Nás překvapila vládní pasivita do dnešního dne zachovávaná, ale domnívám se, že do budoucnosti nemůže v ní setrvati, poněvadž výluka je dnešním dnem omezena jen na státní stavby anebo na ty, které stát garantuje, po případě subvencuje. V družstevních a soukromých stavbách se pokračuje dále, ty budou také dokončeny. Myslím, že dělnictvo to nepochopí, a že mu to také nikdo nevysvětlí, až půjde kolem stavby, která jest zrovna za námi, a zamyslí se nad tím, proč se vlastně v této stavbě nemůže pokračovati když je to stavba státní? Zda skutečně stát nebo vláda jako jeho representant nemá možnosti, aby stát s tím, komu stavbu zadal, súčtoval a ve stavbě pokračoval za dozoru a technické účasti toho, koho pokračováním ve stavbě pověří. (Zcela správně!) Není naprosto potřebí, aby dosavadní pasivita byla prodlužována a aby stát také svými prostředky se nepřičinil, aby tato zbytečná výluka byla zlomena.
Představte si, že v tom okamžiku, kde vzájemný boj obou rozvaděných faktorů doznal nejtvrdších forem, postaví se kruhy zaměstnavatelské na stanovisko, že se musí k dohodě dojíti na základě stanovení existenčního minima pro dělnictvo ve stavebním odboru. V tom okamžiku, kde jest vysloveno heslo existenčního minima, napadá mne, jestliže již to někde v některém zákoně je vysloveno, že by ten, kdo pracuje, musel pracovati za pouhé existenční minimum, když naproti tomu náš výrobní řád nevyslovuje stejný požadavek, že také ten, kdo užívá práce, kdo si práci najímá, smí tak činiti jen k docílení existenčního minima. A když dnes vidíme, že v průmyslovém podnikání jest možno, aby se vyplácela 45% dividenda, aby se vyplácelo 67% dividendy (Hlas: Kde to vyplácejí?) - smíchovský akciový pivovar vyplácí 67% dividendy - když jest možno, aby podnik, který má 3 miliony závodního kapitálu, vydělal půldruha milionu korun, to není občanský zisk, to není existenční minimum pro majitele výrobních prostředků, to jsou zisky abnormální, to jest lichvářství. A když mne p. kol. Novák donucuje, abych se dotkl stavebního odboru, konstatuji, že dnes ve stavebním odboru nespokojuje se nikdo s občanským ziskem a zejména ne na stavbách státních nebo státem subvencovaných, že si tam nechají platiti na 1 m2 zdiva 400 Kč, v kterémžto obnosu je zahrnuto 25% na režii, t. j. 100 Kč. Já myslím, že ze stavebního odboru by mi nikdo nedokázal, že režie pohltí celých těch sto korun.
Já rozumím však otázce existenčního minima tam, kde se chce docíliti stability v hospodářských poměrech. Když se řekne stabilisace mezd, aby bylo možno docíliti stabilisace cen za výrobky, to už jest potom něco jiného. Proto jsme také i přes to, že pro nás to populární nebylo, dali souhlas, aby tyto tendence byly v zákoně obsaženy. V zákoně jest řečeno, že se kolektivní smlouvou upraví mzdy, aby na základě těchto stabilisovaných mezd bylo možno provésti kalkulaci cen za stavební hmoty a za všecky ty výrobky, kterých při stavbách jest potřeba. Proto mne překvapuje stanovisko p. kol. Kučery, který se domnívá, že kap. II., která mluví o rozhodčích soudech, jest pro dělnictvo nebezpečná. My bychom si nemohli vzíti na svědomí jako zástupci dělnictva, aby se nám mohlo vytýkati, že tento velký cíl, který sleduje předložený zákon, nemůže býti uplatněn jen proto, že dělnictvo nechce přistoupiti na rozumné řešení hospodářského problému, že se vzpírá ustálení mezd, aby se mohly také ustáliti ceny za stavební hmoty. Nebezpečí pro dělnictvo není zde žádného, poněvadž rozhodčí soudy budou rozhodovati jen v takových případech sporných, které nejsou v kolektivních smlouvách a dosti jasně vysvětleny a odborové organisace se svými kolektivními smlouvami zůstanou i nadále nedotknutelně tak důležitým faktorem, jako byly do dnešního dne. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
A když mne p. kol. Kučera uvedl do té choulostivé situace, abych se dotkl také § 17, tož, prosím, doporučuji, aby si ho každý bedlivě pročetl a uvidí, že co je v § 17 obsaženo, nijak se nedotýká ani osobní ani koaliční svobody dělnictva. Jakkoliv je tam vysloven určitý zákaz stávek a výluk, že to není zákaz absolutní, nýbrž zákaz, který je uplatněn jen potud, pokud to právě dovoluje základními zákony zaručená osobní a koaliční svoboda dělnictva.
