V § 1 měli jsme také otázku polotovarů. Já se domnívám, vážená sněmovno, že pokud jde o hotové automobily, není sporu, že jest třeba stanoviti určitou sazbu celní, která by chránila náš průmysl. Ale my bychom nastoupili pochybenou cestu celní politiky, kdybychom chtěli vrhat vysoká cla na polotovary, na které náš průmysl jest dosud odkázán. A proto také v § 1 zák., jímž se upravují cla na automobily, bylo v návrhu vládním mluveno v odstavci c) o nosných rámech pro chassis z ocelového plechu pro automobily atd. atd. a stanoveno zrovna takové clo, jako pro hotové automobily.
Já jako zpravodaj výboru jsem učinil opatření, abych seznal mínění o této věci, jak u organisací dělnických, tak i úřednických a stejně přímo u průmyslu. A bylo mi všude stejnohlasně řečeno, že toto opatření, které jest obsaženo ve vládním návrhu, nemůže prospívati našemu průmyslu a že jest přáním stejně dělníků i průmyslníků, aby, pokud jde o polotovary, byla dosavadní praxe zachovávaná, totiž že polotovary, v tomto případě nosné rámy, mají se vyclívati podle položky 445 a) našeho celního tarifu, který obnáší 18 K za 100 kg. Vládní návrh ovšem zněl, že má obnášeti 50 K do váhy 2.500 kg a co jest méně než toto quantum, 45%. Tedy to by bylo zatížení našeho průmyslu. Snad patrně se stal omyl do jisté míry, poněvadž jmenovaný francouzský minimální tarif, předpisuje skutečně pro nosné rámy celní sazbu 45%. Poněvadž jsme se tedy odvolávali na francouzský minimální tarif, myslíme snad, že lze také v této výši vyclívati nosné rámy. Ale Francie je v docela jiné posici než republika Československá. Ve Francii se nosné rámy vyrábějí, Francie má životní zájem na tom, aby byla chráněna a proto do svého tarifu vsadila sazby, které by tento průmysl chránily.
My pak v uvážení toho, že veškeré zájmové korporace, jak dělnické, tak průmyslové se vyslovily proti tomu odstavci c) vládního návrhu, škrtli jsme jednomyslně ve výboru tento odstavec a také ve zprávě výboru pro obchod a živnosti již není. Myslím tedy, že důvody, které jsou obsaženy v tisku a doprovod ústní, který jsem stručně učinil, stačí, aby přesvědčily slavnou sněmovnu, že interesenti, kteří o věci se vyslovili, jsou kompetentní, aby jejich souhlasné zájmy a žádosti byly i respektovány v tomto zákonodárném sboru.
Jest přirozeno, že nejde pouze o nosné rámy. Náš průmysl jest stále ještě odkázán na jiné polotovary, na příklad ráfy a jiné věci, jichž třeba k naši výrobě a proto, aby praxe celní byla uchována a aby tím opatřením nevzešly nějaké mýlky ve vyclívání polotovarů, bylo za přítomnosti zástupce ministerstva financí a obchodu sděleno, že je nutno, aby celním orgánům byly dány direktivy v tom smyslu, že zákon, o kterém dnes máme rozhodovati, týká se jen hotových automobilů, ale pokud jde o polotovary, že u nich má býti zachována dosavadní praxe. To znamená, že budou-li k nám dováženy nosné rámy, lze je vyclívati ve smyslu položky 445 a) t. j. za 100 kg 18 K nikoliv však ve smyslu zákona, který se dnes má státi skutkem. Je přirozeno, že i u jiných polotovarů, jako na př. ráfů, je nutno, aby celní orgány postupovaly stejně. My jsme v důvodové zprávě o věci té zvláště hovořili a sám zástupce ministerstva financí si vyžádal oficielní sdělení sněmovní kanceláře, podle kterého by pak vyhotovil celním orgánům, aby v praxi nebyly omyly, příslušné předpisy. Jest ovšem nutno vysloviti žádost, aby náš průmysl nezapomínal se připraviti pro výrobu těch polotovarů, jichž jest nám dosud třeba a u kterých byli jsme dosud odkázáni na dovoz z ciziny. Zdá se nám, že výroba nosných rámů a ráfů je tak jednoduchá, že musíme vysloviti při výkonnosti našeho automobilového průmyslu překvapení, že nemůžeme u nás ještě vyrobiti tyto potřeby pro automobily, ale poněvadž jak dělníci, tak technikové a inženýři jednomyslně se vyslovili, že příprava průmyslu pro výrobu polotovarů ještě by vyžadovala určité doby a že je třeba učiniti opatření v době přechodné, tedy jsme jaksi respektovali nynější stav našeho průmyslu automobilového. Náš výbor jednomyslně vyslovil však žádost, aby náš průmysl se přizpůsobil potřebě polotovarů, abychom na příště nebyli odkázáni na tento dovoz.
