Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: dr. Markovič, Záruba.
214 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr. Beneš, dr. Burger, dr. Fatka, dr. Gruber, Husák, dr. Kovařík, dr. Mičura, dr. Popelka.
Předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Körner.
Z kanceláře sněmovní: sněmovní
tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 63. schůzi poslanecké sněmovny.
Na dnešek a zítřek udělil jsem dovolenou posl. Mertovi pro soudní řízení, na týden posl. Hamplovi pro cestu na konferenci Mezinár. svazu kovodělníků do Švýcarska, na dnešek udělil jsem dovolenou posl. Geršlovi pro neodkladné zaměstnání.
Byly provedeny některé změny
ve výborech.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Do výboru dopravního vysílá
Klub der deut. sozialdemokratischen Arbeiterpartei posl. Kirpalovou
za posl. Pohla, do výboru zdravotního týž klub posl. Heegera
za posl. Kirpalovou, do výboru zásobovacího klub republikánský
posl. Sonntága za posl. Berana.
Předseda: Došly
tyto spisy od vlády.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Předsednictvo ministerské rady
přípisem ze dne 5. března 1921 čís. 8241/21 oznamuje usnesení
vlády ze dne 4. března 1921, jímž odvolává vládní návrh zákona,
měnícího působnost ministerstva zemědělství a ministerstva veřejných
prací ve věcech vodního práva.
Předseda: Ježto
tento vládní návrh přidělen byl k projednání výboru pro dopravu
a veřejné práce, zpravil jsem tento výbor o odvolacím usnesení
vlády.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Předsednictvo ministerské rady
přípisem ze dne 7. března 1921, čís. 8314/21 oznamuje, že senátu
předložilo k projednání vládní návrh zákona o směně státního nemovitého
majetku, a žádá, aby osnova tato v poslanecké sněmovně, až sem
dojde schválen a senátem, přikázala se výboru rozpočtovému a projednala
ještě v tomto zimním zasedání.
Předseda: Došly
tyto dotazy:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Dotaz posl. Laube ministru vnitra stran neprovedeného převodu měšť. statku města Sadské ve kmenové jmění obecní podle zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 Sb. z. a n.
Dotaz posl. Laube ministru železnic o doplnění železničního spojení na trati Praha-Liberec.
Dotaz posl. Adámka a soudr. ministru zásobování o postupu rekvisiční komise v Nové Vsi n./P. okres Lomnice n./P.
Dotaz posl. Bezděka a Sedláčka
ministru financí o zaplacení účtu předloženého "Armádou Spásy".
Předseda: Dále
došly interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Naléhavá interpelace posl. dr. Lodgmana, Křepka, Böhra, inž. Junga, dr. Kafky a soudr. vládě, že prý zakázala obyvatelům Hlučínska, aby se účastnili hlasování v Horním Slezsku.
Naléhavá interpelace posl. inž.
Junga a druhů ministru železnic o utlačováni a pomíjení německých
železničních zřízenců.
Předseda: Přikazuji výboru zemědělskému vládní návrh zákona, jímž se povoluje státní příspěvek na provedení zajišťovacích a opravných prací nouzových na moravských vodotocích (tisk 1736). Současně přikazuji jej též výboru rozpočtovému.
Navrhuji, aby výboru rozpočtovému pro vládní návrh zákona o poskytnutí záruky Zemské družstevní jednotě v Užhorodě (tisk 1738) stanovena byla ku podání zprávy lhůta osmidenní.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo jest pro navrženou lhůtu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Navržená lhůta jest přijata.
Přistupujeme k dennímu pořadu. Podle usnesení učiněného v předsednictvu navrhuji, aby předem provedena byla prvá čtení předmětů, daných na denní pořad dnešní schůze, na to aby byla provedena druhá čtení, která jsou na pořadu dnešní schůze, a potom ostatní odstavce denního pořadu. Návrh ten činím z toho důvodu po usnesení předsednictva.... (Hluk a výkřiky poslanců soc. dem. levice.) Prosím o klid!
Návrh ten činím po usnesení předsednictva z toho důvodu, poněvadž pravděpodobně zítra bude se konati schůze plenární, v níž mají býti provedena druhá čtení předmětů přijatých v prvém čtení ve dnešní schůzi.
