Předseda (zvoní):
Slovo dále má p. posl. dr. Winter.
Posl. dr. Winter: Slavná sněmovno! V nynějších dobách, zejména v době, kdy rozšiřuje se zase průmyslová krise a kdy nemáme záruky, že stát dovede opatřiti každému, kdo se o práci hlásí, zaměstnání, v nynější době není zajisté zapotřebí odůvodňovati potřebu podpor v nezaměstnanosti, které i my považujeme za ultima ratio.
V debatě dosavadní ani panem řečníkem
oposice nebyla potřeba těchto podpor popírána. Jde pouze o formu,
v jaké mají ty podpory býti poskytovány. O tom jistě mezi stranami
této slavné sněmovny není sporu, že dosavadní způsob poskytování
podpor v nezaměstnanosti nedostačuje v dnešních dobách, nebyl
také původně vládou zamýšlen jako opatření, které by mělo trvati
delší dobu, byl považován hned od svého počátku za opatření nouzové,
o kterém se mělo za to, že v době velice blízké ustoupí opatření
definitivnímu. Zejména není dělnictvo spokojeno s dosavadním způsobem
vyplácení podpor v nezaměstnanosti, nejen pokud jde o jejich výši,
nýbrž právě pokud jde o jejich formu, poněvadž trpí stále tím,
že fakta, že poměrně nepatrná část lidí zneužívá těchto podpor,
využívá se proti veškeré dělnické třídě a její organisaci. Jsme
proto všichni za jedno, že jest zapotřebí, aby pro úpravu podpor
v nezaměstnanosti byla vyhledána forma jiná, nežli dosavadní.
My jsme skoro všichni byli ve věcech sociálně-politických vychováni
v myšlenkovém kruhu německém, v myšlenkovém kruhu, který na poli
sociální politiky nesporně vytvořil mnoho dobrého. Vytvořil zejména
veliké organisace pojišťovací a jest mi docela pochopitelno, že
zejména mezi dělnictvem, které pochopilo již dávno význam pojišťování
sociálního... (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. dr. Winter (pokračuje): ... vznikla někdy myšlenka, aby podporování v nezaměstnanosti bylo prováděno na základě pojišťování právě tak, jako jest poskytováno v případech nemoci, úrazu, invalidity. Ale není mně již tak pochopitelno, že právě strana, která jinak všecko, co z Německa pochází, považuje za nejvýš vadné, že právě tato strana, která nemohla až dosud přijíti na chuť pojišťování sociálnímu jak ve výboru, tak ve svém tisku a tak také dnes svým řečníkem vyžaduje, aby i nezaměstnanost byla kryta ve formě pojišťování v nezaměstnanosti.
Velectění pánové! Slyšeli jsme od pana inž. Nováka jednu větu, která jest naprosto v logickém rozporu s jeho požadavkem, který zastupoval ve výboru a s požadavkem, který zastupuje jeho strana. Pan inž. Novák zcela správně dnes řekl, že nemáme o nezaměstnanosti statistických dat, že pro rozsah nezaměstnanosti a pro náklady, které s nezaměstnaností budou spojeny, aspoň pro nejbližší dobu, můžeme počítati pouze na základě domněnek. To jest právě hlavní důvod, pro který dle mého názoru nemůžeme sáhnouti k pojišťování, poněvadž pojišťování v pravém slova smyslu předpokládá právě znalost těchto dat a vylučuje pouhé domněnky. U nezaměstnanosti, zejména v nynější době, kdy hospodářské poměry jsou ve varu, kdy nevíme dnes, jak hospodářství toho kterého státu bude vypadati zítra, kdy žádný ze států, zejména náš stát průmyslově tak vyvinutý, není svým hospodářstvím závislý pouze na poměrech vnitřních, na které konec konců můžeme míti jakýs takýs vliv, nýbrž je závislý nejvíce na poměrech vnějších, na které nemáme naprosto žádného vlivu, v této době hospodářského rozruchu a kvasu naprosto nemůžeme si vypočítati, jaká asi v nejbližších dobách bude ta nezaměstnanost, jaké bude procento nezaměstnanosti v tom neb onom odboru výrobním, jaké budou asi náklady, jaké budou příspěvky, jaké dávky mohou se poskytovati. To, co správně nyní vytýká pan inž. Novák, mluví proti konklusi, která z jeho řeči vyplývá, proti pojišťování.
