3. zprávě výboru I. státně zřízeneckého, II. rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1041), kterým se mění některá ustanovení zákonů ze dne 17. prosince 1919, č. 2 a 3 Sb. z. a nař. z roku 1920, o odpočivných požitcích státních zaměstnanců, o návrhu posl. dr. Schollicha a soudr. (tisk 797) a o příslušných peticích (tisk 1313).
Zprávodajom výboru štátne-zřízeneckého je p. posl. Brodecký.
Udeľujem mu slovo.
Zpravodaj posl. Brodecký: Vážená sněmovno! Návrhem zákona na úpravu poměrů příjmových staropensistů takovou, aby postaveni byli na roveň dnešním tak zvaným novopensistům, dostává se k rozhodnutí sněmovně zákon, o kterém sice vláda ve své důvodové zprávě říká, že nemá žádného právního závazku a žádné právní povinnosti, ale můžeme docela nepokrytě prohlásiti, že jest tu veliká morální povinnost státu ke zřízencům ve službách státu sešedivělým.
Když prováděn byl zákon č. 541, jemuž předcházela jakás takás úprava pensijních příjmů, bylo patrno, že tam, kde z uznání, že jest potřebí získati určité existenční minimum, vyplývá zákon, který toto minimum stanoví, musí dojíti přirozeně a logicky také k úpravě existenčního minima státních pensistů.
Pense, které tehdá ještě jaksi dominovaly, byly pense pohybující se na 2 až 3 Kč denně přes strašné drahotní poměry, které panovaly. Měli jsme pense zvláště u železnic t. zv. pense z milosti, kde u jednotlivých drah byla učiněna jakási smlouva za jeden rok služby 1 Kč měsíčně pense, čili za 40 roků služby měl dotyčný 40 Kč pense měsíčně.
Měli jsme pense z milosti podle staršího způsobu, kde pense z milosti dělala 240 Kč, 120 Kč pro vdovu, tedy pense naprosto nevyhovující. Když dělaly se drahotní přídavky, dělaly se na téže basi. Čím bídněji byl postaven zřízenec, tím nižší byly drahotní přídavky. A zatím, co se u aktivních zřízenců s platem patero- až desateronásobným upravovaly přídavky drahotní, u pensistů jakž takž byly drahotní přídavky také 6, 7, 12 Kč měsíčně.
Že tyto poměry nemohou zůstati, bylo jasno. Jestliže dnes byl slavné sněmovně předložen zákon k odhlasování, je to více méně věcí formy, poněvadž přesvědčení o neudržitelnosti a nutnosti upravení této záležitosti se provádělo tak, že není dnes nikoho, kdo by vůbec mohl pochybovati o tom, že by ten zákon přijat nebyl.
Zákonem nebude úplně vyhověno požadavkům, které v poslední době se znovu jaksi objevují, ale bude vyhověno úplně, ba více, požadavkům, které při projednání zákona č. 541 z roku 1919 byly tlumočeny, než si představovali ti, kdož o to žádali.
Právě ona okolnost, že převedeni byli státní zaměstnanci ze starých platových stupnic do nových, že byly započítány nové postupové lhůty a sumy, že stanovena byla docela nová základna, základna o 200-300% vyšší pro pensijní výměr, vedla staropensisty, totiž ty, kdož pensisty byli před koncem srpna 1919, k tomu, že žádali, aby byli postaveni aspoň na roveň novopensistům, kteří již v důsledku zákona č. 541 budou na jiné výměře posuzováni. Přání tomu nemohlo býti ihned vyhověno.
