Nielen vyslúžili starší, ale i v aktívnej službe postavení mladí kňazi museli by veľkú núdzu, museli by v pravom slova smysle hlad trpeť. Keby trpeli núdzu a hlad, nemohli by sa s celou oddanosťou venovať svojmu vznešenému povolaniu, to je jasné. Poneváč som už viac než 30 rokov súkromným činiteľom cirkvi evanjelickej na Slovensku, preto pokladám za svoju povinnosť v záujme tejto cirkvi a na obranu jej zúboženého kňazstva prehovoriť niekoľko slov. Predovšetkým poznamenám, že cirkev evanjelická v bývalom Uhorsku mala zákonmi zabezpečenú širokú samosprávu, autonómiu, mala svoju cirkevnú ústavu podľa ktorej sama spravovala svoje záležitosti. Táto široká samospráva umožnila jej, že slovenské evanjelické cirkvi, slovenské senioráty, mohly vyvinúť istý odpor proti maďarizácii, mohly hlásať lásku a vernosť k slovenskému národu, mohly budiť a udržovať národné vedomie, mohly vychovať vernú inteligenciu, lebo musíme poznamenať, že s malými výjimkami celá slovenská inteligencia patrí vlastne k evanjelíckej cirkvi, a táto inteligencia bola iste významným činiteľom pri zakladaní československej republiky a bude významným činiteľom i pri jej udržovaní.
Po prevrate v januári 1919 sišli sa vedúci mužovia evanjelíckej cirkvi v Žiline na poradu a tam v záujme republiky vyhlásili, že sú usrozumení s tým, aby autonómia cirkvi evanjelíckej na prechodný čas, najďalej na dva roky bola v istej časti vyzdvihnutá z platnosti, aby niektorí hodnostári boli svojich úradov zbavení, aby generálna rada bola ministrom s plnou mocou pre správu Slovenska vymenená atď. atď.
Ale navzájom pán minister s plnou mocou pre správu Slovenska v mene republiky sa zaviazal platiť cirkvi a jej ústavom všetky tie podpory a dotácie, ktoré vláda maďarská podľa zákona vyplácala a následkom tohoto dorozumenia 30. januára 1919 vydané bolo nariadenie ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, dľa ktorého sa toto dorozumenie skutočne splnilo.
Toto je jediný právny titul, na základe ktorého cirkev evanjelická je zákonom zabezpečená, že podpory a dotácie náš štát bude povinný jej vyplácať. (Tak jest!)
Ďalší právny titul je, že počínajúc od 20. článku zákona z roku 1848, celá rada ďalších zákonov bývalého Uhorska zabezpečuje cirkvi isté podpory a dotácie. Sú to zákony, ktoré sú výslovne v platnosti udržované i u nás, a tak nenie pochyby, že oprávnenie cirkvi žiadať podpory a dotácie a povinnosť štátu, ich - dávať - je založená na právoplatných zákonoch. Ostatne túto oprávnenosť ani vláda neberie v pochybnosť, lebo na všetky patričné položky dáva isté obnosy, len že strhuje.
Evanjelický referát pri ministerstve s plnou mocou pre Slovensko vypracoval rozpočet na rok 1919, 1920 a 1921. V tomto rozpočte vykazuje ako potrebu 4,370.363 Kč, vtedy diferencia medzi rozpočtom položky ministerstva školstva a národnej osvety a medzi rozpočtom referátu pre cirkevné veci obnáša 1,187.532 Kč. Niektoré položky vláda v celom znení prijíma, ale pri niektorých robí rôzne (Hlas: Štrichy!) štrichy.
Nechcem sa púšťať do všetkých položiek, do ich kritizovania, ale hlavne vyzdvihujem len tieto:
Pod titulom kongruálnych výdajov je 502.400 Kč. Ministerstvo školstva uznalo len 163.206 Kč. Vtedy je tu diferencia 337.800 Kč. K tomu si dovoľujem poznamenať, že referentom školstva a referentom cirkevným vypracovaný rozpočet bol už prijatý dňa 9. apríla 1920 jednomyseľne v Národnom shromaždení a bola vynesená táto rezolúcia: "Vládě se ukládá, aby v poměru k dotaci evangelické církve augšpurského vyznání na Slovensku i pro evangelickou církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zvýšila do rozpočtu zařaděný peníz 930.000 Kč na 2,100.000 s platností od 1. října 1919 a dotace povolená pro evangelickou církev na Slovensku zvýšena byla na 6,170.180 Kč."