Druhá věc, která není pouze časového rázu, nýbrž v níž nezaměstnanost liší se ode všech ostatních příčin, neschopností pracovních, zaviněných tělesnou nebo duševní vadou, je ta, že tato závada, fysická porucha nebo duševní dá se velmi snadným způsobem zjistiti. Nemoc, úraz, věk, stáří, invalidita, to jsou vesměs momenty zevního rázu, které buď samým faktem, jako na příklad stářím nebo úrazem nebo aspoň znalci dají se při nemoci, při invaliditě s pravděpodobností, dosahující vysokého procenta, snadno zjistiti. Ale jinak věci stojí u nezaměstnanosti. Zde důvod nevýdělečnosti nespočívá jenom v zevních momentech, nýbrž zejména často ve vnitřních momentech, které se často zjišťovati nedají. A právě tyto dvě okolnosti, slavná sněmovno, mluví proti tomu, abychom aspoň nyní pouštěli se na pole pojišťování v nezaměstnanosti.
Pan inž. Novák se rozčiloval nad tím, že prý dělnický tisk vytýká jeho straně úmysl, aby vyřízení tohoto zákona bylo oddáleno. Nerad podkládám někomu úmysl, kterého nemohu dokázati, ale, slavná sněmovno, kdo dnes v tomto stadiu, kdy zpráva výborová je na denním pořadu sněmovním, žádá, aby celá struktura zákona byla změněna, kdo žádá, aby nezaměstnanost byla hražena pojištěním, ten oddaluje projednání věci ad calendas graecas. O tom není pochyby, poněvadž nejsme s to v nejbližší době vytvořiti základnu, na které by bylo pojištění prováděno. Mám za to, že za daného stavu věci není naprosto možno zvoliti jinou formu, nežli o kterou se opírá vládní osnova. Tato osnova vychází opravdu ze soustavy gentské. Není správné, co říká pan inž. Novák, že prý ve výboru mezi jednotlivými stranami dělnickými byla prováděna licitace ohledně jednotlivých ustanovení zákona, že na nich bylo tolik měněno, že z výboru vyšla jenom karikatura gentského systému. To není správné. Zásada gentské soustavy je v osnově zákona zachována. Je samozřejmo, že docela jinak musí vypadat aplikování zásady této u nás a jinak vypadá soustava tato v jiných zemích, nehledě k tomu, že se u nás upravuje zákonem, kdežto v celé řadě jiných obvodů byla upravována administrativním opatřením.
Pan inž. Novák ještě ve své řeči si stěžoval, že odmítáme oběť, kterou podnikatelé chtěli přinésti tím, že na pojišťování v nezaměstnanosti chtěli sami připláceti a že prý při správném vyplácení podpor v nezaměstnanosti mají býti náklady z polovice hozeny na zaměstnavatele.
Slavná sněmovno! K tomu bych si dovolil podotknouti toto: Tato osnova byla vypracována ještě za předešlé vlády v podstatě původní osnovy, za kterou bych byl nesl zodpovědnost ústavní. Vycházel jsem z téže myšlenky, z jaké vychází pan inženýr Novák, že totiž polovina nákladu na podporu v nezaměstnanosti má býti hrazena zaměstnavateli. Představoval jsem si věc tak: Polovici hradí dělník tím, že přispívá do své odborové organisace, z níž potom dostává podporu, a polovici budou hraditi zaměstnavatelé tím způsobem, že to, co stát vynaloží ve formě příplatků k podpoře v nezaměstnanosti, bude rozvrženo ve formě přirážky na zaměstnavatele, takže by stát nezaplatil z vlastních prostředků ani haléře, nýbrž byl by pouze zprostředkovatelem, jenž přijímá ve formě přirážek k dani výdělkové příspěvky od zaměstnavatele a vydává je ve formě příspěvků odborovým organisacím. Ale sotva tento projekt byl veřejnosti sdělen a sotva kruhu zájemníků byl tento projekt oznámen, hned právě ta strana, jejímž jménem dnes pan inženýr Novák tak horlivě se přimlouval za příspěvky zaměstnavatelské k pojištění v nezaměstnanosti, zaranžovala velké protestní hnutí veškerých organisací zaměstnavatelských, aby se postavil, ne tak proti gentské soustavě, proti které dnes páni brojí, jako spíše proti tomu ustanovení osnovy, která měla převaliti polovici nákladů těchto podpor na zaměstnavatele.
