Posl. dr. Keibl (německy): Vysoce ctěné dámy a pánové! Za rozpočtové debaty chci se obmeziti toliko na rozbor onoho vládního nařízení, které zrušilo ze známých příčin poroty pro některé okresy. Po temperamentní řeči svého vysoce ctěného předešlého řečníka mohu se vysloviti dost stručně. V prosinci m. r. došlo na základě komunistických agitací v některých okresích tohoto státu k demonstracím, jež vedly ovšem k různým výsledkům, které nelze uvésti v soulad s nynějším právním řádem. Tu a tam staly se pokusy o leccos, sáhlo se na soukromý majetek a státní moc byla nucena chopiti se posléze donucovacích prostředků, o jichž použití a způsobu lze také míti různé náhledy. Jest správno: podle trestního zákona, který platí ještě dnes v Československu, dopustili se obvinění tedy ti, kteří se pustili do těchto podniků, těžkých to trestních činů, po případě, uvalili té doby na sebe jen podezření, že se jich dopustili a spáchali zločiny, které jest podle trestního zákona stíhati těžkým žalářem, nebo dokonce ještě ostřejším trestem a které by patřily před porotu. Nyní přijde vláda a zruší nařízením platnost porot pro celou řadu okresů, v nichž se právě odehrály ony události. Jest pravda, že vláda má k tomu formální právo. Ale bylo by přece vyšetřiti, zdali bylo v tomto zvláštním případě na jedné straně záhodno použíti tohoto práva a zdali jest na druhé straně považovati tento zvláštní případ jen tak beze všeho za školní příklad pro ony případy, pro něž jest vlastně myšleno toto výjimečné ustanovení.
Když před dost dlouhou dobou byly zase poroty obnoveny, připínala se k tomu naděje, že obyvatelstvo přibéře se k vykonávání práva, že posílí se ve vědomí své zodpovědnosti, ve svém právním citu, ve své poctivosti. Neboť konec konců jest vědomí toho, co jest správné a nesprávné a co široké vrstvy obyvatelstva vnímají stejnoměrně, vlastním zdrojem zákonodárství a práva. Jestliže se prohlubuje a zvroucňuje, jest to rozhodně ku prospěchu státu a celku. Také si lidé mysleli, že jest dost případů, kdy učený soudce nevystačí se svou znalostí zákonů, nehledě k tomu, že jest vázán zákonem, kdy musí se žádati korektiv, jenž umožňuje, že nepoužije se tuhé litery zákona tak, jak by to předpisovalo, řekněme, ryze technické používání zákona, takže uplatňuje se tu právě lidský cit, ryzí lidskost a že provinilce, obviněného, nesoudí neživý právní stroj, nýbrž cítící lidé. Myslelo se, že toho se dosáhne v porotách; zřídily se a přikázaly se jim těžké zločiny v naději, že právě případy, v nichž muselo by snad jinak dojíti k odsouzení, budou posuzovány mírněji a obvinění osvobozeni. A jest příznačno, že náš trestní řád zná sice řízení, jež jest zavésti, když kolegium soudců jednomyslně usoudí, že bylo učiněno vadné rozhodnutí ohledně viny, ale nikdy neumožňuje, aby byl jakkoli změněn osvobozovací výrok poroty. A nyní, pánové, přichází vláda a říká, že nutno zrušiti poroty proto, jelikož zatčení vydávali by se v nebezpečí, že budou snad nespravedlivě odsouzeni.
Vysoce ctění pánové! Doporučoval
bych vysoké vládě, aby si opět jednou přečetla uvozovací nařízení
k našemu starému trestnímu řádu, jež vydal své doby starý rakouský
ministr spravedlnosti Glaser a jest velepísní na úkoly lidových
soudů, lidové judikatury, a tu bych rád připomenul vládě, že jest
věcí všech činitelů nejen usilovati o to, aby vyšla snad na jevo
jenom vina obžalovaného, nýbrž uvážiti také všechny okolnosti,
které mluví pro jeho nevinu, případně pro jeho sproštění. Pánové,
prohlašuje-li dnes vláda, jak jsem se už zmínil, že zrušila poroty
proto, aby obžalovaní nebyli odsuzováni bez viny, myslím, že ve
skutečnosti jde o pravý opak. (Souhlas na levici.) Jsem
přesvědčen, že vláda bojí se lidového soudu, poněvadž ví, že se
tu nejedná naprosto o sprosté zločiny, nýbrž o politické hnutí,
o sociální hnutí, jež se neobmezuje jen na jednotlivá malá území
a místa, nýbrž zachvacuje celé díly světa a že toto hnutí má býti
pokud možno potlačeno. A k tomu má sloužiti spravedlnost! Pánové!
Jest to opět důkaz, k čemu všemu snižuje se justice. Snižuje se
na pouhý správní orgán a má takřka udělati to, k čemu by se snad
nepropůjčila jiná forma justice, porota.(Souhlas na levici.)
Tím se diskredituje nejen lidový soud, nýbrž vůbec judikatura,
poněvadž tím může velmi snadno ujmouti se názor, že jest třeba
jen pokynu shora, aby vynášeny byly rozsudky, po kterých se právě
touží, a následkem toho jest pro nás samozřejmě dáno stanovisko
k tomuto nařízení. Musíme prohlásiti, že pravdou jest právě opak
toho, co tvrdí vláda, že vláda chce, aby obžalovaní a obvinění
byli odsouzeni a že jest jí k tomu každý prostředek dobrý, třeba
i zrušení řádného soudu, před nějž mají obvinění přijíti, ba dokonce
i obmezení práv, zaručených státními základními zákony. A jedním
takovým právem jest, že nikdo nesmí býti odňat řádnému soudci.
(Souhlas a potlesk na levici.) Jest to také politicky neobyčejně
nemoudré pracovati s takovými hloupostmi. Takové hnutí, jako jest
sociální, ať už nabývá ostřejších nebo méně ostrých forem, nelze
za nynějších poměrů potlačiti takovými opatřeními. Dalo by se
to porovnati s počínáním hocha, který, běhaje za holuby, domnívá
se je chytati. Soudím, že tímto způsobem nadělají se toliko mučedníci,
že dosáhne se pravý opak toho, co vláda zamýšlí. Právě tím prohloubíte
toto hnutí a získáte pro ně lidi, kteří nebyli mu snad přístupni.
Pro nás, pánové, kteří nechceme prozatím bráti zřetele na skutečnosti,
tvořící základ všech těchto věcí - nechci naprosto hájiti to,
co se stalo, k tomu nemám nijakého oprávnění - jest to opět jen
důkaz, že v tomto státě jde moc před právem a že tato opatření
jsou jen částí řetězu, který jsme už tak často slyšeli rachotiti
a také viděli, jak se to provádí, řetězu násilností, proti nimž
musíme se všichni samozřejmě postaviti. Různé strany podaly v
tomto směru interpelace, dnes také německý parlamentární svaz,
i prosím slavnou sněmovnu, aby projednala tyto interpelace a naléhala
na to, aby vládní nařízení, zrušující poroty, bylo ihned odvoláno
a obvinění postaveni před řádné soudy. (Souhlas a potlesk na
levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo udeľujem pánu posl. Slavíčkovi.
Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Mluvě za stranu čsl. socialistů, chci v rozpočtové debatě zaujmouti jménem strany stanovisko právě k projednávané věci zrušení porot. Pak chci osvětliti v některých věcech stanovisko naší strany k vládě. Na konec chci se zmíniti o středostavovské otázce vzhledem k dodatku státního rozpočtu.
Ke zrušení porot a k hlasování proti pilnému návrhu nevedla nás žádná jiná okolnost než ta, abychom, nesouhlasíce s tehdejší zamýšlenou generální stávkou a jejím důsledkem, ponechali vládě možnost, provésti do důsledků ochranu státu. Nemůžeme se však spřáteliti s tím, co líčil pan posl. Šmeral a co děje se s některými zatčenými ve věznicích nebo ve vyšetřovacích vazbách. Mám za to, že tak daleko musí cítiti i naše úřednická vláda demokratická, aby tyto věci od svých podřízených úřadů netrpěla. Jestli je někdo trestán pro přestupek nebo přečin nebo zločin politický, ať již je to třeba velezrada, musí anebo může býti v demokratickém státě potrestán na svobodě, nikoliv však takovým způsobem, jako líčil dr. Šmeral. Jednu věc však vládě vytýkám při této příležitosti, a sice tu, že ačkoliv je demokratická vláda odkázána na podporu veškerých stran, tedy také s naší stranou v mnohých a mnohých věcech, když chystala se k činu tak dalekosáhlému v demokratickém státě, jako je zrušení porot, neuznala vůbec za hodno mluviti. Nás příště velmi přejde chuť vždy kývati na hotové věci a to věci, které nejsou příjemné pro demokrata, nerci-li pro socialistu (Tak jest!), jako v tomto případě.
Vůbec se zdá, že naše vláda se zařizuje náramně pohodlně, že sleduje opravdu způsob kapitalisticko-liberalistický. Již nejen proto, že se stran, které ji podporují v důležitých otázkách, neptá o jejich souhlas, ale také proto, že nedodržela ujednání o moučné dávce, netáže se stran a přichází s novým svým vlastním návrhem. Vyciťujeme z jednání i vlády i některých stran měšťanských hrozbu novými volbami, ačkoliv každý ví, že voleb se naše strana báti nemusí, ale že také k volbám za těchto okolností sotva dojde. Nelíbí se nám způsob vlády při sdělování určitých aktů a snah. Pro budoucnost zařizuje se naše vláda zcela po lordském způsobu anglickém, nezavolá si příslušné instituce ke schůzi, aby jim referovala o programu a úmyslech svých do budoucna. Mám tady na příklad číslo "Průmyslového věstníku" z 1. ledna 1921. Zde čteme sdělení dalekosáhlé, pro náš stát po stránce hospodářské velmi důležité od pana ministra pro zahraniční obchod Hotowtze. Ačkoli máme výbor pro průmysl, živnosti a obchod, ačkoli máme u nás dobrovolně vybudovanou instituci klubovních předsedů, pan ministr neuznal za vhodné, některé této instituce se zeptati, jestli by směl svůj program pro budoucnost přečísti nebo předložiti. Nikoli. Jde do"Věstníku svazu průmyslníků českých", tedy kapitalistů, a tam zcela po způsobu anglického lorda, který v klubu jockejů mluví o dalekosáhlých plánech státu, ignoruje tak celou ostatní veřejnost. Tedy s tímto spokojeni býti nemůžeme, a jestli od někoho namířena byla výtka proti vládě, že ona řídí se směrem liberalisticko-kapitalistickým, tedy ten úsudek máme také. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Budiž mně ještě dovoleno říci, že není to volání ze závisti po tom, aby tato vláda šla a aby snad naše strana svými členy zasedla na její ministerská křesla. Nikoli. Nás nenapadne ani ve snu dávati se nyní do něčeho, co tato vláda rozdělala a s čím bude míti velmi mnoho starostí, aby to dodělala, zejména v otázce vyživovací. Víme, že pro tento okamžik naše strana by do vlády jíti nemohla. Tedy kritika vyplývá čistě z věci, nikoli z touhy povaliti vládu a dosaditi parlamentní vládu koaliční, ve které bychom byli také my.
Chtěl bych dále říci, že systém touto vládou zaváděný nese své důsledky v tom, že orgány státní, totiž jejich jednotlivci, chovají se k socialistům neochotně.
Mám dva případy, které se staly mně, že úředníci státní, místo aby podali poslanci náležité informace, museli býti rázným zakročením k tomu donuceni, a musili jsme jim připomenouti povinnost státních úředníků vůči zástupci lidu. (Slyšte!) Mám případ velmi zajímavý, který se stal členu našeho klubu dr. Franke. Místo, aby byl dotyčný četník nebo zřízenec upozorněn, že takto nemá jednat nejen vůči poslanci, ale vůči žádnému občanu v republice, ještě žurnály buržoasní vytýkaly dr. Franke netaktní vystupování vůči státnímu zřízenci. Tedy to je očividně režim starobyrokratický, který se domnívá, že vracejí se staré časy bývalého státu byrokratického, kde každý musí jen poslouchati.
Na vládu při rozpočtu samém měl bych několik přání vedle kritiky, a to na prvním místě přání, aby konečně u nás stav úřednický, kterého si u nás jinak velmi vážím, byl řádně honorován, ale zmenšen na skutečnou potřebu, neboť když člověk čte, že v jiných státech asi 4% všech občanů jsou úředníky a státními zřízenci a my se pomalu blížíme k celé jedné třetině obyvatel republiky, která odkázána je na státní platy, pense, požitky atd., tedy je to poměr nezdravý, a to tím spíše, že se také zračí v dodatečném rozpočtu, kde stoupnutí vydání odůvodňováno je také tím, že stouply neobyčejně přídavky úředníků a zřízenců. Mám za to, že je naší povinností státní úředníky a státní zřízence řádně honorovati, aby nemusili vedle své služby vyhledávati výdělek pracemi vedlejšími, ale také na úřednících a zřízencích žádati potom plnou a odpovědnou práci pro stát a veřejnost. Vlády se hlavně dotazuji v této věci: Jak se to mohlo stát, že před 2 měsíci hledalo ministerstvo financí několik set úředníků pro revisní činnost a dnes čteme v novinách, že ministerstvo financí dalo výpověď 400 revisním úředníkům na 1 měsíc? Jest v tom něco demoralisujícího a sice proto, poněvadž mnozí lidé, také někdy neschopní lidé, přičichnuvší k státní službě a stálému platu, velmi těžce potom se odhodlávají hledati zaměstnání, normální zaměstnání v hospodářském životě a činí nároky namnoze neoprávněné na stát.
Na ministerstvo národní obrany mám přímý dotaz a také žádost, aby konečně hnulo otázkou oděvního skladiště v Praze, neboť, slavná sněmovno, my tak ekonomicky hospodaříme s těmito věcmi, že dodávky pro vojsko z Českých Budějovic, hotové výrobky, vozí se přes celé Čechy a půl Moravy do vojenského skladiště do Brna! V Brně je vojenský úřad převezme a zase z Brna do Českých Budějovic posádce zpátky pošle. Tuto naléhavou nutnost znala již stará rakouská vláda. Snažili jsme se o to, a také vláda s tím souhlasí, aby zde vojenské skladiště bylo zřízeno, ale dodnes se tak nestalo. Mám žádost na ministerstvo národní obrany, aby dbalo usnesení Národního shromáždění v tom, že 75% dodávek má se dostati malým drobným živnostníkům. I tento náš stav žije v krisi jako průmysl. Budu ještě o něm mluviti. Nechápeme, jak jest možno, že mnohé potřeby se dokonce objednávají z cizího území a naši lidé nemají co dělati. Mám dále upozornění na ministerstvo národní obrany, že po mém soudu neekonomicky hospodaří s místnostmi a že vojenská správa by mohla následovati anglického příkladu a vystavěti svými lidmi, vojáky, mnoho a mnoho místností pro své úřady. Viděl jsem v Holandsku řešiti bytovou nouzi tím, že na lodích v kanálech stojících budovali dřevěné domky a plovoucí byty, viděl jsem řešiti bytovou nouzi v Londýně tím, že v paláci na dvoře ministerského předsedy byly vystavěny dřevěné baráky, jaké jsme vídali za války, a tam byly nastěhovány vojenské úřady; pravím uvnitř Londýna na dvoře v paláci ministerského předsedy! Viděl jsem řešiti bytovou nouzi také tím, že část krásných rybníků v známém Hyde parku byla vysušena a postaveny tu dřevěné boudy pro konsuláty, kde jest ohromná frekvence. My naproti tomu dřevěné baráky prodali za babku jednotlivcům, podnikatelům, naproti tomu tisíce vojáků zaměstnáváme, snad dobrými věcmi, ale ministerstvo národní obrany zaujímá, nevím kolik, přes 40 budov pro své úřady. Stát má své lesy, stát má své doly, stát má své železnice, stát má na vojně celou řadu kvalifikovaných řemeslníků-vojáků, stát či lépe řečeno ministerstvo národní obrany má celou řadu řemeslnických dílen, nechápu tedy, proč vojáci se nezaměstnávají tímto způsobem a neuvolní aspoň poněkud místnosti, které ministerstvo národní obrany zaujímá.
Na pana ministra pro zahraniční obchod mám také prosbu. Čteme zde ve zmíněném programu jeho pro příští rok velice krásné věci, zejména, že "v této věci" - píše mezi jiným -"budou jim silnou oporou ústavy pro styky s cizinou, které tu jsou nebo se zřizují. Jsou to zejména ústavy Slovanský a Orientální, které president Masaryk zřizuje ze svého fondu a které také Úřad pro zahraniční obchod účinně podporuje. Tak vysílám v nejbližších dnech -"praví pan ministr doslova -"oba generální sekretáře Orientálního ústavu na cestu po celém orientě, která má připraviti půdu pro užší styky s ním, a stejně chystám exkursi do jihoslovanských zemí, jichž se mají zúčastniti také interesenti. Pomýšlím na zřízení podobného ústavu pro země germánské a na vybudování ústavů pro země románské a anglosaské. Do Spojených států severoamerických připravuji větší studijní exkursi, která má sloužiti i k navázání a prohloubení našich styků obchodních a finančních." Dodává pak ve svém exposé, že jest pro vytvoření hospodářského parlamentu, a než k tomu dojdeme, pro vytvoření řádného hospodářského sboru poradního.
Mám dále žádost na pana ministra pro věci zahraniční, aby nezapomínal, že vedle průmyslníků, bank, máme také v republice ohromné množství lidi středostavovských, obchodníků, řemeslníků, kteří mají taktéž zájem na stycích s cizinou, že máme milion dělníků, kteří spolu se středostavovským lidem byli při zřizování hospodářského poradního sboru úplně ignorován i. Vláda šla tak daleko, že největší korporaci živnostenské, Zemské jednotě společenstev, která má 1.200 společenstev organisováno, nedala ani jednoho zástupce v tomto sboru poradním. Činím pana ministra pro věci zahraniční pozorna na poměry v cizině - nyní byl v cizině a mohl se o tom na své oči přesvědčiti - jak velice trapně působí na člověka, přijde-li na příklad do Londýna a tam obchodní attaché mu vytkne jako českému poslanci, že jiné státy mají dávno vybudovanou obchodní službu zahraniční skvěle proti nám, že na příklad malý stát norský koupil na hlavní třídě dům, ve kterém zřídil vyslanectví, konsulát, banku a dokonce vzorkovnu svých výrobků, velmi trapně působí, když vidíme, že jiné státy posílají plovoucí výstavy se vzorky svých výrobků po celém širém světě, aby agitovaly pro odbyt své práce, a naše londýnské vyslanectví do listopadu minulého roku nemohlo dostati seznam českých výrobců organisovaných v pražské Obchodní a živnostenské komoře. Liberecká komora obchodní poslala seznam svých lidí, ale pražská obchodní a živnostenská komora nedbala za dva roky poslati do Londýna seznam našich českých firem. Upozorňuji dále, že jsem byl přímo žádán z vyslanectví v Bruselu v Belgii, abych interpeloval vládu, aby konečně zahájila kroky, aby dotazy a informace, které pro hospodářský život a navázání styků s cizinou naše vyslanectví tam potřebuje, také dostalo. Vyslanec urguje dvakrát, třikrát, a když dotazují se interesenti z kruhů průmyslových či obchodních po našich výrobcích, vyslanec chtě nechtě nemá jiné firmy, poněvadž mu sděleny nebyly, nežli firmy německé. Pře jeme těm firmám na našem území obchodu, ale má při nejmenším býti náš úřad pro věci zahraniční tak pohotovým pro zahraniční obchod, jako tomu je u úřadů států jiných. Za dva, za dva a půl roku myslím, že jsme se mohli zmoci na seznamy našich průmyslníků, na vzorky našich výrobků a poslati je za hranice. Reklamuji tedy, maje na zřeteli program p. ministra pro obchod zahraniční, zastoupení ve sborech těchto a sice stejně dělníků, jako živnostníků a řemeslníků, neboť státy na západě jsou liberalistické a dělají rozumnější politiku hospodářskou než my, kteří se domníváme býti v převážné většině státem socialistickým.
O
středostavovských věcech
bych chtěl říci tolik: Nebyly, myslím, ještě v této sněmovně rozvedeny
a pokusím se hodně stručně o jejich rozvedení. Středostavovské
věci nalézají se v téže situaci jako průmysl. Vzali-li jsme 2/3
průmyslu z bývalé říše rakousko-uherské a jenom 1/4 obyvatel,
1/4 konsumentů, čímž jsme se octli v průmyslové krisi, jednak
přerušením styků s cizinou a ztrátou konsumentů u nás doma, jest
tomu taktéž tak i se živnostnictvem. My převzali z rakouskouherské
říše dobré 2/3 řemeslníků, živnostníků a obchodníků. U nás byla
síť tohoto stavu tak hustě vybudována, zejména v Čechách, že na
každých 20 občanů, počítaje v to ženy a děti, připadal jeden živnostník.
Je pochopitelno, že nyní v těchto poměrech živnostenský stav jest
v hospodářské krisi a nalézá se v neutěšených poměrech. Je pochopitelno,
že při zdědění poměrů ze starého Rakouska zdědili jsme také nejasnost
v otázce politiky středostavovské, nejasnost v tom, že Rakousko
budovalo politiku svou na kompromisu mezi cechovnictvím a liberalismem,
nedělalo do důsledku ani svobodnou politiku živnostenskou a nedělalo
do důsledku cechovní politiku živnostenskou, byl to kompromis,
který se nám šeredně vymstívá. Já jsem řekl jednou ve sněmovně,
že na celém světě je svoboda živnostenská, jenom u nás ne. V západních
státech je proveden liberalismus do všech důsledků i v otázce
středostavovské. Mám za to, že s touto věcí musíme hnouti i u
nás. (Posl. Najman: Jste pro svobodu živnostenskou?) Ano.
Již proto, poněvadž kompromis mezi cechovnictvím zanechal nám
nehezké věci mezi živnostníky. Zanechal nám 1800 živnostenských
společenstev jenom v Čechách bez německých, zanechal nám 50 okresních
jednot, zanechal nám 30 odborových jednot, zanechal nám přes 200
řemeslnických a živnostenských besed a zanechal nám několik set
odborových organisací při politických stranách. Jinými slovy řečeno
snad: desítky tisíců v těchto korporacích živnostenských je funkcionářů
živnostenských, ale všecky tyto korporace živnostenské zmírají
na staré kompromisy nepřirozené. Společenstva se nescházejí, někteří
starostové musili odvésti knihy společenstevní, nemohouce se zbavit
funkce, na okresní hejtmanství, poradní sbory okresním hejtmanstvím
nejsou svolávány, odborové jednoty málo pracují, jsou nehybnými
tělesy a není proto divu, že živnostenská politika jde od nezdaru
k nezdaru. Není proto také divu, že se jeví nezdar středostavovské
politiky ve státním rozpočtu. Ve státním rozpočtu, vezmete-li
dodatek k rozpočtu na rok 1920 do ruky, najdete ohromný dodatek
téměř pro všecka ministerstva, jenom ne pro ministerstvo obchodu,
kam celý aparát středostavovský spadá. Je v tom kus neschopnosti
středního stavu vymoci si svojí prací a vymoci si svou vahou určitého
zlepšení. (Posl. Najman: Politickou vahou!) Přijdu k tomu,
pane kolego! Do těchto rozháraných poměrů, kde je asi 30.000 generálů
živnostenských, různých starostů a místostarostů a funkcionářů,
ale žádných anebo málo pracovníků, přišli jste také, pane kolego,
vy s vaší stranou. A vy jste zavedli, promiňte, když mě již provokujete,
vy jste zavedli teprve chaos. (Posl. Najman: Pravou cestu!)
Chaos tím, že... (Posl. Najman: Řekl jste, že odborové
organisace nic nedělají, že umírají, a tak jsme viděli, že jednoty
nic nedělají!) Chaos jste zavedli do středostavovských poměrů
proto, poněvadž je vaším ideálem přetvoření společnosti na společnost
středostavovskou, ač tento program byl starý před 70 lety, kdy
se řešilo cechovnictví živnostenským řádem roku 1859. Vy jste
zlákali celou řadu živnostníků v tom úmyslu, že jim stará ochranářská
cechovní politika pomůže. (Posl. Najman: My jsme řekli, že
politickou mocí mohou dodělati se něčeho!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Nemáte slovo, pane kol. Najmane! Prosím pana řečníka, aby
pokračoval.
Posl. Slavíček (pokračuje): Jak vy vedete živnostníky, je vaší věcí, ale upozorňuji jenom na dvě ukázky. Když takhle povedete živnostníky, daleko je dovedete! Ve vašem časopise "Středočeský živnostník" se píše: "To, co naši poslanci a senátoři vykonali pro živnostnictvo a obchodnictvo od zasedání Národního shromáždění, nevykonali všecky strany dohromady za posledních 30 let." Promiňte, pánové, ale tolik vám chci říci: Když takhle povedeme živnostníky, středostavovská politika živnostenská umře na nerozum. Vy mne, pane kolego, ještě donutíte k tomu, že vám řeknu, že živnostníky vychováváte v nadávkách a bezcharakternosti politické. (Posl. Najman: To dělá Hašek a vaši lidé!) To jest boj politické strany s politickou stranou, když oni píší: Ale přes to, že zřídly řady národně-sociálních živnostníků k úděsu národně-sociálních vůdců v míře nejpovážlivější, přec jsou zde živnostníci, kteří myslí, že ten kabát národně-sociální nesmějí svléknouti, třeba byl co nejvíce zavšivený a nečistý. Neprogramovostí vedení politiky národně-sociální atd. (Posl. Najman: Co psal váš Hašek?) S takovými argumenty jdete mezi živnostníky? K politické bezcharakternosti vychováváte, poněvadž vy, pane kolego, a váš tajemník rukoudáním jste smluvili s ostatními stranami dohodu v zájmu jednoty a nedodrželi jste ji. (Posl. Najman: Vy jste to neudělali. Měli jste dáti agrárníkům i lidovcům po jednom mandátu a nedodrželi jste to také a sociálním demokratům jste to také slíbili a také nedodrželi!) Ukáži vám kandidátní listinu, tam jsou.
Upozorňuji dále, že se středostavovskou politikou po mém soudu budeme museti začíti konečně jinak. Upozorňuji, že nechtěl bych se ve všem říditi západem a liberalismem a nejméně v socialismu, ale ve středostavovské otázce přece jen vidíme ohromný rozdíl u nás a tam, ohromný rozdíl na západě, ale také na východě. Svoboda živností na východě vyplývá z primitivních poměrů a na západě z dokonalého vývoje liberalistického. Stát podporuje tam jednotlivce ve vzdělání, velkou péči věnuje učedníkům, školám, úvěru, nedává však žádné subvence a když připraví občana pro život, řekne mu: jdi a starej se a ukaž, co umíš! Není žádnou zvláštností, že v těchto státech svobody jeden živnostník vede třeba čtyři - pět živností. Není žádným zvláštním zjevem, že mnozí zkrachují. Není ani zvláštním zjevem, že stát znovu pomocí fondů i tomu zkrachovanému živnostníku dává podporu nebo úvěr, aby se znovu uchytil, ale podnikatel jen a jen jest odkázán sám na sebe, nikoliv na státní subvence a paragrafy živnostenského řádu, které nemohou živnostníku pomoci. Živnostnictvo bloudilo dlouho po cestách staré politiky ochranářské, zákon z roku 1859 měl je zachrániti. Od té doby jedenáctkráte byl měněn a doplňován živnostenský řád, ale čím dále tím méně má živnostnictvo z politiky ochranářské, zbytku to cejchovnictví, prospěch, naopak jest vázáno různými zákonnými předpisy a všichni ostatní využívají svobody a svobodného volného podnikání. Jsem jistě toho názoru, že i náš stát, naše vláda, bude museti konečně říci buď ano, nebo ne v živnostenské politice, neboť vláda naše také v této věci nic nepodniká, nechtíc strkati snad prsty do sporů mezi živnostníky a tak tři roky již lez živnostenská politika úplně ladem.