Jest snad proti tomuto návrhu nějaká námitka? (Námitka nebyla).
Není jí. Návrh můj jest přijat.
Přistoupíme tedy k projednávání
odstavce 5., jímž jest
5. zpráva výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 1199) o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti (tisk 1538).
Zpravodajem jest pan posl. Kučera.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Kučera: Ctěná sněmovno! Místo zákona o podpoře nezaměstnaných ze dne 10. prosince 1918, čís. 63 Sb. z. a n., má nastoupiti v platnost v den, který určí ministr sociální péče s ministrem financí, nový zákon o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných. Zákon tento se liší od dřívějších tím, že stát na příště nebude poskytovati podporu, nýbrž pouze příspěvky nezaměstnaným, a to nikoli přímo, nýbrž prostřednictvím těch odborových organisací, které dle svých stanov a pravidel svému členstvu zaručují a vyplácejí podporu v nezaměstnání.
Dříve podpory státní měly povahu demobilisačního opatření, které přechodem k mírovému hospodářství pozbývá ovšem na svém významu, avšak nezaměstnanost přirozeně nezmizela, a také nevymizí, nýbrž opakuje se a vzniká z docela jiných příčin a jakožto zjev sociální nemůže býti ani na příště přehlížena. Zákon, který se nyní má zabývati řešením této otázky, po mém názoru nevystihuje celý problém, a také není schopen vyřešiti ho docela. V minulých schůzích již dotkli jsme se mnohých ožehavých otázek, jako na příklad byla otázka bytová, která měla býti řešena zákonem k podpoře stavebního ruchu. Otázka tato měla rovněž svoje pozadí a ráz sociální a současná předloha o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných stejne se dotýká určitého sociálního problému. Při projednávání všech těchto zákonů sociálně-politických nesmíme si ovšem zastírati tu okolnost, že předloženými zákony do všech důsledků otázky tyto vyřešeny nikterak nebudou.
Já jakožto motto i tohoto zákona postavil bych citát ze spisu presidenta Masaryka, který zcela případnými slovy dotýká se podobných reformních snah. On praví: "Liberalismus jest veliká smlouva udržeti společnost jakž takž pohromadě na porouchaných základech, tu a tam něco opravit na její budově, někdy se snad dotknout toho i onoho základního pilíře, ale pouze dotknout, jen žádnou důkladnou revisi". Spatřuji právě ve všech těchto zákonech, které přijímáme a jež mají řešiti určité sociální problémy, naprostou nedostatečnost a nemohoucnost vyřešiti do základů tyto důležité sociální problémy. A tak i návrh zákona o státním příspěvku ku podpoře nezaměstnaných, myslím, že jest schopen jen do jisté míry situaci ulehčiti, avšak nemůže zmoci celého velikého daného úkolu. Výroba, spočívající na základech soukromokapitalistických, vždy bude vydána otřesům a krisím, ze kterých prýští zlo nezaměstnanosti. My v době přítomné shledáváme se při nezaměstnanosti, která ve značné míře zasahuje i tento stát, nejen s příčinami čistě hospodářského rázu, nýbrž také s motivy čistě třídního rázu, rázu spekulativního a tento moment zajisté nám ukazuje, do jakého rozsahu může se celá tato otázka rozvinouti, a je-li potom možno, aby stát tento problém zmohl.
V nedávné Korespondenci z Ameriky nacházím vytčenu určitou okolnost, která nemůže zůstati bez náležité pozornosti. V této Korespondenci uvádí se význačný článek jistého amerického ocelářského magnáta, a v tomto článku se jeví naprosto rafinovaná vypočítavost kapitalistického světa, co nejvíce komplikovat dnešní sociální otázky, způsobiti stav, který by byl příznivým jen pro výrobce.