Jak jeden z pánů mi řekl při řeči
pana inž. Nováka, provádějí páni oposici za každou cenu.
Když jsme chtěli, aby přispívali, byli proti tomu, když chceme,
aby nepřispívali, jsou také proti tomu. Chtěl jsem již ve výboru
vyhověti a obnoviti ten původní projekt svůj, dle kterého, jak
jsem řekl, zaměstnavatelé měli jednu polovinu hraditi, ale sotva
jsem se o tom zmínil, již na tento podnět p. inž. Novák
nechtěl vejíti. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím, aby řečník
nebyl vyrušován.
Posl. dr. Winter (pokračuje): Tedy z důvodů, pro které, jak jsem uvedl, není možno dnes zaváděti pojištění pro případ nezaměstnanosti, bylo nutno obrátiti se k druhé možné formě, to jest právě základ gentské smlouvy, neboť v té první závadě, o které jsem mluvil, že totiž nedají se předem vypočítati procenta nezaměstnanosti v tom kterém oboru a následkem toho také náklad s pojištěním spojený, jest daleko pružnější soustava gentská, nežli může býti soustava pojišťovací. A v druhé věci, že totiž se nedá zjistiti objektivně moment nezaměstnanosti tak snadno jako momenty nemoce, úrazu atd., jest zase soustava gentská vhodnější, protože nám poskytuje obrovský, dobře fungující, úplně zapracovaný administrativní aparát. Co bylo právem dosavadním způsobům podpor v nezaměstnanosti vytýkáno, bylo to, že aparát a organisace, které stát vytvořil pro podporu v nezaměstnanosti, nebyly dosti spolehlivé a nemohly zejména zjišťovati, zdali člověk, který se o podporu v nezaměstnanosti hlásí, opravdu jí zasluhuje a potřebuje. Tuto závadu odstraňuje právě gentská soustava. Ta dává státu k disposici celý obrovský organisační aparát odborovou organisací. Netajím se, pánové, naprosto tím, že my, kteří representujeme naše dělnické strany, byli jsme vedeni i na dále nadějí a snahou, aby pomocí tohoto zákona byla docílena absolutní zorganisovanost dělnických mass. Netajím se tím, že mám za to, že jest to v eminentním zájmu státním, abychom každého jednotlivého občana měli nějakým způsobem organisovaného, aby každý byl v určitém větším celku, který by za jeho činnost, za jeho jednání nesl také oproti státu i celé veřejnosti odpovědnost. Viděli jsme a vidíme to každou chvíli, co mohou vytvořiti a udělati tak zvané nezodpovědné živly. My právě potřebujeme, a nejen my, nýbrž i stát to potřebuje, aby nebylo zodpovědných živlů, nýbrž aby každý živel byl zodpovědným. Zodpovědným se může státi tenkráte, když určitá organisace ho podrobí své disciplině, určitému celkovému světovému názoru a když za své jednání na veřejnosti může převzíti a převezme zodpovědnost.
Ta obava, kterou pronášel pan inž. Novák, že prý se dá tato soustava provésti pouze tam, kde jest jednotná organisace, jest naprosto lichá. Zákon žádné organisaci nebrání, aby se vytvářela, zákon nezbraňuje ani vytváření se docela nových organisací, které ještě neexistují, záleží úplně na schopnosti organisační, na přitažlivosti myšlenky, na jejímž základě organisace bude vytvářena, zda bude míti méně nebo více členů, Do věci, jak bude jednotlivec, dělník zorganisován, stát nebude a nesmí se plésti. Není toho zapotřebí, poněvadž když bude přihlížeti ke každé organisaci stejným způsobem, když se bude chovati ke všem organisacím absolutně neutrálně, vyplní zákon svůj účel úplně.
Přiznávám dále, že odborovým organisacím vznikne neobyčejně velký úkol a obor působnosti v provádění tohoto zákona. Mám za to, že v tomto shromáždění není už dávno zapotřebí mluviti o významu odborových organisací a že zejména není zapotřebí zdůrazňovati jejich význam pro dělnictvo a zástupce dělnictva. Ale na to bych chtěl upozorniti, že tímto zákonem, který uvaluje na dělnické organisace nové úkoly, vznikne jakési nové ovzduší v odborových organisacích. Přiznávám se, že když původně se začalo jednati o této osnově, když byla osnova pouze v embrionálních začátcích a když jsem o tom vyjednával s organisacemi dělnickými a zaměstnavatelskými, nenarazil jsem tak na odpor organisací zaměstnavatelských jako spíše na odpor organisací dělnických, které se do značné míry obávaly převzíti tyto úkoly, které stát tímto zákonem na ně uvaloval. Zástupcové odborových organisací byli si toho vědomi, že dává se jim na vůli, chtějí-li tyto úkoly převzíti čili nic, jakmile však se to zákonem stane, že nebudou se moci věci vyhnouti a že budou donuceni tlakem svého členstva k tomu, aby tyto úkoly přejali. Zástupcové odborových organisací před rokem, když se o věci začalo jednati, nebyli si jisti, mají-li takové risiko, takovou odpovědnost oproti svému členstvu i veřejnosti převzíti a já jsem velmi povděčen tomu, že odborové organisace bez rozdílu všech stran a národností na konec prohlásily, že jsou ochotny nejen ty výhody, které ze zákona pro ně plynou, nýbrž i břemena, která jim zákon ukládá, na sebe přijmouti.
Slavná sněmovno! Mám za to, když
odborové organisace tímto způsobem postaví se do služeb státu,
že vykonají nejen pro svoje členstvo a pro svoje strany, k nimž
se více méně těsně přimykají, nýbrž i pro stát úkol neobyčejného
významu, neboť především v odborových organisacích zvýší se ještě
vědomí odpovědnosti, které od počátku naší státní samostatnosti
jistě den ode dne se zvyšuje, ale že v odborových organisacích
probudí se také vědomí, že stávají se součástkou státní administrativy,
že se stávají nezbytným a nerozlučným dílem státní správy, že
na jejich bedrech spočívá provedení jednoho z nejdůležitějších
zákonů, které v poslední době v republice byly vytvořeny. Jest
ovšem zapotřebí, aby toto vědomí, že odborové organisace stávají
se součástkou státní správy, vniklo i do kruhů ostatních, aby
o tom nabyli přesvědčení dosavadní odpůrcové dosavadních organisací
dělnických, a aby o tom nabyla přesvědčení také byrokracie, poněvadž
až dosud jak v kruzích zaměstnaneckých, tak i v kruzích úřednických
odborovým organisacím nebyl přikládán vždycky ten význam, který
odborové organisace mají nejen pro své členstvo, nýbrž i pro stát.
Jsem přesvědčen, když odborové organisace budou tento zákon nějakou
dobu prováděti, že se vytvoří z nich na základě zkušeností a na
základě zvýšeného vědomí odpovědnosti činitel, který bude schopen,
aby vytvořil páteř naší budoucí hospodářské struktury. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
Schäfer.
Posl. Schäfer (německy): Pánové a paní! My němečtí sociální demokraté budeme hlasovati pro projednávanou osnovu zákona, ačkoli jsme si dle zkušeností, jež byly učiněny v jiných zemích, představovali jinak řešení otázky péče o nezaměstnané. Naši zástupci v sociálně-politickém výboru již na to poukázali, že vydatná péče o nezaměstnané je možna jen na základě nuceného pojištění. Jestliže však vláda a ty strany, jež tuto zákonnou osnovu zastupují, jsou toho názoru, že nelze okamžitě přejíti k nucenému pojišťování, že však tento zákon má k tomu připravovati cestu, pak nechceme se těmto důvodům uzavírati a prohlašujeme souhlas s krokem, jenž se tu podniká. Chceme však zcela jasně zdůrazniti, že i když máme k tomuto způsobu řešení otázky nezaměstnaných mnohou pochybnost, lišíme se od těch stran a těch směrů, které potíraly osnovu zákona od počátku z jiných důvodů.
Připomínáme, že hned, když byla tato osnova dána k dobrozdání obchodním komorám, organisacím podnikatelů a představenstvům družstev, podnikatelé podnikli proti obsahu osnovy, proti jejím ustanovením prudký výpad. Především prohlásili, že tento zákon neznamená nic jiného než podporu družstev a že již z toho důvodu nutno jej zamítnouti. Myslím, že není třeba teprve zdůrazniti, že hnutí družstevní nepotřebuje naprosto takové státní podpory, aby se mohlo rozvinouti. Neboť dělník vidí nutnost družstevní organisace tím jasněji, čím více podnikatelé proti dělníkům zdůrazňují třídní nenávist a třídní stanovisko a potírají vše, co se má státi na poli sociálně politickém.
Pan poslanec Novák dnes mnohé řekl proti tomuto zákonu. Z jeho úst jsme slyšeli, že podnikatelé prý dávají přednost péči o nezaměstnané na základě nuceného pojištění, že jsou podnikatelé ochotni dokonce k příspěvkům. Jsem přesvědčen, kdyby se zde místo tohoto zákona jednalo o předloze o dělnickém pojištění, jak to nyní páni zástupcové zaměstnavatelů žádají, že by pak páni zaměstnavatelé rovněž proti té předloze zákona hnali útokem, jako proti tomuto zákonu. (Posl. Hackenberg [německy]: Pak by se požadoval ženevský systém!) Zajisté, mohlo by se státi, že by pak pánové prohlásili, že otázku péče o nezaměstnané nutno řešiti způsobem ještě lepším a pokročilejším. Lišíme se tedy, máme-li pochybnosti vůči řešení otázky nezaměstnaných, velmi silně od těchto odpůrců zákona, kteří vůbec nechtějí žádné péče o nezaměstnané a každý pokrok sociálně politický potírají.
Ale velectění pánové, je nutno zároveň při poradě o tomto zákonu říci, že, sotvaže se tento zákon usnáší, nastává stav, který je nesnesitelný. Hned po převratu měla býti učiněna jistá opatření proti následkům nezaměstnanosti podpůrnými zařízeními. V prosinci 1918 byl utvořen zákon o podpoře nezaměstnaných. Tento zákon hodil se skoro na tehdejší poměry. Splnil účel, jejž tehdy bylo nutno splniti. Bylo by bývalo však úkolem státní správy, dále budovati, pečovati o to, aby při tom nezůstalo, aby na místo jeho bylo dáno něco lepšího, poněvadž tehdejší zákon byl jen pomůckou z nouze. Místo toho státní správa zákon o péči o nezaměstnané neustále zhoršuje a dnes vůbec již nikdo neví, jaká péče o nezaměstnané platí v tomto státě, jak dalece ještě je v platnosti zákon z 1918 nebo zda nikoli.
Stálý výbor přijal minulého léta k podpoře v nezaměstnanosti předlohu, kde se ke konci praví, že ministerstvo sociální péče je zmocněno za jistých poměrů vůbec podporu zrušiti. Tohoto zmocnění použila státní správa strašně. Dnes je bezpočet okresů, kde podpora nezaměstnaných je úplně zrušena, a tam, kde ještě trvá, kde se ještě platí dle zákonných předpisů, závisí namnoze od náhledu politického úředníka a od údajů, činěných zcela libovolně, zda nezaměstnaný podporu dostane čili nic. Celé skupiny dělníků jsou z podpory v nezaměstnanosti vylučováni. Ze všech částí státu dostáváme přípisy se žalobami a stížnostmi do provádění zákona o podpoře nezaměstnaných. Přes mnohé intervence, přes neustálé rozklady, které jsme provedli u ministerstva sociální péče nepovedlo se nám dodnes zjednati nápravu. Připomínám, že na př. v území sklářského průmyslu v Boru a v řadě jiných okresů, tak v Ronšperku na Šumavě, již po měsíce se nevyplácí podpora v nezaměstnanosti bez ohledu na to, jak silná je nezaměstnanost v tomto okrese. Nyní prodělávají ještě skupiny dělníků těžké hospodářské krise. Trpí nezaměstnaností neobyčejně. Průmysl sklářský má tak velkou nezaměstnanost, že by bylo povinností státu zasáhnouti. Místo toho přestane určitého dne prostě podpora nezaměstnaných. Je mnoho okresů, - a tu jmenuji zvláště okres žamberecký, - kde pro německé soudní okresy, jež jsou mu přičleněny, podpora v nezaměstnanosti přestala úplně, ač nebyla ještě zrušena ministerstvem sociální péče. Toho příčinou je, že tamější politický úředník, který má svěřeno prováděti péči o nezaměstnané, prostě všecky odmítá, kdož se o podporu ucházejí a kteří byli - to můžeme doložiti - odmítnuti pod nejmalichernějšími záminkami. Sta a sta jest takto odmítnutých a v tomto okrese je to tak, že člověk může spíše vyhráti hlavní výhru ve státní loterii, než dostati pár korun podpory v nezaměstnanosti. To je okres, kde je mně přesně známo, jak se zákon ten provádí. V této věci upozornil jsem již také ministerstvo sociální péče na to, jak tamější úřady správní provádějí zákony. Bylo velkou chybou Stálého výboru, že bylo dáno ministerstvu sociální péče takové zmocnění neobmezeně. Připouštím, že jsou skutečně okresy, že jsou celé skupiny dělníků, kde se nedá již odůvodniti podpora nezaměstnaných dle tehdejšího zákona. To však nemá býti vysloveno ministerstvem sociální péče na základě údajů, jež nepocházejí z kruhů dělnictva, nýbrž má se to státi teprve po přezkoumání celého stavu věci a při přezkoumání mají býti především slyšeni zástupci dělnictva. Avšak sdělení četníka nebo nějakého byrokrata platí pro úřady v otázce péče o nezaměstnané více než všechny námitky družstev a zastoupení dělnických.
Chceme proto upozorniti především na tento stav, poněvadž je jisto, že zákon, o němž se dnes usnášíme, nemůže vstoupiti ihned v platnost. Na konec zákona se praví: Pokud nevstoupí v platnost, platí dosavadní ustanovení o péči o nezaměstnané. To je velmi jasné. Dosavadní předpisy zůstávají potud, až nový zákon nabude účinnosti. Avšak dnes již nevíme, která ustanovení vlastně platí. Nemáme všeobecné péče o nezaměstnané, nýbrž závisí to úplně od vůle a náhledu pánů z ministerstva sociální péče a rovněž dotyčných úředníků okresní správy. Ovšem nestačí, stará-li se státní správa zákonem o příspěvek k podpoře nezaměstnaných, a poskytuje-li i státní podporu. Co my rovněž považujeme za naléhavý úkol státní správy, jest, aby byla učiněna předstižná opatření proti vzrůstu nezaměstnanosti a proti nezaměstnanosti vůbec. V Československé republice pozorujeme velmi málo z této práce předstižné. Naopak všecko se dělá, aby se počet nezaměstnaných zvýšil. Připomínám jen, že v průmyslu textilním následkem nejrozmanitějších okolností, následkem nedostatku suroviny, následkem špatného zásobování uhlím nebylo možno závodů plně využíti, že pracovaly ve zmenšeném rozsahu a že dnes je v největším počtu okresů textilního průmyslu značně snížená pracovní doba. V průmyslu kovodělném je tomu právě tak. Tu by mohla státní správa mnoho vykonati k zlepšení. Místo aby se tak stalo, odvolávají se objednávky. Tak mně bylo oznámeno, že vláda odvolala objednávky vagonů, ač je všeobecně známo, že nám v státní železniční dopravě chybí desetitisíce vagonů. (Výkřik německý: 46.000 vagonů!) 46.000 vagonů nám chybí, avšak vláda nemá v nynější krisi nic jiného na práci, než odvolati objednávky a tím přispěti, aby se zvýšil počet nezaměstnaných. Ministerstvo pošt odvolalo příkazy, jež se týkaly výroby drátu telegrafního. Myslím, že v době hospodářské krise je dvojnásobnou povinností státní správy neodvolávati objednávek, nýbrž spíše zaměstnávati závody. Ovšem toto odvolání objednávek bude se odůvodňovati nedostatkem prostředků, špatným finančním stavem státu. Avšak nepotřebujeme zajisté teprv poukazovati k tomu, že jsou obory, kde obtíže finanční nikdy nepřekážejí, aby se dělalo to, co se zadá. Jsou kraje v tomto státě, kde naprosto nezáleží na tom, jak těžko se obstarávají finanční prostředky. Zvláště v německých průmyslových okresech pracuje se v rozsahu silně zmenšeném a tu považujeme za povinnost státní správy, aby nejen pečovala o podporu nezaměstnaných, nýbrž aby obstarala práci.
Mluvíme-li o špatném provádění dosavadního zákona o péči o nezaměstnané, chtěl bych ještě poukázati k okolnosti, jež se již vícekráte vytýkala při intervencích a interpelacích. Nemůžeme namnoze žádati od úředníků, kteří mají prováděti péči o nezaměstnané, takového rozhledu, jehož je zapotřebí, aby všem úkolům stačil, je-li stát a státní správa upjata k těmto úředníkům a neplní-li svých povinností ani jako službodárce. Správní úředníci péče o nezaměstnané jsou odbýváni odměnou, která je skandální, a přes všechny intervence nebylo dosud možno přivoditi změnu.
My jsme, jak jsem již uvedl, pro
zákon tento, my budeme s ním souhlasiti, avšak přejeme si, - k
tomu je resoluční návrh, jejž jsme podali - aby se, než vstoupí
tento zákon v platnost, spořádal nynější neurovnaný stav péče
o nezaměstnané. Navrhli jsme proto, aby onen iniciativní návrh,
který jsme podali v červnu 1920, jenž žádal, aby byl opět obnoven
zákon z 10. prosince 1918 - pokud nestalo se obnovení jeho zbytečným
změněnými poměry, poněvadž demobilisace je větším dílem skončena
- byl ihned projednán v sociálně politickém výboru, a aby byla
předložena sněmovně počátkem nejbližšího zasedání poslanecké sněmovny
zpráva sociálně politického výboru, takže až tento zákon vstoupí
v platnost, přece budeme konečně věděti, jak se má věc s péčí
o nezaměstnané. Dnes to nikdo neví a v podpoře nezaměstnaných,
až dojdeme k uskutečnění tohoto zákona, musí se státi aspoň tolik,
aby každý, kdo zůstane bez práce, věděl, nač má nárok, a aby se
mu nárok ten nemohl již upírati libovůlí některého úředníka. Hlasujeme
pro zákon, ač v něm spatřujeme jen první krok k úpravě skutečné
péče o nezaměstnané a ač jsme zásadně toho názoru, že konečným
cílem v otázce nezaměstnaných musí býti nucené pojištění i pojištění
nezaměstnaných, k němuž přispívají dělníci, stát a podnikatelé.
Je jisto, pokud jsme v kapitalistickém způsobu hospodářství, že
budou nezaměstnaní i v době nejlepších obchodů. Jistá nezaměstnanost
bude vždycky; podnikatelstvo a kapitalismus potřebují reservy.
Pečovati o podporu nezaměstnaných mají však míti povinnost nejen
dělníci svými družstvy, tu má přispívati i stát a podnikatelé
mají míti rovněž povinnost přispívati na výživu nezaměstnaných.
(Potlesk německých poslanců.)
