Já bych chtěl říci, když jako člen vyšetřovací komise jel jsem do Krompachů, že jsem měl pevné přesvědčení, že je mojí povinností jako socialisty a jako sociálního demokrata, abych tam získal pokud možno subjektivní dojem o tom, co bylo příčinou krompašských událostí. (Nepokoj a různé výkřiky. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Prohlašuji zde docela otevřeně, že vrátil jsem se po dvoudenním pobytu z Krompachů s tím přesvědčením, že sice do určité míry vyživovací poměry v Krompaších podobají se poměrům, jaké jsou v celém tomto státě, že totiž nejsou ty vyživovací poměry tak dostatečné, aby dělnictvo mohlo býti spokojeno, ale, vážení pánové, kdyby v důsledcích vyživovacích nesnází mělo i ostatní dělnictvo dělati totéž, co dělalo dělnictvo v Krompaších, pak se vás ptám: "Kam bychom přišli a jaké důsledky pro celý náš stát, pro celou naši republiku musily by z toho vyplynouti?"
Mám pevné přesvědčení, že velkou část motivů, které vedly k těm událostem v Krompaších, musíme připočítati důsledkům politické agitace, které jsme v Krompaších již po celou řadu měsíců svědky, a říkám-li to jako sociální demokrat, pak jsem si plně vědom své zodpovědnosti a toho velikého úkolu, který jako člen vyšetřovací komise krompašských událostí jsem měl. Řekl jsem již, že nedostatky vyživovací v Krompaších byly, ale, vážení pánové, ve vyšetřovacím výboru při debatě o krompašských událostech přišel jeden člen vyšetřovací komise a sděloval mezi jiným, že přišli k němu Slováci z jiných žup a docela vážně se ho ptali, kolik že by museli zabíti slúžných, aby měli 8 kg na měsíc jako v Krompaších. A v těchto věcech, přátelé, tkví motiv toho, co jsme v poslední době v Krompaších viděli. Kol. Svetlík nemluvil s tohoto místa dokonale pravdu, jestliže prohlásil, že v únoru dostali krompaští dělníci 1˙35 kg mouky. (Poslanec Svetlík: To jest pravda!) To není pravda, kolego Svetlíku, poněvadž jak dělníci, kteří byli vyšetřováni, tak také obilní ústav a tak zvaná rozdělovna tovární prokázala, že sice bylo dáno jenom 1˙35 kg mouky, ale další bylo dodáno v mouce kukuřičné. (Hluk, různé výkřiky. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) A vážení přátelé, v Krompaších, kde v lednu byla dávána ušlechtilá mouka a v únoru, jako v celé řadě jiných žup a okresů, část kukuřičné mouky, podle názoru kol. Svetlíka a jeho přátel těch 50 dkg kukuřičné mouky bylo příčinou té tragedie, která se ta, stala.
Vážení pánové! My jsme zjistili
v komisi vyšetřovací, že byly v Krompaších dny, že tam byly týdny,
kdy dělnictvo dostávalo kukuřičné mouky 6 kg na měsíc a ušlechtilou
žádnou, a nepřišlo tam k té tragedii, jaké jsme byli svědky v
únoru tohoto roku. Považuji za prokázáno, že věci vyživovací,
na kteréžto kopyto chtějí pánové z komunistického tábora tuto
událost naraziti, byly jenom pláštíkem všeho toho, co se v Krompaších
odehrálo, že byly kráterem, pod kterým dle názorů pánů komunistů
byla nahromaděná agitace a demagogie, a kde byla příznivá chvilka,
aby v únoru letošního roku všechna ta nahromaděná štvavá agitace
- já jsem pro naprostou volnost agitace, ale ta agitace nesmí
býti terorem, nesmí být nebezpečná pro ten stát, který jsme pomáhali
budovat všichni, i my socialisté, - byla prováděna. Tato agitace,
vážená sněmovno, jest opravdu takového rázu, že jest nanejvýš
zapotřebí, aby s tohoto místa jednou o ní byla řečena pravda.
