V prvé řadě přetáhli Moravu. Na Moravě loni bylo po pěti rekvisicích. Naproti tomu v Čechách byly pouze tři rekvisice. Rolníkům na Moravě sebralo se i to, co měli k setí, a při tom se kontingent vůbec nevydobyl, nýbrž 16.700 vagonů. A Moravě bylo předepsáno 20 tisíc vagonů. Proti tomu se naši sedláci zcela oprávněně a spravedlivě bránili, poněvadž tento kontingent byl příliš vysoký. Že nepřeháněli rolníci na Moravě, dokazuje to, že hospodářský rada Jan Máša, který je dlouholetým pracovníkem v oboru hospodářském a zemědělském, dokazoval, že je to nemožnost, a sám president zemského obilního ústavu, který je sociálním demokratem, taktéž to dokazoval a poněvadž hlasu jeho nebylo dbáno, funkci tuto složil.
Přes to vše se trvalo na tom, že Morava byla vždy favorisována a že proto dotyčný kontingent musí odvésti. Ty výstrahy, které naši rolníci uváděli, vidíme na seznamech, které ministerstvo zásobování jednotlivým členům zasílá. Na Moravě totiž až dosud bylo vykoupeno do 18. listopadu celkem 46%. V Čechách bylo vykoupeno 38 1/2% do 25. listopadu. Mimo to uvádím, že právě okres brněnský, který je průmyslový, z předepsaného kontingentu 777 vagonů odvedl 69%. A je to povážlivé, že všechny takové průmyslové okresy jsou při odvádění v prvé řadě. V Čechách je to okres karlínský a Most. Bohaté okresy selské jsou jaksi pozadu. Vinna jest zde velká neochota.
Dnes vidíme, velectění, že jsou zde oprávněné obavy, že se zásobováním letos, totiž letos snad už ne, poněvadž do Nového roku to nějak vydržíme, ale do příštích žní nevystačíme a že nastane v zásobování krise. My, kteří v zásobování pracujeme, máme trapné zkušenosti a víme, jak těžce se tyto poměry snášejí a jak těžce se rozbouřený lid tiší. Pan ministr zásobování na základě petice, která byla socialistickými stranami podána, v níž sdílejí tytéž obavy, nás dopoledne poněkud tišil. Ale já se s tím nemohu spřáteliti, když čtu poslední Věstník opět s podpisem pana ministra Průši, kde zde mezi řádky praví, že výkup obilí letošní sklizně zůstává hluboko pod normálem a není možno z tohoto výkupu uhraditi danou potřebu nezásobeného obyvatelstva. Domácí výkupy stačí sotva na 1/4 této potřeby a zbytek nutno prozatím hraditi dovozem z ciziny, který v první řadě byl určen k tomu, aby tvořil reservu pro případ náhlých poruch v měsících zimních a uchovány byly pro zásoby v letních měsících, kdy výkupy obilí jsou domácím zásobováním značně vyčerpávány, nemá-li nastati těžká porucha zásobovací ke konci roku. "Rovněž je nutno, aby se přikročilo k systematickému výkupu obilí" a dále: "V podporování této akce nechť se okresní obilní ústavy obrátí na zemědělské organisace a jiné osoby, mající vliv v zemědělských kruzích, se žádostí, aby pobádaly zemědělce k rychlému a hojnému odvádění.
