Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Přikročujeme k debatě. Zapsán jest proti předloze p. posl. Čermak. Uděluji mu slovo.

Posl. Čermak [německy]: Ctěné dámy a pánové! Máme rozhodnouti o vládní předloze, kterou má býti změněn zákon ze dne 14. dubna 1920. Projednávání děje se opět zkráceným postupem, onou metodou, kterou sněmovna v posledních dnech opětovně byla zaměstnávána. Vytvořilo se již jako tradice, že také důležité předlohy mají býti vyřizovány tímto mimořádným způsobem, téměř v posledním okamžiku, na konci zasedání. Byť by i tato vládní předloha svou krátkostí vzbuzovala zdání, jako by šlo o zákon malého významu, chtěl bych přece jménem klubu německých sociálně-demokratických poslanců k tomu ukázati, že otázka zvýšení požitků členů zemského správního výboru v Čechách dotýká se jedné z nejtěžších a nejbolestnějších ran, jež němečtí dělníci v oboru politické správy pociťují. V této vládní předloze není vysloveno, jakým způsobem požitky mají býti upraveny, jest tu jen krátce řečeno, že vláda má býti jednoduše zmocněna, aby se zpětnou platností od 1. července 1920 rozhodla, jaké požitky mají býti členům zemské správní komise přiznány. Kdežto ještě dle zákona ze dne 14 dubna 1920, který stanoví, že vláda jmenuje vedle předsedy deset členů, přísluší vládě právo členy zemských správních výborů zbaviti místa a v § 4 tohoto zákona požitky aspoň jsou jmenovány a číselně uvedeny, má býti tentokrát udělena vládě všeobecná plná moc. Přiznávám beze všeho, že příjem K 3000.- měsíčně pro předsedu zemského správního výboru v Čechách, K 2500 - pro nám. předsedy a K 2000 pro členy zemského správního výboru jest odměna, která nestačí, aby zmínění pánové mohli konati svou úřední povinnost. Ale, dámy a pánové, nejde tu pouze o úpravu služného, máť projev souhlasu s touto vládní předlohou také svůj politický význam. Neboť nehledě k tomu, jak se kdo staví k odměnám zemských správních výborů, dlužno přece posuzovati tuto celou otázku také se stránky politické.

Odmítáme vládní předlohu z politických příčin, jelikož se musíme se vší ostrostí obrátiti proti tomuto zřízení vůbec, jež bylo sděláno revolučním Nár. shrom., zákonem ze 14. dubna 1920, také v posledním okamžiku, když konal se velký úklid v revolučním Nár. shrom., v době, kdy pánové, kteří tvořili toto shromáždění, se museli rozpomenouti, co vše třeba ještě upraviti a uspořádati, než začne rozhodovati o osudu obyvatelstva tohoto státu volené, z vůle celého národa dosazené shromáždění. V této náladě, v tomto ovzduší, za posledního odklízení při přestavbě a budování tohoto státu řešena byla takto obratem ruky a mimochodem také otázka politické zemské správy tím způsobem, že v tomto nejdůležitějším oboru autonomní správy samospráva obyvatelstva byla zrušena a na její místo dosazen vládní absolutismus. (Souhlas na levici.)

Odstranění zemských sněmů nevyvolalo přirozeně u německých dělníků žádných nářků. Nebyli jsme zastoupeni na těchto zemských sněmech, jež ve starém Rakousku po celá desetiletí nebyly práce schopny; byly to sbory, jež byly složeny na základě výsadního volebního práva, ve kterých dělnictvo nemohlo vykonávati žádného politického práva. Byly to však přece aspoň zvolené sbory. Dnes vykonává zemskou správu vláda a to delší již dobu, vláda, která má jen velmi volné spojení s parlamentem, která není utvořena většinou parlamentární a jejími důvěrníky - nýbrž úředníci, byrokrati, kteří byli presidentem jmenováni - jejíž spojení s touto sněmovnou je tudíž velmi nedostatečné. Tito pánové mají nyní o tom rozhodovati, jak mají býti uzpůsobeny nejvyšší autonomní úřady, jak má být vykonávána nejvyšší správní služba, tomuto čistě byrokratickému panskému ústrojí budou vyhražena veškerá práva, jež dříve byla vykonávána volenými sbory. Při usnášení zákona ze 14. dubna 1920 domnívali se asi pánové z jmenovaného Národního shromáždění, nebo vzbuzovali aspoň podobné zdání, že pouze jde o zatímné opatření, o krátký přechod. Neboť přibližně v téže době, kdy zemská správa byla vydána vládnímu absolutismu, usnesen byl přece také zákon o župním zřízení. Během tohoto jednoho roku nestalo se však toho nejmenšího v oboru vybudování politické zemské správy, samosprávy, ba ani co do příprav ku provedení zákona o župním zřízení. A je-li tu dnes, dámy a pánové, (Výkřiky.) resoluční návrh, jenž - o tom nepochybuji - sněmovnou bude přijat, aby župní správy co nejdříve byly zvoleny, všecky přípravy k těmto volbám učiněny, nuže chceme se na tom usnésti. Ale rozhodujícím přece jen zůstává, že tento zákon přes to jest neproveditelný (Souhlas na levici.), neproveditelný předem pro utváření hranic krajů. Není také stanoven okruh působnosti, neznáme dnes ještě rozsah správy, jež má kraji býti vykonávána, velký rozdíl mezi státem, obcí a župou zůstal neřešen. A jak známo, vyhýbají se páni z rozpočtové většiny i otázce přímých státních daní, neřku-li, aby byli s to, měli tolik politické mohoucnosti rozřešiti kritickou otázku vybudování politické správy, jež v tom záleží, aby stanoveny byly hranice kompetence a daňového výsostního práva mezi státem, župou a obcí.