Zmíněný kapitalistický zástupce píše o věci v jistém new-yorském žurnálu těmito slovy: "Velikášské methody Unií, amerických to odborových organisací, jsou příčinou nynější nezaměstnanosti. Strach z nezaměstnanosti donutil ty, kteří ještě nebyli propuštěni, ke zvýšení vydatnosti práce. Zvýšená vydatnost umožňuje továrníkovi prohlásiti, že se sníženým počtem dělnictva jest schopen vyráběti totéž množství jako před propuštěním části zaměstnanců. Strach o zaměstnání dohání dělnictvo "natáhnouti". Ze začátku bude se průměrnému člověku zdát, že je to něco hrozného a nelidského takto mluviti, ale není to hrozné ani nelidské, naopak je to správná odpověď k dnešní průmyslové krisi. Toť jediné rozluštění. Strach, toť slovo, kterého jsem upotřebil."
To je dokladem, jak jsem byl již uvedl, toho, že kapitalisté za dnešních poměrů hodlají celý tento veliký problém nezaměstnanosti ještě více zkomplikovat svým zasahováním, hledí, prostě řečeno, neustálým propouštěním dělníků způsobiti si pro sebe příznivou situaci, která by jim umožňovala nikoli již jen stabilisovat mzdy, nýbrž co nejvíce je sraziti. Pro toto počínání kapitalistů nemůžeme očekávat, že by tato otázka jen tak lehkým a snadným způsobem mohla býti rozřešena. My s podobnými tendencemi, o kterých se nám referuje z amerického kapitalistického světa, shledáváme se i na domácí půdě. I zde zaměstnavatelé hodlají si počínati nejinak. U nás, pokud se týče rozsahu nezaměstnanosti, musíme býti pamětlivi, že i tato otázka zůstává bez veškerého vlivu dělnických organisací a že je ovšem nutno, aby zde bylo něco podniknuto povolanými činiteli, zejména státem. Referuje se nám o stoupající nezaměstnanosti ze zahraničí a tyto cifry jsou zajisté co nejpovážlivější. Tak statistický úřad americký konstatoval v poslední době, že nezaměstnanost dostoupila tam cifry 5 milionů dělníků propuštěných práce. Počet tento musí býti násoben počtem členů rodin a pak je to cifra, která dává tušiti velké nebezpečí sociální. Při kontrolování této cifry bylo úředně uváděno, že další statisíce nezaměstnaných tam přibývají. Stejně u nás postupuje nezaměstnanost nezadržitelným krokem ku předu. Poslední zprávy úřední, které byly dány kolem 15. ledna a jež jsou neúplné, dávají nám ovšem cifry, které by snad znamenaly, že otázka tato nedostoupila ještě svého kulminačního bodu. V těchto zprávách uvádí se od 36 do 37 tisíc nezaměstnaných dělníků v Československé republice. K tomu přičítá se 31 tisíc členů rodin. To však znamená osoby, které požívají podpory v nezaměstnanosti na základě onoho zákona z roku 1918. Tato cifra nepodává nám však skutečny rozsah úplné nezaměstnanosti u nás. Víme, že podpora v nezaměstnání neposkytuje se ve všech okresích v plném rozsahu, a tu musíme tvrditi, že počet nezaměstnaných jest spíše 5násobný a po případě ještě větší a že ten počet neustále stoupá. Jak se hlásí z jednotlivých odborů, otázka tato skutečně dotýká se co nejpalčivěji dělnické třídy a krise, jež zde nastala hrozí skutečnou poruchou dalším cílům hospodářského života.
Že data úřední, nám přístupná, jsou neúplná, svědčí ta okolnost, že ku příkladu ze Slovenska hlásí se v této úřední zprávě pouze 34 podporovaných dělníků. To jest absolutně nemyslitelno, že by jenom tento počet dělníků jako dělníků nezaměstnaných padal na váhu, nýbrž běží tam o tisíce nezaměstnaných dělníků, stejně jako jest tomu v ostatních částech Československé republiky.
Problém nezaměstnanosti nemůže býti přehlížen a musíme včasnými prostředky zasáhnouti. Bezpodmínečně přiznáváme, že jest zde potřebí jistých protiopatření a že jest také možno k nim sáhnouti, avšak při tom nemůžeme sobě zastírati, že to všecko znamená jen určitou výpomoc a nic více. Jedinou odpomocí po našem názoru byla by tu jedině mezinárodní změna celé soustavy výrobní, řádné regulování výroby, těžící z výhody vědecky spolehlivé a všestranně rozvětvené statistiky, podléhající kontrole odpovědných společenských orgánů. Za takovéto výroby odstraněn by byl ovšem nadbytek nebo nedostatek určitých produktů, byla by zamezena veškerá spekulace těmito produkty, krise průmyslová by se tím způsobem zmírňovala a rovněž v důsledku toho i nezaměstnanost v dnešní podobě a rozsahu by vymizela.
