Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

7. zpráva výboru zemědělského o vládním návrhu zákona (tisk 1298) upravujícího starší smlouvy o těžbě dříví (tisk 1517).

Zpravodajem jest pan posl. Mašata. Uděluji mu slovo. (Hlasy: Zpravodaj není přítomen!)

Nebude-li proti tomu námitek, přikročil bych k odstavci

9. zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1437) o všeobecné dani výdělkové pro rok 1921 (tisk 1533).

(Námitek nebylo.)

Námitek není, přikročíme tedy zatím k vyřízení odstavce 9. Zpravodajem jest pan posl. Slavíček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona o všeobecné dani výdělkové pro rok 1921 jest v podstatě žádost o prodloužení zákona dřívějšího a jedná se jen o to, aby vláda měla zákonný podklad k vyměřování a vybírání všeobecné daně výdělkové také pro rok 1921. Stalo se totiž to, že Národní shromáždění schválilo dne 29. ledna 1920 zákon ze dne 29. ledna 1920, čís. 71 Sb. z. a n. o ukládání všeobecné daně výdělkové. Současně s tímto zákonem byla přijata resoluce, která omezuje platnost zákona jen pro rok 1920. Vláda dle tohoto, zdálo by se, by mohla žádat jen o prodloužení platnosti zákona pro rok 1921, a e protože se jedná v předloze o některé nepatrné výjimky, lépe řečeno, rozšíření zákona tohoto, podala vláda zvláštní předlohu. Výbor rozpočtový ji projednal a zejména vzal na vědomí znění článku druhého o "§ 2 odst. 2 lit. b) zákona o osobních daních se zrušuje a nahrazuje se takto: b) dobývání podstaty parifikační půdy (§ 16 zák. ze dne 24. května 1869, čís. 88 ř. z.), pokud nedochází k dalšímu zpracování, leč by podnik měl vysloveně průmyslový ráz." Potom jest tu malá odchylka v článku I. velice podrobně odůvodněná vládou samou a zní: "Co se týče jednotlivostí, není třeba zvláštního výkladu; § 1 rozšiřuje předpis daně na rok 1920 též na rok 1921 a § 2 stanoví pro výjimečné případy, že by se přece jevila potřeba nového vyměření daně, úplnou paritu strany se státem, poskytuje oběma stejnou míru ochrany." Jedná se totiž o to, že v § 2 předlohy se praví: "Jestliže se provozovací poměry podniku (zaměstnání) v roce 1920 oproti roku 1919 podstatně změnily, může poplatník ve lhůtě 30 dnů po doručení platebního rozkazu žádati, prokázav zhoršení, aby všeobecná daň výdělková na berní rok 1921 upravena byla dle provozovacích poměrů, jak v průměru se jevily v roce

Rozpočtový výbor shledává nutnost toho a vládní návrh zákona doporučuje k schválení.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Také o této osnově zákona míním dáti hlasovat, poněvadž nebyl podán žádný pozměňovací návrh - osnova sama skládá se ze tří článků - najednou. (Námitek nebylo.) Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, jak jest obsažena ve zprávě výboru rozpočtového a jak ji teď právě pan zpravodaj doporučil se 3 články, jakož i nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona je schválena v prvém čtení.

Čtení druhé dám na denní pořad schůze příští. A teď přistoupíme k odloženému odstavci 7., ke

7. zprávě výboru zemědělského o vládním návrhu zákona (tisk 1298), upravujícího starší smlouvy o těžbě dříví (tisk 1517).

Zpravodajem jest pan posl. Mašata. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Mašata: Vláda předložila poslanecké sněmovně návrh zákona na úpravu starších smluv o těžbě dříví.

My všichni, kterým záleží na tom, aby lesní hospodářství v našem státě bylo trvalým a vydatným zdrojem státních příjmů a aby bylo pevným podkladem dřevního obchodu a průmyslu, který poskytnouti může tisícům rodin chudých horalů slušnou existenci, uvítali jsme tuto předlohu zákona s povděkem.