Politická správa jest úplně nehotova, a nejsou tu zcela žádné přípravy a vyhlídky, že bychom velmi brzy dospěli k vybudování politické správy, takže i příkaz, aby byly zahájeny přípravné práce pro volby do župní správy, neznamená - jak se domnívám - než prázdnou demonstraci. Pokud však nemáme župní správu - a já hájím stanovisko své strany, že nelze vůbec na to mysliti, že by toto župní zřízení mohlo se státi zákonem, že především práva županova, silná složka státně-byrokratická, směs samosprávy a byrokratického výsostního systému, jsou nemožné věci. Bude se nám tudíž také ještě v této sněmovně podrobně zaměstnávati těmito sbory místní správy, dojde-li vůbec k župnímu zřízení. Zatím však musí poměry, pokud jde o autonomní zemské správy, od základu býti upraveny. Poukazuji k tomu, že se v zákoně ze dne 14. dubna 1920 praví: "Vláda jest povinna podávati Národnímu shromáždění pravidelné zprávy o veškeré činnosti zemských správních výborů a komisí, zejména o rozpočtech zemských a účetních uzávěrkách. Táži se dam a pánů, je-li jim co o tom známo, byly-li a jaké zprávy podávány. Zemské správní výbory dbají málo těchto ustanovení zákona a také zákonodárce usnadnil si tuto věc velice, neurčiv ani lhůt a neučiniv bližších údajů o tom, v jaké formě toto podávání zpráv se státi má. Toto všeobecné mlhavé ustanovení jest jen přikrývkou nahého, prostého absolutismu v zemské správě trvajícího. Zemská správa nepodléhá žádnému volenému sboru. Jest jen orgánem vlády a vláda mohla by pouze parlamentem býti přidržena k odpovědnosti.

A nyní chtěl bych si dovoliti, ukázati ve vší krátkosti, o jaké agendy, o jaký ohromný okruh úloh jde u politické správy zemské v Čechách. Poukazuji na to, že rozpočet pro r. 1920 vykazuje na příjmech zemské správy okrouhle 281 mil. korun, hlavně z peněz daňových. Rozpočet vydání činí okrouhle 305 milionů korun. Politická správa zemská jest nejvyšší autonomní instancí, vrcholem naší demokracie v samosprávě. Máme jako základnu demokratickou obec. Znáte to přece, jak demokracie v praksi vyhlíží. Zvolili jsme obecní správy, ale obce nemohou spravovati, jelikož nemohou vybírati prostředků, ani stát nemůže se rozhodnouti, které prostředky mají býti obcím přenechány; nad to jsou obce ve své autonomii, v pokusu, aby samy se spravovaly, vládou neustále tísněny a šikanovány. Musil bych rozvinouti velký rejstřík hříchů, kdybych chtěl vyprávěti, jakým způsobem jsou naše obce ve výkonu autonomie rušeny. Máme v Čechách politické autonomní okresy, jež jsou podřízeny zemské správě a zemská správa, nejvyšší instance, nezakládá se vůbec na demokratickém právu volebním, nemá žádného spojení s obyvatelstvem, nýbrž jest čistě byrokratické, jmenované panské ústrojí. Jest to několik pánů, snad důvěrníci politických stran, kteří vládou mohou býti jmenováni a úřadu zbaveni, orgánové shora ustanovení a shora sesaditelní, kteří nějakému zastupitelství veškerého obyvatelstva nejsou vůbec přímo zodpovědni.

