Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Kučera.

Posl. Kučera: Ctěná sněmovno! Z velikého komplexu otázek, které jsou zahrnuty v podrobné debatě pod titulem hospodářské skupiny rozpočtové mohu dnes v krátce vyměřené řečnické lhůtě poukázat předně na věci z oboru naší vývozní a dovozní politiky. Chci stručně vytknout stíny, jez tato politika vrhá na hospodářské postavení našich pracujících tříd, a tu především pana ministra zahraničního obchodu rád bych se otázal, a přál bych si, aby vysvětlil záležitost vývozu a zákazu prodeje cukru vůči Cukerní komisi československé.

Dle získaných informací tvrdí Cukerní komise, že po celou řadu měsíců žádala aby pan ministr dovolil předprodej cukru ještě v době, kdy bylo možná za cukr utržit v hotovosti nejméně 24 Kč za 1 kg. Dle tvrzení Cukerní komise pan ministr dr. Hotowetz zakázal prodej cukru a zákaz tento dal schváliti usnesením ministerské rady ještě za doby vlády Tusarovy. Nová úřednická vláda opět prý usnesení ministerské rady potvrdila, a tak se stalo, že ministerská rada národním majetkem, jaký exportní cukr skutečně představuje, spekulovala, aniž uvážila, že tím vrhá finanční hospodářství republiky do propasti nejenom po stránce té, že držením cukru na skladě se zadržuje ohromný kapitál, kterého jest stále třeba k nutným operacím státním, ba touto zcela nezodpovědnou činností ministerské rady bylo způsobeno, že stát touto spekulací ministrů, zodpovědných Národnímu shromáždění, byl připraven o obrovské sumy, které později poklesem cen cukru na světovém trhu byly ztraceny.

Bylo předem určeno, aby 14.000 vagonů cukru bylo použito ke směně za mouku, aby tak bylo nakoupeno 35.000 - 40.000 vagonů mouky, která jest bezpodmínečně nutna na doplnění skrovné dávky moučné, ustanovené k výživě - správně řečeno k podvýživě - našeho obyvatelstva.

Tím, že cukr byl zadržen, bylo způsobeno, že dřívější směnný podklad 1 kg cukru za 3 kg mouky stlačen byl na polovici tohoto množství, takže bude třeba nejméně 25.000 vagonů cukru na místě předem stanovených 14.000 vagonů, aby bylo onoho množství mouky dosaženo.

Tím byla zmenšena ovšem možnost vyvézti za valutu, která jinak mohla býti upotřebena k nákupu surovin a jiného potřebného zboží, nejméně o 10.000 vagonů. A nejen to: Za cukr utrží se nyní místo původních 24 Kč jen asi kolem 14-15 Kč za 1 kg, takže můžeme mluviti při 30.000 vagonech cukru, ustanoveného ku směně za mouku a k exportnímu prodeji... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Kučera (pokračuje): ... o obrovské ztrátě 2 1/2 miliardy československých korun. (Slyšte!)

Připomínám za této příležitosti co nejdůrazněji, jak pan ministr financí a všichni orgánové státní přímo zuby nehty se bránili snížení cen cukru pro všechny chudé vrstvy tohoto státu, poukazujíce, že stát by musel dopláceti.

Jak nutno však nazvati toto turecké hospodářství, kdy přímo oknem bylo vyhozeno národního majetku za více než 2 miliardy korun? Pro nejubožší státní zaměstnance neměl pan ministr financí peněz na nutné drahotní výpomoci a raději demisionoval, než by se byl podvolil rozhodnutí této sněmovny. Ale prospekulovat přímo miliardy národního majetku k tomu se tato vláda cítila dost oprávněnou a nebála se nikterak plynoucí z toho zodpovědnosti.

A já se táži: nemá-li to buditi nejvyšší úžas nejen tohoto tak zvaného (Hlas: Tak zvaného?) zákonodárného sboru, nýbrž i celé naší veřejnosti? Toť věc, které nelze jen tak bez odporu a důvodného protestu přezírati.