Velectění! Já mám zkušenost a jsem přesvědčen o tom, že okresní hejtmani toto vyzvání také plní a i naši rolničtí poslanci, kteří mají zvláštní vliv na naše rolnictvo, takové vyzvání dostali. Ale představte si, velectění, jak může ten náš rolnický poslanec toto tak s dobrým přesvědčením podepsat, když si vzpomeneme třeba na našeho kolegu Šamalíka, který právě loni tuto povinnost svědomitě konal a staral se o to, abychom hleděli, aby náš sedlák k lidu hladovému své povinnosti vykonal, když za tu svoji činnost byl svým poslancem kolegou zde - bylo to ještě ve staré sněmovně - nazván, že Muna prý není nebezpečím pro republiku, ale Šamalík prý je jí nebezpečím. Dnes, velectění, on má zase vybízet to rolnictvo, kterému se děje dosti útisků, aby odevzdávalo. Já, velectění, se přece jenom obávám, že tento kontingent nevykoupíme, poněvadž těch obilin již není ani mezi tím selským stavem, poněvadž ty zprávy každého měsíce a můžeme říci každých 14 dnů byly jiné. Jedenkráte se říkalo: Máme zamluveno tolik a tolik obilí, jindy se říkalo: Dostaneme to a to; za 14 dní se to popíralo. Lidé si dobře všímají těchto zpráv a poněvadž z té válečné doby mají zkušenost, zaopatřují se, ovšem ti, kteří mají peníze, takže poměry dopadnou tak, že zámožní lidé budou míti co jíst, kdežto ten chudák, který čeká na ten předpis o přídělu, který má k snědku, vůbec ho nedostane, a že to bude dopadat jako loni, nebude-li to dopadat ještě hůře.
Já, velectění, myslím, že ta pohrůžka tresty, nebudou-li rolníci odvádět, také mnoho pomáhat nebude, a velmi mě překvapuje návrh, který byl dnes večer rozdán, kde mají býti přinuceni rolníci násilím k odevzdávání a mají býti trestáni peněžitými tresty a snad ještě nějakými krutějšími tresty, že za obilí, které včas dodáno nebude, zaplatí, kdo k dodávce je povinen, Zemskému obilnímu ústavu náhradu. Náhradné se stanoví obnosem 1000 Kč. za metrický cent.
Já, velectění, nevím, až se o tom rolnictvo doví, pohnete-li je k většímu odvádění. Ze zkušenosti vím, že našemu dělnictvu a živnostnictvu, ať je to kterékoliv politické strany, na tom nezáleží, máme-li vázané hospodářství a vázaný obchod anebo volný obchod. Těm se jedná o to, aby měli co jíst v první řadě.
Velectění! Nemáme trvati na tom systému vázaného hospodářství, když víme, že se neosvědčil. Zde při dobré vůli mohl se udělat krok ku předu tím, že se mohla ukázati dobrá vůle, a tu jsme mohli ukázati zrovna při bramborech. Kdyby byl volný obchod brambory, nemuselo jich tolik set vagonů pomrznout, a buďte ujištěni, že lidé by si brambory obstarali.
A tak to máme s celým vázaným hospodářstvím. Vždyť vázané hospodářství mohlo míti jinou formu, družstevní, o níž tolik mluvíme a což jest přece hudbou budoucnosti. Máme zde silně vyvinuté organisace rolnické, na druhé straně máme dělnické konsumy a jiné úřednické konsumy atd. Proč pak tyto složky hospodářské by se nemohly shodnouti a třeba za patronace ministerstva zásobování naše potřeby opatřovati? Tím bychom se dostávali do volnějšího proudu a také by nám to vzájemně prospívalo.
Já chci ještě na jednu věc upozornit. Za Rakouska byl diktátorem výživy generál Höfer a pánům poslancům, kteří bývávali ve Vídni a s ním také měli tu cest o věcech vyživovacích jednati, říkával: "Se sedláky spravíte spíše něco po dobrém, než po zlém. Po dobrém z nich spíše něco vytlučete nežli násilím". Já bych doporučoval, velectění, abychom se neutíkali k těm přísným trestům, hrozbám, nýbrž, jedním slovem, aby bylo působeno na rolnický stav, aby snažil se svoji povinnost plniti. Ovšem tam, kde to nejde, a přesvědčí se o tom dozorčí orgány (Hlas: Tam se musí trestati!), přirozeně, ale aby se takovým drakonickým způsobem snad nepostupovalo. Přirozeně, kde se zjistí neochota a zlý úmysl, pak by bylo nutno, poněvadž musíme chrániti postižených hladem, aby byli takovíto škůdci potrestáni. Ale, aby se to spravedlivě provádělo! (Hluk. Místopředseda Buříval zvoní.)