Jest nutno ještě se zmíniti o poměru tohoto zákona k obchodním smlouvám. Je přirozeno, že máme-li měniti náš celní tarif, musíme míti na paměti obchodní smlouvy již uzavřené a také ty, které se mají uzavříti. Zde výslovně pravil pan ministr obchodu dr. Hotowetz, pokud jde o obchodní smlouvy, že není třeba nějakých obav, neboť opatření toto, které jest přirozeně vázáno na uzavírání obchodní smlouvy, které, jak dovozuje důvodová zpráva, umožňuje prováděti zvýšenou ochranu, ježto clo na automobily nebylo v obchodních smlouvách předválečných sníženo, ba ani vázáno, ježto závazek nebyl pojat ani do žádné z nově uzavřených obchodních smluv s jinými státy. To znamená, že zákon, o kterém dnes hovoříme, nikterak nepříčí se stávajícím obchodním smlouvám a ministerstvo obchodu stejně jako úřad pro zahraniční obchod má na paměti, aby příští obchodní smlouvy, které se budou uzavírati s cizími státy, nebyly tímto opatřením komplikovány.
Vzhledem k tomu, že zde opatření
zákonné úplně vyhovuje, že oprava vládního návrhu stala se za
dohody průmyslových dělníků, úředníků a konečně v poslední řadě
také pana ministra obchodu Hotowtze, prosím slavnou sněmovnu,
aby přijala návrh zákona tak, jak byl předložen tiskem č. 1066.
(Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prve než udělím slovo prvému řečníku, upozorňuji, že v 33. schůzi usnesla se sněmovna, aby tato věc projednávána byla jako pilná podle §u 55 jedn. řádu.
Podle 7. odstavce téhož paragrafu před zahájením prvého čtení usnese se sněmovna, zda-li se má o věci pilné konati při čtení prvém rozprava povšechná, jak se rozvrhne rozprava podrobná, v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak smí nejdéle jednotlivý řečník mluviti.
Navrhuji po dohodě učiněné v konferenci klubovních předsedů, aby vzhledem k tomu, že jde o osnovu zákona krátkou s obsahem jednotným, nebyla rozprava rozdělena na všeobecnou a podrobnou, nýbrž sloučena, a aby lhůta řečnická nepřesahovala 15 minut.
Není námitek? (Posl. dr. E. Feyerfeil [německy]: O ano, chceme neomezenou řečnickou dobu! - Různé výkřiky).
Dám tedy hlasovati o svém návrhu, aby byla jednotná debata a řečnická lhůta aby stanovena byla na 15 minut. (Hluk. Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Dám hlasovati o svém návrhu na jednotnou debatu a na 15minutovou řečnickou lhůtu. Pánové, kdo souhlasí, račte povstati! (Děje se.)
To je většina, návrh jest přijat.
(Hluk u Němců). K debatě se přihlásili pánové, (Hluk) - prosím, o klid - a sice "proti" posl. Kostka, Patzel a dr. Brunar.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
panu posl. Kostkovi. (Hluk. Různé výkřiky na levici.
Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Prosím o klid. Pan posl.
Kostka má slovo. (Hlučné výkřiky na levici.)
