Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu poslanci Bendovi.

Poslanec Benda: Vážené Národné shromaždenie! Som mladý parlamentár, ale pokladám za logické, aby naša slavná vláda držala za potrebné, aby tu bola prítomná. Jedná sa tu o bytie a nebytie republiky, jedná sa o hospodárskych záležitostiach našeho štátu, jedná sa o veciach sociálnych, a naši páni ministri sú jednoducho neprítomní. To je v demokratickom štáte hodné odsúdenia. Tým by som prišiel k vlastnému rozpočtu.

Musím tu vysloviť, že niektorí z pánov poslancov si predstavujú Slovensko ako neznámu pevninu. Už v rozpočtovom výbore hovoril kol. Beran, že vraj na Slovensku na každom kilometru máme jedno delo a v druhej rade bol to môj vážený kolega poslanec Taub, ktorý tiež hovoril, že Slovensko dostalo železnice a Morava a Čechy nedostaly žiadnych. Veľavážení! Títo všetci nemajú o Slovensku žiadnych informácií, a Slovensko je im skutočne neznámou pevninou.

Musím teraz prejsť na pánov kolegov z ľudovej strany. Já si ich politicky vážim a veľmi ma potešilo, keď som počul od nich hovoriť o československej vzájomnosti a láske k československej republike, ale viem, že títo pánovia myslia, že československá republika sú ich plné bruchá a po prípade ich plné sýpky. (Výkřiky.) Hovorí sa, že ľud slovenský má hlad, ale bola to vaša strana, ktorá šla k roľníkom a hovorila im, aby tejto republike obilia nedodávali. Ľudové Noviny to písali a ja to dokážem čierne na bielom.

Mimo to Štátny obilný ústav podal žiadosť, aby košické biskupstvo vydalo ohlas na jednotlivé nedele, aby sa obilie riadne dodávalo. Košický biskup však hovoril, že to neurobí. (Posl. dr. Juriga: Potrebovali byste, aby vám nadháňali!) Nie, ale aby všetci, ktorí s touto republikou cítia a hovoria, že je im milá, proti tejto republike robili svoju povinnosť. Ja myslím, že keď sa rekviruje tomu chudákovi v novomestkom okrese deputát, je tým viac svätou povinnosťou roľníkovou, aby konal povinnosť voči republike. Nezastávam sa maďarónskych a židovských veľkostatkárov, ale keď žiadame rovnoprávnosť a jej rešpektovanie, musí to každý uznávať za svoju povinnosť.

Teraz prichodím k vlastnému referátu. Zo Slovenska je veľké vysťahovatelstvo. Vieme, že najviac sú to ženy a deti, ale vieme tiež, že také mnoho tisíc mužských robotníkov je bez zamestnania, a títo ľudia pre nedostatok sú často prinútení, aby boli buď spokojení s pár korunami nezamestnaností, alebo sa vysťahovali. Ale vidíme, že ministerstvo verejných prác svojich povinností nekoná. Slovensko má bohaté prírodné poklady v župe šárišskej a Spiši, a predsa na celom východnom Slovensku je najväčšie vysťahovatelstvo, a práve tam by sa malo ministerstvo verejných prác postarať, aby sa tam dolovalo, aby sa tam hľadaly poklady, ale ministerstvo verejných prác má vo svojom rozpočte na to len 3,100.000 korún. Vidíte, že to je nedostatočné a následkom toho chudobný slovenský ľud nemôže najsť zamestnania, následok toho sú nedostatok, spory a nenávisť, a v najhoršom páde, keď to neodpykajú socialisti, odpyká to československá republika.

Vidíme, že by bolo tiež dobre, aby sa s otázkou regulácie Moravy urobily kroky (Hlas: A Váhu!), Váhu tiež. Nie som agrárnikom, ale je to veľmi ťažká vec a bolí to každého, keď vidí, že tá krásna úroda na dolnej Morave a na našom Zohore na Slovensku stáva sa obeťou dravých vľn. Ľud hladuje, nemá čo jesť, ale miesto toho, aby sa regulácia urobila, poukazujú sa tak smiešne sumičky, ktoré nedostačia ani na plány. Úrady máme v Bratislave, ale o práci nemôžeme hovoriť ani slova.