Chci ještě upozorniti pana ministra zásobování na jednu věc. Pan bývalý ministr zásobování Johanis při jedné zásobovací poradě prohlásil, že distribuce jest prováděna nejlépe, nejsprávněji a nejpořádněji v konsumních spolcích. A doporučoval zakládati konsumní spolky. Až prý budeme mít konsumních spolků dostatek, budeme míti zabezpečený pořádek v distribuci a pak prý zrušíme vázané hospodářství. To prohlásil v jedné schůzi.
Velectění! Teď se zakládají konsumní spolky, ale ministerstvo zásobování nařizuje, že musí míti 400 až 500 hlav k zásobování. Na počátku nařízeno 18 různých tiskopisů k vyplnění, tedy má úmysl, že musí míti tisíc členů ten konsum, a poněvadž proti tomu byly protesty, tedy že musí míti alespoň tisíc hlav, který bude míti nárok na přímé zásobování. Jak se to praktikuje.
Máme silné organisace konsumní, "Včela" v Brně - a to české a německé společnosti, které mají takové konsumy po dědinách, kde mají 150 členů - to jest prodejna, kdežto jiná organisace má samostatný spolek a ten nemá míti ten příděl těch 150 členů, ale oněch 150 členů mají dostati příděl. Upozorňují pana ministra zásobování na to, aby i v tom ohledu bylo postupováno stejne, aby se stejně měřilo.
Na tom nezáleží, jestli je to prodejna nebo samostatný spolek, je to prostě rozdělovna. (Hlas: To je privilegovaná strana!) Zde je kus stranictví. Nechci připočítávati, že by to bylo vinou pana ministra zásobování, snad on o tom ani neví, ale snad jeho podřízení úředníci v tom mají prsty.
Velectění! Ještě asi dvě věty
chci říci. V rozpočtu ministerstva pro sociální péči je poukázáno
500 tisíc korun na podporu výrobních a družstevních organisací.
Loni byl tento obnos také v rozpočtu ministerstva obchodu. Tehdá,
tuším, bylo věnováno na podobné účely asi 300.000 K. Bylo by záhodno
vědět, kdo co z těchto peněz dostával. Já mám podezření, že se
těchto peněz využívalo stranicky a jenom přátelé že z toho něco
dostali. Dostalo se mi náhodou něco podobného do ruky, kde státní
správa politická na Moravě oznámila jednomu spolku, že dostane
z toho fondu 2.000 K, jenom že musí peněz těchto užíti ne k účelům
zištným. Náš svaz, který čítá na 200 takových spolků neměl naprosto
žádného vyrozumění, že by se nějaké subvence dávaly. (Hlas:
Nepotřebuje to!) Velectění! Ať potřebujem nebo nepotřebujem,
já prohlašuji tolik: vy, páni socialisté, jste dnes kapitalisté,
poněvadž vaše družstevnictví jest dnes milionové. Vy máte miliardy!
Že jste mohli tak vzrůst, můžete děkovati jen válce, poněvadž
před válkou vaše konsumy byly maličké. Válka vám přála a měli
jste dobrou konjukturu. Po válce jste toho obratu využili, získali
jste lacino automobily a všecko možné a tím jste se zavedli. Jiné
strany mají také právo, aby své organisace zakládaly a aby působily
také k socialisaci, kterou my také chceme provádět, abyste si
nemysleli, že jsme zpátečníky. I my chceme touto cestou postupovati,
ovšem rozumně, pokud to bude blahem pro společnost naši a sloužiti
bude k upevnění a posilnění našeho národa. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval: Slovo
má dále pan posl. Oktavec.
Posl. Oktavec: Vážená snemovňa! Hospodárska skupina rozpočtu zemedelstva mi dáva podnet k tomu, aby som pohovoril v špeciálnej debate o lesnom hospodárstve tých krajov na Slovensku, ktoré najlepšie znám.