A jestli vybuchla v únoru krompašská sopka... (Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím nevyrušujte řečníka!
Posl. Al. Kříž (pokračuje.) ... když se podíváte na Hlohovec loňského roku, když se podíváte na Rumanovu, pak, vážení pánové a dámy, jest zřejmo,... (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)... že Krompachy jsou jenom pokračováním systematické práce určitých činitelů, kteří mají zájem na tom, aby v tomto státě za žádnou cenu a za žádných okolností nemohl býti zjednán klid a pořádek, který je podkladem positivní práce, kterou chceme ve prospěch celého státu vykonávati.
Vážení pánové a dámy! Když jsme přijížděli do Krompachů a viděli jsme je tam založeny v tatranském podhoří, pak jsem si kladl po krátkém pobytu tam otázku, jestli se tam v tom tatranském podhoří stal zázrak, že negramotní Slováci, z nichž velká většina nemá ani toho základního primitivního vzdělání, překročili sto anebo sto padesát let života, když mohli najednou státi se takovými nadšenci třetí internacionály a komunismu.
V neděli dopoledne viděl jsem v Krompaších několik set lidí pohromadě. Ve tři čtvrti na deset bylo náměstí prázdné, že na něm nebylo živé duše, a v 10 hodin vyhrnulo se to ze tří kostelů, které v Krompaších jsou, z katolického, luteránského a židovského. A tytéž nadšené věštkyně třetí internacionály a komunismu, tytéž ženy, které stály tam v těch zásobovacích obtížích před úřední budovou závodů železářských, titíž lidé, kteří demonstrovali a byli při té krvavé tragedii, vycházeli z kostelů, ať z katolického, ať z luteránského anebo ze židovského. A tytéž ženy s nebeklíči a druhé zase s jinými poznatky náboženské příslušnosti vycházely ven z místností, do kterých je hnalo jejich náboženské já, jejich náboženské přesvědčení. Mne napadla při této příležitosti otázka: Jsou tito lidé, kteří náboženskou potravu považují za nezbytnost pro svou duši, opravdu komunisty? A odpověděl jsem si, že to nejsou ještě komunisté, že to jsou lidé (Výkřiky.), které svedla svatá demagogie, která s plným vědomím a s dokonalým rozmyslem žene jednotlivce, společnosti, stát do katastrofy a která nemá nic jiného na zřeteli, než demagogii, rozvrat státu a společnosti.
Vážení pánové a dámy! Nebudu dokazovati, jakým způsobem pracují komunisté jinde, ale potvrzuji to, co tu bylo řečeno ve zprávě zpravodajově a některými jinými kolegy, kteří se uchopili slova, že ti, kteří vedou dělnické organisace v Krompaších, nemají příliš mnoho lásky k tomuto státu, poněvadž je prokázáno, že v organisaci odborové i politické v Krompaších (Výkřiky.) agitovalo se systematicky k tomu, aby ani jeden dělník nezúčastnil se oslavy 28. října. Já mám fakta o tom, že příslušníkům odborové organisace dělnické, když platí své známky do odborové organisace, legitimace se prostě seberou a že se jim nevydají do té doby, dokud nezaplatí příslušný obnos do politické organisace komunistů. To je ta demokracie, to jest to, co pánové z komunistického tábora chtějí prováděti.
Padly zde výkřiky o tom, že ti,
kteří nevypovídali před vyšetřovací komisí ve smyslu přání pana
kol. Svetlíka a pana kol. Tausika, jsou maďaroni.
Věřím, že jste snad říkali pravdu, dejme tomu, že všichni, ať
Ztratil nebo druzí jsou maďaroni, ale, prosím vás, když máte vliv
na vedení tělocvičných dělnických jednot v Krompaších, když máte
vliv na politické organisace, postarejte se již jednou jako Češi
o to, aby se v těch organisacích úřadovalo slovensky. O to se
nestaráte, ale jinému nadáváte maďaronů. A sami připouštíte, aby
Slováci nemluvili česky, a když Slovák dožaduje se toho, aby česky
s ním se mluvilo v organisaci, říká se, že je to nacionální šovinismus.