Vtedy prosím, tu je už prejavená jednomyseľná vôľa Národneho shromaždenia. Predošlí ministri financií sa osvedčili a sľúbili, že dľa tejto rezolúcie budú skutočne vyplácať. Keď prišlo k likvidácii, vtedy pán minister školstva pán dr. Šusta nariadením zo dňa 27. septembra 1920 čís. 2447 vypovedal, že "náleží tudíž uvedené církvi evangelického vyznání na Slovensku a jejím kněžím prozatím pouze zvýšení podpory podle dosud platných zákonů a předpisů uherských."
To znamená toľko, že kňazi majú dostávať zo štátnej pokladnice doplňok len do výšky 1600 Kč, ktorý má viac, nedostane nič. Proti tomu pri týchto nenormálnych pomeroch, pri tej nesmiernej drahote referent postavil sa na to stanovisko, aby i týmto biednym kňazom bol zvýšený ich plat alespoň do 3200 Kč, vtedy, aby tento plat bol doplnený po túto výšku. - Národné shromaždenie uznalo túto žiadosť za slušnú, ale pán minister jej neuznáva a hovorí, že táto rezolúcia síce je, ale že nemá žiadneho podkladu. Nuž prosím, mne sa to zdá veľmi čudným. Zdá sa mi, že jednomyseľne prejavená vôľa Národného shromaždenia je pre pána ministra dostatočným podkladom... (Hlas: Tak jest! Musí býti respektována.) a musí byť respektovaná. Následkom toho, prosím je úplne neodôvodnené, keď pán minister školstva a národnej osvety sa odchýli od toho eminentne správneho stanoviska a keď nechce tým chudákom kňazom dať 3200 Kč, ale chce ich omedziť na 1600 Kč. Ja sa pýtam pekne, či je aspoň ten najposlednejší zametač ulíc alebo ten najposlednejší pastier ovcí, ktorý by mohol existovať za 1600 Kč? To nenie možné a práve, že je to nemožné, nemá sa stavať pán minister na také stanovisko ako bývalá maďarská vláda a má uznať, že 3200 Kč je veľmi skrovné dotovanie pre kňazov. Ja by som s tohoto miesta prosil, aby slavné Národné shromaždenie uznalo, že táto diferencia pri kongruálnom doplnení 339.800 Kč je pánom ministrom školstva nedostatočne odôvodnená a že to kongruálne doplnenie má byť vyplatené tak, ako to udal referent školstva. Ďalej je tu položka, ktorú referent školstva vypočítal na 659.400 Kč, ministerstvo školstva a národnej osvety ju však vypočitalo na 254.400 Kč, je tedy diferencia 405.000 Kč. Prosím ministerstvo, stavia sa na stanovisko, že bývalá maďarská vláda určila 400 Kč, potom 200 Kč, dohromady činily podvýšky 140.000 Kč ročne. Služba obnášala len 1600 Kč. Prosím ohľadne toho, čo som tu už povedal, že tých 1600 Kč je málo. Cirkev evanjelícka a jej generálna rada následkom toho, že táto rezolúcia bola už vynesená, vypovedala, že bolo žiaducné, aby tento prídavok sa ustálil na 7 raz po 600 Kč, takže by pri 40ročnej službe kňaz mohol dostávať všetkých prídavkov dohromady 4200 Kč. Je to ospravedlnené prosím tým, že keď pri všetkých ostatných úradoch úradníci môžu postupovať do vyššej platobnej triedy, pri kňazoch je to nemožné, ten nemôže postupovať, ten nedostane zvýšenia, a preto je treba, aby sa mu alespoň takým spôsobom umožnilo, aby mohol pri vyššom veku slušne existovať.