Lesné hospodárstvo na Slovensku je vo veľmi kritickom položení. Po zbyrokratizovaní lesnej správy je viac úradníkov, ako bolo pred tým, ktorí boli umiestení nie podľa kvalifikácie a potreby, ale podľa straníckych záujmov agrárnej strany bývalého pána ministra zemedelstva Práška. Tak na príklad drahé vyšetrujúce komisie, ktoré boly vyslané s poverením ministerstva zemedelstva, vlastne jeho referátom v Bratislave do Malých Opolčan, Žeranovic (župa tekovská), taktiež do Banskej Bystrice (župa zvolenská), aby vyšetrily všetky neporiadky od prevratu, ktoré sa zaviedly v týchto úradoch. Tieto komisie však nevykonaly tohoto svereného úkolu, poneváč sú dôkazy, že páni vyšetrovali pri víne. Že taký postup vyšetrovací nemohol dostiahnuť cieľa, je samozrejmé. Preto žiadam v mene československej sociálne-demokratickej strany o reorganizáciu lesnej správy na Slovensku.
Neekonomické vyúžitkovanie lesov v záujme kapitalistických podnikateľov spôsobuje ohromné škody štátu a chudobným občanom. Staré kontrakty, ktoré ešte za maďarskej vlády s jednotlivými, najviac židovskými podnikateľmi boly uzavreté, sú ešte posial v platnosti. Tieto smluvy dávajú kapitalistickým podnikateľom veľké výhody, boháči sa ešte obohacujú, lebo za jeden bežný horský meter palivového dreva, ktory má 1 m šírky a 1˙35 m výšky, platia štátu 3˙50 K na mieste, kde im lesná správa vymerá obvod, a podnikatelia na svoje risiko to dajú spracovať.
Naproti tomu však chudobný občan, biedne žijúci medzi lesmi, platí 180 až 200 K za 1 q dreva. Tieto kontrakty maďarskou vládou uzavrené s jednotlivými kapitalistickými podnikateľmi, pre ktoré náš štát tratí miliony, maly by byť už podľa mojho názoru dávno zrušené a nemaly ostať za československej republiky ani jeden okamžik v platnosti.
Žiadam v mene československej sociálne-demokratickej strany, aby tieto kontrakty boly zrušené. Lesy sú majetkom národným, a preto s nimi má štát hospodáriť pre národ a nie pre niekoľko boháčov. Žiadame ministerstvo zemedelstva, aby zvláštnú pozornosť venovalo lesnému hospodárstvu na Slovensku. Lesy majú byť racionálne využité v záujme štátu a chudobných občanov, maľorolníkov, domkárov a robotníkov. Hriech, páchaný na chudobnom, pracujúcom ľude slovenskom od roku 1848 do 1868, keď im pozemky štátne boly odobrané, treba neodkladne odčiniť. Zákon už máme a odčinenie by sa dalo ľahko vykonať v smysle zákona o pozemkovej reforme. A preto žiadame, aby čím skôr expozitúra Pozemkového úradu na Slovensku bola opatrená potrebnou mocou.
Vážená snemovňa! Ako si predstavujeme my československí sociálni demokrati a ako rozumieme zákonu záborovému.
Veľkým majetkom pozemkovým a s ním súvisiacím súhrnom nemovitostí rozumieme že všetko, čo je vo vlastníctve dosavádnych majiteľov zabraných majetkov: zemedelská, lesná pôda, továrne, pivovary, pálenice, cukrovary, mlyny, zámky a s nimi súvisiace budovy, je všetko pre štát zabrané.
Rozdielu nemôžeme pripustiť ani vtedy, kebyste poukázali na zvláštnu vložku gruntovej knihy. Pre nás je smerodatným, že všetky príjmy menovaných podnikov plynú do jednej pokladne, čo je zrejmým dokladom pre suhrnné posudzovanie, čo je zákon a čo nie. Interesantná je pre nás otázka náhrady za zabrané veľkostatky. Žiadam, aby sa postupovalo s tou najväčšou prísnosťou pri rozdeľovaní veľkostatkov dľa § 42 a 43 zákona náhradového. Sme národ chudobný, a preto nesmieme hazardovať s národným majetkom. Všetky majetky habsburgské a koburgské nech sú výhlasené za súčiastku kmeňového majetku štátu. (Výborně!)
Vážení pánovia a dámy! Ako se vykonáva zákon o dočasných pachtoch na Slovensku? Pachty na Slovensku sa konajú stranícky, čo medzi chudobným ľudem vyvoláva veľkú nechuť proti úradu a vláde. Hospodarski inšpektori, ktorí sú vo väčšine exponentmi agrárnej strany, dávajú pozemky domovinárom, ktorí podľa zákona nemajú na ne práva. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.)
