Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému referentu panu posl. Buřívalovi.

Zpravodaj posl. Buříval: Slavná sněmovno! Mně připadá úkol jménem rozpočtového výboru prohlásiti, že rozpočtový výbor se usnesl doporučiti resoluci ve smyslu nařízení ze dne 20. května 1920 tak, jak ji doporučuje výbor zahraniční, a mimo to připojenou resoluci, aby vláda se vším urychlením provedla vyšetření otázky poškozených příslušníků našeho státu v Rusku a učinila v jejich zájmu potřebná opatření.

Poněvadž o věci samé bylo panem zpravodajem výboru zahraničního velmi obšírně promluveno, zbývá mi jen, abych slavné sněmovně toto usnesení co nejlépe doporučil. (Výborně!!)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata tedy odpadá.

Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Výbor zahraniční a rozpočtový navrhují jednak schválení nařízení, jednak schválení resoluce.

Dám nejprve vyříditi schválení nařízení o přihlašování, vyšetření a soupisu válečných škod. Kdo nařízení toto schvaluje, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Nařízení to jest schváleno.

Teď ještě jest zvláštní resoluce, která jest obsažena ve zprávě zahraničního a rozpočtového výboru. Čísti ji nedám.

Kdo také s touto zvláštní resolucí souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Také resoluce tato jest schválena a tím jest vyřízen 3. odst. denního pořadu.

Přistupujeme ke 4. odstavci, totiž ke

4. zprávě výboru zásobovacího o nařízení vlády republiky Československé ze dne 18. února 1921, kterým se zrušují nejvyšší ceny droždí, stanovené nařízením ze dne 1. července 1920, č. 419 Sb. z. a n. (tisk 1781).

Zpravodaj pan posl. Najman. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Najman: Slavná sněmovno! Mám za povinnost doporučiti zprávu zásobovacího výboru, týkající se nařízení vlády republiky Československé ze dne 18. února 1921, kterým se zrušují nejvyšší ceny droždí, stanovené zákonem ze dne 1. července 1920, čís. 419 Sb. z. a n.

Zásobovací výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby tato nařízení vlády ze dne 18. února 1921 vzala na vědomí. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá.

Budeme tedy hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s tím, aby nařízení ze dne 18. února 1921, kterým se zrušují nejvyšší ceny droždí, stanovené nařízením ze dne 1. července 1920, bylo poslaneckou sněmovnou vzato na vědomí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Nařízení jest schváleno a tím jest vyřízen odst. 4. denního pořadu.

Přistupujeme k 5. odstavci denního pořadu, jímž jest

5. Ústní zpráva výboru kulturního o peticích, jednajících o školách pomocných (523 pet.).

Zpravodajem jest pan posl. Houser. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Houser: Slavná sněmovno! Poněvadž tato schůze jest asi poslední nynějšího zasedání, jsem povinen dříve než přejdu k vlastnímu obsahu svého referátu, pronésti jménem našeho klubu několik politických vět.

Protestujeme proti tomu, že sněmovna se odročuje, aniž splněno bylo její usnesení z minulého týdne, že vláda jest povinna předstoupiti před ni s materiálem týkajícím se zrušení porot.

Předložiti tento materiál zavázal se ministr spravedlnosti prohlášením, učiněným zde při debatě o prosincových událostech. Tato povinnost byla znovu stanovena usnesením sněmovny, která přijala návrh posl. dr. Czecha minulý týden. Vláda se splnění této povinnosti vyhnula z důvodu, aby mohla pomocí výminečných senátů dovršiti persekuci proti našemu hnutí. Může tak činiti jedině za pomoci a spoluodpovědnosti svých stran, které právě dnes zamítly návrh, aby ústavní výbor byl prohlášen permanentním a aby tím bylo možno i za odročení sněmovny přezkoumati nařízení, jimž byla působnost porot zrušena. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Protestujeme také proti tomu, že zasedání sněmovny se končí, aniž byla vláda podala zde zprávu o střílení do dělníků v Mostě a aniž sněmovna k tomu činu mohla hlasováním zaujmouti stanovisko.

Naší starostí konečně jest, aby v době odročení sněmovny nevytvořila vláda nějaký hotový fakt, kterým by mohla právnicky zvýšena býti možnost zatažení do jakéhokoliv dobrodružství válečného. Dáváme této starosti v poslední chvíli před odročením výraz.

