5. zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 275) o dani z obchodu cennými papíry (tisk 1026)
Zpravodajem jest p. kol. Jan Černý.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Jan Černý: Slavná sněmovno! Daň z obchodu a obratu s cennými papíry byla vybírána v naší republice podle zákona ze dne 9. března 1897 a na Slovensku dle uherského zákonného čl. XI. z roku 1900. Daň tato nevyhovuje v dnešní době do té míry, aby mohly zákony tyto postačiti pro její vyměřování, a proto vláda předložila sněmovně nový návrh zákona o této dani Návrh ten byl projednáván v rozpočtovém výboru, kde byly do určité míry změněny některé paragrafy, a proto dovoluji si v krátkosti podati o těchto změnách příslušnou zprávu.
Zákon jako předmět daňový postihuje všechny obchody s cennými papíry. Za obchody takové považují se veškeré obchody direktní a obchody směnné, při čemž směnné a obstarávací obchody jsou považovány za obchody dvoje a dvojí daň z toho jest vybírána. V tom případě, když sprostředkovatel tohoto obchodu z povolání uzavírá tyto obchody podle §u 2 tohoto zákona, z takových obchodů daň druhá se nevybírá, nýbrž pouze jedna. Nárok státu na daň vzniká uzavřením obchodu. Zrušení obchodu osvobozuje od placení daně. Mimo toto osvobození jsou ještě jiná osvobození přímo v zákoně stanovena, a sice začínají §em 5. První jsou osvobození věcná. Osvobození věcná jsou dvojího rázu, a sice vzhledem na předmět a druh obchodu. Vzhledem na předmět obchodu jest osvobozena od této daně tržba tuzemských směnek a kupeckých poukázek, dále tržba jiných cenných papírů s určitým platebním dnem a obnosem (tažených papírů, úrokových a dividendových kuponů s určitým výplatním obnosem, pokladničních poukázek), dále tržba devis, ražených i neražených kovů i jinakých cizozemských platidel a konečně tržba československých státních půjček, pokud není při podání jich výslovně prohlášeno, že dani dle tohoto zákona podléhají. Tyto případy požívají osvobození od daní z obchodu cennými papíry.
Vzhledem na druh obchodu jsou od daně podle tohoto zákona osvobozeny:
a) obchody uzavřené bez jakékoliv účasti (i sprostředkování) osob uvedených v §u 14, odst. 2., pokud daňový základ těchto obchodů nepřesahuje 20.000 Kč. Obchody uzavřené mezi týmiž osobami v témže poměru téhož dne pokládají se za obchod jediný;
b) výměna jednotlivých kusů stejného druhu, stala-li se úplně bezúplatně neb za poplatek nepřesahující částky stanovené nařízením,
c) výpůjčka cenných papírů s podmínkou, že vráceny budou kusy stejného druhu, stala-li se bez jakéhokoliv obratu peněz i bez jiné náhrady, a provede-li se vrácení nejdéle ve lhůtě ustanovené prováděcím nařízením;
d) vrácení cenných papírů z obchodu stravního tomu, kdo papíry dal do stravy, pokud vrácení to stalo se ve smluvené lhůtě a nebylo vypořádáno uspořádacím ústavem (kanceláří) tuzemské bursy nebo stalo-li se v tomto případě ve formě prohlášené nařízením za prostou daně.
Záměna cenných papírů vykonaná během stravního obchodu za cenné papíry jiného druhu považuje se za nový stravní obchod podléhající dani;
e) vydání nových cenných papírů vydatelem prvnímu nabyvateli a výměna konvertovaných cenných papírů za nové kusy. Osvobození toto vztahuje se i na převod cenných papírů syndikátem (konsorciem) jako prvním nabyvatelem na jeho členy (podílníky syndikátu, konsorty), pokud syndikátní smlouva uzavřena byla dříve nežli smlouva o vydání cenných papírů a pokud převod stal se za cenu nabývací.
f) Poskytují-li hypoteční úvěrní ústavy zápůjčky vydáním zástavních listů dlužníkům, je kromě tohoto odevzdání také současné nabytí těchto zástavních listů hypotečním ústavem prosto daně.
