Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Špatný, Kreibich.
248 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři: dr. Beneš, dr. Brdlík, dr. Hotowetz, dr. Popelka, dr. Šusta;
zástupci ministerstva financí odbor. přednostové Groš a dr. Vlasák a min. rada dr. Janík.
Z kanceláře sněmovní:
sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška
a dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 25. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou pro tři schůze udělil jsem z rodinných důvodů poslanci Borovszkému.
Počátkem dnešní schůze byly tiskem
rozdány interpelace. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 844. Interpelace posl. dr. Schollicha a soudr. k min. školství a národní osvěty o vydání schematismu čs. vyšších a středních učebných ústavů a učitelů.
Tisk 845. Interpelace posl. dr.
Schollicha a soudr. k min. školství a národní osvěty o vydání
nových českých jízdních průkazů německým středoškolským učitelům.
Předseda: Počátkem
dnešní schůze byly tiskem rozdány odpovědi. Žádám o jich
sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 846. Odpověď min. veřejných prací na interpelaci posl. dr. Hahna, Kreibicha, Roschera a soudr. o lepším dodávání přídělu uhlí do okresu libereckého.
Tisk 847. Odpověď min. veřejných prací na interpelaci posl. Simma a soudr. v příčině regulace Bílé Desné.
Tisk 848. Odpověď min. školství a národní osvěty na interpelaci posl. dr. Schollicha a soudr. o vydání českých nařízení ředitelstvím německých škol.
Tisk 849. Odpověď min. zásobování na interpelaci posl. Hellera a soudr. proti vypovídání malých smluvních mlýnů.
Tisk 850. Odpověď min. vnitra
na interpelaci posl. Junga a soudr. ve věci rozpuštění obecních
zastupitelstev na Hlučínsku.
Předseda: Navrhuji, aby výborům rozpočtovému, právnímu, ústavnímu a brannému, kterým se tyto návrhy současně přikazují, stanoveny byly ku podání zprávy tyto lhůty:
Výboru rozpočtovému, jemuž se přikazuje tisk 798, vládní návrh zákona, kterým se mění na Slovensku a v Podkarpatské Rusi některá ustanovení o kolcích a bezprostředních poplatcích, stanoví se lhůta 14denní.
Výboru právnímu, jemuž se přikazuje tisk 799, vládní návrh zákona, kterým se prodlužuje lhůta v §§ 2 a 3 zákona ze dne 5. listopadu 1919, č. 599 Sb. z. a n. o prozatímní úpravě notářství, určuje se lhůta 8denní.
Výboru ústavnímu, jemuž je přikázán tisk 800, vládní návrh zákona, kterým se vláda zmocňuje k dalšímu slučování a rozlučování obcí k změně hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím, stanoví se lhůta 14denní a
Výboru brannému, jemuž se přikazuje tisk 815, vládní návrh zákona o zvýšení zaopatřovacích požitků vojenským gážistům a čekatelům ve výslužbě, invalidním poddůstojníkům z povolání, jejich vdovám a sirotkům, invalidům ze stavu mužstva neb jejich pozůstalým vyjímajíc válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. - a patentálním invalidům, jimž jsou vyměřeny požitky zaopatřovací podle dosud platných vojenských zaopatřovacích zákonův a nařízení, současně přikázaný též výboru rozpočtovému a státně-zřízeneckému , určuje se lhůta 8denní.
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s navrženými lhůtami, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Lhůty jsou povoleny.
Provedeny byly některé změny ve
výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Předseda posl. klubu strany lidové oznamuje, že do výboru státně-zřízeneckého delegován jest na místo dr. Labaye posl. Hlinka, na místo dr. Jurigy posl. dr. Buday.
Předseda posl. klubu republ. strany
českého venkova oznamuje, že do výboru dopravního delegován
jest na místo posl. Malypetra posl. Jan Černý.
Předseda (zvoní):
Přistupujeme k dennímu
pořadu, k
1. pokračování rozpravy o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona pro rok 1921.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
zapsanému na straně "pro" panu posl. Bobokovi.
Posl. Bobok: Veľactené Národné shromaždenie! Pri posudzovaní štátneho rozpočtu povinnosťou jednej každej politickej strany je skúmať, nakoľko rozpočet odpovedá mnohonásobným potrebám celého štátu a v akej miere môže slúžiť k uskutočneniu tých cieľov, ktorých sa domáha príslušná politická strana vo svojom programe. Slovenská ľudová strana snaží sa zadosťučiniť tejto vážnej úlohe a jej stanovisko, čo sa štátneho rozpočtu týka, dovoľujem si v krátkosti označiť takto:
Mimoriadnymi okolnosťami zapríčinený ťažký stav našeho štátu ohromne uvaluje na nás veľké ťarchy a zapríčiňuje veľké výdavky, ktorých krytie žiada od nás veľké obeti. My, ako štátotvorná strana, sme si vedomí toho, že našou povinnosťou je dať to, čo je národu potrebné, a práve preto nie sme naklonení tomuto rozpočtu s celým uspokojením. So slovenského stanoviska hľadiac na tento rozpočet, musíme ustáliť, že on pri všetkom svojom zreteli na úžasne veľké potreby Slovenska požiadavkom slovenských roľníkov a remeselníkov ani zďaleka nevyhovuje. Za tie veľké obeti, ktoré náš slovenský roľník svojou ťažkou a krvopotnou prácou pri zásobovaní obyvateľstva prinaša na oltár vlasti, celým právom sme očakávali, ale bohužiaľ nadarmo, že štát pri potrebách zveľadenia slovenskej orby snáď bude štedrejším. S nie menej trpkým pocitom sme videli, že v rozpočte priemyslu a obchodu pre Slovensko, jak na remeslníkov, tak na obchodníkov myslelo sa dosť úzkoprso. Smutný je stav zdravotníctva na Slovensku a pri týchto hrozných pomeroch predsa obnosy na zlepšenie týchto pomerov venované, sú príliš skromné. Hrozná obava nás naplňuje, veľactené Národné shromaždenie, že v celom štátnom rozpočte Slovensku venované obnosy nijak nebudú môcť napraviť tie hrozné a biedné pomery v dostatočnej miere, pre ktoré náš veľmi skromný, svojej rodnej hrudy sa húževnate pridržajúci ľud slovenský deň po deň, vo veľkých húfoch sa poberá zo slobodnej vlasti za more.
Ale, veľactené Národné shromaždenie, pri skúmaní štátného nášho rozpočtu prišli sme i na to, že za suchopárnymi číslicami jednotlivých obnosov skrýva sa nám veľmi nepríjemný centralizmus. My vážne sme si vedomí toho, že sloboda slovenského národa je zabezpečená len v úzkom a srdečnom priateľstve s bratským národom českým. (Výborně!) Tento pomer samo sebou vyžaduje, aby Slovensko bolo pripútané silnými štátnými sväzkami k celku nášho štátu československej republiky. Z toho následuje, že našou povinnosťou je všemožne posilovať tie sväzky, ktoré vyžaduje celistvosť nášho štátu. Ale veľactené Národné shromaždenie, tá láska k slovenskému národu, ktorá s jednej strany nám káže, aby sme všemožne posilňovali sväzky celistvosti nášho štátu, s druhej strany nám ukladá i to za svätú povinnosť, aby sme my v rámci československej republiky všetkými silami bránili integritu právneho osobníctva slovenského národa. Naším kredom, veľactené Národné shromaždenie, je, že Slováci sú národom, poneváč ako náš nesmrteľný Vajanský hovorí, majú hotovú svoju krásnu reč, svôj osobitne vykryštalizovaný duševný svet a okrem toho obývajú kompaktné územie. Jestliže Slováci sú národom, tak i práva jedného národa im prislúchajú. Dľa môjho názoru, veľactené Národné shromaždenie, ani nie tak reč, ako skôr dokonale preskúmaná duša slovenská, ten dobre poznatý duševný svet Slovákov môže dostatočným spôsobom posvietiť na tú spornú otázku, či Slováci sú osobitným národom alebo len vetvou československého národa. Ale túto otázku teraz nechajme stranou.
Naši páni bratia Česi sami nám istú svojráznosť pripúšťajú, ktorú šetriť nám stále sľubujú, ale bohužiaľ sami uznávajú, že sa im to nijak nedarí. Príčinou tohoto nezdaru je ten systém, ktorým oni na Slovensku pokračujú. Naši exponovaní bratia na Slovensku majú stále pred očima len pražské pomery, čo im konečne k sláve slúži, ale u nás na Slovensku to zapríčiňuje mnoho rozhorčenosti a nedorozumenia. Druhou osudnou chybou našich bratov je, že vo všeobecnosti bez rozdielu príliš podceňujú duševnú kultúru Slovákov.
Ja, veľactené Národné shromaždenie, v záujme pravdy musím priznať, že i my Slováci sme po istú mieru v tomto mylnom smýšľaní sami posilňovali našich bratov Čechov, ponevač i my nie tak z presvedčenia, ale cieľom získania pomoci bratskej o zaostalosti nášho ľudu z počiatku sme príliš mnoho rečnili. Takto psychologicky rozumiem počinaniu našich exponovaných úradníkov na Slovensku, že v prvom rade oni konajú takzvanú kultúrnu prácu. Nie je divu, že niektorý četník, financ alebo železničný zamestnanec v hĺboko náboženských, filosofických alebo politických otázkach zrovna apodiktickým spôsobom prejavujú svoju mienku pred naším ľudom, pri čom zabúdajú na to, že náš slovenský ľud má vždy ešte ku svojím inteligentným vodcom toľko dôvery, že sa ich na počuté veci opýta. A tu tá otvorená, uprímna duša inteligentného Slováka v takých trapných pádoch nemôže sa nepridržiavať toho statočného hesla: "Amicus mihi Plato, amicus mihi Aristoteles, sed magis amica mihi veritas", a o mnohých takýchto prednáškach bohužiaľ musí povedať: "Ignotos fallit, notis est derisui", co pravda samo sebou sa rozumie, slúži na úkor autority exponovaných bratov na Slovensku.
Veľactené Národné shromaždenie! Naši českí bratia prišli s tým heslom na Slovensko, že nám idú pomáhať. My, vedomí si svojej nedostatočnosti, sme to s radosťou prijali. Táto pomoc so strany ideálne smýšľajúcich bratov Čechov je nám vždy vítaná. Ale, bohužiaľ, táto pomoc vo vše obecnosti rečeno, nie je viac napomáhaním práce Slovákov, ale jednoduchým zamenením práce Slovákov s prácou našich bratov Čechov na Slovensku. Veľactené Národné shromaždenie, pomáhať v práci voľakomu, znamená toľko, že ten, komu sa pomáha, sám pracuje, a pomahač nahradzuje len nedostatky jeho sily. Ale na Slovensku bohužiaľ sme už skoro tam, že pomaly Slováci úplne budú vylúčeni z tej práce, ktorú pri pomoci svojich bratov sami chcú konať v záujme svojho národa. Tento fakt je následkom toho centralizmu, ktorý u nás na Slovensku žiada pretvoriť všetko na svoj obraz. Tomuto centralizmu sa stavia prirodzene na odpor duch slovenského národa, ktorý chce požívať ovocie draho vykúpenej slobody v rámci československej republiky len ako svojrázny, v ďalšom vývine nehatený, slovenský národ. (Výborně!)
Pomoc, poskytnutá so strany našich bratov Čechov, je podľa môjho názoru povolaná len posilňovať našu slovenskosť a má sa bedlive varovať toho, čo by bolo na úkor tejto slovenskosti. To ale vyžaduje isté prispôsobenie sa našich bratov Čechov k slovenským pomerom. Pripúšťam, že u mnohých našich bratov chybí táto vôľa prispôsobiť sa. V čom je tedy príčina toho neúspechu, ohľadom prispôsobenia sa našich bratov na Slovensku? Podľa môjho presvedčenia chyba väzí v tom, že týchto úradníkov upravuje centralizmus a že ich komandujú takí ľudia, ktorí slovenských pomerov buď úplne alebo aspoň dokonále neznajú. Prispôsobenie sa k niečomu vyžaduje poznať to, k čomu sa máme prispôsobiť, a neváham sa verejne priznať, že porozumenie slovenským pomerom vyžaduje slovenskú dušu. Ku zdarnému vedeniu prispôsobenia sa našich bratov Čechov na Slovensku je potrebný Slovák. Ale niekto povie: Veď tam máte slovenského ministra s plnou mocou pre Slovensko.
Veľactené Národné shromaždenie! Že náš minister je Slovákom, a to dobrým Slovákom, to vie na Slovensku každá duša, ale akú moc on má, to snáď ani on sám nevie. My vieme len toľko, že vybavovanie vecí, nás Slovákov citlive sa týkajúcich, nedeje sa v bratislavskom, ale v pražskom ministerstve, a to častokrát s veľkou neznalosťou slovenských pomerov. Chceme odpomôcť týmto nesnádzam, rozhorčenostiam v záujme konsolidácie našej československej republiky, a uspokojenia a dobrej shody medzi českým a slovenským národom, a preto za potrebné držíme, uviesť čím skôr úplnú slovenskú autonómiu. (Tak jest! Potlesk.) A preto už teraz žiadame slovenskú zemskú školskú radu, ktorá má bedliť nad slovenským duchom nášho školstva. Žiadame roľnícku zemskú radu v záujme úspešného hájenia záujmov našich slovenských roľníkov. Žiadame autonomný, úplnou mocou vybavený pozemkový úrad, aby delenie pôdy a s ním prípadne súvisejúca kolonizácia slúžily v prvom rade záujmom slovenského národa. Poneváč zásobovanie Slovenska podľa zkúsenosti je nedokonalé pri všetkej našej sobestačnosti a poneváč všeliaké nedostatky, neriady zapričiňujú centrále, žiadame zrušenie všetkých centrál.
Veľactené Národné shromaždenie!
Na Slovensku, bohužiaľ, ešte vždy sa stretáme s ukrutným potlačovaním
slobody slova a tlače, čo je tým boľastnejšie, že táto sloboda
neuráža záujmov československej republiky, ale len prílišnú citlivosť
našich centralistov. (Nepokoj. Posl. dr. Juriga: Ani Tizsa
necenzuroval za války tak, ako včuľ cenzurujú českí cenzori!)
Předseda (zvoní):
volám pana posl. Jurigu
za tento výrok k pořádku.
Posl. Bobok (pokračuje): A preto žiadame úplné zabezpečenie slobody tlače a slova a žiadame ďalej možnosť voľne sa shromažďovať.
Je našou vrelou túžbou, aby voľby do obcí boly čím skôr, aby sa mohol utvoriť správny výbor zemský, ktorý má slovenského ministra napomáhať pri spravovaní Slovenska.
Veľactené Národné shromaždenie!
Na podstavci sochy, stojacej na Staromestskom námestí, čítam každodenne
toto heslo: "Milujte se, pravdy každému přejte." Na
tomto mieste sa odvolávam na tieto krásne slová a opakujem ich
s tou vrúcou prosbou na vás, bratia Česi, aby ste nás milovali
a pravdy nám žičili, aby čím skôr bola úplná shoda medzi českým
a slovenským národom k blahu a rozkvetu našej československej
republiky. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále poslanec
Čermak.
Posl. Čermak (německy): Velectěné dámy a pánové! Rozprava o státním rozpočtu bude tentokráte spojována s úvahou o posledních politických událostech v Československé republice. Projednávání rozpočtu poskytuje nám příležitost souvisle projeviti, jak se zachovávají jednotlivé strany k tomuto státu a k ostatním stavům tohoto státu, jaké úmysly, jaké účely sledují strany a stavy při zastávání svých zájmů. Má-li zástupce německého sociálnědemokratického dělnictva stanovisko německého dělnického stavu k této republice a k hospodářským a politickým poměrům v tomto státě projeviti, musí zprvu té historické skutečnosti vzpomenouti, že tento stát vděčí svůj vznik politickým převratům na konci světové války.
Strašlivý, hrůzyplný zločin čtyřletého vraždění národů byl výplodem politiky kapitalistických států v Evropě. Hrůzyplná válka světová byla posledním činem imperialismu kapitalistických konkurentů v střední a západní Evropě. My, národové Evropy, oběti a truchlící pozůstalí, kteří stali se předmětem této zločinné politiky, nezapomněli jsme na ty čtyři až pět let strašlivých utrpení a hrůz, které nyní žijící pokolení musilo překonávati. Na sklonku války povstali v západních zemích apoštolové války, kteří hlásali, že prý válka se vede za velikým cílem. Veliké cíle lidstva měly býti uskutečněny, vznesené ideály měly mírem dojíti svého uskutečnění. Právo sebeurčení všech národů, spolek národů, odzbrojení, to byla hesla, za kterých národové západních států vháněni byli do války, pod nimiž imperialism západních států ukrýval své vlastní válečné záměry. Co našli jsme na konci války? Nezvítězily ideální požadavky dobrého idealisty Wilsona, nikoli vznešené heslo, nýbrž válka byla ukončena brutálním násilím vojenským, triumfoval zase kapitalism, triumfovaly zase ony mocnosti, které válku zavinily a přivodily. Při skončení války, v prvních létech přechodného hospodářství k míru, viděli jsme v západní Evropě zrovna tak jako ve státech střední Evropy úsilí, aby kapitalistický hospodářský řád, který válku zavinil, jehož základy ve válce povážlivě kolísaly, zase byl zaveden. Všechny úmysly občanských stran, panujících stavů tohoto státu, směrují k tomu, aby prokletíhodná lidovražedná soustava vykořistění podle kapitalistické methody byla zase zavedena a upevněna. Nezapomínáme však také, že je v souvislosti povšechného vývoje Československá republika dítětem násilného míru dohody, dítětem onoho míru, který uzavřen byl jen za opory vojenské přemoci a jehož základnou není utvoření nového právního řádu v Evropě.
Velectěné dámy a pánové! Pohlédneme-li na západ, shledáme, jak zvláště bývalé útočiště evropské revoluce, Paříž, stalo se útočištěm protirevoluce, útočištěm reakce v Evropě. Pro tuto skutečnost odvaha nám naprosto neklesne. Tato skutečnost nenaladí nás naprosto tak, abychom věc socialismu měli za ztracenu. Naopak rozpoznáváme zcela určitě na nemožných pokusech kapitalistických snahu, aby se produkce zase uvedla do chodu z četných odporů, z nesmírných protivenství, do jakých neustále zase znovu tato hospodářská soustava se zaplétá, že nelze již mysliti na opětné její zavedení ve smyslu předválečného období a především, že opětné zavádění podle method předválečného období již není možno, jelikož pracující třídy nemají již vůle, aby tento systém snášely a trpěly. Neprožili jsme nadarmo ta 4 léta válečná. Spojila se síla pracující třídy, pracující třída přesně vymezila svou vůli, ona se stala silnější nežli před válkou a znovuzavedení starého nuceného hospodaření se starými methodami zdá se téměř vyloučeno. Naše zápolení o socialism v tomto státě je jenom částečným zjevem, episodou ve světové revoluci. Záře naděje nám kyne z východu Evropy, kde ruský lid zápolí o nové formy hospodaření a sociálního spolubytí, o socialism. Jest docela lhostejno, jaké stanovisko zaujímá sociální demokrat k methodám bolševiků. Jedno je jisté a nezměnitelné, že pro nás vzejde z Ruska svatý oheň sociální revoluce jako pro veškerý stav dělnické Evropy, ať jsou jakékoliv formy a episody v tomto zápase. Jde tam přec o konečný cíl socialismu, který je také naším svatým cílem.
Velectění pánové a dámy! Tak pojímáme asi situaci, v níž žijeme ve státě, který se utvořil z vůle dohody, který je hospodářsky závislý a souvisí s kapitalistickými mocnostmi západními, na jehož pracující obyvatelstvo však účinkuje revoluční oheň východu. Kapitalistický řád hospodářský chce se v tomto státě zase uplatniti. On má své karakteristické známky také v čase poválečném, on není organisovaným hospodářstvím výroby a rozdělením statkův. Nevyrábí se podle potřeb, které čekají v masách lidských svého ukojení, ani statky se nerozdělují, nýbrž podle zákonů kapitalistického řádu hospodářského zcela anarchicky, jen z diktátu výdělkářského zájmu, na podkladě soukromého vlastnictví, které spořádané výměnné hospodaření nezná a nemůže znáti. Na tomto základě je naše celé hospodářství vybudováno. Ale obnovení, pokus opětného upevnění kapitalistického řádu hospodářského na podstatě soukromého vlastnictví, pod heslem vydělkářství, znamená pro veliké množství pracujícího obyvatelstva, zvláště po důsledcích války, úplné shroucení jejich živobytí. Dva roky je po válce a ještě stále zápasí dělníci o skývu chleba. Stále ještě žijeme v nejistotě, zda dostaneme přidělenu v nejbližších týdnech nebo v nejbližších měsících aspoň tu nepatrnou státní dávku chleba nebo brambor. Výživa byla v uplynulém roce nedostatečná. Politikou ministerstva zásobovacího nejsou poskytnuty naprosto žádné záruky, že se vyhneme strašlivé krisi, shroucení vyživovacího hospodářství příštím jarem. (Německý výkřik: Již nyní jsou okresy po týdny bez chleba a mouky!) Ke hrozící krisi vyživovací, k plížícímu se hladu druží se nouze o šatstvo. Dělníci nejsou se svou mzdou s to, aby si koupili šaty a obuv a to málo, co na sobě měli, co částečně z vojny domů si přinesli, prádlo a jiné kusy oděvu, vše to potřebuje naléhavě obnovy. Ale dělníci nejsou s to, aby zaplatili ceny, které dnes kapitalistický obchodník od nich požaduje. A k nouzi vyživovací a k nedostatku ošacení druží se strašlivá bída bytová, v níž žijeme. Líhně tuberkulosy a pohlavních nemocí nalezneme v našich průmyslových vesnicích, v pohraničních obvodech, v lidnatých sídlech německého dělnictva, dále sklepní byty bez světla, podkrovní příbytky, bytovou bídu v její nejhrůznější podobě. A ke všemu tomu druží se ještě ukájení potřeb, které všechen náš život vyčerpávají, poněvadž jest nemožno ukojiti je, když ceny všeho zboží dostoupily neslýchané výše, když úpíme pod tlakem strašlivé drahoty. Ano, existuje heslo, heslo velmi oblíbené, heslo o vysokých mzdách dělníků.
Nestalo se bezpochyby z dobré vůle pánů kapitalistů, nikoli z vlasteneckého náhledu, nýbrž moci a oporou v sílu dělníků, že tito vydobyli sobě v namáhavých odborových zápasech větší mzdu. Ale absolutní výše mzdy nedokazuje pranic pro životní existenční úroveň. Výše mzdy musí býti srovnána s cenami zboží, které člověk musí nakoupiti, aby jen na živu se zachoval. A pakliže učiníte relaci mezi cenami zboží a výší mzdy, shledáte, že zvýšení mzdy daleko, daleko zůstává za vysokými cenami všeho zboží, za drahotou. Na zvýšení drahoty spolupůsobily nejen všechny kapitalistické kruhy od agrárního producenta počínaje, přes kapitalistického velkoobchodníka až k poslednímu malému podloudníkovi. Mají na něm svůj podíl netoliko všichni, kteří zboží mají a na něm vydělávati mohou, nýbrž ke stupňování drahoty přispívá také nikoli naposled finanční politika tohoto státu, jejíž všechen majetek právě jako ve starém Rakousku jsou zase vyjeté koleje nepřímé daňové soustavy, nejpohodlnější to způsob přesunouti břemena státu na široká bedra konsumentů.
Tak, dámy a pánové, shledáváme, že stav dělnický ve své velké většině výjimky nepadají tu vůbec na váhu tovární dělníci, duševní dělníci, kteří teprve důsledky války klesli obzvláště hluboko do spodních vrstev proletariátu, oni všichni těžce zápasí a zápolí, sotva holé živobytí mohou uhájiti, neřku-li, že by kulturně mohli pokročiti a se povznésti, aby byli s to uhraditi své kulturní potřeby. To je los a osud pracujících lidí. Nevylíčitelné je však hoře těch, kteří postiženi jsou neštěstím nezaměstnanosti, a ne naposledy musíme pamětlivi býti, když s hospodářským vylíčením v čele počínáme úvahu o tomto státě a o státních financích, strašné nouze našich válečných mrzáků a invalidů, kteří stále ještě skoro nezaopatřeni vydáni jsou na pospas žebrotě a náhodě.
Demokratická republika opírá se hospodářsky o ztroskotaný systém kapitalistického hospodářství, její zevnější zjevy jsou hlad a bída v širokých vrstvách, hořké hoře u oněch vrstev obyvatelstva, o něž stát, který není policejním a vojenským státem, nýbrž institucí ochrannou, v první řadě by se měl starati, o nezaměstnané, nemocné a mrzáky, o starce a především o zbídačelé a zpustlé děti. Je-li pro masu dělnictva hospodářská situace strašně smutná, může oproti tomu býti zjištěno, že pro konjunkturu válečnou, pro skutečnost, veškeré živobytí, výrobní prostředky jsou v rukou třídy velkých a středních sedláků. V téže době, kdy sta a tisíce proletářských dětí doslova hlady umírá, třída selská těší se relativnímu a absolutnímu blahobytu, že přehojně využitkovala válečné konjunktury, takže dnes má pozemky a nemovitosti bez dluhu, a nejen že se jí dostává nejnutnějšího k živobytí, nýbrž daleko nad to, dusí se v nadbytku. A s podobnou situací shledáváme se u oněch tříd v městech a větších vsích, které sluší označiti za zámožné, s nesmírným a nekontrolovatelným jměním válečných a revolučních zbohatlíků. Krátce: Na jedné straně největší bída, nejkrutější hlad, na druhé straně marnotratnost, okázalost, nemorálnost v ethickém smyslu, keťasové a podvodníci všeho druhu. Kdo má peníze, kdo má tobolku napěchovanou, ten je ostatní tak zvané"dobré" společnosti vítaným a veleváženým spoluobčanem. A tak prokazuje kapitalism zrovna ve svých zrůdách na konci války a v marných pokusech zavésti po válce starý řád znovu celou nesmyslnost a rozpor tohoto "řádu".
Když v debatě bylo mluveno o státní autoritě, chci v souvislosti jen říci: Dokud"státní autorita" je neschopna veliké, neslýchaně křiklavé protivy hospodářské byť jen poněkud mírniti, dokud státní správa jest neschopna keťasům, lichvářům a kapitalistickým podvodníkům na jedné straně jíti na kůži, dokud je neschopna ochrániti děti před smrtí hlady, zbude nám sociálním demokratům pro tuto"státní autoritu" jen úsměv. Pochopíte, vážené dámy a pánové, že již z těchto závažných hospodářských důvodů nemůžeme se zachovati k tomuto státu vlídně a sympaticky, a že, poněvadž je to tak organisovaný kapitalistický stát, rozpočet státní odmítáme.
Přihlédneme-li však k politické stavbě tohoto státu, pak zostří se náš odmítavý úsudek. Státní stavba churaví předem strašnou porodní chybou. Porodníkem tohoto státu bylo násilí. Násilí a demokracie, to jsou bratři, jací se nikdy spolu snésti nemohou. Stát, který nepovstal ze svobodné vůle všech národů ho obývajících, jehož základem není vůle a důvěra všech jeho občanů, v takovém státě stane se také demokracie ornamentem, fasádou. Nedostává se demokracii ideální, mravní a psycholické základny, a nad to stát, který, poněvadž je státem z násilí, chráněn býti musí systémem militaristickým, v němž nevládne zákon, nýbrž úředníci, lidu odcizení byrokrati, kteří s hůry ustanoveni jsou bez a proti vůli lidu. Takový stát nebude moci ani svými demokratickými zřízeními nikdy klamati o své pravé podstatě. Máme demokracii v zákonodárství. Ta však podstatně utrpěla újmu tím, že základnu tohoto zákonodárství tvoří ústava, která vydána byla výborem stran, nikoli od zástupců, kteří českým lidem byli zvoleni, a která nám zde na hlavu byla vmetena. Ústavu musili bychom sobě vydobýti prací, ona by musila býti společným dílem občanů zde bydlících. Ale stát, jehož sněm, jehož politická stavba spočívá v tom, že se vnucuje hotová ústava jedním národem národům ostatním, takový stát nemá demokratické základny. V ústavě není opravdu nedostatek krásných slov, ona vypadá málem tak, jako ústava starých liberálů v Rakousku. Podle litery ústavy žijeme zde ve zcela snesitelném stavu. Avšak, velectění pánové, toho jsme již v starém Rakousku zakusili; nezáleží na pěkných slovech v ústavě, nýbrž na skutečných demokratických a politických poměrech ve státě, a srovnána se skutečnými poměry ztratí se slova v pouhou fraseologii.