Přicházím k projednání předmětu denního pořadu. Školní povinnost předpisuje 8letou docházku školní všem dětem ve věku 6-14 let. Pro jejich vzdělání rozumové a mravní jsou zřízeny národní školy. Celé zařízení národních škol je takové, aby docílilo u školáků největšího prospěchu. Přihlíží tedy k veškeré školní mládeži. Ale při tom musí škola překonávati mnohé překážky. Největší překážky jsou veliký počet žactva ve třídě a žáci, kteří nejsou normální.

Dětí abnormálních je podle zprávy zemské školní rady pro Čechy téměř 2% ze 698.000, tedy 12.575 dětí, které jsou duševně slabé a nemohou v národních školách držeti krok ve vzdělávání s ostatním žactvem, a kromě nich 911 těžce zatížených, které zůstaly vůbec bez vyučování. Lze bezpečně souditi, že poslední dobou jich ještě přibylo.

Škole musí záležeti na tom, aby jejich práce u dětí normálních měla výsledky nejhojnější, ale nesmí ani dětí abnormálních opomíjeti. Je příkazem lidskosti, aby také dětem stíženým bez vlastní viny vadou, která jim odnímá možnost normálního radostného vývoje, byl poskytnut alespoň takový druh a stupeň vzdělání, jehož jsou schopny. Velí to i praktický zájem společnosti, aby vadné děti rozumově a mravně opožděné nepropadaly zkáze a nepřipadaly na obtíž veřejné péči. Je třeba přiměřenou činností a vlivem školním je dovésti tak daleko, aby podle svých sil přispívaly k dobru celé společnosti. K tomu slouží zvláštní třídy, zvané pomocné.

Pomocné školství, které v cizině, zvláště v zemích západních, je velmi rozvinuté, vykazuje pozoruhodné výsledky. V Německu bylo již před válkou 1540 pomocných tříd ve 280 obcích, Švýcary jich mají na sto a v Anglii je přes 200 pomocných škol, mnohé o několika třídách. Jejich úspěchy nabádají k jich stálému rozmnožování.

V zemích československých se šíří od let interes o tuto nevyvinutou větev našeho občanského dorostu od vychovatelů a lékařů. Ti naléhají na soustavnou výchovu dětí vadných a na zřízení potřebných tříd pro ně. Ale nedospěli jsme posud k pronikavějšímu řešení té významné otázky, máme posud jen velmi skrovný počet pomocných tříd vydržovaných z veřejných fondů. V našem celém státě není ani tolik pomocných tříd, kolik jich má jediný Berlín (tam je jich 150), nebo Hamburk (s 35), nebo jen Saská Kamenice (s 29). Chybí nám zákonná jejich organisace a hlavně není upraveno jejich vydržování. Náklad na ně se hradí totiž téměř jen z prostředků obecních a obce při těžkém stavu svých financí neodhodlávají se k větší dobrovolné obětovnosti.

Vydržovatelé pomocných škol a tříd i některé jiné korporace obracejí se řadou petic k Národnímu shromáždění o odpomoc a žádají za vydání zákona o školách pomocných. Jsou to městské úřady v Hoře Kutné, v Chrudimi, na Král. Vinohradech, v Berouně, v Klatovech, v Karlíně, městské rady v Kolíně, v Kladně, v Mladé Boleslavi, v Praze, místní školní rady v Pardubicích, v Plzni, okresní komise pro péči o mládež v Berouně a v Kolíně.

Kulturní výbor o nich pojednal a nabyl přesvědčení, že nelze na dále zůstavovati péči o výchovu dětí abnormálních dobrovolné obětovnosti obcí, která za nynějšího stavu obecních financí jest přirozeně skrovná, nebo snad soukromé dobročinnosti. Zabezpečení a další vývoj pomocného školství lze provésti jen zákonnou jeho organisací a zaručením potřebného nákladu. Kulturní výbor se proto usnesl, předložiti slavné poslanecké sněmovně tento návrh resoluce (čte):

"Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, aby připravilo zákonný podklad pro školy pomocné, v němž by byly zásady: 1. Pro děti duševně úchylné zřídí se ve školních obcích, v nichž je dle tříletého průměru deset nebo více takových dětí, školy pomocné.