Rovněž nepodléhá dani splacení zápůjček poskytnutých hypotečním ústavem vydávajícím zástavní listy v zástavních listech téhož druhu.
g) Provádí-li obstaravatelský (komisionářský) příkaz tuzemský obchodník cennými papíry, mající svůj závod mimo sídlo tuzemské bursy prostřednictvím obchodníka cennými papíry v sídle bursy, nepodléhá obchod mezi těmito obchodníky dani podle tohoto zákona, souhlasí-li oba obchody přesně co do druhu, množství kursu cenných papírů. V rejstřících obou obchodníků musí však býti vyznačeno, že jde o komisionářský obchod tohoto rázu.
Osvobození a úlevy od daně mohou býti také osobní.
Od daně z obchodu cennými papíry osvobozen je stát a cedulová banka, zřízená na základě zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n.
Pro obchody prováděné v kulise prostřednictvím uspořádacího oddělení tuzemské bursy snižuje se daň na polovici pravidelné sazby pro každou stranu, sestávající z kulisníků (kulisiérů), a to za podmínek stanovených v prováděcím nařízení.
Daňový základ jest nyní cena kupní na rozdíl od starého zákona kde vždy byla daň z uzávěrek jednotlivých.
Daňová sazba jest různá a sice:
a) při papírech dividendových a prémiových s vynětím některých státních papírů činí 50 hč (0˙5‰ = pět desetin jednoho promile).
Pro mimobursovní obchody neprémiové, pokud nejsou spojeny se žádným jiným (ani vzájemným) obchodem cenných papírů a pokud cena jejich (dle §u 8) činí nejvýše 500 Kč, stanoví se daň na 25 hč:
b) při státních dluhopisech československých (i prémiových), pokud nejsou vůbec prosty daně podle § 5, lit. d tohoto zákona, jakož i při těch státních dluhopisech bývalého státu rakouského a uherského, které při soupisu válečných dluhopisů a cenných papírů v Československé republice byly okolkovány, pokud se týče označeny, po případě které takovýmto okolkovaným a označeným papírům na roveň jsou postaveny, dále při dluhopisech zemských ústavů, vydaných v území nynější republiky Československé, 10 hč (0˙l‰= jedna desetina jed noho promile);
c) ze všech ostatních cenných papírů 20 hč (0˙2‰ = dvě desetiny jednoho promile).
V § 13 jest zmocnění vlády, aby i pro jiné státní a veřejné dluhopisy bývalého státu rakousko-uherského, jakož jiných států na základě mezinárodních smluv podle zásad vzájemnosti poskytla určité výhody, avšak ne větší, nežli stanoveny jsou pro tuzemské cenné papíry stejného druhu.
V následujícím § 14 v odst. 2. zůstala ve zprávě rozpočtového výboru chyba tisku, že totiž po osmém řádku zůstal v textu nesprávný řáde k tohoto znění: "vštěvníka tuzemské bursy. Všecky tyto osoby". Tento řádek má odpadnouti.
V §§ 14 až 20 jsou ustanovení, kterak se daň zapravuje.
Daň se zaplatí dle zákona buď placením hotovými nebo placením v kolcích.
Při povinnosti placení hotovými jest povinností další při obchodech bursovních vésti příslušné rejstříky, aby příslušné placeni daně mohlo býti kontrolováno.
Zápis do rejstříků státi se musí do 3 dnů po uzavření obchodu.
Podrobnější předpisy o formě a vedení rejstříku i vydávání listin v předchozím paragrafu uvedených, jakož i o lhůtách, v nichž daň odvésti se má, vydá vláda nebo na základě jejího zmocnění finanční ministerstvo, které mohou z podstatných důvodů poskytovati též úlevy ve způsobu zapravování daně.
Podle § 17 jsou finanční úřady oprávněny nahlédati do podacích listů rejstříků a jejich příloh, přezkoumávati správnost zápisu v nich porovnávanou s jinými obchodními knihami, po případě i jiným vhodným způsobem, jsou však povinny zachovávati obchodní tajemství tam obsažená v téže míře, jako při nahlédání do knih k účelům daní přímých a poplatků.
§ 18 ustanovuje, že ústavy a osoby zavázané vésti rejstřík povinny jsou zařídit i svoje obchodní zápisky tak, aby srovnání s rejstříkem mohlo se snadně a jasně zjistiti, že všecky obchody podrobené dani také vskutku řádně jsou zapsány a zdaněny.
