německy):
Dámy a pánové! Přihlásil jsem se ke slovu hlavně proto, abych
pronesl osobní poznámku: Ve zprávě imunitního výboru o této věci
je uvedena má osoba a uveden je můj výrok v onom shromáždění,
a to v takové souvislosti, jako bych byl zde jaksi veden za korunního
svědka proti p. dr. Lehnertovi. Tím přicházím do podezření
nesmírně pro mne nečestného, že snad jsem loyálním občanem tohoto
kapitalistického státu. Musím proto především prohlásiti, že onen
špicl, ona opora vlády, který o této schůzi podal zprávu a na
základě kteréžto špinavé práce špiclovské imunitní výbor pracoval,
že tento špicl buď nerozumí německy anebo je hluchý. Nevytýkal
jsem v této schůzi panu dr. Lehnertovi, že vyzývá brance,
aby se nedostavili, nýbrž vytýkal jsem v oné schůzi dr. Lehnertovi,
že on a jeho strana provádějí v otázce odvodové kolísavou a nejasnou
politiku a tím že by mohli mladíky přivésti do nebezpečí a do
neštěstí. Mimochodem chci poznamenati, že jsem sice na oné schůzi
vystoupil proti panu dr. Lehnertovi, poněvadž jsem byl
proti heslu nechoditi k odvodu, právě tak jako moje strana tenkráte
byla proti tomu. Chci jen mimochodem poznamenati, že však jsme
toto heslo, že branci mají jíti k odvodu, vydali ne snad, abychom
osvědčili jakousi loyalitu vůči tomuto státu a tomuto vládnímu
systému, nýbrž, aby, když jsme brance vybízeli k narukování, tímto
způsobem lépe mohli zasaditi tomuto vládnímu systému jednou smrtelnou
ránu. Ostatně chci jen jedno říci: Poslanecká sněmovna má dnes
příležitost usnesením o vydání pana dr. Lehnerta tomu pánovi,
jenž se dnes nachází v Kamenci, říci: "Milý Karle! K nám
choditi nemusíš, my si obstaráme reakci sami, my nepotřebujeme
monarchů!" (Veselost na levici.) Ostatně bych pánům
jen radil, aby, chtějí-li v této cestě pokračovati, aby tak jednali.
S vámi to jde s kopce a dědici budeme my. (Souhlas a potlesk
poslanců německých a poslanců soc. dem. levice.)