2. Školy pomocné jsou veřejné. Náklad na ně potřebný obstarává se týmž způsobem, jako na veřejné školy národní."

Doporučuji slavné poslanecké sněmovně, aby tento návrh resoluce schválila. (Výborně!)

Místopředseda Buříval: Zahajuji debatu o této věci a navrhuji lhůtu řečnickou 10minutovou.

Není námitek? (Nebyly.)

Námitek není.

Návrh můj jest schválen.

Uděluji slovo prvnímu řečníku panu posl. dr. Schollichovi.

Posl. dr. Schollich (německy): Dámy a pánové! Velikým úkolem moderního, sociálního, demokratického státu jest ujímati se v první řadě potlačovaných a opatřovati jim aspoň obstojné životní podmínky. K těmto utlačovaným a z ubohých nejubožejším patří nesporně slabomyslné a málo nadané děti. Dosud jsme se však o ně vlastně vůbec nestarali, a jest neuvěřitelno, když uvážíme, že jsme již dospěli do 20. století, aniž byla učiněna pro tyto ubožáky nějaká ochranná opatření. Jak tomu bylo dosud? Víte, že tyto slabomyslné a málo nadané děti byly napěchovány do tříd s ostatními, které byly pokud se vnímavosti týče značně před nimi. Při nynějším zařízení škol, kdy je v jedné třídě směstnáno 80 dětí, kdy je vůbec nemožno, aby učitel udržel těchto 80 dětí na uzdě - jest to vůbec vyloučeno při onom maximálním počtu, který je zde předepsán - nemohl se učitel přirozeně starati o ty, které těžko chápou a nemohly dosáhnouti vyučovacího cíle. Učitel je prostě vůbec pustil se zřetele, nestaral se o ně, a tak se stalo, že tyto děti vlastně nikdy nedosáhly cíle vyučování. Byly však také přítěží pro ostatní, pro nadané, poněvadž také jejich horlivost v učení byla oněmi podstatně zmenšována, ježto učitel přece jen musel věnovati neschopným jakousi pozornost. Ve čtrnácti létech opustily takové děti školu bez jakýchkoli schopností a vědomostí a neodnášely si do boje o život ničeho, neodnášely si především vůbec žádného plánovitého návodu k práce, aby venku ve světě, v životě, byly pro své povolání aspoň zpola připraveny. Další důsledek toho byl a jest, že tyto děti byly postaveny do boje o život neschopny práce a s nechutí k práci. Cesta vývoje takových dětí byla neobyčejně bezútěšná. Byly dodány konečně do polepšoven, pracoven, ano i do káznic a připadly tím na obtíž státu, jenž byl nucen činiti milionové náklady na tyto ústavy, kdežto na druhé straně by bylo bývalo mnohem lepší a rozumnější, kdyby se bylo těchto milionů použilo na vychování dětí a je uchránilo před polepšovnami. Podle toho jsme ze sociálních a mravních důvodů zavázáni ujmouti se za všech okolností takovýchto dětí slabomyslných, málo nadaných, a to je dnes možno pouze zřízením příslušných pomocných škol. Tyto jsou bezpodmínečnou nutností, obzvláště když ještě uvážíme, že se působení války přirozeně ukáže i na dětech a že v nejbližších letech musíme počítati s větším procentem takových dětí. Přehlédneme-li, co bylo v jednotlivých státech v tomto ohledu až dosud vykonáno, shledáme, že Německo, jemuž se tolik laje, i v tomto směru pracovalo vzorně. Již před čtyřiceti lety věnovala se tomuto cíli obzvláštní pozornost a Německo má dnes přes 3.600 takovýchto pomocných tříd asi s 50.000 dětí. Také ve Švýcarsku se ujali těchto ubožáčků a v takových pomocných školách je umístěno asi 75% všech málo nadaných dětí. Rovněž v Belgii, Anglii a ve Spojených Státech a v nejnovější době i ve Francii byla obrácena pozornost k tomuto odvětví školství. Jak tomu bylo naproti tomu u nás? My jsme měli takových pomocných tříd neobyčejně málo, na př. v Čechách u Němců v Chebu a v Chomutově. Většina těchto tříd nebyla vůbec vydržována zemí, nýbrž městy, jich vydržování bylo tudíž odkázáno pouze soukromé péči. Je přirozeno, že města nemohla věnovati takovým pomocným školám náležité pozornosti, poněvadž náklady na udržování takovýchto škol jsou příliš vysoké. Představte si, jaké obrovské sumy pohltí dnes náklad na síly učitelské, učebné prostředky a pod. Na druhé straně musíme však vzíti ohled také na to, že právě obce těžce sténají pod všeobecnými břemeny a nemohou přirozeně vždycky věnovati kulturním snahám onu pozornost, jíž by bylo potřebí. Na Moravě a ve Slezsku a v Čechách na př. v Liberci nesla ovšem náklady země, ale k dalekosáhlé podpoře pomocného školství nikterak nedošla. A přece by bylo právě i zde nutno, abychom se těchto dětí ujali, ježto jejich počet je neobyčejně velký. Svaz německých pomocných škol v Československé republice podnikl soukromé sčítání a pouze v německých územích Čech shledal na 160 míst, kde je dostatečný počet žáků pro pomocnou školu o několika stupních, to jest tedy více než 10 takových slabomyslných dětí; mimo to ještě asi 1000 málo nadaných dětí v místech s méně než 10 dětmi. Jsem přesvědčen, že i v české oblasti naší republiky počet slabě nadaných dětí není nikterak nepatrnější. Z toho plyne bezpodmínečná nutnost, abychom jak jen možno rychle přistoupili ke zřízení takových pomocných škol. Podali jsme již se strany německého školního výboru návrh toho se týkající, ovšem dosud nevyšel ve sněmovně tiskem, poněvadž to vždycky trvá trochu dlouho, než státní tiskárna našeho parlamentu funguje. Dnes jsme na př. dospěli teprve k prosinci, k rozpočtové debatě a sice k řečem o ministerstvu školství, ačkoli jest již březen. Ve starém Rakousku bylo zvykem, že zprávy parlamentní byly dodávány poslancům již třetího, nejdéle čtvrtého dne po příslušné schůzi. Jsme s vydáváním těchto tisků velmi pozadu a bylo by si přáti, aby bylo v tomto směru postupováno trochu rychlejším tempem.

