Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Junga pro tento výrok k pořádku!

Posl. Knirsch (pokračuje): Myslím, začne-li se projednávati položka o ozbrojené moci, že náleží přece na křeslo ministr národní obrany, jeho zástupce nebo některý odborný referent. Totéž platí o ostatních resortech. Řečníci však mluví dnes před prázdnými ministerskými křesly a jen někdy nahlédne některý ministr dveřmi, jak se zdá, aby se podíval, není-li dlouhá, pustá rozprava ještě ukončena. Zápasil jsem již v dnešní předsednické poradě proti tomuto promrskávání, bohužel marně. Jednací řád této sněmovny neskytá nám, jako poměrně malé straně, bohužel žádné jiné možnosti, než vznésti proti tomuto postupu svůj rozhodný odpor také s tohoto místa. (Souhlas na levici.) Předesílaje tento protest, chci vyjmouti z přehojných odborných kapitol jen tu, která vývody pana ministra národní obrany v branném výboru stala se zvlášť časovou. Je to kapitola o branné moci. Pan kol. Mayer mi mnohé již přebral, tak že se mohu krátce vyjádřiti.

Nekázeň - mírně řečeno - v naší armádě stále více se vzmáhající, která doznala posledními událostmi v Chebu, Aši, Teplicích, Liberci, Praze atd. tak pronikavého osvětlení před tuzemskem i cizinou, byla příčinou, že pan ministr národní obrany předstoupil před nás s návrhy k odpolitisování armády. Způsob, jakým pan ministr chce řešiti tuto otázku, jest příznačný pro ducha, jímž dnešní držitelé moci jsou oživeni.

Pan ministr shledává příčinu tohoto zlořádu v armádě ve volebním právu vojáků. Podle náhledu páně ministrova, jejž přednesl ve výboru, dlužno selhání vojáků přičísti tomu, že v důsledku svých státně-občanských práv zataženi jsou do boje stran, do politického denního zápasu, svedeni na nepravou kolej, i vidí pan ministr v odnětí práva volebního vojákům prostředek, aby kázeň v armádě byla opět zřízena, pokud se týče upevněna.

Podmínečně shoduje se zajisté s věcí, že volební právo vojáků přispělo ke zpolitisování, a to ke zpolitisování, jež vysmívá se duchu, jímž měl by býti naplněn voják národnostního státu. Nebylo to však volební právo samo, jež působilo zhoubně na kázeň, nýbrž zneužití práva vojákova pro násilnickou politiku vládnoucích činitelů proti utlačovaným národům tohoto státu. České strany mnoho si na tom zakládaly, že zřídily jedno z nejdemokratičtějších volebních práv. Nuže, v době obecních voleb měli jsme příležitost poznati demokratického ducha českých držitelů moci.

Pan kol. Mayer zmínil se již o této smutné kapitole. Tisíce českých vojáků byly svým časem k vykonání svého volebního práva vrženy do německých měst, aby tato města pomocí českých vojáků byla majorisována. Lze se tedy diviti tomu, že čeští vojáci činí se nyní i bez rozkazu vykonavateli počešťovacích zámyslů? Nechť pan ministr odstraní jakékoli zneužití volebního práva vojáků vládou a správou vojenskou, nechť ale nedotýká se základních práv státně-občanských, také vojákům přiznaných, proti čemuž my němečtí národní socialisté co nejrozhodněji se ohražujeme. (Souhlas na levici.) Čeho však na vládě, správě vojenské a českých stranách požadujeme, jest úplné znovuzřízení armády na podkladě systému miličního.

Po našem soudu bude armáda jen tenkrát platným činitelem v rukou vlády, bude-li nepolitickou a bezpodmínečně spolehlivou. Nepolitickou bude jen tenkrát, budou-li její zařízení tou měrou vyhovovat sociálním a národním požadavkům, aby byla odňata politickým snahám stran a národnostnímu boji. Spolehlivou bude armáda v tomto národnostním státě jen tenkrát, budou-li vedle jiných předpokladů na poli politickém také zařízení armádní umožňovati všem příslušníkům státu bez rozdílu národnosti nezištnou oddanost k státu a dovolovati, aby také voják směl se přiznati jako svobodný, přímý muž svého národa. Musí tudíž býti při zřízení vojenské moci v nejvyšší míře dbáno národnostní otázky.

Další utváření, jakož i každá novota u jednotlivých oddílů bude se potom moci státi jen dle jednotných a věcných směrnic a nebude záviseti na kolísání národnostních bojů. Armáda bude se moci potom plně a zcela oddati svému nejpřednějšímu úkolu, mírovému výcviku a výchově mladistvých vojáků. Po našem soudu musí armáda býti obecným statkem všech, neboť k jejímu udržování přispívají všechny národnosti stejnou měrou tím, že ji dodávají své syny a platí daně.

Podle těchto zásad zřízena jest armáda švýcarská. Nemýlím-li se, domáhají se i někteří dosti významní čeští politikové přeměny tohoto vězeňského státu v tak zvané vyšší Švýcarsko; cesta, kterou se ubírá pan ministr národní obrany, nevede do vyššího Švýcarska. Ctěné dámy a pánové! Armáda jest dnes jen výtvorem a nástrojem imperialistických držitelů moci v tomto státě. A pokud jím jest, nemůžeme jí věnovati sympatie, nemůžeme jí také povoliti prostředky k jejímu vybudování, aniž můžeme míti pro ni cit a pochopení pro její hmotné požadavky. Budeme tudíž hlasovati proti státnímu rozpočtu. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan kol. dr. Labay.

Posl. dr. Labay: Slavná snemovňa! Nám Slovákom stále sa vytýka, že len kričíme a ponosujeme sa, bez toho aby sme mali k tomu bársakú príčinu, bársaký základ. Hovoria nám, veď máte ministerstvo, ba ministra s plnou mocou pre Slovensko, teda môžete byť spokojní. Je síce pravda, vážení pánovia, že máme ministrov, ale títo sú úplne bez moci, to sú len ministri na papieri, a že skutočne sú bez moci, to ste sami dokázali pri sostavovaní našeho rozpočtu. Hľadím do rozpočtu, je tam rozpočet ministerstva vnútra, ministerstva N. O., ministerstva spravedlnosti, ministerstva financií atď., len rozpočet ministerstva s plnou mocou pre Slovensko nevidím.

Tedy pánovia, sami musíte doznať, že si robíte z národa slovenského posmech a sypete mu piesok do očí, keď tvrdíte, že má moc a právo, lebo vlastne nemáme nič. Pánom s českej strany sa ani nedivím, týchto úmysel a cieľ poznám: centralizovať všetko, a aj ten najmenší znak svojráznosti slov. národa odstráňiť, ale divím sa Slovákom z národnej slovenskej strany roľníckej a pýtam sa ich, kde boli, keď sa rozpočet sostavil a oni ako vládu tvoriaci politikovia brali učasť v sostavení rozpočtu, čo robili a prečo sa o to nestarali, aby minister s plnou mocou pre Slovensko dostal tiež svoj rozpočet. Potom sa pánovia nečudujte, že sme nespokojení s pomerami, keď sa nám na cielej čiare krivdí.

Čo sa týka rozpočtu ministerstva vnútra, dovoľujem si v krátkosti prehovoriť o administrácii na Slovensku. My Slováci už pod maďarským režimom sme si sťažovali a ponosovali sme sa na to, že administratívni úradníci počínajúc od hlavného župana až do posledného žandarma, robili politiku v prospech maďarizácie a na úkor našich slovenských národných práv. Keď prišiel prevrat, mysleli sme si, že sa v tom ohľade stane náprava, ale bohužiaľ sklamali sme sa. Nestalo sa nič, opačne, dnes sa ešte viac politizuje, dnes každý župan je exponent niektorej politickej strany, a menovite na Slovensku každý župan je exponent národnej roľníckej strany. (Odpor). Ja som tej mienky, že úradník musí byť úradníkom a nesmie politizovať, nech koná svoju povinnosť administratívneho úradníka, ktorou povinnosťou je plniť zákony a nariadenia. Pýtam sa vás, môže-li taký úradník, ktorý je exponentom niektorej politickej strany, spravedlive plniť zákony? Myslím, že nie! Povinnosťou jeho by bolo plniť zákon pre každého občana spravodlive, ale keď je exponentom socialistickej alebo národne-roľníckej alebo ľudovej strany, on vždy bude nadržovať tej strane, ku ktorej patrí, To je tedy vlastne slabosť a chyba v našej administratíve. Ja som to vytýkal predošlým vládam, že za županov na Slovensku vymenovaly exponentov jednotlivých politických strán, ale menovite vytýkam to dnešnej vláde, ktorá je vlastne úradníckou a ktorá by sa mala tým viac starať o to, aby tam boly vymenovaní za županov úradníci. Prez to sú županmi menovaní zase exponenti národne-roľníckej strany. Či možno od toho župana žiadať, aby správne plnil zákon, keď je exponentom strany? Je samozrejmé, že bude jeho strane nadržovať a bude robiť rozdiel: Ty si ľudák, agrárnik, socialista atď. Ale nielen že on si počína strannícky, ale on robí istý nátlak na jemu podriadeného hlavného slúžneho a žandarma, a keď toto aj nerobí, ten hlavný slúžny i ten žandarm preto, aby sa zalichotil županovi, vykonáva nariadenia tak, ako sa to županovi ľúbi. To je chyba, županmi by sa mali vymenovať úradníci, ktorí nenadržujú ani tej ani onej strane, ale ktorí pre každého spravedlive plnia zákon. To isté môžem povedeť i o našich četníkoch. Človek sa tomu musí až smiať. Keď ľudová strana svolá na Slovensku ľudové shromaždenie, to sa ich dostaví desať, ale keď sa v krčme bijú, tak nie je videť četníka. Na schôdzu neprijdú, aby udržovali poriadok, ale aby špiclovali. Koľko politických procesov na Slovensku je, tie oznámili len četníci, ktorí prišli dávať pozor, čo rečník hovorí. A kdo troška ostrejšie kritizuje, povedia o ňom, že búri proti republike.

Čo je vlastne povinnosťou toho četníka? Četník je poriadok udržujúci orgán. Má zabezpečiť bezpečnosť života a udržovať poriadok. U nás sa to ale nerobí. U nás četník politizuje a pri udržovaní poriadku nadržuje vždy tej strane, s ktorou súhlasí. A potom sa dejú také prípady ako na pr. v Rybárpoli u Ružomberka. V textilnej továrni utvorila sa tam všeodborová organizácia kresťanských robotníkov. Tamojší sociálni demokrati nemohli to ovšem tak ľahko zniesť, zavolali si na pomoc četníkov. Ti preháňali a citovali členov po úradoch, že vraj búria proti republike, ač práve tí ludia sú takí jednoduchí, že vôbec ani rečniť nevedia, nikdy na shromaždení neboli, a len preto ich prenásledujú, že vstúpili do kresťanskej odborovej organizácie. Ale to nie je dosť, sociálni demokrati sa nespokojili s týmto, oni šli ďalej. Hodili týchto robotníkov na najhoršie miesta, najhoršiu prácu im dali, ale keď videli, že ani takto ich nemôžu previesť k sebe, chopili sa ostrejšieho spôsobu: 26 októbra si zavolali 11 četníkov na pomoc, za ich asistencie zavreli továrňu a nepustili kresťanských robotníkov do nej. Ja som sa náhodou interesoval o tú vec a prosím, odpovedali mi: My sme boli tam na to, aby sme udržovali poriadok. Oni teda indirektne podporovali ten nezákonitý postup sociálnych demokratov, to je ten poriadok, ale ešte ani to nebolo dosť. Naší robotníci mali ten rozum, že keď nemohli jednou branou prijsť vošli do fabriky druhou branou. Sociálni demokrati 9. októbra sosbierali robotníkov a prišli na nich päsťmi, kopali ich, strkali, slovom násilím ich vypúdili z fabriky. Na dvore zase stáli četníci a dívali sa so založenýma rukama, ako ich sociálni demokrati bijú. Zase mi hovorili: My sme tam boli, aby sme udržali poriadok. Zase dovolili sociálnym demokratom, aby kresťanských robotníkov kopali a bili.

Vidíte, to je ovocie, keď sa dovolí četníctvu, aby politizovalo. Z toho je zrejmé, že četníci súhlasili s tým a cítili sa sociálnymi demokratmi a v duši sa tešili, že nabili kresťanským robotníkom.

Podal som v tejto veci interpeláciu, ale neviem či minister vnútra v tejto veci zakročil a četníkov potrestal. (Posl. Čuřík: To je házení hrachu na stěnu, vláda se dívá na to se založenýma rukama!)

Musím ešte niečo vytknúť vláde, menovite ministerstvu vnútra, totíž to, že vládne kruhy s istou nedôverou sa chovajú proti slovenskej administratíve, proti slovenským administratívnym úradníkom, nielen proti maďarským, ale i proti slovenským úradníkom. Oni majú viac dôvery k českému četníckemu strážmajstrovi, než k tomu opravdovému Slovákovi, hlavnému slúžnemu alebo v miestach s magistrátom policajnému kapitánovi. Na priklad minister alebo župan pýtá sa v istej zaležitosti na mienku hlavného slúžneho alebo policajného kapitána, ten tú mienku pošle, ale minister alebo župan sa s tým neuspokojí, on tú mienku znova pošle četníkovi, alebo četnickému strážmajstrovi a síce tomu, ktorý je podriadený vyše spomenutemu hl. slúžnemu, aby ju preskúmal podľa jeho vôle odobril alebo neodobril. Pánovia, to je anarchia, to je nemožný stav, lebo vlastne tým tupíme autoritu toho úradníka. Ako bude respektovať četník alebo četnícky strážmajster nariadenia hlavného slúžneho, keď vlastne on kontroluje jeho úradný výkon a keď minister na jeho odporučenie dáva mienku a nie na odporučenie slúžneho. Tento systém nielen v tom ohľade, že tupí autoritu, ale škodí t. zv. československej vzájomnosti, na ktorú sa tak často odvolávame, lebo slovenskí úradníci - je to predsa hanba, keď dá ich mienku kritizovať četníkovi s istou žiarlivosťou alebo povieme si to uprímne s istou nenávisťou sa chovajú proti ostatným českým úradníkom.

Mal by som ešte prehovoriť v krátkosti o notároch. Ten notár robí vlastne najťažšiu úlohu a v našom rozpočte sa ministerstvo veľmi nepostaralo o nápravu ich platov. Ten notár je prvý stupeň administratívnej vrchnosti, on sa priamo stýka s roľníkom, so sedliakom, a viete, čo to znamená dnes po svetovej válke, keď ten Slovák, roľník, je tak opojený tou slobodou, že nerespektuje úradnika. Notár má ťažkú úlohu a predsa je špatne platený. Nemá z čoho žiť a je potom prinútený zabývať sa hospodárstvom, alebo privátnymi vecmi, aby mohol si niečo vyrobiť, aby mal z čoho byť živý, a jeho úradná práca potom stojí. Preto by som sa tešil, keby bolo o notárov lepšie postarané.

Nielen pod maďarským režimom, ale i dnes je nám nepríjemné, že sa nám úradníci starajú o politiku a miesto aby konali svoju úradnú povinnosť, kritizujú tú či onú politickú stranu a k tomu ešte zneužívajú svojej úradnej moci. Preto, keď budeme hlasovať pre rozpočet ministerstva vnútra žiadal by som, aby sa na celej čiare vykonalo odpolitizovanie úradníkov od župana až po toho posledného četníka (Výborně! Potlesk!)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan kolega Heeger.

Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno! Rozpočet a jeho kapitola o ministerstvu vnitra poskytují nám zcela dobrou možnost, abychom uvažovali o demokratických zařízeních tohoto státu. Jest pravda, že jste provedli demokratickou volební reformu, která jest sice poněkud nepůsobivou, protože jest tu nedemokratický jednací řád s iniciativním výborem a náhražkou za § 14, avšak i když by nebylo všech těchto vad krásy, přece by se neměl pravý, skutečně demokratický stát spokojovati s demokratickou volební reformou, nýbrž musil by především, a na to jest hlavně mysliti, zdemokratisovati celé správní ústrojí. Až dosud nic se neudělalo na tomto poli a zejména ne v oboru správy. Vidíme pravý opak, vidíme, že správa až dosud spočívá na soustavě státu vrchnostenského, vrchnostenské moci a na tom založeného centralisovaného byrokratismu. Jest starodávnou zkušeností a skutečností, že nemůže býti demokracie tam, kde panuje vrchnost, že to jsou dvě podstatně cizorodé věci, které nedají se srovnati a sloučiti. Tento druh vrchnostenské moci jest viditelným ve všech zařízeních tohoto státu a veřejném životě. Potřebujeme nahlédnouti toliko do rozpočtu a vidíme nápadně vysoký počet politických zřízenců a úředníků, jichž jest ne méně než 6015. Již v bývalém Rakousku byl nákladný byrokratismus proslulým a zdá se, že i v tomto státě není tomu jinak. Nápadným jest zejména rozmnožení úřednictva v ryze německém jazykovém území. Ač v těchto územích nastalo zcela neoprávněné dávání úředníků na odpočinek, ač tímto způsobem počet úředníků a zřízenců z národnostních důvodů byl zmenšen, přece jich tam vidíme nápadně vysoký počet, rozmnožení českých úředníků; toto rozmnožení nastalo jistě přede vším jiným v těchto čistě německých územích proto, aby se zabránilo, aby se příliš mnoho po německu neúřadovalo. Ano, opravdu jsou některá okresní hejtmanství, kde byli přiděleni okresním hejtmanům t. zv. čeští aktuárové. Ve skutečnosti jsou tito čeští aktuárové okresními hejtmany, oni vládnou, oni mají vliv na celou úřední činnost. Tento způsob úřadování má přirozeně za následek právní nejistotu a přirozeně též zjev, že obyvatelstvo pozbývá důvěry k takovému úřadování. Takové poměry se nedají udržovati. Proto žádáme, když mluvíme o demokracii a když myslíte, že jste utvořili demokratický stát, aby především byla odstraněna soustava byrokratického panství. Žádáme národnostně oddělené okresy, které by si vládly samy svobodně volenými sbory. Žádáme vsak též, aby úřednictvo těchto sborů bylo voleno lidem samotným.

Avšak nejen že máme byrokratismus vrchnostenského státu, my vidíme, prohlížíme-li státní rozpočet podrobněji, že tento stát jest kromě toho také ještě vysloveným policejním státem. Vidíme neméně než 20.000 mužů policie a četnictva, vidíme, že toliko na tyto účely připadají skoro dvě třetiny celého vydání. Především chtěl bych konstatovati, že za tohoto stavu věcí přirozeně jest správa tohoto státu v politickém a veřejném životě pod vlivem tohoto policejního ducha. Pan ministr vnitra, nastoupiv svůj úřad, vydal svým politickým úředníkům výnos, ve kterém jsou tato pozoruhodná slova: "Očekávám, že politické úřednictvo bude vytrvale a vážně pracovati ve prospěch obyvatelstva. Politické úřednictvo, jsouc si vědomo svého významu pro stát a společnost, bude se k občanům chovati za všech okolností přátelsky a přívětivě, i když by někdy musilo tak činiti s velikým sebezapřením. S obzvláštním jemnocitem bude se zejména ujímati oněch, kteří neumějí svých požadavků a svých občanských práv uplatňovati. Politické úřady musí býti lidovými úřady, musí býti proniknuty demokratickým duchem, musí vynaložiti všecky síly, aby upevňovaly autoritu státu."

V tomto výnosu vynikají zejména tři body: Především slova o jemnocitu, se kterým má býti jednáno s obyvatelstvem, dále t. zv. autorita státní, která za posledních dnů selhala všude, kde jí bylo použito, takže dnes ani příslušníci národa, ke kterému patří ministr, nerespektuji státní autority. Dále je však zdůrazniti, že ve výnosu se mluví o demokracii; a jak se jeví tato demokracie?

S jakým jemnocitem jednají političtí vedoucí úředníci s obyvatelstvem, chci poněkud podrobněji označiti na událostech na Hlučínsku. Nechci mluviti o škrcení škol a o tom, že četnictvo vodilo s nasazenými bodly dítky do školy. Chci pojednati jen o politické svobodě, jaká jest v této zemi. Hned, když země byla obsazena, byla 5. května vydána vyhláška komisaře jmenovaného pro Hlučínsko; vyhláškou byla slíbena občanům úplná svoboda a uznáno, že budou netknuta jejich práva, která získali jako němečtí státní občané. A prvním demokratickým činem po této vyhlášce bylo, že byla rozpuštěna obecní zastupitelstva a pak dosazeny správní komise, u kterých nebylo bráno zřetele ani na poměry národnostní, ani na politické strany. Německá sociálně-demokratická strana, která v tomto území jest zastoupena skoro ve všech obcích, není v těchto správních komisích skoro vůbec respektována. Jsou obce, kde ve správních komisích není jediné osoby, která by požívala důvěry obyvatelstva. Správní komise byly sestaveny zcela libovolně jen z národnostních důvodů.

Druhým demokratickým činem bylo, že byly rozpuštěny nepolitické spolky, že byly zakazovány schůze, zejména schůze německé sociálně-demokratické strany. Ba, šlo se ještě dále. Prohlásilo se, že povolení ke schůzím bude uděleno toliko tehdy, když budou dříve poskytnuty záruky, že nebudou mluveny pobuřující řeči. Podle náhledu zemské vlády v Opavě, podle náhledu ministerského rady Schillera v Opavě jsou pobuřujícími řečmi ony, když dělnictvo se sejde, aby žádalo chléb a práci; pobuřuje prý, když dělníci se vysloví proti neodůvodněným správním komisím, pobuřujícím a nebezpečným státu jest podle náhledu slezské zemské vlády každý boj proti bezpráví. V tomto demokratickém státě jest každé slovo pod policejním dohledem v životě spolkovém i veřejném.

U nás máme - a to jest nejvíce příznačno - ještě dnes zastaralé, reakcionářské právo spolkové a shromažďovací; žádáme proto, aby, chce-li tento stát aspoň trochu vzbuditi dojem demokratického státu, byla zrušena zejména povinnost ohlašovati spolky a schůze, žádáme, aby každý státní občan, kdekoliv a kdykoliv mohl svoje mínění svobodně projeviti, žádáme především, aby zrušen byl reakcionářský předpis, kterým se odnímá mladistvým osobám a ženám slovo ve veřejném životě. Již za býv. Rakouska usnesl se parlament, aby tento výjimečný stav pro mladistvé osoby a pro ženy byl zrušen. Podáváme tedy též v tomto směru svoje návrhy, doufajíce, že budou přijaty.

Rád bych tady poukázal ještě na jeden zjev velice vážný, V oné vyhlášce ze dne 5. května bylo obyvatelům Hlučínska slíbeno t. j. úředně oznámeno, že jim zůstanou zajištěna všecka práva a všecky nároky, kterých nabyli jako občané německého státu. Uplynulo však již mnoho týdnů a měsíců od té doby a přece jsou tu sta lidí, kteří platili celý svůj život na starobní a invalidní pojištění a mají nárok na dávky, avšak nedostávají ani haléře renty, protože vláda nerozluštila ještě těchto otázek, protože není hotova se studiem, jak by otázka tato dala se řešiti. Toto jest několik ukázek, s jakým jemnocitným porozuměním se zachází s obyvatelstvem v území hlučínském.

Není však třeba, abychom chodili až do Hlučína. I v jiných územích ukazují správní úřady, že nepokročily daleko, pokud jde o jemnocitné porozumění. Starosta novojičínský, nedav 28. října dosti rychle veřejné budovy opatřiti prapory, byl ministerským radou Vychodilem zavolán telefonicky a bylo jemu řečeno: "Rozkazuji Vám, abyste do 5 minut vyvěsil prapory." Tak mluví jmenovaný byrokrat se zástupcem, zvoleným od národa! Avšak toho nebylo ještě dosti. Tento ministerský rada oznámil dopisem obecnímu zastupitelstvu, o kterých dnech musí býti vyvěšeny prapory. A zajímavo jest dověděti se, které jsou to dny, a významno, jaký republikánsky duch jest v tomto byrokratickém úředníku. Tedy vážnost republiky nutně žádá, že 3. červen jako narozeniny krále anglického Jiřího I., 12. červenec jako narozeniny krále Petra I., 11. listopad jako narozeniny krále Viktora Emanuela, 31. srpen jako narozeniny královny nizozemské jest označiti jako státní svátky. (Poslanec Taub [německy]: Tak to jde ještě dále, král siamský také! Veselost na levici.) Pánové! Jest toho ještě celá litanie! K tomu nestačí čas mně k řeči povolený, abych všechny takové dny vyjmenoval a uvedl všecky narozeniny, kdy jest vyvěsiti prapory. Vidíme dále, že se tu opakuje kus starého Rakouska. Budete však přece již nuceni smířiti se s myšlenkou že mohou v tomto státě býti též státní občané, kteří nijak nejsou přesvědčeni, že by 28. říjen musil jim býti národním svátkem. Budete nuceni smířiti se s myšlenkou, že v tomto republikánském státě bydlí též opravdoví republikáni, kteří nechápou, proč by musily narozeniny nějakého mocnáře býti prohlášeny v republice za státní svátek, a kteří takové dny nemohou uznávati za státní svátky. Avšak tento ministerský rada, který s podivuhodnou energií projevil státní autoritu proti starostovi, tento ministerský rada ukázal v jiných důležitých věcech, jak tato státní autorita jednoduše selhává. (Německý výkřik: V otázce vyživovací!) Jistě také v otázce vyživovací. České obce, ležící na dráze Studénka-Štramberk, uplatnily svůj počešťovací program, nedbajíce přirozeně, jak tomu již v podobných věcech bývá, německých obcí. O tomto programu se vyjednávalo v Příboře. Jednáním byli přítomni jako zástupci státní autority ministerský rada Vychodil a z ministerstva pan ministerský rada Fric. Za jednání prohlásili tedy koncessionáři dráhy: "Přednesené požadavky jsou tak dalekosáhlé, že celý provoz bude zastaven." A dovolili si otázati se zástupců státní autority, co by se stalo, kdyby dráha nemohla úplně požadavkům vyhověti. Na to odpověděl prvně jmenovaný zástupce: "Pánové, povolte, nemohu vám ani popsati, jak strašné by byly následky. Není moci, která by vás mohla chrániti." (Veselost na levici.) Druhý zástupce, pan ministerský rada Fric, k tomu dodal: "Můžeme vám jen raditi, abyste vyhověli tomuto proudu, nenajdete nikde ochrany." Pánové, taková jest státní autorita. Táži se: Kde jest právní jistota? Takové jsou právní poměry v demokratické republice?

Další kapitolou, o které lze, myslím, bez nadsázky říci, že jest hanbou pro demokratický stát, jest kapitola o politickém vypovídání. Vypovězení, která byla za poslední doby provedena v republice, nedodávají tomuto státu opravdu cti, naopak ukazují, že byrokracie činí z tohoto státu nejšpinavější, reakcionářský policejní stát. (Německý výkřik: Před 8 dny vypovězen byl správce německo-rakouské sociálně-demokratické vzdělávací ústředny, protože byl učitelem na škole pro závodní rady!) O tom ještě promluvím. Ve výboru byla již podána stížnost. Jest zajímavo zde veřejně uvésti několik číslic. Tak ministerstvo v Bratislavě vydalo Horthyovské policii 46 vystěhovalců, z nichž byli 2 dělníci po předání blízko hranic zabiti. Jak horlivě vláda vypovídá, jde na jevo z toho, že mezi těmito 46 vypovězenci bylo 5 českých státních občanů, které musila maďarská vláda opět poslati nám zpět, protože v horlivosti stala se mýlka, a oni byli též zároveň vypovězeni. Další 4 dělníci byli zatknuti a jsou dnes ještě u zemského trestního soudu a teprve před několika dny byli zatknuti dělníci v Lidovém domě bez důvodu, bez příčiny, nebyvše činnými politicky. Zatknutí byli dopraveni do policejního vězení a na to zmizeli. Pravděpodobně byli také vypovězeni za hranice. A tak mohli bychom uvésti celou řadu případů, kterými se dokazuje, že vrchnostenská moc, naplněná duchem policejním, snaží se v tomto státě aby konala ochotné služby agentům Horthyho. Připomínám několik úplně křiklavých případů, vypovězení redaktora Frankeho, který za noci byl vyveden z bytu, vsazen do auta, okresním hejtmanem očekáván a na hranice dopraven. Připomínám vypovězení železničářů z nádražních dílen ve Vrůtkách, kde bylo vypovězeno přes 90 osob, které tam byly ve službě 10 až 40 let. Připomínám vypovězení učitele na škole pro závodní rady, soudruha Luitpolda Sterna, vypovězení, které jest přímým výsměchem jakémukoli demokratickému názoru.

A jako tento stát, tato demokratická republika pospíchá vypovídati jen zdánlivě politicky podezřelé osoby, tak se na druhé straně snaží, aby praví zločinci na lidstvu, podloudní obchodníci, lichváři a řetězoví obchodnici měli klid, aby se proti nim nezakročovalo, nýbrž aby se jim dle možnosti poskytovala ještě ochrana státní autority, aby mohli svoje hanebné řemeslo ještě dále rozvíjeti. Jest již významno, že členové ruských odborových organisací nemohou v Praze promluviti slova, kdežto ruští reakcionáři se zde svobodně a bez obmezení mohou pohybovati. Z toho jest snad viděti, že nynější vláda není ničím jiným než podporovatelkou mezinárodní protirevoluce. Z toho je viditelno a vysvětlitelno, že dělnictvo musí svoji moc postaviti proti této soustavě. Chcete-li míti skutečně demokratický stát, nejen dle jména, nýbrž opravdu, pak se starejte o to, aby především byl zdemokratisován tento byrokratický správní aparát. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Nejezchleb-Marcha.

Poslanec Nejezchleb-Marcha: Slavné Národní shromáždění! Používaje rozpočtové debaty, rád bych s tohoto místa ve jménu věci, kterou mám čest zastupovat, a ve jménu desetitisíců drobných, chudobných lidí venkovských zdůraznil určité zásady a uvedl některé konkretní vady a příčiny, které způsobují, že mezi naším lidem vzniká odůvodněná nespokojenost s prováděním pozemkové reformy.

Velevážení pánové! Důvodová zpráva rozpočtového výboru praví, že zvýšení položky v rozpočtu ministerského praesidia na 162 mil. odůvodněno jest potřebou na zřízení pozemkového úřadu a provádění nejnutnější parcelace. My jsme, jako strana, která stojí na zásadách státu, byli, abych tak řekl, příznivi zásadě ministerstva financí o rovnováze v rozpočtu a nezdůrazňovali jsme zkracování nás tam, kde ministr financí škrtal položky, které my považujeme pro nás za životní.