Předseda: Dalším
řečníkem je pan posl. Dietl. Uděluji mu slovo.
Posl. Dietl (německy): Dámy a pánové! Parlamentarismus u nás liší se velmi značně od parlamentarismu v jiných státech. Kdežto v jiných státech je sněm povolán k tomu, aby byl činným jako zákonodárný sbor, kdežto v jiných státech sněmy se snaží vykonati skutečnou práci, nemáme klidu, stále jsme rušeni, upadáme z jedné krise do druhé, a každé hlasování konané v této sněmovně působí komplikace a nesmírné potíže, aby vůbec mohlo býti provedeno. Tyto poměry obrážejí se přirozeně i na venek. Tyto poměry jsou podmíněny složením tohoto státu, tím, že tento stát není národním, nýbrž národnostním, a že záští mezi národnostmi, jež nahromadila se tu za dlouhá a dlouhá léta, nemůže se umenšiti, nemůže se zklidniti, protože znovu a znovu nové události rozněcují národní vášně.
Před několika dny zažili jsme v jednom severočeském městě, v Teplicích, událost, jež vlastně byla téměř příčinou vládní krise a také zde v této síni způsobila velmi značně pobouření. Dělníci, bydlící tam venku v teplickém okrese, nebyli touto otázkou nějak zvláště dotčeni. Čeští a němečtí dělníci mají v té věci své zvláštní stanovisko. A nikdy by nebyli dělali z toho, že tam na náměstí stojí starý pomník, takovou událost, jaká z toho povstala. Hleďte, velevážené dámy a pánové: V ústeckém okrese ve Stadicích u Trmic stojí starý pomník, jenž je vám snad svatým, pomník Přemyslův. Tento pomník zůstal nedotčen státi v dobách nejtěžších národních krisí, nikdo se ho nedotkl a nikdo na tom nenašel něčeho zvláštního. (Posl. Hillebrand [německy]: V čistě německém kraji!) Ano, v čistě německém kraji! Vám zůstalo vyhraženo, že jste i zde z takových věcí udělali aféru, jež vedla k nejvážnějším otřesům.
K tomu máme odpověd pana ministerského předsedy, která byla před dvěma dny v tomto sněmu podána na interpelaci, ve které se praví, že není ministerského nařízení, aby pomník císaře Josefa II. musil býti stále zakryt nebo zabedněn prkny. Tedy úředně prohlašuje pan ministerský předseda, že nebylo vydáno takové nařízení, a přes to se nakazuje, přes to se vyžaduje, aby byl tento pomník zakryt, zabedněn, stržen. Myslíte-li, že takové řešení těchto otázek přispěje k uklidnění, pak se silně mýlíte. Naopak, docílíte tím pouze zase, že mysli sotva uklidněné znovu se rozjitří, že tím opět budou rušeny veškeré práce a vůbec že nikdy nebude možná společná práce. Pánové, v tomto sněm u máme poměry, že, jak se zdá, dojdeme vlastně jen k tomu, že budeme debatovati o vládních prohlášeních (Souhlas), neboť nyní, v době, kdy hovoříme o tomto vládním prohlášení, nacházíme se již opět ve vládní krisi a nevíme, zda budou tu ještě zítra ministři, kteří dnes v těchto lavicích zasedají. Oni zde vlastně nejsou. Vidíme však, že vláda na jedné straně sice ukazuje silnou ruku, které však nemá (Souhlas něm. poslanců.), že však na druhé straně vlastně nemá naprosto žádného vlivu. Nejjasněji to ukázalo ovšem včerejší prohlášení, že nařízení, která tato vláda vydává, vůbec nikým v tomto státě nejsou zachovávána. (Souhlas a potlesk něm. poslanců.) Je-li to vládní autorita, chcete-li tak stát říditi a pořádek zavésti, pak, pánové, budete brzy u konce se svou moudrostí, pak brzy nebude u vás ve státě moci, jež by měla nějakou váhu. Ženeme se prostě do kritické vojenské diktatury, jež přes nás přejde a jež zcela prostě zničí svobody revoluční a opět zavede starou samovládu. Vidíme silnou ruku vlády, když jde o to, aby těm ubohým dělníkům tam v severních Čechách, v pohraničních krajích, byla dána možnost přinésti si z ciziny přes hranice potraviny, kterých zde v tomto státě nedostanou. Tu nastoupí vláda silné ruky a diktuje tam stanné právo a usiluje, aby takto uloupila těmto ubožákům i to poslední sousto, které si mohou opatřiti. Kdežto vláda ukazuje na jedné straně silnou ruku, ukazuje na druhé straně, že vlastně nemá žádného významu. Díváme-li se na tento stát s tou úplatností na jednotlivých místech, vidíme přímo zoufalý stav, ve kterém žijeme. Chci vám říci zde pouze několik věcí, jak se zde pracuje a jak ústřední úřady využívají své moci a vlastně staly se hnízdem úplatnosti.