V tomto zákoně o pomocných školách připojili jsme se téměř v celém obsahu k názorům p. referenta. Žádáme rovněž, aby náklad na tyto pomocné školy hradili oni činitelé, kteří dnes vydržují veřejné obecné a měšťanské školy, po případě, aby byl k tomu přibrán vydatným způsobem stát. Dále se připojujeme k názoru p. referenta, aby bylo do takové pomocné školy přijato nejvýš 10 a něco více dětí, aby tudíž počet žáků umožňoval, by se mohly učitelské síly těmito málo nadanými dětmi intensivně zaměstnávati. Musíme však dbáti i toho, aby byly školy zřizovány netoliko tam, kde je 10 takových dětí, nýbrž aby byly společně vyučovány v jakýchsi krajských pomocných školách děti z míst, kde jich není 10. Přirozeně musil by býti zřízen v takovém městě nebo místě za všech okolností internát a denní útulek pro tyto děti. Samozřejmě musíme se dále postarati o zvláštní vzdělání učitelských sil pro tyto školy, neboť vyučování na nich není konečně věcí každého, vždyť učitelé obecných škol nemají v tomto směru přiměřeného předběžného vzdělání a je k tomu potřebí zvláštních schopností, jichž obyčejný učitel k tomuto účelu naprosto žádným způsobem nemůže nabyti na vysoké škole.

Z toho všeho vidíte, že otázka pomocných škol je neobyčejně důležitá a budeme míti ještě při debatě o tomto zákoně příležitost zevrubně se o tom vyjádřiti. Přál bych si jen, aby vláda tuto předlohu co možná rychle přivedla k usnesení, a aby ministerstvo financí, které má pro vojenství vždycky štědrou ruku, v novém rozpočtu kulturním snahám povolilo štědřejší podporu a potřebnou k tomu částku dalo za každých okolností k disposici. Navrhl bych při této příležitosti že tato záležitost je v první radě záležitostí ministerstva vyučování, aby nenastal případ jako nyní při opatrovnicích v dětských zahrádkách, kde vznikl mezi ministerstvem sociální péče a ministerstvem vyučování spor o kompetenci, který se vleče již měsíce a zatím než bude spor vyřízen, mohou opatrovnice v dětských zahrádkách se svými minimálními odměnami, které dostávají, umříti hlady. Prosil bych tudíž, aby takový kompetenční spor nebyl rozšířen i na tento případ a aby bylo provedeno urychlené vyřízení tohoto zákona.

