Místopředseda Buříval (zvoní):
Udílím slovo dalšímu řečníku panu kol. Najmanovi.
Posl. Najman: Vážení pánové a dámy! Ze socialistických stran bylo zde tvrzeno, že nynější náš rozpočet jest rozpočtem nadržujícím kapitalistickým třídám a měšťáckým vrstvám. Mohl bych říci, že částečně naše socialistické strany mají v té věci pravdu. Rozpočet, jak jest nám předložen, skutečně nadržuje kapitalistickým třídám, skutečně nadržuje velikému kapitálu, ale také velice těžce se dotýká, a velice těžce poškozuje vrstvy střední, poškozuje najme živnostnictvo a obchodnictvo.
Pan ministr řekl nám zde a projevil radost nad tím, že rozpočet jest v rovnováze. My bychom jistě vítali tato slova, poněvadž ona by byla nejlepší zárukou toho, že náš stát jest na dobré cestě. Ale my, přihlížíme-li blíže, vidíme, za jakých okolností se stalo, že rozpočet se dostal do rovnováhy. Vidíme, že vláda sice na jedné straně mluví a říká, že jest nutno, aby ceny veškerých výrobků se snížily, aby se ceny odpoutaly, ale ve skutečnosti sama nečiní ničeho pro to, aby se tak státi mohlo. Naopak vidíme, že hledá a zavádí celou řadu nových nepřímých daní, které přirozeně nemohou vésti k tomu, aby ceny zboží klesaly, aby se snižovaly, nýbrž musí vésti přirozeně k tomu, že ceny zboží dále stoupají a stoupati musí. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.)
Vidíme, že ovšem jsme na tom daleko lépe než v jiných státech, na příklad v Polsku, kde státní rozpočet končí deficitem 15 miliard marek, kterýžto deficit hradí se tím způsobem, že se natiskne za 15 miliard nových peněz, bankovek. Takovým způsobem pomáhají si také vídeňští státníci v německo-rakouské republice. My však vidíme, že by nebylo potřebí u nás sahati k novým značným daním, nýbrž, kdyby bylo ministerstvo financí více věnovalo péče k tomu, aby postihlo daněmi velký kapitál, zisky různých syndikátů, bank a pod. (Výborně!), nebylo by bývalo potřebí, aby ministr financí dnes žádal nás o zvýšení daně z obratu z 1% 2%. Kdyby byl p. ministr Hotowetz využil vhodné doby a prodal cukr, nebylo by dnešní tísně. Panu ministru Hotowetzovi nabízela se za cukr cena 26-30 dolarů za 1 q. Pan ministr ovšem tehdá cukr prodati nechtěl, čekal a říkal, že ho neprodá dříve, dokud cena cukru nedostoupí 45 dolarů za 1 q. Dějiny cukerní spekulace znají největšího spekulanta, kubánského velkoobchodníka Mariana. Ten svého času spekuloval také s 1 milionem q cukru, skončilo to také velmi zvláštně. Náš pan ministr Hotowetz v této věci i tohoto kubánského velkoobchodníka s cukrem daleko předčil. On spekuloval s cukrem, kterého měl 3 mil. metr. centů. Podle toho také ty důsledky vypadaly. Dnes nabízí se cukr do Německa za 5 dolarů z Ameriky 1 q, takže přijde cizí americký cukr dnešního dne do Německa za 9 - 10 K.
Kdyby se býval cukr prodal včas, kdyby se bylo využilo vhodné příležitosti, byl by ministerstvu financí vznikl značný zisk, značný výtěžek a nebylo nutno sahati k novým daním, které dnes pan ministr financí navrhuje. A já, když prohlížím rozpočet, tu setkávám se se zajímavým zjevem. Vidím, že výdělková daň z podniků veřejně účtujících má vynésti 96,462.000. A já skutečně nad touto číslicí žasnu, a divím se, jak je to možné, aby u nás v dnes ní konjunktuře, kterou skutečně tyto podniky měly, tento výnos daní byl tak malý, byl tak nepatrný. Ale my vidíme, že dnešního dne, co se dnes děje, za vlády pana ministra Hotowtze, to jest věc, která skutečně mluví. (Posl. Zeminová: Je to odborník!) Odborník, který vyrostl v kanceláři, který ale praktickému obchodu naprosto nerozumí. Prosím, co se děje při rozdělování v pododboru koloniálním, jsou, vážení pánové, příšerné věci. Mám zde doklad, kdy rozdělovala se káva při úřadě pro zahraniční obchod, a sice bylo rozděleno 460 vagonů následujícím způsobem: Československá obchodní společnost dostala 42 vagony kávy a, vážení pánové, víte, kdo v této československé společnosti jest? Tam je pan Kotek, Petr, Krejčí, Pešina a Macák. Tři z těchto pánů jsou v tomto odboru, který tuto kávu rozděloval. Ovšem p. Kotek nespokojoval se, že přidělil kávu pro československou obchodní společnost, kde je správním radou, a nechal si přiděliti 3 vagony kávy také pro sebe. (Slyšte!)
Máme zde společnost pro zahraniční obchod. Této společnosti pro zahraniční obchod bylo na př. přiděleno 15 vagonů kávy. V této společnosti pro zahraniční obchod jsou pánové: ředitel Souček z České banky, ředitel záložny Bělohlávek, ředitel Karásek z Pozemkové banky a Simek, ředitel Záložního úvěrního ústavu. Prosím, vidíte, jakým způsobem v těchto syndikátech se obchoduje? To není ničím. My vidíme, že "Siex" akciová společnost dostala 80 vagonů kávy. A kdo jest tato akciová společnost "Siex"? Tato akciová společnost "Siex" byla založena s kapitálem 1 milionu korun. A tato cena kávy obnáší 24 milionů korun. To jest zajímavé! Akciová společnost, která má 1 milion provozovacího kapitálu, dostává příděl kávy v ceně 24 milionů, a je zase zajímavo vidět... Informoval jsem se u jednoho obchodníka a ten řekl, že v tomto pododboru pro koloniální zboží jest vzájemně se podporující společnost (Hlas: Na vyžírání republiky!) a na poškozování skutečných a řádných obchodníků. Tam jsou ti páni v těch různých syndikátech a ústřednách funkcionáři, kteří sami o sobě. rozhodují a sami si tu kávu přidělují.
Je tam pan Černý a ten je v tomto pododboru také a přidělil si kávu pro "Siex", kterého je ve skutečnosti čelným funkcionářem. Je tam Humburger, Lampleta, který si přiděloval kávu sám pro sebe a pan dr. Rein, společník fy Kulík, který si přiděloval pro firmu Kulík. Ale mimo to také ještě akciová společnost "Siex" dostala 80 vagonů kávy. Kdybychom to tak prohlíželi, viděli bychom, že celkem 8 těchto společností dostalo 3,108.000 kg kávy. Naproti tomu 60 velkoobchodníků z celé republiky obdrželo pouze 1,450.000 kg kávy. (Posl. Zeminová: Kde je ta káva? Káva není ke koupi!) Ta teprve přijde; syndikáty ji teprve později přivezou a snad se objeví. Je úžasno, že taková akciová společnost jako "Siex", která má akciový kapitál 1 milion korun, koupila kávy za 24 milionů korun; uvažme, co musila vydělati! Kdybych počítal malý zisk, jen 2 K na 1 kg, přijdu k číslici, že společnost na této kávě musila vydělati nejméně 1,600.000 K. To je jen káva, kde je to ostatní zboží?
To jsou jistě zjevy, které, když jsem v této slavné sněmovně o nich posledně mluvil a volal po zrušení ústředen, tím více mne nutí volati po tom, aby konečně tomuto zlořádu kapitalistickému byl učiněn jednou konec a byly jedenkráte odstraněny tyto syndikáty, které jsou pijavicemi právě tak, jako ústředny. (Tak jest!)
Je zajímavo, že kdybychom chtěli o té věci mluviti, viděli bychom, že většina pánů, kteří v těchto komisích rozhodují, přináležejí ke straně, z jejíž řad vyšel také pan ministr Hotowetz. Je již nejvyšší čas, aby konečně jedenkráte došlo, jak jsem již řekl, ke zrušení těchto syndikátů a naprostému uvolnění, poněvadž vidíme, že na př. u rýže, která je v úplně volném obchodu, cena klesla, že je jí dostatek. Tak se stává, že potom několik takových vyvolenců dostane příděly pro sebe a veliká spousta legitimních obchodníků ve skutečnosti nemůže dostati ničeho. Prosím, rozdělovalo se 8 vagonů čaje! Nerozdělily se řádným odborníkům, obchodníkům, nýbrž rozebraly si je zase společnosti a ty je budou prodávati dále. Stal se případ s citrony. Rozdělovalo se několik vagonů citronů, ale legitimní, staří obchodníci nedostali vůbec z toho přídělu, ale takoví lidé organisovaní v těchto společnostech to dostali. (Hlas: A dělali kyselé obličeje z těch citronů. Posl. Zeminová: A kdo to zakládal?) My ne! (Veselost.)
Pánové, to není k smíchu, musíme uvážiti, že když se ucházeli o ty citrony obchodníci z Budějovic a z Plzně, řekli jim ti pánové: Ještě se to nerozdělovalo. A když se za krátkou dobu hlásili opět, řeklo se jim: Už je to rozděleno, nedá se nic dělati.
Kdyby byly tyto bankovní zisky zachyceny, jakož i zisky těchto syndikátů, musila by jistě položka, která zde ve způsobu výdělkové daně je, býti daleko větší, než ve skutečnosti je, ale vidíme i jinak. Mám zde na příklad zajímavý případ, jak si některé banky počínají. Naše ministerstvo N. O. mělo velikou spoustu nepotřebných obleků a bot. Ucházeli se o to legitimní obchodníci, kteří se dožadovali, že to koupí a rozprodají. Ministerstvo N. O. řeklo, že se to prodá těm, kteří to dají přímo do konsumu. A co se stalo? Prodalo se to ostravskému bankovnímu ústavu s r. o. v Mariánských Horách a tento bankovní ústav český nabízí to firmě Smrž v Brně německým dopisem. To jsou zajímavé věci. Ministerstvo N. O. nechce to prodávati vetešníkovi, prodá to bance a banka to nabízí vetešníkovi, ovšem česká banka nabízí to po německu.
Dále proskočila novinami zpráva,
že pan ministr Engliš přijde nám s novým zvýšením daně
z piva. Protestoval bych proti tomu co nejdůrazněji, aby byl tekutý
chléb nějakou novou daní postižen. (Veselost. Hlas: Šaratice!
Posl. Zeminová: To je slabší než voda!)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Nevyrušujte rečníka!
Posl. Najman (pokračuje):
Pánové s agrární strany by se měli starati hodně o to, aby
toho ječmene bylo co nejvíce, aby v pivovarech mohlo se vařiti
lepší pivo, aby se to nemuselo nazývati šaraticí, nýbrž aby to
byl skutečně tekutý chléb. Já bych protestoval proti tomu co nejdůrazněji,
aby když to chcete nazývati tekutým chlebem, aby věc, které nutně
potřebují naši nejchudší lidé, byla jim pro drahotu odnímána,
poněvadž vidíme, že ti bohatí si koupí víno, že jim naprosto na
tom nezáleží, je-li víno dražší nebo ne. (Hlasy: Pivovary na
to konto zdražily již pivo! Tady je nálada abstinentní!)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Nevyrušujte rečníka!
Posl. Najman (pokračuje): To pivo beztak mohou píti jen abstinenti, poněvadž jeho obsah alkoholický jest příliš nízký.
Pokud se týče položky tabáku, musíme si stěžovati na pana ministra financí na to, co se dnes děje se zabíráním trafik a prodejem tabáku. Vidíme, že veliké trafiky, které skutečně vynášejí, ponechávají se lidem zámožným - a prosím i v Praze, na př. na Vinohradech máme takovou trafikantku, která by mohla pracovati, které je asi 26-27 let - je to dcera po generálovi anebo po kom - má jmění, všeho dost, té se trafika nevzala, ale celé řadě malých lidí, malých živnostníků, malých obchodníků, kteří bez této trafiky nemohou existovati, se trafika zabírá. I v celé řadě jiných měst jsme svědky toho, že velké trafiky, velké sklady tabákové, které vynášejí ne tisíce, ale desetitisíce, se dosavadním majitelům ponechávají, ale celé řadě malých obchodníků, anebo hostinských, kde trafika tvoří součást jejich existence, se trafiky zabírají. Ministerstva sice tvrdí, že zodpovídají dotazy poslanců, jak sděleno na schůzi předsedů. Ale my jsme podali v této věci celou řadu dotazů a stížností na pana ministra financí, ale nedostalo se nám v této věci vůbec naprosto žádné odpovědi. (Hlas: Maličkost, za rok dostanou něco!) Za rok dostanou něco, když je trafika přebrána a když ten člověk byl dávno již připraven o svou existenci.
Při otázce mincovnictví vidíme, vážení pánové, že naše ministerstvo financí dosud nezmohlo se na to, aby se čelilo nouzi o drobné. V té věci byli jsme předstiženi elektrickými drahami a dokonce v Mladé Boleslavi firma Laurin-Klement již také razí desetihaléře. Já mám obavu, že ty peníze, které dnes vydaly železnice, které vydaly naše elektrické podniky, budou více cirkulovati po Praze než na elektrice. Přál bych si, a bylo by to jistě nutno, potřebno, aby bylo konečně sáhnuto k tomu, aby drobné mince byly raženy, aby tak obchod nemusil pracovati se známkami, nemusel používati známek a jiných podobných věcí.
My jsme již tolikráte žádali a tolikráte jsme se domáhali toho, aby byly již jedenkrát provedeny volby do odhadních komisí, poněvadž je tomu skoro 9 namnoze 10 až 12 let, kde jsou stále ještě staré odhadní komise, jichž členové postupem doby vymřelí jsou doplněni (Hlas: Spicly!) ne svobodnou volbou, nýbrž pravidelně jmenováním berních úřadů, které jmenují různé špicly, a dle toho ty výměry daní vypadají. Vidíme, že tyto výměry mezi obchodníky a živnostníky jsou tak příšerné, že celé řadě živnostníků a obchodníků se zabavuje poslední jejich majetek. (Hlas: Mají předepsány větší daně, než co činí jejich majetek!) Mají předepsány často větší daně, než je celý jejich majetek. A je jim také často hrozeno, jako se stalo v poslední době v Luži, když se někdo nedostaví na dražbu zboží, odveze se celý majetek toho dotyčného obchodníka do Vysokého Mýta a tam se tento majetek pro dlužné daně prodává. Naproti tomu vidíme, že při vyřizování a vymáhání daní u továrníků se tak nepostupuje. V Králové Dvoře n. L. jest celá řada továrníků, kde jim daně za několik let nebyly vůbec předepsány.
Vážení pánové, přál bych si, kdyby také náš ministr financí působil k tomu, aby zavedeno bylo cejchovnictví ambulantní, které jest zavedeno v Italii a které se tam osvědčilo.
Nebudu déle unavovati a končím
tím, že si jistě přejeme, aby stát dostal, čeho k svému vývoji
potřebuje, ale přáli bychom si také, aby v této věci skutečně
spravedlivě bylo postupováno, aby zatěžováni byli daněmi velcí
a bohatí lidé, a neříkám přímo, aby byli šetřeni, ale
aby spravedlivě bylo postupováno vůči střednímu stavu, živnostnictvu
a obchodnictvu. (Výborně! Dlouhotrvající potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Rečnicka listina druhoj skupiny je vyčerpaná, pristúpime ku skupine III., totiž k rozpočtu ministerstva školstva a národnej osvety. Je to kapitola XIII. a XIII A.
Prihlásení sú dosiaľ rečníci: "pro" Špatný, Horák, dr. Kramář, dr. Vanovič, dr. Lukavský, dr. Buday; "proti" dr. Schollich, Kostka, Deutschová, Fischer, Houser, dr. Feierfeil V., Kaiser, Warmbrunn, dr. Petersilka a Hillebrand.
Ako prvému rečníkovi "proti"
udeľujem slovo p. posl. dr. Schollichovi.
Posl. dr. Schollich (německy): Ctěné dámy a pánové! Jakkoli by bylo lákavé trochu šířeji se rozhovořiti za dnešní rozpočtové rozpravy a trochu ostřeji vzíti pod lupu všeobecnou politiku tohoto státu, chci se přece obmeziti a vyňati toliko otázku školskou a důkladně si na ni posvítiti.
Jako lze si o charakteru člověka učiniti správný obraz jen tenkrát, všimneme-li si projevů jeho života, porovnáme-li, jaké obnosy vydává na nezbytné potřeby života a jaké na tanec a zábavy a jako ho prohlásíme za nesvědomitého marnotratníka a kejklíře, jsou-li posléze zmíněná vydání příliš vysoká, tak musíme i život státu podrobiti ostré kritice se stejného hlediska. K tomu poskytuje nám rozpočtová debata nejlepší příležitost. Peněžní prostředky, vynakládané na jednotlivé obory, umožňují nejsnáze posouditi celý duševní směr státní vlády. Z porovnání číslic rozpočtu republiky na rok 1921 vysvítá, že vydá se na úplně zbytečné a neproduktivní hraní si na vojáky 2.386,830.110 K, ale že jest k disposici pouze 608,344.891 K pro vyučování, tak důležité a přinášející pro budoucnost bohaté požehnání. Tím se stát charakterisoval sám jako ryze vojenský.
Mohlo se očekávati, když se v posledním roce promrhalo tolik miliard, jež byly vrženy do jícnu molochu militarismu, při čemž, jak známo, obmezily se ostatní úkoly nejkrajnější měrou, že ujme se poznání, že jmenovitě v nejbližších létech, kdy budou hojeny rány, způsobené válkou, musí se nejhojněji pamatovati na vyučování a vzdělávání lidu. Ale k takovému poznání nemohla se vláda naší demokratické republiky ještě povznésti. Nepoznala ještě, že v dnešní době hospodářského poklesu, ba úpadku, plné nejspletitějších sociálních, hospodářských a národních sporných otázek, může býti nalezena cesta z tohoto labyrintu jen všeobecným prohloubením lidového vzdělání. Tyto velké ideální a hospodářské problémy, jimiž se přítomnost zabývá, žádají s neúprosnou nutností, aby se vyučování prohloubilo a rozšířilo, nikterak zkracovalo. Se stanoviska státu lze chápati, že domnívá se pečovati o svoji bezpečnost tím, když zřídí velkou armádu, ale soudím, že tato snaha musí ustoupiti positivně hospodářské a kulturní stránce; konec konců jde o to, hledáme-li připojení k západu nebo východu. Po stránce kulturní nemůže býti žádné pochyby, že se musíme přimknouti k západnímu kulturnímu ideálu, jelikož východní orientace vrhla by nás zpět o staletí. Proto musí býti jmenovitě kulturnímu oboru věnována nejširší pozornost, poněvadž zmatky v duševním oboru jsou dnes přímo hrozné.
Jenom tím, když se odstraní, pozvolna se zlepší a upevní také hospodářské poměry.
Po mém soudu byl ještě jeden důvod pro lepší dotování a to státní forma. Stát nazývá se s pýchou demokratickou republikou. Jak se však ve skutečnosti jeví účinkování této demokracie a republiky? O smýšlení opravdu demokratickém v širokých vrstvách obyvatelstva, jmenovitě u panující české časti, není ani stopy; jsme republikou bez republikánů. Bylo by naléhavě nutno, aby toto chybící smýšlení osvojovalo si české obyvatelstvo ve školách a prostřednictvím lidového vzdělání, při čemž bych návštěvu takových kursů vřele doporučoval také pánům poslancům českým, kteří byli v bývalém revolučním shromáždění; neboť jimi namnoze vydané zákony nedýší demokratickým duchem, jsou, jak hned dokáži na základě školského zákonodárství, přímo v nejostřejším rozporu s opravdovou demokracií.
Z těchto důvodů jest nejostřeji odsouditi, že na školství a vyučování vynakládá se 4˙31 procenta úhrnného státního rozpočtu, na vojenské pak 16˙21 procenta. Oproti škole nemůže býti stát ani dost štědrý a požehnání vysoce vyvinutého školství jeví se ve státě tisíceronásobnou formou. V této republice jsou ovšem vůdčí mužové panujícího národa jiného názoru.
Jest rozhodně pochopitelno, že řidičům státu jest úzko z neuvěřitelného vzrůstu výdajů na správní aparát a naskakuje jim husí kůže. Shledávám pochopitelným, ozývají-li se stále a stále hlasy, že se musí šetřiti, ale, velectění, že šetří se právě na školství, že zavírají se školy a třídy právě proto, aby se ušetřilo několik tisíc nebo desettisíc, dokazuje nejlépe, co státníci nebo řekněme lépe, náhradní státníci této republiky soudí o potřebě vzdělávání svých poddaných a jak je chtějí v budoucnosti podporovati. Šetřte, velectění ministři, kde chcete, - mohl bych vám ukázati na nesčetná místa ve správě, kde jste zbytečně zřídili nesčetně nová místa pro české úředníky a umístili tam protekční děti. Šetřte při výdajích na propagandu, na tajné denuncianty a pod. Setřte především na vojenských vydáních, nikdy však na školství a vyučování. Není důstojno kulturního státu škrdliti na tomto poli a my Němci v Československé republice musíme se v první řadě brániti proti takové úsporné soustavě, poněvadž se dosud především prováděla proti nám. S odůvodněním, že naše - školství bylo vyvinutější, díky zvláštní péči rakouské vlády, než české, vedl se v tomto státě od převratu neúprosný boj proti německému školství, který jest výsměchem každému pojmu o spravedlnosti a péči o vybudování školství dle potřeb času a jemuž padlo do dnes za obět více než tisíc německých školních tříd a přes 30 škol.
Ctěné dámy a pánové! Toto jednání bude vždy a zůstane skvrnou na cti českého jména a nikdy nebudeme ho moci vám zapomenouti, jest nejšpinavější skvrnou na štítě tohoto domněle demokratického státu. (Souhlas na levici.)
S úřední české strany, a to předsedou zemské školní rady v Čechách dr. Metelkou bylo ve schůzi zemské školní rady dne 30. září 1920 rdoušení německých škol odůvodňováno tím, že podle zprávy zemské školní rady z roku 1918 připadá na německých školách na jednu třídu 50-53 žáků, kdežto na českých 60 a že proto muselo dojíti k vyrovnání. Pravil dále, že zřídily se nové české školy a že proto se zřetelem na náklad tím vzniklý musely býti německé školní třídy s menším počtem žactva zrušeny, po případě německé školy obmezeny.
Ctěné dámy a pánové! Nechci zkoumati správnost tvrzení, zda-li průměrný počet žáků jest skutečně menší na německých školách než na českých. Chci poukázati jenom na skutečnost, že má býti podporován vývoj českého školství na útraty německého, Jest to stanovisko důstojné kulturního národa? Kdyby předpoklad byl správný, byli by museli čeští zmocněnci zřizovati nové školy tak dlouho, až by nastalo domnělé vyrovnání. Proti tomu nesměl by nikdo něčeho namítati a ani my nebyli bychom toho učinili, jelikož soudíme, že Čechové mají si zříditi tolik škol, kolik jich potřebují. Ale ukojovati vlastní potřebu vzdělání na útraty druhého národa, snižovati jeho lépe organisované školství, abychom mohli povznésti vlastní, není kultura, nýbrž nekulturnost a zpátečnictví. (Souhlas na levici.) Něco takového nemělo by se nikdy vyskytnouti u tak vysoce vyvinutého národa, jakým Čechové chtějí býti.
Statistika také ukazuje, že Němci mají procentně více jedno- a dvoutřídních škol, což se vysvětluje jejich osídlovacími poměry v méně schůdných horských krajinách. Z toho lze také beze všeho vyvoditi, že tyto třídy mají a musí míti namnoze menší počet žactva, než třídy v úrodné rovině, kde bydlí Čechové. Tento problém nelze proto jednoduše řešiti početním průměrem. Tvrdím ještě jednou, že jest veřejnou kulturní hanbou českého národa, chce-li domněle lépe organisované německé školství snížiti a tím postaviti na roveň českému, místo aby v ušlechtilém závodění zdokonaloval vlastní školství. Jest nezodpovědno snižovati městské školy na úroveň vesnických škol, poněvadž snad vlivem války a všech jejich následků poklesl počet žáků pod zákonné minimum 80, jež jest beztak příliš vysoké a potírá se už po desítiletí.
Zacházení českých zmocněnců s německým školstvím odporuje však také mírové smlouvě, sjednané ve St. Germain en Laye, jež zaručuje Němcům plnou svobodu v kulturním oboru, zavazuje stát, aby dal k disposici přiměřenou částku z veřejných prostředků na školské potřeby národních menšin, dále na umožnění veřejného vyučování v menšinových jazycích.
Tento boj proti německému školství, který slaví pravé orgie jmenovitě počátkem každého školního roku, slouží panujícímu národu v první řadě k tomu, aby snížilo se všeobecné vzdělání německého národa, aby zakrněla jeho mládež tělesně a duševně. Čechové zužitkovali aspoň v tomto případě pozoruhodné pokyny a vysvětlivky, jež historie dává světa znalému, a poznali, co znamenají školy a tím učitelé pro národ, pro jeho bytí a další vývoj. Škola určuje podstatně osud národa, jeho rozkvět nebo úpadek. Tuto nezvratnou pravdu pochopili správně Čechové při uskutečňování svých plánů stlačiti Němce své republiky na nižší kulturní národ a zahájili boj ve vší formě. Příslušné zákony ze dne 3. dubna 1919 a 9. dubna 1920 jsou prodchnutv tímto duchem zničení i jest nutno zabývati se tím trochu blíže a poukázati na právní podklad naší dnešní školské správy.
Naše celá školská správa spočívá na několika zemských zákonech, opírajících se o t. zv. říšský zákon o školách obecných ze dne 14. května 1869. V něm projevují se dva principy, jež nás zajímají obzvlášť dnes se stanoviska politického: 1. že lidu jest spolurozhodovati ve školské správě, 2. že národnosti uznávají se za rozhodující činitele. Naše školská správa byla teritoriálně rozčleněna v místní, okresní, zemské školní rady a ministerstvo a národnostně v německou a českou sekci těchto odvětví. Jenom nejvyšší instance nebyla národnostně rozdělena. Stát ostatně vykonával jen nejvyšší správu a dozor na školy prostřednictvím zemských a okresních školních inspektorů, ministerstvem jmenovaných. V Čechách docílilo se v r. 1890 úplného uznání národnostního práva. Tím uplatnila se právní zásada, že každá národnost jest pánem nad svými školami. Toliko v oboru tak zv. menšinových škol nebylo lze docíliti žádné dohody a tak, bohužel, nestal se skutkem přes vyjednávání zákon na ochranu menšin. Smělo se očekávati, že tyto vymoženosti starého policejního rakouského státu, jež pozvolna vyrostly z ducha času a poměrů, zachovají se v Československé republice a dále vybudují a to tím spíše, poněvadž směrodatní činitelé se vyslovili v tom směru častěji. Tak bývalý ministerský předseda Tusar 1. září 1919 v Chomutove pravil: "Ve starém Rakousku dály se pokusy nás utiskovati a mocná, stará říše zahynula naším odporem, poněvadž vládnoucí činitelé neměli dost prozíravosti. Nelze potlačiti žádného velkého národa. Nyní chceme ukázati, že jsme se něčemu naučili. Ale nejen český národ, my všichni dohromady, vy i my. Co se týče školství, ujišťuji vás, pánové, že německému školství nebude činiti se žádných překážek. Co potřebujete, abyste se kulturně vyvíjeli, dostanete. Nechceme napodobiti vzájemný boj na poli školském, na nějž jsme hleděli ve starém Rakousku. Každý národ má stejné oprávnění, nikdo nemůže mu je vzíti. Může se mu na krátko upírati, ne však navždy."
Z těchto slov ministerského předsedy Tusara, byla-li míněna vážně, jasně vysvítá, že v českých kruzích byl smysl pro stanovisko rozumu a spravedlnosti oproti Němcům, ale nebyl s to proniknouti pro všeobecnou českou mentalitu. Hned revoluční shromáždění upustilo od demokratických zásad, vytčených už v policejním státě a stanovilo dávno překonané zásady jako základ domněle novodobé, demokratické školské reformy.
Dosud neupravené menšinové školství dalo revolučnímu shromáždění především podnět upraviti nejdříve tyto školy a tak vznikl zákon o národních školách ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., zvaný zákon o ochraně menšin. Tento nový zákon měl býti zákonem o zřizování škol, stal se však pro Němce tohoto státu zákonem o ničení škol. Tento zákon jest výsměchem opravdové demokracii, neboť vylučuje úplně obyvatelstvo ze součinnosti v oboru školské správy, odnímá obecnou školu lidu, vkládá celou moc do rukou byrokrata a činí jej neobmezeným pánem nad lidovou institucí. Takové mocné postavení nebylo byrokratovi nikdy přiznáno ani ve starém policejním a úřednickém Rakousku. Tento školní zákon znamená však také veliký krok do zadu v oboru národnostního práva, znamená zapření všech těch spravedlivých zásad, jež se vytvořily během staletí ze života a prokázaly se býti správnými a spravedlivými.
Shledáte pochopitelným, že nedbání zásad za správné uznaných, jak se projevuje tímto zákonem, dále rozpor mezi slovy ministerského předsedy Tusara a činy jeho úředních orgánů musel v německém obyvatelstvu vzbuditi na snadě jsoucí myšlénku, že pravé přesvědčení těchto činitelů jest jiné, než ukazují jejich slova, poněvadž vlivem svého postavení měli by moc, aby zabránili takovým zákonům. Tento rozpor činí také srozumitelnou nedůvěru Němců k státní moci, otřásl těžce citem pro státní autoritu a byl také příčinou, proč Němci byli stále více zatlačováni od státu, jak pravím, chováním se Čechů k tomu donuceni a pohnuti. Mělo býti přece samozřejmo, že každý národ smí sám spravovati a vybudovati svoje kulturní instituce, jež jsou přece výrazem jeho kulturní výše. Zde však, v zákoně ze dne 3. dubna 1919 jest jednotlivý člověk, který jest ještě příslušníkem cizího národa, vybaven nejkrajnější pravomocí a stává se neobmezeným pánem německého školství a tím bylo celé německé školství vydáno na pospas nenávistnému řádění českých chauvinistů.