Účelem tohoto zákona jest odstraniti závady, které ohrožovaly lesní hospodářství a které vznikly z nedostatečného výnosu z výtěžku těžby dříví v oněch lesních hospodářstvích, kde těžba dříví byla zadána dlouhodobou smlouvou za peníz odpovídající dnešním nákladům udržovacím.

Znovuzalesnění vykácených ploch, ochrana lesních porostů, udržování lesních cest, potoků, bystřin a všechny práce k zvelebení lesního hospodářství v těchto lesních podnicích sloužící, nebyly vlastníky lesů prováděny prostě z té příčiny, že nebylo dostatečného příjmu z výtěžků lesních, čímž hospodářství lesní bylo ruinováno.

Zvláště na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde ustálen byl zvyk pronajímati těžbu dříví na dlouhou radu let, ohroženo je lesní hospodářství v míře největší. Kromě soukromých vlastníků lesů jsou to obce a stát, které jsou zavázány dlouhodobými nájemními smlouvami o těžbě dříví.

Smlouvy tyto byly uzavírány v době, kdy dříví bylo následkem slabé poptávky těžko prodejným předmětem a vzhledem k obtížné dopravě ze Slovenska a Podkarpatské Rusi bylo nutno dlouhodobými smlouvami zajišťovati si odbyt dříví.

Že takovéto smlouvy byly nevýhodné, vysvítá z toho, že na příklad dle jedné dlouhodobé smlouvy, kterou náš stát od uherského státu převzal a která byla uzavřena v roce 1881 s platností do roku 1930, přichází jeden prostorový metr palivového dříví přes 10 cm silného za 12 hal. a pod 10 cm síly dokonce za 6 hal., 1 m³ kulatiny měkké za 4˙- Kč a 1 m³ dubu a jasanu za 8˙- Kč. na pařezu.

Jiná smlouva uzavřená na lesním statku, který jest ve státní správě a která je platna do roku 1935, stanoví 1 m³ dubového dříví na 11 Kč a 1 prostorový metr paliva 2.50 Kč. Ještě křiklavější případ máme na Podkarpatské Rusi, kde kapitalistická společnost má pronajato 20.000 kat. jiter lesa do roku 1939 za 180 Kč jedno jitro lesa, které při minimální těžbě 200 m³ dává 1 m³ dubové, bukové a jasanové kulatiny za 90 hal. na pařezu.

Přímo monstrem jsou smlouvy, kde vlastník lesa jest povinen dodati hotové dříví na nakládací stanici. Dnes, kdy doprava 1 m³ dříví z lesa na stanici stojí více než 50 Kč a kdy zpracování dřeva několikráte podražilo, zavazují tyto smlouvy vlastníka lesa k dodání 1 metru brusného dřiví za 43 Kč a jeden borový pražec 2˙5 m dlouhý za 3˙50 Kč až 4˙50 Kč loco nádraží.

Charakteristickou při tomto stavu jest ta okolnost, že tyto smlouvy nemají naprosto žádného vlivu na zlevnění dříví pro konsum, neboť dřevařské firmy, které mají uzavřeny smlouvy, používají docílených výhod při dlouhodobých smlouvách k tomu, že přeplácejí dříví volné a znemožňují tak reelnímu obchodu zúčastniti se dřevního obchodu vůbec.

Zemědělský výbor projednal tento vládní návrh a doplnil jej tím, že zvláštním paragrafem 9. zajistil, aby zvýšené úplaty z upravených smluv použito bylo v prvé řadě k zvelebení lesního hospodářství.

Podotýkám, že osnova tohoto zákona po mém návrhu byla v zemědělském výboru jednomyslně schválena a že nebylo žádného pozměňovacího návrhu podáno. Prosím, aby slavná sněmovna tento zákon bez debaty přijala a schválila. (Výborně!)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Také zde rozprava odpadá. Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se).