Ale já jsem přesvědčen, vážení pánové a dámy, že i tak to, co jest v zákoně uvedeno o rozhodčích soudech, není jen bez významu. Já se domnívám, že na základě těchto ustanovení bude možno každý spor dříve, nežli by měl býti vyhrocen v krajní konflikt, ve stávku anebo výluku, musí býti předkládán rozhodčímu soudu a že přece jen zabrání mnohým poruchám, s kterými bychom se shledali při provádění této veliké akce, již zákon sleduje.
Nebylo také potřebí, aby pan kol. Kučera tolik bagatelisoval ty cenové soudy, o kterých se mluví ve hlavě III. Já vím, že pan kol. Kučera měl na mysli ty cenové soudy, které dnes prakticky působí, ale které jsou daleko jinak složeny, nežli stanoví tento nový zákon. Jestliže cenové soudy jsou složeny ze zástupců téhož pracovního odvětví, ze zaměstnavatelů i zaměstnanců, jest pochopitelné, že žádný z těchto dvou faktorů nemá zájmu na tom, aby se uplatňovaly jakékoliv nízké ceny, poněvadž, čím větší ceny za výrobky se uplatňují, tím větší je dána možnost, aby se na něm obě strany vyhojovaly: zaměstnanci na mzdě a zaměstnavatelé na zisku. Ale ty cenové soudy, o kterých mluví zákon, mají býti složeny poněkud jinak. My jsme počet přímých interesentů v pracovním odvětví zaměstnaných omezili jen na dva: jednoho zástupce zaměstnavatelů a jednoho zástupce zaměstnaných. Ostatní členové tohoto cenového soudu jsou odborní znalci anebo lidé, kteří rozumějí struktuře výroby dotyčného pracovního odvětví. Jsou to živlové cizí, kteří mohou býti opravdu nestranní a kteří budou uplatňovati ne zájem zaměstnaných v tom oboru, nýbrž zájem konsumentů a zájem široké veřejnosti. Proto takové cenové soudy mají pro nás jiný význam a jinou důležitost, nežli dosavadní cenové soudy a proto si také slibujeme od nich blahodárné účinky.
Já jsem, slavná sněmovno, přesvědčen, že ustanovení tohoto zákona přece jen samo o sobě nestačí, abychom měli zaručeno klidné provádění celé té veliké akce. Když už o tom byla řeč a byli jsme vlastně donuceni, abychom o tom mluvili, řeknu to upřímně, že daleko více, nežli na ustanoveních jednotlivých paragrafů, bude záležeti na stanovisku obou v hospodářském životě uplatněných skupin, zdali se bude skutečně ve stavebním ruchu nerušeně pokračovati či nikoliv. Bude-li se na jedné straně dodržovati přísně ustanovení o rozhodčích soudech a bude-li se na druhé straně přísně dodržovati ustanovení o soudech cenových, pak jest klid ve stavebním odboru možný a jsou umožněny pronikavé účinky celého zákona.
Ale my odhlasováním tohoto zákona
jsme splnili pouze část tohoto úkolu. Důležitější úkol nás čeká
právě při provedení jeho ustanovení a to závisí na pochopení a
dobré vůli obou stran. Má-li se to pochopení projeviti, tož očekáváme
první důkaz v tom způsobu, že bude odvolána výluka, která do dnes
ještě ve stavebním odboru trvá. Pochopení chceme viděti také na
straně vlády a chceme, aby ona vyšla z dosavadní pasivity, aby
zakročila ve výluce a provedla to, co je v její moci, aby odpor,
malicherný odpor zaměstnavatelů zlomila. Nestane-li se tak, upozorňuji,
vážení pánové a dámy, že každý i sebe ideálnější zákon je nedostatečný,
každý sebe ideálnější zákon je málo platný, jestliže ti, v jichž
rukou je provedení, místo svorné a klidné spolupráce pokračovali
by v úporném boji, který byl zahájen a kdyby tu nebylo nikoho,
kdo by projevil zájem, aby boj byl skončen a aby po výluce přikročeno
bylo k positivní práci ve stavebním podnikání. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval: Udílím
slovo dalšímu řečníku posl. Biňovcovi.
Posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Jednou z hlavních překážek žádoucího rozvoje hospodářského života našeho mladého státu je dosavadní zdlouhavé řešení katastrofální nouze bytové. Příčina tohoto zdlouhavého řešení vězí pak z největší části ve spekulaci a lichvě s pozemky a v konjunkturní spekulaci se stavebními hmotami. Proto je nutno, aby v zájmu blahobytu celého národa na očekávaný rozvoj živností a průmyslu a v tom spočívající odstranění zhoubné nezaměstnanosti dělnictva působeno bylo cestou zákona, aby podnícena byla poctivá podnikavost, prostá vší spekulace a hyperspekulace. K tomuto cíli směřuje celá soustava právě projednávané předlohy. Je ovšem samozřejmé, že žádný zákon a také žádné zřízení není tak universální, aby prospěl nebo prospělo každému a všem, a musíme proto podstatu a účel i této předlohy posuzovati dle toho, jak velikému počtu obyvatelstva bude prospěno a kolik bude těch, kdož se budou cítiti zkráceni a na svém majetku dotčeni. Dle mého názoru bude v tomto případě postižena jen spekulace jedinců, hovějících si v rentě pozemkové a v bezohledných ziscích, ale zájmu veřejnému a klidu lidí bez bytu a přístřeší a tím také bez rodinného štěstí, bude jen zpomoženo. Původ právě projednávané vládní předlohy je v akcích, které podnikala družstva stavební i obce, která ve svých stavebních snahách zůstala na holičkách proto, poněvadž tu není žádné finanční podpory a ochrany, která by vydatným způsobem jejich snahy mohla podporovati. Tyto snahy stělesněny byly ve velice četných předlohách, které vláda předložila jak tomuto slavnému shromáždění, tak také senátu, a můžeme říci, že iniciativa právě těchto předloh byla příčinou, že strany této sněmovny se sešly, aby z několika elaborátů, o kterých měl jednati senát a také tato sněmovna, vytvořen byl jeden elaborát, jako součástka celého stavebního podnikání, směřujícího k zdárnému rozřešení bytové nouze. Po stránce administrativní je předloha dobře promyšleným konstruktivním souhrnem, je soustavou všech stavebnímu podnikání potřebných ustanovení na rozdíl od všech možných jiných zákonů, které jsme jak v dřívějším revolučním shromáždění, tak i v tomto shromáždění vytvořili. Toto zpracování osnovy zákona o podpoře stavebního ruchu po stránce administrativní mělo by býti příkladem vší naší zákonodárné činnosti, která by měla konec konců míti jeden cíl, abychom si vytvořili celou naši zákonodárnou administrativu a abychom již nebyli nikdy odvislí od dřívějších rakouských zákonů a proto, poněvadž máme dojem, že snahou a povinností naší musí býti ne tvořiti zákony pro úřady a úředníky, nýbrž tak, aby širokým vrstvám lidovým, pro něž platí, byly pochopitelné a srozumitelné. Tedy po této stránce je předloha opravdu dílem, které bude v širokých vrstvách lidových opravdu uvítáno proto, poněvadž při konstrukci předlohy nejsme odkázáni na vyhrabávání starých, ztrouchnivělých rakouských zákonů a může se celá bytová akce a podnikání opírati o právě projednávanou předlohu.
Po stránce meritorní sleduje předloha snahu:
1. Po získání a zabezpečení stavebního místa, neboť tato otázka je velice důležitá a v předloze věnuje se jí náležité porozumění.
2. Poskytuje záruku a podporu stavebním nákladům v míře velice dostatečné a rovněž tak úlevy daňové jsou význačné.
3. Tato předloha poskytuje zabezpečení a stálost stavebních hmot.
4. Zlevnění stavebních materiálů a součástek pomocí specialisace výroby.
5. Zjednodušení administrativy státní a místní a konec konců umožňuje také stavební zkonsolidování obcí.
Pokud se týče kapitoly, pojednávající o zabezpečení stavebních pozemků, mám za to, že jest to jedna z nejvýznačnějších statí předlohy, poněvadž překážkou stavebního podnikání byl nedostatek pozemků a spekulace s pozemky. Předloha umožňuje, aby zájemníci, obce, okresy, tak jako soukromá stavební družstva, krátkou cestou mohli nabýti stavebních pozemků. Dále umožňuje, aby tyto pozemky nebyly předmětem spekulace a dává naší státní a okresní administrativě možnost, aby odhadla ceny pozemků ne se zřetelem k soukromým zájmům majitele pozemků, nýbrž se zřetelem k té velké otázce bytové akce, protože právě tento cíl musí býti vodítkem pro všecky naše státní i okresní orgány. Vlastníci půdy zemědělské až dosud podléhají úpadku morálky obchodní a žádají za pozemky ceny naprosto přemrštěné a tak stavební akci znemožňují. Jest tedy na úřadech a úředních orgánech, které touto věcí se budou zabývati, aby přecházely přes snahy a požadavky soukromníků, aby daly přednost veřejnému zájmu stavebnímu.
Důležitou otázkou při provádění předlohy bude stanovisko našich obcí. Já s praktického hlediska mohu říci, budou-li naše obce pohotové, vystihnou-li význam právě projednávané předlohy a budou-li míti smysl pro radikální řešení celého bytového problému, že v tom okamžiku dána jest jim také možnost, aby si zkonsolidovaly polohovou úpravu obcí, která jest rozvrácena spekulací majitelů pozemků fideikomisních, fondových a jiných statků, aby všecky pozemky, které až dosud rozdírají celek obecní, náležitým způsobem zastavily.
Po této stránce dává předloha velikou výhodu našim obecním správám a umožňuje jim, aby zejména otázku kanalisační, regulační, osvětlování ba i bezpečnostní a otázku policie náležitým způsobem vyřešily, zkrátka a dobře, aby si z jednotlivých obcí udělaly celky opravdu vkusné a spořádané a všemi možnostmi, kterých se týká obecní správa, nadané.
Zejména obracím se proti obavám, které zde byly se strany jednotlivých pánů řečníků pronášeny, že snad obcím se nevychází vstříc, že snad zájmy obce budou předstiženy zájmy soukromníků. Ne tak. Představuji si, že jedině správným a povolaným iniciátorem v celém stavebním podnikání musí býti obec, která v okamžiku, kdy tento zákon stane se účinným, jest povinna, aby svolala všechny zájemníky a interesenty na stavebním podnikání dohromady, jak své zástupce, tak také zástupce družstev a soukromníků a společně s nimi vytvořila jediný soustavný stavební plán, který bude řešiti celý stavební problém rozvoje obce a současně s ním bytovou otázku.