Tak vyhlíží demokracie na svém vrcholu. A tomuto ústrojí jest odevzdána správa tak obrovských sum, jak jsem je právě byl vyjmenoval. Poukazuji na to, že skoro všechny obory sociální péče, v nichž stát nevystupuje jako policie, jako soudce, nýbrž kde má přispívati ku blahu a starati se o sociální péči, ponechány jsou zemské správě. Vady v zemské správě nejsou ode dneška a ze včerejška. Jsou to z větší část i hříchy starých zemských sněmů, jež byly zbudovány na výsadním právu volebním. Ale i po převratu a z činnosti nových zemských správních výborů lze sotva znamenati zlepšení v projednávání velkých otázek sociální péče. Poukazuji k zjevnému skandálu našich nemocnic. Poukazuji na finanční a administrativní stav našich chorobinců. Poukazuji na to, že nic se neděje v oboru sirotčí ochrany a péče o mrzáky. Máme ještě stále přeplněné blázince. Není nijak postaráno o duševně choré. Naše péče o choromyslné nesnese žádného popisu. Nemáme ústavů pro slepce, pro hluchoněmé, krátce tyto obory sociální péče, ve kterých by zemské správě především bylo působiti, jsou zakrnělé, ve všech těchto oborech vyvíjí se jen nedostatečná činnost. Nechci za to přirozeně činiti zodpovědnými oněch deset členů zemského správního výboru, chci jen slavné sněmovně ukázati, že ony vrstvy obyvatelstva, jež na této správě nemají podílu, jsou absolutně umlčeny, jsou bez veškerého spojení s touto správou, že velmi dobře víme, jak velké úkoly třeba vyplniti a co to značí, je-li vyplnění těchto úkolů vydáno stranické oligarchii. Poukazuji na to, že naše zdravotní služba je v tom bídně, a že zemský správní výbor ničeho neučinil ku potírání největšího neštěstí, jež naše obyvatelstvo postihlo, lidových nákaz, že se nic neděje ku potírání chorob pohlavních a že to, co se podniká ku přemožení tuberkulosy, jest diletantismus v každé formě.

Na sociální péči vydal zemský výbor v Čechách v roce 1920 okrouhle 72 miliony korun. Poukazuji na to, že pro celý obor vyučování, živnostenských škol pokračovacích, umění a vědy v budžetu pro rok 1920 rozpočteno jest pouze 98 milionů korun. Zemskému výboru podřízen jest také obor veřejných staveb zemských, železnic, stavby silnic, chudinská péče, zemědělství, meliorace, úprava řek atd., krátce a dobře potřebujete si jen na chvíli uvědomiti, o jak ohromnou agendu běží, jaké obory působnosti obsáhnuty jsou zemskou správou, abyste pochopili a porozuměli, že není pro nás otázka zvýšení požitků oněch pánů, kteří tuto správu vykonávají, pouhou otázkou zvýšení diet, nýbrž že dlužno nám při této příležitosti vysloviti, že jest to zkrátka pro německé obyvatelstvo a zejména pro německé dělníky nesnesitelné, že jsou úplně vyloučeni a stojí v ústraní při správě země české. (Souhlas na levici.)

Zemskému správnímu výboru v Čechách podřízeno jest okrouhle 3126 úředníků a zřízenců. Vidíte, že těmto byrokratickým zařízením, jež se rozdělují na nejrůznější oddělení a úřady, přísluší také po této osobní stránce veliká důležitost Takový ohromný správní aparát, dámy a pánové, vydán jest vládnímu absolutismu. Musíme ze všech těchto důvodů hlasovati proti zákonu. Jelikož dobře víme, že za trvajících politických poměrů většina, která jindy vyřizuje státní nezbytnosti, přese všecko úsilí pravděpodobně nebude schopna, aby uvedla župní zřízení do života, vyzdvihujeme svůj požadavek, jenž jest vyjádřen v naší resoluci, rovněž tak jako v oné, již předkládá ústavní výbor, aby zmizel, až bude zákon o župním zřízení prováděn, největší skandál, který záleží v tom, že velká část obyvatelstva jest ze zemských správ vůbec vyloučena. Národnostní otázka byla v zemském výboru pro Čechy rozřešena jednoduše tím způsobem, že Němci byli úplně popřeni. Jako by vůbec nebylo německého obyvatelstva v Čechách, žádných německých stran, vykonávají správu země jen zástupcové českých stran a vyhnulo se tak mnohým obtížím a nepříjemnostem, jež by snad kritika zemské správy byla sebou přinesla. Naše strana žádá, aby bez odkladu, ale tentokrát ne zase prázdnými a neurčitými sliby, nýbrž, jak předpokládáme, konečně vážnou vůlí celé sněmovny a všech českých stran, odstraněn byl dnešní skandál složení zemského správního výboru v Čechách a v nejbližší době nemenší skandál, jak je složen zemský správní výbor na Moravě, a aby zemské správní výbory tak byly složeny, jak je to jedině možné, to jest v poměru sil jednotlivých stran při posledních sněmovních volbách. Nejde nám při tom nikterak o to, že bychom po tom toužili, súčastniti se v této formě politické správy, nýbrž klademe neméně naléhavý požadavek, že tyto zemské správní výbory musí býti odstraněny, že tento způsob politické správy, tento nahý absolutismus musí se dočkati konce, aby demokracie v tomto státě tím způsobem byla slavena, že bude provedena na poli samosprávy tak, aby národ, jenž nese břemena, sám se spravoval a sobě vládnul sbory na základě všeobecného, rovného hlasovacího práva zvolenými. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Byl podán resoluční návrh pana posl. Čermaka a soudr. Žádám, aby byl přečten.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Resoluční návrh poslanců Čermaka, Hackenberga, Jokla a druhů:

"Vláda se vyzývá, aby použila svého práva propustiti členy zemských správních výborů pro Čechy, Moravu a Slezsko a propustila nyní úřadující členy těchto zemských správních výborů a jmenovací právo aby vykonávala tím způsobem, že zemské správní výbory pro Čechy, Moravu a Slezsko utvoří se ze zástupců politických stran podle výsledku voleb do poslanecké sněmovny 18. dubna 1920."