Také o tomto zákoně, k němuž nebyl podán žádný pozměňovací návrh, - čítá 10 paragrafů - dal bych hlasovati najednou.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, s §§ 1 až 10 inclusive, s nadpisem jeho a úvodní formulí tak, jak jest uveřejněna ve zprávě výboru zemědělského, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen v prvém čtení a čtení druhé dám na denní pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen odstavec 7. a přikročíme k odstavci 8., kterým jest

8. zpráva výboru právního o usnesení senátu (tisk 1435) o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby vydala sazby pro výkony advokátů a jejich kanceláří (tisk 1518).

Zpravodajem jest pan posl. dr. Bartošek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Bartošek: Slavná sněmovno! Jest mým úkolem, abych odůvodnil a odporučil Vám osnovu zákona, kterým vláda má býti zmocněna, aby vydala sazby pro výkony advokátů a jejich kanceláří. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj posl. dr. Bartošek (pokračuje): O odměně advokátů v soudním řízení platí dosud v Československé republice na území práva dříve rakouského zákon ze dne 26. března 1890 čís. 58 ř. z., kterým byl ministr spravedlnosti zmocněn, aby pro výkony advokátů a jejich kanceláří nařízením vydal poplatkovou sazbu. Tímto zákonem jest však ministr spravedlnosti zmocněn, tarifovati pouze výkony jednoduché a často se opakující, sazbou takovou mohou býti upraveny jen odměny za výkony, které nevyžadují zvláštní námahy na př. za jednoduché rozmluvy se stranami, za soudní roky, při kterých se nejedná ještě ve věci samé, potom za různé manipulační úkony kancelářské a pod. Na základě tohoto nařízení byl také vydán advokátní tarif vládním nařízením ze dne 2. září 1919 čís. 498 Sb. z. a n., jehož sazby však dnes již nevyhovují potřebě. Jest nutno nově je upraviti a sice hlavně z toho důvodu, aby mohly na základě této nové úpravy býti také, potřebám doby odpovídajícím způsobem, upraveny mzdové nároky zaměstnanců advokátních kanceláří. Právě mzda těchto zaměstnanců má býti upravena příslušným nařízením advokátních komor, ale aby mohlo vůbec k této úpravě mezdní býti přikročeno, jest především potřebí, aby byla upravena tato otázka advokátního tarifu.

Z této příčiny byla předložena vládní osnova, o které zde teď jednáno a která již byla projednána v senátě. V senátě ústavně-právní výbor jednomyslně tuto osnovu schválil a také senát tento návrh zákona již přijal.

Zákon, o kterém se zde jedná, jest zákonem zmocňovacím, úprava jeho omezuje se toliko na řízení před soudy a soudy rozhodčími a na takové výkony, které průměrně lze oceniti: Pokud by šlo o požadavky autonomie stavu advokátního, tedy také zde osnova šetří potřebného zřetele tím, že určení sazeb podmíněno je předchozím slyšením komor advokátních a že mimo to účastníkům vyhraženo jest vždy právo smluvní volnosti o výši odměny.

Jest potřeba ještě jedné věci si všimnouti. Jest zcela účelno a v zájmu potřebné pružnosti, aby sazby mohly býti přizpůsobeny nejen dnešním potřebám časovým vůbec, ale také teritoriálně snad se odlišujícím poměrům hospodářským a sociální,. Této potřebě hoví § 4 navržené osnovy, podle něhož pro obvody jednotlivých sborových soudů druhé stolice mohou býti vydány sazby zvláštní.

Tak, jako to již bylo učiněno v senátě, tak budiž i mne dovoleno, také zde pronésti přání, aby právě proto, poněvadž na nové úpravě sazeb advokátních závisí naléhavá a neodkladná úprava platových poměrů koncipientů, úředníků a ostatních zřízenců advokátních kanceláří, nové sazby zavčas byly připraveny, aby hned s účinností tohoto zmocňovacího zákona mohly býti uvedeny v život.