Ten rozdíl mezi tím, co bylo a co bylo žádáno, je tak veliký, že se musil rozděliti na 2 etapy. První etapou je zákon ze dne 17. prosince 1919, čís. 3 Sb. z. a n. z r. 1920, kde se poskytuje 80%ní zvýšení pensí až do obnosu 2400 Kč a kde se poskytují určité příplatky pensistům na ženu. Tím byla vyrovnána největší nespravedlnost a největší rozdíl. Další etapou jest, že tento zákon opravdu staví staropensisty na roveň novopensistům. Provedení zákona bylo vypočítáno vládou obnosem asi 190 milionů Kč většího zatížení. Propracováním ve státně-zřízeneckém výboru a sice hlavně pokud se týče pensistů z milosti, zvýšena byla tato položka o dalších 20 milionů Kč. Provedení zákona bude vyžadovati asi 220 milionů Kč. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Je zde jedna chyba, aby zákon mohl býti uvítán opravdu s ulehčením určitým všemi pensisty. A sice máme u nás kategorii pensistů t. zv. nepřevzatých. To jsou lidé, kteří pensionováni byli v některé jiné než k Československé republice přidružené části bývalé Rakouské říše. Tito lidé žili do nedávna z těch starých pensí, jak jim byly vyměřeny, a valutární rozdíl způsoboval, že pensista měl 40, 50 až 60 Kč měsíčně v době, kdy již byla drahota v nejvyšších svých stupních. Maličkost se stala doplněním, ale zákon sám se ještě neodhodlává k tomu, aby učinil úplně spravedlnosti zadost u těchto pensistů. Jedná se o lidi, kteří u nás byli již před převratem nebo po převratu. Jedná se o otázku, jak udává vláda, vzájemné dohody s dotčenými státy, které pensi vyměřovaly. Je to sice zásada, ale poněvadž se jedná celkem o obnos nepatrný, a o bídu a bolest přímo obrovskou, snažili jsme se, abychom nějakým způsobem v této věci zjednali nápravu. Všechny naše pokusy se rozbily o prohlášení vlády, že věc musí býti sjednána s dotčenými státy. Bylo docíleno jen tolik, že do důvodové zprávy bylo vzato ustanovení, že vláda je zmocněna, aby nové měsíční drahotní přídavky tak, jak v zákoně jsou obsaženy, v plné výši poskytla také těmto lidem. Tím je po mém soudu jistá zásada čekání na tu dohodu se státy ostatními porušena. Jsou to strašlivé případy, které vidíte, když přijdou lidé, kteří všeho všudy dohromady mají v dnešních poměrech 100 až 140 Kč měsíčně. Mám za to, že by se po této stránce dalo vyhověti posledně vyslovenému a na nejnižší míru redukovanému přání dotčených postižených, kteří žádají, když ne na roveň postavení dnes, tedy alespoň, aby pro ně byla provedena platnost zákona čís. 3. z r. 1920, totiž aby jejich základní pense zvýšeny byly o 80% až do toho obnosu 2400 Kč, jak je tam stanoveno. To je požadavek jistě velmi sympatický. Uvážíme-li, že jde asi o 600, nejvýše 800 lidí v naší republice, že se jedná o příslušníky naší republiky, že se jedná o naše lidi, kteří po větši ně velkou činnost svého života ztrávili ve službách v obvodech naší republiky, uvážíme-li, že by tu průměr dělal necelých 2000 Kč, vznikne nám otázka, jestli obnos 1,200.000 K. nanejvýše 1,600.000 Kč. stojí opravdu za to, abychom to velké dílo, které tímto zákonem bude provedeno, nechali neúplné a nechali s tátu největší bolest, která tu byla tou bolestí na nepřevzatých pensistech. Zdůvodňovati zákon není potřeba a proto věnoval jsem těch několik slov k zdůvodnění resoluce, která k tomuto návrhu jest podána. Prosím nejenom, aby tato resoluce byla přijata a předána státně-zřízeneckému výboru, ale aby páni kolegové ve státně-zřízeneckém výboru na straně jedné a zástupci vlády na druhé straně vynasnažili se společně tuto resoluci učiniti skutkem v době nejbližší.
Pokud zákona samotného se týče, byla podána celá řada resolucí a doplňků. Musím konstatovati s tohoto místa, že podány byly v poslední chvíli přes to, že zákon projednáván byl dosti dlouho, a přes to, že referuji o věci, těchto resolucí a dodatků jsem vůbec ještě neviděl. Jest otázka, jestli toto je možná zákonodárná práce, a kolegové, kteří tyto věci dělají, musí počítati s tím, že není možno tak ex abrupto pro projednání zákona se všech možných hledisek zaujmouti stanovisko, které by odpovídalo přání jednotlivých navrhovatelů. (Hlas: Ve výboru ani žádný nehlesne!)
I ve výboru byly návrhy dělány. Tak daleko jíti nemohu. Ale pokud se týče toho, co jest mi známo, co bylo podáno v této věci, zdá se mi, že musíme přijmouti vložku, která je navrhována k § 2, bod 4. jako druhý odstavec, která jenom jaksi jasně vyslovuje to, oč byly stále spory. Tato vsuvka k čís. 4. § 2, článku I. by zněla (čte):
"Svobodni pensisté, kteří žijí ve společné domácnosti s prarodiči, rodiči neb se sourozenci, mohou býti na roveň pokládáni ženatým bezdětným pensistům, uhražují-li důsledkem právního nebo mravního závazku prokazatelně převážnou částí výživu těchto příbuzných pro jejich nuznost."
Doporučuji, aby tato vložka byla schválena.
Upozorňuji dále, že ve vytištěné osnově nutno provésti opravu tiskové chyby, a to v § 2 v tabulce I/A. ve II sloupci, kde má čárka za slovem "ženatý" býti vypuštěna a vložena za následující slovo "bezdětný".
Pokud se dalšího týče, navrhoval bych - a tato resoluce je, jak jsem slyšel, také navržena - aby státně-zřízeneckému výboru přikázána byla resoluce ve smyslu mých vývodů o nepřevzatých pensistech tohoto znění:
"Národní shromáždění, uznávajíc strastiplnou situaci pensistů z bývalé říše rak.-uh., ukládá vládě, aby prozatím zlepšila požitky těchto pensistů tím způsobem, že jim podle § 8 zák. ze dne 17. prosince 1919, čís. 3 Sb. z. a n. z roku 1920, zvýší pense ve smyslu tohoto zákona o 80% a že jim vyplatí dle prohlášení ve státně-zřízeneckém výboru všechny mimořádné (drahotní, nouzové a p.) přídavky."
Další resoluce prozatím známy mně nejsou a budou musiti býti teprve čteny.
Nemám, co bych přičinil. Žádati,
aby byl zákon přijat, jest zbytečno, poněvadž je to něco, co rozumí
se samo sebou. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan zpravodaj
výboru rozpočtového poslanec Buříval.
Zpravodaj posl. Buříval: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor zaměstnával se rovněž tímto vládním návrhem, jímž se tisícům a tisícům ubohých lidí dostává určitého zlepšení. Jest pravdou, že peníz, který stát vydává okrouhle ve výši 210 milionů, jest dostatečně kryt, a sice ziskem z exportních daní, které původně byly rozpočteny ve výši 190 milionů korun. A zdá se - poněvadž statistické údaje byly přespříliš jaksi přehnány - že ani ten obnos plně nebude vyčerpán, takže o vydání celých 210 milionů korun nelze dobře mluviti. Ale, velevážení, při této příležitosti jest si vzpomenouti projednávání těchto zákonů ze dne 17. prosince 1919, předně úpravy starobních požitků státních a ústavních zaměstnanců, jejich vdov a sirotků, kteří přišli po 1. září 1919 do pense, a dále úpravy starobních požitků, jakož i drahotních přídavků a výpomocí oněch státních zřízenců, jejich vdov a sirotků, kteří již dávno před tím se nalézali v pensi, tedy všech těch, kteří před 31. srpnem 1919 byli dáni do pense. A tu ovšem netajím se tím, že ti druzí, poněvadž pro ně byly stanoveny normy jiné, daleko odlišnější od těch norem pro prvně jmenované, cítili se býti neobyčejně zklamáni. Neobyčejně proto, poněvadž ta drahota stejně dolehla tísnivě na ně, jako na ty novopensisty, jako na aktivní státní zřízence, jakož i na veškeré ostatní občanstvo státní, a žádným jiným způsobem nebyli s to, aby si tu svou ubohou existenci zlepšili, jsouce staří a ku práci neschopni.
Ovšem, posice tehdejšího Národního shromáždění byla velice těžká. Nesmí se zapomínati, že jsme zápasili i hospodářsky, že se každá předloha musela velmi vážně projednati po stránce finanční a že právě byl vzat zřetel k oněm státním zaměstnancům, kteří té doby jsou státu prospěšni, kteří mohou velmi mnoho vykonati, a méně se bral zřetel k oněm státním zaměstnancům, kteří sloužili za starého Rakouska a kteří ovšem státu samotnému jako takovému nemohli se nikterak státi nebezpečni.
Tedy po stránce mravní nebylo ovšem, řekněme, to počínání právě snad nejlepší, ale jistě, že všeobecně se musil uznati důvod, že je zde dobrá vůle a že - byla to specielně strana naše, která mluvila o tom - jde pouze o přechodné opatření, a že jakmile stát finančně a hospodářsky zmohutní, bude další povinností našeho státu, aby se o tyto zaměstnance postaral měrou náležitou.
Bída ovšem reguluje sama a otázka byla nadhozena mnohem dříve na denní pořad, než jsme očekávali. Drahota neustále stoupala a přirozeně, že tito zaměstnanci vždy více a více se ucházejí o vyrovnání svých požitků s těmi novopensisty.
Ale pro nás, velevážení pánové, má býti tato vládní předloha i jiným poučením.
Když budeme moci vykázati svoji bilanci jako aktivní, budeme moci způsobiti nápravu i téměř ve všech ostatních otázkách, které jsme doposud nebyli s to rozřešiti, nápravu, která by uspokojila, jestliže nebudeme ve svém vývoji rušeni. Nejlepší důkaz jest právě při této otázce podán, že bude-li moci naše republika ve svém vývoji úspěšně pokračovati, doděláme se té hospodářské a finanční možnosti, abychom různé otázky sociálně-politické povahy mohli ke spokojenosti těchto zubožených lidí, kteří po reformách volají, uspořádati. (Zcela správně!)
Jde o několik takových otázek. Jsou zejména pensisté, kteří jsou příslušníky Československé republiky a kteří od našeho státu své požitky neberou. Berou od našeho státu pouze zálohy, jsouce vedeni a účtováni u jiných států, u Jugoslavie, v Rakousku, v Bosně a Hercegovině.
Tedy o tyto ubožáky ještě jde, kteří konečně mají pensi vyměřenou v té špatnější valutě, než jest naše, a kteří v důsledku toho neobyčejně trpí.
Myslím, že státně-zřízenecký výbor, jemuž budou příslušné resoluce odkázány, bude míti příležitost, aby se touto otázkou zvláště zaměstnával, aby těmto lidem dostalo se v plné míře toho, co jim po právu lidskosti přísluší.
Velevážení pánové, mám na mysli také všecky ty pensisty ze Slezska, Těšínska, okresního hejtmanství ve Frýštátě a pod., kteří byli u nás nyní v době poslední převzati následkem událostí na Těšínsku a následkem toho nového rozhraničení. Ti lidé žijí v zoufalých přímo poměrech. Jsou to příslušníci třebas polského národa, ale jsou to dnes občané našeho státu, a stát má povinnost s největší rychlostí, právě poněvadž se jedná o zbídačelé tyto lidi, tuto otázku vyřešiti. Těmto lidem nedostalo se po převzetí těch okresů a úřadů na tomto kraji od té doby, kdy se tak stalo, vůbec žádných pensí, ač jim přísluší určitá kvota podle dekretů, které mají v rukou.
Kladu za povinnost vládě, aby se v době nejkratší a co nejrychlejším způsobem o tyto ubožáky postarala, poněvadž, má-li zejména tam na těchto místech býti získán klid, musí se tak státi co nejrychleji. (Výborně!)
Konečně také připomínám při této příležitosti další kategorii, která velmi těžce snáší úděl, který jest jí předepsán určitými našimi předpisy, našimi zákony, doposud platnými. Jsou to oni nešťastní učitelé, kteří následkem určitých chorob, na př. choromyslnosti, jdou do pense předčasně a jsou odkázáni pouze na výměru, která jim v duchu pensijního normálu přísluší. Jest jistě správné a spravedlivé, aby těmto osobám, které nezaviněným způsobem musely předčasně opustiti svoji životní dráhu, bylo připočítáno k tomu pensijnímu výpočtu těch 10 roků právě tak, jako se děje v jiných případech všude tam, kde lidé ať již pro úraz nebo jiným způsobem stali se práce neschopnými. Jde o reformu § 29 zákona o služební pragmatice, zejména zákona se zřetelem na zákon paritní.
A tu bude jistě míti úkol státně-zřízenecký výbor, aby tuto otázku ku spokojenosti těchto lidí upravil tak, aby mohli nalézti svou existenci.
Myslím, že není žádného komentáře a doporučení zvláště potřebí. Každý jednotlivý z vás byl neobyčejně často zaměstnáván jistě podstatnými žádostmi těchto skupin, které jako staropensisté se vám představovaly, žádajíce o splnění svých spravedlivých požadavků.
Jménem rozpočtového výboru, který z týchž důvodů a z tohoto zorného úhlu na věc pohlíží, žádám, abyste předlohu tuto přijali.
Pokud se týče návrhů ve formě resolucí podaných, myslím, že opatříme nejlépe tuto záležitost tím, aby byla částečně sjednána dohoda se všemi pány navrhovateli - jestliže tyto návrhy přikážeme státně-zřízeneckému výboru, aby o věci dále jednal.
Tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.
Žádám o přečtení podaných návrhů
a resolucí.
Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):
1. Doplňovací návrh posl. Grünznera, Hirsche, Tauba a soudr.:
V § 2 budiž za číslo 4. připojeno toto ustanovení:
"Svobodným pensistům, žijícím v společné domácnosti s rodiči nebo sourozenci, může býti povolen drahotní přídavek ve výměře druhé třídy, jsou-li tu podmínky podle posledního odstavce § 4. nařízení ministerstva financí ze dne 11. září 1918, čís. říš. z. 333."
2. Pozměňovací návrh týchž poslanců:
V § 8 nový odstavec budiž škrtnut.
3. Resoluční návrh týchž poslanců:
"Ustanovení zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a nař. rozšiřují se v plném rozsahu na staropensisty."
4. Resoluční návrh týchž poslanců:
"Ošacovací přídavky a nouzové
výpomoci buďte přiznány těm, kdo již jsou ve výslužbě a kdo dále
do výslužby přestoupí, v stejném rozsahu, jako státním zaměstnancům
aktivně činným a aktivním zaměstnancům státních podniků a fondů."
Předseda: Tyto
návrhy pozměňovací i resoluční jsou dostatečně podepsány a jsou
předmětem jednání.
Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):
5. Návrh posl. Patzela, Simma a soudr.:
V čl. I. na řádce 4. prvého odstavce stůjž "1. září 1919" místo "1. ledna 1921".
6. Eventuální návrh týchž poslanců:
Bude li tento návrh zamítnut, stůjž na tomto "1. října 1920" místo "1. ledna 1921".
7. Resoluční návrh týchž poslanců:
Před článek III. jest vsunouti tento nový článek:
"Mimořádné výpomoci, poskytnuté aktivním státním zaměstnancům na dobu mimořádných poměrů poválečných, příslušejí státním zaměstnancům na odpočinku v tomtéž rozsahu jako státním zaměstnancům aktivním příslušné stupnice hodnostní a platové."
8. Resoluční návrh týchž poslanců:
"Vláda nechť se postará,
aby zvýšené požitky pensistů vyplaceny byly ještě v měsíci únoru".
Předseda: Také
tyto návrhy jsou dostatečně podporovány a jsou předmětem jednání.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
9. Resoluční návrh poslanců Tauba, Grünznera, Hirsche a druhů:
"Vláda se vyzývá, aby po rozumu § 8 zákona ze dne 17. prosince 1919, číslo
3. Sb. z. a n. ex 1920, zvýšila
o 80% požitky pensistů bývalého rakousko-uherského mocnářství,
přejatých nebo dosud ještě nepřejatých, a aby vyplatila všechny
nyní platné drahotní přídavky, mimořádné, dříve čtvrtletní, nyní
měsíční výpomoci, jakož i nové nouzové výpomoci podle týchž zásad
a ve stejné míře jako pensistům vůbec."
Předseda: Také
tento resoluční návrh nese dostatečný počet podpisů a je předmětem
jednání.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
10. Resoluční návrh posl. dr. Luschky a soudr.:
"Vláda se vyzývá, aby se
zpětnou platností také pro roky 1919 a 1920 v řízení správním
použila ustanovení článku I., § 2, předposlední odstavec, o zrušení
nejvyšší hranice pro nárok na mimořádné výpomoci."