Vážení pánovia a dámy! Paní posl.
Sychravová vo svojom referáte sa zmienila o vysokej škole
lesníckej na Slovensku, poneváč táto lesnická škola patrí do kompetencie
ministerstva zemedelstva; ja sa k tomu pripojujem a podávam návrh,
ktorým sa vlade ukladá, aby táto vysoká škola lesnícka v Banskej
Štiavnici bola zriadená, lebo tam sú všetky školské podmienky.
Lesné školy, veľkolepé botanické zahrady, budovy, lesy, hospodárske
a kultúrne tradície. Žiadam ministerstvo zemedelstva, aby táto
škola bola zriadena v Banskej Štiavnici. Toto mesto vyznamenáva
sa v historií slovenského národa, zakládalo svoju existenciu a
svoj vývoj hlavne na vysokom odbornom školstve lesníckom a bánskom.
Ďalší rozvoj mesta a životné záujmy obyvateľstva vyžadujú, aby
československá vláda ponechaľa tam školy, ktoré tam boly za vlády
uhorskej, a tým dala možnosť vzrastu nových kultúrnych stredisk
v B. Štiavnici na strednom Slovensku, v Bratislave na západe a
v Košiciach na východe. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi pánu posl. Hirschovi.
Posl. Hirsch (německy): Velectěné dámy a pánové! Od čtyř dnů vede se zde debata, duchové spolu zápasí, ale já se domnívám, že při tomto kontingentování doby řečnění, kdy jde o každou minutu, zájem sněmovny samozřejmě den ode dne, hodinu od hodiny ochabuje, nejsou-li páni zástupci národa zvlášť zajímavými příhodami trochu vyburcováni ze spánku. Také jest toho dbáti, že těsnopisci jsou již unaveni a třeba tudíž přednésti vše krátce a rychle.
Prohlížíme-li rozpočet, nalézáme mezi různými tituly také titul Obchod a zahraniční obchod. Za tímto jménem ukrývá se jedna z nejdůležitějších kapitol našeho budžetu. Vše, co souvisí s hospodařením státu, béře svůj původ z činnosti výrobních tříd ve státě. Prohlížíme-li však tuto kapitolu, nenajdeme opravdu ani jediné nové myšlenky.
A podobá se, jako by, nehledíce k válce a revoluci, strany, jež tento rozpočet sestavily a sdělaly, ovládány byly myšlenkou, že musí vše zůstati při starém. Pánové se však zmýlí. Bude jinak než toto panstvo myslí. Viděli jsme ve válce úplné shroucení se volného obchodu a volného hospodářství. A také potom když nastoupilo tak zvané nucené hospodaření, mohli jsme viděti, že dobrá myšlenka obrácena byla v opak. Vidíme na jedné straně nepočítané miliony lidí, kteří hladoví a strádají, vidíme, jak jsou vykořisťováni, na druhé straně vidíme, že tenká vrstva z titulu "obchod" se obohacuje. (Německý výkřik: Lichva!) To jest to právě, lichváři, keťasové stále víc a více tučněli a ani nyní po válce nevidím, přes to, že jsou zde noví muži, žádné změny.
Také přes lichevní soudy zůstane vše při starém potud, pokud tento systém bude trvati. Na obou stranách této sněmovny pozdvihují zástupci kapitalistických zájmů silněji než kdy před tím svého hlasu ku volání po volném obchodě, myslím však, že také za nynějšího hospodářství panstvo dobře tomu rozumělo nabýti zisků více než kdykoli, co zatím veliké masy pracujících, k nimž náleží také zaměstnanci obchodní, více než jindy hladověly, dílem i hladem zemřely.