Rád bych hned předem předeslal, že nejsme přáteli tohoto hospodaření ústředen a ani nás nenapadá hájiti hospodaření ústředního v této formě, a opravdu bychom se nehněvali, kdyby toto hospodářství hodně brzy bylo odstraněno.
Tak měli jsme v komisi líhové, která přec jest také státní ústřednou, právě před krátkým časem aféru, jež skončila tím, že část úřednictva byla poslána na dovolenou, protože jejich manipulace přes příliš příčily se dobrým mravům, a že ostatní musili býti dáni za mříže a budou musiti za své přečiny pykati dle trestního zákona. Bylo to totiž tak, že hlavně byly pěstovány styky s překupníky a lichváři a že ostatní dostali pouze to, co z těchto drobtů ještě zbylo.
Podíváme-li se dále na jinou ústřednu, jež vlastně v tomto státě tropí největší zlo, na ústřednu pro hospodaření tuky a oleji, tu teprve ukáže se jasně, jak škodlivě a hrozně v jednotlivých případech působí toto hospodaření v ústřednách. Slyšeli jste zajisté již o obchodní smlouvě s Francií, o té smlouvě kompensační. Podle ní musíme odebrati 500 vagonů mýdla, 10 vagonů zboží voňavkářského, kterého je nám nepochybně v tomto státě velice třeba, šampaňské, hospodářské stroje, jež jsou vyráběny v dostatečném počtu. To vše je zboží kompensační, jež vypočteno jest v této smlouvě. Nejzvláštnější však je ten obchod mýdlem. Mýdlo, které bychom mohli dovážeti, nebo které tu dostaneme, stojí as 15 až 16 Kč. Zdejší cena mýdla jest 22 Kč. Takto bychom mohli spotřebitelům dáti mýdlo, jež bylo dovezeno, za lacinější cenu, a organisace, jež mají spotřebitele zbožím opatřovati, žádaly, aby jim toto mýdlo bylo dáno do rozprodeje k podělení dělnictva. To se nestalo. Toto mýdlo bylo odevzdáno nákupním společenstvům mydlářů německých a českých a cena byla stanovena 22 Kč (Německé výkřiky: Slyšte! slyšte!), takže obyvatelstvo, spotřebitelé, musí zaplatiti 30 milionů Kč. Do čí kapes to plyne, to bude teprve vypátráno. Je pravděpodobno, že také státní tuková ústředna má na tom značný podíl. A ukazuje se, že toto hospodářství nevede k zlevnění jednotlivých věcí, nýbrž že všechny společně působí k zdražení tohoto zboží. Zcela jednoduše dán byl veliké firmě Schichtově a jiným velikým továrníkům mýdla dar 30 milionů Kč a přirozeně musí to chudáci zaplatiti.
Tyto ústředny provádějí také dozor nad výrobou margarinu a nad obchodem tuky. Rád bych konečně jednou věděl, jak vlastně provádíte tuto kontrolu. Nic z toho nevidíme, neboť ve skutečnosti stouply ceny margarinu a tuku tou měrou, že to není v poměru k nahromaděným zde zásobám, připraveným k zpracování. Vychází také na jevo, že zásoby dovezené za nízké ceny, ježto právě jakýkoli dozor chybí, prodávají se rovněž za nynější denní ceny a že tedy výrobci margarinu dělají skvělé obchody. Tímto pamětihodným působením mýdlové ústředny zakoupili jsme suroviny na 1 1/2 roku v době, kdy tyto suroviny byly nejdražší, a přirozeně, ježto tyto zásoby tu jsou, protože zde leží, musíme dále platiti za tyto výrobky nesmyslné ceny. I když na světovém trhu nastanou změny v cenách, když nastane pokles cen a tím mohlo by býti vyvoláno snížení cenové, nemůžeme býti účastni těchto výhod.
Nadhodil bych další otázku. Co se vlastně děje s penězi získanými ze zásobovacích přebytků v jednotlivých okresních výborech a okresních správách? Je to mnoho a mnoho milionů. Není naprosto žádné kontroly nad tím, co se s těmi penězi děje, používá se jich dle dobrého zdání, jak právě se naskytne spojení, a kontrola není v žádném směru zajištěna. To je zneužití veřejných peněz a musilo by se zakročiti, kdyby v tomto státě a především ve vládě dbalo se na pořádek, aby i tomuto stavu učiněn byl konec, aby hlavně na všech těch místech byla zajištěna kontrola.
Ministerstvo pro zásobování lidu zavedlo v minulém roce podpůrnou činnost. Ministerskou radou byly k tomu peníze povoleny a nyní mělo se s touto podpůrnou akcí ve velkých rozměrech započíti. Do dneška však nikdo z těch peněz ani haléře neviděl a lidé, kteří čekají na tuto podpůrnou akci, byli by mohli již desetkráte hlady zemříti, neboť nikdo neví, kde ty peníze jsou, proč se nevyplácejí a nepoužije se jich k stanovenému účelu.
Jiný případ, jenž rovněž je příznačným pro naše hospodářství. Byla uzavřena kupní smlouva o nákupu masa z Ameriky. Smlouva byla podepsána, nikdo však ji neporovnal a podrobně neprozkoumal. Tu však stálo místo slova "cuttle" hovězí dobytek, slovo "horses" koně, a když došla první zásilka z této dodávky dobytka, bylo přirozeně veliké překvapení z toho, že místo hovězího dobytka přicházejí koně. Z toho povstala veliká hrůza a nastalo vyšetřování. Konec konců musil stát zaplatiti veliké odškodné, aby ten, s kým ona smlouva byla uzavřena, od smlouvy odstoupil a aby tak s dodávky sešlo. Velikou škodu z toho vzniklou nesl přirozeně stát.
Stále slyšíme a ve vládním prohlášení, jež nám bylo předneseno, znovu to nalézáme, že se má bojovati proti lichvě a proti podloudnému obchodu. Jak se vede tento boj proti lichvě a podloudnému obchodu, ukazuje se v tom, že dosavadní úřad pro potírání lichvy, jenž skutečně dobře prováděl činnost a tak rozmanité věci odkryl, se omezuje, že úředníci tam působící jsou přesazováni jinam, že zavádí se omezení úřednictva, poněvadž, jak se domnívám, činnost tohoto lichevního úřadu tak mnohým ze společenské smetánky v tomto státě jest nepříjemnou. To jsou příčiny, proč právě jeví se snaha každé stávající kontrolní zařízení odstraniti.
Podivuhodné obchody dělají se také v ústředně pro obchod usněmi a kožemi. Také tam prováděla se taková spekulace, že při tom obchodu ztratila se částka 12 milionů korun. Aby tato částka 12 milionů byla znovu získána, musí se nyní cena kůže, stanovená na 16 Kč, zvýšiti na 24 K. Těch 8 K plyne do kapes ústředny pro obchod kožemi z kapes spotřebitelstva. Takto nemůže přirozeně nastati vůbec zlevnění cen koží a obuvi.
Vidíme také, že všechna nařízení a zákony, jež jsou zde vydávány, jsou vlastně pouhým potištěným papírem, že si jich nikdo nevšímá, nikdo jích nemá v úctě a že je v republice naší málo úředníků, kteří by opravdu znali nařízení týkající se jejich odboru. Jedno nařízení stíhá druhé, jeden zákon druhý, vládne zmatek a nepořádek, jak to tak často v tomto státě ve všech otázkách můžeme viděti.