Předseda (zvoní): Návrh tento má dostatečný počet podpisů a jest předmětem jednání.

Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata je skončena.

Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Prosím.

Předseda: Uděluji slovo panu zpravodajovi.

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Paní a pánové! Račte laskavě dovoliti, abych docela stručně směl zde zmíniti se o tom zvláštním poměru, ve kterém jsou nejvyšší orgánové bývalé zemské samosprávy po celé struktuře naší správy veřejné. Je nesporno, že je to útvarem naprosto zvláštním, a můžeme říci, že je to útvar u nás docela ojedinělý, že ministerstvo - tedy vláda - ať již parlamentní nebo úřednická, má právo jmenovati tyto orgány nejvyšší zemské správy, že je může také konečně odvolati, ale že tu není žádné instituce, které by nejvyšší orgán zemské správy byl zodpověden, poněvadž se strany vlády nedává ještě práva volati dotyčné zemské úředníky k zodpovědnosti, a parlamentu podle ústavy také zodpovědni nejsou. Tedy je to anomalie v tomto celém zjevu a cítíme všichni ze všech stran, že v těchto věcech bude museti dojíti k jisté nápravě a vyjasnění těchto poměrů. Jestliže však pan kol. Čermak tenkrát a teď obzvláště důtklivě zdůrazňoval, že je to čistý absolutismus, že tu není žádných volených orgánů a že se tu úplně přezírají naši němečtí spoluobčané, dovoluji si klidně na jednu věc ukázati, že právě němečtí příslušníci, zástupci německé národnosti u nás v Čechách to byli, kteří obstrukcí svojí znemožnili všelikou další činnost bývalého zemského sněmu v Čechách, že nestalo se tak na Moravě, kde členové zemského výboru aspoň z části jsou orgány volenými a že ovšem jmenované orgány máme také ve Slezsku.

Pokud se týče neúčasti našich německých spoluobčanů ze správního výboru, dovolím si zase jen tolik konstatovati, že byli vyzváni v první polovině roku 1919, aby svými zástupci súčastnili se také správy zemské a že tenkrát výslovně to pozvání odmítli.

Pokud se týká resolučního návrhu p. posl. Čermaka, Hackenberga, Jokla a druhů, dovolím si upozorniti, že vláda nemá práva, aby beze všeho propouštěla nyní úřadující členy zemských správních výborů, má právo odvolati některé přísedící podle potřeby v zemském správním výboru v Čechách, eventuelně v zemské správní komisi ve Slezsku, nemá však toho práva vůči voleným přísedícím zemského výboru na Moravě. Té věci musilo by nezbytně předcházeti příslušné jednání mezi jednotlivými sněmovními stranami a není mi tedy možno, abych resoluci tuto doporučil k přijetí. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Zákon má pouze 3 články, nadpis a úvodní formuli. Dám tedy o něm hlasovati v celku, najednou. Námitek proti tonu není? (Nebyly.)

Kdo tedy souhlasí se zněním osnovy zákona, jak jest obsažen ve vládním návrhu a jak se zaň přimluvil pan zpravodaj, s celým zákonem, všemi třemi články, nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Zákon je schválen v prvém čtení.

Poněvadž této osnově přiznáno bylo zkrácené řízení ve smyslu § 55 jedn. řádu, přikročíme hned ke druhému čtení.

Má pan zpravodaj nějaké korektury?

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Nikoli.

Předseda: Kdo tedy souhlasí se zákonem, přijatým právě v prvém čtení, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Zákon je schválen také ve čtení druhém.

Teď zbývá nám vyříditi resoluční návrhy, v první řadě resoluční návrh p. posl. Čermaka a soudr., který už byl čten.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem posl. Čermaka a soudr., prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Resoluční návrh pana posl. Čermaka a soudr. je schválen.

Zbývají resoluční návrhy poslanců dr. Meissnera a Patzela, jež oba byly schváleny výborem ústavním. Myslím, že mohu o obou dáti hlasovati najednou. (Posl. dr. Lodgman [německy]: Prosím o hlasování oddělené.)

Dám tedy hlasovati odděleně. Kdo souhlasí s resolučním návrhem posl. dr. Meissnera, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Resoluční návrh pana posl. dr. Meissnera je přijat.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem p. posl. Patzela, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Resoluční návrh pana posl. Patzela a soudr. je přijat a tím je vyřízen tento odstavec denního pořadu.

Přistoupíme ke třetímu odstavci denního pořadu, jímž jest

3. zpráva výboru zahraničního a rozpočtového o nařízení vlády republiky Československé ze dne 21. května 1920 o přihlašování, vyšetřování a soupisu válečných škod podle mírových smluv (tisk 1698).

