Budu mluviti pouze o potřebách pro katolickou církev, o jiných náboženských společnostech nemluvím a jich se také dotýkati nebudu, ač jim přeji ze srdce, dokud není uspořádán poměr církve a státu, resp. poměr náboženských společností a státu, docela klidně tuto podporu státu.
V rozpočtu se uvádí příjem pro katolické potřeby náboženské obnosem 2 mil. 635.609 K, vydání 40,323.115 K. Odečteme-li příjem Matice náboženské od vydání, pak připadá na stát doplatek 37,687.506 K.
A proč, proč připadá státu doplatiti
tento doplatek, proč zde mluvím o tom velevážení? To je stará
historka, tak stará, jako je Náboženská matice, jež pochází z
doby Josefa II., když byl založen náboženský fond, čili Náboženská
matice. Tehdy Josef II. zrušil asi jeden tisíc klášterů, prodal
je a veškeren majetek jejich za nepatrnou cenu. (Tak jest!)
Z úroků měly býti placeny potřeby kostelů a far, aby vláda ze
svých státních příjmů nemusela ničeho přispívati. Vypůjčil jsem
si všechna potřebná data k tomu, a hned v první listině Josefa
II., kde se mluví o fondu Náboženské matice, se praví, že nechce
"ani toho nejmenšího" vzíti církevním potřebám, ale
cesta, kterou se ubíral, byla zrovna taková jako dnes: Pomalu
zabírati kat. církev, až ji udělá chudobnou, a pak říci: Já jí
nechci vzíti ničeho, ani toho nejmenšího! (Výborně!) Kostely
a kláštery... (Posl. Landová-Štychová: Neshromažďujte pokladů,
které rez a mol kazí!) My neshromažďujeme, jenom vy neshromažďujte
po vrbensku! Kostely a kláštery prodávaly se za směšnou cenu.
(Posl. dr. Vrbenský: Vy mi dáte satisfakci, člověče! Posl.
dr. Bartošek: Co je to za hloupost?) Velevážení, kdo prošel
archivy a kdo viděl, zač se prodávaly tyto kostely, ten sezná,
že 30-60 zlatých za takový větší kostel je trochu přece směšná
cena. Pozemky zrušených... (Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.
Posl. Rýpar (pokračuje): Já si počkám... Pozemky zrušených klášterů zabrali šlechtici, kteří měli na blízku velkostatek, kteří se vyhřívali na výsluní libovůle Josefa II., kterého se pánové z pokrokových stran tak zastávají, koupili za mizerný peníz, a jen tam, kde se o tyto pozemky nikdo nehlásil, kupovala je chudina, víc nedostala chudina z těchto klášterních zabraných pozemků ničeho.
Výkupy naturálií děly se, slavná sněmovno, podobným způsobem. Fara na př. dostala od majitele lesa 30 sáhů dříví ročně v ceně 3 zl. za sáh, to se rovnalo tedy 90 zlatým. Vykoupeno to bylo jistinou čtyřprocentní, což činí 5.000 K. Majitel se tedy vykoupil jistinou, která je dnes směšný, pravím směšný peníz. A kolik dnes dostane za tyto úroky, které z tehdejší výkupní jistiny pocházejí? Dostane stěží 1-2 1/2 m dříví.
Další rozsáhlé budovy zabrala tehdejší vláda, někdy zadarmo, proměnila je zcela klidně na kasárna pro vojsko, pro státní úřady, pro zásobárny a platí z nich doposud směšné peníze: ku př. z takového velikého kostela Dominikánů v Opavě platí erár ročně 40 zlatých nájemného, což se platí z praobyčejné, maličké sklepní místnosti. Tedy, velevážení, ty výtěžky byly tak nepatrné, že už tehdy věděli ti, jímž přináleželo se starati o kostely, fary a potřeby kostelní, že nedostačí, aby všechno toto bylo vydržováno. A ještě k tomu z českých zemí, jako všude jinde, také i u katolické církve bylo bráno mnoho na potřeby kostelní pro země alpské, Dalmacii a Halič, platili se z toho katecheti středních škol, státních ústavů, vojenští duchovní, ba dokonce, jak poukazují mnohé ty dekrety, platily se z toho potřeby pro duchovní jinověrců, tedy nekatolické církve. A jaký účinek měl teprve na Matici náboženskou rok 1812 - státní bankrot, to dnes ještě ani zcela nevíme. A tak vidíme zcela otevřeně, kdo zavinil tento nedostatek, který právě my dnes musíme dopláceti. Zavinil to dřívější stát, od něhož jsme převzali jak břímě, tak také povinnost; jako jsme převzali všechen majetek, tak také závazky a teď, pokud poměr mezi církví a státem, respektive mezi náboženskými společnostmi a státem není upraven, nezbývá nic jiného než, aby stát, který má majetek v rukách, také platil to, co jest povinen zákonitě platiti. (Výborně!)
A mimo to všechny nadace, všechny mešní obnosy darované zbožnými katolíky, kam se musely ukládat? Ne do záložen, ne do podniků, nýbrž stát nařídil, aby se ukládaly do státních papírů. Známa jest také akce starého Rakouska při válečných půjčkách, kde se musely prodávati zvony a ukládati peníze do válečných půjček. Tedy zase to spadá na stát. A náš stát převzal příjmy, musí tedy převzíti také vydání, jak to převzal v ostatních odvětvích a oborech.
Že má stát povinnost přispívati ze svého, také vysvítá z toho, že stát má také skutečně příjmy z církevních a náboženských pramenů, že tyto příjmy béře a povinností státu jest, také platiti. (Posl. Landová-Štychová: Třikrát tolik béře!)
Stát béře rozličné taxy z ustanovení, stát béře taxy z mešních nadací, stát béře interkalární příjmy, totiž všechny příjmy, dokavad farní místa nejsou obsazena, stát béře ekvivalent z movitého i nemovitého jmění. Jsou mimo to také daně, které musí platiti biskupství, kláštery, mající velkostatky a větší fary z beneficií, které mají příjem na t. zv. kongruu podle zákona z r. 1885.
Připočtěte k tomu daň z farních a biskupských pozemků, a vyjde vám hezká suma milionů, větší těch 37 milionů a k tomu připočtěte, jak zde už dva páni řečníci přede mnou, p. dr. Nosek a p. kol. Petersilka mluvili, vedení matrik a vše, co dělá kněžstvo pro stát, a spočítejte si, co by to stálo, a pak řekněte, zdali dáváte tomu knězi a katol. církvi něco vůbec? Naopak katolická církev uspořuje vám mnoho a mnoho milionů. (Tak jest! Výborně! Potlesk.)
A tomu, ovšem vy, kteří proti
katolické církvi a positivnímu náboženství vystupujete a materialistického
jste smýšlení, se budete smáti, připojte ještě působnost čistě
duchovní kněze ve státním zájmu, jak si také na př. sama vláda
přála při státních půjčkách, kteroužto činnost také musíte oceniti,
jako ji oceňujete u ostatních stavů. (Posl. Haken: Jako polní
kuráti jste pěkně působili! Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid. Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. Rýpar (pokračuje): Pane kolego, ale nelezli jsme tak ke Karlíčkovi, jako váš vůdce Šmeral, který přijel posledním nákladním vlakem.
Pan kol. Špatný zde mluvil o bohoslovcích, že prý se na ně mnoho platí. Prosím vás, podívejte se, jaký poplatek je stanoven na výživu jednoho bohoslovce z Matice náboženské v rozpočtu. Pro olomouckou arcidiecesi je 456 korun. Kdo vyživí jednoho mladíka dnes za 456 K? Jenom tím, že jest jich menší počet, jest možno těch 70 bohoslovců skutečně vydržovati. Když to přepočtete správně a přesně, připadá na jednoho bohoslovce asi 993 K na celý rok. Pánové ze sociálních stran, řeknete otevřeně, zdali je možno vydržovati mladíka 20 až 24letého za 993 K, máte-li trochu sociálního cítění. (Výkřiky.) Tedy nezkreslujte, ne vyčítejte těm, kteří mají tak ubohou sustentaci, nýbrž řekněte otevřeně pravdu, a pak bude rozpočet na náboženské potřeby docela jinak vyhlížeti a jiný činiti dojem.
Bylo zde mluveno také o sestrách Karmelitkách a jiných řádech, byly nazvány nezaměstnanci a Karmelitky posílány dokonce do Řep, kam by prý se lépe hodily než do kláštera. Velevážení, nebudu zde uvádět posudku z našich kruhů, nýbrž uvedu posudek Růženy Jesenské, která navštívila Vincentinum za Strahovem - dům, kde, jak praví, bydlí velká řada těch, kteří jsou strašidly v pojmu člověka. A na dotaz, jak dlouho tam jsou, uvádí 30 let, 14 let, 8 let, a jiná leží nemocná 15 let.
A teď ukončuje: Pro všecky je Vincentinum opravdovým domovem milosrdenství. Chválí tam dobrý vzhled nemocných - spokojenost a praví dále: "Podivujeme se radostné obětavosti kněze a milosrdných sester, kteří se starají o své svěřence s tak radostnou péčí." Jesenská táže se dále: "Kde oni asi čerpají sílu, neutuchující trpělivost a vlastní spokojenost k té práci a pobytu stále a stále v milém a důvěrném styku s ubohými, stále majíce na očích hrozné obrazy nejděsnější lidské bídy? Či vidí cosi jiného, dovedou nalézti i pro sebe světlé paprsky, nejen v zmatených, úponkovitých, laskavých slovech starců a babiček, ale i v mučivých křečích nadaného mládence?" Na to pokračuje: "A když to není možné je zabíti" to jest snížiti se ku spartánskému principu, který navrhuje také kol. Štychová ve svém návrhu, o vypuzení plodu: "jest jen blahořečiti andělské lidskosti těch, kdo skýtají jim ochrany a ulehčení
Co může - táži se vás otevřeně - svět postaviti rovnocenného s obětavostí řeholnic takových, které se věnují té ubohé službě po celý život? Ano, věnují se jí i pod zorným úhlem věčnosti. (Výborně! Potlesk.)
Stát zřizuje také humanní ústavy, co tam slyšíte? U ošetřovatelů, kteří tam jsou laičtí, první otázkou jest mzda a zase mzda. Mimo to vidíme na př. u YMKY a YWKY automobily a jízdní lístky první třídy atd. atd. To jsou výhody!
A kde milosrdná sestra má takovou výhodu? Té, když jede ve třetí třídě, ještě mnohý se vysměje. (Hlas: Když jely do Ameriky, naši je vyhazovali na Wilsonově nádraží. To je ta česká kultura!)
Bylo zde mluveno o škole. Nechci
se dotýkati školy, ale jenom uvádím,... (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Rýpar (pokračuje):
... co naznačil pan kol. Houser, že u nás začíná se
prý navazovati styk mezi Prahou a Římem, a protestoval proti tomu.
Ale vždyť, jestli se to děje, děláme jen to, co dělají jiné velké
státy, Anglie, Holandsko a co udělala nedávno Francie, která po
tak dlouhé době navázala styky s Římem. Přiznávám, že snad je
to z části otázka politická, ale přes to ten ohlas, který se zároveň
mezi lidem po celé Francii ozval, ukazuje jasně, že to je vox
populi, hlas lidu, a že v tomto spojení Francie s Římem byly jen
vyplněny náboženské tužby toho katolického lidu francouzského,
který chce být opětně spojen se svou starou matkou, církví katolickou.
(Velký hluk. Různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím pana řečníka, aby pokračoval. (Hluk.) Prosím
o klid!
Posl. Rýpar (pokračuje): Po poměrech, jak byly za starého Rakouska, jak se dnes utvořily, je úprava poměru státu a církve, resp. státu a náboženských společností velmi nutná. I my jsme rozhodnými stoupenci, ba zastánci úpravy, ale pravím vám zde otevřeně: "Nikdy, nikdy podle návrhu dr. Bartoška!" (Tak jest! Výborně!)
Ovšem toto spojení nesmí býti řešeno po obchodnicku, ale musí býti jeho základem poznání, že politický život je a musí býti založen na etických a náboženstvím posílených a z něho vyvěrajících normách života. Vždyť život neřídí se zákony, ale mravy a zákony jsou pouze nutné podpory, řekli bychom, společenské prothesy mravnosti.
Tacitovo: "Nil leges sine moribus" - nic nezmohou zákony bez mravů - neztratilo nic ani dnes na své ceně. A myslí-li kdo, že tím poměr bude vyřešen, když škola se zlaicisuje, když kněžstvo bude zbaveno materielní podpory státní, dokazuje jen, že problému nepromyslil a chápe jej jen povrchně a materielně.
Odluka církve a státu, náboženství a politiky v ideovém smyslu, jako v dějinách není známo, tak také ani není přirozená. A kdo do toho problému se zahloubá, když jasně nerozpoznává, jistě alespoň tuší, že nejedná se pouze o rozvázání nějaké právní, konkordátem přijaté smlouvy, ale o rozdělení dvou mocí, které podle své přirozenosti i podle historie spolu souvisejí.
Zvláště letošní rok - vzpomínka na rok 1620 - připomíná jasně, co náboženská otázka v našem národě - jest, a proto také letošní rok vybízí, abychom opravdu s vážností tento velký problém řešili.
Končím pouze slovy: Pánové, dělejte
si co chcete! My katolíci usilujeme opravdu o úpravu poměru církve
a státu, resp. náboženských společností a státu, ale při tom milujeme
jako katolíci svůj drahý, český národ, svou republiku a vlast.
My Českých Bratří následovati nebudeme, my pro náboženství nepůjdeme
za hranice!" Pravím vám otevřeně: "Kdybyste nás i ujařmili,
my budeme vlast svou milovati a zůstaneme v republice; budeme
milovati vlast i církev a svobody si jistě vydobudeme!" (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dále kol. Hillebrandovi. (Různé výkřiky. Hluk. - Srážka mezi poslanci dr. Vrbenským, Rýparem, a Šamalíkem. Vřava.)
Přerušuji schůzi.
(Schůze přerušena ve 4 hod.
25 min. odpol. - opět
zahájena v 9 hod. 55 min. večer.)