Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Nedělá se dnes zahraniční politika cestováním, ani přednáškami o idei českého státu, nýbrž poznáním a správným oceněním hospodářských nutností a s nimi souvisících politických vývojů. Tyto ale odkazují Československou republiku s nucenou směrnicí na zcela jinou dráhu, než po které kráčí náš ministr zahraničních věcí. Jen v upřímném sdružení se sousedními státy, najmě s německou říší v středoevropské pracovní pospolitosti jest spása pro budoucnost tohoto státu; že poměr obývajících jej národů musí od základu býti změněn, jelikož německá říše nikdy nemůže vejíti v bližší styk se státem, v němž s bezmála 4 miliony Němců jedná se jako s méně cennými státními občany a tito se utiskují, že přičlenění německých území ke znovu posilněné německé říši, z níž připojením německého Rakouska utvořeno bude Velkoněmecko, tvoří předpoklad pro tento jedině správný příští vývoj, jest na jeve.

Tak přivádí nás vnější politika opět na pole vnitřní politiky, jež mají se k sobě v poměru nerozlučné vzájemné účinnosti. Že u vás, velectěné dámy a pánové, na české straně, není ještě ochoty zříci se nebezpečného pro stát ducha vaší nynější politiky, o tom neoddávám se žádnému klamu. Vy jste uskutečnili staré rakouské heslo "Viribus unitis!" tím způsobem, že jste společnou prací s ostatními národy bývalou dunajskou monarchii přivedli k rozvratu. Třebas jste i s mnohým zlem, jež zde velice živě připomíná staré Rakousko, nepřijali také jeho heslo, nezapomínejte, že bořící síla "Viribus unitis" zůstává právě tak platnou jako síla jeho tvořící. Zvolili jste si nové heslo, jež zní "Veritas vincit" - Pravda vítězí! Ano, dámy a pánové, také my Němci stojíme na tomto stanovisku, také my doufáme a věříme, že zvítězí jednou pravda a s ní spravedlnost, že slunce dějinného badání objasní, kdo má vinu na válce, ve válce a po válce, vinu na ohromné bídě, jež stihla celý svět. Až tato pravda zvítězí, pak praskne vaše politika jako bublina, pak bude cesta volná pro vzestup německého národa, pro ozdravění střední Evropy německou podstatou a jest na českém národě, aby v předvídáni tohoto vývoje upravil svou politiku vnitřní i vnější tak, aby mohl býti účasten tohoto ozdravění anebo byl událostmi překvapen a tento stát na svou vnitřní nepravdivost zanikne. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Habrmanovi.

Posl. Habrman: Slavné Národní shromáždění, dámy a pánové! Pan ministr zahraničních záležitostí dr. Beneš končil svůj včerejší výklad, jako úvod předeslaný ku projednávaným předlohám, slovy: "Naše politika jest politikou míru." K těmto slovům, v nichž spatřuji program, nejen samého ministra věcí zahraničních a vlády, nýbrž všeho občanstva celé republiky Československé, v řadě nejpřednější však veškerého uvědomělého dělnictva socialistického dodávám:

Politiku míru, opírající se o pokrok, demokracii, hospodářskou a sociální spravedlnost, svobodu a neodvislost, nejen že si přejeme, aby byla věrně, poctivě a neochvějně sledována; prohlašuji otevřeně, kdyby tomu tak nebylo, anebo kdyby kdokoliv v tomto státě se odvážil politiku míru obcházeti a rušiti, postavili bychom se my, čeští sociální demokraté, co nejdůrazněji proti každému a postarali bychom se všemi prostředky o to, aby politika míru, pokoje, blahodárně ve svých důsledcích tvůrčí a požehnané práce byla v naší republice kompasem a vodítkem všech vlád.