Dále jsme podali resoluční návrh v tom směru, aby Svazu německých pomocných škol v Liberci, který již existuje a dosud vzorně pracoval a který chce pořádati kurs pro vzdělání učitelských sil, jimž se za války dostalo málo předběžné přípravy, byla povolena subvence, o niž žádal, v částce 10.000 Kč. Doufám, že páni na české straně budou s tímto resolučním návrhem souhlasiti, poněvadž zde konec konců neběží o záležitost národnostní, nýbrž o všeobecnou, sociální a kulturní otázku a myslím, že v takovém okamžiku nesmí sem býti zatahována národnostní hlediska. Doporučuji vám tudíž přijetí tohoto resolučního návrhu. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. J. Fischerovi.

Posl. J. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Kdo sám nachází se ve školské službě neb svými dítky stal se jaksi znovu otcem nebo matkou školou povinným, anebo má účast a hlas ve školských úřadech a školu jako takovou podle toho posuzuje, ten mnohdy snad nedojde k správným závěrům o toužených výsledcích školy. Tu a tam slyšíme výroky, že škola by mohla snad podle použitých prostředků více poskytnouti. Všimneme-li si blíže příčin neúspěchů, jež někdy možno spatřiti v konečném cíli, tu nalezneme, že dlužno hledati vinu pouze a jen v přeplněných třídách, a že se také nebéře zřetel na to, jak vyhlíží žákovský materiál ve svém složení. Dnes není učiteli naprosto možno, když třídy jsou přeplněny - a to dlužno vyložiti systémem, jenž zde zaveden byl proti německým školám - přes vynaloženou píli a paedagogickou schopnost, docíliti oněch výsledků, jichž si on sám ze srdce přeje.

Individualisování je dnes ve škole naprosto vyloučeno, a máme dnes následkem rozpuštění tříd obce, jež obětovaly neobyčejné výdaje, vybudovaly moderní školy a vybavily je novodobými paedagogickými pomůckami, v nichž však následkem zrušení jedné třídy 80, 90 a ještě více dětí je stísněno v jedné učebně. V jistém moderním městě jako je Cheb, vytvořeny byly počínáním pana Metelky, vámi, českou stranou, přece tak váženého předsedy zemské školní rady, poměry úplně neslýchané. Tam nacpali do jedné třídy 200 dětí. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Přes několikanásobné námitky okresní školní rady nebylo ještě možno tyto přeplněné třídy rozděliti. Já sám měl to potěšení v jedné takové třídě vyučovati 120 dětí. Místo co by třída byla rozdělena, musely děti psáti na stupínku, na okenních prknech (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) a nikomu nenapadlo tuto třídu rozděliti, ke kterémuž účelu jsou po ruce učebny, a při čemž místní školní rada projevila ochotu hraditi tento náklad na školu, aby umožnila znovuzřízení této třídy. Nuže uvidíte, kam s tímto systémem dojdete. Metelka je pouze váš nastrčený člověk, systém nazývá se konečně docela jinak.

Jak vlastně může učitel přes veškeru snahu bráti ohled také na ony děti, jež od přírody - a to přichází se celkem obyčejně u chudších tříd - nejsou tak nadané a jsou duševně poněkud zaostalé? Následek toho je, že ve škole jsou pro ostatní dítky pouze přítěží a nemůže se jim dostati přiměřeného zřetele se strany učitele, když tento chce dosáhnouti učebného cíle a zvláště vyhověti dobrozdání inspektorovu, takže většinou tyto děti musí nechati prostě stranou. Co se s nimi stane? Hoši a děvčata vyrostou, dostanou se snad až do druhé třídy, sedí tam jako velcí hoši mezi malými dětmi, a nedosáhli ani učebného cíle druhé třídy.