Předseda: Také
tento návrh jest dostatečně podporován a jest předmětem jednání.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
11. Resoluční návrh poslance dr. W. Feierfeila a soudr. k § 1:
"Vláda se vyzývá, aby výhody
tohoto zákona obdobně rozšířila na všechny, kdo požívají odpočivného
ze státních pokladen pod jakýmkoliv názvem."
Předseda: Také
tento návrh jest dostatečně podporován a jest předmětem jednání.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
12. Resoluce posl. dr. Lukavského, G. Navrátila, dr. Matouška a druhů:
"§ 8 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a n. týkajícího se zvýšení odpočivných požitků státních zaměstnanců vstoupivších do výslužby před 1. zářím 1919 stanoví:
Výhody tohoto zákona náleží jen osobám, jichž odpočivné a zaopatřovací požitky byly převzaty státem československým. Až do konečné úpravy této otázky mohou býti tyto výhody poskytnuty též těm, o jichž převzetí nebylo dosud rozhodnuto, pokud jim stát československý odpočivné a zaopatřovací požitky vyplácí.
Vláda použila tohoto zmocněni jen částečně. Jelikož jest situace těchto, z formálních důvodů dosud nepřevzatých pensistů stále strastiplnější, vyzývá se vláda, aby tohoto zákonného zmocnění plně použila a těmto pensistům vyplácela byt' i prozatím, až do definitivního vyřešení této otázky ve formě záloh nejen veškeré drahotní a nouzové přídavky, ale i zvláštní přídavky k základním pensím a vdovským a sirotčím požitkům alespoň v percentuelní výši stanovené ve zrušeném § 1 svrchu uvedeného zákona.
Dále se vyzývá vláda, aby zákon
o pensistech, jakmile nabude účinnosti, ihned provedla, aby pensisté
přijaté zvýšení pensí co nejdříve také dostávali a nemuseli -
jak dosud se dělo - čekat na výplatu mnoho měsíců, ba někdy přes
rok.
Předseda: Také
tento resoluční návrh je opatřen dostatečným počtem podpisů a
je předmětem jednání.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
13. Rezolúcia poslanca Hancku, dr. Mazanca a spoľ.:
"1. Poneváč zákony so dňa 17. prosinca 1919, čís. 2 a 3 Sb. z. a n. z r. 1920 na Slovensku dosiaľ prevedené neboly, vyzýva sa vláda, aby tyto zákony, ako aj zákon práve pojednávaný s najväčším urýchlením previedla aj na Slovensku, jako jej to bolo článkom X.tym, resp. § 7-8 cit. zákonov uložené.
2. Platnosť zákonov so dňa 17.
prosinca 1919, č. 2 a 3 Sb. z. a n. z r. 1920 ako aj práve teraz
pojednávaný zákon rozšírcuje se aj na neštátnych učiteľov na Slovensku!"
Předseda: Také
tento resoluční návrh má dostatečný počet podpisů a je předmětem
jednání.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
14. Resoluce posl. Kleina, J. Kříže, Brodeckého a soudr.:
"Národní shromáždění, uznávajíc
strastiplnou situaci pensistů z bývalé říše rak.-uh., ukládá vládě,
aby prozatím zlepšila požitky těchto pensistů tím způsobem, že
jim podle § 8 zák. ze dne 17. prosince 1919, čís. 3 Sb. z. a n.
z roku 1920 zvýší pense ve smyslu tohoto zákona o 80% a že jim
vyplatí dle prohlášení ve státně-zřízeneckém výboru všechny mimořádné
(drahotní, nouzové a p.) přídavky."
Předseda: Také tento resoluční návrh je dostatečně podporován, jest předmětem jednání.
Sděluji, že doplňovací návrh posl. Grünznera a soudr. stran přiznání drahotního přídavku svobodným pensistům vzhledem k návrhu pana zpravodaje na doplnění § 2 vsuvkou byl odvolán.
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji
posl. Brodeckému.
Zpravodaj posl. Brodecký: Nemám
nic!
