Tak tedy, slavná sněmovno, dodatečný rozpočet, který na první pohled činí dojem, že vláda žádá nových 4.862˙2 mil. K na vydání, se po odečtení dodatečných příjmů per 2.675˙7 mil. K a úspor docílených, kterých možno využíti do částky 1,217 mil. kor., ztenčuje na 1.129˙9 mil. K, kterážto částka se má krýti finanční operací.
K těm úsporám třeba ještě další ho bližšího vysvětlení. Podle čl. V. finančního zákona ze dne 29. ledna 1920 byla vláda zmocněna, aby opatřila peníze pro veškeré státními příjmy neuhrazené výdaje v roce 1920 až do částky 2.666,000.000 K úvěrními operacemi.
Úvěrními operacemi až do 22. listopadu 1920 bylo z této zmíněné částky per 2,666.000.000 kor. vyčerpáno celkem 1.490.6 mil. K, takže zbylo nevyčerpáno 1 miliarda 175 milionů K. Podle § 4 vládního návrhu dodatku k rozpočtu na rok 1920 mají býti ke krytí dodatečných výdajů stanoveny dodatečné příjmy a mimo to úspory, které, jak jsem již pravil, se objevily ve vydáních schváleného již rozpočtu. Užití těchto úspor - vlastně výdajových položek - ke krytí nových výdajů jest jaksi sumárním virementem. Kdyby částky, které se nyní pokládají za uspořené, nebyly bývala ihned původně ve výdajích prvního rozpočtu na rok 1920, byl by býval schodek o částku těchto úspor menší a byla by vláda obdržela zmocnění ke krytí schodků jen do jeho výše, tedy do výše o obnos úspor, t. j. o 1 miliardu 217 milionů korun menší, než byla žádaná částka. Ve skutečnosti však byly již na základě článku V. fin. zák. pro rok 1920 učiněny půjčky do částky 1 miliardy 490 milionů a dle toho by nebylo k disposici z úspor 1 miliarda 217 milionů, nýbrž pouze 1 miliarda 175.3 milionu. Potřeba užití úspor na dodatečné výdaje však, jak jsem svrchu uvedl, činí pouze 1 miliardu 56.6 milionů, je tedy menší než částka, která jest k disposici, a není tedy částka úspor, byť i nebylo k disposici plných 1 miliarda 217 milionů, potřebou překročena.
Jak se, slavná sněmovno, tedy utváří v souhrnu celý státní rozpočet na rok 1920? Vydání původního řádného rozpočtu bylo 10 miliard 416 milionů, vydání tohoto dodatečného rozpočtu 4 miliardy 862 miliony; celkové vydání činí tedy 15 miliard 278 milionu. Naproti tomu jsou příjmy, schválené v prvotním rozpočtu, 7 miliard 750 milionů, a příjmy, které se požadují v tomto dodatečném rozpočtu, 2 miliardy 675 milionů; úhrnný příjem v roce 1920 rozpočtem stanoven tedy na 10 miliard 426 milionů. Z toho by vyplýval rozpočtový schodek pro rok 1920 obnosem 4 miliardy 851 milionů, ale ve skutečnosti jest ten to schodek téměř o 1 miliardu menší, tedy pouze 3 miliardy 883 miliony korun, a tuto částku měla a bude míti vláda za povinnost opatřiti finančními operacemi.
Slavná sněmovno! Když jsme si takto uvedli obraz celkového rozpočtu pro rok 1920, jest velmi zajímavo nyní srovnati všechny tři rozpočty pro rok 1919, 1920 a schválený rozpočet pro rok 1921 navzájem.
Tu uvádím, že celkové vydání v roce 1919 bylo 8 miliard 615 milionů, v roce 1920 15 miliard 278 milionů a v roce 1921 13 miliard 844 miliony, když nebéřeme zřetele k investičnímu rozpočtu. Kdybychom i ten do toho započítali, tedy by činilo vydání 16 miliard 896 milionů K.
Naproti tomu příjmy těchto tří rozpočtových roků byly sta noveny takto: v r. 1919 pouze 3.709 milionů, v r. 1920 10.426 milionů a v r. 1921 14.129˙9 milionů.