Zločiny světové války jsou příliš hrozny a následky její jsou doposud tak veškerým obyvatelstvem, zejména však pracujícím lidem pociťovány, že kdyby nebylo našemu národu a všemu obyvatelstvu tak silně v srdce vryto vědomí proti násilí a násilným, zločinným válkám, následky války, jež prožíváme a v nichž tkví kořeny naší bídy, drahoty a všech ostatních nedostatků, byly by způsobilými k vytvoření základny mírové politiky.

Proto zdravíme předložené mírové smlouvy, jelikož v nich spatřujeme dílo, posilující myšlenku míru, upravující cesty k příštím, velikým pracím a úkolům nejblíže příští budoucnosti, ve směru svobody, demokracie, pokroku a socialismu.

Jako spatřujeme, my socialisté, ve svobodném vývoji záruku úspěchu a vítězství našich snah a cílů, považujeme násilí a válku za zločin a v důsledcích svých za práci pro reakci, proti pokroku, svobodě a socialismu.

A pravím ihned, že si přeji, třeba že vím, jak rozdílným jest poměr národů a států na mezinárodní politické šachovnici, aby politika míru našeho státu neznala žádných rozdílů, aby byla jednotným, jediným a výhradným hlediskem zahraniční politiky republiky Československé.

Přeji si, aby naše politika míru uplatňovala se a vedena byla ve dvojím směru. V navázání a upevnění hospodářských a obchodních styků k umožnění vybudování blahobytu a zahlazení poměrů poválečných se všemi svými důsledky a zjevy a vybudování takového poměru mezi všemi národy Evropy a světa, blízkými sousedy i vzdálenými činiteli mezinárodního světa, aby mír mezi všemi byl upevněn a zajištěn.

Za nejdůležitější úkol naší zahraniční politiky mírové považuji a doporučuji ku sledování docílení hospodářské rovnováhy, zajištěním výroby a opatření životních potřeb našemu obyvatelstvu. V tomto směru nebylo dosud všecko vykonáno. Mají-li býti politické důsledky války zachovány, musí býti odstraněny za pomoci všech, všecky příčiny nedostatku, drahoty, bídy a stávajícího vykořisťování lichváři všech druhů. Jest třeba učiniti všecko, aby hospodářské a finanční poměry byly vzájemnou snahou a účelnými opatřeními upraveny a zlepšeny.

Jest třeba zahájiti a dobojovati boj proti drahotě a lichvě na mezinárodním kolbišti. Nechceme darů, nedožebráváme se milosrdenství, žádáme ochrany a pomoci, jíž se prospěje nám i těm, kteří pomohou.

Evropa a Amerika zápasí se zlem jako my. My nemůžeme kupovati, v Americe nemají komu prodávati.

U nás a v jiných sousedních státech trpíme nedostatkem a drahotou všech životních potřeb, následkem toho, že si musíme opatřovati třetinu naší výživy a téměř veškeré suroviny pro naši práci a průmysl, za znehodnocenou naši měnu. Anglie, Amerika a jiné západní státy trpí nezaměstnaností a stagnací průmyslu, následkem vysoké ceny svých peněz, za něž země s nízkou, znehodnocenou měnou nemohou jejich výrobky kupovati. Jest třeba vyrovnání, docílením dlouhodobých výhodnějších výpůjček, abychom mohli za hranicemi naše potřeby opatřiti a doma, zajištěním přístupné výživy a zahájením práce, čeliti mohli hospodářskému rozvratu.

V naší republice trpíme nedostatkem chleba a mouky, u našich sousedů jest ještě hůře a mezinárodní lichvářská spekulace zadržuje a ničí miliony metrických centů obilí, zejména pšenice, aby se udržely uměle vysoké lichvářské ceny meliva a mouky, bez ohledu na to, že miliony lidí ve střední Evropě, dospělých i nevinných dětí, umírá podvýživou, nedostatkem a hlady.

Zdá se, jako u nás všecka opatření proti lichvě nedovedla učiniti přítrž zločinné lichvě, že jest tomu tak i za hranicemi. Upíři a mezinárodní lichváři za hranicemi dovedou uniknouti zákonu a všem dobrým opatřením a provádějí své nekalé řemeslo dále. Ze soukromých pramenů mně byly sděleny případy neudržitelného lichvářského cynismu, z nichž alespoň dva zde chci uvésti. Američtí farmáři jsou neobyčejně zdatní a uvědomělí. Maji zejména v některých oblastech mnohem více půdy, nežli obdělávají. Když nastala poptávka po obilninách v době války, snažili se obdělati a osíti více půdy, nežli obdělávali doposud. V posledních měsících nastalo klesání cen následkem toho, že v zemích s velikým nedostatkem chlebovin a znehodnocenou měnou se nemohlo americké obilí kupovati; lichváři dali zničiti ohromné spousty nahromaděného obilí, aby zachránili vysoké ceny a své profity. V Australii leží veliké zásoby pšenice nedostatečně chráněné a vůbec nechráněné pod širým nebem a podléhající zkáze přírodních živlů. Na desítky kilometrů daleko se sbíhají myši a krysy, které tam mají své hody. Je obdivuhodno a přímo nevysvětlitelno, že se nestalo opatření, aby tyto ohromné spousty pšenice a tudíž chleba a požívatin byly dopraveny do Evropy, aby tam hlad, bída a drahota mohly býti odstraněny. Takových případů mohlo by býti uvedeno více, což je důkazem, že nejsou lichváři jen u nás doma, nýbrž že jsou v celém světě, že lichva jest mezinárodní nemocí, proti níž se opříti jest povinnosti nás všech.

Vítám prohlášení pana ministra zahraničních záležitostí dr. Beneše, ve kterém nás ujišťoval, že zahraniční úřad učinil všechno k navázání a upevnění hospodářských styků s cizinou v provádění mírové politiky. Neváhám prohlásiti, že já a moji političtí přátelé jsme věrnými stoupenci míru, a jako jsme schopni učiniti a vykonati všechno pro mír, zachování svobody a nezávislosti, postavili bychom se co nejrozhodněji proti každému, kdo by se odvážil politiku mírovou rušiti anebo ji sabotovati.

Nesdílím obavy a nářky na tajnou diplomacii. Ve státě tak demokratickém, jako jest naše republika, s tak demokratickými zřízeními, jež zaručují spoluúčast při rozhodování věcí veřejných a umožňují dozor na politiku zahraniční, jest tajná diplomacie vyloučena. Postavili bychom se proti ní a znemožnili bychom ji, kdyby se kdykoliv chtěla uplatniti.

Vyslovil-li jsem bezpodmínečný souhlas se všeobecnou základnou politiky míru, dohody a vzájemnosti se všemi národy a státy, zejména státy na západě, chci pronésti několik slov upozornění o našem poměru k našim nejbližším sousedům, Malé dohodě, Rusku a Polsku.

Věřím pevně v nezměnitelnost a pevné trvání nového politického stavu v Evropě a zejména v její střední části.

Pánové! Já úmyslně pomlčuji odpověď na slova, která předešlým řečníkem byla zde snesena, neboť všecky ty vývody zdají se mi býti potvrzením, že co se stalo, bylo dobré, a tato slova byla potvrzením, že by bylo jenom neštěstím, kdybychom tuto politiku kladeradační, která zde byla propagována, ještě jedenkráte připustili. Proto si přeji, aby nastoupena byla cesta dohody a přátelství s Rakouskem a Maďarskem - jsa přesvědčen, že nynější reakcionářský stav v Maďarsku nepotrvá dlouho, že ustoupí demokracii a zřízením svobodným - a aby tato cesta byla upevňována a nebyla opouštěna. Starý režim despotického a policejního monarchistického Rakouska a Maďarska napáchal tolik křivd a zločinů, podal tak nesčetné důkazy své neschopnosti a neudržitelnosti, tak zjevně přesvědčil celý svět, zejména však národy tyto oblasti obývající, že každý pokus o nové jeho vybudování setkal by se s největším nezdarem a nejhouževnatějším, nejmocnějším odporem. Všichni, kteří se domnívají, že mohla by se nastoupiti cesta zpátky ke starým poměrům, k bývalému násilnictví a reakci, šeredně se mýlí, oddávají se klamu. Byla by to cesta velikého zločinu přes mrtvoly statisíců. Proti každému pokusu postavili by se osvobození národové a proletářské masy s nejkrajnějším, žádných obětí se nelekajícím odporem. Režim, který zanechal v době tisíciletého panství tak zbědovaný stav ovládaného lidu, jako Maďaři v Podkarpatské Rusi, kde 80% lidu zůstalo negramotnými, v nejhroznější hospodářské, sociální a kulturní bídě, na věky prokázal svoji nezpůsobilost, aby mu byli svěřeni národové k dalšímu vedení, což by bylo jen novým zotročováním.

Žádám a prosím pana ministra zahraničních věcí, aby neopomenul žádného kroku a prostředku k jednání s činiteli zahraniční politiky k dosažení poměrů evropských a kulturních v Maďarsku.

Žádám též pana ministra věcí zahraničních, aby působil k tomu, by v Maďarsku nastoupena byla cesta svobodného dělnického zákonodárství, aby vybudován byl takový stav ve směru sociálně-politickém, aby Maďarsko přestalo po této stránce býti útočištěm reakce proti dělnictvu a lidské práci a neohrožovalo konkurenčně vývoj práce a průmyslu u nás, u svých sousedů a v celé Evropě.

Pan ministr zahraničních věcí pronesl zde několik slov o Habsburcích. Jsem si jist, že tato slova odsuzující habsburský režim a oznamující, že učiněno bude všecko, aby nikdy více nevstali z mrtvých, naleznou nejvřelejšího ohlasu v národě našem v nejširších vrstvách pracujícího lidu a u všech skutečně demokratických lidí, a to nejen u nás, nýbrž také v Rakousku a Maďarsku samém.

Režim Habsburků byl zločinný, nesčetnými generacemi zotročených a ovládaných národů prokletý. Nebylo zločinů a špatností, jichž by se Habsburkové nebyli dopouštěli na národech a obyvatelstvu po staletí, na národech, na lidech a lidství. Byli a stáli vždycky a všude, kamkoliv sahal jejich vliv a jejich moc, v popředí každého násilí, každého zločinu, každé špatnosti a každé reakce. Listy dějin, území jimi ovládaná o tom mluví a jsou nejhroznějšími obžalobami proti nim. Prolili moře krve lidské, utratili životy milionů lidí, zničili nesčetné lidské kultury nesčetných generací. Byli bezcitní, cyničtí, násilní, schopni každé zrady, každé ničemnosti na lidu a národech, za jediným cílem, aby získali, uchovali a zachránili své panství a svoji moc. Zločin vyvolání světové války v největší míře zavinili Habsburkové. František Josef, zapálivší pochodeň světové války, pojistil si tak vedle Viléma Hohenzollernského jméno největšího zločince, jaký kdy žil v dějinách lidstva od počátku lidského rodu. Tisíce a statisíce kilometrů zpustošených území, tisíce zbořených měst, desetitisíce zbořených vesnic, tisíce zbořených podniků a zařízení vyrábějících užitečné hodnoty lidských potřeb, miliony utracených lidských životů, desetimiliony zmrzačených lidí, desetimiliony vdov a sirotků, veškerá poválečná bída naše a ostatních národů válkou postižených jsou jeho dílem, jsou proklatým dílem Habsburků, volají je na soud dějin a staví se mezi Habsburky a jakoukoli možnost jejich znovunastolení, jež by znamenalo jen pokračování ve zločinech, násilnostech a špatnostech. Nechť kdekoliv a jakkoliv si národové rozhodnou o formě státní, považujeme za svoji samozřejmou povinnost respektovati jejich vůli. Nenapadne nás vnucovati jim naše názory. Voláme však ku všem národům Evropy a celého světa: Nedopusťte znovunastolení Habsburků! I vy jste trpěli zločiny jimi napáchanými. Znamenalo by to pokračování ve špatnostech a násilích, jimiž se Habsburkové po staletí vyznamenávali, jimiž vládli a u moci a vlivu se udržovali. Všem, kteří přispěli k odstranění Habsburků a kteří se postaví proti jejich novému povolání k moci dnes i příště, budiž vzdán nejvřelejší dík. Politikům a diplomatům, zejména však národu jihoslovanskému, rumunskému, italskému a lidu v Rakousku, přihlásivšímu se k slavnému příseženství proti znovunastolení Habsburků, děkujeme za krásné odhodlání. Naše a vděčnost příštích generací jim náleží. Těm živlům pak, bývalé šlechtě, starým militaristům a vysoké hierarchii voláme: "Mějte se na pozoru! Jsou známy vaše rejdy! Jsme na stráži a ochotni každým okamžikem vás demaskovati, zakřiknouti a potrestati!" (Předseda Tomášek se ujal předsednictví.)

Vážení přátelé! Nyní několik slov o našem poměru k Rusku. Jako si přejeme žíti v míru a pokoji se všemi sousedy a ostatními národy, přejeme si míru a pokoje s Ruskem. Více! Já, moji političtí přátelé si přejeme, aby Rusko z nynějších politických poměrů co nejdříve přešlo do stavu pokoje a mohlo se věnovati klidné, tvůrčí práci ve směru svobody, pokroku a socialismu. Nepřejeme si takového vývoje ruských věcí, aby následovala reakce. Přejeme si svobodného demokratického, republikánského a socialistického Ruska. Reakce v Rusku znamenala by reakci Evropy. Svobodné pokrokové Rusko bude záštitou pokroku a svobody ostatních národů. Jeť svoboda jednoho národa záštitou svobody národa jiného a všech ostatních, jako reakce a zotročenost toho kterého národa ohrožuje svobodu jiných.

Nevěřím pohádkám o připravovaném jarním tažení Ruska proti jeho sousedům. Byl by to zločin bezúčelný. Rusko jest nepřemožitelno v rozsáhlosti svého území a v ohromném bohatství prostředků pro svoji obranu. Rusko nebylo ještě přemoženo na svém území. Rusko však také ještě nezvítězilo mimo své hranice. Tak bylo v minulosti, a tak jest tomu dnes. To v Moskvě jistě také vědí. Válečný ryk, válka, meč a násilí neosvědčily se nejvhodnějšími šiřiteli a zvěstovateli nových učení a nových řádů. Křižácká tažení do Palestýny nezanesla tam a nevybudovala křesťanství. Vpády Turků do střední Evropy nepodmanily ji mohamedanismu. Husitští stateční bojovníci nerozšířili za hranicemi husitství, revoluční vojska francouzská z dob veliké revoluce francouzské nepřetvořila Evropu ve svobodné republiky. Po nejslavnějších vítězstvích následovala nejčernější reakce a svatá aliance. Příklad a vzor jsou nejlepšími propagátory. Násilí odpuzuje. Podaří-li se nynějšímu Rusku uspořádati lepší poměry tvůrčí prací v míru a pokoji, učiní nejlepší agitační práci. Kdyby se stalo neuvěřitelné a Rusko chtělo přepadnouti střední Evropu, nenalezlo by přátel, nýbrž odpor. Jsme pro nejpřísnější neutralitu vůči Rusku. Za tím účelem bychom se nespojili a nespolčili s nikým. Je však naší povinností říci otevřeně a jasně, aby to celý svět slyšel a věděl: Jako jsme poctivě a otevřeně proti jakémukoliv násilnému zasahování proti Rusku, jako se otevřeně přiznáváme k politice nejpřísnější neutrality a dobrých styků s Ruskem, stejně rozhodně a otevřeně žádáme, aby Rusko sledovalo tutéž politiku neutrality, nevměšování se do našich vnitřních poměrů, a pěstovalo politiku dobrých styků vůči nám. Nedáme se nikým svésti k násilnosti a intervenci proti Rusku; stejně rozhodně však prohlašujeme, že se postavíme proti komukoliv, kdo by napadl naše území a ohrozil naši samostatnost, svobodu a neodvislost. Bude-li napadena, budeme chrániti naši republiku proti každému všemi prostředky a žádna oběť nebude nám velkou. Jsme ochotni, jako dobrý nájemník v domě, žíti se všemi spolunájemníky a sousedy v nejlepším přátelství a shodě. Nechceme rušiti nijak jejich klid a pokoj. Přiznáváme každému svaté právo, ve svém bytě samostatně, svobodně a volně rozhodovati o tom, kdo má poroučeti a kdo poslouchati, a jak nábytek rozestavěti, a totéž právo žádáme pro sebe. Kdyby kterýkoliv soused, i sebe sympatičtější, chtěl vniknouti do našeho příbytku a chtěl nám rozkazovati dle svého, nábytek si vzíti, anebo rozestavěti, svou vůli násilím nám vnutiti, proti takovému vetřelci bychom se co nejrozhodněji postavili a postarali bychom se o to, aby se k nám přes práh nedostal. Pravíme to otevřeně, aby bylo jasno na všecky strany. Mlčení bychom považovali za zločin. Nechceme, aby bylo nejasno a aby kdekoliv vznikla klamná domněnka, že v daném případě nebránili bychom našich hranic a naší republiky, zabezpečující nám všecky možnosti vývoje ve smyslu demokracie a socialismu. Přál bych si, aby ze všech stran se jasně vyslovilo, že proti vpádu z jakékoliv strany postavíme se všichni se stejnou rozhodností. Poslouží míru, uvědomí-li si všecka veřejnost, že v Československu je jednotná fronta jak proti intervenci, tak proti možnému vpádu kohokoliv. Takovéto prohlášení, jaké učinil soudruh Burián, který včera z tohoto místa volal: "Nepřítel je doma," rozšířilo by zlomyslné a - pevně věřím ničím neodůvodněné tkanivo podezřívání, že v naší republice jest sebe menší zlomek lidí v dělnictvu, kteří by se vůči vpádu jinak zachovali, nežli s krajním odporem. Toto podezřívání v naznačeném směru mohlo by v důsledcích býti nebezpečným a sváděti k myšlence vpádu do naší republiky. Proto je třeba nahlas říci na všecky strany: Máme dosti válek, dosti krveprolévání, chceme mír, klid a pokoj, abychom mohli pracovati o vybudování našich státních a společenských zřízení k zabezpečení svobody, blahobytu a štěstí všem. Vzpomínám tu slov soudruha Karla Kautského v provolání ke gruzínským dělníkům a vojákům, uveřejněném v berlínském "Vorwärtsu". Jako u nás i v malé republice gruzinské na Kavkaze, kde čtyřmilionový národ postavil si v čelo svého svobodného státu vládu sociálně-demokratickou, rozšiřují se jako u nás zlomyslné, ničím neodůvodněné pověsti, že veliké, 150timilionové sovětské Rusko napadne válečně na jaře 4milionovou malou republiku socialistickou, řízenou sociálními demokraty v Gruzínsku. Soudruh Karel Kautský, který v tu dobu dlí v Gruzínsku, vzhledem k rozšiřovaným pověstem o vpádu bolševiků do Gruzínska v prohlášení k dělníkům volá: "Politika vašeho státu byla dosud žhavou touhou po míru. Kolem vás šlehají bez ustání plameny války, jež nyní hrozí zasáhnouti vaší zemi. Každým okamžikem můžete se ocitnouti před nutností chrániti nezávislost své země se zbraněmi v rukou. Jest zbytečno připomínati vám, že jste ke všem obětem ochotni a nezaleknete se ničeho, co by zemi vaši uchovalo před nepřátelským vpádem. Vy válce nechcete. Víte, jakým neocenitelným dobrem jest mír. Víte, že obtížné postavení vaše bylo způsobeno válkou a revolucí. Jest vrcholem největší drzosti a nestydatosti, jestliže lidé, kteří svou válečnou politikou hospodářské nesnáze vaší země zhoršují, z utrpení vašeho připravují léčku a namlouvají, že válkou a novou revolucí můžete zlepšiti najednou postavení své země a že okamžitě provedenou revolucí bylo by možno opatřiti vám oděv, obydlí chléb a vše ostatní. Druhou revolucí, násilnou, ztratili byste ve skutečnosti i to, co ještě nyní máte. Proto kletba a nenávist každému násilí, které pokojnému Gruzínsku hrozí válkou a násilnou revolucí! Mír, a zase mír, jest vaším heslem. Nikoliv však mír za každou cenu. Mír, neodvislost a svoboda jest vaším cílem. Žádné podmanění a podání se despotismu! Vláda autokratická, anebo výborů komunistické strany, jest stejně zavržitelná a ohrožuje všechno, jako válka.Kéž svobodné Gruzínsko nikdy více nepocítí pěst cizí nadvlády!" Události, pánové a dámy, přesvědčí a poučí vás a širokou veřejnost o tom, jak vytvoří se poměr mezi sovětským Ruskem a malou socialistickou republikou gruzínskou. Nevěřím a nemohu věřiti, že by veliké sovětské Rusko mohlo napadnouti malé Gruzínsko a ohroziti jeho samostatnost a svobodu v rozhodování o jeho vnitřních poměrech.