Podle § 19 všechny osoby (firmy, ústavy), které dle § 14 povinny jsou vésti rejstříky, musí oznámiti do 30 dnů po vyhlášení zákona svoji adresu, jméno firmy, bydliště i sídlo závodu, jakož i druh a způsob svého obchodování cennými papíry jednak pražské burse, jednak i finančnímu úřadu (který ustanoven bude k tomu finančním ministerstvem), v jehož obvodě závod se nalézá.
Rovněž ve 30denní lhůtě oznámiti třeba i zánik a každou změnu obchodů v uvedeném směru.
Nové obchody přihlásiti dlužno nejdéle do 8 dnů před započetím obchodování.
Zapravování daně v kolcích je zavedeno jen v některých případech. V té příčině jsou ovšem značné obtíže, poněvadž tisknutím nových kolků byla by agenda značně ztížena. Proto je toto placení daně v kolcích co nejvíce omezeno.
Daňový závazek je osobní. Daň se odvádí státní pokladně a to:
a) při obchodech vyřizovaných uspořádacím ústavem tuzemské bursy tento ústav;
b) při obchodech uzavřených za účasti některého tuzemského obchodního dohodce nebo jiného oprávněného sprostředkovatele z povolání patřícího k osobám uvedeným v §u 14, odst. 2. tento obchodní dohodce, pokud se týče sprostředkovatel,
c) při obchodech uzavřených mezi osobami uvedenými v §u 14, odst. 2. každá strana a to polovici připadající na ni podle §u 21,
d) při obchodech, při nichž pouze jedna strana patří k osobám uvedeným v §u 14, odst. 2., tato strana;
e) při obchodech uzavíraných bez účasti nebo sprostředkování některé osoby, uvedené v § 14, odstavec 2., prodavatel (při obchodech stravních ten, kdo dává do stravy),
f) při obchodech uzavíraných cizozemskou stranou nezastoupenou tuzemcem, tuzemská strana.
Ručení za zaplacení daně je uvedeno v §u 23. Je samozřejmo, že na neplnění povinností z tohoto zákon a vyplývajících jsou u stanovení trestní, totiž že pokutou ve výši 50teronásobné daně se stíhá ten, kdo příslušná nařízení ve smyslu tohoto zákona neplní.
Jiné přestupky tohoto zákona a předpisů vydaných ku jeho provedení, pokud nespadají pod předchozí paragraf, podléhají pořádkové pokutě do 10.000 Kč.
Sem spadá také zanedbání povinnosti vydati druhému smluvníkovi, pokud se týče (jde-li o sprostředkovatele) oběma stranám smluvním předepsané listiny, dále nesprávné zapsání obchodu do rejstříku nebo do listin tvořících jeho přílohy, byla-li daň řádně vypočtena a odvedena, pokud ze zápisu samotného nebo z jiných okolností nevysvítá, že jde o pouhý omyl nebo přepsání. Byly-li zjištěny u některé osoby uvedené v §u 14, odst. 2. častější úmyslné činy trestné podle předchozích paragrafů, hlavně opakuje-li se nesprávné vedení rejstříků, může býti v dohodě s bursou, pokud se týče s politickou správou II. stolice vinník zbaven úřadu dohodce a práva k návštěvě bursy, pokud se týče oprávnění obchodovati cennými papíry; přestoupí-li tento zákaz nebo dopustí-li se opětně skutků trestných podle §§ů 26 a 27, může býti vedle těchto pokut podle těchto paragrafů potrestán i vězením do 6 měsíců.
V tom případě, jestli se někdo provinil, jest mu §em 30 umožněno, že může, dříve než následky trestního ustanovení se na něho vztahují, dodatečným oznámením příslušnému finančnímu úřadu svůj přestupek zmenšiti, když tak učiní nejdéle do 8 dnů ode dne, kdy přestupek byl spáchán.