Je treba, aby sa vláda touto otázkou lepšie zaoberala, aby ľudia mali zárobok a mali čo jesť. Mimo to bude tiež treba, aby sa do štátnych závodov, ktoré patria pod správu ministerstva verejných prác, ako sú doly v Kremnici, Banskej Štiavnici, Magurke Dubanníku, investovalo, aby tieto podniky boly života schopné. Je to škandálom republiky, keď tieto doly v Štiavnici majú deficit dvanásť milionov korún. My sa hádame tu o každý halier, ale štát sa nepostará, aby bolo preskúmané, čo tam chybuje, a aby sa tam dalo, čo je treba, aby tieto doly boly schopné konkurencie a aby sme dnes, zajtra mali z nich nejaký užitok, miesto toho vidíme, že sú tam posielaní ľudia - česť výnimkám - ktorí svoju povinnosť ako úradníci nekonajú.

Vidíme, že Slovensko v zúboženom stave potrebovalo by dobrých odborníkov, ktorí by povedeli pravdu na pravo i na ľavo. Tam ale sú ľudia, ktorí berú sice platy, ale nestarajú sa o to, aby svoje povinnosti ako úradníci vykonávali. (Hlas: Začínáte luďácky hovořiti!). Nezačínam luďácky hovoriť, ale je to pravda. Nehádžem celý český národ do toho bahna, ale je treba povedeť, že heslo, ktoré bolo vydané, "na Slovensko nejlepší lidi" by malo byť dodržované, a je našou povinosťou, abysme sa o to postarali.

Vidíme, že sa nešetrí. Máme štátne závody v Podbrezovej, v Tisovci a Železniku. Tieto závody sú štátné. V starom Magyarkorzágu maly tieto tri závody jedno riaditeľstvo a teraz sú riaditeľstva tri. Vidíte, že je to plytvanie peniazmi, tieto závody su konkurencie schopné, ale potrebovaly by riadnu administratívu. Viem, že sa to nenechá urobiť naraz, posielajú sa tam komisie, ale my nemôžeme byť spokojní s prácou týchto komisií, lebo neprinášajú obrazu pravdivého, ale obrazy a správy zkrivené. Vidíme, že štátne železárne v Podbrezovej majú býť čiastočne odkúpené Živnostenskou bankou. To sa protiví našemu socialistickému stanovisku a protiví sa tiež zásadám, dľa ktorých terajšia úradnícka vláda nastúpila svoje ministerské kreslá. My sme čítali prejav, že úradnícka vláda bude kráčať v stopách, ktoré zanechala bývalá vláda koaličná. My však vidíme, že sa to nedeje, miesto aby kráčela k socializácii, vydávajú sa štátne podniky úžerníckym bankám, a vydávajú sa štátne podniky kapitalistickým spolkom. Vidíte, že je to výsmech socializácie, že my si na Slovensku celkom inak predstavujeme socializáciu ako vykupovanie veľkých baní a dávanie do rúk Živnostenskej banke. (Posl. dr. Markovič: Alebo Agrárnej!) My vieme, že sa špekuluje, že piešťanské kúpele, ktoré sú majetkom jednoho grófa, majú byť nie zoštátnené alebo zosocializované, alebo dané mestu Pieštanom, ale že má byť utvorené konzorcium na základe kapitalistickom, aby z týchto svetových kúpeľov ťahal i groše. Myslím, že v dvadsiatom století a v znamení socializácie je toto kus zpiatočníctva, proti ktorému musíme protestovať.

Je najvyšší čas, aby sa ohľadne pozemkovej reformy staly lepšie kroky. Ja viem, že v minulom režime na Slovensku dostali sme úradníkov, ktorí boli poverení, aby sa starali o pozemkovú reformu. Nehovorím to preto, že by som chcel vystupovať proti agrárnej strane, ale musím riecť pravdu, že sme sa v tom ohľade veľmi sklamali. Tam prišli úradníci, ktorí robili politiku strany, po prípade politiku osobnú, ale nerobili politiku Slovenska. My vidíme spásu Slovenska, záchranu Slovenska v rozumnej politike ľudovej, a nie takej politike, ako sa koná pozemková reforma dosiaľ. V tom ohľade musí byť Slovensko znova zrodené a musí skutočne prijsť do takých koľají, ako si toho žiada ľud.