Chci ještě vysloviti souhlas s vývody pana ministra zahraničních věcí, s mírumilovným a přátelským stanoviskem vůči Polsku. Přeji si, aby bylo učiněno všecko k umožnění přátelského soužití mezi Polskem a Československem v zájmu obou států a obou národů. Jako z hloubi srdce přejeme si klidu a míru pro nás a naše dělnictvo, přejeme mír a štěstí národu polskému a polskému dělnictvu, s nímž nás víže tolik krásných vzpomínek na přátele a soudruhy z dob minulých a s nímž si přejeme i v budoucnosti ve shodě a v přátelství pracovati a působiti na uskutečnění společných nám cílů v duchu svobody a socialismu. Pokud jde o předlohy, o něž se jedná, já a moji přátelé budeme hlasovati pro schválení. Jsou základnou míru tak draze vykoupeného. Hlasování pro ti mírové smlouvě, ustanovující nynější stav ve střední Evropě a poměr náš k Maďarsku, považoval bych za velkou chybu, jelikož by mohla vzniknouti domněnka o možnosti nových útvarů politických ve střední Evropě. Chceme s lidem maďarským, za našimi hranicemi žijícím, žíti v míru a přátelství jako žijeme s ostatními sousedy. Jsme každý okamžik ochotni svobodně a volně jednati a dohodovati se o všech otázkách jejich i našich. Netajíme se ale také, že každý pokus o násilné zvrácení anebo změnu jednotlivých ustanovení mírové smlouvy setkal by se s naší největší rozhodností. Jsme pro politiku míru. Jsme pro to, aby politika našeho zahraničního úřadu k tomu pracovala, a jsme pevně přesvědčeni o tom, že poctivá skutečná politika míru jest oprávněná a tkví v nejširších základech nejen našeho národa, ale i veškerého obyvatelstva této republiky. (Výborně! Potlesk.)