Pokud však trvá dnešní výrobní systém, jakékoliv preventivní prostředky proti nezaměstnanosti nemají žádoucího účinku a nezbývá pak, nežli následným opatřením paralysovati aspoň částečně škodlivé důsledky současného způsobu výrobního. V tomto období výrobního procesu vyžaduje nezaměstnanost určité podpůrné akce, kterou stát, jako jest tomu při našem zákoně, usnadniti chce podporováním a poskytováním zvláštního příspěvku ze svých prostředků.
Akce podpůrné jest potřebí proto, poněvadž nelze vždy a všude poskytováním náhradní práce nezaměstnaným opatřiti potřebný výdělek. Tato nemožnost hlavně se prokázala v dobách předválečných a jeví se ovšem i nyní, když zvýšená nezaměstnanost jest černým příznakem nejen u nás, nýbrž i v zahraničí. Není ovšem se stanoviska sociálního správným, že soukromá výroba jest zbavována úplně risika nezaměstnanosti a zatížení, vyplývající jenom jako důsledek z nesoustavné výroby soukromé, přeneseno jest na činitele jiné, a to dle tohoto zákona na stát a zaměstnance. Při nejmenším k těmto dvěma činitelům jakožto třetí činitel, vázaný spolupomocí, měl by přistoupiti i soukromý výrobce. Jest jisto, že soukromá výroba zvýšenou odpovědností již sama byla by vedena k opatřením ve svém postupu a individuelní podnikání nemohlo by se na příště nésti jen k docílení rychlého hmotného úspěchu bez současného přihlížení k sociálním škodlivým účinkům. Otázek těchto ovšem současný zákon ještě neřeší. Zákon tento na podkladě gentského systému umožňuje, aby poskytována byla nezaměstnaným příslušnými odborovými organisacemi podpora v nezaměstnání, zvýšená o státní příspěvek.
Každý povinný pojištěnec nemocenské pokladny může pouhým vstupem do libovolné odborové organisace, která vyplácí podle svých stanov podporu v nezaměstnání, zajistiti sobě vedle organisační podpory ještě nárok na tento státní příspěvek bez jakéhokoliv příplatku k pravidelným příspěvkům dotčené organisace.
Zákonná úprava tohoto podpůrného systému stala se celkem v intencích předloženého vládního návrhu, avšak sociálně-politický výbor provedl na předloze některé změny, které pokládá za prospěšné a nutné. Já si dovoluji projíti ustanovení, která pozměňují předloženou vládní osnovu.
V § 1 ponechávají se výhody tohoto zákona v platnosti i pro zaměstnance státu, státních podniků, fondů státem spravovaných, jakož i železnic k veřejné dopravě sloužících, kteřížto zřízenci a zaměstnanci státní podle původního vládního návrhu měli býti z výhod tohoto zákona vyloučeni. Výbor navrhl příslušné škrtnutí tohoto ustanovení.
V § 2 odst. 2., který jedná o zárukách za správné hospodaření s příspěvky státními byl také sociálně-politickým výborem škrtnut a opatření, které má míti jaksi podobný dosah, bylo vloženo jakožto odstavec 4. do § 13.
V § 3 v odst. 2. byla vypuštěna poslední věta, poněvadž mám za to, že to, co jest řečeno touto větou, jest již obsaženo v předcházejícím znění zmíněného odstavce.
Dále v § 4 odst. 1. čís. 1. doznal příslušné změny vsunutím nového odstavce, ve kterém se žádá a stanoví, aby totiž zaměstnanci měli naprostou svobodu a možnost přihlásiti se do kterékoliv odborové organisace.
V odst. 3. stanoví se přesně dvouměsíční lhůta, ve které ministerstvo sociální péče má vyříditi žádosti, jimiž se dožaduje určitá odborová organisace povolení k výplatě státního příspěvku k podpoře v nezaměstnání.
