Předseda: Přikročíme k debatě. K slovu jsou přihlášeni páni poslanci Simm a Kostka.
Nežli udělím slovo prvnímu, navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla 20 minutami.
Jest snad námitka proti tomuto mému návrhu? (Nebyla.)
Není jí, návrh můj jest přijat.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
panu kol. Simmovi.
Poslanec Simm (německy): Slavná sněmovno! K této předloze zákona chceme, jelikož znění výborové znamená samo v sobě částečné zlepšení vládní předlohy, navrhnouti, po případě upozorniti jen na toto: Předloha vládní a předloha výboru omezovaly zvýšené odpisy na výměnu a nákup strojů ku zlepšení provozu, nikoli však jeho rozšíření. Ale právě se stanoviska společenského momentu, se stanoviska socialismu, jež sdílí mnohé strany této sněmovny, poukazujeme na nutnost, aby obecně hospodářským podnikům obcí, okresů, zemí, žup neb jejich svazům bylo vyhraženo příznivější postavení. Těmto samosprávným sborům musí býti vybudování jejich hospodářských podniků usnadněno, neboť podniky těchto sborů slouží veškerému obyvatelstvu těchto obcí, okresů, zemí a k tomu třeba přihlížeti, dále také ku stísněné hospodářské situaci těchto sborů. Z tohoto důvodu doporučuji změnu, aby ku § 2, čís. 4., odstavec 2. tohoto zákona po slově "podniku" bylo vsunuto "vyjma podniky obcí, okresů nebo zemí (žup)," takže tento celý odstavec by zněl: "Výhody pod č. 2., 3. uvedené neplatí při vydáních a vkladech, jež jsou určeny ku zlepšení podniku" - a nyní přijde změna - "vyjma podniky obcí, okresů nebo zemí (žup)."
Kromě toho doporučujeme vaší pozornosti ještě tuto okolnost: Množí se případy, že budovy, zřízené průmyslem, jsou ihned po svém zřízení zabírány vládou. Tím se ovšem neobyčejně omezuje chuť k novostavbám. Jelikož tato předloha zákona ve své tendenci zamýšlí povzbuzovati ku novostavbám, doporučuji resoluční návrh kolegy Patzela, jenž zní (čte):
"Vláda se zavazuje, že v
10 letech nezabaví novostavby, kýmkoli pořízené podle tohoto zákona.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan poslanec
Kostka.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Především musím zde veřejně vysloviti své politování nad tím, že tato předloha zákona, jež má pro průmysl, obchod a živnosti nesmírný význam, nebyla patřičně připravena slyšením odborníků. Jako tajemníku obchodní a živnostenské komory v Liberci je mně známo, že tam, kde jsou v této korporaci i zástupcové Čechů, mohly býti provedeny věcné porady o této předloze zákona teprve před 4 dny. Teprve včera dostaly se mne do rukou návrhy této korporace, vláda a vážený výbor nemohly si tedy o tak důležitých odborných posudcích vůbec vytvořiti mínění. Ať si to ti páni přičtou sami sobě, jestli že z těchto důvodů musím dnes k této zákonné předloze předložiti sněmovně 15 resolučních návrhů, o kterých bychom přirozeně měli jednotlivě diskutovati, neboť mají obrovský význam pro obchod, průmysl a živnost, avšak nemůžeme to samozřejmě v tak krátce vymezené době dokázati, nemůžeme si udělati úsudek o tom, čeho v tomto nejdůležitějším bodě žádají sami zájemníci. Nevím, jaké informace má pan zpravodaj, nevím, jaké informace měl vážený rozpočtový výbor, bylo by však jistě bývalo na místě, aby byla svolána o tak nesmírně důležité otázce jako jsou daňové výhody a podporování novostaveb pro účely bytové a průmyslové anketa súčastněných a aby byli tito jednou odborně vyslechnuti o tom, co chtějí říci k jednotlivým bodům tohoto zákona. To přirozeně není nyní možno a máme nyní prostě zvedati ruce nebo zůstávati seděti a nésti odpovědnost za to, že jsme promeškali nejdůležitější okamžik, kdy bychom mohli skutečně přiměřeně podporovati bytové stavby. Neboť v tom to zákoně jsou značné mezery a vážení přítomní s protistrany budou si sami musiti přičísti, jestliže tyto mezery dnes zůstanou nevyplněny a bytové stavby pro budoucnost nebudou podporovány. Ježto moje doba je již opět omezena, nemohu ani z daleka přednésti dobrozdání, jež zde leží přede mnou; poukázal bych pouze na několik důležitých bodů, jež se mně zdají míti obzvláštní význam.