V § 35 tohoto zákona se praví, že listiny vydávané o obchodech cennými papíry ve smyslu §§ 15 a 20 prosty jsou poplatku podle zákona poplatkového a jeho dodatků, je-li listina řádně kolkována podle §u 20, pokud se týče, je-li v listině uvedena částka daně podle tohoto zákona i číslo rejstříku, pod nímž daň byla odvedena. Vztahuje-li se tento zákon pouze na část odchodu, platí osvobození od poplatku právě uvedené také jen ohledně této části.
V § 36 původně usnesené předlohy vládní bylo, že zákon tento nabývá působnosti dva měsíce po vyhlášení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a že o tom, kdy započne jeho platnost na Slovensku, bude vydáno zvláštní nařízení.
Rozpočtový výbor toto znění pozměnil tím způsobem, že zákon tento v celé Československé republice nabývá působnosti 2 měsíce po vyhlášení zákona. V § 37 je nutno znění ve zprávě výboru vytištěné opraviti, a sice "že provésti zákon tento ukládá se ministrům financí a obchodu, ohledně Slovenska ve srozumění s ministrem pro sjednocení zákonodárství a organisace správy v Československé republice".
Zákon tento jest značně spravedlivější proti zákonu původnímu, poněvadž správně zachycuje obnos, za který papíry jsou prodávány, kdežto původní zákon jen podle velikosti závěrky, podle počtu kusů předpisoval určitou daň, která pak percentuelně nebyla spravedliva.
Rozpočtový výbor doporučuje vážené
sněmovně tento zákon ke schválení v tom smyslu a v tom znění,
jak ve zprávě tisk 1026 se předkládá. (Pochvala.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přistoupíme tedy k hlasování.
Prosím pány, aby se posadili. (Děje se.)
Míním o tomto zákonu dáti hlasovati v celku, poněvadž nebyl podán žádný pozměňovací návrh. Námitky proti tomu není? (Nebyla.) Námitek není.
Kdo tedy souhlasí se zákonem o dani z obchodu cennými papíry tak, jak je obsažen ve zprávě rozpočtového výboru, s dvěma korekturami doporučenými panem zpravodajem v §§ 14 a 37, jakož i s nadpisem a úvodní formulí zákona, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Zákon je schválen ve čtení prvém ve znění navrženém zpravodajem.
Druhé čtení dám na denní pořad zítřejší schůze.
Tím je vyřízen 5. odstavec denního
pořadu dnešní schůze a přistoupíme k odstavci šestému, jímž jest
6. zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1028), kterým se stanoví dodatek ke státnímu rozpočtu na rok 1920 (tisk 1191).
Než přistoupíme k projednávání tohoto odstavce, míním ve smyslu podnětu učiněného v poradě pánů předsedů klubovních dáti hlasovati o třech naléhavých interpelacích, které byly podány ve věci porot se strany německých pánů poslanců sociálně-demokratických a se strany pana poslance dr. Šmerala.
Pro ten případ, že by byla pilnost interpelací těch to přiznána, spojil bych rozpravu o nich s rozpravou o dodatku ke státnímu rozpočtu.
Jsou námitky proti tomu? (Nebyly).
Námitek proti tomuto postupu není.
Poněvadž byly jmenované naléhavé interpelace rozdány tiskem, pokládám za zbytečno, aby se četly. (Souhlas.)
Je to především naléhavá interpelace poslanců dr. Czecha, Čermaka a Hillebranda k vládě o zrušení nařízení o zastavení činnosti porotních soudů (tisk 1205),
a dále naléhavá interpelace poslance dr. Šmerala a soudruhů (tisk 1204), týkající se téhož předmětu.
Nebude-li proti tomu námitek, dal bych hlasovati o pilnosti obou těchto naléhavých interpelací najednou. (Námitky nebyly.)
Námitky není.
Kdo souhlasí tedy s přiznáním pilnosti oběma těmto naléhavým interpelacím p. posl. dr. Czecha, Čermaka, Hillebranda a soudr. a p. posl. dr. Šmerala a soudr., týkajících se zrušení nařízení o zastavení činnosti porotních soudů, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest menšina. Pilnost přiznána nebyla.
Teď budeme hlasovati o přiznání pilnosti naléhavé interpelaci p. posl. dr. Šmerala a soudruhů (tisk 1209) o vyšetřovací vazbě zatčených v prosincových hnutích.
Kdo přiznává pilnost této naléhavé interpelaci, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest menšina. Pilnost přiznána
nebyla.