Doporučuji sněmovně, aby předlohu, která již prošla senátem, schválila v navrženém znění.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá. Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Také o této osnově zákona, která má pouze 6 paragrafů, dám hlasovati najednou. (Námitek nebylo.) Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, s §§ 1 až 6, nadpisem a úvodní formulí, jak jest obsažena ve zprávě výboru právního, jež odpovídá usnesení senátu, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina, osnova zákona jest schválena v prvém čtení.

Druhé čtení také v této věci dám na denní pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen odstavec osmý denního pořadu našeho.

Přikročíme teď, poněvadž 9. odstavec byl již vyřízen, k 10. odstavci, kterým jest

10. zpráva výboru branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1017) a o návrhu posl. Jokla a soudr. (tisk 833), kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou (tisk 1535).

Zpravodaji jsou páni posl. Špatný a Jan Černý.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji posl. Špatnému.

Zpravodaj posl. Špatný: Slavná sněmovno! Zákon, kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacích příspěvků rodinám osob vykonávajících vojenskou službu, jest důsledkem branného zákona Československé republiky, který byl přijat ještě revolučním Národním shromážděním. Tímto branným zákonem byly odstraněny všecky výhody, jež za starého státu jednotlivým brancům byly poskytnuty. Revoluční Národní shromáždění přišlo k názoru, že tyto výhody obyčejně jsou nejvíce pro vrstvy bohaté, mocné a privilegované a že chudí, pracující lidé žádného valného podílu na těchto výhodách neberou. Revoluční Národní shromáždění zavedlo brannou povinnost stejnou pro všechny a tak absolutně odstranilo všecky výhody. Dalším důsledkem tohoto branného zákona je ustanovení vyživovacího příspěvku pro rodiny osob vykonávajících vojenskou službu. Paragraf 39 branného zákona mluví o tom, že zvláštní zákon ustanoví, pokud bude poskytován vyživovací příspěvek rodinám, jichž výživa závisela na osobách, vykonávajících činnou službu vojenskou. Až dosud vyživovací příspěvky poskytovány jsou rodinám vojínů, kteří jednak byli povoláni ke cvičení ve zbrani, jednak rodinám vojínů mobilisovaných. Rodinám rekrutů, rodinám nováčků vyživovací příspěvek poskytnut nebyl.

Vyživovací příspěvek byl v různých státech teprve za války upraven a byly to všecky státy, které zaopatřují rodiny svých bojovníků až na Srbsko, které vyživovacích příspěvků nezavedlo a kde také po spojení Srbska s Chorvatskem, Slavonií, Banátem a Dalmácií velmi těžce nesou tento důsledek občané, jejichž rodiny dříve používaly ve službě vojenské vyživovacích příspěvků. Zajímavým faktem se stává, že Československá republika jest prvním státem, který zavádí vyživovací příspěvky pro rodiny nováčků. Tento zákon se poněkud pozdržel. Bylo jistě nutno zavésti tyto vyživovací příspěvky již tenkrát, když noví branci nastupovali vojenskou službu. Náš vládní návrh byl podán teprve v prosinci a teprve nyní jest předložen v plenu Národního shromáždění. Tento zákon ponese pečeť zákona prozatímního. Vláda totiž navrhla, aby tento zákon měl působnost do konce letošního roku, do kteréžto doby chce podati návrh na jednotné zavedení vyživovacích příspěvků pro všecka odvětví vojínů. Tolik po stránce všeobecné.

