Ježto máme proti tomuto zákonu
silné podezření, že podporuje válečnou politiku, bude naše strana
hlasovati proti tomuto zákonu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. dr. Jurigovi.
Posl. dr. Juriga: Slavný sneme! Tento návrh zákona, ako som čítal z predložených rečí predrečníkov, má tú veľkú vadu, že ako všetky zákony, dává sa nám v poslednej chvíli. Ako sa máme o ňom rozhodnúť, keď človek nemá skoro ani času ten návrh si prečítať. 10 až 15 minút hovorila slečna predo mnou, pred 5 minutami dostal som návrh zákona a teraz mám o tom hovoriť, hoc som si ho len dvaraz na rýchlo prečítal.
Tento dnešný spôsob donášať zákony v našej československej republike ohromne ponižuje úroveň a vážnosť Československého snemu. Ani švec neviem aké papuče neurobí tak rýchle, ako sa tu robia zákony. Videli ste to niekde, niekde na svete? Je to ako u príštipkárov pre rychlé spravovanie obuvi po Prahe. Ani tam tak rýchle nenapravia boty, staré boty a topánky, ako sa tu robia nové návrhy zákonov. Ja by som prosil slavnú vládu, keby prejavila trochu väčšiu vážnosť a predkládala návrhy zákonov včas a aspoň toľko si všímala poslancov, že aspoň dva alebo tri dny alebo jeden týždeň dala to k dišpozícii poslancom, aby aspoň v poslaneckých kluboch mohli o tom pohovoriť (Hlas: Pětka) a nie, aby sa často pri vážnych zákonoch päť minút pred hlasovaním ešte v pätorke radili o jednom alebo dvoch bodoch, a potom dobehne slavný posel z pätorky, ktorá nás tak šťastne lepancuje, ako päť prstov, a zvestuje ako sa má hlasovať: Pre ktorý paragraf ano a pre ktorý sa nemá hlasovať. Tri štvrtiny snemovne ani zďaleka nemajú pojmu o tom, o čom hlasujú. Každý sa pozerá, či zpravodaj vstane alebo nie, ako kapucíni, ktorí vychádzajú z domečku a ukazujú na čas, a pozerajú či vstane Šrámek, či Švehla, či dr. Franke, či Nemec. Pekne sa tu, prosím, robia zákony. (Výborně.) To prosím vidí v nás vláda malé deti a je nás to nedôstojné.
Žiadny človek, ktorý si je vedomý svojej odpovednosti a ktorý je cestný, nedá si ľúbiť niečo takého a je isto, že za takýchto pomerov žiadny uvedomelý človek sem vôbec nepôjde. Každý poslanec je odpovedný a má svoje presvedčenie; má tiež právo o veci hovoriť a o veciach rozhodovať, ale takto je to príštipkárstvo a na rýchlo opravovanie a reparatúra obuvi, je to opravdu na posmech, ako sa tu robia zákony. To menujem ja prťáctvom. Prťáci to sú takí šustri, ktorí chodia po dedinách, ktorí boty opravujú a dávajú na ne príštipky. Ja prosím preto celú snemovňu a zástupcov všetkých strán, ktorí sú si vedomí vážnosti doby a osobnej akejsi odpovednosti, aby tomu urobili koniec. Bez rozdielu strán a národností prinúťme vládu a výbory, aby s nami poslancami tak ako s malými nezralými deckami nezachádzaly a také návrhy nepodávaly, aby sme o nich hlasovali!
Ja myslím, že v tom ohľade každý človek, Čech či Nemec, či Slovák či Maďar, ktorý si je vedomý hodnosti poslaneckej i svojej odpovednosti, musí s tým súhlasiť a prinútiť celú vládu, či už dnešnú alebo budúcu, aby návrhy boly vždy riadne prejednané v kluboch a výboroch a aby boly predom v komisiách uhladené.