Válka a doba poválečná dokázaly každému rozumnému člověku jasně, že měšťanská společnost není schopna uspokojiti požadavky člověčenstva. Musí býti použito nových metod. A nenajde tudíž toto ministerstvo obchodu, nebo jak se chce nazývati, u naší strany žádné důvěry. V naší nové společnosti, která se nyní tvoří, a také v naší republice musí se státi rozhodujícím zájem výrobních a spotřebních tříd společnosti. Pracující rolník, pracující průmyslník, lidé pracující v továrnách a kancelářích musejí společně k tomu působiti, aby z titulu "obchod" vytvořili něco zcela nového. Musíme se toho dožadovati, aby na rozhodujících místech pracujícím třídám dostalo se spoluurčování. Nová krev musí vejíti do těchto sborů, neboť, pánové, jak je tomu dnes? Muž, který má peníze nebo to, co se penězi nazývá, ptá se nejprve: kolik procent vydělám, mám-li stavěti domy pro lidi bez přístřeší? A dovezou-li se dnes z ciziny důležité potřeby životní, ozve se nejprve otázka: Je to pro nás výnosné?
Vidíme právě, že tento systém zasahuje až do nejvyšších sborů, až do ministerstev, která rovněž tak jako soukromý kapitál spekulují na zdraví, na obživu nebo na hlad lidí. Bylo dnes i včera opětně o tom mluveno, že jest nepřípustno, aby s cukrem nebo bavlnou bylo spekulováno a po té, aby sta neb tisíce milionů se snad prospekulovaly, jichž přirozeně opět musí býti dobyto z potu pracujících lidských tříd. Výsledek jest, že při tomto systému a této politice ceny potřeb pro nás nejdůležitějších v neslýchané míře stoupají, že musíme napnouti všechny síly, abychom zachránili za pomoci našich organisací pracující třídu, zaměstnance před úplným zhroucením.
Důležité jest povznesení spotřeby, důležité jest odbourávání neslýchaně vysokých cen a to musí se státi tím způsobem, že pracující třídy budou, spoluurčujíce, rozhodovati. Na místo ústředen tak velice zlehčovaných musí býti něco jiného postaveno. My nelpíme na těchto ústřednách, naopak. Zde bylo to, co chceme, nejhloupějším způsobem obráceno v opak. Byrokratismus musí z úřadů vymizeti. Vždyť vidíme to při záležitostech vyživovacích. Z okresu s přebytky, jako jest Bílina, byli zde dnes lidé a museli prositi o chléb. Tímto způsobem nelze dále pokračovati. Naše akce, kterou jsme zde v parlamentě zahájili, ukáže panstvu velmi brzy, že jsme odhodláni zavésti zde důkladnou změnu. Musíme požadovati: plánovité hospodaření, socialisaci, předem však zřízení závodních rad, v nichž by dělníci a zaměstnanci, spoluusuzujíce, rozhodovali. (Německé výkřiky: Velmi dobře!) Snad se věc potom změní, snad naučí se potom kapitalistické vrstvy chápati, že jest přece možno přivoditi změnu nynější nesnesitelné situace. Politika naší vlády, jakož i politika, již provádí ministerstvo obchodu, musí s přirozenou nutností vésti k úplnému zhroucení našeho průmyslu. Jest zcela nemožno prováděti věc dále tak, jak to dovozní a vývozní komise nyní s průmyslem činí. Jest zcela nemožno, aby panstvo, když některý průmyslník potřebuje jakýsi stroj, v nějakém syndikátě rozhodlo, že stroj nesmí býti z ciziny dovezen, byť i byl zde desetkrát dražší. O této záležitosti jest zúčastněným skupinám zájemníků samotným rozhodnouti, nesmí však býti rozhodováno na podkladě národnostních pohnutek, jak jest v tomto státě, v této republice, bohužel, zvykem.
Nyní ku vládě se dostavší třída českého národa dopouští se tím největší chyby, že na vše pohlíží národnostními brýlemi, že nepostaví na zodpovědná místa nejzdatnějšího, nýbrž že vždy nejdříve se táže po národnosti, po řeči, jíž dotyčný mluví. A tak musí nastati, že náš průmysl v německých územích tohoto státu musí zakrněti, a následek tohoto zakrnění jest zhroucení a neslýchaná nezaměstnanost, již v našich krajích znamenáme. Musíme prováděti úplně jinou politiku a to politiku přátelství ku všem národům. Toto přátelství přijde teprve potom, až se český národ nebo onen díl českého národa, o nějž běží, zřekne nenávisti oproti druhým, kteří tento stát obývají. Musíme zříditi obchodní smlouvy se všemi národnostmi a předem a nejdříve s Ruskem, s ruským proletariátem, poněvadž nám tím bude poskytnuta možnost, také s hlediska majetných tříd, vejíti v obchodní spojení, exportovati a importovati. Jak nesprávná jest tato politika, ukáže nám patrně statistika vývozu a dovozu k jiným národům.