Po stránce meritorní § 1 vypočítává ty, kteří mají nárok na vyživovací příspěvky. § 2 mluví o tom, kdo se považují za členy rodin, které mají podle ustanovení všeobecného občanského zákona proti povolanému nárok na alimenty. § 3 mluví o tom, že nárok na vyživovací příspěvek nepřísluší manželkám a manželským dětem osob uvedených v § 1 bod 1, byl-li sňatek uzavřen bez úředního povolení, potřebného podle § 36 branného zákona. § 4 vypočítává, že nárok na vyživovací příspěvek přísluší členům rodiny k vojenské službě povolaného jen tehdy, byli-li v době, kdy povolaný nastoupil službu vojenskou, nemajetní a k výdělku nezpůsobilí, a byla-li výživa jejich podstatně závislá na pracovním příjmu povolaného a povoláním tím je ohrožena.

Vládní návrh zde původně navrhl, aby nárok na vyživovací příspěvky měly pouze ty osoby, které by jinak připadly na obtíž chudinské péči, ale branný výbor a souhlasně s ním výbor rozpočtový v uvážení, že chudinský zaopatřovací příspěvek jest tak nepatrný, že někdy dokonce poskytují se 4 K měsíčně, toto ustanovení škrtl a § 4 podstatně změnil. § 5 dovolává se příslušného zákona o vyživovacích příspěvcích ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. z. a n., kde se ustanovují bližší podrobnosti o vyživovacích příspěvcích a zároveň o stížnosti k okresní, resp. zemské vyživovací komisi. Dále tento zákon odvolává se na zákon další, který zabývá se požitky válečných invalidů.

Branný výbor navrhl, aby tento zákon měl platnost od 1. ledna 1921 a, jak jsem již řekl, jeho působnost bude do 31. prosince 1921, do kteréžto doby nám vláda podá návrh na jednotnou úpravu vyživovacích příspěvků.

Tímto návrhem jest současně vyřízen také návrh posl. Jokla, Heegera, Hackenberga a druhů, aby změněn byl zákon ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. z. a n. o poskytování státních vyživovacích příspěvků.

K návrhu výboru branného byla usnesena příslušná resoluce, jíž se ministerstvo národní obrany vyzývá, aby v době nejkratší předložilo doplněk k brannému zákonu ve věci sprošťování těch branců, kteří jsou jedinými syny nemajetných starých a ku práci neschopných rodičů, jejichž existence závisela od jejich výdělku. Toto zákonné ustanovení bude míti účinnost až do zavedení miličního systému.

Rozpočtový výbor schválil ve své schůzi dne 10. února t. r. osnovu ve znění schváleném výborem branným beze změny a připojil se ku důvodové zprávě tímto výborem předložené.

K úhradě jest v rozpočtu státním na r. 1921 příslušná položka v kap. XXIV. titul 1, § 2, který vzhledem k provedené demobilisaci vojska zbude pro účely tohoto zákona k disposici.

Dále jest resoluce rozpočtového výboru, že pro případ, že by na příspěvky vyživovací nestačila položka v rozpočtu preliminovaná, ukládá se vládě, aby zavčas předložila parlamentu předlohu zákona na zvýšení vojenské taxy, kterou by se progresivním odstupňováním přidrželi k placení zejména občané bohatí.

Celkový náklad vlády na vyživovací příspěvky činil by asi 130 milionů korun.

Navrhuji, aby Národní shromáždění jak návrh zákona, tak i navržené resoluce přijalo. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo p. zpravodaji za výbor rozpočtový, jímž jest pan poslanec Jan Černý.