Přistoupíme k projednávání zprávy rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví dodatek ke státnímu rozpočtu na rok 1920.
Zpravodajem je p. posl. dr. Srdínko.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! V prosinci roku 1919 byl jsem zpravodajem o dodatečném rozpočtu pro rok 1919. Šlo tenkrát o povolení dodatečných vydání obnosem 1 miliardy a 901 milionů K a o povolení dodatečného příjmu obnosem 897 mil. K.
Tím vyplýval další nový schodek pro rok 1919 obnosem 1 miliardy a 4 mil. K, čímž celkový schodek pro rok 1919, který řádným rozpočtem byl stanoven na 3 miliardy 902 mil. korun, vzrostl na 4 miliardy 906 mil. korun.
Rozpočet na rok 1919, jak známo, sestavoval první ministr financí p. dr. Rašín. Já tenkráte při té příležitosti jsem se o tom dodatečném rozpočtu vyslovil mimo jiné také tak: "Že první ministr financí naší republiky odhadl první rozpočet státní tak, že bylo nutno přijíti s dodatečným rozpočtem, nemůže býti výtkou; protože totéž by se musilo přihoditi každému ministru státu nově konstruovaného, bez přesných hranic, a v době ještě téměř válečné," A pravil jsem dále: "Tento zjev možno s určitostí očekávati ještě v létech dalších a jest si jen přáti, nastane-li příště ta nutnost, aby vláda časněji o dodatečné povolení rozpočtu zakročila. " Tuto žádost bylo třeba přednésti proto, že jsme o dodatečném rozpočtu také jednali v poslední chvíli, až v prosinci. A já jsem pronesl úsudek, že třeba usuzovati o tom tak, že v těch kapitolách, titulech a paragrafech rozpočtových, kde vláda po vyčerpání povolených rozpočtových sum dále hospodařila a překročila rozpočet, nastal vlastně stav ex lex a ten odstraniti že bylo povinností vlády včasným předložením dodatečného rozpočtu a povinností Národního shromáždění bylo včas tento dodatek projednati. Co jsem předpověděl v roce 1919 pro další rok dostavilo se, a dnes přistupujeme k projednání dodatečného rozpočtu pro rok 1920. Připadl mně opětně úkol - a já přiznám, že právě ne úkol příliš vděčný - abych jako hlavní zpravodaj pro rozpočet pro rok 1920 přednášel také zprávu rozpočtového výboru o dodatku k tomuto rozpočtu pro rok 1920.
Musím doznati, slavná sněmovno, že tento dodatečný rozpočet pro rok 1920 nikterak nás nemohl překvapiti. Předně již v lednu roku 1920 rozpočtový výbor dostal vědomost o tom, že ministerstvo Národní obrany má další potřebu téměř 1 miliardy. Rozpočtový výbor v lednu roku 1920 nemohl tento dodatečný požadavek ministerstva národní obrany projednati, poněvadž nebyly výboru předloženy detailní výklady jednotlivých titulů a paragrafů.
Za druhé jsme během roku 1920 přijali - jak již v revolučním Národním shromáždění, tak v obou sněmovnách voleného Národního shromáždění - řadu zákonů a řadu resolucí, kterými se vláda zmocňovala provésti různá další nová vydání. Přirozeně jsme museli očekávati, že vláda musí potom přijíti s dodatečným rozpočtem, aby parlament přesně věděl, jaký jest finanční efekt těchto i různých zákonů během roku přijatých.
Za třetí kupní cena všech předmětů a potřeb během roku 1920 ta k nesmírně vzrostla, že nebylo možno, aby vláda vyšla s těmi na věcná vydání povolenými položkami, jak se to stalo v lednu roku 1920. Kromě toho však, vážené dámy a páni, nesmíme zapomínati, že jest ob tížno i v dobách normálních odhadovati správně příjmy a vydání a že jest to dvojnásob obtížno u státu nově konstruovaného nebo obnoveného po staletích, za tak abnormálních podmínek, jak jest to právě u nás. Přirovnával jsem časem rozpočet státu nově konstruovaného k prvnímu výstřelu z nově konstruovaného děla. Někdy se cíle náhodou dosáhne, ale většinou se nedostřelí nebo přestřelí a teprve další zkouškou se získá jasno. A proto jest potřena rozpočet nového státu sestaviti tak, aby vyhovoval pokud možno skutečným potřebám.