Musím sa vrátiť ešte k jednomu činu, ktorý je hodný odsúdenia. V Bratislave máme jednu veľkú továrňu, o ktorej sa hovorilo, že bude dnes zajtra socializovaná. Je to dynamitka, ja myslím, že taká fabrika na dynamit bola by socializácie schopná obzvlášte teraz, lebo je jediná v celej republike. Potrebujeme dynamit, nehovorím k účelom válečným, ale k verejným prácam. Ale prosím, čo sa stalo? Vtedajšia ministerská rada povolila, aby traskaviny a strelný prach stal sa monopolom jednej kapitalistickej spoločnosti, ktorá má z toho monopolu žiť a pracujúci ľud, republika a mesto Bratislava má byť okradené. (Výborně!) My nestojíme na tom stanovisku, že dynamitka musí byť v Bratislave veď prirodzene ona nemusí byť uprostred hlavného mesta, potrebuje širší priestor, ale nám ide hlavne o 1400 robotníkov všetkých národností tam zamestnaných a o záujem mesta. My sme tým zadržaní vo svojom vývoji a musíme si vypožičiavať. Dnes vieme, že sa to prijme, aby Živnostenská banka mohla tam dobre obchodovať. Ja viem, že tamojší kapitál je nemecký a zvlášte nemecko-francúzsky. My ako socialisti sme protivníci kapitálu, nechceme chrániť kapitál taký alebo taký, ale keď máme voliť medzi dvoma zly, musíme povedať, že je nám milejšie to menšie zlo, a to je dynamitka, ktorú bysme mohli socializovať a ktorá by po prípade mohla preložiť sidlo do československej republiky, po prípade fabriku na traskaviny preložiť ďalej od hraníc do vnútra štátu. Ale chceme mať zaistené, že 1400 robotníkov, ktorí tam sú zamestnaní a ich rodiny najdú tam i potom výživu. Dobre viete, že zreorganizovanie a znovu zriadenie fabriky je spojené s veľkými výdajmi.

Hovorí sa tiež, že tam robotníctvo stávkovalo, že v nich sú tendencie boľševické. I robotníctvo v Bratislave jeden deň stávkovalo, ale vieme tiež, že robotníctvo bez ohľadu na národnosť vykonalo svoju povinnosť. My vieme, že sa stávkovalo, ale v tých rozbúrených časoch pri vpádu boľševickom, pri nevyjasnených pomeroch nebolo divu, že robotníci prácu zastavili, ale zastavili ju vtedy, keď tovar bol dodelaný, keď sa spýtali u ústredia, ako sa veci majú a potom sa zas pustili do roboty. Trestať robotníkov za to, že stávkovali v dynamitke, keď trpelo stávkou i 7 tisíc občanov mesta Bratislavy, to by nebolo sociálne spravodlivé, hospodárské, to nebolo by ani ľudské. My bysme podporovali také kroky, aby sa ešte jedna továrňa postavila a aby sa postupovalo tak, aby štát dostával lacinejšie traskaviny a strelný prach, aby sa to nestalo monopolom. V tomto ohľade vláda koaličná si do tých vecí netrúfala, teraz prišla úradnícka a nemá žiadnej inej roboty, než dodávky pririeknuť jednej firme a tej pomáhať.

V mene bratislavského robotníctva a v mene socialistických strán proti tomu protestujem a žiadam, by táto fabrika bola socializovaná, alebo aby bola daná možnosť prechodného stavu, a v tomto prechodnom stave aby robotníctvo malo svoju existenciu a život zabezpečený. Myslím že o to máme všetci rovnaký záujem. Dnes stojíme v znameni socializácie a veľmi ľutujeme toho, že tento rozpočet nenie pracovaný v duchu socialistickom, ale dúfajme, že predsa krok za krokom sa nám podarí, aby sme do tejto republiky, do toho súkromokapitalistického zriadenia dali základny kameň socialistický.

