Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Surányi. (Hluk.) Prosím o klid.

Posl. Surányi (maďarsky): Ctěné Národní shromáždění! Dříve než bych odbočil do jednotlivých podrobností krompašské tragedie, po těch žalobách, které dnes tady byly pronešeny proti maďarskému dělnictvu, pokládám za svou povinnost prohlásiti, jak se chová proletariát maďarského jazyka vůči státu.

Ctěné Národní shromáždění! My to posuzujeme jako historický vývoj, že se národ česky a slovácký ustavil ve zvláštní stát a my - kteří chápeme historický vývoj - bereme to na vědomí a nepřejeme si podnikati ničeho proti utvoření státu společného českému a slováckému národu. Myslím, ctěné shromáždění, že prohlásím-li to já, jakožto poslanec za největší maďarský okres, že to má váhu, to třeba, abyste si uvědomili. Toto prohlášení mohu také učiniti. V řadě článků otištěných v moskevských "Rudých Listech" píše náš soudruh o integritě území takto: "Třeba, že zní to podivně, tož přece maďarští komunisté jsou povinni u států vzniklých na území bývalého Maďarska respektovati integritu hranic určených imperialismem Dohody. Tato věta je základem národnostní politiky komunistické ve Střední Evropě". - Když se psaly tyto řádky, tehdy otázka krompašská ještě nebyla na denním pořadu; na důkaz toho uvádím "Košického dělníka".

Teď, když jsem před celým Národním shromážděním odůvodnil, že dělnictvo maďarského jazyka nestaví se proti myšlence státní, tu jako poslanec dělníků maďarského jazyka mohu v tomto parlamentě mluviti právě tak, jako kterýkoli jiný poslanec. S tím vědomím přecházím k vylíčení krompašské tragedie.

Začínám tím, ctěné Národní shromáždění, že Krompachy nevystupují před světem na veřejnost poprvé. Tyto Krompachy jsou vlastně podnikem rimamuráňské akciové společnosti, podnikem, který v bývalých Uhrách provozoval největší vykořisťování. Socialistická organisace a odborové hnutí bylo již všude rozšířeno, ale v Krompaších a ostatních podnicích rimamuráňských nemohlo proniknouti, poněvadž četníci s bataliony vojska potlačovali dělníky, bojující za ulehčení nesnesitelného jha. Ale ani to nebylo takovým zlem, jako to, co nyní odporučuji zvláště pánům Slovákům, aby vzali na vědomí. Rimamuráňská společnost měla ty intence, aby shromáždila co nejlépe potlačené národy monarchie, aby je pak mohla vykořisťovati. (Posl. dr. Kuriga [maďarsky]: Komu to říká?) Vy tomu rozumíte a můžete z toho čerpati poučení. V Krompaších shromáždili Slováky, Chorváty, Rumuny, Poláky (Maďarský výkřik: Dobře to povídá.) proletáře sto jící na nejnižší úrovni a nejvíce potlačované, které navzájem rozeštvali, aby je mohli tím lépe vykořisťovati. Rimamuráňská společnost vykořisťováním těchto dělníků docílila toho, že již v míru byla taková léta, kdy platila akcionářům 39% dividendu. (Různé výkřiky.)

Vážení pánové! Ti, kdož se zabývají národním hospodářstvím, vědí, co to znamená platiti v míru 39 procentní dividendu. Přirozeně, že rimamuráňská společnost tuto možnost vykořisťování chránila vším možným způsobem. Stalo se v roce 1912, že jsme v Krompaších chtěli svolat tábor lidu. Po velkých obtížích povolili tábor, ale když se lid shromáždil, tu zvláštní náhradní oddíl dělnický, placený továrnou, sestávající z dělníků a mistrů vyrazil z úkrytu a za pomoci četnictva obušky rozehnal dělnictvo, a nescházelo mnoho a byla by tekla krev. V téže době starosta, který byl členem sněmovny magnátů, okamžitě nařídil, aby přišel do Krompachů jeden prapor 34. pěšího pluku z Košic a 9. honvédský prapor z Nové Vsi. Pánové! Krompašští páni živili po měsíce tyto oddíly vojenské, důstojníky častovali šampaňským vínem, aby si akcionáři zajistili 39%ní dividendu.