Dále v § 5 při čís. 3. vsunuje se nová věta, která béře zřetel na výluku, jež nastala bez jakékoliv viny příslušných zaměstnanců. (Hluk. Předseda zvoní.)
Při čís. 9., kde jedná se o sezonních dělnících, dává se možnost, aby sezonní dělníci, kteří by měli míti nárok na státní příspěvek, byli blíže označeni zvláštním ministerským nařízením, které by bylo vydáno za součinnosti a po dobrozdání ústředen odborových organisací.
V § 6 čís. 3. příslušnou pozměnou zajišťuje se nezaměstnaným, aby přikázané jim přechodné práce odpovídaly také odborné jich výkonnosti.
§ 8 jest nově stylisován: "Nárok na státní příspěvek v nezaměstnanosti přísluší nezaměstnanému ode dne, kdy se o něj hlásil, trvá-li nezaměstnanost aspoň 8 dní". Jak blíže v důvodové zprávě vyznačujeme, toto znění má býti zlepšením vládního návrhu, podle něhož nezaměstnaný za první týden nezaměstnanosti vůbec bez ohledu na to, jak dlouho trvá, státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti obdržeti nemohl.
V § 10 žádáme dodatkem, aby nároky sezonních dělníků, pokud jim nařízením mají býti přiznány, určovány byly, jak jsem naznačil, s příslušným souhlasem odborové ústředny.
Jako nový § 14 vkládáme následující ustanovení:
"Vláda se zmocňuje, aby po dobu poválečných poměrů hospodářských po slyšení ústředen odborových organisací stanovila nařízením pro přesně určené období časové nejmenší výměru státního příspěvku pro muže, ženu a pro zaměstnance svobodného nebo ženatého."
Tímto ustanovením má býti jaksi doplňován § 7, kde se v zásadě stanoví, že státní příspěvek rovná se co do výše podpoře, kterou poskytuje podporovanému příslušná odborová organisace.
Konečně v § 16 nastává změna, ve které ponechává se ministerstvu, aby určilo datum, kdy zákon tento má vejíti v platnost, kdy má nastati jeho působnost. V původním vládním návrhu byla ovšem určena přesná lhůta 1. července 1921.
Dovoluji si upozorniti ke konci, že v předložené zprávě jsou některé menší tiskové chyby. V § 8 jest nutno ve 3. řádce nahraditi slova "má-li" slovy "trvá-li" tak, jak stálo v původním návrhu sociálně politického výboru. Potom v § 14, který je nově vkládán, v předposlední řádce slovo "ženy" má zníti správně "ženu".
Ku projednávané předloze došly některé opravné návrhy, jež nutno uvážiti. A jest potřebí, abychom při vyřizování celého zákona měli na zřeteli tu okolnost, že nezaměstnanost, která dnes tak citelně zasahuje do různých oborů průmyslových, musí účinnými prostředky nalézti jisté úlevy, musíme vyjíti vstříc tisícům a tisícům dělnických rodin, které nezaměstnaností trpí a strádají. Nedoufáme ovšem, že by tento zákon ve všem všudy vyhověl a že by mohl skutečně tak účinným způsobem za sáhnouti, abychom odčinili všechnu bídu a všechny škody, které nezaměstnanost nám působí. Alespoň to málo, které je možno vykonati, přece musí se státi, aby kruté poměry, způsobené nezaměstnaností v rodinách dělnických, byly do jisté míry zmírněny.
Z tohoto hlediska vycházeje žádám,
aby byly přijaty návrhy sociálně politického výboru, a ovšem přimlouval
bych se jedině za to, aby zlepšovací návrhy, které by z plena
vyšly, byly rovněž přijaty. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přikročíme k debatě.
Ke slovu jsou přihlášeni "proti" pp. posl. inž. Novák, Simm, Schäfer; "pro" pp. posl. Tučný a dr. Winter.
Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla na 20 minut.
Jsou snad proti tomuto návrhu námitky? (Nebyly.)
Není jich. Návrh můj je přijat.
Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému "proti", panu
posl. inž. L. Novákovi.