Návrh zákona stanoví za počáteční rok pro berní úlevy rok 1920. Nepokládám to za vhodné, aby se ta doba tak úzce vymezovala, neboť nutno přihlédnouti k tomu, že vlastně v roce 1920 velmi mnoho odvětví průmyslových mělo již klesající konjunkturu a že vidíme vlastně v letech 1918 a 1919 dobu, kdy v mnohých odvětvích průmyslových mohly býti prováděny investice, takže jsme měli dobu pro tyto reservy bezpodmínečně dále rozšířiti a pojmouti do toho také leta 1918 a 1919 do doby zakládající nárok na daňové úlevy.
Dlužno dále vzíti zřetel na to, že v tomto zákoně zůstalo úplně nepovšimnuto ohromné zatížení válečnou dani. Právě při dani válečné jest v návrhu zákona pasus, ve kterém se praví, že při dani z válečných zisků podle § 18, zákona o dani z válečných zisků jsou sice přípustny odpisy a srážky v rozsahu daleko větším než při srážkách obvyklých při ostatních přímých daních. I tyto odpisy podléhají však také jistým omezením, zvláště v tom směru, že průkaz o utrpěných ztrátách musí býti proveden nejdéle do roka po uzavření míru. Toto omezení bylo by třeba při dani z válečných zisků zrušiti. Neboť musíme zde nezbytně vzíti zřetel na to, že tento průkaz nedá se v jednotlivém případě provésti do roka po uzavřeni míru, a měly by se takové odpisy prováděti také dodatečně, a část daně tomu odpovídající musila by případně býti vrácena.
Dále pak je v návrhu zákona obsaženo ustanovení, že se tato výhoda vztahuje pouze na podniky, jež podrobeny jsou zvláštní dani výdělkové. Podniky tedy, jež podléhají všeobecné dani výdělkové, nejsou již předem této výhody účastny; připustil bych tu, že jest skutečně velmi těžko prováděti tyto výhody i při malých a středních živnostech. S druhé strany však myslím, že bychom byli při dobré vůli i u těchto skupin nalezli cestu, abychom výhody tohoto zákona poskytli i jim. Nepovšimnuto zůstává - a to musí býti také naším resolučním návrhem prohlášeno - že je nezbytně třeba zavésti stejné srážky i pro vyměřování dávky ze jmění.
Návrh zákona jedná o daňových výhodách pro obytné stavby a praví se, že při změně účelu, jestliže totiž budovy, jež z počátku byla určena k obývání, později bylo použito k jinému účelu, tato výhoda se nepřenáší. Upozornil bych nyní na to, že máme právě při středních a malých živnostech stavby, kde nejde již od počátku o veliké stavby tovární, nýbrž kde dotyčný počne se stavbou, neví však ještě, jak bude jí moci v jednotlivostech použíti. Nuže, vyskytne se živnostník, který část nebo celou budovu - vezměte malou živnost v našem celém severočeském okrsku průmyslovém v Jablonci, Mikšovicích, v okresu teplickém a v Rudohoří atd. - použije k nějakému jinému účelu. Chceme-li tedy tam podporovati stavební činnost, nesmíme říci, že v každém případě musí býti stavba určena ku zcela určitému účelu. Může dojíti také dodatečně k přeměně k účelům podniku, a v tomto případě nesmí se ztratiti tato výhoda. Myslím, že dokonce se také hrozí tresty, když někdo včas neoznámí této změny.
