První vyzývá vládu, aby provedla s největším urychlením splacení peněz, zadržených malým vkladatelům a organisacím svépomocným při okolkování bankovek. Víme, že nemůžeme tu stanoviti lhůtu na den, domníváme se však, že usnesení slavné sněmovny bude pobídkou finanční správě, aby poněkud rychleji prováděla práce, jež jsou v této věci již v proudu.
A druhý návrh žádá, aby vláda
v nejkratší lhůtě provedla náhradu za zabavené bankovky s padělanými
kolky v případech, kde osoby postižené zabavením, zřejmě neobmýšlely
vědomě rozšiřovati bankovky s padělanými kolky. Domnívám s e,
že této otázce schází každé národnostní přibarvení a mohou pro
tyto resoluční návrhy hlasovati všechny strany a docílíme pak,
že vláda i finanční správa bude se viděti přinucenou, aby v této
otázce zavedla rychlejší tempo, k ochraně širokých kruhů malých
lidí. (Potlesk na levici.).
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo druhému přihlášenému řečníkovi kontra p. posl.
Joklovi.
Posl. Jokl (německy): Slavná sněmovno! Předloha zákona, jež právě jest v projednávání, není ničím jiným, než snůškou nařízení a usnesení stálého výboru. Kdybychom tedy i měli úmysl zabývati se věcně touto záležitostí, bylo by to nadarmo, poněvadž tato nařízení byla již úplně provedena, tak že nám dále z donucení nezbývá, než abychom vzali předlohu zákona, po případě zprávu na vědomí.
V Těšíně, v území východoslezském, jakož i v okresu Hlučíně tato nařízení byla již skorem úplně provedena. Jest nezbytno vytknouti při této příležitosti, že vláda, po případě nařízení jen z části řídila se praním obyvatelstva východního Slezska. Je vám dobře známo, že obyvatelstvo tohoto území trpělo zvláště těžce tím, že Polsko v době, kdy toto území mělo obsazeno, provedlo právě přeměnu měny. Opětnou přeměnou trpělo obyvatelstvo velice a bylo by bývalo nutno - když do jisté míry se splnily požadavky obyvatelstva tohoto území - aby se upustilo od řady dalších tísnivých opatření. Kdežto v území hlučínském a ve východním Slezsku jest přeměna měny skorem již provedena, není tomu tak v území vitorazském. Tam jest co do měny úplná anarchie. Nařízení, jež dnes béřeme na vědomí, jest ze dne 31. července 1920. Ale do dnes nebyla v území vitorazském zavedena naše měna. Naopak, v tomto území převahou kolují německorakouské peníze a v této měně se provádí dosud ještě většina obchodů. Částí obyvatelstva, jež tím nejvíc jest poškozována, jest přirozeně dělnictvo, neboť se mu vyplácí mzdy v penězích německorakouských a jest tudíž jednak poškozováno špatnou rakouskoněmeckou valutou, jednak jest znovu poškozováno při nutné výměně, jež ve mnoha případech nastane.
Všichni z praxe víme, že území vitorazské jest eldorádem velkých i malých keťasů valutou. Musíme tudíž žádati důrazně vládu a ministerstvo financí, aby byla provedena všechna opatření, aby byla i v tomto území bez prodlení úplně provedena naše měna.
Podporuji resoluce, které můj předešlý řečník podal o tom, aby se konečně splatily státovky dle udání nepravé. Vždyť vláda naprosto nedostála svému slibu, že vydá na počátku tohoto roku o tom vhodné nařízení.
Lze říci málo o věcech měny, tím více lze však říci o politických poměrech, o poměrech ve správě území Hlučína a Těšína. Jsme nuceni to říci, neboť tato území nemají až dosud v Národním shromáždění zastoupení. Jsou tam poměry, které vzrostly ve veřejnou ostudu a jest nám tázati se, zda vláda chce připustiti, aby trvala nadále tato libovůle byrokracie, zejména v území hlučínském. Tu bychom rádi v prvé řadě varovali naléhavě před tím, aby příště byla poskytnuta veřejnosti tak směšná komedie, jako byla deputace hlučínského obyvatelstva. Směšná proto, že celý svět ví, že poměry jsou takové, že obyvatelstvo jest toho daleko, aby cítilo oddanost k tomuto státu, nýbrž právě naopak; kdyby tu byl býval ostatek něčeho takového, byl by jej způsob vlády, potlačování, obmezování každé osobní a politické svobody, z obyvatelstva důkladně vypudil. Zvláště varujeme před tím, aby byla vážnost presidenta re publiky, jenž se těší úctě veškerého obyvatelstva, zároveň poškozována takovouto komedií. Neboť odpověď, již dal deputaci, není naprosto způsobilou, aby povznesla jeho vážnost. Každý, kdo zná poměry, ihned shledá odpor mezi jeho slovy a skutečnými poměry a řekne si: buď ten muž nemá zdání o poměrech v tomto území, anebo mluví přímo nepravdivé věci.
V odpovědi, kterou dal president republiky deputaci, praví se mezi jiným: "Mluvím-li o státu, tu není mi stát tím nejvyšším a nejsvětějším, nýbrž jen prostředkem k účelu a tento účel jest pravda. Buďte ubezpečeni, že všechny národy v tomto státě musí spolupracovati při této práci, nikdo nemá býti potlačován kulturně, hospodářsky, národnostně." - Nuže, jak vypadá tato kulturní svoboda v území Hlučínska a ve východním Slezsku? V okresu hlučínském byly všechny německé školy zavřeny za odporu německého obyvatelstva. Vláda zaujala stanovisko, že obyvatelé jsou poněmčení Češi, které jest nutno navrátiti českému národu, a není pro ně jiných škol než českých. V jiných územích nezaujali toto stanovisko. V německých místech se klidně přihlíží k tomu, když německé děti houfně chodí do českých škol. Žádáme, aby se vykonávalo právo rodičů, že musí rodiče míti právo určovati, do jakých škol děti mají chodit, ať do německých či českých, a pokud nebude uskutečněna tato zásada, neustaneme v rozhodném boji proti vaší morálce o dvou koncích. Máme zákon o menšinových školách v tomto státě. Máme zákon, který předpisuje, že je-li určitý počet dětí některé národnosti, má se pro ně v místě zříditi škola. Pro Hlučínsko toto ustanovení neplatí. V Petershofenu a v řadě jiných míst jest mnohem větší počet dětí, než zákon požaduje pro zřízení školy. Byla učiněna podání u úřadů, ale školy nebyly zřízeny. Naopak; když rodiče z hlučínského okresu chtějí popřáti svým dětem německého školního vzdělání a pošlou je do Ostravy neb Opavy do německých škol, trestají se za to rodiče a okresní školní rada v Opavě dostala rozkaz, aby tyto děti vyloučila ze školy, ačkoliv máme zákon, jímž se přesně ustanovuje, že děti, bydlící v okruhu 4 km nějaké školy, musí býti do této školy přijaty, není-li v jich místě školy příslušné národnosti. Toto ustanovení zákona - myslím, že je to zákon ze dne 9. května 1919 nebo 1920 - bylo prostě vládním výnosem pro okres Hlučín sprovozeno ze světa. Ve východním Slezsku není tomu jinak. Tam se zavřely německé a polské školy. Zvláště křiklavý jest případ, který si podovolili v městě Frýdku. Tam škrtli uměle děti ze školních seznamů, aby mohli stlačiti dvě pětitřídní obecné školy a dvě čtyřtřídní občanské školy a zhoršiti školní organisaci.
Děti, které byly zaopatřeny v sirotčinci ve Frýdku, prohlásili za cizí děti, které nesmí choditi ve Frýdku do školy, aby tak stlačili počet dětí, by bylo možno zhoršení školství, totiž přeměna dvou pěti- a čtyřtřídních obecných a občanských škol ve čtyřtřídní školu obecnou a čtyřtřídní školu občanskou.
A jak to vypadá s politickými právy a svobodami v tomto okrese? Ukazovalo se již na to, že byla rozpuštěna veškerá obecní zastupitelstva a dosazeny správní komise. Složení těchto správních komisí jest posměškem nejjednodušších požadavků práva. Dosadili sem lidi, kteří se mezi obyvatelstvem té které obce netěší pražádné vážnosti, kteří nemají nikoho za sebou, libovolně dosadili vládní komisary, kteří nemají zdání o zákonných předpisech.
Abych pro to uvedl typický příklad: Ve Frýdku úřaduje od října 1918 jakýsi pan Tesař; řádí v obyvatelstvu. Co si tento muž až dosud dovolil, to nelze vylíčiti. Jeho činy vyplnily by svazky a jest přímo směšno, prohlašuje-li vláda v odpovědi na interpelaci, že ještě nebyly slyšeny na něho stížnosti. Tento pán jde - abychom uvedli příklad jeho působnosti - a zabaví výrok bývalého ministra vyučování Habrmana, který dalo německé obyvatelstvo na plakáty, zabaví prostě tento výrok a prohlásí, že plakát nesmí býti vylepen. Zrušuje prostě usnesení správní komise, jejíž většina jest česká, nehodí-li se mu toto usnesení, ale vláda jest úplně spokojena s jeho úřadováním; nikdy jí nepřišly stížnosti k sluchu, ačkoliv víme, že byly tyto všechny stížnosti předneseny ústně presidentu zemské vlády v Opavě, který ovšem přijal pány německé deputace dosti nezdvořile, ale za to jim ukázal dosti důrazně dvéře. S důrazem požadujeme, aby byly provedeny volby do obcí. Jest to ostuda a postrádá to každého odůvodnění, že v městě Frýdku již 2 1/4 roku úřaduje Tesař jako vládní komisař.
V Hlučínsku zachovali v platnosti německý zákon spolkový shromažďovací, všechny ostatní zákony nahradili zákony rakouskými. Proč vlastně? Z pouhé příčiny, aby mohli tímto spolčovacím a shromažďovacím zákonem lépe týrati a obmezovati svobodu mínění. Po půl roku nesměl socialistický volební spolek "Vorwärts" konati schůzi, ani schůze členské, ani veřejná shromáždění, všechny byly zakázány pro podněcující řeči, jež tam měli řečníci. A vláda, po případě její orgány, okresní hejtman v Hlučíně a pověstný ministerský rada Šilér - dříve se jmenoval prostě Schiller, když byl ještě rakouským státním úředníkem - neostýchali se, žádati od nás záruky, že řečníci, které pošleme do schůze, nebudou mluvit podněcující řeči. Prohlásili jsme ovšem, že nemůžeme přijmouti takovéto podmínky.
Na každou schůzi i sebe menší, i kdyby bylo 10 lidí v členské schůzi sociálně-demokratické, dohlížejí detektivové. Měli jsme schůze, na nichž byli až čtyři detektivové. Co však upomíná na dobu nejhoršího výjimečného stavu, přihodilo se před 14. dny. Ve vnitřní spolkové konferenci organisace horníků objevil se zástupce vlády. Náš soudruh Pohl ukázal mu však dosti zřetelně, kde nechal tesař díru. Jedna schůze dle § 2 byla rozpuštěna, poněvadž svolavatel neznal všechny přítomné. Vidíte, jak jsme v hlučínském okresu daleko od výjimečného stavu osmdesátých let? V jedné schůzi ptal se dělník učitele, ve schůzi přítomného, jenž se dostavil jako referent, proč děti ve škole bije. Dělník byl odsouzen pro tuto opovážlivost na základě Prügelpatentu, císařského nařízení, - to se výborně hodí do této republiky - z roku 1854 na týden do vězení. Ale to není vše, co jest možné v tomto území. Dne 11. ledna o 3/4 na 4 ráno byl jistý horník zatčen a odveden třemi četníky do Hlučína. Na cestě řekl mu jeden z četníků, že není nic zvláštního proti jeho osobě. V Hlučíně byl ihned odsouzen na osm dní do vězení pro přečin proti volebnímu právu; nebylo mu přiznáno právo rekursu a musel trest ihned nastoupiti.
Považte jen: Není zvoleného zastoupení, nebyly vypsány volby, schází tudíž jakýkoliv předpoklad pro výkon volebního zákona a přes to odsuzuje se horník pro přečin proti volebnímu zákonu na osm dní do vězení. To jest neslýchané a pochopíte, když tento skvostný nárůdek, tento osvícený, klidný lid tam na Hlučínsku, jest úplně pobouřen proti těmto poměrům. Pro nevinné výroky o státě, jež jsou jen obyčejnou kritikou, odvádějí se lidé četníky z bytů a hrozí se jim zatčením. Zatím, co se omezuje svoboda mínění obyvatelstva, řádí neomezeně svoboda kazatelská.
Popové mohou s kazatelny štváti
a provozovati politické rejdy, pokud se jim toho ráčí. Co se týče
paragrafu o kazatelích, nenajde se nikoho, kdo by zakročil, jelikož
jsou popové náhončími vlády. Požadujeme s důrazností, aby tento
nepravý výjimečný stav byl odstraněn, jinak chopíme se veškerých
prostředků, abychom upozornili na tyto hanebné poměry širokou
veřejnost, svět. Tato domýšlivost byrokratů musí býti zlomena
a také tomuto území musí se dostati práva a zákona (Potlesk
na levici.).
Místopředseda Buříval (zvoní):
Debata jest skončena. Uděluji závěrečné slovo panu referentovi.
Zpravodaj pan posl. Malypetr: Slavná sněmovno! Bylo by velmi lákavé i pro referenta, aby při takovéto předloze docela hospodářského rázu reagoval podrobně na přednesené výtky, které zahroceny jsou národně i politicky. Ale já přes to vše nevejdu na toto pole. Chtěl bych se zkrátka zmíniti o tom, že valná část těch výtek byla zde vyvrácena z jiných míst a při jiných příležitostech, zejména pokud se týče školství a snahy, znemožniti dítkám jiných národností v tomto statě, zejména dítkám národnosti německé právo v mateřském jazyku nabývati vzdělání. Tuto věc, které bychom se byli velmi snadno a důkladně mohli naučiti za dřívější správy rakouské, poněvadž byla na nás praktikována a prováděna německými vládami po řadu desítiletí, v našem státě neděláme a dělati nebudeme. Jestliže někde ten nepoměrně velký počet tříd ve školách německých byl snížen tak, aby odpovídal počtu dětí, tedy je to přirozeným důsledkem jen provádění spravedlnosti a práva.
Pokud se týká výtek rázu politického v politické správě na Hlučínsku, je potřeba zdůrazniti, kdyby nebylo zjevů, které uměle tam vyvolávány jsou a mají přímo protistátní ráz, že poměry by byly již mnohem urovnanější a klidnější. Jestliže, vážená sněmovno, přednášejí se výtky do přílišné zkostnatělosti a byrokratičnosti našeho aparátu, pak prosím, aby se vzalo na vědomí, že ohromná řada těch, na něž si dnes jako na zkostnatělé byrokraty stěžují, byla vychována a úpěla i osobně pod tímto vaším systemem, který se v Rakousku prováděl a pod nímž úředníci trpěli tak dlouho, že nesměli ani tím nejslušnějším způsobem svůj osobní názor a své osobní mínění v otázce úřední uplatniti. Tedy kdyby se bylo něco přeneslo a zůstalo v tom zotročeném postavení, v němž se nalézal náš státní úředník, nebylo by divu.
Pokud se týče věci samé, nemám
jiného připomenutí, jen stran přednesených resolucí dovoluji si
navrhnouti, aby resoluce tyto byly přikázány rozpočtovému výboru,
aby o nich co nejdříve podal zprávu a sice proto, že jde o resoluce,
týkající se dosti hluboce státních financí, a je třeba, aby byla
slyšena vláda resp. zástupci těch odborů, kterých se to týká.
Navrhuji přijetí této osnovy, jak byla předložena a přikázání
dotyčných resolucí, jak budou přečteny, ve znění v jednacím jazyku,
rozpočtovému výboru. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby byla přečtena podaná resoluce.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Resoluční návrhy posl. Patzela a soudr.:
1. "Vláda se vyzývá, aby s možným uspíšením malým vkladatelům a svépomocným organisacím vrátila peníze, zadržené při kolkování bankovek.
2. Vláda se vyzývá, aby v nejkratší
době dala náhradu za zabavené bankovky s nepravými kolky v těch
případech, v kterých osoby, postižené zabavením, zřejmě nezamýšlely
vědomě rozšiřovati bankovky s nepravými kolky."
Místopředseda Buříval (zvoní): Resoluce jest opatřena dostatečným počtem podpisů a jest předmětem jednání.
Přistoupíme k hlasování. Prosím, aby paní a páni zaujali místa. (Děje se.)
Způsob hlasování navrhuji takto: Zákon má pouze dva paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Dám hlasovati o celém znění najednou. (Souhlas.)
Konstatuji, že sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, tak jak byla doporučena rozpočtovým výborem, nechť povstane. (Děje se.)
To jest většina. Tím jest osnova zákona přijata ve čtení prvém.
Druhé čtení doporučuji, aby bylo ponecháno na konec schůze. (Posl. Patzel [německy]: Co jest s resolucemi?) O resoluci se bude hlasovat až při druhém čtení.
Přistoupíme k dalšímu odstavci
denního pořadu, a to ke