Zpravodajem výboru zahraničního je pan posl. dr. Hajn, zpravodajem výboru rozpočtového pan posl. Buříval.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji panu posl. dr. Hajnovi.

Zpravodaj posl. dr. Hajn: Paní a pánové! Vládní nařízení, které máme schváliti, bylo vydáno pod datem 21. května 1920 ve Sbírce zákonů a nařízení dne 2. června 1920. Lhůta, do které měly býti přihlášky učiněny, končila 30. červnem. Materiál snesený a prozkoumaný okresními politickými správami, potom zemskými správami, měl býti odevzdán zavčas ministerstvu vnitra, aby jej mohlo odevzdati do 15. prosince zahraničnímu ministerstvu, aby toto zase mohlo zavčas do lhůty určené odevzdati celý materiál, prozkoumajíc jej, reparační komisi do Paříže. Všecky tyto lhůty byly zachovány, a materiál byl již reparační komisi do Paříže zaslán, takže dnes bychom mohli říci, že schválení nařízení je už dodatečné, jakákoliv kritika i návrhy že jsou již bezúčelné, slovem že bychom mohli dnes nařízení prostě beze všeho schváliti, jak to učinil již zahraniční výbor dne 13. prosince m. r. Ale přece jsou některé momenty, které mne mají k tomu, abych řekl několik slov.

Pravil jsem, že zahraniční ministerstvo už poslalo soupisy našich válečných škod a pohledávek do Paříže reparační komisi. Soupis ten se skládá ze dvou velkých částí. Prvá nám přináší všecky škody učiněné nám ve světové válce. Druhá část přináší škody, které nám učinili bolševici maďarští, vpadnuvše r. 1919 na Slovensko. Každá část se zase rozděluje na dvě podčásti. Prvá podčást přináší soupis škod, utrpěných na soukromém vlastnictví a druhá soupisy škod utrpěných na státním vlastnictví. Bylo by zajímavo, kdybychom měli tolik času a mohli si přeběhnouti tyto jednotlivé části, ale neučiním tak, budu mluviti jen o úhrnných cifrách.

V prvé podčásti prvé části, týkající se škod světové války na soukromém vlastnictví, figuruje úhrnná suma korun 1.089,852.296. Jsou v ní uvedeny zvláště Čechy, zaznamenáno kolik participuje Morava, kolik Slezsko a Slovensko. Slovensko participuje 182 miliony, v jediné župě Zemplinské je škoda napočítána na 100 miliony, v Šáryšské župě za 76 milionů. V Karpatské Rusi za 47 milionů a v cizině je vyúčtováno škod za 835 milionů. Co je to ta cizina? To jsou škody, které příslušníci našeho státu utrpěli v Belgii, Italii, Řecku, Turecku, Francii, Jugoslavii, v Rumunsku, v Polsku, ve starém Rusku, ve starém Rakousko-Uhersku bez Československa. Schází tedy Anglie a Rusko bolševické. Ztráty, které naši příslušníci utrpěli v Anglii anebo v bolševickém Rusku, v tomto soupise nejsou vůbec. Největší položky zde činí vlastně staré Rusko počtem 546 milionů korun; to jsou škody, které utrpěli příslušníci vojáků našich ve válce s Německem a Rakouskem na území bývalého Ruska. V tom jsou také částečně škody, které utrpěli příslušníci našeho státu, Češi, žijící v Rusku na tom území.

Nyní přijde účet státu (státního majetku) rozdělený podle ministerstev. Nejvíce participuje ministerstvo vnitra korun 4.476,655.446 K. Také jsou zde některé škody vypočteny ve francích, jak to vyplývalo z alinei 5. přílohy 1. k VIII. části mírové smlouvy versaillské; jsou to pense příslušníků vojáků padlých nebo zmrzačených, které jsou zkapitalisovány podle norem naší Úrazové pojišťovny. Tu jsou položky neobyčejně veliké. Ministerstvo sociální péče má 6.560,701.250 franků. Úhrnem zde máme 4.525,095.694 Kč a skoro 7 miliard franků.

Nyní přijde druhá část: bolševický vpád maďarský na Slovensko. Úhrnem se zde likviduje škoda na soukromém vlastnictví 492,916.562 Kč. Bylo by interesantní uvésti jednotlivé župy, ale zmíním se jen, že zde má nejvíce škody župa Novohradská (145 milionů), pak župa Zemplinská (97 milionů) atd. atd. Uhersko maďarské samo má 31 milion.

Posléze přijde výkaz škod na státním majetku na Slovensku vzniklý bolševickým vpádem maďarským. Zase srovnáno podle ministerstev a zase máme koruny československé i franky podle téhož, jako v části prvé. Vidíme zase, v Kč participuje ministerstvo vnitra s 321 milionem a ministerstvo financí s 244 miliony, ministerstvo železnic s 225 miliony, úhrnem se vykazuje v československých korunách škoda za 955 milionů, tedy skoro celá miliarda. Ve francích ministerstvo sociální péče vykazuje 596 milionů, úhrnem dvě ministerstva 618 milionů franků.