Nechci Vás nyní v půlnoční čas obtěžovati přemírou číslice. Vidíme však zřejmě, že vývoz v měsících lednu a červnu činí průměrně 50% do Německa, 30% do Rakouska, do Francie zcela mizivé číslo asi 3˙94%, do Anglie 0˙32%. S dovozem má se to rovněž tak. A ukazuje nám to zcela patrně, že musíme navázati spojení nejlepšího druhu se státy a národy, jež jsou nám nejblíže, a že nesmíme obraceti svých zraků ku nějakým světa vzdáleným dobám. Neboť do jiných států jest vývoz těžce možný pro vysoké sazby nákladní, které nám znemožňují navázání trvalých obchodních styků s těmito národnostmi. Ve vlastní zemi jest zapotřebí, aby padlo brzdění a obtěžování. Musí přestati nucené pasy, musí zmizeti obtěžování pohraničního obyvatelstva tím, že se mu hrozí vyjímečným stavem, stanným právem, když se tam přenesou nějaké potraviny přes hranice. Musíme dále žádati, aby zaměstnancům byl poskytnut úplný nedělní klid. Dosud ještě stále tomu tak není, stále ještě jsou zaměstnanci zadržováni v obchodech a vykořisťováni. Musíme žádati, aby zaměstnancům dostalo se ochrany když se spolčují k zastupování svých zájmů, aby nebyli za pomoci vládní moci nejlepší z nás káráni a ze závodů vyhazováni. Musíme dále požadovati, aby byla odstraněna prazvláštní metoda našeho finančního ministerstva, které se nyní k tomu hotoví, vybírati poplatky ze smluv zaměstnaneckých. Také když nejde o písemnou smlouvu chystají se v Liberci a Jablonci, vymáhati na zaměstnancích z poplatkových smluv sta a tisíce korun. Nechť jdou tam, kde jsou peníze pohotově, kde za války byla neslýchaná jmění sdělána a nashromážděna. Musíme se pokusiti o to, abychom zavedli v zemi samé pořádek, abychom odstranili z cesty překážky dopravy a abychom umožnili za nynějších poměrů, by obchodní styk byl udržen.
A nyní slovo k teplickým poměrům
poštovním. Potřebujeme nutně nových stanic. V budžetu jest pod
tímto titulem velmi málo zařaděno. Obchod a průmysl jsou tím velice
obmezovány, musí vstoupit nový duch do naší správy. Tento duch
může jen tenkrát přijíti, budou-li pracující třídy spoluusuzovati,
spolurozhodovati. Pokud tomu tak není, nejsme sto, abychom vyslovili
této vládě a ministerstvu důvěru. Musíme sloučiti veškeré své
síly, abychom vykroutili panujícím moc z rukou a potom ukázali,
jak se to dělá. Až dotud odpíráme vládě svoji důvěru. (Potlesk
německých poslanců).
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo udeľujem pánu poslancovi Bráneckému.
Posl. Bránecký: Slavná snemovňa! Mám hovoriť k meritornému jednaniu o rozpočte ministerstva zemedelstva. Nechcem rozoberať jednotlivé položky tohoto rozpočtu, ale chcem poukázať po stránke zemedelskej na mnohé veci a hlavne na veci na Slovensku. Počuli sme dnes s tohoto miesta mnoho hovoriť o aprovizácii a mnoho hovoriť o chlebovinách, ale pomerne málo sme počuli hovoriť o základe otázky chlebovej, o zemedelstve. Preto chcem o tomto témate hovoriť. Zemedelstvo na Slovensku po čas maďarskej vlády bolo veľmi zanedbávané a preto tým väčšej pečlivosti a podpory potrebuje dnes. Som pevne presvedčený, že jestliže by zem slovenská bola dokonále a racionálne obrábaná, že by nielen Slovensko bolo sebestačné, ale že by iste zbývalo pre českú, pre chudobnejšie zeme našej republiky. Dobre poznamenal zpravodaj tohoto rozpočtu pán posl. Sonntág vo svojej reči, že kľúč sebestačnosti našej republiky leží na Slovensku. Ja, vážené Národné shromaždenie, jeho výrok potvrdzujem, ale len tak, že kľúč sebestačnosti leží na Slovensku, jestliže slovenská pôda dostane aspoň také obrobenie a takú pečlivosť, ako má česká a moravská zem. Roľnické lekárstvo na Slovensku trpelo až dosiaľ nedostatkom štátnej pečlivosti. Tento ľud utlačovali Maďari nielen hospodársky, ale i kultúrne a znemožňovali mu svojpomocnú organizáciu na vzájemnú pomoc a společné vykonávanie rôznych úkolov. Slovenský ľud nemá skoro žiadneho spolku, žiadneho družstva, žiadnej organizácie, boly mu znemožnené spoločné snahy, nemohol sa schádzať, držať schôdzky, nemohol spoločne pojednávať o svojich úkoloch a záujmoch svojho stavu, a preto z tejto hospodárskej podviazanosti musíme teraz prejsť k sústavnému vybudovaniu zemedelských organizácií, čo za pomoci vlády resp. ministerstva zemedelstva sa môže stať. (Výborně!) A tieto hospodárske organizácie nemôže uskutočniť snáď jednotlivec, snáď spoločnosť a plne a dokonale ani expozitúra ministerstva zemedelstva pre Slovensko, ale jedine a kompetentne môže ich vykonávať zemedelská rada. (Výborně!) Zemedelská rada pre Slovensko bola stanovená už tohoto roku 26. Aprila zákonom, ale bohužiaľ je ešte do dnes neuskutočnená. Dovedám sa v poslednej dobe, že ministerstvo zemedelstva hodlá ju čo najrychlejšie na Slovensku zrušiť. Slovenský roľnícky ľud potrebuje, aby čo najrýchlejšie bola vybudovaná táto zemedelská rada na Slovensku. Aký význam majú tieto zemedelské rady v Čechách a na Morave, iste všetci znáte. Slovensko trpí úplným nedostatkom odborných, nepolitických organizacií zemedelských a preto potrebuje túto zemedelskú radu.
Slavná snemovňa! Nech je mi dovolené prehovoriť tiež o odbornom školstve na Slovensku. Odborné školstvo pod vládou maďarskou nebolo vôbec podporované. Na Slovensku je 70% zemedelcov, na roľnícke školstvo bolo pamätané málo za vlády maďarskej, ale mám-li povedeť pravdu, musím riecť, že dnes je na toto školstvo pamätané ešte menej. Mali sme v Košiciach vysokú školu zemedelskú, tak zvanú akademiu, a tá je zmenená na strednú hospodársku. Ten fakt sa nás dotýka a preto je našou povinnosťou ho spomenúť. Prvý minister zemedelstva našej republiky dal Slovensku sľub, že s urychlením bude vybudované u nás asi 20 zemedelských škol. Sľub ten splnený nebol posiaľ, lebo až podnes žiadna nová škola zemedelská zriadená nebola. Jeden pán predrečník spomenul, snáď to bol pán kol. Sonntág, že na 25.000 duší v československej republike pripadá 1 hospodyňská škola. U nás na Slovensku, poneváč máme len jednu, v župe oravskej, pripadá tedy skoro na 3 mil. duší takáto škola. To je veľký nedostatok zemedelských škol na Slovensku a musí byť čo najrychlejšie odstránený. Ďalej bude treba vybudovať celú radu škol odborných. Bude treba tak zvaného kočujúceho vyučovania a niekoľko zimných hospodárskych kurzov. Pán minister zemedelstva ako vynikajúcí pracovník v tomto obore iste nahliadne veľkú potrebu odborných škol na Slovensku.