Zpravodaj posl. Jan Černý: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor vzal v úvahu branným výborem projednaný zákon o vyživovacích příspěvcích rodinám osob, vykonávajících činnou službu vojenskou a podrobil osnovu tohoto zákona zkoumání po té stránce, zdali příslušné krytí v rozpočtu je k disposici. V kapitole XXIV., tit. 1, § 2 jest položka na vyživovací příspěvky ve výši 100 mil. korun. Není sice právě pro tyto účely povolenou položkou a také již částečně bude do té doby, dokud nebude provedena úplná demobilisace, což již dnes skoro jest, do té míry vyčerpána, že již nebude položka tato plně k disposici, ale přes to dá se počítati, že na druhé straně budou úspory v některých jiných odděleních tohoto rozpočtu a že také příslušné úhrady, které jsou k disposici ke krytí státního rozpočtu, budou mnohem vyšší, než jak byly v rozpočtu stanoveny. Proto rozpočtový výbor vyslovil souhlas s předlohou, stanovenou branným výborem a doporučuje tuto předlohu k ústavnímu schválení. Mimo to usnesl se doporučiti ke schválení příslušné resoluce jak výboru branného, tak rozpočtového.

Předseda (zvoní): Přikročíme k rozpravě. Ke slovu jest přihlášen pan posl. Jokl. Uděluji mu slovo.

Poslanec Jokl (německy): Slavná sněmovno! Dne 19. března 1920 usneslo se konstitující Národní shromáždění o branném zákonu, v němž se praví v § 3, že zvláštním zákonem bude stanoveno, pokud jest povolovati vyživovací příspěvek příslušníkům rodiny, jejichž výživa závisí na osobě, která koná činnou službu vojenskou. Dnes máme 16. února 1921, trvalo tedy skoro plný rok, než sněmovna pro zdržení předlohy vládní osnovy byla s to, aby mohla se raditi o tomto zákonu. Od 1. října 1920 nastoupili již nováčkové službu vojenskou a v odůvodnění vládní předlohy se prohlašuje, že třetina příbuzných těchto nováčků potřebuje podpory. Můžeme si tedy představiti, jaká nouze a jaká bída nastala v nejširších kruzích příbuzných nováčků, nastoupivších vojenskou službu, hříšným opomenutím vlády.

Způsob, jakým se rodí tento zákon, vrhá truchlivé světlo na naši byrokracii. Ministerstvo národní obrany zaslalo v květnu 1920 všem zemským komisím pro vyživovací příspěvek přípis toho obsahu, aby co možná rychle oznámily ministerstvu národní obrany zkušenosti, které učinily se zákonem o vyživovacím příspěvku, aby toto ministerstvo mohlo těch zkušeností použíti při vypracování nového zákona. V listopadu 1920, tedy mnoho měsíců po tomto okružníku, tyto odpovědi pořád ještě nedošly ministerstva národní obrany. Staré přísloví sice praví: "Práce kvapná, málo platná". Při tomto zákoně však toto přísloví naprosto se nehodí, ačkoli nikdy nebylo by bývalo lehčí podati dobrou osnovu zákona, než v tomto případě. Byla by se musela vykonati jenom opisovačská práce. Zdědili jsme prvotřídní zákon o vyživovacím příspěvku po říšské radě starorakouské, máme také zákon z 23. července 1919, který by bylo možno hnedle přijmouti, a pánové nebyli by si museli příliš lámati hlavu, byli by mohli docela jednoduše přizpůsobiti ustanovení tohoto zákona poměrům, jaké jsou dnes. To se však nestalo, nýbrž, jak se zdá, vzali si do hlavy, že stůj co stůj musí býti vypracován nový zákon, a tento zákon je to nejhorší, co po této stránce vůbec kdy bylo uděláno, je to to nejreakčnější, co lze si představiti.