Sečtu-li to, vidím, že žádáme na reparacích 7 miliard 63 miliony Kč a 7 miliard 612 milionů franků. Kdybychom si vzali kurs dnešního franku 5.37, dojdeme k úhrnné sumě 48 miliard československých korun.

Ovšem také jiné státy posílají velké účty, Francie na př. 218.500 mil. franků, Velká Britanie 2542 mil. liber šterlinků a 7597 milionů franků, Italie 33 miliardy lir atd. Kdybychom převedli tyto položky na naši měnu, dostali bychom obrovskou sumu miliard.

My jsme, pánové a dámy, nikdy nepochybovali o tom, že máme plné právo na to, abychom byli odškodněni, že se můžeme účastniti tohoto řízení reparačního. Měli jsme vždy své právní přesvědčení, že náš stát právně trvá, že bylo jen přerušeno faktické jeho trvání, a dnes že toto bylo jen obnoveno, ale byli jiní, kteří soudili, že náš stát byl ztracen i právně a dnes že se může mluviti toliko o novém státě; pokud pak se týče reparací, že my jsme šli svými vojáky do války proti dohodovým státům pod vlajkou Rakousko-Uherska, že sice současně hned na začátku část našich příslušníků na Rusku se sešikovala v branný odpor proti centrálním mocnostem po boku Ruska, po boku dohody, ale že to učinila na svoji vlastní zodpovědnost, třebas v souhlasu se svědomím svým a se svědomím celého našeho národa. I chtějí teď tito jiní pochybovat o našem právu, které jsem byl konstatoval na začátku, a říkají, že je zde v nejpříznivějším případě pro nás otázka, která má býti rozřešena, zda máme či nemáme právo na reparace. Reparační komise v Paříži, která je jediná a společná pro všechny státy Dohody a také pro všechny státy poražené, podle mírové smlouvy se nemusí říditi žádným zákonodárstvím ani určitým zákoníkem ani pravidly co do vyšetřování; a se říditi jedině spravedlností, slušností a poctivostí a v důsledku toho si sama určuje pravidla o způsobu, jak nároky prokázati. Tedy v tom je suverenní, naprosto nezodpovědná tato reparační komise. Při tom podle mírové smlouvy versailské její jednání je tajné. Reparační komise si zřídila zvláštní právní sekci, aby rozhodovala všecky otázky, které by nebyly zcela jasné, mezi nimi i otázku, které státy mají právo účastniti se reparací, nebo ohlásiti nárok na ně. Právní komise sestrojila si toto měřítko: Nárok na reparaci přísluší jen mocnosti, kteráž je státem Stát ten musí právo své suverenity vykonávati již na určitém území prostřednictvím určité vlády. To komisi ještě nestačilo a kladla podmínky další: Tato mocnost musí býti spojencem již v této válce, která byla, a musí býti ve válečném stavu s některou mocností centrální, tedy s Německem anebo s některým jeho spojencem. Reparační komise přihlížejíc patrně k tomu, že jejím nejvyšším vodítkem mají býti: spravedlnost, slušnost a poctivost, předložila rozhodnutí své právní sekce o nárocích našeho státu našemu vyslanci dr. Osuskému v Paříži, a konec konců všeho tohoto jednání, které ovšem nijak se nedává oficielně na jevo, byl ten, že reparační komise pojala do úředního seznamu reparací států také naši republiku, zařadivši ji ovšem dle francouzské abecedy a francouzského jejího názvu až na poslední místo, kdežto Polsko jest vedeno docela zvláště mimo úřední seznam.

Reparační fond sestává z náhrad, jež budou zaplaceny poraženými státy. Ale jen jedna mírová smlouva ustanovila hned definitivně určitou cifru (smlouva s Bulharskem stanovila 2 a 1/4 miliardy francouzských franků ve zlatě), kdežto s ostatními státy se měly výše reparací ustanoviti později. Teď se právě jedná s Německem. My jsme již, páni a dámy, byli svědky těžkého jednání s Německem ve Spaa pokud se týče provádění mírové smlouvy nejen v otázce odzbrojení, nýbrž i v otázce dávek uhelných a teď jsme zase svědky toho, jak těžko se s ním jedná o sumě peněžitých náhrad. Mocnosti určily Německu 226 miliard marek ve zlatě. Z reparačního fondu potom bude i nám odměřeno. Co, o tom jest těžko předem hovořiti.

My dovolávajíce se svého právního přesvědčení a poukazujíce na resoluci přijatou prvním Národním shromážděním při projednávání prvé mírové smlouvy, chceme plně důvěřovati ve spravedlnost, slušnost a poctivost reparační komise: bdělost a pohotovost našeho zástupce v Paříži, vyslance dr. Osuského, může nás zbaviti nejhlavnějších starostí. My proto navrhujeme schválení nařízení vládního, kteréž bylo, pokud můžeme souditi, naší vládou provedeno svědomitě a řádně.