Posl. Kostka (německy):
Ctěné shromážděni! (Hluk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Neračte vyrušovati pana řečníka.
Posl. Kostka (pokračuje): Ujímám-li se slova k tomuto bodu programu, jde mi především o to, abych za této debaty zdůraznil, že se zde projevuje poprvé soustava naší obchodní politiky, které nemohou schvalovati široké kruhy v průmyslu, obchodě a živnostech. Představme si vznik tohoto cla na automobily. Jest mi znám velmi přesně. Francie, tedy země, jež jest s námi ve velmi úzkém styku, předepsala nám obchodní smlouvu. Francie ujednala pamětihodné první obchodní smlouvy s Polskem a Československem. Měli jsme tuto smlouvu v rukou a shledáváme se v ní poprvé - jest pozoruhodno, že zcela odchylně od dosavadních smluv obchodních - s kontingenty, jež máme převzíti. Se stanoviska obchodní politiky jest zajímavo viděti, jaké zboží z oné země musíme především převzíti a tu vidím - upozorňuji na to právě u tohoto bodu - na př. tyto položky: kakao 2500 tun. Jest velmi zajímavo poznamenati právě u této položky, že veškerý dovoz kakaa obnášel ve starém Rakousku 406 q, tedy zcela minimální množství a normální obchodní styky vyvinuly se zcela jiným směrem za tohoto importu. Jděme dále. Jest nám odebrati 500 tun pepře, o něco méně vanilky, což jsme dosud z Francie nekupovali, dále pak 40.000 hl vína v sudech, 10.000 hl vína v lahvích a 10.000 hl šumivého vína. Jest pozoruhodno, že ani dříve nedosáhl dovoz těchto věcí z Francie této výše v celém starém Rakousku. Nechci vás dále tím nuditi, nepostačí mi ani čas, abych vám přečetl celý tento seznam. Považuji ovšem za důležité, aby stal se známým hodně daleko, neboť dosud není znám všude v celé zemi. Vidíme tu také čokoládu, sardinky v oleji, dále hedvábnou přízi a - nyní přijde zajímavá položka - sportovní automobily, jiné automobily, motory pro automobily a to 1200 kusů obou prvých kategorií a 5000 tun motorů pro automobily. Co se z toho vyvinulo? Přirozeně naši vyjednavači, kterým nechci to míti za zlé, museli ve Francii více méně spolknouti tyto položky, neboť Francie nám skutečně nenabídla jiného zboží ve velkém množství, vyjímaje fosfáty, o nichž promluvíme snad ještě dnes. Musíme proto spolknouti tyto luxusní položky, začínáme-li teprve navazovati obchodní styky s Francií. (Posl. dr. Kafka [německy]: Byly navoněny pravým francouzským mýdlem!) Na to jsem zapomněl, neboť i pravé francouzské mýdlo jest tam a to ne málo. Potřebovalo se k tomu 1000 tun jemného a rovněž 1000 tun jiného mýdla. Ve starém Rakousku nebylo vůbec dovezeno takového množství jemného mýdla. Budeme aspoň v tomto směru na příště velmi vonící zemí. (Veselost na levici.)