Posl. inž. L. Novák: Slavné Národní shromáždění! Již během projednávání vládní předlohy o státním příspěvku nezaměstnaným ve výboru sociálně politickém jasně se ukázalo, že tak zv. gentský systém pro naše poměry se nehodí. Připojuji se v té příčině úplně k projevu pana kol. Tučného, který nepokrytě ve svém listě prohlásil, že celá doba projednávání této zákonné osnovy byla trapným, ale jistě výstražným dokladem, že v naší demokratické republice nerozhoduje vůle lidu, jak princip demokracie žádá, ale fixe byrokracie, která nejen proti jasnému právu, ale i proti zdravému rozumu vnucuje těm, pro které je zákon míněn, zásady škodlivě volené, příčící se sociální spravedlnosti i rovnému právu občanů proti státu.
Je tu v jedné větě obsaženo mnoho spravedlivé rozhořčenosti, ale nepokrytě se tu odhalují i stinné stránky tak zv. gentského systému, který může prospívati státu a dělnictvu jen tam, kde panuje jednotnost odborových organisací, ale naprosto nehodí se pro naše dnešní přepolitisované poměry, ve kterých žijeme. Sám zakladatel gentského systému Louis Varlez otevřeně přiznal, že pochybuje o absolutní přijatelnosti gentského systému pro naše poměry, a při tom jistě předpokládal, že zásadní linie jeho systému budou zachovány. Licitace, která se nutně v důsledcích tohoto zákona mezi organisacemi rozvine - a cituji opět slova pana kol. Tučného - projevila se významně již v projednávání ve výboru sociálně politickém, a tak opravován, doplňován, pozměňován a seslabován byl vládní návrh, až vyšel z výboru jako nepodařená karikatura gentského systému, jež může vyvolati jen zmatek, neboť zásady gentského systému byly prolomeny ihned na několika místech, a při tom se vlastně ani neví, jak zatížen bude tímto zákonem náš rozpočet.
Základem každého pojišťování je počet pravděpodobnosti, ale my nemáme statistických dat, jimiž by se mohli vyplniti formulky počtu pravděpodobnosti, abychom aspoň při bližně mohli zjistiti celkový náklad. S pouhou domněnkou, že "to nebude státi více než to dosud stojí ", se spokojiti nemůžeme. Proto jsme navrhovali, aby tato předloha byla předložena rozpočtovému výboru, a nedovedeme pochopiti, proč se tomu většina sněmovny tak energicky opřela.
Sociálně demokratický list neostýchal se dokonce tvrditi, že tento náš věcný, formální návrh "vycházel ze záští proti dělnictvu". Nevím, co se chce vlastně dokázati tímto ustavičným systematickým štvaním dělnictva proti zaměstnavatelům. Co by v tom bylo za smysl, aby zaměstnavatelé stavěli se zásadně proti řešení otázky sociálně tak důležité? To, co zde bylo praveno, že zaměstnavatelé rádi by vyvolali nezaměstnanost, to jsou, pánové, fráse. Zaměstnavatel každý rád zaměstnává dělníka, pokud ho potřebuje, ale nesmí býti nucen, aby zaměstnával dělníka, kterého nepotřebuje, jak se dosud dělo, neboť tím se zdražuje neobyčejně celá výroba a tím trpí nejlepší kádr našeho dělnictva. (Tak jest!) Ze to skutečně tak nebylo, že jsme nebyli proti tomuto řešení této otázky, nasvědčuje okolnost, že Ústřední svaz československých průmyslníků již před několika měsíci sám podal velmi důkladně propracovaný návrh v té příčině, který řešil tuto otázku na základě zkušeností doma a v cizině nabytých. Uvolili jsme se přispívati 1/3 příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti. Ale nechci v té příčině zbytečně ztráceti slov. Je to nechutná komedie, která se tu odehrává a kterou dělnictvo samo jednou prohlédne.
Je přece všeobecně známo, že stav odborových organisací a jejich zabarvení politické je u nás den ze dne horší, poněvadž při rozkladu sociálně-demokratických stran tvoří se střed, který chce celou svou základnu položiti do odborových organisací. I není pochyby, že se ocitneme v předvečeru velkých politických bojů odborových organisací v té chvíli, kdy svěříme jim vážný úkol, aby samy obstarávaly jednu z nejchoulostivějších úloh sociálního pojišťování. Že tyto boje skutečně už nastaly, dosvědčuje okolnost, že kterás odborová organisace na Slovensku odmítla vyplatiti členům podpory do té doby, dokud nepředloží také legitimaci politické strany, ku které se hlásí, v případě tomto strany komunistické. (Posl. Němec: Ale to byste měl říci, která organisace?)
Bylo to v Krompaších na Slovensku a myslím, p. kolego, že dnes o tom ještě uslyšíme více, poněvadž však mám vyměřený čas, nechci krompašskou záležitostí se zabývati, ale vrátí se k tomu jeden z našich řečníků, který dnes promluví.
Hodí-li se gentský systém do těchto rozháraných poměrů - a o tom není pochyby, že naše poměry jsou hodně rozhárané - ukáže jistě nejbližší budoucnost. V jiných zemích, na př. v Anglii, řeší se otázka nezaměstnanosti přímou kooperací sdružení dělnických a zaměstnavatelských za účelem vyhledávání a užití vlastních prostředků v každém odvětví průmyslu k zmenšení nezaměstnanosti na minimum. (Posl. Slavíček: Průmyslníci v Anglii však připlácejí na nezaměstnanost!) Račte dovoliti, vždyť jsem to řekl, vždyť my bychom chtěli připláceti také, ale vy jste nás nenechali. Nezaměstnanost má býti hozena z poloviny na hlavu zaměstnavatele, a ne státu.
Předmětem každého pojištění dobře organisovaného jest zmenšení risika, které jest jím kryto a jest v daném případě možno jen, když zaměstnavatelé nesou část nákladu pojištění a když tyto náklady budou v každém odvětví průmyslovém úměrny velikosti nezaměstnanosti. Spravování fondů pojistných i stanovení podpor v nezaměstnanosti musilo by arci býti svěřeno oběma stranám paritně ve správě zastoupeným. Jiný způsob pojišťování v nezaměstnanosti, který pro nás snad nejlépe by se hodil, jest ten, že příspěvky platí stejným dílem stát, zaměstnavatelé a zaměstnanci prostřednictvím nemocenské pokladny do společného fondu, který spravován jest ministerstvem sociální péče za spolupůsobení ministerstva financí. Návrh podobného znění skutečně svazem průmyslníků byl učiněn.
Úvahy tyto však vedly by příliš daleko a poněvadž gentský systém u nás zvítězil, chci promluviti pouze o pozměňovacích návrzích, které jménem strany slavnému Národnímu shromáždění jsme předložili a které sledují jediný cíl, cíl všeobecné spravedlnosti, neboť tak, jak předloha z výboru sociálně-politického vyšla, je pro nás naprosto nepřijatelnou, a to zas jen a jen z důvodů věcných. V původním vládním návrhu byla v § 3 tato věta: "Výplata státního příspěvku bez současné výplaty podpory v nezaměstnanosti je zakázána. Tato věta, která vyjadřuje základní princip gentského systému, byla v sociálně-politickém výboru škrtnuta jako zbytečná přes to, že zástupce ministerstva sociální péče výslovně prohlásil, že by škrtnutím této věty padl celý zákon. Pak se sice z pochopitelných příčin přizpůsobil situaci, ale já jsem pevně přesvědčen, že dobře věděl, proč do zákonu tuto větu vložil. Vysvětlivky, obsažené v důvodové zprávě, neposkytují přece žádné záruky, neboť zákon musí býti v té příčině úplně jasný, aby se nemohl obcházet na př. tak, že by odborové organisace členům svým příspěvek sice správně předepsaly, ale za to že by se členové po vzájemné dohodě jich vzdali, takže by příspěvky platil jen stát. Proto navrhujeme, aby § 3 byl doplněn novým odstavcem tohoto znění: "Vypláceti státní příspěvek bez současné výplaty podpory v nezaměstnanosti odborovou organisací jest zakázáno." To je vlastně jen opakování vládního návrhu.