My slovenskí sociálni demokrati ako súčiastka československej sociálne-demokratickej strany prinášame v tomto ohľade obeť a budeme hlasovať pre tento rozpočet, dúfajúc, že toto hlasovanie bude prvým krokom k tomu, aby z tejto republiky stala sa republika sociálne spravodlivá a socialistická. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan kolega dr. Holitscher.

Posl. dr. Holitscher (německy): Ctěné dámy a pánové! My sociální demokrati jsme si plně vědomi toho, že kapitalistický stát též na poli zdravotnictví jako v mnohých oborech jiných může vykonati jen dílo kusé a látané. Provádíme zde symptomatickou therapii, nikoli však kausální, a jako lékař, který nebojuje proti příčinám nemocí, nýbrž jen proti jejich průvodním zjevům, je lékařem špatným, tak zůstává i kapitalistický stát na poli zdravotnictví skoro všechno dlužen a dlužen zůstati musí, ježto největší část nemocí a nemoci nejdůležitější spočívají na příčinách sociálních, a proto v kapitalistickém státě vůbec je odstraniti nelze. Tuberkulosa, nemoci pohlavní, alkoholismus, zkáza dětí a celá řada jiných chorob zakládají se na sociálních závadách v našem státě a nemohou tudíž ani býti odstraněny. Touha po zisku a zdraví jsou vždy v nesmiřitelném rozporu. Kořalníkovi je jedno, otráví-li se jeho výrobkem tisíce lidí, chce na něm pouze vydělati. Spekulantu domy je lhostejno, hynou-li v bídných děrách jeho domů lidé tuberkulosou a křivicí. Chce jen profit ze svých domů. Tato protiva nebude odstraněna, dokud trvá kapitalistický stát. Můžeme proto vykonati pouze práci látanou, pouze práci částečnou. Ale aspoň ta budiž vykonána a my zasadíme se o to, aby vykonána byla. Na kongresech a při zahajovacích řečích slyšeti je vždy krásnou frázi: nejvyšším statkem je zdraví národa. A jak se to dokazuje v tomto státě, jako ostatně, jak připouštím ve všech jiných kapitalistických státech? Tím, že jedna osmaosmdesátina, opakuji, jedna osmaosmdesátina veškerých výdajů tohoto státu vydá se pro zdraví, t. j. 1˙12%. Uznáte, že tato skutečnost je v příkrém rozporu s krásnými frázemi.

Chceme především, aby zdravotnictví v tomto státě bylo lépe organisováno než dosud. Tu nutno začíti shora. Máme dvě ministerstva, jež mají se obírati zdravotnictvím, ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo sociální péče. Myslíme, že obě ministerstva velmi dobře mohla a měla by býti sloučena. Proč jeti na dvojích kolejích? Můžeme docíliti mnohem větších výsledků, soustředíme-li celou správu veřejného zdravotnictví v jedné ruce. Spolky ucházející se o podporu musí nyní žádati u obou ministerstev a je jasno, že často dochází a musí dojíti k positivnímu, ještě častěji však k negativnímu kompetenčnímu konfliktu. Žádáme a podali jsme též příslušné návrhy, aby obě ministerstva zdravotnictví i sociální péče byla sloučena. Dojde-li k tomu, - zdá se však, že k tomu není ochoty - že vybudováno bude sociální pojištění, mohli bychom snad potřebovati ministerstvo po sociální pojištění.

Žádáme však též, aby zdravotnictví bylo vybudováno ve všech okresech. Nedostává se nám prozatím ještě úplně nositelů sociální pece. Již soudružka Kirpalová vyložila, jak málo děje se v oboru potírání tuberkulosy. Chci poukázati na boj proti nemocem pohlavním. Žádáme zákon o potírání pohlavních nemocí. Ministr veřejného zdravotnictví před krátkou dobou slíbil deputaci takový zákon a prohlásil v těchto dnech, že zákon během tří měsíců bude proveden. Dobrá! Dáme mu tuto lhůtu, avšak budeme trvati na slibu, neboť pohlavní nemoci připravují nás denně o tisíce a tisíce kvetoucích mladých lidských životů, o naše nejcennější lidi, a nemůžeme déle přihlížeti této zkáze, která postihuje všechny národy tohoto státu stejnou měrou. Žádáme zákon o zřízení úřadoven pro péči o pohlavně nemocné v každém okresu.