Čo sa týka, slavná snemovňa, samého návrhu zákona, nemôžem súhlasiť s predrečníkom v tom, že ten zákon by bol snáď príležitosťou vykorisťovať niekoho alebo utlačovať chudobu. Uznať musíme, že dľa koncepcie cely tento zákon a pôžičky, útraty sa zakládajú na najspravedlivejšom základe, na aký bol dosiaľ zákon postavený. Lebo dosiaľ všetky výhody panské či železničné, triedne či národné výhody hlavného mesta Prahy alebo českého národa atď. boly založené a čerpané zo všeobecnej dane a z tých daní sa vytvorily veci, predmety a ustanovenia, ktoré majú slúžiť súkromnému človekovi k jeho dobru. Tak iste pri všetkých daniach prispieva najchudobnejšia vrstva, ten najchudobnejší človek, i ten, ktorý neužíva niektorú vec alebo inštitúciu, a musí na ňu predsa platiť. Užívá telefon alebo iné veci? Neužíva. To neužíva dnes roľník ani chudobný robotník, ale užívajú to páni často na svoju zábavu, kdežto ten prostý roľník práve za dnešných drahých časov veľmi málo môže cestovať, používať železnice a telefonovať. Kde že by ho napadlo rychlopisy posielať? Malý roľník alebo remeselník, tu "legraci" si nemôže dovoliť. Ale práve preto, keby to bolo urobené tak, ako to slečna predrečníčka myslí, aby z dane sa to hradilo, to by musel na to i ten roľník, remeselník, či chudobný robotník platiť, a to by bol nesprávny fundament. Nech na to platí ten, kdo to bude užívať, preto nech investujú do železníc, do rychlopisov a hlasidiel - po slovensky totiž menujeme telefon hlasidlo (Veselost.) - tí, ktorí tých vecí budú užívať, aby investovali tí, ktorí telefon, hlasidla budú užívať, a rychlopisy zase tí, ktorí rychlopisy budú posielať atď. To bude celkom správne. Hlasidla, ktorých môže užívať roľník alebo chudobný robotník, nech môže použiť ako inštitúciu verejnú. Kdo má hlasidla a rychlopisy posiela, nenie chudobný človek, alespoň u nás nie. To nie sú chudobní ľudia, to sú z väčšej časti bohatejší ľudia a páni, ktorí telefon a rychlopis často, veľmi často užívajú. Kdo chce mať hlasidlo, nech zaplatí, keď nemáš penez, pred muziku nelez, nepotrebuješ hlasidel. (Veselost.) Aspoň tie vrstvy, ktoré ja milujem a ktoré zastávam, ako sú maloroľníci, robotníci a remeselníci potrebujú tých hlasidiel, tých telefonov málo. Ale kdo potrebuje každodenne telefon, takí pravotári, obchodníci, bankéri a továrnici, tí nech platia. Chudobný človek pošle rychlopis leda vtedy, keď mu niekdo umre, i ten neskoro prijde. Takto, keď sa rozšíri hodne sieť hlasidiel, rychlopisy a železnica a investuje sa mnoho do železníc, prirodzene všetky výrobné triedy budú utlačené, triedy z ktorých po tom židovské užerné triedy žijú, pansky si život zariaďujú, pohodlne sa chodia po celom svete a každú hlúposť telegrafujú a telefonujú, robia si pletky a všetko rozširujú a roznášajú po telefone, tí nech platia.
Preto nech inštitúciu zaplatia oni, lebo ten chudobný človek, malý roľník, robotník alebo remeselník, to platiť nemôže.
Úradníci jakživ platiť nebudú, ale ten princíp je výborný. Ten princíp by sa mal i pri druhých príležitostiach a veciach, akožto vedúci princíp ustáliť, že dľa možnosti tým treba do vačku siahnuť, ktorí tú inštitúciu, ktorá sa z tých príspevkov tvorí, užívať budú. A potom tí menší sa len pri tých väčších pekne svezú. Práve ten princíp ja uznávam za chvalitebný a myslím, že múdrý človek, ktorý miluje chudobné vrstvy, hoc by bol i Nemec, nemal by to odopreť, alebo i ten chudobný Nemec maloroľník, robotník alebo remeselník má na tom záujem ako továrnik, bankér, veľkokupec, nech za tie hlasidla a telefony platí, my chudobnejší sa pri tom svezieme.