Budiž beze všeho připuštěno, že branný výbor se snažil provésti na tomto zákoně opravy. Bohužel pro protest výboru rozpočtového nebyly tyto opravy uskutečněny a tak máme dnes zákon, jenž vycházeje ze snahy vyloučiti několik málo neoprávněných z případného požívání vyživovacího příspěvku, vylučuje tisíce a tisíce oprávněných uchazečů předem z požívání příspěvku vyživovacího. Tak obsahuje zvláště ustanovení, které jistě vyvolá největší rozrušení, bude-li oznámeno veřejnosti. § 2 tohoto zákona vylučuje totiž z požitku vyživovacího příspěvku ženy, žijící ve společné domácnosti s mužem, nastoupivším vojenskou službu. Je to nejen opatření ukrutné, nýbrž i, vzato politicky, nejreakčnější opatření, které si lze představiti. Je to krok vzad proti zpopštělému starému Rakousku, jež svého času, v r. 1912, sice také vyloučilo z požitku vyživovacího příspěvku ženy neoddané, později však při novelisaci zákona v roce 1917 postavilo ženy žijící ve společné domácnosti na roveň s manželkami. Musíme se diviti, že tato myšlenka vůbec byla uskutečněna. Obyvatelstvo musí to pociťovati jako pohanu právě v okamžiku, kdy visí na všech nárožích plakáty o rozluce církve od státu, pro zesvětštění našeho celého politického a duševního života. A v tomto okamžiku přicházíte a chcete trestati družky manželství, které po léta žily ve společné domácnosti, za to, že se osvobodily z pout náboženství, z pout církve, tím, že jim nedáváte vyživovací příspěvek. Musíte povážiti, že zákon neplatí jenom pro nováčky, platí také pro muže ve věku 26, 28 a 30 let, kteří nastupují ke cvičení ve zbrani, kteří žijí snad již 10 let ve společné domácnosti seženou, která se povznesla k oné duševní výši, již prý chcete lidem dáti, kterou však trestáte tímto ukrutným opatřením.

I děti těchto mužů, nastoupivších službu vojenskou, žijících ve společné domácnosti se ženou, jsou v nebezpečí, že nedostanou vyživovacího příspěvku. Jenom v nejméně četných případech bude v praxi soudně zjišťováno, zdali muž, nastoupivší službu vojenskou, jest otcem dětí, a musíme jen znáti praksi našich okresních hejtmanství a úřadů, jež, jde-li o to, aby státní občan byl připraven o své dobré právo, provádějí to škrtnutím péra. Tyto děti budou aspoň museti vésti dosti krutý boj s byrokracií, aby jim byl vyhražen nárok jejich. K tomu přistupuje, že omezení jenom na osoby povinné alimentací, vede k tomu, že na př. pěstouni, kteří vychovávají dítě, kteří po 20 let o ně pečovali a se starali, kteří ve svém stáří chtěli míti ve svém schovanci oporu, když tento schovanec nastoupí službu vojenskou, nemají ovšem ani nároku na vyživovací příspěvek. Totéž platí o soukojencích, z nichž jeden nebo druhý vyrostl bez rodičů a kteří nyní byli vydržováni od muže nastoupivšího vojenskou službu. I tito jsou vyloučeni úplně z požitku vyživovacího příspěvku, ačkoliv beze vší pochyby z každého mravního zřetele je tu nárok na vyživovací příspěvek.

Branný výbor uznal tyto krutosti a proto přijal i můj návrh, aby k § 4 byl přidán dodatek, který zní takto: "Vyživovací příspěvek může býti přiznán i osobám, jež podle občanského zákonníka nemají sice práv alimentačních, jejichž výživa však prokázatelně úplně závisela na pracovním příjmu muže povolaného k službě vojenské a jest ohrožena, protože tento muž byl povolán k aktivní službě vojenské." V rozpočtovém výboru bylo toto ustanovení škrtnuto. Přejímáme tento návrh branného výboru a podáváme jej opět i zde ve sněmovně a očekáváme, že plenum této sněmovny má více uznání než úzkoprsí členové rozpočtového výboru. Kdyby proti našemu očekávání nebyl tento dodatkový návrh přijat, navrhujeme tuto resoluci: "Ministerstvo národní obrany nechť přikáže všem zemským a okresním vyživovacím komisím, že družka žijící ve společné domácnosti s mužem, nastoupivším službu vojensko, má býti uznána za oprávněnou k alimentaci."