Předseda: Pan
posl. Buříval?
Zpravodaj posl. Buříval: Doporučuji,
aby resoluce byly odkázány státně-zřízeneckému výboru, a co se
týče pozměňovacích návrhů, pokud byly podány, nedoporučuji jich
přijetí.
Předseda: Budeme tedy hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Při hlasování míním postupovati takto - žádám pány zpravodaje, aby mne sledovali:
Nejprve budeme hlasovati o článku I. ve znění prvního pozměňovacího návrhu posl. Patzela, Simma a soudruhů, t. j. se změnou počátečního termínu na "1. září 1920" místo zpravodajova termínu "1. ledna 1921".
Bude-li tento návrh zamítnut, budeme hlasovati o tomto článku ve znění druhého, eventuelního návrhu p. posl. Patzela, Simma a soudruhů, to jest s posunutím počátečního termínu na "1. října 1920" místo zpravodajova počátečního termínu "1. ledna 1921".
Bude-li tento návrh zamítnut, budeme hlasovati o článku I. ve znění pana zpravodaje, t. j. s počátečním termínem "1. ledna 1921".
Na to bude hlasováno o celém § 1, k němuž není dále návrhů pozměňovacích.
Pak bude hlasováno o § 2 s alineami 1 až 5 a tabulkami, a to nejprve ve znění zprávy výborové se změnami navrženými panem zpravodajem, totiž, že v tabulce I/A ve sloupci II. má vypadnouti čárka za slovem "ženatý" a má býti čárka za slovem "bezdětný" a s vložkou k čís. 4.
Pak bude hlasováno o §§ 3 a 4, k nimž není žádných pozměňovacích návrhů, podle zprávy výborové.
K § 8, nový odstavec, je návrh pana posl. Grünznera a soudr. na škrtnutí. Budeme hlasovat ovšem positivně, jak je zvykem, totiž o návrhu pana zpravodaje na přijetí, a ti, kdož jsou pro škrtnutí, budou hlasovat prostě proti návrhu pana zpravodaje.
Pak bude hlasováno o čl. II., k němuž není pozměňovacích návrhů.
Pak budeme hlasovati posléze o posledním článku, který označen jest ve zprávě výborové jako článek III., ve znění podle zprávy výborové.
Na to budeme hlasovati o resolucích.
Jest snad nějaká námitka proti způsobu mnou prohlášenému? (Nebyla.)
Není jí. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo tedy souhlasí s čl. I. ve znění, jak je navrhuje první pozměňovací návrh pana poslance Patzela, Simma a soudruhů, navrhující počáteční termín 1. září 1919, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh jest zamítnut.
Teď budeme hlasovati o druhém eventuálním návrhu týchž poslanců, když by tento návrh byl zamítnut, totiž, aby počáteční termín byl stanoven 1. říjnem 1920.
Kdo souhlasí s tímto druhým zněním článku I. podle návrhu pana posl. Patzela, Simma a soudr., prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest menšina. Také tento návrh jest zamítnut.
A nyní budeme hlasovati o znění tohoto článku I. ve znění podle návrhu p. zpravodaje, totiž s počátečním termínem 1. ledna 1921.
Kdo s tímto článkem I. v tomto znění souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Článek I. v tomto znění navrženém panem zpravodajem jest schválen podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s celým § 1, k němuž není žádných pozměňovacích návrhů, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. § 1 podle zprávy výborové jest schválen.
Teď budeme hlasovati o § 2, a to v celém znění i s tabulkami, a sice se změnami doporučenými panem zpravodajem, totiž s vypuštěním čárky za slovem "ženatý" a s přidáním čárky za slovo "bezdětný", v první tabulce ve sloupci II. a potom s tou vsuvkou k čís. 4.
Žádám pana zpravodaje, aby byla
přečtena.
Zpravodaj posl. Brodecký (čte):
"Svobodní pensisté, kteří
žijí ve společné domácnosti s prarodiči, rodiči neb se sourozenci,
mohou býti na roveň pokládáni ženatým bezdětným pensistům, uhražují-li
důsledkem právního nebo mravního závazku prokazatelně převážnou
částí výživu těchto příbuzných pro jejich nuznost."