K § 5, který pojednává o těch, kdož nároku na státní příspěvek nemají a který praví, že "za výluku se nepokládá dočasné propuštění zaměstnanců, způsobené nedostatkem surovin či polotovarů nebo zastavením dopravy bez viny propuštěných ze zaměstnání, byť nedostatek vznikl v důsledku stávky či výluky," navrhujeme, aby se za tento odstavec připojila slova "v jiném podniku", to jest, my jsme připustili, že výluka může býti v určitých případech pokládána za stav nezaměstnanosti, ale jen tehdy, když se provádí v závodech jiných; nemůžeme však připustiti, když v sebe menším závodě několik dělníků udělá stávku, aby neměl zaměstnavatel obranného prostředku proti této stávce, která eventuelně poškozuje většinu dělnictva.
Dále navrhujeme, aby § 8, znějící: "Nárok na státní příspěvek v nezaměstnanosti přísluší nezaměstnanému ode dne, kdy se o něj hlásil, má-li nezaměstnanost aspoň 8 dní", nahražen byl novým paragrafem tohoto znění: "Nárok na státní příspěvek v nezaměstnanosti přísluší nezaměstnanému od 8. dne, kdy jako nezaměstnaný u příslušné odborové organisace se přihlásil." Bylo by zbytečno tento pozměňovací návrh zvláště odůvodňovat, neboť původní návrh vládní zněl ve smyslu našeho návrhu. Uvažte, pánové, k jakým důsledkům to povede. Vy víte, pánové, velmi dobře, že mezi těmi řadami nezaměstnaných nebývá ten nejlepší, nejvzornější kádr našeho dělnictva, že nezaměstnanost vám nepoklesne nikdy pod 8 dní, nebo jen ve sporadických případech a to je pochopitelné. Když někdo bude zaměstnán 6 dní, byl by blázen, aby šel na den do práce, když se mu na druhé straně nabízí hned zaplacení 8 dní.
Není tomu dávno, co jsme změnili § 1154 lit. b) jen proto, že ho bylo v nespočetných případech zneužíváno a náhražky zaň nepotřebujeme - a to by byla skutečně náhražka za tento paragraf. To je paragraf jistě dobře myšlený, a já bych se velmi ohradil proti tomu, kdyby v tomto návrhu viděly se nějaké snahy kapitalistické nebo něco podobného. To je zrovna tak v zájmu vašich organisací, jako v zájmu státu a toho dělníka, aby měl nějakou vzpruhu aspoň k tomu, aby vyhledal si práci dříve, než mu projde těch 8 dní. Ostatně v celém světě z pochopitelných důvodů za prvních 8 dní nezaměstnanosti neplatí se ničeho. Proč právě my máme zkoušeti zase něco nového?
Další změnu navrhujeme v § 13, a to v odst. 4, který zní: "Prokáže-li se, že odborová organisace opětovně vyplatila proti ustanovení tohoto zákona státní příspěvek, může jí ministr sociální péče odníti další vyplácení státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti". Navrhujeme, aby slova "opětovně vyplatila" zaměněna byla slovem "vyplácela", neboť je přece nezbytno, aby vláda mohla - pravím mohla, nestojí tam "musí", nýbrž "může" - proti možným nešvarům zakročiti, když toho potřebu uzná, ihned, a ne aby snad čekala, až se nějaká ta nepříjemnost, defraudace nebo cokoli jiného bude opakovati podruhé.
Podle toho zákona se to má mlčením přejíti, a teprv, když se přijde na nový takový nešvar, má ministr právo - smí, ale nemusí - zakročiti.
Konečně navrhujeme, aby § 14,
jímž vláda se zmocňuje, aby po dobu poválečných poměrů hospodářských
stanovila nařízením pro přesně určené období časové nejmenší výměru
státního příspěvku pro muže, ženu a pro zaměstnance svobodné a
ženaté, byl vynechán, neboť paragraf tento stojí v zásadním rozporu
s celým gentským systémem, a dosvědčuje, že celý ten zákon, jak
byl Národnímu shromáždění předložen, je předčasný, že se nehodí
pro abnormální poměry, v nichž bůh ví jak dlouho budeme ještě
žíti a že dokořán otvírá jen dvéře licitaci odborových organisací
a že se stane jen agitačním prostředkem organisací finančně silnějších
proti organisacím finančně slabším. A tomu chceme zabránit. (Výborně!
Potlesk.)