Dále navrhujeme však ještě zvláštní resoluci, jež se týká našich příslušníků, kteří utrpěli škody na Rusku, a k tomu dovolte mně říci několik stručných slov: V mírových smlouvách, jak versaillské tak saint-germainské a trianonské, jakož i neuillské mocnosti spojené a sdružené vyhražují výslovně Rusku právo, aby obdrželo od Německa, Rakouska, Maďarska i Bulharska veškeré restituce a náhrady zakládající se na základě těchto smluv. Ale kdy bude Rusko zase takové, aby mohlo uplatniti toto právo sobě vyhražené? V jakém stavu bude Německo a nebo druhé státy, až by Rusko dospělo k tomuto okamžiku? Nebude-li stav Evropy a její seskupení podstatně změněno, aby nastal pro Rusko ten okamžik? Ve skutečnosti ovšem Rusko trpělo válkou strašně - stát i jeho občané. A s občany i občané československé národnosti, kteří žijí nebo žili v Rusku a kteří byli postiženi válkou i v období, kdy byla vedena řádná válka mezi Ruskem a zahraničním nepřítelem, i v období, které následovalo potom a kterému se říká obvykle období Ruska sovětového.

I tito naši poškozenci v Rusku snášejí týž osud, jako všecko Rusko, jakmile se nechceme spokojiti s pouhým konstatováním, že škody byly utrpěny a dáváme si otázku, zdali by neměly býti nahraženy, ale co jest závaznější, kým a jak by měly býti nahraženy.

Naši Čechoslováci v Rusku jednak stali se již státními příslušníky ruskými, jednak zachovali si příslušnost naši. Jako jest nesporné, že by se za prvé Čechoslováky při dožadování se reparací postavilo samo Rusko, kdyby bylo zůstalo ve svazku Dohody, stejne jest samozřejmé, že za druhé se má postaviti jejich stát, dnes Československá republika, a ta se za své příslušníky postaví ovšem i pro období druhé, pro období sovětového Ruska. Při tom si arciť zůstává stále vědoma, že celá věc se stanoviska právního jest spíše spletitá nežli prostá; jednak zajisté Rusko jest poškozeným, jednak zase poškozujícím.

V této otázce tak spletité staly se již mnohé uznáníhodné i významu plné práce. Část Čechoslováků, kteří jsouce živí a činní až dosud v Rusku a kteří se jen pod tlakem války vnější i vnitřní ocitli na území naší republiky, zřídila si v Praze spolek pod jménem "Sdružení Čechů a Slováků z Ruska", jenž si právě otázku odškodnění válečných občanských poškozenců československých na Rusku vzal za svůj úkol zvláštní a speciální. Tento úkol jest: Zkonstatovati a sečísti škody Čechoslováků na Rusku, pokud jsou našimi příslušníky; učiniti pokus zaangažovati přímo i náš stát sám, aby přispěl zatím poškozeným sám; posléze míti na mysli všecky možnosti, to jest býti na stráži zájmů svých svěřenců pro všecky obraty dalšího vývoje vnitřní i vnější historie Ruska v budoucnosti.

V dané situaci "Sdružení Čechů a Slováků z Ruska" nemohlo pohlížeti na svůj úkol jinak než převážně politicky, v kteréžto označení shrnujeme i moment národní i národohospodářský, a s tohoto stanoviska přistoupilo i k naší správě státní, k našim ministerstvům. "Sdružení" mohlo poukazovati hrdě k tomu, jak se naši Češi a Slováci na Rusi nedali nikterak předstihnouti nikým u nás doma a jak se ihned na začátku války sestoupili v branný šik na pomoc myšlence osvobození svého národa československého. Mohlo s radostí poukazovati na to, jak se dovedli naši lidé Čechoslováci v Rusku povznésti v mírových létech ruských vlastní silou a vlastním důvtipem v mocné hospodářské jednotky. A na základě obého mohli důvodně a se vší vážností, u vědomí, že nebudou skutečností samou v budoucnosti nikterak desavouováni - mohli poukazovati, předpovídati, ať nedím zrovna se zaručovati, že teď, když jsme svobodni, když máme svůj vlastní zahraniční obchod, svůj vlastní a přímý export, slovem svůj vlastní vliv a přímý vliv na svou politiku hospodářskou vnitřní i mezinárodní, že ti naši čeští a slováčtí lidé, až se zase budou moci vrátiti do Ruska, budou moci našemu státu neobyčejně mnoho prospěti právě na tomto poli hospodářském a že se budou také snažiti prospěti. I mohlo naše "Sdružení" pod tímto zorným úhlem vším právem rozšířiti svůj úkol i o péči zjednati předpoklady a podmínky pro návrat našich československých "běženců" z Ruska a upozorniti již dnes naši státní správu, že návrat jejich do Ruska přece snad není a nebude jen tak čistě jejich soukromou věcí, po níž jest málo jak naší veřejnosti národní tak i státní. Mohlo se ve "Sdružení" poukazovati na to, že a jak se v sousedním Německu starají o své "běžence", kteří se vrátili z Ruska, jak vyvolán byl v Německu zákon ze dne 15. listopadu 1919 na poskytování jim záloh a výpomoci do výše až 50-75% prokázaných škod, jak Německo dává dokonce zvláštní premie těm, kteří se chtějí navrátiti nejen do Ruska, nýbrž i do jiných zemí, slovem jak si Německo zase dělá avantgardu a pomocníky ve všech státech, jak jsme to byli viděli před válkou.