Dělnictvu nepomůže výchova, která vybičovává nejnižší pudy člověka
a která vybičovala ona hesla v Krompaších, že v sobotu zeny začnou
a mužové to v pondělí dodělají sekerami, taková výchova, jako
jsme viděli při vyslýchání svědka Ztratila, kde za několik hodin
potom musel se svědek vrátit do vyšetřovací komise a prositi o
ochranu, poněvadž dělnictvo se proti němu bouřilo. (Výkřiky.)
A to dělnictvo se nemohlo proti němu bouřiti, kdyby bylo nevědělo,
jakým způsobem on vypovídal. Jest zajímavo, kdo mohl dělnictvo
v Krompaších o tom informovati. Neříkám, že to byl Svetlík
nebo Tausik, ale pochybuji, že to byl někdo z nás. Dnešní
Rudé Právo přináší zprávy o událostech v Krompaších a já jako
člen vyšetřovací komise prohlašuji s tohoto místa, že ve středu
večer, kdy jednalo se o těchto otázkách, pan předseda výslovně
citoval paragraf jednacího řádu poslanecké sněmovny, na základě
jehož jsme se usnesli, že jednání komise jest přísně důvěrné,
a za 12 nebo 24 hodin na to vidíme, jak z valné části je otisknuto
v "Rudém Právu." (Posl. Haken: V "Národních
Listech!") Ne, vážení pánové, to, co jest v "Národních
Listech" - já je neberu nijak v ochranu - není vynášení důvěrné
schůze jako to, co je v "Rudém Právu." Tam jsou vynášeny
věci, které měly počkati, až plenum sněmovny v tom neb onom směru
rozhodne. Přečtěte si, pánové, celý článek a budete vidět, že
jest to v jiném slova smyslu, o čem mluvíme při krompašských událostech,
že jest to teror. V článku jmenována byla celá řada sociálně-demokratických
poslanců, kovodělníků, kterým se hrozí, budou-li vůbec hlasovat
pro vládní prohlášení, že si to dělnictvo s nimi súčtuje. To není,
pánové, teror podle vašeho názoru, to jest ta svoboda slova, to
jest ta svoboda, jak se na ni díváte? (Výkřiky poslance Hakena.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím pana poslance Hakena, aby nevyrušoval řečníka.
Posl. Al. Kříž (pokračuje): Pan kol. Svetlík naříkal si na to, že komise nevyslechla ani jednoho dělnického svědka. Konstatuji, že komise vyslechla všecky svědky, které si zavčas ta neb ona strana navrhla; a já při této příležitosti připomínám, že vyslýchání svědků, pokud byli navrhováni jednotlivými členy vyšetřovací komise, bylo takové, že jsme jeli do Krompachů a neznali jsme tam jednoho člověka, neznali jsme nikoho, koho bychom z dělnictva znali jako svědka. A nebýti náhodou jednoho poslance ve Spišské Nové Vsi - náhodou dostal se do styku s lidmi, kteří mu řekli o některých, že by mohli vypovídat, nebojíce se komunistického teroru - byli bychom vůbec žádných svědků neměli.
Chtěl bych říci několik slov o psychologii jenerálního svědka, kterého vedli komunisté, dělnice Žákové. Prostá dělnická žena. Mluví lépe maďarsky nežli slovensky a říká si, že je Slovenka. Měl jsem dojem, když jsem tu ženu viděl, a někteří kolegové poslanci ten můj dojem potvrdili, že ta ubohá žena jest uštvána více politickým romantismem nežli skutečnou bídou. (Tak jest!) Když po střílení se to všechno rozprchlo a zůstali tam jenom ranění, našli tam mezi nimi Žákovou, která vůbec nebyla raněna, ale poněvadž jest to žena hysterická, žena slabých nervů, padla z toho leknutí a zůstala tam ležeti. To je měřeno jistě co nejmírněji. Tolik zde bylo útočeno na svědka Ztratila, bylo zde útočeno na Krestu a Hlaváčka. Mám za povinnost říci, že svědek Ztratil a svědek Kresta, dělníci, působili dojmem nejpříznivějším na každého ze členů komise, a nebyli jsme nijak stranicky zaujati proti těm svědkům, které jmenoval kol. Svetlík a kol. Tausik. Ale měli jste slyšeti výpovědi svědka Ztratila, dělníka 24 roky v závodě zaměstnaného, bývalého důvěrníka celého toho velkého železářského závodu, který otevřeně a hrdě říká: "Já jsme Čechem" a za to své češství se nestydí. Jestliže se nemohl bíti do prsou, že jest Čechem, kdy tam vládli Maďaři, to chápu, ale nechápu, jak mohou Slováci v té době někomu to vyčítati.