Co však nastalo v tom okamžiku? Demonstroval proti tomu náš tuzemský průmysl a to nejdříve český a pravil: náš domácí průmysl zahyne, musíme-li jen tak beze všeho spolknouti tyto věci, diktované nám tak pamětihodnými obchodními smlouvami a zadáme - jednání se zúčastnil také bývalý ministr Hampl aby se zavedlo ochranné clo pro náš průmysl. Jak vidíte, dostavuje se samo sebou, čeho se tolik musíme obávati, že v okamžiku, kdy jsou všechny předměty spotřeby nesmírně zdraženy, musíme zaváděti ještě nesmírná ochranná cla, abychom vůbec mohli udržeti průmysl, ohrožený v jeho životním zájmu. Nemám to, ctění pánové, nikterak za zlé našemu automobilovému průmyslu, že předložil takový požadavek. Byl k tomu oprávněn. Celní ochrana automobilů jest doposud poměrně velmi nepatrná. Z automobilů vybíralo se 7 procent ceny. Dnes stojí automobil 200.000 K a clo neobnáší poměrně ani 7 procent ceny. Ale předpoklady pro zavedení tohoto cla jsou velmi pozoruhodné. Jest pamětihodno, že musíme přijíti náhle s ochranným clem dnes, kdy nalézáme se ještě v dětských střevíčkách ve věcech obchodních smluv v tomto státě, kdy nemáme ještě žádných smluv se zeměmi, s nimiž měli jsme dosud nejužší styky, tedy se sousedními zeměmi a kdy tyto smlouvy se den ze dne protahují následkem všemožných obtíží. Co řeknete, když firma, jež vyrábí zde mýdlo, předstoupí zítra před slavnou sněmovnu a řekne: také já zadám 50procentní clo z ceny, poněvadž musím se chrániti před francouzským průmyslem. Stejným právem a ze stejných důvodů musíme říci, že musíme spolknouti i tato druhá cla a v tomto případě nemůže nám to býti tak lhostejné, jako u automobilů. U automobilů bude to pravděpodobně dotyčným, kteří zaplatí za automobil 200.000 K, celkem jedno, připlatí-li ještě 100.000 K. Ale jsou také jiné automobily, obchodní, jichž potřebujeme velmi nutně a jež musíme také dovážeti, poněvadž naše produkce tuzemská nemůže tolik vyrobiti. Máme jen dvě výkonné továrny v tomto celém odvětví průmyslovém. Přijdou však na řadu i jiné předměty spotřeby. Mýdlo jest takový předmět. Snad přijdou ještě jiná od větví průmyslová, snad přijde i výroba těstovin a řekne: nemůžeme toho více snésti, snad přijde sladařský průmysl, snad i jiný a řekne, že nelze snésti, co jest v této smlouvě. Průmysl výtažků z třísloviny jest v podobné situaci. Nahlížíte tedy, že tato soustava musí se v tomto okamžiku bezpodmínečně sama zničiti.
Nemůžeme uzavírati obchodních smluv tak, že nejdříve zaplatíme ihned těm, kterým jsme snad vděčni z důvodů politických, takovou leoninskou smlouvou, neboť jest to naprosto leoninská smlouva, která musela zde býti ujednána.
Chtěl bych zde opětně poukázati na to, že nezazlívám ničeho průmyslu, ale že načínáme dnes velmi nebezpečnou otázku, povolíme-li cla z ceny. Vím ovšem, že dnes jest už v celé řadě průmyslových odvětví pozorovati hnutí, aby se na příště upustilo od cel z váhy zboží a přešlo se ke clům z ceny a to jest obzvlášť obtížná otázka, kterou nelze odbýti za 10 minut. Jest nám v této zásadní otázce s největším spěchem rozhodnouti, zda-li vůbec můžeme ve svých obchodních smlouvách zavésti cla z ceny zboží. Proč se to zde stalo? Máme převzíti 1200 automobilů jako kontingent; Francie má nyní totéž clo 45 procent z ceny a my máme za to, že Francie nebude nikterak demonstrovati, zavedeme-li totéž clo také u nás. Snad jest to možné v tomto případě. Neznám ještě vyjednávání o této věci. Ale jest také velmi snadno možné, že nastanou největší obtíže při sjednávání obchodních smluv, rozšíříme-li otázku cel z ceny i na jiné zboží. Chtěl bych poukázati na to, že v této otázce máme v poslední době největší obtíže i v lůně průmyslu samotného. Otázka cel z cen vynořila se tu nejdříve jakož i v poradách, které jsme měli v různých sdruženích, také ve Svazu, v chemickém průmyslu. Pro toto odvětví průmyslové vznikly největší obtíže zdražením zvlášť nepojmenovaných druhů zboží, obsažených v celním tarifu. Dnes při stonásobném zdražení jednotlivých druhů zboží neznamená to ničeho, není-li vůbec cla. Ale v jednotlivém případě mohou se poměry ihned změniti, vyskytne-li se konkurenční zem a nahradí-li se válečné hospodářství mírovým. V tom okamžiku může se otázka cel z ceny vynořiti pro nějakou surovinu, řekněme, pro kyselinu solnou, sírovou, jež jsou bezpodmínečně nutnými a nezbytnými předměty pro veškerý chemický průmysl nebo pro jinou surovinu. Vytvořili jsme clem z cen automobilů takový prejudic a soudím, že se v nejbližší době nezbavíme vyvolaných duchů. Takové požadavky budou se klásti stále více a nebudeme konečně věděti, budeme-li vůbec moci za takových poměrů dospěti k celnímu tarifu, kterého ještě dnes nemáme a do tohoto tarifu pojmouti také rozumné zásady.