Nyní přistoupil bych k otázce výživy. Otázka výživy jest skutečně jedna z nejpalčivějších a nejdůležitějších. Slyšíme vládní prohlášení, ministerský předseda zde v této sněmovně jedno podal, jednou ve Stálém výboru, jednou pak ministr výživy tam ve výboru vyživovacím. Tato prohlášení mluví všechna o nadmíru příznivém stavu našich vyživovacích poměrů. Mezitím však přichází deputace za deputací, jeden telegram za druhým, psaní jedno za druhým den co den, kde jsme žádáni, abychom se postarali, aby se vydávala mouka, aby příděly byly dodržovány, aby přidělován byl chléb také chudým. To odporuje těmto tvrzením, tu něco nesouhlasí a já myslím, že by bylo mnohem rozumnější, kdyby ministerský předseda byl býval vzhledem k poměrům promluvil vážnější řeč, kdyby neklidnil, nýbrž kdyby se vážnými slovy obrátil na ony strany v této sněmovně, kde zasedají ti, kteří mohou míti příznivý vliv na vyživovací poměry. Byla uzavřena smlouva, že musí se dodávati, že zajištěn je určitý kontingent, že také má se odváděti, smlouva, jež byla zcela řádně ujednána. Co však vidíme? Jak se dodává? Dodávky do 1. září t. r. úplně uspokojovaly, avšak pak od toho dne dodávky klesají a odvedené množství je den co den menší, a kdybychom neměli příspěvků z ciziny, žili bychom vůbec v hladu a bídě. Výpomoci, jichž vlastně mělo býti použito k utvoření reserv, výpomoci, jež měly býti uschráněny, musíme nyní v týž den, kdy přišly, ihned zase rozděliti, musíme jich ihned použíti na výživu; nemůžeme vůbec starati se o to, aby nashromážděna byla nějaká zásoba. To jsou poměry nesnesitelné a musí v lidu buditi rozhořčení, jež jednoho dne rozpoutá se živelní silou. Varoval bych s tohoto místa a chtěl bych ještě v posledním okamžiku říci, že vláda má si býti vědoma své povinnosti v této věci, že nemá ničeho opomenouti, co zabezpečuje výživu lidu, protože to je její první a nejdůležitější povinností.
Voláte stále: Práce, práce a zase práce! Říkáte: Nám možno pomoci jedině prací. Než však žádáte práci, musíte hleděti k tomu, aby každý se mohl dosyta najísti, aby měl sílu k práci a teprve, když má sílu, žádejte od něho práci. (Souhlas.)
Máme přidati k tomu určité množství z ciziny a za tuto výpomoc máme v dohledné době dodati určité množství cukru jako kompensaci. To je také prazvláštní obchod onen obchod cukrem. Pro cukr platily přijatelné ceny a poměry byly takové, že mohli jsme dostati směnou za 1 kg cukru 2 1/2 až 3 kg mouky. V této příhodné době spekulovali ministr Hotowetz a ministr financí - myslím, že oba jsou stejně vinni, - s vyšší cenou cukru a myslili, že třeba ještě počkati, abychom za cukr dostali ještě více. Tato spekulace naprosto selhala. Tato spekulace stojí nás mnoho set milionů, a když pan ministr financí včera řekl, že těch milionů je mu třeba, že jich nemá a že následkem toho by musil podati demisi, tu měl si vzpomenouti, jak bylo možno získati tyto miliony. Tenkráte měl je vzíti a pak by je býval měl i v době, kdy by mu jich bylo třeba. Spekulace, jez zločinným způsobem byla s cukrem prováděna, bude míti pro nás ještě velmi nepříjemné následky. Místo 14.000 vagonů cukru, které potřebujeme kompensací za mouku, budeme potřebovati více než dvakráte tolik.
Poukázal bych ještě k tomu, že nikdy neslyšíme pravdu, že se všech stran, kde slyšíme úřední zprávu, nikdy se nám neřekne pravdivá skutečnost, nýbrž se nám vždy vyprávějí věci, jež s líčením ostatních jsou v rozporu. Tak na příklad mluvil pan ministr výživy ve vyživovacím výboru o tom, že jest třeba dovézti 54.000 vagonů obilí; ve výboru pro zahraniční obchod prohlásil ministr Hotowetz, že můžeme dovézti jen 30.000 vagonů mouky, že vše, co se dále mluví, je pouhou fikcí, že to jsou pouze cifry na oko, s nimiž není možno a nesmí se počítati. Kdo tedy mluvil pravdu? Nechci pochybovati o tom, že to množství potřebujeme, neboť výkazy o odvedených množstvích ukazují, že nelze sehnati nikterak v tuzemsku taková množství. Dodávky nám ukazují, že dostaneme pouze část a že celý počet, jenž byl sestaven, souhlasí sice na papíře, ve skutečnosti však nebude vyhovovati.
Právě jako s moukou jest tomu s brambory. Zásobení brambory bude prý, jak nám říkali, letos lepší než v předešlých létech. Snad by bylo bývalo možno docíliti skutečně letos lepšího zásobování brambory, bylo by se však musilo starati o to, aby tyto brambory také byly včas naloženy. Sta a sta vagonů bramborů po cestě zmrzlo, bylo zničeno, bylo odňato lidské výživě. Nedají se již zachrániti, jsou neodvratně ztraceny pro lidskou výživu. Přirozeně najdou se již také na venkově lidé, kteří říkají, že to bylo uděláno úmyslně, aby se mohlo dodati veliké množství bramborů výrobcům líhu. Nevěřím ovšem tomu, ale pomyslete si jen, jaká nálada je na venku, jak venku se na všechny tyto otázky hledí, pak nahlédnete, že takové myšlenky konec konců také se vyskytnou. Bylo by bývalo nutno starati se a učiniti opatření, aby ona množství bramborů, jež byla pohotově, skutečně také mohla býti naložena. V Čechách sehnali jsme kontingent 28.000 vagonů, odvezeno bylo 12.000 vagonů, tedy 44%. Na Moravě získali jsme kontingent 15.475 vagonů, odvezeno bylo 4.156 vagonů, tedy 26% kontingentu, mnohem méně než bylo by třeba. A proto, ježto na všech stranách vidíme, že ona množství, jež byla tu odvezena, nikterak nestačí, žádali bychom ještě jednou co nejdůrazněji, aby v tom nastala náprava a pořádek, aby konečně byla zajištěna výživa pro obyvatelstvo. Nelze-li toho docíliti, nedovedou-li to oni páni, kteří tento obor mají vésti, musí prostě udělati místo jiným, musí se postarati, aby na tato místa přišli lidé, kteří skutečně dovedou ovládnouti problém výživy.
Dnes se mluví o volném obchodu a při všech příležitostech děje se o něm zmínka. Říká se, že je jedinou naší záchranou, abychom se dostali z těchto poměrů. Nejsme - již jednou jsem to řekl bezvýhradnými stoupenci tohoto státního hospodaření, dříve však než přijdeme k volnému obchodu, musí býti učiněna bezpečnostní opatření, musí se učiniti opatření pro přechodnou dobu, jež nám zabezpečí, že o výživu bez dalších obtíží bude postaráno. Jen bude-li tato podmínka splněna, jen bude-li postaráno o to, že právě v otázce výživy vše bude učiněno, aby konečně jednou nadešel pořádek, jen tenkráte nastanou jiné poměry, jen tenkráte budeme moci řádně prováděti zásobování lidu.
Naše důvěra k vládě je úplně otřesena.
Vláda v posledních dnech ukázala se neschopnou v té věci
ovládati poměry, ukázala a dokázala nám, že její vedení je takové,
že stále hlouběji upadáme do krise, a proto nemůžeme a nikdy nebudeme
hlasovati pro projev důvěry této vládě. (Potlesk něm. poslanců.)
Předseda: Slovo
má dále pan kol. dr. Vanovič.
Posl. dr. Vanovič: Slavná snemovňa! Pred piatimi mesiacmi sme pojednávali o programovom prejave bývalej koaličnej vlády, dnes debatujeme o programe terajšej tak zvanej úradnickej vlády. Oba programy až na niektoré úchylky sú v podstate asi rovnaké. Tedy, čo platilo pred 5-timi mesiacmi platilo o programe bývalej koaličnej vlády, to platí i dnes o programe vlády terajšej. Pozreme-li sa ale na to so stanoviska ústavnosti a demokracie, je tu zaisté veľmi podstatný a závažný rozdiel. Bývalá vláda koaličná bola parlamentárna, z politických strán složená, kdežto terajšia vláda nevyšla z politických strán a nenie parlamentárnou. Inak hlavný rozdiel medzi týmito dvoma vládama a ich programom vidíme v tom, že bývalá vláda koaličná úplne voľne popustila úzdu všetkým rozvratným živlom, takže bez každej prekážky konali svoju podkopnú a rozvratnú prácu proti jednotlivcom a společnosti, menovite však proti štátu, proti našej československej republike. Terajšia úradnícka vláda chce tú úzdu pritiahnuť, chce znemožniť rozvratným živlom ich podkopnú prácu, chce uplatniť moc štátu, chce sa postaviť na stanovisko práva, spravodlivosti a zákona, chce zaviesť poriadok do verejného štátneho života. Slovenská národná a roľnícka strana ktorá sa pripojila ku klubu republikánskej strany českého venkova, víta, pozdravuje, odobruje a schvaľuje túto snahu vlády a ako to už pán kol. Udržal vyhlásil, bude vládu v tejto jej snahe podporovať, ju všemožne napomáhať. Štát je živým organizmom a ako každý živý organizmus je povinný sa brániť, čo najenergickejšie proti všetkým útokom, ktoré sú na jeho prirodzený vývoj, na jeho posílenie a na jeho existenciu namierené. Povinný je odraziť všetky útoky, nech pochádzajú z vonku alebo z nútra, nech sa konajú zjavne alebo tajne. Takú energickú silnú obranu potrebuje menovite Slovensko. Lebo tam máme celé masy maďarských horthyovských agentov, ktorí tú nám nepriateľskú propagandu robia proti našej československej republike. Tam máme celé húfy rôznych rozvratných živlov, ktoré ešte ani do dneška sa nevedia vžiť do nového postavenia, ktorí nechcú chápať, že by Slovensko mohlo vypadnúť z poddanstva Maďarska, ktorí štvú k nenávisti proti Čechom a chcú vyvolať nepriateľský rozbor medzi Čechmi a Slovákmi, chcú odtrhnúť Slovensko od československej republiky. Štvavé reči a skutky tieto sú nápadné. Nielen existencia československej republiky, ale i tieto nápady vyžadujú obranu. Táto obrana má byť v tom, aby títo maďarskí horthyovskí cudzí agenti boli odstranení, aby tie rozvratné živly boly čo najskôr urobené úplne neškodnými. Túto obranu žiadame každým spôsobom. Poneváč som mal dosť často príležitosť sa presvedčiť o tom, že proti týmto živlom nič nepomahá zachádzanie v rukavičkách, preto treba im dať pocítiť silnú ruku. Bez toho nebudú na Slovensku pomery konsolidované, nebude spokojenosti nebude dostatočná produktívna práca nebude výroba a tedy ani spokojenosti.
Slovenská národná roľnícka strana dúfa, že vláda neostane pri slovách a sľuboch, ale že budú následovať tomu odpovedajúci skutky. Keď už nová vláda len chce uviesť poriadok do nášho verejného štátneho života, keď sa chce postaviť na zákonné stanovisko už samo toto vyvolá isté oblaženie po celom Slovensku. A keď budú následovať tomu odpovedajúce skutky to iste zapríčiní úplnú spokojenosť. Vláda nech sa nedá mýliť akýmikoľvek heslami, slovami o povinostiach a právoch asylu. My sme pohostinný národ, vďačne príjmeme poriadnych, statočných českých ľudí. (Tak jest!) Ale, že bysme pod zámienkou asylu alebo pod akýmkoľvek heslom mali prijímať, pánovia, nepriateľov do republiky, to nikdy nedopustíme.
Často sa tu hovorí o Slovensku, a nielen Maďari, ale i niektorí nemeckí poslanci vydávajú sa za obráncov Slovákov a chcú nás pripočítať k sebe, keď im to pasuje; hovoria o utlačovaní, prenásledovaní Slovákov, atď. atď. Nuže, ja veľmi pekne ďakujem patričným pánom nemeckým poslancom za ich zdánlivú dobrotu voči Slovákom. (Výborně!) Ale prosím, keď oni za 1000 rokov najväčšej poroby nemali pekného a dobrého slova pre Slovákov, aby sa ani teraz o nás nestarali, aby nás nebránili. (Výborně!) Teraz si pomôžeme i bez ich dobroty, nie je to už ako vtedy, keď sme mali ústa zamknuté a nemohli sme slova prehovoriť, keď sme mali ruky a nohy sviazané a nemohli sme sa pohnúť.
Rozhodne sa ohražujem proti tomu, aby, či už maďarskí alebo nemeckí páni poslanci vydávali sa za obráncov Slovákov (Výborně!), lebo nech je to akokoľvek, pánovia odpustia, môžem to povedeť zo svojho vlastného presvedčenia, že ani jeden z nich nemá poňatia o pomeroch slovenských z vlastnej zkúsenosti. Najviac ale vedia to, čo im naši maďarskí poslanci povedia.
Dovoľte, pánovia, aby som povedel ja niečo o slovenských pomeroch. Nemeckí a maďarskí poslanci hovoria, že Slovensko bolo bez vedomia Slovákov proti ich vôli násilne pripojené k Čechám. Nuže, títo pánovia zabudajú, alebo nechcú sa rozpomenúť na to, čo sa pred 2 rokmi stalo. Upozorňujem ich, že 30. októbra 1918 shromaždili sa zástupcovia všetkých politických slovenských strán v Turč. Sv. Martine, zorganisovali sa v slovenskú Národnú radu, vypracovali a jedno myseľne vyhlásili deklaráciu slovenského národa, v ktorej medzi iným stojí, že národná rada vyhlasuje, že v mene československého národa, obývajúceho v hranici Uhorska je jedine ona oprávnená hovoriť a jednať. Potom stojí to, že slovenský národ je čiastka i vetev kultúrne-historického, jednotného československého národa (Posl. dr. Juriga: Slovenský národ a ne větev, to jsme my tam strčili, my autonomisté!) mal účasť vo všetkých kultúrnych bojoch, ktoré viedol český národ a ktoré ho urobily známym na celom svete. Ďalej stojí v deklarácii: pre tento československý národ žiadame i my neobmedzené sebaurčovacie právo na základe úplnej neodvislosti, na základe tejto zásady prejavujeme svôj súhlas s tým nove utvoreným medzinárodným právnym položením, ktoré 18. októbra 1918 formuloval predseda Wilson a ktoré dňa 27. októbra 1918 uznal rakúsko-uhorský minister zahraničia". Slovom: dňa 30. októbra 1918 zástupcovia slovenského národa dobrovoľne sa pridali k bratskému českému národu a postavili sa na stanovisko jednotnej československej republiky. (Výborně! Potlesk.)
Keď o tom bola reč, že páni hovoria, že bez vypočutia a proti vôli Slovákov, násilne sme boli pripojení, ja tu dokazujem, že sme sa dobrovoľne pripojili.
Maďarskí a nemeckí poslanci upierajú
právoplatnost tejto deklarácii a hovoria, že členovia slovenskej
národnej rady boli len samozvanci, že neboli nikým volení, že
nemali poverenia od žiadneho takto sa osvedčovať, a že tedy deklarácia
je neplatná. Na to poznamenávam, že je síce pravda, že v tých
dňoch revolúcie neboly vykonané formálne voľby alebo písomné mandáty
vystavené, ale je pravda, že toho nebolo treba. Každý verný syn
národa bol oprávnený a povinný pracovať a bojovať za svoj národ
a vydobývať preň slobody a práva. (Posl. dr. Juriga: Vy ste
zostal hezky doma pod posteľou!) Na to ja pánu Jurigovi ani
nebudem odpovedať. (Posl. dr. Juriga: Vy ste níe povolaný o
tom hovoriť, my sme tam nasadzovali životy a vy ste čakali až
jak to bude. To je celá história!)
Předseda (zvoní):
Prosím pana posl. Jurigu,
aby pana řečníka nechal mluvit. Prosím pana rečníka, aby pokračoval.
(Posl. dr. Juriga: To je história, my nechceme, aby falšoval
históriu)!
Posl. dr. Vanovič (pokračuje): Ja tie dokumenty uvediem. Nehľadiac ku všetkému tomu, celý slovenský národ na bezpočetných shromaždeniach a v nesčetných obecných zastupiteľstvách s neslýchaným a nevídaným jásotom, s oduševnením, nadšením prijal túto deklaráciu, všade bola radosť, že to jarmo maďarské bolo prelomené. Takým spôsobom i sám národ dodatočne potvrdil túto dekláraciu, sankcionoval všetky skutky svojich politických zástupcov a preto sa nesmie hovoriť, že sú to len samozvanci, že neboli oprávnení osvedčovať sa menom národa. Ja sa pýtam, čo stály tie formálne mandáty alebo formálne písomné vymenovanie ich maďarských úradníkov, hodnostárov a poslancov? Nič, prosím. Formálne mandáty a vymenovanie majúci maďarskí hodnostári a úradníci sa neopovažovali ani len ukázať tomu slovenskému ľudu, ktorý od jakživa len nenávideli, utiskovali a prenásledovali, opúšťali teraz svoje miesta, utekali preč, bojac sa pomsty toho, tak krute prenásledovaného ľudu. Naproti tomu rodení Slováci i bez formálnych mandátov, bez písomných povolení prišli medzi ľud, sám ľud ich volal a s nadšením a oduševnením