Vážení pánové! Svědek Ztratil
vypovídal tak systematicky, tak jasným, pevným a rozhodným způsobem,
že nemám důvodů, abych mu nedůvěřoval, poněvadž jeho jedinou přitěžující
okolností je to, že si říká: "Já jsem sociální demokrat,
stojící na půdě tohoto státu, a postavím se proti každé agitaci,
která by proti tomuto státu směřovala." To je jeho jedinou
přitěžující okolností. Takový je také Kresta a takovým svědkem
byl i Hlaváček; ale nebyli mně směrodatnými výpovědi těchto svědků
laiků, pro nás musilo být směrodatným do značné míry to, co vypovídali
všichni druzí úřední orgánové, kteří služební přísahou jsou vázáni.
A v demokratickém státě nemůžeme z úředníka, četníka a strážníka,
který vypovídá pod svou služební přísahou, dělat méně cenného
člověka. Společnost spořádaná nemůže schvalovati zabíjení, ale
v Krompaších to bylo již více než zabíjení. (Výkřiky poslance
Toužila.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Pane poslanče Toužile, nevyrušujte!
Poslanec Al. Kříž (pokračuje): Jsem přesvědčen o tom a lituji hluboce výstřelů s té i oné strany. Ale co se dálo inž. Petrovskému, který byl honěn shlukem 18 a 20letých hochů na 6 kilometrů od místa, kde se událost stala a který se zachránil jenom tím, že těm, kteří chtějí utvořiti socialisticko - komunistickou společnost, hodil 600 korun a oni se na ně vrhli jako hladová zvěř a inženýra nechali, takový komunismus a takové politické prostředky boje, vážení pánové a dámy, schvalovati nemohu.
Po celém líčení chci dotknouti se také té věci, kterou považuji za jakousi základní osu, totiž jestli Kroupa střílel dříve než byl raněn, anebo jestli střílel potom, když byl raněn. Po výpovědi těch svědků, kteří byli vedeni s té i oné strany, mám více dojem, že Kroupa střílel teprve potom, když byl raněn, nežli by byl střílel před tím, poněvadž ti 3 nebo 4 svědkové, kteří vypovídali obráceně, vypovídali zaujatě v tomto případě Kroupově. O tom není naprosto žádného sporu; a vypovídali takovým způsobem, že to působilo na mnohé členy komise dojmem značné naučenosti, poněvadž jakmile jim byla dána otázka, na kterou nebyli připraveni, pak byli se svou výpovědí u konce.
Vážení přátelé a ctěná sněmovno! Jsem toho názoru, že dnes a v krompašské události vůbec bude potřebí vynášeti verdikt trojím směrem a že první a nejdůležitější verdikt budou moci vynésti řádné soudy o této věci, že svůj politický verdikt nad celou touto událostí neblahou a smutnou vynese dnes poslanecká sněmovna, (Tak jest!) ale že tím není ještě všecko vyřízeno, že jest potřebí, aby také do třetice byl vynesen verdikt nad tím, co se v Krompaších stalo, a ten nebudou vynášeti ani soudy, ani poslanecká sněmovna, ten konečný rozsudek bude museti vynášeti dělnictvo samo, (Potlesk. Výborně!) až se odvrátí od té demagogie, ode vší politiky, které jsme se strany pánů komunistů svědky. A proto prohlašuji, že my, sociální demokraté, v této důležité otázce, ve které stojí na jedné straně nezřízená demagogie a na druhé straně pravda a poctivost, musíme věděti, kde jest naše místo.