Chtěl bych zde poukázati ještě na další věc, jež souvisí nepřímo s clem na automobily a přímo se smlouvou s Francií. Tato smlouva má dojista svou dobrou stránku: dělá velkou trhlinu do vázaného hospodářství státu. Smějí-li a musí-li býti zavedeny jisté kontingenty - Francouz bude na to dbáti, aby tyto kontingenty našly zde odbytu - nemůže stát odříci povolení k dovozu.
Nyní má se věc tak, že jest sjednána smlouva - soudím, že prozatím na krátkou dobu - a po tuto dobu musí býti kontingent povolen; stát nemůže více říci, když přijde někdo a žádá 100 q tohoto zboží: nedám povolení k dovozu, poněvadž valutové poměry nejsou přiměřené. Musí dáti povolení. V tom okamžiku musí přirozeně dáti z rukou také valnou část devisového obchodu, neboť pak nelze obmezovati obchod s devisami tak, jak se to dnes děje, že povolení dá se jen tenkrát, když vyšší moudrost má za to, že jsme vlastníky tolika a tolika marek, franků, dolarů. To považujeme za výhodu takových smluv, s nimiž jest však zase spojena velká obtíž a nesmíte jmenovitě nám Němcům zazlívati, jestliže na to poukazujeme. V této sněmovně se už zdůraznilo, že v poslední době lze dostati v německém území kávu jen s novými sprostředkovatelskými zisky. Kam plynou tyto sprostředkovatelské zisky? Jděte k obchodníkům, kteří se usadili v pražském obvodu. Snaží se strhnouti zde na sebe vlastní velkoobchod a novými sprostředkovatelskými zisky zatěžují konsum v celé zemi, nejen v její německé, nýbrž i české části.
Pánové! Víte, že i při reorganisovaném hospodářství nedospějeme na příště k tomu, abychom vyloučili takové zisky, že naopak musíme zdravý, starý, legitimní obchod zase vsunouti do oborů, kde dříve pracoval, ale jen v oboru kde dříve pracoval. Musí-li se tedy v budoucnosti prodávati kakao, jest velmi snadno možno, že jednoho krásného dne vznikne zde v Praze velkoobchod, zajistí si nějakými úmluvami valnou část těchto kontingentů a v tom okamžiku zatíží těmito sprostředkovatelskými zisky celou zem, i českou její část; jednotlivec venku v provincii, malý nezkušený obchodník, jenž dnes vůbec nezná oné smlouvy a ještě nikde nepůsobil, nebude s to, aby vůbec v budoucnosti opět navázal staré styky s cizinou, uskutečnil je a v životě zhodnotil.
Zůstaňme však u této otázky, mluvme dále o automobilech, neboť zde nejde o všeobecné otázky, kterých se musím dotknouti jen stručně, nýbrž o automobily. Máme v Československu nanejvýš výkonné podniky, jež nevyrábějí však hotových automobilů, nýbrž jen součástky. Ku podivu nebyli jsme doposud s to dodávati tyto součástky do Francie a velice pochybuji, že Francie bude na příště odbírati tyto polotovary a součástky. Podniky dodávaly do Vídně a když to dobře šlo, také do Italie, aby je tam daly k disposici továrnám na automobily. Co nastane dnes? Nastane úplný rozvrat těchto obchodů, poněvadž nejsme dnes s to, nemajíce nutných styků s těmito zeměmi, zjednati vyrovnání, abychom dostali tyto polotovary na místě samém zase do továrny. Ozvaly se největší stížnosti a jednotliví velcí výrobci polotovarů řekli: musíme v tomto státě nyní zavříti, nemůžeme s Francií soutěžiti, musíme se vystěhovati. To jest následek, když se v tomto směru sjednávají nepředloženě takové smlouvy a to jest přirozeně také následek, musí-li se stanoviti tak vysoká cla. Neboť nutný následek toho jest, že nás cizí státy boykotují a při navazování obchodních styků setkáme se s největšími obtížemi.
Chtěl bych tedy ještě jednou poukázati
a souhrnně říci, že lze velmi dobře rozuměti požadavkům automobilového
průmyslu, ale že soustava, na níž jest vše zbudováno a z níž vyvinula
se tato vysoká cla na automobily, jest bezpodmínečně falešná.
Prosím, kam to povede, podržíme-li si na dále tato obmezení? Před
několika dny byl mi sdělen případ, který jest tak charakteristický,
že musím jej zde uvésti. Jeden pán ze severních Čech přijede svým
automobilem do Prahy a tu ho zadrží detektiv a praví mu: jedeš
automobilem, na jehož dovoz nebylo dáno povolení. Pán odpoví:
nemám povolení k dovozu u sebe, mám je doma, ale mohu je kdykoli
předložiti. Příští den vrátí se domů. V noci přelezli 3 detektivové
z Prahy plot jeho zahrady, vnikli do jeho bytu a v 1 hod. v noci
na něm žádali, aby jim předložil dokument o povolení k dovozu
automobilu. Pán praví, že nemá jej u sebe, že jest v továrně,
která jest vzdálena čtvrt hodiny. Detektivové žádají, aby se jim
automobil vydal. Pán praví: to neudělám, automobilu nedostanete,
má velkou cenu a kdybyste jej dostali, kdo ví, zda-li bych jej
dostal zpět. Jde však s 3 detektivy v 1 hodinu v noci do své továrny
a tam jim ukáže povolení k dovozu, načež 3 detektivové, kteří
podnikli za tím účelem úřední cestu z Prahy, odjeli s uspokojením
domů a zde se mimo to mohli přesvědčiti na místě samém, poněvadž
úřad pro povolování dovozu a vývozu založil tento dokument a proto
nemohl býti zjištěn. K takovým věcem dospějeme, trvá-li se při
obmezování dovozu a vývozu a při celé naší dovozní a vývozní politice
na zásadách, jak jsme to doposud dělali. Musíme dospěti k volnějšímu
názoru, musíme si zajistiti dobré smlouvy se státy, s nimiž měli
jsme dosud pravidelné obchodní styky, se státy starého Rakouska.
Musíme dále pohnouti sousední státy, aby uzavřely s námi dobré
obchodní smlouvy, a pak dospějeme k tomu, že nemusíme zvyšovati
cla a že vzájemné obchodní styky států, což ovšem jest demokratické
a jedině správné, prohloubíme tím, že jim ponecháme vyměňovati
si jejich zboží, že sami se vzchopíme, abychom vyváželi své polotovary
do jiných zemí ke zpracování a tím postavili svoji obchodní politiku
na pevný a zdravý základ. Už z toho důvodu musím protestovati
proti soustavě, tlumočené touto předlohou, a zdůrazňuji ještě
jednou, že chápu plně snahu automobilového průmyslu, že on sám
nemůže nésti ztrátu. Musí býti proto bezpodmínečně změněna soustava
naší obchodní politiky, musíme si pozvolna raziti cestu ku smlouvám,
jež skutečně odpovídají naši m nejdůležitějším výrobním zájmům.
Nesmíme ani při této otázce trpěti citlivostí, neboť jest nepochybno,
že v poslední době jednotlivé státy uzavírají stále více a více
své hranice před luxusním průmyslem a luxusními výrobky a že si
nenecháme luxus z ciziny zavléci do vlastní země, poněvadž přirozeně
znamená zhoršení valuty a poněvadž jsou to věci, kterých si dnes
nelze dopřáti. Ale právě také proto, že tato smlouva s Francií,
jež obsahuje automobily, týká se převážně luxusního zboží, nelze
schvalovati smlouvy v této formě a se všemi jejími důsledky se
stanoviska zdravého národního hospodářství a obchodní politiky.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Následující řečník pan posl. dr. Brunar vzdal se slova ve prospech lhůty prvého pana řečníka posl. Kostky.
Nyní dávám slovo dalšímu řečníkovi
panu posl. Patzelovi.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno: Nebylo by mě snad napadlo, přihlásiti se k slovu... (Německé výkřiky: Slavná sněmovno!? - Prázdná sněmovno!) Nu, jsme přece ještě od časů starého Rakouska uvyklí jistým parlamentárním zdvořilostem. Nebyl bych se snad po znamenitém věcném výkladu pana kolegy Kostky vůbec přihlásil k slovu, kdybychom neměli povinnosti, abychom zjistili nadevše bolestnou ztrátu. Když začalo projednávání tohoto předmětu, a pan zpravodaj svou zprávu započínal, tu jsem měl pocit jakoby československá republika nyní náhle buď jednoho nebo dva ministry smrtí byla ztratila. Neboť vyjímaje tuto slavnou republiku, myslím, je to jinak ve všech ostatních republikách, autokraciích atd., kde jen nějaký parlament nebo parlamentu podobný útvar existuje, přece všeobecně povinností ministra nebo odborového přednosty a pod. předlohu doporučovati, jmenovitě tehdy, kdy běží o nějakou zvláště zcela význačnou předlohu. Působí jistě prazvláštně, uvědomíme-li si, že žádnému ministrovi se neuráčí přičiniti slůvko, že neuzná parlament hodným slova, když se vyjme jedna položka z celního tarifu, který byl tuším s velkými námahami a obtížemi na jaře toho roku zrozen a dílem z rakouského celního tarifu opsán. Avšak, pánové, musím konstatovati, vždyť my nemáme nic proti tomu, když pánové na straně českých většinových stran sami svůj parlamentarism trvale tak degradují, porušují a snižují, že k důležitým, odborně hospodářským otázkám nemohou vynutiti ani přítomnosti jednoho ministra nebo odborného referenta. Ve starém Rakousku, ujišťuji vás, tak mnoho haněném, jehož upomínka v každém pomníku nyní zákonnou předlohou musí býti odstraněna, bylo jinak. V té příčině jste se důkladně odrakouštili.
Tážeme-li se, jak je možno, aby jedna jediná položka celního tarifu z toho nesmírného komplexu byla vyňata, patrno, že jsme zvyklí tázati se na postačitelný důvod, na důvod a příčinu. Vždyť musí to přece míti důvod, proč ministr, to jest správce úřadu pro zahraniční obchod a zároveň nynější ministr obchodu, nám takovou položku ku schválení předkládá. On dí, že celní zvýšení bylo provedeno již před měsíci, nejspíše v čas, kdy celní tarif byl pracován. Možno také, že někdo, kdo je příliš odrakouštěn, zapomněl tuto vysokou položku do celního tarifu pojmouti, že si však tehdy vypomohli provisorními opatřeními. Německé hospodářské hlasy nyní u veřejnosti mínily, že pan ministr podal návrh tohoto zákona proto, aby dodatečně paralysoval účinky obchodní smlouvy s Francií, kterou kolega Kostka tak případně odborně charakterisoval, rozebral a rozkouskoval. Já nemám pocitu, že ministr tuto předlohu podal z toho důvodu, nýbrž že si zde zahrává s parlamentem, že se svedla šarvátka na oko. Ministr chce ukázati, jaký je chlapík, že on, poněvadž se mu vytýkalo, že v návrhu celního tarifu s Francií zájmy republiky poškodil, má sílu, předložiti celní tarifní položku, která zdánlivě čelí proti Francii. Tu mají tedy, ježto Němci na kritiku se chytí, lidé říci: Safraporte, jakého to máme ministra, který si troufá po obchodní smlouvě s Francií takový návrh zákona podati! Všichni lidé arci řeknou: Takového ministra třeba tak dlouho ponechati v úřadě, až bude záměr provisorního úřadu pro zahraniční obchod uskutečněn k věčnému užívání, t. j. po dobu trvání republiky.
Račte mi dovoliti nyní, když se
mluví o automobilech, abych promluvil také ještě několik slov
o automobilnictví vůbec, poněvadž nevím, zdali bude možná při
tom předmětě, jejž mám na mysli, debata o speciální otázce, o
které máme stručně pojednati. (Posl. dr. Kafka [německy]: Žádejte
přece, aby ministr sem přišel!) Schvaluji naprosto výkřik
pana kolegy Kafky. Podle ústavy musí president sněmovny,
když se o to požádá - a také výkřik mezi řečí je požádáním - naříditi,
aby ministr nebo jiný zástupce vlády do sněmovny byl povolán.
Opětuji proto požadavek pana kolegy Kafky s žádostí panu
předsedovi a opakuji, že to nepovazuji ani za parlamentární, ani
za důstojné, že při projednání celního tarifu ministr zahraničního
obchodu neřekne ani slova. Opakuji, že při projednávání takové
položky má býti přítomen pan ministr obchodu a na příště při projednávání
jakéhokoliv zákona, při každé takové předloze, odborný ministr
nebo jeho zástupce. (Výkřiky na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Pánové, neračte řečníka vyrušovati. Prohlašuji, že jsem se
staral, aby páni z vlády byli zde zastoupeni, ale jest to těžké,
poněvadž v téže chvíli jest také sezeni senátu a ministři jsou
tam také přítomni celému jednání. Mimo to byli někteří povoláni
také do konference klubu, kterému náleží také pan řečník.
Posl. Patzel (pokračuje): Pan předseda - snažil jsem se mu rozuměti, praví - že je několik ministrů v senátu a že také někteří páni po voláni byli k sezením, k sezením klubovních předsedů, jichž se účastní také zástupci klubu, jemuž mám čest náležeti.
Ale ostatně myslím, že není neskromno, pravím-li, že by zástupce vlády měl promluviti několik slov k takové položce. Z milionů a milionů skládají se přece, jak známo, miliardy. Nyní, když se mluví o automobilech, zabýval bych se přece těmi věcmi málo větami, pokud vystačí síla mých plic.
V investičním rozpočtu je obsažena
také položka pro nákup automobilů, poštovních automobilů, které
jistotně přece všem stranám jsou vhod, a tudíž byla tato položka
také námi s potěšením uvítána. Budeme se nesmírně těšiti, když
jejich rozdělení provede se spravedlivě zřízením nových poštovních
automobilních linií a když dopravním potřebám poněkud se vyjde
vstříc. Avšak opatření takových automobilů přece se stěžuje poněkud
vládou. Seznali jsme to z odpovědi, kterou pan ministerský předseda
byl nucen podati na sněmovní dotaz, podaný kolegou dr. Medingerem.
Bylo si stěžováno nejen s německé, nýbrž i s české strany opětovně
na zneužívání služebních automobilů k zbytečným jízdám a k procházkám
lidí, kteří nepodnikají žádných služebních cest. Také na české
straně ozval se v novinách varovný hlas, který právem nad tím
horlil, že zneužívá se části automobilů služebních k vození ženských
"bobečků". Pan ministerský předseda odpověděl na to,
že prý vláda uznává, že jest tu trochu mnoho automobilů.... (Výkřiky
na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Prosím, aby řečník nebyl výkřiky vyrušován.
Posl. Patzel (pokračuje): To nevadí, pane předsedo, nevyrušuje mne to. Zde ve schůzích jsme zvyklí na vyrušování. Bylo nám tedy vysvětleno, že musí se konati dokonce ministerská rada a ministerská rada láme si tím hlavu, jak by učinila přítrž tomu zlořádu automobilním. Ale ministerská rada podnes k žádnému výsledku se nedostala.