Schodky jsou opačně seřazeny: v roce 1919 byl, jak jsem uvedl, celkový rozpočtový schodek 4.906 milionů, skoro 5 miliard, v roce 1920 klesl na 3.883 miliony a v roce 1921, jak známo, byla dosažena rovnováha v rozpočtu státním přebytkem 285 milionů.
Když jsem v rozpočtovém výboru roku 1920 podával zprávu o řádném rozpočtu na rok 1920, tedy jsem tam uvedl také tento svůj skromný názor: "Čím více se budeme vzdalovati válce a blížiti se normálním poměrům, tím doléhavějším bude příkaz, aby v našem státním rozpočtu se zřela reelní rovnováha. První rozpočet náš, jak je v paměti, skončil deficitem 4.9 miliardy, druhý rozpočet vykazoval deficit - to byl rozpočet bez dodatečného rozpočtu - 2˙6 miliardy, třetí rozpočet běžných státních vydání na rok 1921 musí býti uzavřen bez deficitu. To jest veliký a neodkladný úkol jak státní správy, tak Národního shromáždění nynějšího a příštího, který musí býti příznivě rozřešen v průběhu roku 1920 v předpokladu, že stát náš se bude těšiti míru vnějšímu i vnitřnímu. Dosavadní dluhy můžeme s klidným svědomím před příštími generacemi odůvodniti. Lehkomyslnost nebude nám vytknuta. Další postup státního hospodářství však upraviti musíme za velmi přísných podmínek, za kterých nám svědomí smí na příště dovoliti dělat další dluhy. Jinými slovy, bude velice těžko předstoupiti na podzim roku 1920 před náš parlament s pasívním rozpočtem na rok 1921, ba ani se tak nesmí státi. Aktivní státní rozpočet, reelně aktivní, nikoliv fingovaně, musí býti tužbou nejen vlády a parlamentu, nýbrž i každého občana, jemuž blaho republiky a tím blaho vlastní leží na srdci. A dodal jsem: "Celkový posudek o rozpočtu na rok 1920 vyplývá z uvedeného velmi uspokojivě a, což jest věcí hlavní, perspektiva pro další rozpočty jest velmi nadějná a slibuje brzké dosažení rozpočtové rovnováhy."
Skutečnost dala mi po roce za pravdu a proto nyní by bylo velmi zajímavým - ještě zajímavějším než uvésti čísla absolutní rozpočtu příjmů a vydání těch tří roků - uvésti procentuelně zvětšování příjmů a zvětšování vydání v těch třech rozpočtových letech. Zjistil jsem, vezmeme-li za podklad vydání roku 1919, že v roce 1920 se vydání zvětšilo o 76% a v roce 1921 o 60% proti roku 1919. Příjmy naproti tomu, vezmeme-li za základ rok 1919, se v roce 1920 zvětšily o 181% a v roce 1921 o 281% proti roku 1919. Jinými slovy: Vydání v roce 1920 zvětšilo se o 76%, ale příjmy o 181%, to jest o 105% více než vydání. A v roce 1921 se vydání zvětšilo o 60%, kdežto příjmy o 281%, tedy příjmy o 221% více než vydání. Zajisté každý nepředpojatý musí doznati, že tento rozvoj státního hospodářství finančního jest velmi utěšený, protože vzrůst vydání byl zaražen, kdežto vzrůst příjmů nesmírně stoupl.
Je ještě jedna dobrá známka, slavná sněmovno, kterou má tento dodatečný rozpočet, že totiž ten obnos 1.110,000.000 K, které žádá vláda v rozpočtu roku 1920, vlastně jsou investice, neb investice v tomto dodatečném rozpočtu činí ještě více a já to dokáži jen několika málo velkými investičními položkami. Ministerstvo železnic na vozidla dodatečně potřebovalo 850 mil. Kč a na stavby železniční 120 mil. Kč, tedy úhrnem jen toto ministerstvo 970 mil. Kč - skoro celou miliardu. Dále ministerstvo veřejných prací na subvence na soukromé podnikání stavební 100 mil. Korun. Sečteme-li tyto dvě položky, dostaneme tedy skoro 1.100,000.000 Kč. To jest skoro takový obnos, jejž vláda žádá, aby mohla krýti finančními operacemi.