To je zcela přirozeným úkazem, jenž zde nastane, že musí se ve škole dělati rozdíl mezi schopnými a méně schopnými dětmi, a že děti méně schopné musí býti vyučovány odděleně od učitelů zvláště k tomu školených. Na to přišli již před mnoha a mnoha léty v stále haněném Německu, a právě kolega dr. Schollich poukázal na to, že je tomu víc než 14 let, co se tam, právě jako ve Švýcarsku takové školy velmi dobře osvědčily. Tyto vzorné školy pro děti zaostalé a slabomyslné, jež tam venku byly zřízeny, mohly u nás v Rakousku následkem vlivu z určitých stran na školu nalézti málo místa. Pro školu nebylo vůbec nějakého zvláštního pochopení, a jmenovitě ne pro taková moderní školní zařízení, nezbývalo ani peněz, aby i děti málo nadané přivedeny byly tak daleko, aby mohly býti vůbec nějak veřejnosti ku prospěchu a aby jí nepřipadly na obtíž. Jestliže dotyčné slabomyslné dítě zůstává pozadu, je také přirozeno, že nemůže nalézti přijetí ani v žádném povolání, ba, že za jistých okolností nelze ho použíti ani k obyčejným pracem v zemědělství a tak vyroste z něho blázen, jenž obíhá na posměch vesnice a musí býti obcí vydržován. Snad stane se i v mnohých případech, že ocitne se se svými činy v rozporu se zákonem; pak je ještě na delší čas zavřen, přijde do káznice nebo do donucovací pracovny, poněvadž je líčen jako člověk práce se štítící.

Bylo by to bývalo nutno, kdyby byly zřízeny takové pomocné školy a kdyby vychovávací methodou, určenou výhradně pro tyto děti, byly tyto pomalu vychovávány, aby z nich byli uděláni upotřebitelní členové lidské společnosti? To se u nás ve starém Rakousku nestalo, a ani v této nové republice, jež chce býti v každém ohledu vzornou, ještě se to řádně neprovedlo. Máme tak málo pomocných tříd pro slabomyslné děti, že vlastně nutno se diviti, že při tom velkém kulturním pozdvižení, jež vydává se za moderní, se mluví o tom, že máme pomocné třídy pro slabomyslné děti. Jakou práci to jen stálo, aby na př. ke dvěma třídám pomocné školy v Chebu připojila se třetí, jež myšlena je pouze jako prozatímní! Stále ty cesty od Pontia k Pilátovi, které dnes člověk častěji koná; neboť jeden referent svaluje příčinu na druhého, pak věc zůstane zase v zásuvce jednoho pána, až najde konečně cestu ven, aby po roce mohla býti vzata v úvahu. Proto je to nejen požadavkem potřeby našeho lidu, nýbrž je to vůbec požadavek v moderním smyslu, abyste sami se toho chopili a ve smyslu navrhovatele předložili sněmovně návrh, aby konečně mohlo se přikročiti k všeobecnému zřizování takových pomocných škol. Myslím, že leží u školních úřadů na 200 žádostí a z těch v poslední době došly povšimnutí teprve 3 po opětovných osobních intervencích. Člověk musí dělati přímo velkolepé poklony, aby vymohl pouze nepatrné provisorium. Zařadili jste do rozpočtu hospodářství vaší republiky ovšem jen nepatrné částky na školství; avšak přes to je tu fond, z něhož můžete povoliti oněch 10.000 korun, jež žádá svaz německých pomocných škol v Liberci.

I naše strana žádá tuto sněmovnu, aby hlasovala pro tento resoluční návrh, aby konečně vybudováno bylo to, co je nutné pro posloužení lidu. Proto bude také moje strana hlasovati jak pro tento resoluční návrh, tak také pro návrh zpravodajův. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Debata jest skončena.

Došel resoluční návrh. Prosím aby byl přečten.

Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):

Resoluční návrh posl. dr. Schollicha, dr. Lehnerta, Kostky a soudruhů.

Sněmovna nechť se usnese:

"Vláda se vyzývá, aby Svazu nazvanému "Deutsche Hilfsschule" v Československé republice, sídlem v Liberci, povolila pro rok 1921 podporu 10.000 K z položky, která ve státním rozpočtu určena jest na podpory osvětových a vyučovacích ústavů."

Místopředseda Buříval: Udílím slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Houser: Navrhuji, aby návrh pana posl. dr. Schollicha a soudruhů byl odkázán kulturnímu výboru.

Místopředseda Buříval: Budeme hlasovati. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s resolučním návrhem výboru kulturního, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Resoluce jest schválena.