Ja telefonu nemám, ale telefonovať budem. I rychlopisy budem posielať, ale nemôžem si dovoliť, aby som zaplatil pôžičku 4 tisíc korún štátu. Viem, však že i mnohí iní nezaplatia, leda snáď na sv. Dindy. V predlohe sa hovorí o 46 rokoch, ale kto vie, ak bude za 46 rokôv svet vypadať.
Snáď už nebude treba telefonov, rychlopisov a železníc, snáď to bude obstarávať lietadlo, preto to schvaľujeme a schváliť musíme tento zákon nadovšetko z tej príčiny, že sme presvedčení, že väčšina investícií z týchto peňazí nesmie isť do Čiech, pretože Česi a Čechy majú železníc až dosť. (Odpor). Tak sa pozrite na mapu a pozrite na Slovensko: Tuto je celé Česko železničnýma sieťami zatiahnuté ako pavučinou a na Slovensku sú železnice ako veľké brevná. (Hlas: To jest viděti, jak se Maďaři o ně starali!) Keď ale Česi budú investovať, povieme, že Česi sú lepší než Maďari. Včuľ má český národ najlepšiu príležitosť dokázať slovenskému ľudu, ako ho má v láske, lebo my Slováci Čecha nie dľa toho súdime, aké sladké rečičky vie hovoriť, my vieme, že Česi veľmi radi nás odbývajú peknými rečičkami, ale my súdime Čecha, aký je pán podľa toho, že to je pán, kto dá a nie ten, kto berie. Nie je pán žobrák, pretože berie, ale pán je ten, kto dáva. Potom si i budeme ctiť bratov Čechov, jestliže uvidíme, že vážne na Slovensku investujú. Z toho nabudeme presvedčenie, celý slovenský národ, že predsa tí Česi na Slovensku nemyslia, že tu len "zde", a nie doma. Mnoho Čechov je tam len "zde", a nie doma. Včuľ, keď investujú, vidíme, že neprišli na Slovensko v úmysle vykorisťovať a vyvážať, ale odpútať akosi slovenský národ od Budapešti a pripútať ho nie k Prahe, ale k Bratislave. Tam je hniezdo slovenského národa, tam je to ťažisko celej Československej republiky. To neuvedomili si bratia Česi, kde je ťažisko Československej republiky. Nie v Prahe, Praha a Košice sú len také dva klince, na ktorých visí republika, ale ťažisko je Bratislava. Rozpomeňte sa, keď Slovanom nabili Nemci pred 1050 rokmi, ako ich od Devína a Bratislavy odbili, odrazili od Dunaja, našich praotcov a naše pramatky pohádzali do Dunaja, deti pošlapali ako v tejto vojne, odbili severných Slovanov od Dunaja, a Slováci zostali mrtví, neprišli k dychu, nemohli sa dostať von, zostali v "Hinterlandu" a celé severné Slovanstvo bolo odrezané od tej hlavnej rieky, od najpeknejšej na svete rieky, Dunaja. Preto vždy hovoríme a hovorili sme, že Slovania a Slováci s Bratislavou budú, ale bez Bratislavy nebudú, a Československá republika s Bratislavou bude a bez Bratislavy nebude. To si Česi zapamätajte.