Vedle pozemků, které, jak pravím, mají býti co možno nejlevnějším způsobem získány k účelům stavebním, padá hodně na váhu stabilisace cen stavebních hmot. Dnes nebylo možno žádnému podnikateli, žádnému stavebníku, aby mohl vykalkulovati napřed na týden, nebo na 14 dní, natož pak na celou periodu stavební pevné ceny stavebního materiálu. Dnes jsou ceny takové, zítra už jinaké. Řekněme si upřímně, že také mzdy dělnické, které přirozeně odrážely se od stále pohybujících se cen životních potřeb, nebyly stálé a to všecko bylo na potíž stavebního podnikání, poněvadž takovému podnikateli, který se odhodlal ke stavbě za 1 milion K, za měsíc musila býti stavební jeho hodnota anebo úvěr zvýšen na 1 1/2 mil. K. Na základě toho byl také celý stavební ruch při řešení bytové otázky znemožňován. Mám do jem, že při dobré vůli podnikatelství, majitelů podniků, při dobré vůli zástupců dělnických vrstev jest možno tento problém ke spokojenosti všeho našeho obyvatelstva a k odstranění bytové nouze skutečně vyřešiti. Ovšem, v první řadě musí působiti také stát, který má povinnost svými orgány hledati východisko anebo střední a vhodné cesty směřující k stabilitě jak mezd dělnických, tak také cen výrobků podnikatelských atd. Stát ovšem až dosud málo spolupůsobil v této věci. Jsou zde výmluvy na nedostatek úředníků, personálu atd. Já mám dojem, že tyto výmluvy jsou do jisté míry opodstatněné, ale že nám z největší části schází autorita, schází vliv a odhodlanost, které jest potřebí naproti úpadkům morálky, která je ve všech stavech našeho obyvatelstva zahnízděna. Jedině přímočarou politikou stavební, která musí býti bezohledná na zisky podnikatelské, dostaneme se k radikálnímu vyřešení celého bytového problému. Stát může svým vlivem mnoho působiti ke zlevnění stavebních hmot tím způsobem - a na to má právo - že nařídí specialisaci všech výrobků a produktů, kterých potřebujeme, všech hmot i všech součástek, kterých potřebujeme ke stavbě obytných budov. Nebude to nic nového; podíváme-li se již v dobách předválečných do Německa, do Ameriky, do Anglie, už tam vidíme, že nejúčinnějším a nejvlivnějším prostředkem ke zlevnění výrobků byla specialisace výroby. Zdá se to mnohým jednotvárným, ale mám dojem a jsem přesvědčen, že jde nám v první řadě o účel, o určitý cíl, a k tomuto cíli musíme i tyto naše názory a nápady podříditi. Typováním jednotlivých staveb ulehčí se stavební administrativě, ulehčí se jednotlivým zájemníkům na výrobě stavebních hmot. Zjednotvárnění jednotlivých součástek přivodí také daleko rychlejší výrobu, přivodí určité schopnosti dělnických vrstev při výrobě jednotlivých součástek. Specialisace už dávno byla kýženou snahou lidí, kterým jde o to, aby všecky předměty a součástky, kterých potřebujeme třeba pro stavební účely, byly zlevněny. Mám dojem, že také bude povinností našeho státu a našich úřadů, které se budou zabývati řešením bytové kalamity, aby všemi vhodnými a bezohlednými prostředky působeno bylo k tomu, aby nouze o stavební materiálie neznamenala jejich zdražení a spekulaci s výdělkem. Přijdeme-li opravdu do intensivní stavební akce stavebního podnikání, bude to jistě jedna z hlavních překážek, kterou zaznamenáme, že bude nouze o stavební materiál. A tu tedy nesmí poptávka po stavebních hmotách znamenati zvýšení cen. Státní administrativa musí už v prováděcím nařízení na to pamatovati a zabrániti všemožným snahám, které by tíhly k spekulaci a většímu výdělkářství. Už teď bychom měli počítati vedle uhlí a cihelných výrobků také na to, aby všechny naše skály byly přivedeny do pohybu. Poznamenávám, že tu nejde jen o státní administrativu stavební v ministerstvu veřejných prací a sociální péče, nýbrž že by se mělo také připřáhnouti ministerstvo národní obrany se vším svým parkem a vším svým mužstvem, aby zkrátka a dobře i tam byly získány prostředky k tomu, abychom nerušeným způsobem stavební podnikání mohli zahájiti. Nouzi o staviva je možno řešiti také jiným způsobem. Máme leckde pevnosti, jako pevnost Terezínskou, kolem Prahy máme také příkopy a hradby, které rozvoji měst hodně překáží. Ty hradby rozbourati jest již dávnou snahou a tužbou správ různých měst a okrsků. Zde by také měla národní obrana na místo zbytečného panáčkování jednou komandovati naše vojáky k tomu, aby v této době bídy o stavební materiál hradby se rozbouraly, aby užitečnější prací nějakým způsobem národní obrana přispěla k vyřešení příprav ke stavebnímu podnikání. Hmoty, které by se takovým způsobem získaly, nebyly by snad způsobilé k stavění zdí pro obytné budovy, ale jako základní zdivo by byly jistě velmi výhodné.
Hlavní otázkou při realisaci právě projednávané předlohy bude otázka peněžní. Půjde tu o finanční operace státní. Předloha slibuje, že stát pomocí losové půjčky získá 1 miliardu kapitálu. Slibuje dále, že z hotovosti státní dá se určité množství milionů na rozřešení bytové nouze státních zaměstnanců a vedle toho také na dostavění budov obytných, jichž stavby byly zahájeny v roce 1919 a 1920. Mám dojem, že tyto hotovosti nebo tyto kapitály nejsou ještě dostatečné a že budeme museti během letošního roku, pak-li se nám podaří rozpoutati, řekl bych rozvášniti stavební podnikání, ještě jednou tuto otázku peněžní učiniti předmětem jednání a snažiti se, abychom za každých okolností potřebné finance k stavebnímu podnikání sehnali. Předloha se snaží získati anebo použíti k tomuto stavebnímu podnikání soukromých nebo veřejných peněžních ústavů. Mají se zříditi tak zvané svazky peněžních ústavů za tím účelem, aby se zřídil zvláštní fond stavební, do kterého by přispíval stát, a který by byl zárukou, že projekty bytové mohou býti také bezstarostným způsobem zahájeny a také provedeny. Počítá se s podporou počínající u soukromých staveb 60% a dospívající u staveb družstevních, obecních a okresních až do 95% státní garancie, po případě státní půjčky, prostřednictvím peněžních ústavů resp. fondů peněžních ústavů zřízených s podporou jejich pro tyto stavby.
Já bych neváhal vysloviti přání, aby tyto fondy stavební byly předmětem úvahy ministerstva pošt a telegrafů, resp. řiditelství poštovní spořitelny, která by měla své velké hotovosti také exponovati k podpoře stavebního ruchu. Také by nebylo na škodu, aby obsah a snahy předlohy, kterou právě projednáváme, byly předmětem úvahy správ našich okresních nemocenských pokladen, úrazové pojišťovny a aby tam také v oboru sociálním správy těchto pokladen projevily účast na vyřešení tohoto palčivého problému. Jde přece o to, abychom za každých okolností sehnali pokud možno největší kapitálové hodnoty. Snad by, kdyby byla dobrá vůle u našich peněžních ústavů, nebyla opodstatněna naše starost, kterou máme, ale při povaze a ztrnulosti a úpadku morálky, která jest i v peněžních ústavech zřejmá, neboť i tam se honí správy těchto podniků po okamžitém velkém zisku, kdyby tam bylo pochopení pro stavební akci, pro potřeby její klientely, pak by bylo možno souditi, že budeme míti kapitálu stavebního dosti, ale, jak pravím, i tam jest morálka pokleslá a bude se více hověti okamžitému úspěchu finančnímu, docílenému rychlým obratem, a ne takovémuto prospěšnému našemu státnímu hospodaření.
Apeloval bych na členy vlády, aby, když již zákon sám nedává zřejmou povinnost stavební peněžním ústavům aby se angažovali účinným způsobem při fundování této akce, aby v prováděcím nařízení bylo důtklivým způsobem dáno na vědomí peněžním ústavům, že jsou povinny na prospěch vyřešení této bytové otázky také opravdu zdatným způsobem se exponovati. A mohu prohlásiti, že, kdyby se skutečně toto naše přání nesplnilo a také to přání, které k prováděcímu nařízení naproti peněžním ústavům je projeveno, kdyby se nesplnila tato naše očekávaná tužba anebo snahy, že budeme pamatovati na to, abychom také zákonným ustanovením striktním a jasným přiměli všecky peněžní ústavy k určitému a přesnému vyřešení povinnosti ke stavebnímu podnikání. Zatím nechceme nějakým příkazem a rozkazem snad diktátorským anebo zákonodárným tuto povinnost jim uložiti, poněvadž právem očekáváme, že jistě vystihují všecky následky nynější bytové kalamity a že následkem toho budou míti smysl pro to, aby spolupomáhaly při řešení tohoto problému.
Palčivou otázkou při této věci ovšem bude stanovisko peněžních ústavů v obvodech národnostně smíšených. A tu bych chtěl říci jednu větu, že nechtěl bych aby účast peněžních ústavů na řešení bytové otázky následovala pány z německých lavic tamhle. (Ukazuje na prázdné německé lavice.)
Byli jsme svědky o pravdu nechutné akce, která včerejšího dne s tohoto místa byla zahájena. V tomto zákoně se nejedná o žádný úskok a žádný neprospěch pánů zástupců s německé strany, naopak po stránce věcné snažíme se opravdu nestranným způsobem, na všechny strany prospěšným, vyřešiti bytovou otázku, kalamitu nynějšího nedostatku bytů.
Přál bych si, aby skuteční hospodářští representanti německého národa měli poněkud větší smysl pro vyřešení bytové otázky, nežli měli zástupci Němců včera s tohoto místa. (Výborně!) Ta otázka bude hodně palčivá a my bychom neradi viděli, aby došlo k tomu, aby jak v obvodu německém, tak v obvodu českém a snad na Slovensku lidé, kteří náhodou se budou hlásiti k jinému národnostnímu příslušenství, než k jakému patří správa peněžních ústavů, byli v dobrodiní tohoto zákona zkracováni. My, kteří jsme spolupůsobili na této osnově, měli a byli jsme prodchnuti dobrou vůlí na všecky strany a ani nás nenapadlo, že bychom mohli anebo měli dojíti k nějakému zdání o tom, že by měli pánové jiné národnosti býti dotčeni anebo zkráceni v obsahu tohoto zákona. My na všechny strany snažili jsme se proniknouti spravedlností a mohu prohlásiti, že spravedlnost se shora i zdola jest základem spokojenosti našeho obyvatelstva. Tato s měrnice byla nám vedoucí, a prosil bych také pány s německé strany, aby byli prosti všeho stranictví, vyplývajícího z národnostního příslušenství, a v první řadě se věnovali činnosti pro velkolepou věc, kterou dnes projednáváme.
Jedná se o to, kdo má míti také účast na dobrodiní tohoto zákona. Jde v první řadě o to, aby se uplatnily župy. Nejsou sice ještě zkonsolidovány, ale již dnes je zřejmo, že v otázce organisace žup bude hodně padati na váhu také otázka bytů, otázka stavby vůbec atd.; dále okresy, obce, družstva, soukromníci s drobnými úsporami a snahou po opatření a vybudování vlastních příbytků. Předloha dává také možnost, aby i těm soukromníkům, kteří mají své vlastní kapitály, byla dána možnost a naděje na zúrokování těch kapitálů i tenkráte, když by hodnota jejich bytů neodpovídala investovanému kapitálu. Jest ovšem věcí zase prováděcího nařízení, do jaké míry bude stát podporovati stavby, veřejné podnikání župami, okresy, obcemi a družstvy a do jaké míry bude chtíti také působiti soukromé podnikání, a tu bych zase kladl důraz na to, aby správa bytové akce státní a správa fondů stavebních všemi možnými prostředky čelila nějaké spekulaci a touze po velikém zisku. Nám nemůže jíti o to, abychom ustanovením této předlohy a snad ustanovením nějakého prováděcího nařízení brali v prvé řadě zřetel na to, aby konjunkturní zisk podnikatelů byl nějakým způsobem udržen nebo zveleben anebo zhodnocen, nýbrž naopak, nám jde o to v první řadě, abychom se nejlacinějším způsobem dostali k vyřešení celé bytové kalamity. A proto je třeba, aby celá státní správa, od těch ministerských úřadů až po ty okresní politické a stavební úřady, prodchnuta byla snahou, aby i tam, kde půjde o podnikatele soukromé, o spekulaci, aby do jisté míry byl zisk jejich obmezen, aby tam se jednalo o určité typy výdělku, které mohou býti prováděcím nařízením odtaxovány.
Pro venkov bude míti předloha velice důležitý význam. Na venkově daleko snadněji než ve městech může se pustiti náš domkář do zvětšení své stavby, poněvadž zákon dává možnost, aby vedle novostaveb také přístavby a nástavby obytných budov a příslušenství byly státem resp. z bytových fondů podporovány anebo garantovány. Na venkově je také možno, aby lidé s malým kapitálem - a já bych si neváhal prohlásiti po zkušenostech, kterých jsem nabyl - aby lidé s opravdovou chutí pracovní pustili se i bez kapitálu do podnikavosti stavební, neboť není vždycky stavební hodnotou peníz, nýbrž také práce člověka, který si chce dopomoci k vlastnímu bydlení. Tam je možno značnou položkou rozpočtený náklad zúrodniti anebo zhodnotiti ve vlastní přičinlivé práci, která se může na venkově osvědčiti v lámání kamene, kopání písku, pomocné práci při stavbě atd. a jistě může býti značně hodnocena při rozpočtové položce. Je potřeba jenom opravdu vznítiti anebo zachytiti, řekl bych, tu dnešní nouzi o byty a ty útrapy zaměniti opravdovou chutí pracovati k tomu, aby si každý pomohl k svému vlastnímu obydlí. Očekáváme zejména na venkově značného úspěchu od této předlohy a proto odpíráme anebo odrážíme domněnky, že tato předloha bude zase jen negací a náplastí na nynější bytovou kalamitu. Mám dojem, že musíme odtud působiti - a to bych také zase adresoval na pány representanty vlády - popularisováním návodu, popularisováním výkladu, jak a kterakým způsobem bychom nejdříve k rozřešení bytové krise mohli dospěti. Ve všech jiných státech, zejména ve státech vysoké hospodářské úrovně nešlo vždycky jenom o to, že tu kapitálově silní nebo zdatní jedinci stavěli, tam také morální podpora značně působila a zejména popularisování určitých stavebních typů přivolilo, že na př. města Anglie nebo Ameriky ve svých periferiích jsou prosta jakýchkoliv velikých budov a jsou zařízena na malé budovy, které vlastním přičiněním stavebníků namnoze byly vytvořeny. Něco podobného se bude museti státi také zde. My k tomu chceme přispěti tím, že v předloze rušíme nynější zkostnatělé zřízení stavebních řádů, že dáváme možnost, abychom všemi možnými způsoby, všemi možnými cestami a prostředky dostali se k vyřešení bytové kalamity. Není potřebí také již podle našeho názoru stavěti při malých budovách zdi silné jako dnes, 45 až 60 cm, nemusíme stavěti při velkých budovách metrové zdi, nemusíme vždy míti dobře pálených cihel, poněvadž technika a technické výzkumy dokázaly, že je to všechno příliš zkostnatělé, drahé atd. Při tom, když se jedná o tak velkou věc jako jest vyřešení bytové kalamity, jest možno všech stavebních hmot a prostředků ke stavbě použíti. To má svůj veliký účel proto, poněvadž v obvodech, kde máme určité bohatství lesů, dříví atd., můžeme dospěti k tomu, že nemusíme používati zdiva kamenného a také snad pálených cihel, nýbrž můžeme používati také bohatství lesního k tomu, abychom příbytky našim lidem, bez bytů jsoucím, zabezpečili. To však, jaké dobrodiní a jak rychle toto dobrodiní přinese tato osnova nebo příští zákon našemu obyvatelstvu, bude spočívati - a také osud toho - leží v rukou státní administrativy. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)