Zvláštní krásou, která je jistě bezpříkladná, je § 3 tohoto zákona, který stanoví, že příbuzní muže nastoupivšího službu vojenskou mají nárok na vyživovací příspěvek jen tenkrát, jestliže vojenské úřady daly souhlas k uzavření sňatku a jestliže osoby, jichž se to týká, dobrovolně se nezřekly požitku vyživovacího příspěvku. To je vyděračný paragraf, že by mohl být, vzorem. Vojenské úřady budou napříště povolovati sňatek jen těm, kdož předem se zřeknou požitku vyživovacího příspěvku. Nejsem sociální hygienik a nechci zkoumati, je-li takové stanovisko oprávněno se stanoviska sociální hygieny. Jen bych rád poukázal, že toto opatření vlastně je v praksi docela a nadobro zbytečné, neboť to, co jsme zažili ve válce, válečné sňatky atd., přece samo sebou odpadá. Kdo nemá beztoho již trochu zajištěnou existenci, nebude se ženit. Je tu však nebezpečí, že tímto zákonem může býti vyloučeno z požitku vyživovacího příspěvku podle tohoto ustanovení zákona tisíce a tisíce manželek, které se provdaly v době od převratu až do doby, kdy nabyl platnosti nový branný zákon, a to bez souhlasu vojenských úřadů, protože státní a církevní úřady takového souhlasu vůbec nepožadovaly. Již technicky jest úplné provedení tohoto ustanovení nemožností. Jak mají uchazeči o vyživovací příspěvek podati důkaz, že před 6 nebo 8 roky skutečně měli souhlas vojenských úřadů k sňatku? Tento paragraf je nesmysl, není nic jiného než pramen šikan pro ženy a děti, které se budou ucházeti o vyživovací příspěvek. Budou-li úřady skutečně dbáti tohoto ustanovení zákona, může se státi, že rodiny budou trpěti hlad, než úřad se dostane k tomu, aby provedl rozhodnutí. Navrhujeme tudíž, aby § 3 byl škrtnut. V eventuelním případě podáváme tuto resoluci: "Ustanovení § 3 týkají se jen oněch osob, které vstoupí v manželství, až nabude tento zákon platnosti."

Také § 4 není nijakým dílem mistrovským. Nechci se pouštěti do jeho rozboru, protože byl uzavřen kompromis.

Ke konci rád bych se ještě zmínil, že zákon poukazuje k tomu, že k provádění tohoto zákona jest přibrati existující komise pro vyživovací příspěvek. Tu bych rád upozornil, že komise pro vyživovací příspěvek byly utvořeny v roce 1917. Od té doby jistě již u většiny vyživovacích komisí není už polovička členů, takže tyto komise dnes, ačkoliv by měly fungovati, ve skutečnosti nefungují a úřady, okresní hejtmané, z vlastní moci vyřizují agendy okresních vyživovacích komisí a zemských vyživovacích komisí. Požadujeme tudíž, aby existující vyživovací komise byly přibrány k součinnosti při provádění tohoto zákona, aby byly nově utvořeny okresní a zemské vyživovací komise. Víme ovšem docela dobře, že nemůže býti každý akt podán těmto komisím k vyřízení, ale jest možno, aby všechny sporné případy byly podrobeny rozhodnutí okresních, po případě zemských vyživovacích komisí.

Ke konci rád bych ještě poukázal, že je to bezpříkladná fiskální nespravedlnost, stanoviti den počátku platnosti tohoto zákona na 1. leden. Nováčci nastoupili službu vojenskou dne 1. října, jejich příbuzní jsou již od 1. října 1920 vydáni bídě a nouzi, jsou zadluženi a museli poslední svůj majetek prodati. Je tedy jen správno a slušno, aby měli také od 1. října 1920 nárok na vyživovací příspěvek.

Prosím, abyste vyhověli předneseným úvahám a přijali naše návrhy. (Potlesk německých poslanců.)