Tu správne hovoríte, že chybila vláda budapeštianská, že centralisticky všetko sústredila v Budapešti. Nerobte vy tak ako Maďari robili, nechcite chodiť na tých chodníkoch centralistických ako Maďari: len všetko pre seba, pre Prahu a všetko v Prahe centralizovať, ale každému hospodárskemu územiu dať jeho a celému slovenskému národu. On musí mať napred svoje autonomistické centrum, potom slavnej Morave treba dať zase svoje autonomistické centrum a Čechám tiež autonomistické centrum v poštách, železniciach a telefonoch. A to treba potom spojiť v jedno federalistické vyššie centrum. Budete-li to robiť centralisticky, jako ste to dosiaľ robili, iste investície železničné, poštovné a telefonné, budú stáť mnohý tuhý boj za právo nášho slovenského národa, za našu autonomiu. A preto tento princíp, ja vás úprimne prosím a varujem, abyste ten princíp centralistický, pražácky neupotrebovali pri železniciách. My Slováci, pozrite sa na nás z ktorejkoľvek strany, my sme Slováci v prvej rade, žiadny nenie Čechoslovákom, my jsme Slováci a či už agrár či ľudák či sociál-demokrat a ešte i ten bolševik je Slovákom. (Veselost.) všetci sme my Slováci a jestliže vy tak pôjdete tým centralistickým smerom tak my do jednoho chlapa sa musíme obrátiť proti vám, a brat sem, brat tam svoje si nedám. (Veselost.)
Tak prosím i v železničnom ohľade
i telefony a pošty treba obnoviť a uviesť autonomistický systém.
Bratislava má byť rovnoprávnou a rovnocennou s Prahou. (Tak
jest!) veď je toho Bratislava hodna. Ako Praha má svoje milé
stránky, výhody, ale prosím vás taký rozdiel je medzi Bratislavou
a Prahou, ako je medzi Dunajom a Vltavou. (Tak jest!) A
preto železnice, ako sa to na začiatku začalo, telefony a rychlopisy
tam tiež maly nášho referenta-Slováka, Kornela Stodolu,
človeka stojaceho na výške evropskej, človeka odborníka, rozumného,
ktorý sa staral, aby boly nápisy všade slovenské a nič české.
A jestliže Vy nám na železniciach budete vyvesovať české tabule,
začneme vám ich strhať, vydáme heslo: Preč s nimi! Chceme všade
slovenčinu na železniciach, pri poštách i telefonoch, a tam prosím,
nielen slovenskú reč, ale i slovenských ľudí. (Posl. Buříval:
Však jich nemáte!) Prečo by sme ich nemali? Pozrite sa na
Slovákov, keď idú do Ameriky. Prečo vy ste doviedli na Slovensko
starých Nemcov z Viedne? Na poštu bratislavskú ste priviedli 10raz
alebo aspoň 55raz toľko úradníkov. Na príklad v Bratislave, kde
boli 4 revidenti, je ich teraz 12, sluhov 5raz toľko. Tam se pýtáte;
kvalifikácie, služobne roky, ale od tých Rakušiakov z Viedne sa
nepýtáte po kvalifikácii a služobných rokoch. Tam som sám zistil
v Bratislave - neviem, čo je to za titul rakušiacky "poštovný
asistent" chcel som povedeť intendant. A pri počítaní ľudu
som zistil, že jeden bol zahradníckym pomocníkom, inak buď česť
a chvála jeho zahradníckemu remeslu, druhý je obchodníkom koňmi
a tretí, neviem už kolotočník, alebo kejklír, ale nemajú kvalifikácie.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Pana poslance bych prosil, aby končil, poněvadž lhůta řečnická
uplynula.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Však ste vraveli, aby som hovoril a mohol by som úprimne a hodne vypočítať krivdy, ktoré sa na Slovensku dejú. (Veselost.)
Tak pri tejto príležitosti žiadame reštaurovať náš referát železničný, aby na Slovensku železnice sa spravovaly nie z Prahy, ktorá je vo svojom ohlade omedzená a sebecká, ale z Bratislavy. My si našeho autonomistického referenta, chrániteľa nad všetkými železnicami žiadame. Slovenská reč musí byť uplatňovaná a slovenské osoby, lebo zo železníc a z pošty a hlasidel je mnoho chleba. Kebyste sa na to pozreli, čo sa tam Čechov nasypalo, to je strach a hrúza. Človek myslí, že sa mračna s nimi roztrhly.