Pan zpravodaj navrhuje, aby resoluce pana posl. dr. Schollicha a soudruhů odkázána byla kulturnímu výboru.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Návrh tento je schválen a tím jest pátý odstavec programu vyřízen.

Přistoupíme k odstavci šestému, jímž jest

6. ústní zpráva výboru zahraničního o resolucích a protestech čís. pet. 105, 116, 121, 125, 126, 147, týkajících se rozdělení Těšínska.

Zpravodajem jest p. posl. Pastyřík. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Pastyřík: Zpráva výboru zahraničního o resolucích a protestech čís. pet. 105, 116, 121, 125, 126, 147, týkajících se rozdělení Těšínska.

Zahraniční výbor navrhuje poslanecké sněmovně takto se usnésti: "Poslanecká sněmovna Národního shromáždění pokládá petice čís. 105, 116, 121, 125, 126, 147 za vyřízeny schválením smlouvy o hranicích, sjednané dne 10. srpna 1920 v Sevres".

Místopředseda Buříval: Ke slovu není nikdo přihlášen. Přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, znějícím: "Poslanecká sněmovna Národního shromáždění pokládá petice čís. 105, 116, 121, 125, 126, 147 za vyřízené schválením smlouvy o hraničíc, ujednané dne 10. srpna 1920 v Sévres", prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Resoluce tato je schválena a tím jest návrh pana zpravodaje přijat.

Přistoupíme k dalšímu bodu programu, jímž jest

7. ústní zpráva výboru dopravního o peticích čís. 181 a 663, podaných železničním komitétem českomoravské spojovací dráhy Litomyšl-Polička-Jimramov-Nové Město a městskou radou v Litomyšli.

Zpravodajem jest pan posl. J. Marek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. J. Marek: Paní a pánové! Železniční komité českomoravské spojovací dráhy Litomyšl, Polička, Jimramov, Nové Město podalo dopravnímu výboru poslanecké sněmovny petici v měsíci září m. r., ve které se žádá, aby se vzhledem na zvýšení stavebních a zařizovacích nákladů interesentů při stavbě místních drah bylo, pokud možno, osvobozeno od příspěvků na ně připadajících a žádá se, aby od interesentů požadovaný příspěvek snížen byl z 30% na 10% nákladů a za druhé, aby finanční účast interesentů ve výši 10% nebyla stanovena a fond perdu, nýbrž v kmenových akciích, čímž by získala se větší finanční účast soukromých interesentů. V tomtéž smyslu došla druhá petice městské radě v Litomyšli. Dopravní výbor zabýval se oběma peticemi ve své schůzi dne 3. března t. r. a usnesl se, pokud prvého požadavku se týče, nedoporučiti tento, a sice zákonem ze dne 27. června 1919, čís. 373, stanovená 30% pro zájemníky, jako nutná výše a nedoporučuje se tudíž snížení na 10%. Pokud druhého bodu se týče, byl dopravní výbor toho mínění, že by bylo žádoucno, aby finanční účast zájemníků ve výši zákonem předepsané, tedy 30% a ne 10% anebo aspoň část této na místě příspěvků @a fond perdu stanovila v kmenových akciích.

Doporučuje tudíž dopravní výbor, aby k bodu prvému přijat byl následující návrh (čte):

1. "Snížení příspěvku zájemníků při stavbě místních drah, stanoveného zákonem ze dne 27. června 1919, čís. 373, ze 30% na 10% zařizovacího nákladu se nedoporučuje.

2. Vládě doporučuje se k úvaze, zda nebylo by žádoucno, aby finanční účast zájemníků ve výši zákonem předepsané, nebo část této na místě příspěvků @a fond perdu stanovena byla ve kmenových akciích."

Doporučuji, aby s tímto míněním dopravního výboru byly obě petice předány vládě k posouzení. (Výborně!)

Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, budeme hlasovat.

Kdo souhlasí s návrhem p. zpravodaje, aby obě petice postoupeny byly vládě spolu s dobrozdáním výboru pro dopravu a veřejné práce a obou odstavců petic, jak bylo předneseno p. zpravodajem, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina, návrh p. zpravodaje je přijat a tím je odstavec 7. rovněž vyřízen.

Přistoupíme k 8. odstavci, jímž je