Chtěl bych ještě na konec dodati
jest pochopitelno, že budeme hlasovati pro dodatek rozpočtový
z povinnosti, ano z lásky k našemu národu a státu, že na vládě
jest, aby zbytečně chybami, buď úmyslnými nebo neúmyslnými, nezatěžovala
si svoji posici u politických stran a nestěžovala tak klidný vývoj
státu do budoucna. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval: Dále
je k slovu přihlášen kolega Böhr. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Požadavek dodatečných úvěrů není nikdy potěšitelnou věcí. U soukromého obchodníka nazývá se značné překročení výdajů nehospodářským jednáním a děláním dluhů. V obcích a na valných hromadách spolků nechybí nikdy při překročení v rozpočtu výdajů přísná kritika a pravidlem ani nebývá vyloučena odpovědnost před úřady.
Přichází-li ke konci finančního roku také stát s dodatečnými úvěry, není to pro veřejnost finančně a hospodářsky zjev výchovný, nýbrž rozvratný. Jistě jsou dnešní hospodářské poměry ještě abnormální a vyžadují samy o sobě jakékosi ohledu, jejž ještě uznávám. Avšak, dámy a pánové, překročení 4˙8 miliardy ve výdajích jest úžasná monstrosní úchylka od prozřetelného budžetování a hospodaření, i když se následkem náhodnosti dá číselně, ale nikterak docela reálně odpočítati na polovičku. Takové obrovské číslice ohrožují uznání vážnosti státního rozpočtu a podrobují důvěru k mnoha jednotlivým položkám více než nejkrutější zkoušce. I pro ministerstva platí ve věcech peněžních a daňových stará zkušenost: Dvakrát měř, jednou rez, nejprve počítej, pak plať! Nám Němcům dostalo se dosud příležitosti k nanejvýš krátké kritice rozpočtu na rok 1921, nyní máme se zabývati pouze bezútěšným přehledem rozpočtu loňského.
Při krátkosti řečnické lhůty - připadá na mě jenom dobrá čtvrt hodina musím se odříci, abych se podrobně zabýval velkou řadou jednotlivých položek rozpočtových a podrobnostmi nikterak důkladné a přece objemné zprávy rozpočtového výboru. Dotknu se jen zvláště nápadné položky, zdánlivé úspory 810 milionů K, týkající se požadavků, které byly preliminovány na předválečný rakouský a rakousko-uherský dluh, jenž má býti převzat. Neboť tato výplata odpadá na ten čas jenom proto, že repartiční a reparační komise pro pomalou práci ještě nemohla stanoviti rozdělovací klíč. Ve skutečnosti bylo by uložiti tuto úsporu ve státní pokladně, neboť jest to skalopevná položka výdajová, která jenom náhodou není ještě splatná v nynějším období. Pozorujíce miliardové překročení, týkající se roku 1920, můžeme s německé strany nepopíratelně tvrditi, že toho opravdu není vinno těch 1200 zardoušených německých tříd škol obecných a měšťanských ani zavřené německé školy střední, ani nesestátněné německé školy obchodní.
Ani zvýšení invalidní renty válečných invalidů, ke kterému proti očekávání nedošlo od února až do května, není tím vinno, ani neudělení marně očekávaných subvencí pro německá stavební družstva a pro nutné novostavby německých komun. Ani několik stolů, které před vánocemi potřebovaly opravy v zdejším oddělení poslanců německého parlamentního svazu, nemá viny na tomto obrovském dodatku, obzvláště ježto němečtí poslanci uhradí tyto malé truhlářské náklady.