Ale to sú nie Česi, to sú ľudia
z Rakúska, Haliče, Bosny a Hercegoviny, bývali Nemci a Nemčúri,
ktorí sa trochu naučili česky hovoriť a teraz sa za Čechov vydávajú
a podpisujú sa za Čechov Budeme-li mať pri železniciach, poštách
a telefonoch svojich ľudí, vtedy iste budú pošty a telefony naše,
a tým nás pritiahnete k Československej republike. Ja dôverujem
vo vašu dobrú vôľu, že neidete na Slovensko preto, abyste nás
zotročili, že tam neidete preto, abyste nám vynášali lacino naše
zbožie a vaše zbožie, zvlášť vaše priemyslové výrobky draho na
Slovensko dovážali a tak utvorili bývalý systém rakúsko - uhorského
vykorisťovania...
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Žádám pana řečníka, aby skončil. Lhůta již uplynula, mluví
10 minut přes čas. Já musím dodržovati usnesení sněmovní.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Ja tuto minutu skončím.
V reči, právach, samospráve a
ľuďoch bude-li Slovensko naše, tedy potom i naše právo bude hájené,
a tým spôsobom privediete Slovákom najľahšie a najsnadnejšie k
láske k Československej republike. V tej nádeji, že to konať budete
- síce v tú politiku niet veľkej viery - ale budeme dávať
pozor, aby keď sa to bude robiť, boly železnice, telegraf, telefon
a práve v slove, reči a chlebe, to jest v ľuďoch, slovenské. Nestane-li
sa tak, budeme to všemožne kaziť a proti tejto veci brojiť. Stane-li
sa tak, budú vám Slováci srdečne vďační, že ste pripravili cestu
železnicami, telefonom, nielen československému národu, ale celému
slávskemu rodu, aby celý slávsky rod ako jedno telo bol spojený,
tak ako je spojený žilami, kolovaním svojej krvi, nám všetkým
k radosti a k láske. Preto návrh zákona prijímam. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu panu řečníkovi posl. Windirschovi.
Posl. Windirsch (německy): Pánové! Jsme uprostřed krise živností a průmyslu, a je velmi podivné, že ministerstva pošt a železnic najednou přicházejí s plánem vypsati nucenou půjčku. Bylo řečeno zcela právem a námi opětně v rozpočtovém výboru zdůrazňováno, že celý způsob provedení této investiční půjčky není nic jiného, než půjčka nucená. Zamýšlí se tím ovšem, sejdou-li se potřebné peníze, vybudovati množství nových zařízení, zamýšlí se zlepšiti co s telefonem souvisí. My, kteří telefon máme, víme z vlastní zkušenosti, že pouhá držba telefonu, ač je za nynějších poměrů velmi drahá a ač nucená výpůjčka vyžaduje nových nákladů, nestačí ještě, aby se ho mohlo také používati. V souvislosti s provedením těchto investicí by bylo třeba hleděti i k tomu, aby se telefonní služba značně zlepšila, než jaká je dosud za poměrů v republice. Domníváme se právem, že dá-li někdo dva tisíce korun, aby dostal nový telefon, bude museti čekat snad dva tisíce dní, než vůbec telefon dostane, a až telefon bude mít, musí snad čekati další dva tisíce hodin, než na první zavolání dostane spojení.
Víme dále ze zkušenosti, že mnohé, co existuje, mělo by zůstati zachováno svému účelu, jemuž bylo původně určeno. A tu se velmi bojíme, že budou-li vybudovány nějaké nové stavby a nová zařízení na základě této investiční půjčky, mohlo by se s nimi snad státi totéž, co nedávno se stalo po sčítání lidu v Liberci. Tam poštovního úřadu, který má přece sloužiti účelu dopravy poštovní a styku telefonního, používalo se nikoli k těmto účelům k nimž je určen, nýbrž přezkoumávaly se tam výsledky sčítání lidu. Z radnice nosily se operáty lidového sčítání do úřadu poštovního a bylo dosti místa, aby se tam mohla prováděti revise sčítání lidu.