Je tu potom, prosím, podpora na ošatenie 715.200 podľa návrhu referenta a 692.400 podľa ministerstva školstva. Tedy je tu len 22 tisíc 800 korún diferencie, je to možné len chybou v počítaní. Nebude to zásadná vec a pri tom by som prosil pána referenta, aby dopodrobna vypočítal, na akom základe je udané 715 tisíc, aby slavné shromaždenie prijalo jeho výpočet. A síce je tu 314 farárov po 1000, je 314 tisíc, pre 30 kaplanov po 1000, je 30 tisíc, pre 300 farárskych žien po 400 K, 120 tisíc, a pre priemerný počet 628 dietok po 400 K, 201.200, dohromady 715.200 K. Táto suma je úplne odôvodnená suma. Ďalej, prosím, synodálny zákon zabezpečuje, aby sa medzi potreby vradily 2% s titulom nenadálych výdavkov. To sa vždy vyskytuje pod týmto titulom, bývalá vláda maďarská skutočne dávala 2% a terajšia vláda to úplne odstranila. Tie 2% robia 72.880 K. Prosím, žiadosť cirkví evanjelíckej sa zakladá na právoplatných zákonoch, ja konštatujem, že cirkev evanjelícka nežiada za milosť a nežiada za dar, ale vlastne žiada za náhradu za tie služby a za tie obeti, ktoré v záujme kultúrnom, v záujme udržovanie školstva od dávna konala a obetave koná do dnes.
Pánovia! Môžem vám povedať, že na Slovensku mnoho cirkví platí od 50 až do výšky 300 až 500% štátnej dane pod titulom cirkevnej dane a z toho 30, 70 až 80% upotrebuje sa na udržovanie školstva i teraz. My tedy na Slovensku pod titulom udržovania škol vydáme značne viac, než od štátu žiadame a poneváč je to vlastne povinnosťou štátu udržovať školy, tedy následkom toho štát nám je povinný toto nahradiť. (Tak jest!) Prosím je rozhodne mnoho kadeakých zbytočných titulov, na ktorých by sa dalo škrtnúť, ktoré sú nie dostatočne odôvodnené, ale požiadavok cirkvi evanjelíckej je úplne slušný a spravodlivý a preto odporučujem, aby táto podpora bola ustálená v smysle výpočtov referentových. V tomto ohľade dovolím si predložiť rezolučný návrh (čte):
"Vládě se ukládá, aby podpora církvi evangelické, augsburgského vyznání, na Slovensku byla na 4,370.363 K ustálena, vztažno, aby resoluce Národního shromáždění ze dne 9. dubna 1920 byla provedena."
Pri tejto príležitosti mal by som len jednu malú poznámku. Počul som tu už viacraz výčitky, že Slovensko je pasívné, že so Slovenska prišlo len 50 mil., a na Slovensko že šly 2 miliardy. Neviem, či je tento výpočet úplne správny, ale v dobrej vôli by som varoval bratov Čechov pripomínať takých otázok, lebo že neprišlo odtiaľ ešte toľko, koľko tam šlo, tak to je nie chyba slovenského ľudu, ale je to chyba iná. Prosím, dane sa neinkasujú, nepredpisujú, tedy následkom toho nesmie sa Slovákom dávať vina, že nedávajú toľko na udržovanie štátu, koľko by bolo treba. Ďalej môžem upozorniť na to, že idú-li miliardy na Slovensko, nie sú investované v záujme Slovenska, v záujme slovenského ľudu, ale často to dostávajú tí ľúdia, ktorí odtiaľto prijdú na Slovensko. (Výborně!) Prosím v tomto ohľade zdržať sa takých poznámok, lebo slovensky cítiacich ľudí také poznámky skutočne urážajú. (Souhlas.) Nechcel by som, aby medzi nami povstalo akékoľvek nedorozumenie.
Konečne odôvodňujem žiadosť cirkví evanjelíckej i tým, že je to vlastne jediná naj spoľahlivejšia inštitúcia, na ktorou sa môže štát úplne spoľahnúť; v cirkvi evanjelíckej je nie žiadnych rozvratných a podvratných živlov, ktoré by oproti štátu brojily a proti štátu robily. (Posl. Hlinka: A kde jsou?) Ja som o nikom nehovoril, ja nehovorím, kde sú a čo sú, ale je ich dosť, to uznajú i páni z ľudovej strany. Nikoho nemenujem, hovorím len, že cirkev evanjelícka je jedným z najbezpečnejších stípov, na ktoré sa možno opreť a nenie radno, aby práve u evanjelíkov bola nejaká nenávisť alebo rozhorčenosť vyvolaná tým, že sa im jedno i druhé škrtne.
Prosím, je isté, že slovenskí
evanjelícki kňazi neboli by v stave existovať, keby nedostali
podpory. Prosím, že i tohoto roku dostali z Ameriky asi 320 tisíc
korún pod titulom podpory, ale môžeme povedať, že evanjelická
církev anglického jazyka z Ameriky sa ponúkala, že založí evanjelícku
teologickú akademiu, a to sme, prosím pekne, odvrhli, neprijali,
s tým odôvodnením, že naše vláda otcovsky sa stará o udržovanie
našich škôl, tedy, že takýchto milostí nechceme. Prosím, aby sme
na budúcí čas neboli snáď odkázaní na to, aby sme nemuseli snáď
inak jednať, než sme dosiaľ jednali. Odporučujem preto, aby rezolúcia
bola jednomyseľne prijatá. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní)
Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi panu posl. Warmbrunnovi.
Posl. Warmbrunn (německy): Ctěné dámy a pánové! Naše stanovisko k státnímu rozpočtu vůbec může býti jen příkře zamítavým. Toto odmítnutí dostavuje se, sledujeme-li svoje socialistické zásady, které jsme odhodláni po zkušenostech, které máme se shroucením kapitalistických, vojenských států a zejména po zradě, po notorické zradě právního socialismu, hájiti rozhodněji a ještě více beze všeho kompromisu nežli kdy dříve. Toto odmítnutí dostavuje se, pozorujeme-li, v jakém poměru jsou k sobě vynaložené sumy na jednotlivé resorty. Naše odmítnutí musí býti však nejrozhodnějším a nejohnivějším protestem proti tomuto státnímu útvaru, který se vyklubal jako produkt soustavy, o které jsme mysleli, že katastrofou světové války jest již odstraněna, která však zase vstává z mrtvých, tak jako by se nebylo nic stalo, tak jako by proud krve a slzí nebyl se převalil přes tyto lidi a nebyl k nim mluvil.
Pánové! Číslice v rozpočtu mluví však jasnou a zřejmou řečí. Mluví proti všem řečem a proti všem ujišťováním vašich ministrů, presidenta a všech stran zřejmě a jasně, že jste vojenským státem a nikoli kulturním, a to vojenským státem nejhoršího starého druhu. Kulturní výše státu a tím, dle mého názoru, jeho oprávněnost závisí na poměru, v jakém jest obnos, který vynakládá na vzdělání a zjemnění své generace, k obnosům, které vydává na svoji obranu. Jen tento poměr nám praví, jak vysokou jest vzdělanost státu. A pozorujme tento poměr dokonale a nezoufejme! Těchto směšných 600,000.000 proti 3.500,000.000 na vojsko. To jest ještě méně než pětina, to jest 4 1/2%. O rozpočtu kulturního státu mohlo by se jen tehdy mluviti, byl-li by tento poměr obráceným. Mimo to žijeme - a já to budu vždy a vždy opět prohlašovati - po největším úpadku kultury, po úpadku, který jest větším než hospodářský úpadek; ano, my žijeme pravděpodobně před likvidací západního intelektu vůbec. Člověk by tedy myslil, že po dojímavém vyhynutí milionů lidí bude vůle po obnovení škol a vzdělávacích ústavů něčím samozřejmým. Imperativ uraženého lidského svědomí, tak silný, jak mocný byl zločin, musil by vcházeti do lidských obydlí všech kapitalistických států, kdyby takové zařízení bylo skutečně tím, čím býti má, totiž mozkem a duší lidu, zrcadlem jeho vůle. Za těchto 608,000.000 nedá se školství ani tak udržeti, jak bylo v bývalém Rakousku. Jest nutno zdůrazniti, že klesáme hluboko pod hladinu rakouské péče o školství. Bude u nás tisíce dětí, které budou nuceny zůstati bez školního vyučování. Proč? Protože byly zrušeny nyní školní expositury, které rakouský stát loyálně vydržoval, ony expositury v zapadlých vesnicích, horách, kde třebas nebylo zákonem předepsaného počtu žactva.
Byly zde předneseny číslice různými řečníky, kol. Špatným a kolegou dr. Schollichem, avšak pánové, tyto číslice - kterým neupírám věcnosti, zejména v řeči kolegy Špatného - jsou opět a opět jednostrannými, neboť neměly by se školy jednoho národa dohromady sčítati, nýbrž měly by se školy obou národů sčítati, německé a české školy, a musil by se vypočítati průměrný počet žáků v jedné školní třídě. Tu byste měli mnohem větší počet dětí, které musí tísniti se v jedné třídě, než tomu bylo za starého režimu. Dnes obnáší tento počet asi 65 dětí. Kromě toho jest 45% učeben, zejména na menších školách, dle starého školského zákona nedostatečných. Jsou to zatuchlé, přímo úplně nezpůsobilé místnosti. Tyto číslice objevují se právě za tohoto způsobu školní reformy, kterou jsme až dosud vykonávali. Tato školní reforma nebyla ničím jiným, než že jsme - sčítám německé a české školy - asi 1000 škol zavřeli za dobu, ve které zatracované sovětské Rusko 2000 škol založilo.
Ministerstvo školství nazývá se - pravděpodobně na rozdíl od Rakouska - ministerstvem školství a národní osvěty, to jest "für Schulwesen und Volksaufklärung" či zřetelněji přeloženo "für Volkserhellung". Rcete, jakými číslicemi v rozpočtu odůvodňujete tuto národní osvětu? Těmito třemi miliony? Co tím chcete osvítiti, nebo lépe řečeno, komu tím chcete něco namlouvati? Kancelář presidentova sama stojí naproti tomu 8,000.000. Na lidové vzdělávací kursy, které jsou nejdůležitějším z celé lidové osvěty, dali jste do rozpočtu obnos - nesmějte se - asi 60.000 K, ani zdaleka ne tolik, kolik obnáší plat amerického vojenského přidělence. A na knihovny v celé republice dali jste žebrácký groš 300.000 K, což nestačí ani na opravy aut presidiálních kanceláří. Protestujeme proti prolhanosti a proti klamu, kterým se chce na základě tak směšného obnosu 3,000.000 K buditi ve veřejnosti zdání, že by se tomuto systému skutečně jednalo o něco, jako jest národní osvěta. Šlo-li by o skutečné číslice rozpočtu, tak bych vám radil, abyste toto ministerstvo raději pojmenovali ministerstvem kultu, protože na kultus jste dali 50,000.000, t. j. mnohonásobně více. Avšak to jest charakteristickým pro tento stát a jeho systém, že chce za každou cenu zahaliti na venek to, co jest de facto, co jest skutečností, že však duch v rozpočtu jest úplně tím starým, jakým byl v bývalém státě, že tam jako tady na stejné resorty činí se stejne veliké náklady, jen že se přizpůsobí dnešní době poměry valutní. Pánové, tu se mělo říci: zastavme, tu se mělo říci: učiňme veliký skok, avšak vy jste se ani nepokusili, abyste se z těchto kolejí dostali. S matematikou mohli byste se přirozeně proto také dostati ke stejnému cíli, jenže o něco rychleji, protože žijeme v době revoluční. Všimneme-li si důkladněji rozpočtu na školy - za těchto dvacet minut není mně to možno, za této soustavy není ani možno, aby poslanec dostal vždy slovo, tím méně, aby dostal se ke slovu lid - všimneme-li si zevrubněji rozpočtu na školy, srovnáme-li náklady na školství nižší, střední a vysoké, i když připočteme k tomu příslušné výdaje, které platí země, jest nám zdůrazniti, že se v tomto školním rozpočtu třídní charakter celého školského organismu projevuje nezakrytě. Výdaje na nižší školy - to řekl již kolega Houser - nejsou v nijakém poměru k výdajům na vyšší školy; zmenšování počtu škol, které za této soustavy bylo nutným, protože stát nepomáhá zemím nutnými příděly, jest políčkem ve tvář proletariátu.
Tím není dotčena německá buržoasie a němečtí kapitalisté tak, jak jsou dotknuty dělnické děti, děti továrních dělníků, děti domkářů a drobných rolníků. Těm jste zavřeli školní třídy, těm jste vzali nejprostší možnost učiti se.
Proti tomuto zavírání škol, protože jest hlavně namířeno proti vzdělávání se proletariátu, musíme vznésti žalobu proti státu. Tento stát jediný dostal se do pozoruhodného stavu, že zakročuje četnictvem a policií proti vzdělávacím požadavkům chudých sklářů v severních Čechách, když chtějí si zříditi sami z vlastních peněz po velkých námahách školní třídu, kterou jim stát nemohl dáti.
Žalujeme proti uzavírání škol, protože vybičovala nejšovinističtější národnostní vášně a staví do cesty nejhorší psychologické těžkosti skutečné vychovávací reformě, myslím lidské reformě, vychovávací reformě, která by musila začíti s odstraňováním nedorozumění ve škole právě u lidí v tomto státě, kteří jsou národnostně poštvaní a - dovolte mně to slovo - jsou národnostně nejvíce poblázněni.
Cítíme se povinnými, abychom právě nyní za národnostních orgií, které provozuje obojí buržoasie, německá i česká, a do kterých zatahuje mládež - vzpomeňme si jen školní stávky - volali: Není neštěstím, chodí-li německé dítě do české školy, není neštěstím, chodí-li české dítě do i německé školy, jest však neštěstím, že německé i české dítky do škol toho druhu, opakuji to ještě jedenkráte, do škol toho druhu chodí, ve kterých se vštěpuje a glorifikuje duch kapitalistického společenstevního řádu.
Takové školy, ať jsou českými nebo německými, jsou semeništěm kapitalistické lži, semeništěm národnostní buržoasie, jsou naplněny ještě duchem klerikální a dynastické doby, jsou vším jen ne semeništěm lidského vzdělání, jak by to vyžadovala vážnost světové katastrofy, která projevuje ničivý rozsudek proti naší školní kultuře. Naše školy jsou slabými domky z karet stavěnými uprostřed prolhaného společenstevního řádu, společenského řádu, který přímo se ubijí. Tyto školy jsou přímo k posměchu, když pateticky vyučováním a naukou chtějí učiti pravdě, dobru a krásnu, kdežto skutečný život venku před okny školy jest výsměchem vší pravdě, dobru a kráse, protože panuje tu hospodářská a státní soustava, která sleduje zásadu o lži, zisku a lichvě. Měli bychom všechny důvody, abychom se krásně spojili ke školní reformě, avšak ke skutečné a rozhodné, hluboké reformě, která proniká až do života, která se snaží člověka změniti, k reformě, která by se zde v tomto státě specielně především ujala úlohy, ideologií nacionalismu, jehož buržoasiemi jest používáno jako míče, aspoň z hlav dorůstající generace vymýtiti, aby pro svoji národnostní poblouzněnost nebyla tak nešťastnou, jako jest nynější generace. Bylo by možným docíliti toho důkladnou revisí, zejména dějepisných předmětů a vůbec celého učiva a především vyučováním českých a německých dětí ve společných školách, a zvykáním na sebe a vzájemným poznáváním na hříštích a ve vyučování zahájiti. Takový by byl první krok pro školní sblížení se v lidsko-socialistickém smyslu. (Poslanec inž. Jung [německy]: Jste Vy idealista!) Pane Jungu, Vy nemůžete nikdy chápati takový idealismus. Na místě toho snažila se vláda, aby docílila pravého opaku a aby zavíráním škol zatarasila psychologicky půdu pro takovou školskou reformu. Neboť mezi buržoasií jsou dítky svými otci strhovány do boje o školy. Jestliže pan Prokeš nám v poslední době zde chtěl namlouvati, myslím, že tomu tak bylo za generální debaty - jak nutným bylo zavírání škol, a kterého jsem jen zvoláním tázati se mohl, zda toto jednání, protože pan Prokeš jest socialistou, lze nazvati socialistickým, budiž jemu ještě toto dále řečeno: Socialista, pane Prokeši, nezavírá škol. Proč? Protože školy jsou místem osvěty. Toliko socialisté rázu Habrmanova a Tusarova zavírají školní třídy, kteří proto učinili dobře, že se se sobě rovnými spojili ve vlastní klub. Oni nemají ničeho více společného se socialismem, oni nezastupují zájmy proletariátu, který hledá v socialismu jedinou záchranu. Socialistickým by bylo, změny jazykového území, které po převratu byly podmíněny, jak na německé, tak na české straně - bylo tak nutným, zavřeli jste 200 tříd a škol - vyrovnati přesunutím školních tříd a sice tak, že by se sice třída se sedmi dítkami, jak praví pan Prokeš, zavřela, za to však tam, kde jest 90 nebo 100 dětí, otevřely dvě nové třídy. Socialistickým by bylo, nezavírati ani jediné školy, ani jediné německé třídy, za to však tolik českých škol a tříd zříditi, až by byl dosažen německý počet.
Mohli jste rekvirovati zámky, kláštery a městské budovy, keťasy z jejich hnízd vyhoditi, měli jste kapitál donutiti, aby stavěl školní budovy. Jen jediného jste neměli práva činiti a sice to, co jste učinili, že jste školní třídy zrušovali, nota bene školní třídy, které náležejí nejchudšímu lidu. Socialismu, který tak učinil a který to kryl, musí býti proletariátem stržena maska s obličeje.
Nemá smyslu, když návrhy ve školském rozpočtu chcete něco zlepšovati. Rozpočet byl hotovým a pevně stanoveným dříve, než jste nám jej předložili. Všechny návrhy zůstanou na papíře. Bylo by to jen slabomyslností a neodhalením klamu, anebo namlouváním něčeho národu, co tento od sněmovny vždy opět jako pomoc očekává. V rámci takového rozpočtu chcete působiti pro vzdělání a obnovu nynější generace, která jest nejzbídačilejší v tělesném a duševním směru? Takovým rozpočtem nedají se vychovati ani starorakouští byrokraté, tím méně pak nové lidstvo.
Dejte si říci, doba vyžaduje jiného
výchovného cíle, musíte dostati jiný lid, doba - nelekejte se
- vyžaduje komunistického člověka, a dejte si to ještě jedenkráte
říci, doba a též lidstvo nebude míti dotud pokoje, dokud nenajde
komunistického člověka, člověka, který přes úzkoprsost veškerého
měšťáckého státního cítění a přes úzkoprsost a nesmyslnost jeho
by našel cesty do komunistického cítění životního a světového.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu "pro" přihlášenému řečníku p.
posl. dr. Budayovi.
Posl. dr. Buday: Slavná snemovňa! Nám Slovákom, najmä nám zo slovenskej ľudovej strany, často vytýkajú s mnohých strán, že prichádzame s obžalobami. Áno, prichádzame s nimi, ale máme k tomu dobrú príčinu. Každý, kdo nestranne pozoruje slovenské pomery, uznáva - a bolo to uznané i s najvyšších miest - že na Slovensku sa dialy a žiaľ, dejú sa i dosiaľ mnohé neprístojnosti a nesprávnosti, ktoré potom vyvolávajú mnohú nespokojenosť a trpkú rozhorčenosť. A túto nespokojenosť nenapravíme mlčaním. Jedno múdre slovenské porekadlo hovorí: Nemému dieťaťu ani vlastna matka nerozumie. Tedy tie nesprávnosti musíme odkryť, chceme-li ich napraviť. Ale kde? Keď to robíme na verejných ľudových shromaždeniach, hovoria nám, že tým ľud ešte viac rozhorčujeme. A keď to robíme v časopisoch, nakoľko ich neškrtne kruté pero cenzorovo, povedia to isté. Ovšem najsprávnejší spôsob je, jednotlivé nesprávnosti súkromne a dobroprajme sdeliť príslušnym vrchnostiam. Leč, slavná snemovňa, tu z vlastnej zkúsenosti hovorím: tie vrchnosti ponosu vypočujú, nad kriklavými prípadmi sa i pohoršia, sľúbia okamžitú nápravu, ale na nápravu darmo čakáme týždne, mesiace. Všetko ostáva pri starom. Zbýva nám tedy len táto cesta, abysme tu pred tvárou slavnej snemovne predniesli svoje sťažnosti. A keď to robíme, verte, slavná snemovňa, máme pri tom dobrý úmysel. My svoj slovenský národ milujeme a strachom trnieme o jeho budúcnosť a sme z tej duše presvedčení, že tá budúcnosť slovenského národa je zabezpečená jedine v československej republike. Slovenský národ s československou republikou stojí a s ňou i padá. (Výborně!) To je naše vlastenecké kredo, aspoň tak vlastenecké ako pánom dr. Vanovičom spomínané vlastenectvo slovenských evanjelikov, lenže my to vlastenectvo toľko na Slovensku na jazyku nenosíme a pre hmotný zisk nevyužitkujeme ako oni. (Výborně!) A práve preto, slavná snemovňa, my to ťažko nesieme, keď vidíme, že vzmáhajúcou sa nespokojenosťou na Slovensku sa oslabujú základy našej republiky. My si prajeme, aby základy tie boly upevnené. A ako lekár dobrou diagnózou lieči chorobu, tak my poukázaním na príčiny nespokojenosti usilujeme túto nespokojenosť odstrániť. A ja prítomnej debaty o rozpočte školstva a národnej osvety chcem použiť jedine na to, aby som poukázal na nesporný a najhlbší prameň nespokojenosti na Slovensku, ktorý sa javí práve v kulturnej, školskej a osvetovej našej politike. (Tak jest!) Na tieto nedostatky musíme poukázať a musíme sa snažiť, aby boly riešené a odstranené. Pan minister školstva a národnej osvety v jednej svojej odpovedi na našu interpeláciu hovoril, že on všemožne usiluje o to, aby na stredných školách slovenských, pokiaľ možno, boli aplikovaní Slováci. Pripúšťam, že pán minister školstva snáď i tento dobrý úmysel má. Ale čo z toho, keď tento jeho úmysel maria českí profesori na Slovensku. (Tak jest!)
V Trenčíne na katolíckom gymnáziu po čas prevratu bol medzi inými profesormi i Mikuláš Horniak. Znám ho už hodne mnoho rokov. Slovák nielen rodom, ale i duchom; práve preto s radosťou ochotne ostal v službách našej republiky. Leč netrvalo to dlho, asi po 3, 4 mesiacoch odchádzal, odchádzal, ako mi to sám osobne povedal, jedine a výlučne preto, lebo ho českí kolegovia bez všetkej príčiny prijali veľmi nedôverčive a chovali sa proti nemu nekolegiálne, ani do konferencií profesorského sboru ho nevolali, nepripustili.
S trpkosťou odišiel do Maďarska, ale jeho slovenské srdce sa tam cítilo cudzím, tiahlo ho nazpät, aby mohol svojmu slovenskému národu slúžiť, a preto v minulých prázdninách požiadal ma, aby som mu sprostriedkoval prijatie na Slovensko. Podarilo sa. Pán minister školstva a národnej osvety ho vymenoval za riadneho profesora na reálnom gymnáziu v Novom meste nad Váhom. Lež pán minister mieni a profesorský sbor mení. Totíž keď sa učitelia o tom dozvedeli, jednohlasne sa proti nemu vzopreli a neprijali ho do svojho lôna, a na ich naliehanie ministerstvo školstva bez udania príčiny jeho vymenovanie odvolalo. (Slyšte!)
Poznamenávam ešte, páni, že ani mne sa nepodarilo zistiť príčinu jeho odvolania, i keď som chodil k ministerstvu a dozvedal som sa na to. Táto událosť spôsobila v celom okolí strašnú rozhorčenosť, že českí učitelia nechcú medzi seba ani jednoho Slováka. Tak súdila verejnosť. Ale ja to spomínam pre niečo iného, slavná snemovňa. Ja kladiem otázku, čo asi mohlo byť príčinou jeho odvolania a čo bolo príčinou toho, že tí jeho kolegovia českí ho napred neprijali do konferencií a potom ani do svojho stredu ho nechceli prijať. A tu je jediný možný dôvod, preto, že sa obávali, že Slovák im bude krížiť ich zámery ohľadne protikatolického vychovávania v školách. (Výborně!)