Předseda (zvoní): Debata je skončena.
Přeje si pan zpravodaj doslov?
Zpravodaj posl. Kučera: Ne,
děkuji.
Předseda: Nepřeje. Budeme tedy hlasovati. Předem žádám, aby byly přečteny návrhy, které v té věci byly podány.
Pana zpravodaje prosím, aby se
odebral na své místo zpravodajské.
Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):
Pozměňovací návrh posl. inž. L. Nováka a soudr., týkající se zákona o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti (tisk 1538).
Podepsaní navrhují následující změny v předložené osnově:
§ 3 budiž doplněn novým (3) odstavcem následujícího znění:
"Vypláceti státní příspěvek bez současné výplaty podpory v nezaměstnanosti odborovou organisací jest zakázáno."
V § 5 budiž k odstavci 3 připojeno "v jiném podniku."
§ 8 budiž nahražen paragrafem novým následujícího znění:
"Nárok na státní příspěvek v nezaměstnanosti od 8. dne, kdy jako nezaměstnaný u příslušné odborové organisace se přihlásil.
V § 13 odst. 4. buďtež slova v druhém řádku "opětovně vyplatila" zaměněna slovem "vyplácela."
§ 14 budiž vynechán.
V důsledku toho buďtež §§ 15, 16 a 17 označeny čísly 14, 15 a 16.
Pozměňovací návrh posl. Tučného a spol. k zákonu o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti, tisk 1538.
"V § 5 budiž vypuštěn odstavec označený arabskou číslicí 7.
V § 7 odst. (1) budiž škrtnut; na jeho místo budiž zařazen § 14 nezměněně.
Následkem toho změněno budiž číslování dalších paragrafů, a to § 14, § 15 a § 16.
Pozměňovací návrh posl. Laube a spol. k návrhu zákona o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnání, tisk 1538.
Event. návrh: "Kdyby nebyl přijat návrh, aby v § 7 odstavec 1. byl škrtnut a nahražen § 14 nezměněně, navrhujeme, aby § 14 zařazen byl do § 7 jako odstavec poslední, t. j. 4. Číslování dalších paragrafů se důsledkem toho pozmění tak, že § 15 bude 14 atd.
Návrh posl. Kleina a soudr. na změnu 4. bodu § 5 vládního návrhu zákona o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti. Nové znění:
"4. kdo byl vlastní vinou pro závažné, podnik zaměstnavatelův ohrožující příčiny, ze zaměstnání propuštěn nebo kdo dobrovolně práci opustí bez závažné příčiny."
Eventuelní pozměňovací návrh posl. Toužila a soudruhů, tykající se zákona o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnání (tisk 1538), pro případ, že přijme se návrh Tučného na škrtnutí.
Podepsaní navrhují: § 5 odst. 7. zní takto: "7. kdo má zabezpečenu více než nezbytnou výživu po dobu nezaměstnanosti."
Resoluční návrh posl. Schäfera, Pohla, Hausmanna a druhů:
"Vzhledem k tomu, že zákon o státním přídavku k podpoře nezaměstnaných, vyplácené odborovými organisacemi může býti proveden teprve v pozdější době, jež nedá se ještě vůbec určiti, avšak o výživu nezaměstnaných musí býti již dnes postaráno, navrhují podepsaní:
Sociálně-politickému výboru se ukládá, aby neprodleně projednal návrh posl. Roschera, Schäfera, Hausmanna a druhů ze dne 18. června 1920 na úplnou obnovu státní péče o nezaměstnané podle zákona z 10. března 1918. V tomto návrhu se žádá, aby byly zrušeny všechny dodatečné zákony a výnosy, jimiž péče o nezaměstnané, upravená zákonem z prosince 1918, byla omezena. Sazby podpory pro nezaměstnané a jejich příbuzné buďtež náležitě zvýšeny vzhledem ke změněným drahotním poměrům na trhu potravinovém a cenám nejnepostradatelnějších předmětů spotřeby.
Zpráva sociálně-politického výboru
budiž dána na denní pořad v první schůzi nejbližšího zasedání."