Mají-li býti majitelé železničních vleček přidrženi na základě tohoto zákona k upsání této půjčky, pociťujeme to se strany zemědělské jako zatěžování. Nacházíme, že menší zemědělské závody průmyslové, cihelny, vápenky, malé pivovary, lihovary a škrobárny nutí se tím k nákladům, na něž nemají dnes zbytečných peněžních prostředků. I když nucená půjčka slibuje zúročení na 6%, nutno naproti tomu poukázati na to, že obchodník, kupec musí počítati docela jinak a že očekává ze svých oběžných prostředků zcela jiné zúročení. Zvláště ohrožena je však tímto novým požadavkem nákladů stavba kolejových přípojek pro zemědělská skladiště, po případě stavba nových skladišť. Tím způsobem se může státi, že mnohá z dosavadních skladišť musejí sehnati velmi značné obnosy, kterých tato skladiště nemají. Existence zemědělských družstev se podstatně omezuje. Na jedné straně se žádá povznesení výroby - a k tomu slouží zajisté i zemědělská družstva - a na druhé straně se zase výroba rdousí požadavky, jak právě přicházejí ve formě nucené půjčky.
Má-li býti použito investiční půjčky ke stavbě nových spojení železničních, bylo by lze zajisté namítnouti, aby se především hledělo k tomu, aby železniční trati již existující také plnily svůj účel, jaký mají míti. My zvláště, jakožto obyvatelé německého území, jmenovitě severních a severovýchodních Čech, můžeme si na to hlasitě stěžovati. Jedeme-li z Prahy do Turnova, nebo přijdeme-li z Prahy přes Chlumec do Staré Paky, připadá nám to v těchto stanicích, jako kdybychom se dostali na konec světa. Je nutno, aby tratí, jež tu již jsou, bylo bezpodmínečně také intensivně využito, aby byla zařízena lepší železniční spojení, aby bylo zařazeno více vlaků a aby - a to je již po mnohá léta přáním obyvatel severovýchodních Čech - bylo zřízeno pro Turnov a Vrchlabí bezpodmínečně rychlíkové spojení do Prahy.
První řečnice, paní Deutschová
se zmínila, že provede-li se tato investiční půjčka, přijde
její výnos hlavně ve prospěch zřizování místních drah. Z toho
bylo jaksi usuzováno, jakoby nynější místní dráhy přicházely k
dobru čistě jen venkovskému obyvatelstvu, snad výlučně obyvatelstvu
zemědělskému. V tomto směru nutno k opravě se zmíniti, že dojde-li
ku zřizování místních drah, musejí především místní interesenti
- to je přece venkovské obyvatelstvo - opatřiti 30%. Pakli ovšem
kromě toho ještě stát přidá druhých 70%, je to konečně pak jen
jeho povinností, poněvadž na druhé straně zase má příjmy z existujících
drah. Dále nutno se zmíniti také, že venkovské obyvatelstvo, používá-li
drah pro své účely, nemá konečně na nich žádné slevy, nýbrž ceny
musí býti placeny za každou jízdu, za každý náklad. V případě,
když se tu mluví o investicích železničních, předpokládáme, že
zajisté přijde méně v úvahu naše území venkovské v západní části
Slovenska, že je tu spíše plán stavěti nové dráhy ve východní
části Slovenska nebo v Podkarpatské Rusi. V tomto směru vzpomínám
na zvyklost starého Rakouska. Staré Rakousko se svého času velmi
snažilo zříditi nové železniční trati v Bosně a Hercegovině. Minulost
ukázala, že tyto trati nesloužily právě těm účelům, k jakým je
určili Rakušané nýbrž jezdili po nich jiní. Staví-li se zde ve
východní části tohoto státu tyto nové trati, přál bych si jen
v zájmu státu samého, aby k nám také po těchto drahách nepřišli
jiní, než si Československá republika sama myslila. (Potlesk
na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní)
Uděluji slovo dále p. posl. inž. L. Novákovi.
Posl. inž. L. Novák: Slavné Národní shromáždění! Byly doby, kdy na zem padala mana. Za naší doby padají s nebe jenom nové zákony a nové daně. Pan kol. Juriga již docela správně se zmínil, že takové padání zákonů s nebe není na místě a že není pro budoucnost také udržitelné. V té příčině úplně souhlasím s jeho vývody. Ale pan kol. Juriga mně odpustí, jestli nesouhlasím ve všem, co řekl. On řekl a z jeho řeči bylo vidět, že rozeznává v našem státě jen dvě vrstvy: bohaté průmyslníky, obchodníky, po případě živnostníky, a pak chudé domkáře. Ale já pravím, pánové, že mezi těmi dvěma vrstvami je ještě celá řada vrstev, které touto nucenou půjčkou budou ušetřeny. Je zvláštní, že se žádá od průmyslu od obchodu a živností, těchto hlavních sloupů našeho hospodářského života, aby tato skupina - jak se lidově říká - nesla zlatá vajíčka, ale při tom se přes tu chvíli ta slepička škrtí, takže se jednoho dne může stát, že nebudeme mít ani vajíčka ani slepičky. Neboť, pánové, jest s podivením, že všechny daně anebo takové půjčky vždycky namířeny jsou proti těmto sloupům hospodářského života, a my jako bychom si ani nechtěli uvědomiti, že nastala krise, krise neobyčejně nebezpečná, průmyslová a obchodní, že je nutno neobyčejně obezřetně a opatrně řešiti všechny otázky, které by mohly zasáhnouti do našeho hospodářského života a brzditi zdravý rozvoj na poli hospodářském.
Jsme toho svědky, pánové, že jednou stranou se průmyslu něco dává a druhou hned se mu jinudy bere, a tak se ocitám dnes již po druhé na řečnické tribuně, abych o těchto věcech promluvil. Před chvílí jsem zde vítal návrh vlády, kterým je výroba levnějšího železa.
Musím s politováním konstatovati, že znova budou hutě a továrny zatíženy touto půjčkou, neboť specielně u hutí a velkých závodů tato nucená půjčka půjde do desítek milionů. Nesmíme zapomínati, že průmysl není kapitalistou, který ukládá své peníze do papírů sebe lépe zúrokovaných, sebe lepší hodnoty, nýbrž on používá svého kapitálu k novým investicím, on obrací tento kapitál a tím přináší užitek nejen průmyslu samému a obyvatelstvu, nýbrž také především státu. Jestliže se zde mluvilo o tom, že ten, kdo užívá telefonů a drah, má na to nejvíce přispívati, pravím vám, že on také nejvíce na něj přispívá. Podívejte se na ty obrovské tarify, o nichž jsem dnes již jednou mluvil, jak těžce zatěžují náš všechen průmysl, zejména průmysl exportní. Podívejte se i na ty sazby telefonní a jak při tom vše zvolna a špatně funguje.
Nechci říci, že by to bylo horší než jinde, a musíme doznati, že skutečně naše dráhy, na něž bylo vysloveno tolik stížností, a naše telefony nedají se srovnati na př. s drahami jugoslavskými, o telefonu ani nemluvě.
A je přece nutno, poněvadž nemáme žádného moře, abychom věnovali těmto otázkám největší pozornost. Proto, pánové, tato nucená půjčka průmysl jistě zatíží, neboť nesmíme zapomínati na jednu okolnost, že ona slibuje vkladateli 6 procentní zúročení, ale dnes není průmyslu, který by měl v kase kapitál, který by mohl uložiti do této půjčky. On si jej musí vypůjčiti a to stojí dnes nejméně 12%. To je lehký počet, že průmyslník na ten investovaný kapitál do těchto půjček musí počítati s 6% ztrátou. S tím musí počítati i pro budoucnost.