Slavná sněmovno! Také většina evropských států se koncem roku 1920 ve všech parlamentech zaměstnávala dodatečnými rozpočty pro rok 1920. Mám zde řadu dokladů a uvedu, že mezi těmi státy jsou také mezi jinými Německo, Francie, Italie, Anglie, Nizozemí, Portugalsko, Španělsko, Švýcarsko a jiné státy. To, myslím, stačí na doklad toho, že i my dodatkem k rozpočtu státnímu nečiníme žádnou zvláštnost mezi evropskými státy.
Nyní račte mně dovoliti, abych přistoupil k podrobnostem, jak jest dodatečný rozpočet konstruován. Konstrukce jest poněkud jiná než konstrukce rozpočtu na rok 1920. Tentokrát e bylo řečeno: vydání vzrostla o tolik a tolik, příjmy jsou větší o tolik a tolik, tedy schodek jest takový a třeba povoliti vládě další finanční operace, aby schodek byl vyrovnán. Tentokráte je konstrukce dodatečného rozpočtu a finančního zákona poněkud jiná. Dělí se na 3 části. Nejprve se projednává dodatečný rozpočet ministerstva národní obrany, jehož výdaje dodatečně jsou určeny částkou 1 miliardy 152 milionů a příjmy částkou 22.4 milionu, takže schodek tohoto ministerstva dodatečně jest 1 miliarda 129.9 milionu korun. Tento schodek ministerstva národní obrany má se hraditi finančními operacemi.
Druhá část finančního zákona dodatkového projednává rozpočet úřadu pro zahraniční obchod. Tento úřad, jak jest povědomo, byl zřízen teprve tímto Národním shromážděním a proto se objevuje teprve v rozpočtu dodatečném. Jeho příjmy a vydání se rovnají. Příjmy jsou 30.5 milionu, rovněž taková vydání.
Třetí část dodatečného rozpočtu obsahuje dodatečná vydání a příjmy všech ostatních 24 kapitol rozpočtových. Ta vydání činí 3.679,000.000 korun a příjmy dodatečné těchto 24 kapitol 2.622,000.000 korun. Z toho vyplývá schodek 1.056,000.000 korun. A tu se navrhuje, aby tento schodek se kryl jednak úsporami, kterých se dosáhlo během roku 1920 ve 2 kapitolách rozpočtových a sice v 7. a 21., a dále aby se kryl dodatečnými příjmy. Úspory ony, kterých se dosáhlo, činí 1.217,000.000 korun, to jest o 160,000,000 korun více, než činí deficit oněch 24 kapitol. Vláda navrhuje použití těchto očekávaných úspor obnosem menším o 160,000.000 korun, aby se vyhnula všem nepředvídaným nahodilostem, takže je zde určité rozpětí 160,000.000 korun mezi úsporami, které se určitě očekávají, a mezi úsporami, kterých se chce upotřebiti.
Jest povinností parlamentu zabývati se tím, jak mohly tak veliké úspory vzniknouti, a tu je třeba k tomu následujícího vysvětlení. V těchto dvou kapitolách v kapitole o státním dluhu a v kapitole o rozpočtu ministerstva sociální péče dosáhlo se těch úspor následujícím způsobem: V rozpočtu na rok 1920 bylo pro úrokovou službu na předválečný dluh rakousko-uherský a společný preliminováno okrouhle 720 milionů korun. Na splátku kapitálu pak 90 milionů korun, úhrnem 810,000.000 korun.
Při stanovení tohoto rozpočtu vycházelo ministerstvo financí z předpokladu, že úrokování a splácení předválečných dluhů v roce 1920 skutečně nastane, ježto mělo za to, že reparační komise v tomto roce část předválečného dluhu na naši republiku připadající určí, a povinnost ku placení úroků a splátek skutečně nastane. Toto se však nestalo; nejen že reparační komise nám část předválečných dluhů dosud nepřiřkla, nýbrž nebyly ani formální předpoklady (sepsání dle čísel atd.) splněny, a nelze tudíž za to míti, že by v roce 1920 jakékoliv placení dluhu předválečného, ať již úroků nebo splátek, mohlo ještě nastati.
Ustanovení č. VI. odst. 2. fin. zákona pro rok 1920 (č. 104 sb. z. a nař.), dle kterého částky určené na zaplacení úroků státního dluhu atd. mohou býti vydávány i po uplynutí r.1920, nemá v tomto případě místa. Nemáme totiž ještě právního závazku ku vyplácení úroků a kapitálů z těchto předválečných dluhů. Mírová smlouva St. Germainská stanoví sice, že jistou část dluhu předválečného republika Československá převezme, to však jest pouze závazkem vůči státům, se kterými smlouva byla uzavřena, že učiníme uvnitř svého státu ústavní opatření, dle kterého závazkům, které jsme převzali, vyhovíme. Právním titulem pro majitele předválečných státních dluhopisů bude tudíž toto ústavní opatření - zákon - který na podkladě mírové smlouvy teprve vydán bude. Ježto zákon takový dosud vydán nebyl, není možno mluviti o tom, že by úroky z dluh§ předválečných patřily ku dávkám takovým, které se na právním titulu zakládají a které by tudíž i po uplynutí r. 1920 z povolených úvěrů mohly býti vypláceny. Nebudou-li patřičné částky použity, propadají a možno je čítati do úspor.
Podobně má se to i s úroky v obnosu 7 mil. Kč ze státní půjčky bankovkové kap.7. Dluh tento jest se strany věřitelů nevypověditelný: pouze stát má právo jej kdykoliv splatiti a vypověděti. Vypověditelnost a splatitelnost tato týká se i úroků, které se nevyplácejí, nýbrž pouze ke kapitálu připisují. Poněvadž splacení této půjčky i se zadrženými úroky souvisí se zaplacením dávky z majetku a strany do konce roku 1920 nároku na zaplacení rozhodně míti nebudou, možno i tyto úroky pokládati za úsporu v roce 1920 učiněnou. Možno tudíž počítati při kapitole 7. s úsporou 817,000.000 Kč.
Druhá část úspor vyplývá z kapitoly rozpočtu ministerstva sociální péče. V původní osnově zákona o požitcích válečných poškozenců, jak předložena byla ministerstvu financí při sdělávání návrhu rozpočtu na rok 1920, bylo stanoveno, že zákon tento vejde v platnost dnem 1. února 1920, ale zákon vešel v platnost teprve dne 1. května 1920 a jest tudíž preliminováno o tříměsíční potřebu více, nežli třeba. Mimo to bylo v původní osnově počítáno s důchody sourozenců a nebyly dále v době, kdy rozpočet na rok 1920 sděláván, ani přibližně známy výsledky komisí prohlídkových a byly tudíž ohledně počtu percipientů za základ vzaty pouze přihlášky, které došly. Při sestavování rozpočtu na rok 1921 bylo k okolnostem posléze jmenovaným přihlíženo a počítá se na 12měsíční potřebu úhrnem 568,500.000 K, takže na 8 měsíců připadá 379,000.000 K. Tedy u porovnání potřeby v rozpočtu na rok 1920 zařazené 900,000.000 K bylo preliminováno podle toho tudíž více o 521,000.000 K. Přihlížíme-li k tomu, že ministerstvo sociální péče bylo ministerstvem financí zmocněno, aby v roce 1920 uhradilo z těchto úvěrů větší překročení u jiných položek a že ministerstvo sociální péče žádalo ještě povolení dalších překročení a že nutno počítati s částečným prováděním kapitalisace důchodů a s úhradou případných přeplatků vojenských zaopatřovacích požitků a státního vyživovacího příspěvku, možno s naprostou určitostí počítati s úsporou okrouhle 400 mil. korun. Aby však i všem nepředvídaným nahodilostem, které by snad mohly nastati a zmenšiti očekávaný dodatečný příjem, již předem čeleno býti mohlo, nehodlá se využíti shora vykázané částky úspor v celém rozsahu ku vyrovnání dodatečné celkové potřeby per 2.186,521.091 K, nýbrž pouze ke krytí dodatečného schodku všech 24 kapitol, bez té kapitoly úřadu pro zahraniční obchod a bez dodatečného rozpočtu ministerstva národní obrany.