Leží tedy na bíledni, že kořeny krompašské tragedie sahají zpět do řádu bývalého Maďarska, když rimavským dělníkům nebylo dovoleno organisovati se a tito nemohli si sami pomoci. To bylo přirozeno v bývalém maďarském řádu, neboť ten nepřiznával se k demokratické vládě, nýbrž otevřeně říkal o sobě, že stojí na zřízení aristokratickém, královském, císařském, svémocném. Avšak v Československu jsou jiné poměry. Zde oficielní moc, to jest mužové vlády a vládní strany říkají, že je demokracie. Demokracii hlásají, ale neprovádějí. Tím nastal stav, že krompašští páni sice po převratu zkrotli a hledali dohodu s dělníky, ale když viděli, že není rozdílu mezi vládou maďarskou a vládou nynější, tu znova postavili se na to stanovisko, že dělnictvo musejí potlačovati. -

Pánové si ani nedovedou představiti, že v Krompaších otec rodiny s 8-10 dětmi vydělá denně 27-28 K. Račte si jen představit, jak může otec rodiny s 8 až 10 dětmi žít se 27-28 K denního výdělku, když nad to ani nedostane mouky, která mu přísluší; tu je přirozeno, že dělníci jsou často nespokojeni a dají své nespokojenosti průchod.

Jak je lživou pohádka o politickém pozadí, o tom uvedu ještě jednu okolnost. Krompašský proletariát stojí pod vedením košické strany a zajisté ještě jste nikdy neslyšeli, že by to v Košicích vřelo, a to proto, poněvadž košické dělnictvo neutlačují tak nemilosrdně, jako to činili Rimamuránští. Pouze kapitalistický egoismus je příčinou krompašské tragedie. Není to vina proletariátu, zodpovědnost nepadá na dělnictvo, nýbrž v první řadě na vládu a její orgány.

Vláda tedy, nechce-li, aby se podobné případy opakovaly i jinde, musí v první řadě zanechati dosavadní politiky. Vláda toho však nečiní, poněvadž myslí, že musí podporovati kapitalisty, kteří dle jejího názoru jsou hospodářskými sloupy státu, a kdyby tyto sloupy se sřítily, že se shroutí i sama vláda. Také v tom směru je ještě vinna vláda, - to chci zde odhaliti, - že nemá lásky ani k národu, ba ani ke kmenu; nezapomeňte, že krompašské dělnictvo je převážnou většinou slováckého původu, kdežto Rimamuránská akciová společnost je společností maďarsko-židovskou.

Na jedné straně jsou Maďaři, a to ne jako politická strana, nýbrž co bílí Maďaři, na druhé straně pak Slováci s hlediska vlády spolehliví. A hle, vláda nepřiklání se k slováckému dělnictvu, tedy k vlastnímu kmenu, nýbrž stojí na straně maďarské bílé oligarchie Horthyho. To dokazuje ta okolnost, že četníci právě tak jedli z tovární kuchyně, jako kdysi za maďarské vlády. Kapitalismus tedy, jakmile si uvědomil, že mezi tímto státem a mezi bývalým maďarským státem není rozdílu, snaží se držeti vládní orgány v hrsti právě tak, jako to činil v bývalém Maďarsku. Četnictvo je ve službách buržoasie tak zaslepeno, že neužívá zbraně podle předpisu. Dle předpisu má se stříleti dolů na zem; lidé však byli poraněni na rameni, nebo se mrtvi skáceli, což by se bylo nestalo, kdyby bylo použito zbraně dle předpisu.

Je tedy jasno, že vláda nestojí ve službách českých nebo slováckých, nýbrž jedině ve službách maďarského kapitalismu, tím přirozeně nepřipravuje nikterak půdu pro československou státní myšlénku. Jestliže tedy sopečný stav, který v Krompaších vyrazil, přejde do jiného okresu nebo země, nejsou za to zodpovědni maďarští dělníci, ani komunisti, nýbrž úřednická vláda, která vhání proletariát do tohoto stavu. (Hluk. Předseda zvoní.)

I v jiných zemích žijí různé národnosti, aniž by byly podezřívány z irredentistického hnutí. Tak na př. i Švýcary jsou státem národnostním a proto přece tam není irredenty; Němci nepřejí si připojení k Německu, Francouzi k Francii, Vlaši k Italii; chtějí zůstati Švýcary.

Příklad tedy, kterého byste měli následovati, je tu. Ale jestliže vy místo rozumné politiky, volíte raději onu komisnější, pak můžete býti připraveni na nové tragedie podobné oné Krompašské. (Různé výkřiky. Hluk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Pastyřík.

Posl. Pastyřík: Slavná poslanecká sněmovno! Považuji za nutné, abych jako předseda vyšetřovacího výboru vzal jej v ochranu proti nájezdům, které zde byly učiněny. V prvé řadě docela potvrzuji vývody kolegy Böllmana, který, ač patří ke straně německé, docela loyálním způsobem doznal a potvrdil, že vyslýcháni byli všichni svědci z levice, kteří byli jmenováni a také z pravice. Také Žáková nebyla normální a nevěděla, kolik a jakou mouku dostala. Zde stále a, stále se trvalo na tom a od nás se žádalo, aby byli vyslýcháni úředníci a úřednice závodu, a protože kol. Taub se proti tomu postavil a nechtěl připustiti, aby tito byli zavoláni, a my měli výpovědi vojenského prokurátora po ruce, hned tenkráte se řeklo: Nepotřebujeme tyto vyslýchati, protože je máme vyšetřené a sice řádně vyšetřené.

Dále chci ještě poukázati na to, co se týče kol. Svetlíka. Poukazoval na to, že žádal, aby byli vyslechnuti tři dělníci, kteří byli v Levoči zavřeni. Jistě uznáte, že není možno, abychom ty, kteří jsou ve vyšetřovací vazbě, před naším vyšetřovacím výborem vyslýchali. To je absolutně nemožné. Dále tvrdí kolega Svetlík, že žádal ještě, aby 4 muži a 30 žen bylo předvoláno. Tvrdím, že to není pravda. Koho si páni vyžádali, toho jsme předvolali, a ten byl také řádně vyslechnut. (Slyšte!) Ale pánové z vyšetřovací komise ovšem myslili, že jsou vyšetřujícími soudci a změnili si postavení úplně.

Dále bylo řečeno, že sama svědkyně z levice, která byla jmenována, dokázala, že tajná schůze byla, že byla porada o této moučné dávce; nebyla sice v neděli, ale v sobotu. Četníci byli zatlačeni na volné prostranství a tu kolegové mi vytýkali, že celá vyšetřující komise nebyla na místě činu. Konstatuji, že ráno, než přijela druhá část vyšetřující komise, jsme se odebrali na místo činu a toto prohlédli. Myslím, že když část komise to shlédla a když byl plán řádně vypracovaný předložen celé slavné komisi, že to mohlo postačiti. V místě samém byli jsme já, kol. Böllmann, Bobok, Hrušovský a pp. Svetlík a Tausik, místo jistě znají a nebylo potřebí, abychom je tam vedli. Velevážení, to nebyla úzká ulička, to byl kout zahražený po jedné straně železným a po druhé straně dřevěným plotem, a za tímto plotem, jak dokazují svědci, byli útočníci znovu připraveni ovšem v pozdější době, až četnictvo bylo vyhnáno do takového trojúhlu, koutu, kde nebylo jiné pomoci, aby se vyprostili z rozlíceného lidu.

Stále se mluví o tom, co je Ztratil a co je Hlaváček. Pánové tito velice pěkně ilustrovali a divím se, že jako dělníci druhé dělníky takovýmto způsobem ilustrujete. Já mohu jen, velevážení pánové, tolik říci, že není pravdou, jak bylo zde s jednoho místa tvrzeno, že Ztratil a Hlaváček byli tam vládou komandováni. To není pravda. (Posl. Tausik: To nikdo netvrdil, že vláda je tam poslala!) Ano, to bylo tvrzeno. Kolega Hrušovský jmenoval tyto dva členy a proto, jak řekl zde jeden kolega předřečník, když jsme přijeli do Krompachů a nevěděli jsme, koho máme vyslýchati, loyálně jsme postupovali a přijali jsme návrhy svých kolegů, jak je udávali.

To musí jistě pan kolega Svetlík a Tausik dosvědčiti, že jsme vzali ty z levice, které mně jmenoval. Proč jsem ukončil schůzi, dovoluji si docela otevřeně říci: Ukončil jsem schůzi proto, poněvadž mně nenavrhl žádných svědků dále, a proto, že v zájmu klidu v Krompaších bylo, aby vyšetřující komise odejela z Krompachů domů.

Velevážení přátelé! Viděli jsme, jak se v Krompaších jednalo. Pan kolega Tausik byl tak laskav, že nám vytkl před tím při řeči druhých, že jsme byli večer v kantině, ale zapomněl říci, že on a jeho kolega Svetlík obědvali a večeřeli zase ve společnosti, kde zajisté se jednalo, nechci kritisovat, ale takovým způsobem jako mezi námi v kantině. My jsme v kantině večeřeli a obědvali proto (Hlas: To vám nikdo nevytýká!) - vytýkali jste to - protože tam jiného lokálu většího není a protože v téže místnosti také se vyšetřování konalo. Večeřeli a jedli jsme tam za peníze.

Velevážení! Ke konci mohu říci jenom tolik, že zde nebyla žádná, aspoň my jsme viděli, že zde nebyla žádná nějaká moučná příčina k té revoltě, naopak, máme kraje jako na Šternbersku na Moravě a jinde, kde občanské kruhy vůbec žádné mouky nedostávají a nedělají žádné revolty, jako se to stalo v Krompaších. My jsme zde zjistili, že je zde politické pozadí, a jestliže pánové stále něco mají proti Ztratilovi a Slovenské jednotě a tomu Sokolu, pokud se týče jejich vypovědí, pak prohlašuji, že jsou to tak hodnověrní svědci jako Žáková a druhé ženštiny. Jménem klubu našeho prohlašuji, že my budeme hlasovat pro schválení, poněvadž jsme přesvědčeni, že vládní prohlášení bylo správné. (Výborně! Potlesk!)

Předseda (zvoní): Debata je skončena. Než udělím závěrečné slovo panu zpravodaji, žádám, aby byl přečten návrh, který byl podán.

Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):

Návrh poslance dr. Czecha, Čermaka a druhů:

"Výboru ústavnímu a právnímu se ukládá, aby do 8 dnů podal sněmovně zprávu o vládním nařízení ze dne 30. prosince 1920, čís. 697 Sb. z. a n., o zastavení porotních soudů."

Předseda: Návrh má dostatečný počet podpisů a je předmětem jednání.

Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Černý: Slavné Národní shromáždění! Oproti výtkám některých pánů kolegů, že by referát můj se opíral pouze o zprávy úřední, dovoluji si konstatovati, že je zcela přirozeno, že mohli jsme za základ ku svému referátu vzíti vedle svědeckých výpovědí jedině a pouze šetření, které nám bylo po ruce.

Ostatně dovoluji si učiniti návrh, který jsem si dovolil učiniti již při svém referátu.

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Míním dáti hlasovati tímto způsobem: Nejprve dám hlasovati o návrhu vyšetřovacího výboru, doporučeném panem zpravodajem, aby sněmovna schválila prohlášení pana ministerského předsedy, učiněné v 58. schůzi dne 1. března 1921. Na to bych dal hlasovati o resolučním návrhu pana posl. dr. Czecha.

Posl. Šrámek: Prosím o slovo.

Předseda: Uděluji slovo panu posl. Šrámkovi.

Posl. Šrámek: Já si dovoluji, pane předsedo, námitku proti postupu, jak byl právě ohlášen, z toho důvodu, že náš jednací řád nepřipouští, aby se o něčem jiném v tomto případě hlasovalo, leda jen o tom, má-li se či nemá-li se vzíti na vědomost prohlášení vlády (Tak jest!!), anebo že se odkládá o tom vůbec hlasování, O jakémkoliv dalším resolučním návrhu nemá býti vůbec hlasováno a teprve ne o resolučním návrhu, který - jako právě podaný panem posl. dr. Czechem - nesouvisí vůbec s předmětem, o kterém se jedná.

Předseda: K tomu konstatuji, že v našem jednacím řádě není žádného ustanovení, které by se týkalo resolucí. Za to v ústavní naší listině jest vyhraženo poslanecké sněmovně mimo jiné předměty jednání také usnášení resolucí. Já nemohu upříti jisté vnitřní oprávněnosti námitce pana kolegy profesora Šrámka, ale poněvadž v celé řadě předchozích případů byly usnášeny resoluce, u kterých snad byla také jistá volnější spojitost a souvislost s předmětem právě projednávaným, pokládal bych při nejmenším za těžko pochopitelné, abychom zrovna v tomto případě vyslovili se proti schválení resp. odhlasování resoluce. Předložím ji tedy k odhlasování.

K námitce další přihlásil se pan kolega Malypetr.

Posl. Malypetr: Slavná sněmovno! Vzhledem k tomu, že jest zde rozpor v názorech o výkladu jednacího řádu a rozpor tento je tím závažnější, že je v něm zúčastněn jeden člen presidia jako podavatel návrhu, navrhuji, aby slavná sněmovna se usnesla, že ukládá ústavnímu výboru, aby podal dobrozdání o tom, je-li přípustný resoluční návrh, nesouvisející s denním pořadem.

Posl. Šrámek: Prosím o slovo.

Předseda: K námitkám?

Posl. Šrámek: Ano.

Já vůči námitce, kterou teď pronesl pan kol. Malypetr, upouštím od své námitky a připojuji se k němu.

Předseda: Dám samozřejmě hlasovati také o návrhu pana kol. Malypetra, ale předem dám hlasovati o návrhu resolučním pana kol. dr. Czecha.

Kdo souhlasí tedy s návrhem výboru vyšetřovacího, aby prohlášení pana ministerského předsedy, učiněné v 58. schůzi dne 1. března o událostech v Krompaších, bylo schváleno, prosím, aby povstal. (Děje se. - Hluk u poslanců soc. demokratické levice. Výkřiky posl. Buriana.) Volám pana poslance Buriana k pořádku.

To je většina. Prohlášení jest schváleno. (Hluk. Předseda zvoní.)

Prosím o klid! (Výkřiky.) Dám teď hlasovati o návrhu resolučním pana posl. dr. Czecha. Žádám, aby byl přečten.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

"Výboru ústavnímu a právnímu se ukládá, aby do 8 dnů podal sněmovně zprávu o vládním nařízení ze dne 30. prosince 1920, čís. 697 Sb. z. a n., o zastavení porotních soudů."

Předseda: Kdo s resolučním návrhem pana posl. dr. Czecha souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Resoluční návrh pana posl. dr. Czecha jest přijat.

Teď dám hlasovati o návrhu pana posl. Malypetra. (Hluk.) Prosím o klid!

Kdo souhlasí s návrhem pana posl. Malypetra, který samozřejmě platí pro futuro, pro následující případy, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Návrh pana posl. Malypetra jest přijat a tím jest vyřízen první odstavec denního pořadu dnešní schůze.

Přistoupíme k druhému odstavci a tím jest

2. druhé čtení zprávy výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení senátu ve příčině návrhu posl. Bechyně, dr. Franke, dr. Rašína, Šrámka, Švehly a soudr., aby byl vydán zákon o stavebním ruchu (tisk 1706).

Zpravodajem je pan posl. dr. Dolanský a p. posl. dr. Rašín. Žádám, aby se ujali slova, mají-li nějaké změny.

Zpravodaj posl. dr. Dolanský: Vzdávám se slova.

Zpravodaj posl. dr. Rašín: Já rovněž.

Předseda: Kdo tedy souhlasí s usnesením, které bylo učiněno v prvním čtení v předešlé schůzi o osnově zákona o stavebním ruchu, a v tom znění, jak tehdy bylo přijato, totiž aby setrvalo se na prvotním usnesení poslanecké sněmovny, prosím, aby povstal. (Děje se.)

Žádám pány zapisovatele Špatného, Zárubu a dr. Markoviče, aby provedli sčítání. Pan posl. Záruba dva úseky pravé, pan posl. Špatný střední, a pan posl. dr. Markovič dva úseky levé a presidium.

(Po sečtení hlasů:)

Osnova zákona o stavebním ruchu, přijatá v prvém čtení, byla schválena ve čtení druhém 174 hlasy, tedy jest to více než nadpoloviční většina všech zvolených poslanců. Tím jest zákon přijat ve druhém čtení a jest vyřízen druhý odstavec denního pořadu dnešní schůze.

Přikročíme ještě k odstavci

3. druhé čtení zprávy právního výboru o usnesení senátu o vládním návrhu (tisk 1565) o trestání nedovoleného zcizování půdy (tisk 1710).

Zpráva ta byla vyřízena v prvém čtení v předešlé schůzi. Zpravodajem jest pan poslanec dr. Černý.

Jsou nějaké korektury?

Zpravodaj. posl. dr. Černý: Nejsou.

Předseda: Tedy budeme hlasovati. Kdo souhlasí s osnovou zákona o trestání nedovoleného zcizování půdy, jak byla přijata v čtení prvém, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Zákon jest schválen také ve čtení druhém a vyřízen jest třetí odstavec denního pořadu dnešní schůze.

Zbývá ještě

4. druhé čtení osnovy zákona, jímž mění se zákon ze dne 9. dubna 1920, čís. 254 Sb. z. a n., o vybírání správního příspěvku k úhradě správních výloh, spojených s prováděním § 63 zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 Sb. z. a n. (zákona přídělového), o prozatímním pachtu, pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus (tisk 1689).

Zpravodajem jest pan posl. Biňovec. Není žádných změn?

Zpravodaj posl. Biňovec: Není.

Předseda: Kdo souhlasí tedy s osnovou zákona, jak byla přijata v prvém čtení, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen také ve čtení druhém a tím je vyřízen čtvrtý odstavec denního pořadu dnešní schůze.

Protože věc nesnese průtahu, dám vyříditi, nebude-li proti tomu námitek, ještě 6. odstavec, jímž jest

6. ústní zpráva výboru imunitního o návrhu posl. Pociska na udělení důtky posl. Tausikovi. (Souhlas.)

Námitek proti tomu není. Uděluji slovo panu zpravodajovi posl. Dykovi.

Zpravodaj posl. Dyk: Vážené shromáždění! Poslanec Jan Pocisk cítil se uražen výkřikem, který dle jeho udání učinil posl. Tausik na schůzi 3. t. m., že pokrádal robotnické peníze (americké dolary). Žádá také ve smyslu § 51, aby bylo zavedeno příslušné řízení. Imunitní výbor vyslechl kolegy posl. Pociska i posl. Tausika. Posl. Tausik popřel, že by učinil inkriminovaný výrok. Volal prý jen: "Ty raděj zaúčtuj americké peníze." Kolega Pocisk vedl jako svědky soudruha posl. Andreje Kubála, Albína Chalupu a Desidera Kovačiče. Ve lhůtě, která jest stanovena v § 51, bylo možno pouze telefonicky vyslechnouti posl. Kubala, který potvrdil ne však doslovně údaj posl. Pociska. Naproti tomu vedl posl. Tausik jako svědky posl. Skaláka, který seděl vedle něho a prohlašuje, že výroku příslušného neslyšel a vyloučil možnost, že by ho byl přeslechl. Stál tudíž imunitní výbor před nemožností vzhledem k tomu, že ostatní svědkové odjeli, zjistiti objektivní pravdu, ježto údaje se rozcházely, a nemůže tudíž učiniti dle § 51 návrh na udělení důtky posl. Tausikovi. Výbor imunitní nemůže učiniti příslušného návrhu, poněvadž musil provésti řízení do 48 hodin a v těchto 48 hodinách nemohl vyslechnouti svědky, kteří již odjeli.

Předseda: Podle § 51 jedn. řádu poslanecké sněmovny má sněmovna po zpravodajovi vyslechnouti uraženého i provinilého. Uděluji slovo nejprve p. posl. Pociskovi.

Posl. Pocisk: Slavná snemovňa! Poneváč v mojej záležitosti a záležitosti kol. Tausika imunitný výbor nemohol všetkých svedkov vypočuť, prosím slavnú snemovňu, aby moja záležitosť bola imunitnému výboru vrátená.

Předseda: Uděluji slovo panu posl. Tausikovi.

Posl. Tausik: Vážená sněmovno! Já konstatuji, že jsem na posl. Pociska volal při příležitosti, když on zvolal na mne, že já štvu dělnictvo v Podkarpatské Rusi, že nemám příležitosti jezditi za vládní peníze do Ameriky. Konstatuji dále, že jsem na něho volal, aby zúčtoval raději americké dolary. Dovoluji si slavné sněmovně přečísti dopis, který mně jako vydavatele časopisu došel z Clevelandu (čte): "My slovenskí organizovaní robotníci hľadáme pravdu a cestu k osvobodeniu proletariátu celého sveta. Náhodou dostalo sa nám do rúk niekoľko čísiel "Pravdy Chudoby", v ktorých sa účtuje s predákmi pravice za zradu spáchanú na slovenskom proletariáte. Píšete o pol milione korún, ktoré dostal bratislavský výkonný výbor od vlády Tusarovej na volby (Smích. Výkřiky. Odpor.) a 100 tisíc korun od amerických Slovákov. To však, ctení súdruhovia, nenie všetko. Slovenský ústredný výbor socialistickej strany v Clevelande usporiadal dňa 7. marca 1920 divadelné predstavenie, z ktorého čistý zvyšok 477 dolarov dostal Pocisk. Okrem toho súdruh Miklovič sosbieral 40 dolarov predplatného, dobrovolných príspevkov 530 dolarov. Tedy spolu 1047 dolarov dostal Pocisk dňa 25. apríla 1920. Po odchode Pociskovom na Slovensko čakáme až po dnešný deň na kvitovanie peňazí, ale darmo, až svojho času objavil sa v "Robotníckých Novinách" článok, že Pocisk nasbieral od amerických súdruhov 530 dolárov. Kde však sú tie, ktoré sme mu my oddali do rúk? Veď tie on nesbieral. Nechcem byť lhárom, ale bol som očitým svedkom a tiež členom spomenutého výboru, keď sa mu peniaze dávaly. Naši členovia žiadali od nás zprávu, čo sa s peniazmi stalo, ale my sme im však žiadnu odpoveď až podnes nemohli dať. Písali sme do Bratislavy výkonnému výboru, ale darmo. Písali sme bývalému súdr. Ensingrovi, tiež darmo, odpoveď ani informácie nedošly. Z toho súdime, že všetci vodcovia pravice, keď sa im prsty zamočily do mastného hrnca, že im peniaze z rúk niekam uklzly, tak že aj na chudobných robotníkov zabudli."

Tento dopis jsem obdržel. A pánové a slavná sněmovno! Já bych vás prosil, že by lépe udělal imunitní výbor, kdyby místo slíbených parlamentárních důtek mi dal skutečné důtky, kterými bych chtěl vypráskati všechny parasity hnutí dělnického. (Hlas: Jako je na Žižkově. Takový vyvrhel, jako ty!)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Hluk.) Prosím znovu o klid! Míním dáti hlasovati tímto způsobem: Byl bych sice očekával, že zpráva pana zpravodaje z výboru imunitního skončí konkrétním návrhem na udělení důtky nebo na neudělení důtky, ale nestalo se tak. Místo toho byl podán p. posl. Pociskem návrh, aby záležitost ta znovu byla vrácena výboru imunitnímu k dalšímu vyšetření. Předpokládám však, bude-li tento návrh přijat, že v důsledku § 51 musila by zase býti stanovena lhůta pouze 48 hodin.

Dám tedy hlasovati o návrhu p. posl. Pociska na vrácení této záležitosti imunitnímu výboru k dalšímu vyšetřování.

Kdo s návrhem tímto souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat a výsledek vyšetření imunitního výboru bude dán na denní pořad příští schůze.

Přikročím k ukončení schůze a sděluji, že předseda výboru dopravního mi oznámil, že po plenu koná schůzi svou výbor dopravní v síni čís. 10.

Dovolenou udělil jsem pro dnešek posl. Kreibichovi, posl. Kunstovi, dále posl. Mikulíčkovi a Sopkovi jednak z rodinných důvodů, jednak pro neodkladné záležitosti. Na příští týden posl. Oktávcovi a Chalupníkovi.

Nemocí omlouvá se posl. Krejčí.

Posl. Surányi posílá žádost, aby bylo zavedeno řízení podle § 51 jedn. řádu proti posl. dr. Hodžovi pro výrok, který učinil posl. dr. Hodža proti němu během dnešní schůze.

Podání to přikazuji výboru imunitnímu, aby do 48 hodin podal ústní zprávu podle § 51 jedn. řádu.

Došly tyto spisy: Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Interpelace posl. Špačka a druhů ministrům školství a vnitra, aby se urychlilo řízení pro opatření místností české měšťanské škole ve Fulneku.

Interpelace posl. Tesky a soudr. ministerskému předsedovi, ministru vnitra a ministru spravedlnosti o konfiskační praksi.

Interpelace posl. Toužila a soudr. ministru vnitra o konfiskační praksi.

Dotaz posl. Zeminové, Špatného, Slavíčka a spol. ministru financí pro nesprávné vyplňování kvalifikačních listin státních úředníků.

Dotaz posl. Simma a druhů ministru školství a národní osvěty o obsazení místa okresního školního inspektora ve Vrchlabí.

Dotaz posl. Skaunicové, Roučka a soudr. ministerskému předsedovi a ministru výživy o hrozící katastrofě zásobování moukou na Ostravsku.

Dotaz posl. Pelikána, dr. Uhlíře a spol. ministru zahraničních věcí v záležitosti zlepšení informační služby našich zahraničních úřadů v zájmu cizinců, cestujících na území republiky Československé.

Dotaz posl. Pelikána, Langra a spol. vládě republiky Československé, zejména však pp. ministrům spravedlnosti, vnitra a sociální péče o bytových nepřístojnostech spáchaných obecními správami na státních zaměstnancích.