A pak, dámy a pánové, třetí lidová nemoc: alkoholismus. Též na tomto poli stát dosud nevykonal téměř nic, ačkoliv nebezpečí alkoholismu vzrůstá co den. Pijanství roste den ze dne. Cestoval jsem v posledních měsících mnoho po venkově a slyšel jsem to všude. Dokud jen šíbří a lichváři chlastali šampaňské a koňak, nemusili jsme se o to starati. Nyní však, kdy zlý příklad napodobí se v lidu, kdy mladiství dělníci svedení zlým příkladem buržoasie začínají zase chlastati, kdy dělníci pijí kořalku z pivních sklenic, je nejsvětější povinností naší i státu, aby se zakročilo. Ale jak bude, až jednoho dne skutečně ministr zdravotnictví bude chtíti ostrým zákonem zakročiti proti alkoholismu? Pak přijde pan ministr financí, jenž přec na tom vydělává a zlomí každému takovému zákonu předem vaz. Neboť kvadratura kruhu - boj proti alkoholismu bez úbytku spotřeby lihových nápojů -není dosud rozřešena. A proč vládne alkoholismus? Jen z ohledu na kapitalismus. Mohu vám zde předvésti příklady, jaké dividendy rozdílely pivovary v posledních letech. Poukazuji na akciový pivovar na Smíchově, jemuž se při kapitálu 2 mil. korun podařilo vyplatiti za jeden rok 2,200.000 K. Ve dvou letech dostali akcionáři této společnosti svůj celý akciový kapitál 1 1/2 násobně zpět. A takových společností je celá řada. A při tom dověděli jsme se teprve v poslední době, jak se věci mají v okresu plzeňském, kde slad a ječmen prodávají se pod rukou dále. Říká se nám vždy, že pivovary dostávají jen několik tisíc vagonů ječmene, to že nic nedělá. A přece mohli bychom těch 10.000 neb 12.000 vagonů ječmene dnes dobře potřebovati, protože nemáme chleba, nemáme krup, vůbec nic, a ježto je zločinem, proměňují-li se v takové době lidové potraviny v tekuté poživatiny. Avšak nejen že se jim přiděluje ječmen, kupují jej i pod rukou, aniž úřady o tom vědí. Malé pivovary předaly svůj ječmen a slad občanskému pivovaru v Plzni a vařily pak pivo z řepy a i za tyto dividendové patoky tahají akciové pivovary lidu, dělníkům jich drahé, těžce vydělané groše z kapsy. Proti tomu obrátíme se se vší energií. V době, kdy každého vagonu ječmene, každého vagonu brambor je nezbytně třeba pro výživu lidu, je zločinnou nedbalostí státu, přihlíží-li se zavřenýma očima.

A nyní na konec: Máme v tomto státě, jak doložila již má předřečnice Kirpalová, nedostatek humanitárních ústavů. Nemáme léčeben a nemůžeme je vystavěti. Je však v tomto státě celá řada nádherných budov, jež mohli bychom velmi dobře přeměniti na léčebny. Je v tomto státě celá řada zámků v nejkrásnější poloze na pokraji lesa neb uprostřed lesů, v nejzdravějších krajinách. U těchto objektů mohli bychom především začíti se socialisací, neboť zde nejsou obtíže. Německá soc.-demokratická strana předloží vám co nejdříve návrh zákona a budeme míti příležitost zkoumati vaše sociální svědomí; uvidíme, dovedete-li toho, abyste návrhy ty zamítli. Budeme žádati, aby těm, kdož mají tři, čtyři, pět nádherných zámků, z nichž v každém pobývají do roka snad jen tři neb čtyři neděle, neb snad po léta jich vůbec nevidí, kteří jsou požehnáni kapitály všeho druhu, aby těmto panstvům vzat byl jeden z těchto zámků a dán těm, kteří jich nutně potřebují, našim nemocným, zbědovaným, tuberkulosním, našim rachitickým a skrofulosním dětem, které hynou po tisících, ježto se jim nedostává toho, co věda označuje jako nejdůležitější: vzduch a světlo! Učiníme zkoušku, mají-li vaše strany vážnou vůli starati se i o lid. Nejde tu o povalení kapitalismu, nýbrž o to, abychom měli srdce na pravém místě abychom cítili vskutku sociálně a rychle učinili přítrž nespravedlivostem, jimiž svět je naplněn, aspoň vůči nejubožejším. Kdyby se ukázalo, že tohoto svědomí nemáte, nesmíte se diviti, smete-li vás jednoho dne bouře revoluce. (Potlesk německých poslanců).

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan kolega Veverka.

Posl. Veverka: Vážené Národní shromáždění! Vzhledem ke krátce vyměřené lhůtě nezbývá mi nic jiného, než abych co možná stručným způsobem zmínil se o záležitostech, které jasně přiléhají k povolání, k němuž mám čest náležeti.

V odstavci IV. resp. v posledním bloku našeho jednání paraduje v popředí záležitost, týkající se ministerstva obchodu. Některé položky tam se nalézající mě zvlášť zajímají. A já si dovolím v krátké pro mne vyměřené lhůtě o nich se zmíniti. Pod § 9 "Státní služba pro zvelebování živností" jsou v této položce zahrnuta vydání, související s vydržováním postátněného ústavu pro zvelebování živností v Praze, s přiznáním zvýšené stálé vydržovací subvence státem pověřenému zemskému ústavu pro zvelebování živností v Brně, s vydržováním nově zřízeného ústavu pro zvelebování živností v Turč. sv. Martině a s osobními požitky těmto ústavům přidělených úředníků a odborných sil, převzatých z bývalého úřadu pro zvelebení živností ve Vídni a s náklady služby ústřední.

Vzácná tato položka je charakteristická svojí mnohostí. V Praze byl založen ústav pro zvelebování živností resp. technologicko-průmyslové museum před 22 lety. Je to ústav založený pražskou obchodní a živnostenskou komorou. Komora, k jejíž cti to konstatuji, snažila se, pokud v jejích hospodářských poměrech to bylo dovoleno, dotovati tento ústav způsobem, pokud možná jí schopným. Avšak poměry na ústavě tomto panující nevyhovovaly účelu, jemuž dotyčný ústav měl sloužit. V prvních počátcích snažil se ústav získati jisté předměty, které opravdu směřovaly k tomu ze se z něho stane museum. Avšak pozdější doby vypadly dle toho, že bylo nutno změniti celý jeho účel a udělati z toho ústav ku podporování živností. Mně jsou ty poměry velmi blízké, poněvadž až dosud mám čest tomuto ústavu jakožto učitel náležeti. Zmiňuji se o tom z té příčiny, že vzhledem k takové důležité účelnosti svědčící tak četnému stavu, jako je stav živnostenský, přihlížíme-li k číslici, která má k účelu tomu sloužiti, je tato číslice velice nepatrná. Nejde jenom o dotyčný ústav v Praze, nýbrž jde ještě o jiné ústavy. Z duše bych si přál, aby v tomto směru bylo pokračováno takovým způsobem, aby všichni ti, kteří přejí si a touží po tom, aby v tomto ústavě nalezli zdokonalení svého technického vzdělání, byli s to tak učiniti. Avšak přihlížíme-li k číslici okrouhle 1 milionu, který jest na jmenovaný ústav v rozpočtu, musíme doznati, že je to číslice nepatrná a že tomu vytknutému účelu sloužiti nemůže a že tomuto účelu také na žádný způsob nevyhovuje. Nejlepší důkaz o tom jest, a mohl by se o tom každý, koho by to interesovalo, přesvědčiti, jaké četné přihlášky do ústavu se činí, ač jim nemůže býti vyhověno z té příčiny, že není k tomu dostatečných finančních prostředků. A nejen že finanční prostředky chybí, chybí tam také potřebné místnosti k tomu, které jsou nevyhnutelným podkladem vší další činnosti.

Naše živnostenská rodina jest tak četná, řekl bych, tak toužící po dalším vzdělání, že cítí také tu potřebu v dobách, kdy řemeslnictvo musí podnikati soutěže s průmyslem, alespoň s průmyslem drobným a středním. V dobách, kdy není možno živnostnictvu, aby plnilo úkoly pokud se týče vyučování dorostu živnostenského, je tento ústav nevyhnutelně potřebný a jest potřebí, aby opravdu vláda, v jejíž moci se dotyčný ústav nalézá, o to pečovala, aby všichni ti, kteří po vzdělání touží, ho také mohli dosáhnouti.

Za dnešních poměrů vláda použila skrovných místností ještě k tomu, aby do nich vtěsnala některé odborné školy, které zaujaly tolik prostoru, že tam k účelu zvelebování živností resp. ku konání kursů potřebných naprosto nestačí.

Podle našich ustálených názorů, řekl bych, jest velmi těžko v tomto slavném shromáždění činiti návrhy, které by došly svého účelu, resp. aby byly přijaty, poněvadž se hned zadá, aby k takovému návrhu také byla učiněna úhrada. Poněvadž těchto úhrad nemáme, musíme se omeziti na pronášení přání, aby takovýmto ušlechtilým ústavům, ústavům, které mají tak ušlechtilou tendenci, byla věnována větší pozornost.

Okolnost, že tato položka jest tak nepatrná, svedla mne ke srovnávání. Srovnal jsem totiž, jaký peníz jest vynaložen na potřebu vzdělání živnostnictva, řekl bych, jeho účelu, a jaký je povinen stát bráti na sebe, abych jej srovnal s poměry průmyslovými, a tu jsem dospěl k výsledku, že na účely průmyslové je věnováno okrouhle 8 mil., kdežto na účely živnostenské toliko 2 miliony. Bylo mi to poněkud, řekl bych, podivné, a tázal jsem se na povolaném místě, ve které době byl tento rozpočet sestaven. Bylo mi řečeno zcela otevřeně, že se to datuje z doby odstouplé vlády, z doby vlády koaliční. Přiznávám se docela otevřeně, že jsem se nad tím pozastavil, a sice proto, poněvadž jsem se dověděl, že socialistické strany, které té doby dominovaly, byly povinny, aby pro tyto účely zachovaly se poněkud příznivěji, než jak se stalo. Slyšel jsem zde z úst kolegy dr. Vrbenského, který není přítomen, jak si představuje ty poměry do budoucnosti, pokud se týče sociálního nazírání (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)

Já nepatřím k straně socialistické, ale docela otevřeně se přiznávám, že v mém nitru je tolik sociálního cítění, že není mezi námi žádného zvláštního rozdílu, nanejvýš v označení. Jestliže je tomu tak, pak opravdu mě to naplňuje podivením, že pánové v době, kdy měli možnost, pro kruhy, které toho tak značně potřebují, neměřili poněkud, řekl bych, ochotněji, ve větší míře, a že se právě tak stalo u průmyslu, který ještě v jiném směru je stejně značně podporován, a to jmenovitě vysokým školstvím, o které pro stav, jemuž mám čest náležeti, prašpatným způsobem je postaráno. Ohlížím-li se, nenalézám žádných ústavů mimo ústav jmenovaný, kam by bylo možno živnostníku vstoupiti za účelem svého dalšího vzdělání. A jestliže právě tyto strany mají tuto možnost, jest s podivením, že se o to nepostaraly, aby právě těmto kruhům bylo za jejich režimu jejich vzdělání umožněno. (Hlas: Bylo tam devět socialistů!) Pan kolega poukazuje, že tam bylo devět socialistů. Pan kolega zapomněl v tom okamžiku, že on také s ostatními kolegy živnostníky se nalézal v této koalici a že tedy měl také povinnost, aby jako člen většiny k tomu přihlížel, aby tyto poměry pro stav, k němuž náleží také on, se zlepšily. Pane kolego! Já mám jiné ponětí o panu ministrovi. Mám za to, že ministr je nejvyšší úředník a že není poslanec. Jestli měl někdo vliv na to, jak má býti rozpočet upraven, byli to zejména pánové, kteří byli ve většině. (Hlas: První rozpočet dělal dr. Rašín!) Tedy prosím, třeba to byl pan kol. Rašín, jehož si vysoce vážím, přece pravím, že to byli ti, kteří byli ve většině a měli právo o tom rozhodovati. (Hlas. První vládu jste tvořili vy, vy jste byli ve většině!) Pane kolego, máte nějaké zvrácené názory. O to se nebudeme nyní přít, poněvadž ve většině, tento rozpočet sestavující, nalézali jste se, pane kolego, zase vy, a ne pan dr. Rašín. Tedy já věcně opravuji! (Hlas: Engliš a ministr obchodu Hotowetz!) To nevadí, ale vám sloužili jako většině. Na to zapomínáte! (Hlas: Většina musela sloužiti jim!) My jsme vám ho totiž propůjčili jen z toho důvodu, aby vám pomohl! (Hlas: Monolog skládá se z dialogu!)

Vážení pánové! Není nic platno, pánové by měli za to, že tu záležitost do té míry neovládám, že když mlčím, že přisvědčuji. Proto jsem byl nucen odpověděti

Přiznávám docela otevřeně, že situace je dosti zlá pokud se týče našich financí, aby hojným způsobem bylo věnováno na dotyčné ústavy, ale přece vřele se přimlouvám za to, aby se benevolentnějším způsobem k těmto záležitostem přihlíželo, poněvadž mám za to, že k této vládě - ona také pozůstává z našich českých lidí, a není příčiny, proč bychom se na ni neobraceli - máme více důvěry než k té, která odstoupila. (Hlas: Aby vás nezklamala!) Jaká pomoc, dosud tu důvěru mám!

Vážení pánové! Ještě jedna okolnost. V rozpočtu nalézá se ještě celá řada položek. Jsou to jmenovitě položky, které mají našim válkou trpícím živnostníkům pomoci v hospodářském smyslu, aby byli schopni opět se živiti. Ale přihlížím-li k té položce, musím docela otevřeně říci, že na mne trapně působí, poněvadž při nynějších drahotních poměrech, když se vrátí náš živnostenský kolega po těch krutých dobách, které jeho hospodářskou živnost a řekl bych potenci hospodářskou úplně zničily, jestliže se pro celou říši rozpočítá tak nepatrný peníz, vypadá to spíše jako paskvil než pomoc. Zdá se mi, že tato okolnost bude mít za následek jisté jitření, poněvadž, dostanou-li z velikého poctu jen někteří, bude se to velmi špatně vyjímat, a mám za to, že těmto mým kolegům, kteří vykonali vůči státu svou povinnost a byli tím zničeni, jsme my opět povinni, abychom jim v krušných dobách byli více nápomocni, než jak dotyčný rozpočet ukazuje. (Místopředseda Buříval zvoní.) Jsem upozorněn, že doba mně vyměřená se krátí.

Včera se dostavila do našeho parlamentu deputace osobností, které v Praze špatně, respektive mizerně bydlí, a prosila nás, abychom se jí v tomto slavném shromáždění ujali. Já zcela stručným způsobem o tom se zmiňuji a prosím, aby tato záležitost, opatření bytů oněm rodinám v Praze se zaměstnávajícím, byla poněkud rychlejším způsoben prováděna, než jak se to děje. Zejména velice nesprávně se vytýká okolnost, že tato otázka se má řešit společně s otázkou nových staveb. To je odkládání této otázky na dobu příliš pozdní, a tato záležitost bytů se týkající nesnese takového odkládání. Já se přimlouvám, aby z povolaných míst k této záležitosti bylo přihlíženo tím způsobem, aby v dohledné době byla aspoň z části tato otázka zprovoděna se světa, poněvadž není vyloučeno, že tito lidé pod dojmem poměrů budou na nás doléhati způsobem, který by nám byl málo přízni v, a my máme povinnost, abychom se těchto nebožáků ujali v každém směru. (Výborně! Potlesk.)