A jestliže máme odvahu hlasovati
tím způsobem, že béřeme vládní prohlášení na vědomí, pak to není
důvěra k vládě Černého, ale jest to, vážená sněmovno, důvěra
ve spravedlnost a důvěra v pořádek v tomto státě, (Výborně!)
poněvadž bez pořádku v tomto státě bychom se neobešli, (Tak
jest!) poněvadž jsme pro pořádek v tomto státě a poněvadž
jsme pro to, aby každý za svůj čin nesl zodpovědnost. (Tak
jest!) A jestliže brněnským komunistům dali 10 let žaláře,
jest to smutná věc, ale brněnští komunisté dělali docela pravidelné
ozbrojené polní tažení proti tomuto státu. (Prudký odpor poslanců
soc. demokratické levice. Někteří poslanci buší do pultů.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. Al. Kříž (pokračuje):
Jsem pevně přesvědčen, že měli jsme zde pravdu a my také v
tomto směru svoji pravdu dovedeme otevřeně říci a otevřeně se
za ni postaviti. Hlasujeme-li pro vládní prohlášení, hlasujeme
proto, poněvadž věříme, že důvěra ve spravedlnost a ve stát je
tvořivou silou socialismu a že z tohoto státu vytvoříme také budoucí
stát socialistický. Tím končím. (Potlesk. Hlučný odpor poslanců
soc. demokratické levice.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádám o klid. (Vřava neustává. Výkřiky poslanců soc. dem. levice: Hanba! Škandál!)
Žádám o klid, abychom mohli pokračovati v jednání.
Dávám slovo dalšímu řečníkovi panu posl. Knirschovi. (Hluk.) Pan posl. Knirsch má slovo. (Různé výkřiky.)
Mlčte a nerušte jednání. (Trvalé hlučné výkřiky poslanců soc. dem. levice. - Posl. Skaunicová: Celá řeč byla špatná, ale ke konci jsi se zvlášť vybarvil!)
Paní posl. Skaunicová, neračte vyrušovati. Prosím konečně o klid. (Vřava trvá. - Posl. Kučera: Poturčenec horší Turka, ale vy jste ještě horší bestie! - Hlas: Ty jsi bestie! - Posl. Kučera: Vy jste připravili tu vládu. Vy jste pod důstojnost člověka!).
Volám pana posl. Kučeru k pořádku za neparlamentní výrazy.
Pan posl. Knirsch má slovo. (Hluk.)
Žádám, aby konečně byl zachován klid, abych nemusel sáhnouti k ostřejším prostředkům a zjednati klid. (Výkřiky posl. Hakena.)
Pane posl. Hakene, volám vás k pořádku. Pan posl. Knirsch má slovo. (Hluk neustává. - Výkřiky posl. Skaunicové a posl. Toužila.)
Paní posl. Skaunicová, žádám, abyste zachovala klid. Pane posl. Toužile, zachovejte klid.
Prosím pana posl. Knirsche,
aby se ujal slova.
Posl. Knirsch (německy)
Slavná sněmovno. Velectěné dámy a pánové! Pan ministerský
předseda Černý ve svém prohlášení o událostech krompašských...
(Výkřiky posl. Skaunicové. Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Paní posl. Skaunicová, volám vás k pořádku. Zachovejte
klid.
Posl. Knirsch (pokračuje):
Slavná sněmovno! Velectěné dámy a pánové! Pan ministerský
předseda... (Výkřiky posl. Skaunicové Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban: Zachováte
konečně klid, paní posl. Skaunicová, nebo ne?
Posl. Knirsch (pokračuje)
Pan ministerský předseda Černý ve svém... (Opětovné
výkřiky. Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban: Respektujte
volnost tribuny řečnické. Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. Knirsch (pokračuje): Pan ministerský předseda Černý ve svém prohlášení o krompašských událostech zdůraznil, že velké neštěstí, jež se v Krompaších událo, bylo dávno připravováno a že pohnutkou jeho byly státu nepřátelské pikle komunistické strany. Podle prohlášení pana ministerského předsedy musili jsme všichni míti za to, že šlo v Krompaších o jakýsi plánovitě připravovaný komunistický puč, anebo o maďarofilské irredentistické pikle. Tato výtka týká se celé jedné strany a myslím, poněvadž jest to strana, k níž stojíme všichni v nejostřejším odporu, že by se měla vyšetřující komise sprostiti svého úkolu co nejsvědomitěji. Neodjel jsem však z Krompachů s tím uklidňujícím dojmem, že parlamentární vyšetřující komise učinila vše, aby vyzvěděla co nejsvědomitěji všechny příčiny a pohnutky, jež vedly k událostem v Krompaších.
Velectění! Jako člen vyšetřující komise, jako parlamentárník, jemuž náleží rozhodnouti o tom, jsou-li údaje a obžaloby pana ministerského předsedy správny, mohu se samozřejmě opírati jen o skutečnosti a listinný materiál, který nám byl skutečně předložen, jakož i o svědecké výpovědi, učiněné před komisí. A tu musím na jisto postaviti - a myslím, že asi nenarazím při tom na odpor druhých členů komise, že bylo před vyšetřující komisí neklamně konstatováno, že prohlášení pana ministerského předsedy, pokud bojuje těmito pohnutkami, jest nesprávné. Bylo před komisí nade všecku pochybnost zjištěno, a mohu říci, i často jmenovaným vrchním rotmistrem Kroupou, že státu nepřátelské pikle zde nepracovaly. Rotmistr Kroupa k mé otázce prohlásil přímo, že vzrušení a události nelze přičísti tomu, že by byly bývaly dávno připravovány, nýbrž, že jedinou jejich příčinou - a to byl korunní svědek, rotmistr Kroupa - byla nálada vzniklá po provedené razzii. Tím hroutí se výtka, pokud se týče obžaloba pana ministerského předsedy sama sebou. Parlamentární vyšetřující komisi, bylo hlavně a především toliko zkoumati, je-li zodpovědna za neštěstí, jež se v Krompaších událo, jistá strana politická, která výslovně byla jmenována. Tato zodpovědnost musí v tomto případě býti popřena. Kdo byl v Krompaších a kdo s plnou nepředpojatostí vůči všemu se postavil, bude se mnou moci jen říci, že události v Krompaších měly příčinu jedině v atmosféře bouří prosycené, která po provedení razzie vznikla, a která opět má svoji příčinu v celém systému, řečníky přede mnou s tohoto místa dnes již charakterisovaném. Jejich další příčina je v celé řadě nešťastných vedlejších příhod a střetnutí. Pro pochopení, jak bylo možno, že obyvatelstvo, jež jinak dle souhlasného úsudku a dle souhlasného mínění všech svědků, ba i úřadů nemá v sobě zhola nic revolučního - neboť jest tam zaměstnáno přes 80% slovenských dělníků, a nejsou to snad maďarofilští dělníci nebo němečtí irredentisté, nýbrž jest to přes 80% Slováků mohlo býti vyburcováno ze svého klidu, jest třeba poměry důkladně zkoumati. Kdo zná povahu a charakter slovenského dělníka, nebude u těchto lidí, bůhví hledati předem takové činy, jak se skutečně sběhly a námi co nejhlouběji jsou želeny, aniž by byli před tím skutečně jitřeni, aniž by skutečně byla zde hluboká příčina k takovému náruživému vzplanutí.
Bylo již na to ukázáno, že razzia přivodí a náladu, která vyvolala v dělnictvu nejhlubší rozhořčení. A jest to příznačné pro vládu Černého, že s takovou neznalostí světa chutě vladaří, že s ani předem nezeptá: Co pak však přivodí nebo musí přivoditi takovéto opatření? Chci připomenouti pouze jeden případ, který se udál v německých Čechách, a z něhož by se byla vláda Černého mohla poučiti, jak dělnictvo na něco podobného pohlíží. Připomínám vypovězení redaktora Franke z Ústí. Dělnictvo postavilo se jednotně proti způsobu, jakým vláda za noci a tmy vyzvedla lidi z lůžek a přepravila je pres hranice. Došlo již tenkrát ku krátké generální stávce a kdyby dělničtí důvěrníci nebyli využili tehda svého celého vlivu, aby od další akce bylo upuštěno - nevím, co by se tenkrát již bylo mohlo v Ústí státi, kdyby četnictvo nebo vojsko bylo vytáhlo. Velectění! V Krompaších přistoupeno zcela nenadále ku provedení razzie, při čemž bylo, jak již konstatováno, vzato 33 v továrně zaměstnaných dělníků do zajišťovací vazby a měli během několika málo hodin býti přepraveni za hranice. Je zjištěno, že ani jediný z těchto vypovězených, nebo k vypovězení určených lidí, kteří při razzii byli zajištěni, nemůže býti viněn z nějakého politického přečinu neb jednání, jež by jej bylo mohlo uvésti do rozporu s úřady. Byli to vesměs polští uprchlíci, kteří přešli přes hranice, nechtějíce se dále zúčastniti na válce Polsky proti sovětskému Rusku, byli to dílem také uherští uprchlíci, kteří přešli hranice, jelikož byli činnými v rudé armádě neb některé komunistické organisaci a musili proto prchnouti před dnešním uherským režimem. Představte si nyní, dámy a pánové, jaké pocity musí v dělnictvu vybaviti takové neočekávané opatření!
S touto razzií spadalo současně snížení dávky na hlavu z 2 kg na 1 kg 85 dkg. Třeba zdůrazniti, že jest zcela pochybno, chtíti demonstrace, po případě události svésti na to, že vyživovací poměry, kritická situace vyživovací vedly k ohromným demonstracím, které v další souvislosti přivodily srážku s četnictvem. Celá vyživovací demonstrace záležela z pochodu 80 až 100 žen.
Zjišťuji, že jedna dělnice před vyšetřující komisí na otázku, proč demonstrovala, any poměry vyživovací vlastně přece nejsou tak kritické a tíživé, vypovídala: Ano, nalézaly jsme se opětovně vůči podobným opatřením, před snížením dávek, a po každé, když nám bylo něco sníženo, anebo bylo-li něčeho namále, sebraly jsme se krátce, trochu jsme demonstrovaly, došly jsme si tam a výsledek takové demonstrace byl vždy ten, že nám nějakou maličkostí přece zase přispěli. Je to totéž, co jsme zde prodělaly; musily jsme kdysi také před okresním hejtmanstvím demonstrovati, neboť jsme věděly předem: Nebude-li demonstrováno, neobdržíme vagon mouky. A dělnice v Krompaších výslovně vypovídaly, že si tedy myslily, že si tam dojdou a zajedou snad do Bratislavy a něco že z té věci přece bude koukat.
To byl ten celý úmysl, který byl podkladem této demonstrace, vzniknuvší z poměrů vyživovacích. Tu však chtěl tomu nešťastný osud, že četnictvo a úřady domnívaly se již předem, ovšem na základě svých tajných zpráv a na základě rozličných, řekneme povídaček, že tohoto pondělí stane se něco velikého. Bylo dnes také zpravodajem na to ukázáno, že se již vyprávělo, v pondělí že k něčemu dojde atd. Bylo vysvětleno, odkud tyto pověsti pocházejí a jaké pozadí měly. V tutéž dobu konalo se jednání o tarifu. Toto jednání mělo býti v neděli před dotyčným pondělím zahájeno, vlastně spíše skončeno a byla pravděpodobně chystána nějaká - řekněme - demonstrace nebo stávka To nevím.