Nebylo by správným, kdybychom zde neuznali, že naše státní správa vyšla úkolu "Sdružení" vstříc co nejblahovolněji. Na příklad ministerstvo zahraniční pověřilo "Sdružení" přípisem z 25. srpna 1920, aby ve smyslu vládních květnových nařízení o soupisu válečných škod převzalo samo ten soupis podle týchž přísných měřítek.

Ministerstvo pro zahraniční obchod ve zvláštním přípise z 23. února 1921 ocenilo význam, jejž budou moci míti naši lidé z Ruska pro navázání a udržení obchodních styků s Ruskem a slíbilo, že bude v mezích své možnosti podporovati akci "Sdružení" při řešení otázky náhrady škod. A ministerstvo vnitra poukazovalo československým poškozencům z Ruska jisté výpomoci z obnosu rozpočtového, který loni pro všecky tyto obdobné účely byl 66,000.000 a který letos obnáší 15, resp. 10 milionů.

"Sdružení Čechů a Slováků z Ruska" vypracovalo na základě materiálu, který ho došel, neobyčejně poučný celkový přehled, z něhož jen několik cifer. Prostřednictvím "Sdružení", jež bylo k tomu splnomocněno zahraničním ministerstvem, předáno státu našemu 660 žádostí na summu 961 milionů Kč. Kromě žádostí československého "Sdružení", pokud nám známo, byly předány státním úřadům ještě i přímo žádosti po odškodnění, jež odhadujeme na 250 milionů korun. Vedle toho ještě část našich Čechů zůstala v Rusku. Ti měli a mají až dosud své nemovitosti, pozemky, mají továrny, které znamenají mnoho set milionů ve zlatě. Všecky žádosti byly vytištěny "Sdružením" neobyčejně svědomitě, stejně tak i škody odhadovány, ovšem v nynější poválečné valutě, jakmile se tedy vezme norma předválečná, klesne prvá cifra, obnášející 961 milionů korun, asi na 320 milionů korun.

Na obyvatele z Čech připadá 689 milionů korun, Moravy a Slezska 94 mil., Slovenska 176 milionů, Podkarpatské Rusi 1 1/2milionu korun. Na škody způsobené německými a rakouskými vojsky 10 milionů korun, za carského režimu 74 miliony korun, za revoluce Kerenského, akcí Denikinovy a Kolčakovy 16 milionů, za bolševického režimu 861 milionů korun. Na nemovitém majetku 248 milionů, na movitém 653 milionů, na životech a zdraví 16 milionů korun atd.

Další výkaz "Sdružení" nám ukazuje, čím se naši lidé na Rusku zabývali a zabývají dodnes. Z uvedených 66 žadatelů byli 32 majiteli a nájemci velkostatků. Mezi průmyslovými podniky bylo nejčetněji zastoupeno pivovarnictví (20 majitelů a 25 nájemců pivovarů). V živnostech převládalo uzenářství, vedené z velké části jako velkovýroba. Jest pozoruhodno, že z našich lidí v Rusku, kteří se tam často dostali jako dělníci, stali se samostatní živnostníci až velkoprůmyslníci. Braly se, pokud možno, stroje z Čech a Moravy, úředníci, inženýři se brali také z českých zemí, a dělnictvo se bralo také od nás, takže na př. jediná veliká strojírna v Kijevě Grether & Křivánek měla na 300 českých dělníků. Že v Rusku byli zaměstnáni čeští inženýři, úředníci, dělníci, mělo a bude opětně míti veliký význam pro budoucnost.

Ministerstvem vnitra byla poukázána na náhradu škod těmto našim příslušníkům poškozencům z Ruska suma celkem nepatrná - 2,820.000 K. Když pak bylo oznámeno zahraničním ministerstvem, že nebudou všichni naši váleční poškozenci z Ruska pojati do úřední listiny, připravované pro reparační komisi, ministerstvo financí zastavilo další výplatu, položka 2,820.000 K jest tedy jen za dobu do 10. února t. r. My se zde přimlouváme docela vědomě a oprávněně za to, aby bylo pokračováno v tomto podporování našich příslušníků válečně poškozených, kteří se z Ruska vrátili nebo ještě vrátí. Naše resoluce zní všeobecně. My chceme, aby vláda vyšetřila ve smyslu květnového nařízení všechny válečné škody československých příslušníků z Ruska, a aby učinila v zájmu jejich všecka potřebná opatření. My jí nepředpisujeme, ale žádáme, aby to prozkoumala svědomitě a aby byl výsledek takový, jakého potřebují ti naši poškozenci z Ruska. Tím končím a doporučuji přijmouti jak návrh na schválení, tak i resoluci. (Výborně! Potlesk.)