Pan ministr pro zahraniční obchod dr. Hotowetz brání se a prohlašoval, že prý dal příkaz k prodeji 5 tisíců vagonů cukru a ze Cukerní komise vědomě lže, tvrdí-li, že příkazu takového nedostala. Zajímavé jsou cesty republiky a republikánského úřadování! Jak možno jen postaviti vedle sebe tato fakta a porovnávati je!

Musíme tu žádati se vším důrazem, aby tato věc byla Národnímu shromáždění zodpovědným ministrem zahraničního obchodu panem dr. Hotowtzem, ministrem financí panem dr. Englišem a předsedou ministerské rady panem Černým řádně zodpověděna. Cítím se vůbec povinen prohlásiti, že za normálních konstitučních poměrů každá vláda byla by za tento čin obžalována. (Tak jest!) Musím trvati na tom, když vláda měla odvahu spekulovati a ve spekulaci ztráceti miliardy aby těm nejchudším byl cukr zlevněn, při čemž zacházíme příliš za hranice nákupní jejich schopnosti, řekneme-li, že považujeme cenu 6 Kč za 1 kg v detailní m prodeji za maximum.

Vláda prodává cukr pro průmyslovou výrobu o několik korun na 1 kg dráže. Žádám jménem klubu sociálně-demokratické levice, aby této diference bylo použito ku zvýšení podpor v nezaměstnání prostřednictvím ministerstva sociální péče, poněvadž nezaměstnaní ustanovenou vysokou cenu cukru nemohou zaplatiti.

Je třeba jíti do chudých krajů na Semilsku, Novopacku, na Orlicku, Krušnohorsku, na Českomoravskou vysočinu, jinam a jinam, abychom ustrnuli nad bídou tamního lidu. Tam kus oděvu, boty půjčuje jeden druhému z rodiny, aby mohl vyjíti ven. Ty případy jsem zjistil, kde ještě je trochu špatně placené práce. Co se pak děje, nastává-li nezaměstnanost? Úlevy je tu potřebí. A jednou z ní je náš návrh, který současně podáváme.

Mluvíme-li o hospodářské situaci našeho obyvatelstva, pak nutno obrátiti se i na pana ministra financí. Chcete, aby se potraviny zlevňovaly, a sami pracujete k tomu, aby byly zdražovány. Uvrhujete na lid bez vědomí tohoto shromáždění další nepřímé daně vysokými cly na dovážené zboží. Všecka tato cla bezesporně objeví se v samotné ceně všech životních denních potřeb, které nakupujeme a dovážíme k nám ze zámoří a zahraničí vůbec. Zde dojdeme rovněž k obrovským číslicím, které žalobně mluví o tom, jak republika léčí své finanční úbytě na útraty nejméně situovaných tříd.

Před válkou stál 1 kg kávy nejvýše 4 K, cla bylo v této ceně zaplaceno 88 hal. Nyní od 1. prosince obnáší clo na toto zboží za každý kilogram celých 9 K 50 hal. To znamená, že o 130% obnáší jenom clo více, než-li předválečná cena této nejnutnější potraviny. Proletáři, kteří v horách a jinde třeba kolik hodin cesty ubírají se do tkalcoven, dílen, na stavby s kousíčkem chleba a s bandaskou, v níž měli trochu do šeda zbarvené kávy, a kteří po celý den až do večera pracovali úmorně jen o této stravě, dnes horentním zdražením přicházejí i o tuto slabou náhražku svého oběda.

A vezmeme čaj, který zejména v krajích obývaných polským a rusínským obyvatelstvem, je nejdůležitější potravou denní. Byl před válkou prodáván 1 kg za 5 až 6 K. Cla bylo v této ceně obsazeno 2 K 17 hal. Nyní za republikánského režimu musí občanstvo tohoto státu platiti za 1 kg čaje 24 K jenom na clu, takže clo obnáší 4kráte tolik, jako předválečná cena této potraviny.

K ilustraci nejlépe poslouží, uvedu-li, že ceny tohoto zboží obnáší clo 2kráte tolik, kolik zboží toto stojí v koloniích. Podle bursovní zprávy londýnské stojí čaj z holandských kolonií 30 c hol. za 1/2 kg. Má-li holandský jeden zlatý hodnotu našich 25 K českých, stojí na příklad na Jávě 1 kg čaje 12 K našich.

Uvedu ještě příkladem kakao, velice vonnou živinu, nikoliv pouze pochutinu. Z nedostatku mléka a nefalšovaného, nesebraného a nekřtěného mléka zvláště za dnešní kritické doby mohly by se naše matky postarati o vydatnější potravinu, jako je kakao pro naše děcka nejútlejšího věku. Ale clo, které nepřející paní republika od 1. prosince 1920 vybírá, obnáší z 1 kg kakaa celých 20 K. V r. 1914 rakouský erár vybíral pouze 2 K. Ani macecha neubíjí tak svých dětí, jako to vidíme u republiky.

Vzpomenu-li na konec mýdla - a podle spotřeby jeho měří prý se kultura národů - i tu od r. 1914 stouplo clo z 9 na 84 h na 1 kg tedy o více než 800%. Z těchto všech příkladů zcela oprávněně uzavírám: tato politika, politika nepřímých daní, jest vypjatě třídní politikou buržoasie.

Pan ministr dr. Hotowetz ustanovil, že má býti dovezeno v 1 roce 100.000 žoků kávy. Těchto 100.000 žoků kávy representuje 600 vagonů, ze kterých konsumenti zaplatí cla - čili nepřímé daně - 57 mil. K oproti dřívějším 5,280.000 K.

U čaje, kterého má býti dovezeno asi 80 vagonů, zaplatí se z 1 vagonu 240.000 K, tedy celkem 19,200.000 K, oproti 1,736.000 K dřívějších. Jenom z těchto 2 předmětů vybere vláda na clu čili nepřímé dani od našeho obyvatelstva o 70,000.000 K více, aniž má sněmovna o tom vědomosti, aniž při rozpočtu na rok 1921 pan ministr má jakékoliv schválení k tomuto opatření. Je nejvýš na čase, aby tato sněmovna v zájmu nejširších vrstev věnovala svoji pozornost celní politice.

Srovnejme účinnost těchto cel od 1. prosince 1920 předpisovaných a vybíraných s tím, co je preliminováno v rozpočtu ministerstva financí. V kapitole 14 tit. 2 § 2 zařaděna jsou všecka cla dovozní pouhým obnosem 190,034.000 K. Zde shledáváme takový nepoměr a nepravděpodobnost, že i to je jeden z důvodu, proč této vládě, tomuto buržoasnímu systému, který hospodářsky ubíjí nejširší pracující třídy tohoto státu, nemůžeme důvěřovati a proč budeme hlasovati i proti tomuto rozpočtu.

Nyní jen několik poznámek na okraj různých rozpočtů této hospodářské skupiny.

Nelze mi mluviti šíře o komunikacích, ale pravím, že naše okresy nejsou dnes schopny nésti milionové náklady silniční. Tu musí stát zjednati odpomoc. Nouzové okresy severočeské mají tu právě memorandum, kterým se dožadují státní pomoci, aby vybředly ze své hrozivé finanční situace, do které se právě též stavbou silnic nouzových dostaly. Naše okresy - příkladem okres nymburský - jsou však odmítány, jak ministerstvem veřejných prací, tak ministerstvem Národní obrany, které tam jinak na věci stejně interesováno. Nelze koupiti štěrku a kamene pro vysoké ceny a dopravní tarify. Za války si stát věděl rady. Nalámal kamene z nejbližších skal vojskem a stavělo se. Dnes to již nejde, neboť majetek je zase již svatý. Silnice sejdou a tím hůře je bude spravovati. Stát ovšem dobře spekuloval. Při župním zřízení tato železná kráva má zůstat okresům.

Zasluhovalo by promluvit o poměrech na železnicích. To bude pomalu veskrze krvavá kapitola. Pan ministr by však mohl srovnati aspoň trochu jízdní pásma. Platí-li se na př. rychlíkem z Nymburka do Poděbrad za 10 minut jízdy 9 K 40 hal. z Nymburka do Prahy za 1 hodinu jízdy však jen 8 K, je to holý nesmysl. O jiných reformách lze s panem ministrem sotva mluvit, neboť je takový chudák, že ve vozech ani nesvítí, a cestující s omrzlými údy do smrti naň budou naříkat. Aby však dopravními tarify i nadále ubíjen byl provoz a znemožňovány byly stavby i všechna výroba, tohoto nelze na dlouho trpět. To vše je příliš draze vykoupená aktivita rozpočtu ministerstva železnic.

Pan ministr pošt a telegrafů nezůstává nikterak pozadu. Spíše se v místě dnes vyplatí poselné, nežli rozesílati korespondenci poštou. Stálé zvyšování porta na noviny, časopisy a knihy má rozhodně svoji stinnou stránku ve znemožňování dostatečného šíření vzdělání. Na doplněnou schází ještě novinářský kolek blahé paměti a dílo republiky pro občanskou výchovu, o které pan ministr školství vydává tak pěkné zákony, bude dovršeno.

V rozpočtu ministerstva veřejných prací zvyšuje se položka na zásobování uhlím, nouze o uhlí se však zvětšuje. Přes to jsou horníci propouštěni z práce. Není odbytu na uhlí, říká se jim. U nás na okresu hrozí uzavření všech škol pro nedostatek uhlí, také reálka v městě má míti uhelné prázdniny. Obyvatelstvo po celé měsíce nedostane metráku uhlí. Poslanci v Praze mrznou. A není odbytu na uhlí! Správce dolu "Marta" na Rakovnicku žádal o vývoz, když uhelný inspektorát mu nebéře uhlí pro průmysl. Ministerský rada Princ se ho ptal, kolik dá premie z vagonu. Firma Rosenbaum a Vaigner dala 500 K premie z vagonu a povolení dostala. (Slyšte! Výkřiky.) Správci dolu "Marta" bylo řečeno, že premie od nich musí býti větší. Zmíněný správce ovšem neví, mají-li tyto premie býti pro stát nebo pro někoho jiného. Pan ministr měl by to vysvětliti. Mně to smlouvání o premie zdá se u státu trochu hokynářskou politikou. To jsou poměry neudržitelné.

Dnes, kdy hrozivě před námi vystupuje přímo katastrofální stav vyživovací, i oboru ministerstva pro zásobování lidu, nutno vzpomenouti. Obrovské miliony stojí nás aparát zásobovací a přece lid hladoví, mrzne a chodí otrhán a polonahý. Ministerstvo pro zásobování vykazuje v rozpočtu potřebu celkem 40,170.229 Kč. Úhrada naproti tomu činí 13,527.800 Kč. Doplácí se 26,642.429 Kč. K tomu však dlužno připočítati podle zvláštní přílohy k rozpočtu "osobní a věcné náklady" 12 různých ústředen v obnosu 179,992.047 Kč. Bylo by možno z rozpočtu vyvážiti další položky, ať zjevné, ať obsažené v jiných titulech. Z ministerstva veřejných prací je tu výdaj na zásobování uhlím, činí 6,993.244 Kč. A jaké jsou výlohy, kterých vyžaduje zásobovací aparát při politických úřadech, a nepřihlížeje ku státnímu rozpočtu, také na našich obcích, konsumech, jež musí udržovati složitou administrativu, tisknout spoustu blanketů, lístků a podobných věcí, vydržovati zvláštní síly a aprovisační úředníky? Málo tu počítám v celé republice 300 mil. Kč. Připočtěte, prosím, náklady tisíců marných deputací, kam až rostou všecky tyto útraty? Mírný odhad nám ukazuje obrovitou sumu přes 520 mil. korun na účely zásobovací, a já se táži, jaké jsou výsledky? Odpověď nám dává dnešní hrozný stav. Místo státního obhospodařování vládne vyhladovování lidu.

Pan ministerský předseda Černý ujišťoval, že do vánoc je zde pohotových zásob a do března 1921 že máme nakoupeno. Přijde na to, jaké zásoby to pan ministerský předseda mínil. Pravím, že buď není o pravém stavu dostatečně informován, nebo že nám mluvil očividnou nepravdu. Již brzy po výmlatu nebyly zaručené dávky - a ty stačí jen na bídnou podvýživu - vůbec dodržovány. Z obecních aprovisací, i konsumů vydávalo se méně a nepravidelně, byly a jsou týdny, kdy nedostaneme vůbec ničeho. Obyvatelstvo bylo v chlebenkovém období říjen - listopad jen z polovice zásobeno, zejména pak konsumy. Tyto konsumy dostávaly v periodě září - říjen, pouze 70%, v říjnu - listopadu jen 50% předepsaných dávek. Takové jest ve skutečností ono třídní zásobování!

Jsou-li křiklavé tyto nedostatky, ustrneme přímo nad tím, co vlastně obyvatelstvem - děti nevyjímaje - dále musí býti jakožto potravina přijímáno. Nejde jen o sabotáž v odvádění, jde také o bezuzdnou lichvu, a mimo to i o zločinné manipulace, jimiž se kazí a znehodnocuje mouka a chléb, že jich vůbec nelze požívati.

Nejen že tělo chřadne nedostatkem přiváděných do těla živin, ještě orgány tělesné přimíseninami nerostnými a nestravitelnými se kazí a ničí. Tak se u nás hazarduje i s nejcennějším statkem, jakým jest zdraví. To jsou výsledky vší státní péče za ony obrovské miliony, které musí býti opatřovány z práce širokých pracujících vrstev. Nám přinesli včera lidé z Písecka knedlík, jest černý a takřka nepožívatelný. Já viděl však ještě horší věci, takové, po kterých se dostavily i střevní katarry a choroby žaludeční. Musí to vše u nás býti? U nás novináři by si upsali ruce o hrozném stavu Ruska. My jsme v nesrovnatelně příznivějších poměrech, a co vše nutno zde konstatovat?

Dosavadní vadný systém zásobovací nepostihuje však jen obyvatelstvo měst, nýbrž i chudé vrstvy našeho venkova. I drobný zemědělec pociťuje ostří zásobovací krise. Hned při kontingentování nešetří se nijak domkářů a ani chalupníků. Těm při rozvrhu vybere se poslední zrno, zatím co ze dvorů mizí fůry obilí pro účely třídního zásobování, neboť jako u armády nemůže důstojník jísti s vojákem ze stejného kotle, ani panský žaludek nesnese černé mouky a hořkého aprovisačního chleba. Pro žaludky pánů musí se vypékati i bílé pečivo. Mám doklad, že chalupník marně se domáhal i přídělu osiva. Dáno mu na vybranou, zasíti poslední zbytek, který má, a zemříti hlady, nebo ho snísti a nechat políčko ladem. Zemědělským dělníkům se urve špetka toho zrní, ale na prodej cizím až za tisíc korun jeden metrický cent je ho stále dosti. Lidé, na nichž je viděti, jak jsou nad pomyšlení dobře "zapracováni", ponechávají se na místech a nepřeloží se v čas, jak jest správně vysloveným požadavkem preventivní kontroly. Pak se nedivme, že sabotáž, čili neochota v odvádění, kvete, že velká produkce jest šetřena, za to ale pyká nejubožší zemědělec. Tím, jakož i celou pozemkovou politikou seje se po venkove vítr, z něhož může vzejíti bouře, kterou nikdo nezastaví.

Aby se mohlo mluviti o částečné odpomoci, pak musela by okamžitě předsevzata býti tato opatření:

1. Zostřený výkup domácího obilí. Vždyť na př. z naší župy odvedl tak zemědělský kraj - agrární kraj - Jičínsko, pouze 21% předepsaného kontingentu. Brambor vykoupeno bylo na čtvrté župě mladoboleslavské dle výkazu předloženého zásobovacímu výboru do 31. října t. r. 2˙7% předepsaného kontingentu;

2. zvýšiti dovoz resp. nákup v cizině, aby byla vytvořena nejméně tříměsíční pohotová reserva;

3. zostřený dozor nad mlýny;

4. rozšíření pravomoci místních a okresních hospodářských rad kontrolou odvádění obilí a kontrolou jakosti mlýnských výrobků.

Jedině včasným zakročením a důsledným prováděním účelných opatření možno situaci aspoň poněkud k lepšímu obrátiti a tohoto předmětu týká se také interpelace sociálně - demokratického klubu českého i německého současně v parlamentu předložená. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.)

My si ovšem netajíme, že k úplnému vyřešení těchto otázek lze se dostati jen zavedením dělnické samosprávy, která by všechny tyto průvodní zjevy soukromokapitalistického pořádku vyplenila od kořene. Na konec nutno mi prohlásiti, že žádný opravdový sociální demokrat nemůže hlasovati pro rozpočet buržoasního státu. My hlasujeme proti rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo udeľujem pánu poslanci Modráčkovi.

Poslanec Modráček: Ctěné shromáždění! Kdybychom měli posuzovati náš rozpočet podle těch 31 miliard, kterými uzavřeny jsou strany příjmů a vydání, tu bychom opravdu mohli se domnívati, že jsme státem neobyčejně bohatým a že plujeme v penězích. Ve skutečnosti, když však podíváme se do nitra, vidíme, že je to samá bída. My máme vydaje, nepočítám-li investiční rozpočet, vyšší tento rok asi o 6 a půl miliardy, ale tyto vyšší vydaje nejsou produktem přirozeného vývoje státního rozpočtu, nýbrž jest to vlastně produkt zdražení, zdražení všech potřeb, jež stát potřebuje, zvýšení platů, jež jsou důsledkem zdražení živobytí atd. Příjmy, které taktéž podobně se zvýšily, nepramení z nějakého pokroku a rozmachu hospodářského, nýbrž je to, aspoň z ohromné většiny, asi ze 4/5 čistě mechanické zvýšení položek a sice sazeb železničních, poštovních, dále důsledek různých nepřímých daní a dávek, slovem je to prostě, kdybychom to měli označiti správným výrazem, rozpočet státu hospodářsky a finančně nemocného. Podle toho, vážení pánové a dámy, vypadají také položky, které týkají se lidových potřeb a jež jsou přímo nekřesťansky škrceny. Především s politováním musím konstatovati, že i v tomto rozpočtu schází položka na starobní a invalidní pojištění dělnictva, ačkoliv máme již dva roky samostatnost. Neslouží to opravdu ke cti tohoto shromáždění, že touto důležitou reformou nebylo dosud ani hnuto, a, vážení pánové a dámy, i když uznáváme, že naší povinností jest, abychom vykonali jako poslanci svoji povinnost vůči státu, vůči jeho úkolům finančním, pak na druhé straně musíme si říci, že nutno splniti i povinnost vůči lidu, aby co nejdříve reforma tato byla uskutečněna a dělnictvo nemusilo na nás ukazovat, že jsme vůči němu nespravedliví a nehumanní.

Pohříchu nemohu se zmiňovati o všech položkách jednotlivých ministerstev, jež jsou projednávány, mohu to učiniti jen o jednotlivých bodech, na kterých mi záleží, již také proto, že snad jiní pánové sotva o nich budou podrobně pojednávat.

Podíváme-li se do rozpočtu ministerstva sociální péče, najdeme tam položku 500.000 K na konsumní a výrobní družstva. Jak tato položka má býti použita, nebo byla používána, nebylo nám v rozpočtovém výboru podrobně vysvětleno. Ale, vážení pánové a dámy, o tom není pochyby, že, když vezmeme do rukou kapitolu ministerstva zemědělství a kapitolu ministerstva obchodu a tam sečteme dohromady položky, jež se týkají zvelebení průmyslu a zemědělství, dostaneme číslici - vyjma průmyslové školství - 70 milionů, musí každý uznati, že položka 500.000 K na družstevnictví dělnické jest opravdu přímo urážející pro pracující lid a ze ještě daleko jsme od toho, abychom pochopili ohromný význam dělnického družstevnictví pro vývoj nejen sociální, nýbrž i hospodářský.

Já nehlásám žádné subvencionování a jsem zásadním odpůrcem subvenční politiky. Vím, že zdravé družstevní hnutí může vyrůsti jenom ze skutečné svépomoci, z obětavosti, práce a ze správných a zdravých zásad hospodářských. Řeknu přímo, že bych zamítal tuto položku, kdyby měla účel jenom podporovat. Mne bylo řečeno, že se z toho poskytnou levné úvěry družstvům. O tom není pochyby, že 500 tisíc korun na levný úvěr družstvům je v nynější ohromné drahotě všech materiálií a nástrojů prostě nic, povážíme-li, že máme tisíce družstev již dnes. Já jsem toho mínění, že konsumní družstva se mohou obejíti i bez levných úvěrů se strany státu, poněvadž sama již vybudovala si své úvěrní organisace a není pochyby, že při jejich dnešním rozvoji budou tyto organisace míti daleko větší příležitost získati si úvěr bankovní, třeba dražší. Ale něco jiného jest, pokud se týče druhého, mladšího směru družstevního, výrobních družstev. V posledních letech nám vznikla sta a sta výrobních družstev.

Vážení pánové a dámy, mám o budoucnosti těchto družstev hodně pesimistický názor. Jsem toho mínění, že za dva roky z nich nebude na živu ani 10 procent. A proč? Poněvadž při té ledabylosti, s jakou tyto podniky vstoupily v život, nemohou míti naprosto žádného trvání. Vidíme, že i v cizích zemích ve Francii, Anglii a Německu tato družstva představují nejtěžší formu dělnického družstevnictví a že zpravidla jich 80 procent za 2-3 léta zkrachuje. Příčiny toho jsou zpravidla tři: nedostatek kapitálu, obtížný odbyt a nedostatky obchodní a správní organisace těchto družstev. Pokud se týče poslední otázky, zdá se mi, že u nás hraje největší úlohu. Já přiznávám, že ani jedno družstvo finanční není dosti fundováno, ale o tom není pochyby, že dokud nebude rozřešena otázka správní u výrobních družstev, dokud nebudou postavena na správných zásadách, subvencování a levné úvěry nebudou jim nic platny. A také těch 500.000 K nemá žádné ceny, poněvadž z toho nepomůžeme těmto družstvům. Jest třeba udělati reformu v organisaci, a tu schází jedno, nač bych pana ministra sociální péče upozornil, a lituji, že odchází.

Schází svazová organisace výrobních družstev, která by byla opatřena dobrými teoretickými a praktickými instruktory, aby učili, jak mají se výrobní družstva zakládati a vésti. Mezi konsumními a výrobními družstvy jest rozdíl. Konsumentní družstva to je správa hmot, výrobní družstva jest správa lidí. A tu vidíme ohromné obtíže a řeknu přímo, že náš dosavadní družstevní zákon jest pro výrobní družstva naprosto nedostatečný. Jest čas, aby byl opraven a uzpůsoben průmyslové výrobě. A co chci tím říci? Tím chci říci, že by bylo snad účelno, kdyby z těchto 500 tisíc, které jsou věnovány na levný úvěr, bylo 100 tisíc věnováno na vytvoření řádné, svazové, revisní a výchovné organisace výrobních družstev, organisace, která by jednak regulovala zakládání jejich a měla celý jejich život v patrnosti, jednak aby je stále vedla a vychovávala lidi, jak mají říditi podniky průmyslové. To by bylo daleko užitečnější a myslím, že by to také mělo daleko větší úspěch, než když se poskytne ten nepatrný úvěr, který nemá žádné praktické ceny, několika desítkám výrobních družstev.

Zde jsem u problému, jenž se netýká již jen výrobních družstev, nýbrž celé socialisační otázky. My se musíme na výrobních družstvech a jejich obtížích učiti tomu, jak jest velikým problémem socialisační otázka a že nejde jej luštiti nějakými táborovými frásemi. Jako výrobní družstva jest učiniti schopnými života, tak pokud se týká socialisace hospodářského života, jest nezbytně třeba výchovy dělnických tříd. A řeknu přímo, že to pokládám pro socialisaci za daleko účelnější a prospěšnější, když opravdu všimne si otázky výchovy lidu, aby pochopil význam hospodářské otázky, aby poznal správné zásady hospodářské činnosti a organisace. Bude to lépe, než když se dělají kolosální návrhy, které se neprovádějí, poněvadž se provádět nemohou, poněvadž není pro ně lidí a poněvadž je lid snad ani nechce.

Zrovna tak při této otázce družstevní lituji toho, že dosud bylo v našich revolučních školách úplné zanedbáváno vyučování družstevnictví. Máme všeho všudy jednu školu, v Berouně, která zavedla povinné hodiny družstevního vyučování a jinde tuším se ani podobné pokusy nečinily. Zde jest potřeba učiniti nápravu. Jest ovšem potřebí k tomu učitelů, kteří musí býti obeznámeni nejen s praksí, nýbrž i s teorií družstevní, a pokud se týká teorie družstevní, musím říci, že v naší republice máme tak nepatrný počet schopných lidí, že jest opravdu nejvyšší čas, aby v tomto směru byla za pomoci státu učiněna náprava.

A když jsem u této věci, tu pravím, že je důležito vybudovati takovou organisaci družstevní, která by byla přímo výchovnou školou pro výrobní družstva. Již také z toho důvodu, že se nám zakládají družstva hospodářská pro přejímání zabraných velkostatků. I ta družstva budou trpěti, čím trpí výrobní družstva průmyslová, totiž nedostatečnou výchovou, nedostatečnou znalostí správních hospodářských a výrobních zásad, nedostatkem znalostí zásad organisace výroby vůbec.

Přistoupím nyní k další otázce, která je ještě bolnější, k otázce bytové. Máme v rozpočtu ministerstva sociální péče položku 33,600.000 K na péči bytovou a dále v investičním rozpočtu figuruje položka 150 mil. K na podporu soukromého stavebního ruchu. Neříkám, že je to málo, proto, poněvadž ani tyto položky nejsou realisovány. Proč? Nejsou realisovány proto, poněvadž se nestaví. A tu jsme u kardinální příčiny naší bytové mizerie. Praví se, že Praha od převratu vzrostla o nějakých 200.000 obyvatelů. To znamená, že jest potřebí nějakých 50.000 bytů. A podívejte se kolem, na periferie, zdali se vůbec staví. Tu a tam. Ale to nepadá absolutně na váhu. Tento stav je nejen v Praze, nýbrž i v jiných městech, takže žijeme v bytové kalamitě, která je přímo katastrofální. Lidé bydlí v kolnách, sklepích, v koutech a kde je vůbec možno se na noc ukrýt před deštěm a mrazem. Bydlí po 2 až 4 rodinách v jediném bytě. Jest to přímo nebezpečí zdravotní prvního řádu i nebezpečí mravní. A odpomoc? To jest to, co by mělo naše Národní shromáždění v přední řadě míti na mysli. Jestliže slyším zde s této tribuny takové nadšené řeči, jak by bylo potřebí reformovati společnost, pravím vám: Učiňte si svůj úkol raději trochu lehčí a omezenější, hleďte zatím rozluštiti, jak by se odstranila tato bytová mizerie! (Posl. Landová-Štychová: Vyvlastnit stavební hmoty!) Ty se musejí nejdříve vyrobit. K tomu ještě přijdu.