Nedošlo k žádnému usnesení při jednání o tarif, byla však se strany důvěrníků a dělnictva zamýšlena, pro případ, že by tarifové jednání se rozbilo, jistá opatření, zajisté však nikoli zřízení sovětské republiky v Krompaších anebo státní převrat.
V tomto zabedněném předpojatém mínění bylo četnictvo postaveno před demonstrující ženy a osudným bylo, že tovární úředník má právě plnou moc, že se smí dovolávati pomoci, po případě zakročení četnictva; veliteli netřeba teprve vyčkávati rozkazů některého vojenského neb politického úřadu. V tom dochází ke srážce. Pro náš posudek zde ve sněmovně je zcela bezvýznamné, událo-li se zranění četnického strážmistra před tím nebo po té.
Jest to zcela bezvýznamné pro rozsudek, který máme vyřknouti nad prohlášením ministerského předsedy. Nejde o to, vyšetřiti podrobnosti, jak se to odehrálo. Ale kdo byl v Krompaších, byl naplněn hned při vstupu do místa tísnivým pocitem, jakmile uzřel celou situaci: stanné právo, vojenské průvody, stísněné lidi. Musíte se vmysliti do myšlenkového světa, do psychologického stavu dělnictva, jaký byl, když četnictvo, vystřelilo salvu a mrtví a ranění váleli se v krvi. Uveďte s tím v souvislost ještě razzii, dále rozhořčenou a zatrpklou náladu, která právě mezi dělnictvem v Krompaších pochází ještě z doby války a již lze vysvětliti nakládáním s ním, jak je zde vylíčil kolega Schweichhart a já jsem zproštěn toho, abych vše ještě opakoval.
Vmyslete se do nálady dělnictva, v jehož středu sedí otcové rodin, kteří ve válce byly uvazováni, kteří musili vytrpěti trest bitím, aniž by se směli hnouti, kteří úpěli pod takovým vojenským karabáčem. Z toho všeho přichází pak ta celá nálada.
Jsem posledním, kdož by chtěl přikrašlovati cokoliv z toho, co se po té událo. Ale to musí být zdůrazněno, že všecky přehmaty proti úředníkům, všecky události se odehrávaly teprv potom, když četnictvo již bylo střílelo. Je třeba zjistiti, že před tím, přes tuto roztrpčenou náladu, nedošlo mezi úřednictvem a dělnictvem nikdy k nějakým násilnostem nebo jinakým srážkám. Musí býti zjištěno, že i v tom okamžiku, kdy četnictvo se ženami vyjednávalo a pak zakročilo, ředitel ve své kanceláři s důvěrníky dělníků a dělnic byl se již dorozuměl a celá věc by se byla pravděpodobně odbyla bez jakékoli demonstrace. To musí být na jisto postaveno.
Jsem poslední, kdo něco přikrašluje. Ale suďte a rozsuzujte o těchto událostech teprv potom, když jste se byli vmyslili do psychologického stavu náruživě pobouřeného množství, jehož se vůči mrtvým, raněným a rozstříleným zmocnila nálada, za které člověk není více svým pánem a za níž množství dá se strhnouti k takovým skutkům. Z tohoto důvodu nemohu jako člen komise souhlasiti se zprávou zpravodaje, z tohoto důvodu nemohu já a nemůže parlamentární svaz hlasovati pro vládní prohlášení, po případě vzíti je na vědomí; budeme naopak hlasovati proti zprávě referentově. Jest však příznačné pro stav, v jakém se nalézají ještě dnes různé strany zpravodaji blízké, že nejeví žádného porozumění pro tyto události. Nevíte ani, co tím sejete, když tyto věci tak vystrojujete a ženete do krajnosti. Myslíte dnes, že komunisty spořádáte, ale tím komunistické hnutí nezarazíte. Naopak, povede se vám tak, jako svého času německé říši se zákonem proti socialistům. Je vodou na komunistický mlýn, že budou strany většiny hlasovati dnes pro přijetí zprávy. Jest vodou na mlýn komunistické agitace, vezmete-li dnes prohlášení vlády k vědomosti.