Nebyla to tedy zbytečná vydání, nýbrž je ten dodatečný schodek plně vysvětlen řadou velkých investicí, které vláda minulá a tato podnikala.
Příjmů, které jsou také značné, docílilo se hlavně v ministerstvu železnic 1.404,000.000 Kč, dále v ministerstvu pošt a telegrafů a potom z různých daní a dávek, a tu na prvním místě sluší uvésti daň z uhlí 800 mil. Kč a dávku z vína v lahvích 17 mil. Kč. Dále je v rozpočtu za půdu prodanou 65 mil. Kč, katastrální dávka činí 45,000.000 Kč. To jsou asi ty hlavní velké položky příjmové, které v dodatku se uvádějí.
Ještě jedna otázka by byla: Proč projednává sněmovna tento dodatečný rozpočet na rok 1920 teprve v roce 1921? Já loyálně doznávám, že nenese na tom vinu ani vláda ani parlament Při tom ohromném návalu práce, která je všude, jak v parlamentě, tak v ministerstvech, nebylo technicky vůbec možno dříve ten rozpočet sestaviti, než počátkem prosince roku 1920 a vláda také skutečně ten rozpočet předložila dne 4. prosince. Tiskárna, bohužel, nestačila vytisknouti veškeré detaily ke všem 26 kapitolám a byly tedy parlamentu předloženy detaily pouze k ministerstvu N. O. a k úřadu pro zahraniční obchod, ale rozpočtový výbor nespokojil se s osnovou takto nedostatečně instruovanou a žádal, aby parlamentu byly tiskem předloženy detaily také k ostatním kapitolám rozpočtovým. Tím se stalo, že rozpočtový výbor musil předložiti svoji práci do ledna, a jakmile vláda detaily předložila, přistoupil k práci a rozpočet probral, takže poslanecká sněmovna dnes může přikročiti k projednání tohoto dodatečného rozpočtu.
Než přistoupím k závěru, prosím o dovolení, abych směl se zmíniti ještě o dvou věcech, které nesouvisejí přímo s čísly rozpočtu, nýbrž s technikou projednávaní rozpočtu. Jest dámám i pánům známo, že jsme byli nuceni, jak řádný rozpočet na rok 1921, tak tento dodatečný rozpočet projednávat ve výboru a v parlamentě cestou t. zv. zkrácenou. Jest otázka, zda máme si přát takového postupu při projednávání v rozpočtu i pro příští léta. Já pro svou osobu skromně odpovídám, že nikoliv, a myslím, že by bylo škoda, kdyby se rozpočet měl v příštích letech projednávat tak urychleně, jako se to dálo dosud. Podle mého názoru je rozpočtová debata v parlamentě i výboru první příležitostí, kdy má býti veškeré občanstvo zaujato pro činnost parlamentu a rozpočtová debata ve výboru i v plenu má býti první politickou školou pro nejširší vrstvy občanstva. V této debatě parlamentní v rozpočtovém výboru i v plenu mají se probrat veškeré složky finančního hospodářství státního a vůbec veškerého státního života. A rozpočtová debata v parlamentě má nalézti širokou resonanční plochu mezi nejširšími vrstvami celého státu. Kromě toho je třeba, aby při rozpočtové debatě parlament skutečně provozoval, co konati má, totiž kontrolu státního hospodářství, a tu když jsem tyto úkoly jen tak zběžně naznačil, ptám se, je-li to možno tím způsobem, jak jsme dosud postupovali, a zajisté velká většina slavné sněmovny bude souhlasit s názorem, že touto cestou absolutně není možno rozpočtovou debatou splnit v parlamentě ten úkol, který rozpočtová debata podle mého soudu má. Příště není možno rozpočtovou debatu tímto způsobem zkráceně projednávat. Rozpočtový výbor i plenum potřebuje více času na rozpočet a na debatu. Jak to dosud bylo, od té formy a od toho způsobu musíme ustoupit. Vždyť musíme uvážiti, že jde o debatu ve dvou rozpočtových výborech, ve výboru sněmovny poslanecké a senátním, a o dvě rozpočtové debaty v plenu, totiž ve sněmovně a v senátu. A k tomu doba od října do vánoc absolutně nestačí. Začne-li se pozdě, jako letos až počátkem listopadu, není možno řádně rozpočet projednat ve výboru a v plenu a je třeba včas uvážiti, jaké východisko se najde v této záležitosti.
Jsou různé možnosti, různé eventuality, jak pro příště upravit rozpočtovou debatu. Jedna cesta by byla, že by se vláda spokojila pro prvé 2 měsíce příštího roku s rozpočtovým provisoriem pro leden a únor., takže by parlament získal 2 měsíce pro práce rozpočtové a rozpočet řádný by mohl začít 1. března. Jiná cesta, když vláda by nechtěla používat provisoria, je ta, že by bylo nutno přeložiti počátek rozpočtového roku na pozdější dobu, tedy z 1. ledna na 1. březen anebo 1. duben, jak to vidíme v celé řadě států, které právě proto, že v podzimním zasedání, které v říjnu začíná, nemohly být hotovy do vánoc s rozpočtem, se odhodlaly k tomu, že počátek rozpočtového roku položily na 1. březen nebo 1. duben. Viděli jsme, že v Rakousku počátek rozpočtového roku položili na 1. červenec.
Tedy to jsou dvě cesty a já bych mohl naznačiti ještě jednu. Byla by to cesta docela zvláštní, cesta nové techniky parlamentního projednávání, že by totiž parlament se neúčastnil pouze projednávání hotového rozpočtu, nýbrž že by spoluúčinkoval již od jara při sestavování rozpočtu na rok příští. Tím by se usnadnila práce k podzimnímu zasedání, poněvadž by rozpočet částečně byl podle intencí buďto jednotlivých výborů parlamentních anebo snad podle nějakého zvláštního výboru rozpočtového přípravného již předem sestaven.
Tím jsem si dovolil znázornit cesty, z nichž některou jistě budeme musit voliti pro příští dobu, poněvadž urychleným způsobem rozpočet příště nebudeme moci projednávat. Vždyť bychom se vydávali v nebezpečí, že by byrokracie úplně v tomto poli státní činnosti ovládala parlament, poněvadž by se záhy přesvědčila, že ani rozpočtový výbor ani parlament nemají času zabývati se detaily, všemi kapitolami, tituly, paragrafy a položkami a že parlament dělá vlastně jen namátkové zkoušky, jak hospodářství tu nebo onde vypadá. Byrokracie by na to spoléhala a nejen že by sestavovala rozpočet úplně libovolně, nýbrž s tím rozpočtem by také libovolně hospodařila.
Tedy i kontrola parlamentu nad vládou a výkonnými orgány vyžaduje toho, aby parlament měl více času k projednávání rozpočtu.
A konečně skromnou poznámku poslední, která je adresována všem stranám v této slavné sněmovně. V debatě, která nastane, lze očekávati, že bude velmi mnoho mluveno politicky - já nechci říci, že snad tu a tam také z oken - ale prosím, aby všichni páni kolegové měli na mysli jedno, a to je ta nejvyšší naše povinnost: blaho lidu, který nás sem poslal a očekává plodnou práci od nás na ulehčení svého těžkého sociálního postavení. Třeba by široké vrstvy lidové nechápaly a nebyly obeznámeny dopodrobna s technikou parlamentního stroje, v jednom přece mají naději k parlamentu, a to je naděje ta, že naší činností lze očekávati zlepšení ve všech otázkách, které tíží občanstvo tohoto státu.
Doporučuji proto jménem rozpočtového
výboru elaborát rozpočtového výboru o dodatcích k rozpočtu na
rok 1920 a dodatečný finanční zákon na rok 1920 k blahovolnému
posouzení slavné sněmovně. (Výborně! Potlesk.)