Jedná se tu zvláště, pánové, o průmysl stavební. My jsme horečně rychle uskutečnili zákon o povznesení stavebního ruchu v pevném přesvědčení, že přinese našemu státu i našemu obyvatelstvu jen dobro. Ale, pánové, bylo by osudnou chybou, kdybychom tam právě, kde se jedná o podporování stavebního ruchu, jakýmkoliv způsobem chtěli tento stavební ruch brzditi. A tu upozorňuji zvláště na to, že tou investiční půjčkou zatíženi budou ony závody průmyslové, jež budou vyráběti a dodávati stavební hmoty, ať jsou to cihelny, vápenice, cementárny nebo železárny (Posl. inž. Bečka: Které neměly konjunktur!) které, jak pan kolega Bečka povídá, neměli po celou dobu konjunktury a nemají dnes uspořeného kapitálu. Musejí si na to vypůjčit. Aby aspoň tu byly poskytnuty nějaké úlevy, dovolili jsme si podati pozměňující návrh k § 5, a to v tom smyslu, aby tam stálo, že může býti uloženo, aby bylo upisováno na každý vůz, který na vlečce se naloží - o ty tu hlavně jde - resp. aby zde byla nucená půjčka nejvýš do dvou set korun.
To jest, pánové, nesmírně důležité, poněvadž jest v tom veliký rozdíl, vezmeme-li nějakou drahou surovinu, vezmeme-li drahý kov anebo vezmeme-li cihly, železo, vápno, štěrk, kamení atd. Přece jest pochopitelno, že při zlatě - zlatých dolů máme sice jen málo - a při stříbře a jiných oborech, které dosahují za výrobky vyšších cen, možno dovážet menší množství a následkem toho bude tento obor platiti daleko menší investiční půjčku, nežli ty, které budou dovážeti zboží nejlevnější, nejpotřebnější, zvláště pokud se týká stavebního ruchu.
S touto změnou, kterou Národnímu shromáždění co nejvřeleji doporučuji, souvisí změna § 6, jen formální, kde se doplňuje odstavec první na konci tak, že místo "v částce 100 Kč jmenovité hodnoty" má tam býti: "v částce do Kč 200 jmenovité hodnoty podle druhu a hodnoty naloženého zboží". Vlastně se opakuje jen to, co se v § 5 mění. Následkem této změny může odpadnouti § 10, který pojednává o tom, že ministerstvo železnic může stanoviti určité úlevy. Přeji si jen, aby to bylo vyjádřeno zákonem jasněji a ostřeji.
My, pánové, doufáme všichni, že tato investiční půjčka přinese nám ozdravění našich poměrů jednak železničních, jednak telefonních a že tak přispěje k rozvoji našeho hospodářského života. Přejeme si ovšem, aby této půjčky bylo užito rozumným způsobem a jen tam, kde jest toho nutně potřebí. Že se na Slovensko při tom nezapomene, jest přece pochopitelně. Vždyť jest v našem zájmu, abychom spojení se Slovenskem a specielně s Balkánem pokud možno nejrychleji zdokonalili. Srovnávati při té příležitosti Prahu s Košicemi, zdá se mně býti přece jen poněkud přehnané. Bratislavu máme zrovna tak rádi a víme, čím pro nás Bratislava jest; vždyť jest pro nás vlastně náhradou za mořský přístav, má nahražovat to, co jiné státy mají a čeho my, bohužel, nemáme, a po čem jsme po celou dobu po převratu tolik volali, totiž po moři.
Prosím tedy slavné Národní shromáždění,
aby změny, které navrhujeme a které jsou skutečně jen věcné a
v zájmu dobré věci, laskavě přijalo. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Byly mne podány návrhy pozměňovací. Prosím, aby byly přečteny.
Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):
1. Návrh poslanců Kostky, dr. Kafky a druhů k investiční půjčce dopravní.
Navrhuje se, aby návrh zákona o státní investiční půjčce dopravní byl vrácen výboru a před jeho vyřízením v poslanecké sněmovně aby byli dotázáni zájemníci, obzvláště z průmyslových a živnostenských kruhů, je-li možno jej provésti a o jeho vlivu na výrobní poměry.
2. Eventuální návrh posl. Kostky, dr. Kafky a druhů k § 4.
Odstavec 1 nechť zní:
"Účastníci společenských telefonů a vedlejších stanic upíší K 1000˙- jmenovité hodnoty za každou stanici. Účastníci telefonních stanic samostatných upíší dle sazbové třídy (C, B, A) za každou stanici K 2000˙-, pokud se týče K 4000˙- nebo K 6000˙- jmenovité hodnoty."
Odstavec 2. nechť zní: