Předseda (zvoní):
Uděluji slovo zpravodaji
za rozpočtový výbor panu posl. Malypetrovi.
Zpravodaj posl. Malypetr: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor, projednávaje tuto předlohu, měl přirozeně na paměti dvě hlavní hlediska. První z nich je hledisko ke státním financím, to jest jakým způsobem a jakou měrou zatěžuje tato předloha státní finance a je-li opatřena úhrada, a druhé hledisko vede k tomu, aby zatížení obyvatelstva novými dávkami, byť i jen přechodními, bylo úměrné jeho výrobní schopnosti a hospodářské jeho síle.
Pokud se týká prvního hlediska, to jest zatížení státních financí, neznamená předloha tato vážné zatížení státu, neboť stát z prostředků svých vlastních neposkytuje tu žádných příspěvků. Podíl státu uhražuje se z prostředků, jež získává připomínám a zdůrazňuji - pomocí zušlechtěné prvovýroby zemědělské, a to z exportu dříví asi 30 milionů Kč, ze zvýšené přejímací ceny pitného lihu asi 60 milionů korun a pak z exportních zisků za 750 vagonů cukru, které dnes možno odhadnouti na obnos 60 milionů korun. Stát poskytuje tedy na tuto akci celkem 150 milionů Kč, pro něž ovšem má úhradu v těchto třech skupinách, jež jsem zde jmenoval. Přímým zatížením státu jest jen dávka, jež uvalena jest osnovou zákona na lesy a to dvojnásobný katastrální výnos. Tato dávka znamená sice dosti značný obnos, asi 30 milionů Kč, ale není takového rázu, aby státní finance zatěžovala zvláštním způsobem. S hlediska státních financí není tudíž proti osnově námitek.
Zbývá rozebrati stanovisko druhé, totiž úměrnost zatížení různých skupin obyvatelstva zemědělského vzhledem k možnému a očekávanému efektu a vzhledem k risiku, které v této akci jest pro ně a pro stát. A tu, slavná sněmovno, jest třeba konstatovati jasně a nepokrytě, že risiko státu při této věci vzhledem k očekávanému a nejvýš pravděpodobnému výsledku z ní vyplývajícímu, jest nepatrné a není v žádném poměru k tomu, co předcházelo obav, než předloha přišla k projednání do této slavné sněmovny.
Zemědělství československé zajisté velmi dobře poznalo, i velmi dobře vycítilo, že s předlohou touto, jejíž účel jak bylo panem zpravodajem zemědělského výboru velmi jasně zdůrazněno, - jest v prvé řadě prospěch celostátní, prospěch veškerých vrstev obyvatelstva a především obyvatelstva konsumenského, bylo nakládáno jako s nějakým zvláštním, řekl bych, presentem, který by tu měl býti dáván se strany veřejných financí zemědělství československému. Jest tedy potřeba i z objektivního hlediska zpravodaje rozpočtového výboru konstatovati, že tomu tak není. Těch 150 milionů korun, které jak jsem řekl, pramení a vyplývají z prvovýroby zemědělské, poněvadž jen z těchto produktů stát tento obnos získává, a dávka z lesů jest celý příspěvek státu. V tom je celé risiko státu, o němž rozpočtovému výboru s hlediska státních financí jest uvažovati. A tu je třeba uvésti aspoň jeden přiklad, aby bylo jasno, že risiko státu není téměř žádné a že zejména toto risiko není z daleka takové, jaké ponesou zemědělci sami. Když uvážíme jenom obmyšlenou akci strojených hnojiv pro pěstitele řepy, shledáme, že pěstitelé řepy zaplatí asi po 4 Kč, tedy za 44 1/2 milionů q řepy 178 mil. Kč a doplatkem, který stanoví tento zákon 2 Kč z každého 1 q, nových 89 mil. Kč čili 267 mil. Kč, tedy více než zaplatí stát na celou tuto akci. Z těchto řepaři zaplacených peněz s příplatkem 2 Kč na každý 1 q řepy z fondu opatří stát hnojivo pro řepaře. Jak důvodová zpráva a ustanovení příslušných paragrafů zákona praví, směřuje celá akce k tomu, aby tato hnojiva, pro zemědělce tímto způsobem opatřená, dodána jim byla v úměrných cenách k cenám produktů zemědělských. Jak ale úměrnost této ceny ve skutečnosti vypadne, jest viděti jasně z případu řepařského, neboť když od skutečné ceny hnojiva strojeného, která při superfosfátě obnáší asi 300 Kč za 1 q a při ledku 700 Kč za 1 q, odečteme 1/4 příspěvku státního, přijdeme k výsledku, že zemědělec dostane za řepu asi dvanácteronásobnou cenu, ale za hnojiva bude platiti, mimo státní pomocné akce 16 1/2násobnou cenu proti cenám v dobách míru. Tento poměr tedy pořáde ještě není tím, co jest v zákoně obmýšleno, není také úměrným, jak by měl býti. S tohoto hlediska vzato, jest třeba jasně říci, že se tu nejedná o jakékoliv protežování nebo jakékoliv umělé podporováni výroby zemědělské, poněvadž tato zemědělská výroba musí si všecko to, co zde jí bude poskytnuto, téměř plným obnosem zaplatiti a při tom ještě porad nedostane se k poměru předválečnému, jaký byl mezi tehdejší cenou strojených hnojiv a tehdejší cenou produktů zemědělských. A jak to jest s risikem státu, který se dotýká úzce financí státu i dalšího finančního státního hospodářství? Tu je třeba, tento případ s řepou poněkud rozvésti. Při této akci řepní lze očekávati, že stoupne sklizeň řepy, ovšem při poměrně příznivých faktorech vegetačních, asi o 40 q z 1 ha. K tomu bylo by potřeba asi tohoto množství hnojiva: 150 kg hnojiva dusíkatého a 300 kg fosforečného. Toto by stálo při plných cenách 1750 Kč. Řepaři zaň zaplatí 1380 Kč a stát 370 Kč. Když se počítá zvýšená sklizeň řepy a rentabilita pro stát vznikající ze zvětšeného vývozu cukru, přijdeme k výpočtu, že státní tato akce u řepy při tomto zvýšení asi 40 q z 1 ha vynese státu více než 1 miliard u korun. Proti celému risiku 180 mil. Kč i s těmi několika miliony korun ze státních lesů stojí tu pravděpodobný výsledek přes 1 miliardu korun jen u samotné řepy. Ještě více pravděpodobného zisku a výsledku finančního lze očekávati při obilí, kde zvýšením sklizně asi o 5 q z 1 ha docílí stát nejen lepšího a snažšího zásobení obyvatelstva, ale i velmi značné úspory na dovozu obilí z ciziny.
Následkem toho lze se stanoviska státních financí tvrditi, že i kdyby očekávaný efekt, který tato akce pro opatření umělých hnojiv má přinésti, nedostavil se v plné míře, kdyby se dostavil třeba jen z jedné čtvrtiny, není tu přinesena se strany státu naprosto žádná oběť nadarmo. Vždy přijde stát ke svému počtu a k dobrému výsledku nejen opatřením potravin pro lepší zásobování, ale i k dobrému výsledku finančnímu.
Jest potřeba věci tyto míti na
paměti pro ty doby, kdy snad mohlo by se ukázati, že akce ta nepřináší
tolik úspěchu a prospěchu, kolik od ní bylo očekáváno a co zejména
v důvodové zprávě k zákonu připojené bylo tvrzeno. Ale tu jest
třeba také zdůraznit, že tento prospěch by byl býval mnohem pravděpodobnější
a jistější, kdyby tato akce byla provedena dříve. Právem možno
stěžovati si do způsobu i tempa, jakým osnova byla projednávána,
a odsouditi důvody, které byly proti této akci uváděny. To vše
mělo za následek, že akce tato přichází v době opožděné, kde jednak
již doprava poměrně velkého množství hnojiv bude činiti určité
technické potíže a kde i změnou v cenách cukru přichází se k horšímu
finančnímu efektu z prodaného cukru, který této akci jest věnován.
Přes různé pochybnosti, jež mohly by býti ještě vysloveny, připojuji
se k důvodům předneseným panem zpravodajem zeměděl. výboru. Poněvadž
tato předloha nemá pro státní finance žádného risika, naopak může
finanční správě státu i celkovému hospodářství státu přinésti
jen prospěch, doporučuji osnovu zákona k ústavnímu schválení.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Zahajuji debatu. Slovo
má pan kolega Leibl.
Posl. Leibl (německy): Velectěné dámy a pánové! Předložený zákon o strojených hnojivech jest snad nejdůležitější zákon, podaný v tomto zasedání. Schválení tohoto zákona znamená, že se při nejmenším rozřeší z valné části vyživovací otázka. Výnos naší půdy hrozně poklesl, čehož příčinou jest válečné hospodářství. Půdě může nahraditi jen strojené hnojivo odňaté živiny, kterých potřebuje naše produkce obilí. Hospodářská výnosnost může býti rovněž povznesena jen dostatečným použitím strojených hnojiv. Naše strana, sociální demokracie, byla vždy pro povznesení zemědělství. Už ve starém Rakousku - potřebujeme pročísti jen protokoly z této doby - zasazovala se právě sociální demokracie v každé době a při každé příležitosti o povznesení zemědělské výroby, o meliorační fond, o subvence, o zemědělské ústavy a j. Ale jednoho se obáváme: aby agrárníci nezneužívali zase jednostranně tohoto zákona, až se uskuteční. Mluvíme ze zkušenosti. Při rozdílení subvencí bral se stále zřetel jen na agrárníky, kdežto malorolníci a domkáři byli vždy odstrkáváni. Byli to vždy protekční děti, na něž bral se zřetel při melioračních fondech, subvencích, a to se vyskytovalo stejně jak u německých, tak u českých agrárníků. Obáváme se, že právě tato akce se strojenými hnojivy bude zase komedií pro agrárníky. Obáváme se, že vyvine se z toho opět ústředna, kterou agrárníci tolik potírají, ústředna agrárníků. Jest to demagogie, tvrdí-li agrárníci, že potírají ústředny. Žádná politická strana není v ústřednách tak silně zastoupena jako specielně agrárníci. Poukazuji jen na obilní ústav, na ústav pro zpeněžení dobytka a jmenovitě na nynější obchod se strojenými hnojivy. Rozdělování strojených hnojiv jest přiděleno pouze agrárníkům a poukazuji na to, že právě tato ústředna se osvědčila nejhůře. Agrárníci kladou podmínku, že musí býti členy jejich politické organisace, mají-li malorolníci a domkáři dostati strojených hnojiv. Byly celé kraje, kde malorolníci a domkáři nedostali vůbec strojeného hnojiva. Proto žádáme také zastoupení v komisi, která přiděluje tato strojená hnojiva. Myslím, že to nemůže býti lhostejno ani vládě, neboť jde tu o 1 1/2 milionu malých zemědělců, o tolikéž rodin, asi o třetinu obyvatelstva tohoto státu, samozřejmě počítaje německé a české domkáře dohromady. Tato třída nemá skoro žádného vlivu v tomto státě a, dospěje-li jednou k třídnímu vědomí, vybojuje si dojista místo, které jí patří v tomto státě.
Budeme hlasovati pro tento zákon,
třebaže vykazuje různé nedostatky. Už opatření prostředků jest
takové, že nemůžeme s tím zcela souhlasiti. Také není určena cena
strojených hnojiv a jmenovitě není stanoveno, že strojené hnojivo
dostanou i ti, kteří nemají odváděti žádného obilí nebo bramborů.
Proto žádáme, aby při rozdělování hnojiv byli si všichni rovni.
Hlasujeme-li pro tuto osnovu zákona, činíme tak proto, poněvadž
očekáváme od toho povznesení výroby. Ale není to projev důvěry
pro vládu. (Souhlas a potlesk německých poslanců.)
Předseda (zvoní):
Slovo si vyžádal pan
ministr zemědělství dr. Brdlík. Uděluji mu je.
Ministr dr. Brdlík: Slavná sněmovno! Děkuji především oběma pánům referentům odboru zemědělského a odboru rozpočtového za příznivé doporučení tohoto zákona ku přijetí. Při této příležitosti rád bych zdůraznil okolnost, že ačkoliv tento zákon byl posuzován s různých hledisek co se týče příslušnosti, přece na konec rozhodujícím byl tento zákon, což je známkou toho, že nenese se žádným zájmem stranickým, zájmem stranicko-politickým, nýbrž zájmem státním.
Ale, slavná sněmovno, má-li tento zákon splniti svoje poslání, je především nutno, aby byl nesen důvěrou zemědělského lidu. A tu musím konstatovati s politováním, že byly předneseny různé námitky proti tomuto zákonu a proti různým ustanovením, která by byla s to podlomiti důvěru zemědělců ve spravedlnost jeho.
A tu bych rád přece poukázal na to, že všechna ustanovení, která v tomto zákoně jsou, byla náležitě a odborně podložena. Vážení pánové! Rozdělíme-li celou republiku na jednotlivé obvody a zde znázorníte obvod řepařský červeně, obvod obilnářský žlutě, obvod bramborářský modře, obvod picnářský zeleně, tu snažili jsme se postarati se o umělá hnojiva v těchto jednotlivých oborech následujícím způsobem. Především jsme obstarali 4 K. Zdejší zemědělci dostali místo 30 K 26 K. Tyto 4 K byly žádány pro tento fond, ale nyní žádáme vedle toho, aby zemědělci k těm 4 K připlatili ještě další 2 K, a pak teprve že stát přispěje ještě 2 K. Pan posl. Malypetr z toho vyvodil, že následkem toho přispívá stát na zlevnění hnojiv pouze 1/4. Podle mého zdání není to takto správné. Podle vládního nařízení, kterým byly stanoveny ceny cukrovky, bylo řečeno, že za 34 K dostane zemědělec hnojivo zdarma. Toto vládní nařízení bylo úplně splněno. Za ty 4 K skutečně se dostane zemědělcům hnojiva zdarma, ale my jsme obstoupili toto jeho právo dalším ustanovením, že dostane hnojivo jen tenkrát, když dá další 2 K, ale za tyto 2 K dostane hnojiva za 4 K, tedy za poloviční cenu.
Tedy řepaři nebudou dostávati tato hnojiva zlevněná o 1/4, nýbrž o 1/2. Pak běželo o příspěvek v oboru bramborářském, kde stejným způsobem bylo to zařízeno. Také bramboráři dostanou za těchto 6 K hnojivo zdarma, které jim bylo slíbeno a mimo to dostanou druhou polovinu za cenu poloviční. Chmelaři přispěli známým obnosem, ku kterému přispěje stát okrouhle 5 miliony.
Bylo uváděno, kolik stát přispěje k této akci. Myslím, že některé cifry jsou omylné. Pan posl. Malypetr počítal, že stát ze 750 vagonů cukru má výnos 50 milionů. Přes to, že ceny cukru klesají, možno prodávati cukr za 18 až 20 K. Následkem toho přeplatkový fond vynese okrouhle 80 milionů. K tomu přijde 60 milionů z lihu, konečně 30 milionů z exportu dřeva, dále z exportu semene, na které bylo dáno dalších 10 milionů, přirážka ke katastrální dani, kterou budou platiti státní lesy, to jest státní příspěvek dalších 30 milionů. Konečně exportní zisky ze dřeva, které mohl stát zabaviti pro sebe, činí 90 milionů. Dohromady to dělá 300 milionů.
Tedy stát přispívá 300 miliony přímo, vedle toho nepřímo také potud, že mohl ještě různé jiné zdroje zabaviti ku svým účelům, jako konjunkturální zisky z chmele. Kdyby byly ještě tyto zisky připočteny, činil by výtěžek státu okrouhle přibližně 4 miliony. Byly proneseny také ještě jiné námitky s jiné strany a sice bylo ukazováno na to, že není třeba, aby zemědělcům hnojivo se zlevňovalo, a sice z toho důvodu, že měli příhodnou, vhodnou konjunkturu. Prosím, ať poměry vylíčené budou kalkulovány jakýmkoliv způsobem, jisto jest, že národohospodářský politik nemůže se zdržovati takovými úkoly, které patří do oboru fiskální politiky. Jest úkolem berniční správy, aby ona ve formě daně z válečných zisků, daně z přírůstků ze jmění, daně z příjmů, zabavila ty zisky. Ale národohospodářský politik musí počítati se zemědělcem tak, jak jest, s člověkem, jak byl po staletí vychováván, musí počítati s momenty rentability. Kdyby k tomuto momentu nepřihlížel, co by mohl zemědělec učiniti? Ten zemědělec při mzdách pracovních by přišel k tendenci extensivní. Kdyby jen 1/5 plochy řepy redukoval a místo ní osázel ji jetelem, znamená, že bychom ztratili na národohospodářských hodnotách 4 miliardy. Je samozřejmo, že reální národohospodářský politik musí počítati s těmito snahami a nemůže žádati od zemědělce, aby kupoval hnojiva za ceny, při kterých by ztrácel. Nákupní hodnota, cena superfosfátu činí okolo 300 korun. Použitím 1 q superfosfátu zvýšila se zemědělci produkce o 1 q obilí, to znamená o 180 K. Nemůže tedy platiti za 1 q superfosfátu 300 K, když mu vynese pouze 180 K. Jinak však stát, vážení pánové, kupuje obilí na světovém trhu a platí za každý 1 q obilí, řekněme, 800 K. Tedy užitná hodnota 1 q superfosfátu obnáší tolik. Kdyby tedy stát z těchto svých zisků, které vzniknou zvýšením zemědělské výroby, přispěl zemědělci na zaopatření těchto hnojiv, vydělá zde velké obnosy, o kterých právě mluvil pan poslanec Biňovec a Malypetr.
Je tedy zřejmo, uznal-li stát za potřebno, aby stanovil cenu zemědělských výrobků, že musil na druhé straně postarati se také o výrobní prostředky a že musil cenu jejich stanoviti úměrně s cenou zemědělských výrobků. Na těchto tendencích je založen ten zákon. Využívá těch podnikatelských podnětů, ale při tom vykonává do určité míry nátlak, aby do toho obvodu řepařského, kde hnojiva činí velký efekt, natlačil největší množství umělých hnojiv. A ovšem musíme očekávati, aby nejen velkostatkáři splnili zde svůj úkol, ale aby také drobní zemědělci si uvědomili, že teprve tehdy budou míti právo na existenci hospodářskou, když se vsunou jako produktivní jednotky do koncernu celé zemědělské výroby. Kdyby neměli porozumění pro tuto akci, potvrzovali by, co tvrdí nepřátelé pozemkové reformy, že rozdělením velkostatkářské půdy klesla naše produkce.
V Německu řešili tento problém jiným způsobem. Tam vydali výzvu k zemědělcům, aby kupovali umělá hnojiva za světové ceny, a že bude přihlíženo k tomu, až se budou stanoviti ceny zemědělských výrobků. Tento postup nevedl však ke správným výsledkům. Uvažme, že by uvolněním stoupla cena na světovou výši. Co by se stalo? V tom okamžiku stoupla by všeobecná režie, státní zaměstnanci by přišli a žádali by zvýšení platů. Státní schodek, který by vznikl, musil by býti hrazen daněmi a daně by odnášel výrobce zemědělský. Toto stoupnutí ceny naturalií přeneslo by se na mzdu průmyslových dělníků. Podle šetření ve Škodových závodech a v Praze učiněného, připadá na průmyslového dělníka na spotřebu rodiny okrouhle 54%, na šatstvo 30%, na organisaci a vzdělání 7% a na bydlení jen 9%. Kdyby ceny zemědělských výrobků měly stoupnouti na světovou výši pateronásobně, přeneslo by se to na mzdy průmyslového dělníka třikrát. Ale, vážení pánové, z toho by hned vzniklo zdražení šatstva. Toto zdražení by zastihlo zemědělského dělníka, zemědělský dělník by žádal vyšší mzdu, stouply by ceny všech výrobních prostředků, jako strojů, materií atd. A dříve než by se rok sešel s hospodářským rokem, zemědělec by docílil většího zisku, ale klesla by nákupní síla peněz.
Kdyby se skutečné ceny zemědělských výrobků přenášely v přímém poměru na ceny výrobků průmyslových, nebyl by ten efekt tak velký. Jaký by byl, jest znázorněno zde. (Předkládá diagram.) Kdyby stouply ceny obilí o 100%, měla by stoupnouti mzda zemědělského dělníka o 9% a tím přenesly by se na cenu obuvi, šatstva a prádla pouze 2.6%. Tedy, kdyby cena obilí a brambor stoupla o 100 procent, měla by stoupnouti cena šatstva a prádla o 2.6%. Kdyby cena cukru stoupla o 100%, měla by stoupnouti cena šatstva, prádla a tak dále o 0.7% a kdyby stouply všecky zemědělské výrobky o 100%, pak by stoupla mzda dělníků o 46%, průmyslových o 50%, a cena prádla, šatstva a obuvi by měla stoupnouti pouze o 7.4%.
Vážení pánové! Toto však v životě se nikdy tak neodehrává. Vidíme, že okamžitě, jakmile stoupne cena zemědělských výrobků, žádají dělníci poměrně více, než by měli nárok z tohoto titulu. Hned zase by si žádali více, než co by měli právo z tohoto titulu požadovati, a na konec ten výsledek jest takový, že dříve než rok s rokem by se sešel, dříve než by u dělníků kolektivní smlouvy vypršely až ku konci, kupní síla peněz klesla by o více, než oni více vydělají. Jediný zisk měl by při tom obchodník, který provádí řetězový obchod, který okamžitě zisk ten vloží do nového obchodu; u něho rychleji stoupají zisky než klesá nákupní síla peněz.
Mám za to, že byl správný postup v tomto návrhu, že jsme nešli v tom způsobu, že jsme zvyšovali ceny zemědělských výrobků, nýbrž naopak, že jsme snižovali cenu výrobních prostředků, a má-li tento zákon splniti svoje národohospodářské poslání, pak jest zapotřebí, abychom další vyslovili, abychom řekli docela otevřeně, že bude potřebí stabilisovati cenu zemědělských výrobků, že nesmí více stoupati požadavky ani zemědělce ani dělníka, poněvadž z toho nekyne žádný užitek. Je-li vysloven tento požadavek, že ceny zemědělských výrobků nesmí stoupati, musíme si říci, že nesmí stoupati také mzdy zemědělských dělníků. Musí býti kategoricky odmítnuty zvláště deputáty zemědělských dělníků, protože dnes ty deputáty dosahují a někde přesahují dvojnásobnou výši, než nač by měl dělník nárok z úředního titulu. Jestliže od té doby, kdy poslední mzdy stouply, stoupla cena šatstva, prádla a obuvi, bude na nás, abychom nějakou ošacovací akcí opatřiti jim tyto prostředky, šatstvo atd. úměrně ke mzdě, ale nemůžeme připustiti, aby stoupaly mzdy zemědělských dělníků a ceny zemědělských výrobků. To jest to velké pozadí tohoto zákona. Neběží jen o 25 tisíc vagonů obilí, o 15 tisíc vagonů cukru, o 30 tisíc vagonů brambor, které zvýší nám takovým a takovým způsobem produkci, že místo 1 miliardy budeme míti 5 miliard, neběží o to, že budou usnadněny aprovisační obtíže, že budeme neodvislí od světového trhu, ale tímto způsobem chceme konsolidovati ceny hospodářského života státu a zavésti sociální mír. (Posl. Johanis: Nebudeme dovážeti?) Na základě toho ne! Kdybychom 15 tisíc vagonů cukru proměnili v tom poměru, jak za obilí měníme, to znamená 25 tisíc vagonů obilí, které s původními 25 tisíci znamenalo by zvýšení výroby o 50 tisíc vagonů, to jest schodek, který nyní v tomto roce s takovými obtížemi překonáváme. (Výborně!)
Vážení pánové, pan ministr financí předložil rozpočet, který jest aktivní. My víme, jaká práce za tím jest schována, a dovedeme si to ceniti. Ale pan ministr financí dobře připomněl, že vedle této rozpočtové rovnováhy, rovnováhy ciferní, jest druhá rovnováha, rovnováha hospodářská. (Tak jest!) A nebyl by nic platný tento rozpočet státní, kdyby nebyl stabilisován, kdyby neměl podstatu rovnováhy hodnot. K tomu pracuje tento zákon, poněvadž národ jest teprve tehdy aktivní, když se více vyrobí, než co se sní a spotřebuje. Jestliže se řekne, že tento státní rozpočet může býti také jen hektickou červení, budeme-li sledovati výrobu, změní se tato hektická červeň ve zdravou červeň a bude skutečně symptomem zdravého hospodářského organismu státu; jestliže jste odhlasovali tento rozpočet finanční, jestliže jste odhlasovali, aby vedle toho velkých zásob cukru bylo použito k určitým finančním operacím ku stabilisaci koruny, pak, vážení pánové, bylo to jedno železo, které jsme si dali do ohně. Rozhoduje-li však tento zákon, bude to druhé železo do ohně, nejen rozpočetní rovnováhou, ale statistickou hodnotou.
Proto prosím o schválení tohoto
zákona. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
K slovu dále není nikdo
přihlášen. Debata je skončena. Přeje si pan zpravodaj Biňovec
doslov?
Zpravodaj posl. Biňovec: Děkuji.
Předseda: A
pan zpravodaj Malypetr?
Zpravodaj posl. Malypetr:
Také ne.
Předseda: Tedy budeme hlasovati. Prosím pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Dám hlasovati o celém zákoně, poněvadž nebyl podán žádný pozměňovací návrh, najednou.
Námitek není? (Nebyly.) Není jich.
Kdo tedy souhlasí s §§ 1 až 18 zákona, jakož i s nadpisem téhož a úvodní formulí, jak je obsažena ve zprávě výboru zemědělského a rozpočtového, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Zákon je schválen v prvním čtení.
Zbývá ještě rozhodnouti o resolučních návrzích.
Byly podány návrhy: Resoluční návrh posl. Dubického, doporučený zprávou výborovou a v ní otištěný, dále resoluční návrh p. posl. Dubického a posl. Adámka, rovněž otištěný ve zprávě výborové.
Kdo s těmito oběma resolučními návrhy souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Oba resoluční návrhy jsou schváleny.
Dodatečně ještě předložím k rozhodnutí
resoluční návrh pánů poslanců dr. Haase a Heegera
k opatření Stálého výboru tisk 560 A. Žádám o jeho přečtení.
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
Resoluční návrh posl. dr. Haase,
Heegera a soudr.: "Ministerstvo spravedlnosti se vyzývá,
aby poslanecké sněmovně bez průtahu předložilo návrh zákona, kterým
se zvyšují obnosy rozhodné pro kvalifikaci trestného činu podle
§§ 65 lit. b), 173-176, 181-184, 186 lit. b), 200 a 203 trestního
zákona z 50 K na 500 K, z 200 K na 2000 K, z 1000 K na 5000 K,
z 2000 K na 10.000 K. Totéž zvýšení částek rozhodných pro kvalifikaci
trestního činu budiž provedeno v obdobných ustanoveních vojenského
zákona trestního a uherského trestního zákona."
Předseda: Kdo s tímto resolučním návrhem, schváleným již výborem právním, souhlasí, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh je schválen.
Zbývá nám ještě vyříditi
7. zprávu výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1037), jímž se mění způsob zdaňování piva (tisk 1086).
Zpravodajem je pan kol. Záruba.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Záruba: Slavné Národní shromáždění! Předloženým vládním návrhem mění se jednak způsob zdaňování piva a doplňuje se zákon ze dne 25. září 1919, jímž se zavádí všeobecná daň nápojová, a sice mění se tento zákon tím způsobem, že § 1, odstavec 1., bod 6., přichází věta, ke které se připojuje nový odstavec, jenž zní: "Piva výčepního 24 hal., ležáku 32 hal.; piva speciálního a cizozemského 40 hal.; z piva do ciziny vyváženého se daň nevybírá. Co jest rozuměti nápoji shora jmenovanými, stanoví vykonávací nařízení."
Pravil jsem, že tímto zákonem se mění způsoby zdaňování, které až dosud byly obvyklé. Daň z piva vyměřovala se z polotovarů t. j. mladinky a obnášela z jednoho hektolitrového stupně K 1.30; nyní se mění tento způsob zdaňování tím způsobem, že se pivo bude v budoucnosti zdaňovati jako věc již hotová, tedy při jeho odbytu z pivovaru. Změnou touto bude docílena jistá technická reforma, nebude potřeba tolik technického personálu ke kontrolování odbytu piva, zjednoduší se celá manipulace v zdaňování piva a možno v tomto směru nazvati předložený návrh zákona reformou. Současně s touto reformou daně z piva zavádějí se i zemské dávky, případně župní dávky, jež tvoří součást programu, který vede k sanaci zemských financí, poněvadž za stávajících poměrů jest skutečně nezbytno, aby zemím zvláštním způsobem bylo pomoženo. Poněvadž v tomto zákoně spojuje se státní dávka s dávkou zemskou a státní správa sama bude tyto dávky vybírati, a nepřipadnou tudíž žádné obtíže s vybíráním zemské dávky, jako dříve jí země trpěly, lze z těchto důvodů pokládati navržený zákon za reformu v našem hospodářství zemském i celostátním.
Pivo se dělí podle tohoto zákona na tři kategorie: Pivo výčepní, pivo ležák, a piva těžší čili exportní. Podle mého soudu při posuzování této předlohy musíme míti hlavně na zřeteli pivo výčepní, neboť tohoto se u nás vyrábí vlastně 90%. Na toto pivo navrhuje zákon následující daň a sice: Na pivo výčepní navrhuje se 24 hal., pivo ležák 32 hal. a z piv speciálních a cizozemských 40 hal. Na tyto částky připadnou na zemskou dávku následující čísla: Z piva výčepního 8 hal., z ležáku 12 hal., a piva speciálního nebo cizozemského 20 hal. Poněvadž státní správa chce vydatným způsobem napomoci zemským našim financím, bude z daně určené pro pivo výčepní 24 hal. dávati 4 hal. ve prospěch financí zemských, takže z každého litru výčepního piva obdrží země 12 hal. zemské dávky. Suma tato shrnuta činí výnos pro naši zemi 60 milionů korun, která zajisté v našem zemském rozpočtu bude znamenati značnou úlevu.
Snad mnozí z pánů kolegů a veřejnost obává se příliš tohoto nového způsobu zdaňování a dávky z piva, ale já mám za to, že tímto způsobem spějeme k reformě daně pivní, poněvadž dříve jsme platili za jeden hektolitrový stupeň 30 hal., a nyní podle tohoto zákona pouze 24 hal. a pouze 8 hal. dávky zemské, není tedy viděti žádné zdražování, naopak smíme směle dovozovati, že tím způsobem, poněvadž výrobci piva budou hledět v budoucnosti konkurovati, dosáhneme za poměrně nižší sazby lepšího piva, což jest zajisté přáním nás všech.
Zákon tento vypracován byl za
spoluúčasti výboru právního a Československé komise pro výrobu
piva, které proti zásadám nečinily žádných námitek; stejně i výbor
rozpočtový při uvedení všech okolností a důvodů, které v tomto
zákoně jsou, usnesl se doporučiti slavnému sněmu, aby předlohu
tuto schválil. (Potlesk.)