Bylo již zdůrazněno předešlým řečníkem, že v budoucnosti nejen jednotlivci, nýbrž i obce i všechny skupiny a korporace, jež naší bytovou péčí musí býti vychováni na stavebníky a podnikatele staveb, musí býti bezpodmínečně účastnými této výhody. Jsem-li dobře zpraven, byl snad již v rozpočtovém výboru samém podán resoluční návrh; směřuje prý k úpravě všech těchto otázek v zákonodárství o péči bytovou, s tím možno se spokojiti.
Počne-li se s bytovou péčí ve velkém, bude hlavním úkolem obci, aby se spolu podjaly i tohoto úkolu.
Jako malou vedlejší poznámku, jež však právě dokazuje, že odborné přezkoušení se strany zájemníků bylo by bývalo velmi nutným, pravím: Prostředek k povzbuzení stavebního ruchu bylo by osvobození úroků z hypotekárních zápůjček, poskytnutých na stavbu obytných budov od daně důchodové. O tom musí se však teprve odborníci podrobně vysloviti a tak nezbývá než říci: Tento návrh zákona je tak nehotový, že musíme zítra znova přistoupiti k poradám o tomto zákoně. Všechny tyto body, o kterých jsem se již zmínil - je jich již zajisté dostatečný počet - nebyly ještě dostatečně zpracovány. Opravdu nevím, zda pan zpravodaj má již po ruce do dneška obšírné dobrozdání, jež v té věci podala obchodní a živnostenská komora v Liberci. Je to dobrozdání, jež bylo vypracováno společně od Němců a Čechů, nemáme ho však za podklad porady. Vidíme, že ani v této otázce není dobrým překotný chvat, jenž zde bohužel již opět se zavádí.
Za druhé pak je v této předloze zákona stanoven také konečný termín. Tato konečná lhůta k provedení staveb určuje se r. 1922. Přirozeně nutno vysvětliti, proč se taková konečná lhůta stanoví, poněvadž totiž se chce co možno nejrychleji povzbuditi stavební činnost. Zdá se mi pouze, že tato konečná lhůta byla vyměřena příliš krátce. Připadá mně to tak jako u zákona o zabírání bytů, ve kterém je obsažena poznámka, že budeme moci pozorovati do konce dubna t. r. již značný vzrůst stavební činnosti. V posledních dnech jsem se namáhal a snažil vypátrati, jak je dnes možno dostati hypotekární půjčku. Dostal jsem za odpověď, že je to vůbec nemožné dostati hypotekární zápůjčku. Neboť dnes není možno dojíti v krátkém čase k určitým výsledkům, kdy není jisto, do jaké výše může býti poskytnuta, když náklady stavební, jež dříve stály 100.000 K, stouply již na 1,400.000 K, kdy se počítá na jeden byt jako všeobecný průměrný náklad 33.000 K. Proto byla také naší stranou právě v tomto bodě navržena změna a rozšíření. Myslím, že se bude moci tento bod návrhu zákona zlepšiti tím, že se prostě tyto lhůty novým zákonem prodlouží a dotyčné výhody, jež se dnes stanoví pro tyto stavby, se v budoucnosti také rozšíří.
Pokud pak se týče míry úrokové, stala se ovšem jakási náprava a určitá změna v rozpočtovém výboru, o které jsem si dnes udělal malý přehled. Zdá se však, že nevyhovuje ve všech směrech přáním zúčastněných kruhů. Vždyť zde jistě nestačí, že se zvýší z 50 na 70%. Myslím, že zúčastněné kruhy přejí si tu vyšší úlevy daňové, jež by musila činiti přece jen alespoň 85%. V takových případech musilo by se o tom dříve mluviti, nežli by se dalo opravdu počítati s účinností a skutečným vniknutím všech těchto ustanovení do praktického života. Jest pak celá řada - doba mně vyměřená bohužel již téměř uplynula - ustanovení a návrhů, jež mají býti ještě podány, jež týkají se znovuzřízení, a tu zdůraznil bych pouze jedno, na co se zapomnělo: v návrhu, pokud jej teď znám, nebyl vzat ohled na to, že také stávající obytné stavby musí býti udržovány a že i pro takové investice, jichž není třeba pro novostavby, nýbrž k pouhému uvedení do dobrého stavu, musela by býti přiznána přiměřená úleva daňová. Jak však možno o tom učiniti si úsudek, když člověk dostane materiál a dobrozdání odborníků o jednotlivých částech na 24 hodiny do rukou a stěží může si opatřiti teprve nějaký překlad, jak tomu je třeba u nás německých členů rozpočtového výboru k podávání referátů? Zde není přirozeně možno podávati skutečně konečné návrhy, nýbrž nutno se konec konců omeziti zde na podávání resolučních návrhů, které Vám také předkládáme a samozřejmě přenecháváme to názoru většiny, aby alespoň přijetím resolučních návrhů projevila, že dnes již uznáváte, že návrh zákona, jak leží zde, potřebuje velice oprav.
Pak v kapitole o strojích, pokud mají vztah k schopnosti podniku a při nichž mají se poskytovati úlevy, navrhli jsme jistá ustanovení, jež by bylo třeba ještě přijmouti a jež týkají se staveb továrních. Použití větších daně prostých částek na stavby továren nevzala prý vláda proto v úvahu, protože požadavek k tomu směřující dosud nebyl podán a ještě dnes podán není. Naproti tomu dlužno uvážiti, ovšem, že vždy je tu značný počet jednotlivých případů, kde jeví se nutná potřeba obnovení a rozšíření stávajících výroben. Vezměme na příklad stavby, zabývající se racionelním topením. Vždyť může se dnes přirozeně státi, že takové stavby slouží všeobecnému zájmu a jsou také prováděny jednotlivci. Nebo může jíti o novostavby, o rozšíření kotelního zařízení, aby bylo přiměřeně podporováno využití uhlí, o elektrisaci a pod. Musí se zde požadovati stejné výhody, jako při zavadění nových strojů; neboť dnes jistě je věcí racionelního hospodaření, že dnes poskytují se výhody všem podnikáním, jež slouží dobrému využití uhlí, tedy racionelnímu hospodaření uhlím. A zde, myslím, je ten důležitý bod, jenž by měl býti patřičným ustanovením do zákona pojat. (Německý výkřik: Vždyť tam také je!) Prosím, aby mně to bylo pak přesně ukázáno, já jsem toho nenašel.
Při tom poukázal bych na resoluční
návrhy, které jsme zde podali, a žádáme většinu, aby později lépe
tyto resoluční návrhy ocenila a v pozdější době na ně vzala zřetel
v případné změně zákona. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): K slovu není již nikdo přihlášen. Měl bych tedy uděliti slovo závěrečné panu zpravodaji.
Byla však podána řada návrhů, které jsou teď překládány v naší překladatelské kanceláři. Nebude-li proti tomu námitek, přerušil bych projednávání této věci a dal bych ji na konec dnešní schůze. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není, zachovám se tedy, jak jsem právě naznačil.
Přistoupíme ke druhému odstavci
denního pořadu, k
2. zprávě výboru rozpočtového o vlád ním návrhu zákona o oběhu československých státovek na Hlučínsku, Vitorazsku s Valčickem, Československém Těšínsku, Podkarpatské Rusi a Slovensku, pokud na těchto dvou územích okolkování bankovek podle zákona z 25. února 1919, č. 84 Sb. zák. a nař. provedeno nebylo (tisk 1211).
Zpravodajem je pan poslanec Malypetr.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Malypetr: Slavná sněmovno! Předložená kratičká osnova zákona má za účel, aby nade vší pochybnost bylo na jisto postaveno, že dodatečná akce, která byla provedena v republice Československé a jejímž účelem bylo, aby měna naše byla od bývalé společné měny rakousko-uherského mocnářství úplně oddělena, spočívá přesně a do všech podrobností na zákonech, které byly vydány v době, kdy nemohla platnost jejich se vztahovati na území, o něž v této osnově zákona jde.
Tedy § 1 této osnovy praví, že všechny směny a výkupy i ostatní úkony měnové, které provedeny byly v těchto územích, považují se za výkon měnových opatření podle zákona z 25. února 1919, č. 84 Sb. zák. a nař.
Je pochopitelno, že celá ona akce mohla býti provedena tehdy jen v těch územích republiky, které byly nesporně zahrnuty do našeho státu, a nemohla se vztahovati na území, která ještě nebyla nám přidělena v důsledcích mírových smluv, anebo na území, která byla sporna, zejména na část Těšínska, která byla pozdějším narovnáním připojena definitivně k naší republice. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Všechny tyto důsledky onoho zákona musily být v těchto územích provedeny později a musily být provedeny ovšem s obzvláštním, náležitým zřetelem k poměrům na územích těch panujících a musily být prováděny z části poněkud jinak, než jak byly prováděny v republice roku 1919.
Úkony ty jsou v první řadě směny, a sice výměna bankovek našich československých za měnu, která tehdy v území onom byla platná a jejíž platnost přenesla se ještě i přes tu dobu, kdy se stala s územím oním státoprávní změna přivtělením k naší republice. Byly to výkupy cizích valut, zejména marek německých a polských, a konečně byla to směna bankovek na území bývalé říše rakouskouherské. Při tom ovšem nemohlo býti dodrženo to nařízení ministerstva financí, které ve smyslu zmocňovacího zákona bylo vydáno, aby totiž byla zadržena polovina k okolkování předložených bankovek, v tomto případě i cizích valut, na nucenou státní půjčku.
Ostatní nebo jiné úkony měnové byly do jisté míry rázu více individuelního a spočívaly v tom, že se muselo provádět postupně převedeni, přepsání anebo přepočítání vkladů peněžních, které byly uloženy v závodech, jež rozdělením nebo přivtělením toho kterého území k naší republice zůstaly na území států sousedních. To se týká zejména Těšínska a hlavně města Těšína, které zůstalo, jak je známo, z největší své části v sousední říši Polské, a mělo v obvodu nyní Polsku náležejícímu téměř všecky peněžní ústavy. Z té části města Těšína, která byla přivtělena naší republice, je velmi mnoho vkladů uloženo v ústavech peněžních nyní v Polsku se nalézajících a musí býti provedena směna resp. výměna těchto vkladů za valutu naši. Tyto všecky věci potřebují velmi pečlivého řešeni a daleko jdoucího individuelního šetření a prováděny jsou a budou postupně, poněvadž, řekl bych najednou, tak podle pravítka, není to možno za všech okolností provésti.
Ale ještě jeden velmi důležitý účel má tato osnova, a sice ten, aby bylo jasně a určitě řečeno, že všecky tyto úkony spočívají na zákonech z roku 1919 a že zejména ty bankovky československé, které byly jaksi jako výměna za ty bývalé bankovky rakousko-uherské anebo za ty cizí valuty v těch územích vyměněny a vyplaceny, jsou zahrnuty do toho obnosu podle zákona ze dne 10. dubna 1919, kterým se upravuje oběh a správa platidel v území Československé republiky a kterým se doplňuje zmocnění ministerstva financí zákonu ze dne 25. února 1919, že náležejí do toho obnosu, který smí v naší republice na státovkách obíhat.
§ 10 tohoto zákona totiž stanoví
úhrnný počet platidel, které mohou v republice naší jako nucené
papírové platidlo obíhati, a jest právě zdůrazněním toho, že všecko
to, co na těchto územích bylo dodatečně v tomto směru provedeno,
padá pod toto ustanovení zákona. Je proto důležité, aby bylo na
jisto postaveno, že neprovádí se v republice naší pod žádnou záminkou,
pod žádnou rouškou tisk bankovek přes počet, který by zákonem
byl dovolen. Tohoto zdůraznění potřebuje finanční správa již z
toho důvodu, že my se svým hospodářstvím, papírovou svojí měnou,
nalézáme se poněkud ve zvláštním postavení. My jsme bohudíky jediným
státem, zejména ze států sukcesorních, kteří jsme postavili svoji
měnu na solidní, pevný a neochvějný zákonitý podklad. My jsme
netiskli, doposud netiskneme a nebudeme zajisté tisknout žádných
státovek bez zvláštního zákonného povolení. Tohoto zdůraznění
jest zajisté potřeba také proto, že Bankovní úřad ministerstva
financí zastává u nás té doby funkci cedulové banky; jednak reguluje
oběh papírových peněz v naší republice, a současně při tom podléhá
ministerstvu financí, resp. ministru financí, a přece jen při
celé své činnosti pevně a přesně drží se ustanovení zákona. To
zdůrazňuje právě tato předloha a já nemohu jinak, než ji doporučiti
ústavnímu schválení ve znění, jak vytištěno jest ve zprávě. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Pilné projednávání této předlohy bylo schváleno ve schůzi 34. dne 16. prosince 1920 a podáním zprávy pověřen výbor rozpočtový.
Podle § 55 jedn. řádu usnese se sněmovna před zahájením prvého čtení, zda se má konati rozprava podrobná a v jaké lhůtě nejpozději jest jednání vyříditi a jak nejdéle smí jednotlivý řečník mluviti.
Navrhuji, aby byla konána rozprava jednotná, aby jednotlivý řečník mohl mluviti nejdéle 20 minut, aby jednání bylo během 1 hodiny ukončeno.
Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh můj jest přijat.
Udílím slovo přihlášenému řečníku
p. kolegovi Patzelovi.
Poslanec Patzel (německy): Slavná sněmovno! I vy, páni s české strany, musíte to chápati, musíme-li zase a zase využíti záležitosti povahy hospodářské, abychom se ohradili proti tomu, jak se provádí politická správa ve státě. Návrh zákona zabývá se použitím jistých hospodářských zákonů v území hlučínském, valčickém, vitorazském, v Těšíně, na Slovensku, v Podkarpatské Rusi atd. Návrh zákona zřizuje právní kontinuitu a právní jednotnost ve finančním ohledu, při čemž musíme ujistiti, že s těmito územími nakládá se v politickém ohledu ještě mnohem hůře než s jinými územími Československé republiky. Nemůžeme si dáti ujíti tuto příležitost, abychom neprotestovali proti ustavičné libovládě, zejména v hlučínském území. Výjimečný stav, rozpouštění obecních zastupitelstev, politická pronásledování všemožného druhu charakterisují poměry v hlučínském území. Ústavní výbor skončil volební řád pro Těšín a hlučínské území a očekáváme, že, přijme-li sněmovna návrh zákona, přikročí vláda neprodleně ku vypsání nových voleb v těchto územích. Musíme však i požadovati, aby vláda učinila opatření, aby konečně byly v tomto území vypsány volby do obcí. V území hlučínském a v Těšíně byla rozpuštěna obecní zastupitelstva a dosazeny místo nich správní komise, jejichž skutečné složení neodpovídá nikterak obyvatelstvu. Nehledělo se na číselné zastoupení národností, a aby zastřeli poměry, které tam jsou, předvádějí veřejnosti Potěmkinovy vesnice, jež nemají sobě rovných. O tom, jak se rdousí na Hlučínsku německé školství, bylo s tohoto místa již až dost promluveno.
V odpovědích vlády ovšem se nám vysvětlilo, že má československá správa vyučování právo, aby všemi prostředky přivedla tyto Slovany, domněle poněmčené, ku svému mateřskému kmenu. Nemáme ničeho proti jakémukoliv osvědčení jejich slovanských citů, ale chtějí-li vnutiti příslušníkům státu, již jsou slovanského původu a také mluví slovanskou obcovací řečí, ale přiznávají se k německému kulturnímu okruhu, chtějí-li jim násilím vnutiti československou národnost a československý jazyk vyučovací, pak přesahuje to všechny pojmy, které v demokratické, moderní republice chceme nalézti.
Prohlásilo se nám, že má vyučovací správa právo, udělovati těmto dětem vyučování v československé mateřštině, jež není jejich mateřštinou. Tato vyučovací správa vede takto k poměrům, které jsou v úplném rozporu s každým duchem vyučování, vede k poměrům, že sta a tisíce dětí jsou nuceny účastniti se vyučování v jazyce, jemuž naprosto nerozumějí, vede k poměrům násilným, které musejí činiti přímo ohromný dojem, kdyby přišly na vědomost nejširší veřejnosti a které, domnívám se, nemůže schvalovati ani značná část českého národa. Vezmu příznačný případ, který byl se mnou sdělen v těchto dnech. V Petersheimu, kde také jest německá škola, byla zřízena česká škola občanská a nutí tam děti, řekněme třeba slovanského původu, aby navštěvovaly tuto českou občanskou školu. Tam sedí nyní děti při vyučování, naslouchají s větší neb menší pobožností slovům českého učitele a nerozumějí zbla. Nechápu, že český učitel nepovažuje to pod svou důstojnost, zaujímá-li takové nedůstojné místo, že musí mluviti k dětem, které mu nerozumějí, že může učiti tam, kde jeho učení nenachází sluchu, jelikož k tomu schází porozumění řeči. Nedávají-li pak děti, jsouce zkoušeny, odpovědi na otázky, předvolávají se rodiče a stalo se na příklad v případě mně známém, že správce školy Karel Kislinek poslal otci takového dítěte psaní, přirozeně nevyplacené, jelikož bylo úřední, v němž stojí: "Ředitelství občanské školy tímto oznamuje, že Vaše dítě Markéta nechce odpovídati. Proto v prvním čtvrtletí dostala nedostatečně. Bude-li tato žákyně i dále odpírati odpovědi, bude ředitelství nuceno, učiniti na rodiče trestní oznámení u okresního hejtmanství v Hlučíně."
Opravdu byla na čtvrtletní zprávě tohoto dítěte z pilnosti a prospěchu známka 5. Ptám se pánů, zda hodlá česká vyučovací správa i na dále jíti touto cestou? Pak přeji ministerstvu vyučování a osvěty mnoho štěstí k této cestě. Národnostních úspěchů na této cestě míti nebudete, ani tehdy, když budete hleděti oklamati svého presidenta, jehož prý tak ctíte, podvodnými činy, jako byla nedávná výprava holdovací z Hlučínska do Prahy. Potemkinovými vesnicemi klamal Potemkin carevnu Kateřinu, ale ne ku prospěchu císařovny, a Potemkinovými vesnicemi budete snad moci na čas klamati veřejnost, jako podvodnickým memoirem III., ale věčně těchto věcí nezastřete.
A nyní dovolte mi několik málo vět k materielnímu obsahu předlohy a dovolte, abych přednesl přání, jež s tím, byť i nepřímo, souvisí. Zákon týká se rozšíření platnosti československých státovek mezi jiným i na území Hlučínska, Těšína, Slovenska atd., jež se nás dotýkají. Prosím - budiž uznáno, když ministr financí klade na to důraz - aby se zjistilo, že tím, přizná-li se kurs československým státovkám v těchto územích, nebude jejich počet rozmnožen. Ku podpoře valuty svého státu chce se před veřejností uvarovati případného zdání, že šel nad počet státovek, který mu dovoloval tehdejší zákon, zmocňující k vydání státovek. Uznáváme to, ale připojujeme k tomu malé přání a sice toto: Tato území nebyla dotčena okolkováním peněz a proto také v těchto územích, jak my rozumíme a dovídáme se ze zprávy důvodové, nenastaly konsekvence zadržení bankovek. Obyvatelstvo těchto území jest tedy v mnohém ohledu ve velké výhodě proti obyvatelstvu druhých území, která byla postižena nejen okolkováním peněz, nýbrž i především jejich zadržením. V rozpočtu na rok 1921 udáno jest číslo, to jest výše bankovek, které se mají vyměniti, přibližně 500 milionů korun; to jest zbytek jednoprocentní bankovní půjčky. Stát musí konečně pomýšleti i na zaplacení těchto částek. Praví se nám - finanční správa nám to prohlašuje, - že nesplácení zadržených částek děje se z ohledů na dávku ze jmění, to jest, ministr financí chce zadržením těchto částek nabýti úhrady pro část dávky ze jmění, a chce, jak se nám dává ujištění, spláceti postupně zadržené částky, jakmile do státní pokladny vplyne dostatečný díl dávky ze jmění. Avšak věc se má tak, že zadržením bankovek nebyli postiženi jen milionáři a velkokapitalisté, ale i mnoho malých lidí. Máme ve svých průmyslových územích sta a sta malých lidí, kteří museli přinésti své úspory k okolkování, které nepodléhají dávce ze jmění a jimž dodnes se zadržují částky 2000 až 3000 korun, dále máme konsumní družstva, konsumní spolky, jimž byly rovněž zadrženy částky dvou až tří tisíc korun. Víme však všichni, že peníz 2000 korun v dubnu 1919 znamenal něco jiného než peníz 2000 korun v roce 1921. Tito lidé, aby mohli jíti za svým výdělkem, aby mohli provozovati trochu obchodu, musí se dlužiti peníze na vysoké úroky, stát platí jim však jen jedno procento. Domníváme se, že nemůžeme se marně dovolávati, přimějeme-li státní správu k tomu, aby vydala nyní konečně těmto malým lidem a malým organisacím konsumentů tyto zbytky, dlouho zadržované. Prostředků k tomu má finanční ministr zajisté dost a dost a prosíme, aby se souhlasilo s naším návrhem, který přednesu ve formě návrhů resolučních. Finanční zpráva podala o tom, pokud se pamatuji, v rozpočtovém výboru vysvětlení a také ústně bylo toto vysvětlení dáno. Přispělo by však jistě k uklidnění právě těchto kruhů obyvatelstva, kdyby zde, s místa úředního dala vláda prohlášení. A ještě jedna otázka. V době okolkování bankovek byly rozšiřovány, jak známo, také bankovky s nepravými kolky a bylo zabaveno mnoho bankovek s nepravými kolky. Nechceme chrániti výrobce padělaných bankovek a jejich rozšiřovatele, ale odpykalo to sta malých lidí, kteří neměli ponětí o původu padělaných bankovek a jimž jistě ani nejpřísnější finanční dozor nemůže přičítati zlý úmysl. A ještě dnes jsou sta a tisíce korun zabaveny u konsumních spolků a pod., kde taková ztráta se těžce cítí. Přáli bychom si proto, aby finanční správa konečně již těmto lidem, u nichž je vyloučeno podvodné provinění a podvodný úmysl, šla vstříc a nahradila jim zabavené peníze. Proto dovoluji si slavné sněmovně předložiti tyto resoluční návrhy: