Tu již spíše uposlechnou kapitalistické státy druhých rad konference, které opět jsou na útraty proletariátu, totiž zastaviti nebo omeziti podpory v nezaměstnanosti a zrovna tak příspěvky na zlevnění chleba a uhlí a zvýšiti tarify železnice, pošty a jiných veřejných zařízení, čímž druhy zboží potřebné pro široké masy se opět zdraží a nouze pracujícího lidu se zvětší.
Jednání konference vyvrcholilo posléze v poradách o velkém mezinárodním úvěru. Finanční bída epochy poválečné nemůže však býti odstraněna při zachování kapitalistické společnosti, neboť jest možna jenom na útraty nejširších vrstev výrobních živlů společnosti a musí přirozeně vésti ještě k hlubšímu vyčerpání a únavě a konečně k zničení vyrábějících tříd. Nelze se dostati z té bídy zatížením dělnictva, malých sedláků a zřízenců. Nelze tedy nepřímým zdaňováním sehnati úroky, které jsou potřebny pro státní dluhy, na druhé straně však nelze zničením provozovacího kapitálu výrobní místa zbaviti možnosti ekonomické produkce. Přímým zdaňováním majetku může býti buď provozovací kapitál stísněn nebo budou-li majetné třídy s to, aby úbytky z provozního kapitálu svalily na dělnictvo, povede toto opatření, svalení berního břemena na dělníky, malé sedláky a zřízence k poklesnutí kulturní úrovně těchto nejcennějších vrstev společnosti a tudíž ke zmenšení výrobnosti společnosti.
Také státní úpadek jakožto jednotlivé opatření byl by při nynější situaci závazků státních dluhů a rozrušení národního hospodářství opatřením nedostatečným a nepostihne úplně jenom třídy mající statky nemovité, obchod a průmysl. Pokud však postihne jednotlivého kapitalistu, ať průmyslníka nebo zemědělského producenta, působí jako zničení provozního kapitálu a, ježto provoz nepřejde do rukou státu, stísní schopnost produkce a ochromí produktivní síly společnosti. Při tom se nesmí zapomínati, že finanční magnáti mají vždycky v moci, půjčkové papíry přesunouti na méně majetné třídy společnosti a tím po případě i při státním úpadku se vyvarovati škody.
Útraty takového ozdravovacího opatření nenesly by tudíž vlastní majetné třídy, nýbrž třídy méně majetné, požívatelé rent, malokapitalisté a takové organisace a obory průmyslu, pojišťovací společnosti, spořitelny atd., které jsou institucemi malého občanstva.
Jediné opatření, které může úspěšně zachrániti společnost z finanční, bídy není sám státní úpadek, nýbrž vyvlastnění majetných tříd jako takových, vyvlastnění veškerých výrobních prostředků, čítaje v to velkostatek, ve prospěch státu, při čemž samozřejmě vyvlastnění musí býti socialisací výrobních prostředků bez náhrady. Socialisace výrobních prostředků za náhradu neznamená nic jiného, než uložiti výrobním silám zase mrtvá břemena úrokových závazků. S tohoto stanoviska jest tudíž jediným opatřením, které může vyvésti společnost z finanční bídy, převzetí výrobních prostředků v majetek státu.
Jest jasno podle zkušeností dějin,
že tato opatření nemohou býti provedena zákonodárnou cestou měšťanské
demokracie. Tato opatření znamenají politickou revoluci, která
přivodí zřícení vládnoucí buržoasie a která má za předpoklad
zřízení diktatury proletariátu. (Potlesk německých poslanců.)
Místopředseda Buříval: Udílím
slovo dalšímu řečníku kol. dr. Kubíčkovi.
Posl. dr. Kubíček: Slavné Národní shromáždění! Hospodářství státu liší se od hospodářství jednotlivce anebo soukromé společnosti pouze svojí veřejnou povahou a mimořádným rozsahem ciferním. Jinak platiti mají v hospodářství státu tytéž zásady jako v soukromém podnikání, a zejména platiti má zásada: "Vydání říditi se mohou pouze dle příjmů".
Bohužel, této zásadě se nechce u nás rozuměti, ač každý občan na sobě sám vyzkoušeti může, zda a jak dlouho je možno vydávati bez ohledu na příjmy. Je možno, aby dělník nebo úředník, nemající jiného příjmu než ze svého zaměstnání, utrácel více, než obnáší jeho plat? Je možno, aby zemědělec, živnostník, obchodník či průmyslník, který zdroje svých příjmů, svoje hospodářství, svoji živnost, svůj obchod nechce zmenšovati, více spotřeboval nebo více investoval, než obnáší jeho soukromopodnikatelský výnos? Je možno, aby družstva, akciová společnost, společnost s ručením omezeným nebo komanditní společnost zatížily svoje výdaje anebo svůj investiční učet více, než snesou jejich příjmy? To není možné! Nehospodárný dělník a úředník brzy připravil by se o své zaměstnání, nehospodárný zemědělec, živnostník, obchodník či průmyslník by se ožebračil, nebo nehospodárně vedené družstvo či společnost brzy by upadla v konkurs. Jen tam, kde před každým výdajem, řádným či mimořádným, vzaty jsou v úvahu příjmy řádné či mimořádné, jen tam, kde se rozumně počítá a teprve po zralé úvaze vydává, tam možno mluviti o hospodářství, o správném hospodářském rozpočtu.
To, co platí o jednotlivci nebo o společnosti, platí v plné míře také o státu. Snahou zákonodárného sboru Národního shromáždění, které zvoleno bylo občanstvem naší republiky k řízení osudů mladého našeho státu, musí býti, aby rozvaha příjmů a výdajů, tedy státní rozpočet pro příští rok, svědčila, že správa státu nachází se v dobrých rukou. Pakliže při sdělávání státního rozpočtu postupuje se tak, jako při rozumném hospodářském rozpočtu dělníka, zemědělce, živnostníka atd., nemůže se chybiti.
Stát náš není nic jiného než veliké hospodářství, veliký podnik těch, kteří historií, národnostními ohledy a mezinárodními smlouvami jsou osudem spiati k hranici určitého území. Takových státních hospodářství je ve světě mnoho, malých a velkých, a jejich síla hospodářská, do jisté míry jejich kulturní, sociální a politická vyspělost, posuzuje se dle veřejné jejich bilance, to jest dle jejich státního rozpočtu. Svět a jmenovitě dohoda, jež umožnila nám samostatnou existenci našeho státu, jistě s nevšedním zájmem sleduje, zda a jak umíme sami sobě hospodařiti, zda vstupujeme do nového roku s novým hotovým rozpočtem a zda tento rozpočet možno označiti za dílo rozumných hospodářů, kteří mají na zřeteli nejen přítomnost, ale i budoucnost republiky.
Na zdělání rozpočtu pracovalo celé Národní shromáždění, všecky politické strany, ze kterých se náš zákonodárný sbor skládá. Já bych ty pracovníky rozdělil na dvě skupiny. Do prvé patří ti, kteří mají tento stát upřímně rádi a přejí si vřele jeho veliké a skvělé budoucnosti, do druhé vřadil bych ty, kteří se těžce spřátelují s tímto státem. Jsem hrdým na to, že mohu zde mluviti za stranu, která patří do skupiny prvé, a že mohu mluviti za stranu jejíž stoupenci uložili nám v parlamentě, abychom především a za všech okolností hájili existenci a budoucnost naší republiky. Býti členem strany státotvorné, znamená však smířiti se s mnohým odříkáním a jmenovitě s odříkáním návrhů na výdaje státní, které snad jsou potřebné, ne však naléhavé, které snad jsou hodně agitační, dobře by působily, ale hnaly by republiku do katastrofy. K agitační politice se strana naše v Národním shromáždění nepropůjčí. Chceme od státu jen, co jest v jeho moci a silách, a chceme dávati státu vše, co jako řádní občané jsme povinni jemu odváděti. Daleko snazší posici mají politické strany skupiny druhé. Ti neodepřou si příležitosti, aby při každém rozhovoru neprohlásili svoji nespokojenost s tímto státem. Ti klidně navrhují nemožné položky výdajové bez ohledu na to, zda je stát snese a kde stát vezme úhradu. Tato politika je velice bláhová, neboť navrhovatelé zapomínají, že řežou do vlastního masa. Kdo jest stát? Státem jsme všichni, a bude-li náš stát hospodářsky ochromen, utrpí tím každý, ať dělník či úředník, ať zemědělec či průmyslník. Jen svorná práce nás všech k lepší budoucnosti republiky zajistí nám všem životní spokojenost (Výborně!) a tak dopracujeme se jednou ku blahobytu v našem, všemi výhodnými podmínkami vybaveném státě, pak snadno vyřešíme mezi sebou bolesti sociální a rozpory národnostní.
V čem spočívají sociální bolesti? V tom, že není dostatek prostředků, aby zajištěna byla slušná existence hospodářsky slabých, aby bylo dostatek odpomoci pro nemocné, pro sestárlé, aby dítěti i dospělému dány byly záruky zdravého vývoje. A kdo může zaopatřiti dostatek prostředků, kdo může pozvolna odstraniti sociální nespravedlnost? Jen silný stát! Proto každý, kdo na mysli má sociální spravedlnost, vynaložiti musí všechny své síly k vybudování našeho silného státu. A rozpory národnostní? Bude-li náš stát tak hospodářsky silný, aby v otázkách správních, v otázkách kulturních a hospodářských mohl německým, maďarským a jiným příslušníkům naší republiky vyjíti v každém směru vstříc, pak brzy zmizí mnohé nedorozumění, jež dnes vyvěrá z nedostatku prostředků k okamžitému uspokojení. Je-li nám osudem určeno žíti a pracovati společně s jinými národnostmi v naší republice, pak máme jen vřelou tužbu, aby ony samy jako my pokládaly ji za svůj domov.
Při zdělávání rozpočtu hlavní úlohu hrála položka ministerstva financí. Ministerstvo financí jest udržovatelem rovnováhy v našem státním rozpočtu. Bez jeho přebytku 5 1/2 miliardy, který vykazuje ministerstvo financí, nebyla by možná existence ostatních ministerstev a ostatních úřadů, jejichž rozpočet z největší části jest pasivní. Aktivní rozpočet má pouze ministerstvo financí a výnos přechodných opatření válečných. Rovnováha jest u ministerstva železnic, pošt a telegrafů zemědělství, ministerstva pro zahraniční obchod a předsednictva ministerské rady. Všechny ostatní vykazují minus. To, že ministerstvo financí bilancuje svoje plus řádnými příjmy ve výši 6 1/4 miliardy proti mimořádným příjmům ve výši pouze 3/4 miliardy, jest potěšujícím faktem a svědčí o řádné soustavě našeho rozpočtu. Mezi prvními položkami rozpočtu ministerstva financí nacházíme značnou výdajovou položku 24,814.170 na revisní odbor ministerstva financí. Činnost tohoto odboru má se vztahovati na přezkoumávání přihlášek stran k daním, poplatkům a jiným dávkám a dále k revisím jiného druhu, ministerstvem financí nařízeným. Mám za to, že působnost tohoto úřadu má býti přísně důvěrná, a že k úkonům tohoto úřadu má býti používáno úředníků, kteří jsou zárukou, že úředních funkcí svých nezneužijí k novinářským útokům na strany revidované.
Poněvadž každé chvíle objeví se v tisku zprávy neznámého původu, odhalující nějakou novou aféru, ze které se na konec vyklube pouhý klep neb smýšlená domněnka, a poněvadž uveřejnění takových zpráv občas souvisí s revisí ministerstva financí zde neb onde prováděnou, navrhuji proto resoluci:
"Ministerstvu financí se ukládá, aby činnost svého revisního odboru omezilo pouze na případy řádně odůvodněné a aby revisori tohoto oddělení podléhali zvláštní odpovědnosti a zvláštní služební přísaze o zachování mlčelivosti každého jim svěřeného případu."
Mám tu na mysli nejen ochranu před poškozováním dobré pověsti našeho obchodu a průmyslu za hranicemi, který jest mnohdy z malicherných důvodů tupen před celým světem, ale také ochranu obchodního tajemství závodů revisi vystavených. Touto resolucí nemířím proti odboru. nýbrž na ochranu jeho autority a prestiže.
Hlavní zdroj státních příjmů tvoří dnes daně. Mezi nimi daně placené z výroby zemědělské a z výrobků zemědělských vykazují význačné položky. Jest to daň pozemková, daň z cukru, z líhu atd. Poněvadž zemědělství tak značným obnosem přispívá k aktivním položkám našeho státu, k jeho příjmům, plným právem domáháme se toho, aby zemědělství bylo respektováno a aby k potřebám jeho bylo přihlíženo. Dobře víme, že všechny pohromy, které světová válka způsobila, není možno odstraniti v nejbližších letech. Kdybychom měli každé chvíle přicházeti s bolestmi našeho venkova, nestačily by miliardy. Do velkých čísel sahají ztráty příslušníků našeho venkova na ceně dobytka, postiženého slintavkou a kulhavkou. Pochopíte, že plným právem mohli bychom se ozvati a žádati mimořádné pomoci pro ty, kterým padl jediný kus, určený k obdělávání polí, nebo k zásobování mlékem celé rodiny. Kdybychom my měli, jako jiné stavy v tomto směru uplatňovati své nároky na zhojení těchto bolestí a na zhojení všech bolestí, které válka způsobila, nestačila by veškerá aktiva, která náš rozpočet vykazuje.
Naše zemědělství chce si však pomoci samo. Proto, páni kolegové, nacházíte na svých stolech také návrh zákona, kterým má se zříditi zvláštní fond k povznesení výroby zemědělské. Tento fond, na který stát ze svých prostředků jen nepatrně přispěje, má býti zřízen za pomoci a za finančního angažmá všech našich kruhů zemědělských, zemědělského průmyslu, zemědělského obchodu a tento fond má sloužiti k tomu, aby v cizině nakoupeno bylo dostatek umělých hnojiv, které by zvýšily těžbu naší půdy. Tím by se docílilo, že půda naše, které nebylo možno během světové války dáti dostatek péče a pohnojení, dostala by se opět do normální plodnosti. Zde svépomoc našeho venkova přichází vstříc státu a celé naší veřejnosti, neboť akci, kterou pod vedením ministra zemědělství dr. Brdlíka kruhy zemědělské zahájily, nekonáme pro sebe, nýbrž pro všechny. Chléb, který zvelebená česká půda dá, bude patřiti všemu jejímu obyvatelstvu. (Výborně! Zcela správně!)
Rozpočet ministerstva financí byl sdělán ministrem, k němuž máme plnou důvěru a o němž věříme, že měl na zřeteli jen a jen blaho republiky. Vyslovuji-li se jménem své strany pro tento rozpočet, přece bych rád ještě doporučil k závěru některé zásady, které by měl ministr financí uplatňovati ve svém státním hospodaření. Je to především zásada paušalisování dávek a daní. Paušalisování dávek a daní v některých případech se velmi osvědčilo, na příklad při daních z obratu u cukru, líhu a p. a způsobilo, že stát byl zbaven ohromných výdajů na velký aparát úředníků, který by potřeboval k zvláštní kontrole jednotlivých případů. Daleko snazší jest přezkoumati paušál pomocí několika úředníků, nežli k stálému přezkoumávání této daně vydržovati do set jdoucí aparát úřednický. Dále bych doporučoval, aby při vybírání odborníků, ať již k odhadu majetku nebo k dobrozdání o přihlášce k dani, byli vybírání skutečně odborníci.
To jmenovitě cítíme my všichni, kteří jsme tak blízcí našemu venkovu a kteří dobře víme, jací neodbornící při různých opatřeních vládních rozhodovali a jednali o zemědělských otázkách. Nesmí se podceňovati zemědělství, ono jest světem pro sebe a jako takové také potřebuje svých zvláštních odborníků, kteří v takových případech, kde se jedná o zatížení zemědělství, musí rozuměti, co zemědělství snese a jaké zatížení vydrží.
Tento rozpočet vykazuje rovnováhu.
Já vyslovuji vřelé přání, aby příští rozpočet, který nám bude
předložen v létech pozdějších, vykazoval se již položkami ziskovými,
aktivními, aby mohl veškeré ty bolesti, které ještě tu a tam
v resolucích se vyskytují, odstraniti. Při tom vyslovuji vřelé
přání, aby tehdy, až pan ministr financí bude odstraňovati bolesti
v tomto státě, nezapomněl na náš venkov. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku kol. Palmemu.
Posl. Palme (německy): Dámy a pánové! Nouze dne nutí také mne mluviti zde k těmto kapitolám přechodného hospodářství a finančnictví. Přechod z hospodářství válečného k mírovému měl jako v každé zemi i u nás následek, že po desetiletí bude třeba ohromného množství milionů, aby byly chráněny oběti světové války před příliš velkým strádáním. Na politováníhodné oběti světové války pamatuje se v státním rozpočtu příliš skrovnou částkou. Jest velmi nutno, aby po této stránce bylo postaráno zcela jinak, než jak zde vidíte. Ale nejen to samo; přechodné hospodářství od války k míru zanechalo následkem přeměny průmyslu z výroby válečné na výrobu mírovou na jedné straně a následkem následující až do dnes trvají veliké světové krise hospodářské na straně druhé, ohromnou nezaměstnanost, kterou bylo sraženo mnoho set tisíc dělníků a jejich rodin do největší nouze a bídy. Vidíme, že na tento účel podpory v nezaměstnanosti jest zařazeno bohužel jenom 100 milionů korun, peníz, který jest příliš skrovný, než aby jenom trochu uhradil nejnaléhavější výdaje nezaměstnaných. Nezapomínejme, že tento peníz proti loňskému roku, kdy bylo rozpočteno 346 milionů korun, na příští rok jest úplně nedostatečný. I jestliže nezaměstnanosti z roku 1919 do dneška značně ubylo, musíme přes to vše konstatovati, že náš veškerý život hospodářský až do dnešní hodiny a pravděpodobně ještě na dosti dlouho jest postižen těžkou hospodářskou krisí, jejíž velikost a trvání dnes ještě nemůžeme jasně dohlédnouti. Víme jen, že velký počet odvětví průmyslu vykazuje silně zmenšené zaměstnání. Mnoho podniků muselo velmi silně redukovati svou normální dobu pracovní a pracuje se skrovným počtem dělnictva. Velký počet podniků jest úplně ochromen. Všechny známky bohužel nasvědčují tomu, že nelze tak záhy očekávati zmenšení nezaměstnanosti.
Také sazby podpor, jak se nyní poskytují nezaměstnaným, jsou úplně nedostatečné, a mně se zdá, že vláda jeví jistě velmi málo porozumění pro naši snahu způsobiti zde změnu. Při velké drahotě, která tu je, musí býti sazby podpor v nezaměstnanosti docela značně zvýšeny, má-li nezaměstnaný uhájiti aspoň holý život. Dovolávajíce se těchto uvedených důvodů, podali jsme také návrh sem směřující, který cílí k tomu, že 100 milionů korun jest považováno za příliš málo a že má býti zařazeno 300 milionů korun jakožto minimum pro podporu v nezaměstnanosti. Další naléhavá nutnost jest přede vším jiným, aby nezaměstnaní všech povolání a každého věku dostávali tuto podporu a aby se nedělaly výjimky, jak to vidíme dnes v množství povolání a jak to na příklad zase praktikují okresní správy při stavebních dělnících, takže tito dělníci nedostávají podporu v nezaměstnanosti. Podle § 1 zákona z 10. prosince 1918 č. 63 mají všichni příslušníci Československého státu, kteří jsou odkázáni na mzdu a plat služební a podléhají zákonu o nemocenském pojišťování z 30. března 1889 č. 33 nebo zákonu o bratrských pokladnách z 28. července 1889 č. 127, nárok na podporu v nezaměstnanosti. Stálý výbor vydal nařízení, kterým se zmocňuje ministerstvo sociální péče podle § 3 tohoto nařízení, aby za určitých předpokladů podpory snižoval nebo zastavoval. Konstatoval bych, že Stálý výbor ve své funkci šel příliš daleko. To jest úloha, pro kterou jest kompetentní parlament a nikoliv tento výbor. Kolega Hausmann promluvil již dostatečně o zacházení se stavebními dělníky na základě těchto nařízení výboru a mně dnes zbývá jenom, abych promluvil o zvláštním případu, kde si přejeme, aby nám ministerstvo sociální pece dalo jasnou odpověď. Svaz stavebních dělníků v Liberci zaslal 28. září t. r. pod čís. 2070 ministerstvu sociální péče dotaz, proč právě stavební dělníci jsou postiženi výjimečným stavem. V odpovědi ministerstva, dané 5. října 1920 pod čís. 6124, se to popírá a zjevně a jasně se praví, že i nezaměstnaní stavební dělníci, jejichž výživa jest ohrožena zvýšenou měrou, mají obdržeti podporu v nezaměstnanosti. A téhož dne vydalo totéž ministerstvo přes tuto odpověď následující výnos č. 15.154, který praví, že všichni stavební dělníci, kteří od 5. března až do 5. října jednoho každého roku mají zaměstnání, nemají obdržeti žádné podpory. Táži se tedy nyní, jak jest to možno, že dělník, který pracuje jen 7 měsíců v roce, může při dnešních drahotních cenách vydělati tolik, aby mohl ještě zíti 5 ostatních měsíců v roce? Dnes vycházejí takové výnosy a takové sliby, podle nichž na jedné straně dělníci obdrží slib podpory a na druhé straně se jim podpora zase odnímá.
Při této příležitosti bych však rád řekl také něco ještě ke kapitole ministerstva financí. V rozmanitých ministerstvech se vede stížnost, že ministerstvo financí se stále zpěčuje dáti k disposici potřebné částky na výplaty. Přijde-li se dnes o nějakou subvenci a do jakéhokoli ministerstva, řekne se nám: "Ano, my bychom to již rádi dali, jen kdyby ministerstvo financí dalo také svůj souhlas." Vidíme, že proti všem požadavkům každého ministerstva má finanční správa tuhou páteř a ve všech směrech se brání, jenom vůči militarismu docela bídně se ohne, tu není ani řeči o škrtnutí, tu se jednoduše beze všeho dá to, čeho militarismus potřebuje.
Přicházím tu ke kapitole, jak především jiným se jedná s kulturními institucemi v německé části země. Nehledě k tomu, že na kulturní účely vůbec se dává příliš málo, jedná se s německými institucemi docela zvlášť špatně. Nechci tu mluviti o kapitole školství a přenechám jiným kolegům, aby odbornicky promluvili o věcech těchto.
Ale musí se již říci: způsob, jakým se jedná na př. s našimi hudebními školami, je již pod veškerou kritiku. To se týká především oněch hudebních škol, které leží v nejnuznější, na průmysl chudé části Čech, jako na př. v Bečově, Přísečnici, Krumlově a Aši. V těchto krajinách jsou tyto školy nezbytnou nutností pro schopnost výdělku tamějšího obyvatelstva. Máme tu staré instituce, jako na př. školu bečovskou, která má za sebou 200 letou činnost, školu v Přísečnici, která trvá přes 25 let a ve které v této době bylo vychováno tisíce absolventů z nejchudšího obyvatelstva, kteří ještě dnes ve světě jakožto hudebníci svými znalostmi nalézají svou existenci, což by jim v jejich otčině nebylo možno. Bečov dostával dosud roční subvenci 22.000 K, Přísečnice rovněž dříve 22.000 K. Této škole byla subvence, místo aby byla zvýšena, snížena na 16.000 K, ačkoliv drahotní poměry hrají tu velkou úlohu právě tak jako u každé jiné školy. Ani 22.000 K subvence nedostačuje, aby byly tyto školy vydržovány a učitelské síly přiměřeně placeny. Tak dostává na př. učitel hudby v Přísečnici základní plat ročně 1600 K, pětiletý přídavek 200 K, drahotní přídavek 2400 K, dohromady tudíž 4200 K za rok. Jak s tím může nějaký člověk žíti? Podali jsme tudíž po té stránce návrhy, aby tyto subvence byly zvýšeny vždy na 50.000 K pro Přísečnici, Krumlov a Bečov pro každou, na 9000 K pro Aš, úhrnem na 159.000 K. Doufáme přece, že tyto návrhy také u vás dojdou přijetí. Chudé obce naprosto nejsou s to, aby nesly zvýšená břemena a již dnes nevědí, kde mají sehnati prostředky, aby se postaraly o místnosti, otop a osvětlení atd. těchto škol, které již dnes působí ohromné výdaje. Zvláště nebezpečné jest to v Bečově a Přísečnici. Nebude-li povoleno toto nepatrné zvýšení, musí dojíti v nejbližších týdnech k uzavření těchto škol. Tím bude pro obyvatelstvo těchto měst nenávratně ztracena možnost výdělku. Poukazuji dále na jedinou německou školu pro slepce v Ústí, kde toho času jest vzděláváno a chováno 32 dětí. Tato škola dostala v roce 1918 subvenci 16.730 K, 1919 subvenci 8000 K, 1920 bylo jí dosud ústně slíbeno 10.000 K. Dostane-li je, jest posud otázka. Nyní má tato škola roční přírůstek 8-10 dětí, takže v 8 školních letech sejde se 64-80 dětí. Aby se umístilo těchto 60-80 dětí, jest nutno bezpodmínečně zříditi ke škole přístavbu, tudíž nejen zvýšiti státní subvenci, nýbrž vedle toho jest nutna také několikaletá roční splátka na stavbu, aby tato jediná německá škola pro slepce, kterou máme, byla vskutku ve své životní existenci zajištěna. Tato škola jest jedna z nejlepších škol, které vůbec existují. Další naléhavou nutností jest, aby státní správa převzala německou obchodní akademii v Plzni. Loňského roku přejal stát beze všeho českou obchodní akademii v Praze. Německá obchodní akademie v Plzni, která byla založena v roce 1894 a která má toho času 428 žáků a 12 učitelských sil, jest jediná německá obchodní akademie od Cmuntu až nahoru k Chebu. Myslíme, že nežádáme příliš mnoho, doufáme-li, že český stát převezme i tuto obchodní školu, jejíž požadavek činí 285.000 K ročně a že ji bude vydržovati. Pak bych se rád ještě zmínil o tomto: Dříve ve starém Rakousku byl tu v politické zemské správě nouzový fond, t. zv. fond krajkový, loterní a fond nouzový, ze kterého každé osadě v Krušných horách, kde existovaly státní krajkářské kursy, na žádost těchto obcí beze všeho byly poskytovány každoročně subvence na zapravení věcných potřeb a k bezplatnému opatření učebné místnosti, jejího udržování, osvětlování atd. Tato nouze sice je zde, avšak od roku 1918 byly také tyto subvence úplně zastaveny.
Jak si má nyní pomoci tato chudá obec, která i tak již neví, co má dělati, aby sehnala tento požadavek. Bylo by naléhavě nutno, aby vláda i zde se snažila dáti těmto obcím k disposici potřebné prostředky z tohoto fondu. Předpokládám, že u všech stran této sněmovny nalezneme tolik zdravého smyslu pro kulturní nutnosti všech národů, že ve zmíněných věcech budou také povoleny subvence, o něž se ucházíme. Dále bych rád poukázal ještě na jedno: Ministerstvo financí obdrželo zmocnění vybrati nedoplacené daně, které uběhly do 31. října 1918. Radil bych naléhavě panu ministru financí, aby toho vybírání nechal. Především tu jde o nezaplacenou daň z příjmu, která posti hne veliké masy, dělníky. Naše dělnictvo není dnes s to, aby zaplatilo staré nezaplacené daně, a jestliže je budete vybírati násilně, nastane v dělnictvu ohromné, hluboké rozhořčení.
Jak naše ministerstvo financí podporuje vývoz, podotkl bych tímto: Na př. při skle a porcelánu, jež se zasílají do Ameriky a Anglie zabedněny v sudech, jsou vagonové zásilky prohlíženy finančními orgány na hranicích, nejsou-li v nich potraviny. Prosím, vagony, které jdou do Anglie a Ameriky! Tyto sudy jsou na hranicích otvírány, zboží vytahováno, často poškozováno, krátce a dobře zachází se s nimi takovým způsobem, kterým vzniká největší škoda. Bylo by naléhavě nutno, aby ministerstvo financí dalo pokyn celním úřadům, aby prováděly kontrolu v továrnách zkouškami namátkou, ačkoliv tyto zkoušky jsou vlastně docela zbytečné. Neboť koho v Československu napadne, posílati potraviny do Ameriky neb Anglie, když občané ve vlastní zemi nemají co jísti? Tak, jak tu postupuje ministr financí, právě tak jde s ním ruku v ruce ministerstvo železnic, aby toto ztěžování dělalo stále větším a citelnějším. Poukazuji na obtíže přidělování vagonů, zvláště pro vývoz.
Na příklad továrna na porcelán podala ředitelství v Plzni žádost o vývoz vagonu porcelánu do Rumunska. Na to obdržela tuto odpověď: "Odpovídajíce na Váš dopis ze 7. t. m., oznamujeme, že přidělujeme vagony pro vývoz přesně podle direktiv, které dává ministerstvo železnic. Bohužel nebylo nám v poslední době povoleno dodati vagony pro cizinu."
V poslední době nebylo našim továrnám
vůbec možno obdržeti vagony pro cizinu. Tak se znemožňuje každá
průmyslová činnost. Za to má však ministerstvo financí kdy vydávati
jiné výnosy. Mám tu jeden; jest od ústředního ředitelství tabákové
režie a praví se v něm: "Podle výnosu ministerstva financí
z 15. září 1920 připomíná ústřední ředitelství, že neúplná nebo
jenom částečná znalost českého jazyka způsobuje menší použitelnost
úředníkovu, takže není plně kvalifikován. To se oznamuje všem
úředníkům, aby každý z nich znal své povinnosti a aby si
byl vědom následků při nesplnění jejich." Všichni úředníci,
kteří bezvadně plnili svoji povinnost po 20 až 30 let, jsou tedy
diskvalifikováni a stavěni za lidi, kteří tam dnes přicházejí.
Jen když umějí česky, pak jsou kvalifikováni! Co provádějí v podnicích
svou neschopností, o to se vláda nestará ani v nejmenším.
Za takových poměrů jakožto sociální demokraté jistě nemůžeme býti
s to, abychom věnovali něco vládě a hlasovali pro rozpočet.
Ani nejkrásnějšími řečmi se nám nepomůže. Čeho potřebujeme v tomto
státě, to je především jiným méně nákladná reklama pro republiku
v cizině, nýbrž vážná střízlivá správní práce uvnitř, která především
může vytvořiti možnost, aby ozdravělo celé naše finančnictví a stát.
Pokud budou v tomto třídním státě trvati tyto poměry, budeme hlasovati
proti rozpočtu. (Potlesk něm. poslanců.)