počúval ich rečí. Vtedy mne samotnému jeden maďarský arcivlastenec z maďarsko-slovenskej župy povedal: "Naša moc bola len papierová, trvala len do tých dôb, kým sme mali bodáky pred sebou a za sebou, ale akonáhle zmizely bodáky, prestala naša moc. Morálnu moc ste mali vy". To jest rodení Slováci, že áno? My rodení Slováci mali sme morálnu moc v rukách, šli sme medzi ten ľud a vedeli sme poriadok urobiť v tom ľude, a keď snáď niektorí naši prívrženci ostre vystupovali proti prívržencom bývalých Maďarov, vtedy sme ich láskavým poučným slovom vedeli utišiť, znali sme zachrániť bezpečnosť majetku i osob týchto prívržencov. My by sme mali dosť príčin postaviť sa na stanovisko: oko za oko, zub za zub, alebo na stanovisko pomsty. My nikdy sme sa nestavali na také stanovisko, ale od prvého počiatku hlásime sa k stanovisku spravedlnosti. Tedy celkom neoprávnené sú na nás žaloby akéhosi násilia a krivdy. Maďarskí poslanci jeden deň vykonali tu verejne a slávnostne sľub vernosti československej republike a už hneď na druhý alebo tretí deň ústy svojich rečníkov vyhlásili, že neuznávajú republiky, že neuznávajú jej zákonov, že nebudú ich plniť, slovom predstavili sa nám tu ako zjavní nepriatelia našej československej republiky. Nuž prosím, toto je veľmi charakteristické. Už sám ten fakt, že z titulu našich zákonov sa dali kandidovať, že ich voličia ich volili na základe našich zákonov ďalej že požívajú všetkých práv, ktoré nám naše zákony zabezpečujú, už sám ten fakt ukazuje, že i oni i ich voličia tieto zákony skutkom uznaly. Ten fakt, že oni môžu tu vo svojej maďarskej reči hovoriť, že opovážia sa tak vyzývave štvať proti československej republike, to je nepodvratný dôkaz toho, že tu vôbec o nejakom násilí proti nim nemôže byť ani reči. Následkom toho sú uplne bezzákladné všetky tie ich podozierania a tvrdenia o násilí, sú nepravdivou, prázdnou frázou. Menovite Maďari nemajú práva o nejakom násilí tu hovoriť. Maďari podplatení, nabádaní terorom, nedopustili, aby sa rodený Slovák dostal do snemu alebo do úradu. A keď sa predsa podarilo niekoľko poslancov zvoliť, tedy ich súdili, prenásledovali a mandátu zbavovali. Na príklad dr. Milan Ivanku za to, že v agitačných volebných rečiach povedel, že maďarská vláda sa chová k Slovákom macošsky bol nielen mandátu zbavený, ale i na rok žalárom trestaný, ktorý žalár si musel i odsedeť. Taktiež Ján Valášek z Myjavy bol pre celkom nevinný výraz nielen zbavený mandátu, ale i žalárovaný. Rozpomeňme sa na to, akým brutálnym, násilným spôsobom boli vyhadzovaní rumunskí poslancovia z budapeštskej snemovne keď sa opovážili uviesť niektoré, skutočne pravdivé fakta. Je-li v nich ešte toľko citu spravedlnosti, musia uznať, že tie pomery v akých sa oni tu nachádzajú, nedajú sa z ďaleka prirovnať k tomu, čo v peštskej snemovni museli pretrpeť rumunskí a slovenskí poslancovia. Práve preto, kto sa takto choval a nasilie robil, nemá práva o násilí dišputovať.
Maďari roku 1868 priniesli zákon o tak zv. rovnoprávnosti národnostnej, ktorým boly aké-také práva zabezpečené nemaďarským národnostiam. Ale z tohto zákona nebola splnená ani literka a keď sme my Slováci žiadali od vlády splnenie zákona o rovnoprávnosti národnostnej, tedy len pre toto boli sme prenásledovaní.
Tento zákon o t. zv. rovnoprávnosti národnostnej bol len práve na zaslepenie očí cudzozemska, lebo Maďari odvolávali sa voči cudzozemsku na tento zákon, že oni slobodomyseľne zabezpečujú práva a slobody nemaďarským národnostiam.
Než potom vyzdvihovali z platností jednotlivé ustanovenia tohoto zákona jedno za druhým, takže nezostalo z neho skoro nič. Pravdu zamlčali a dokonca sa tak pretvarovali, ako by ten zákon boli do poslednej literky splnili. Dľa tohoto zákona maďarská vláda by bola bývala povinná postaviť školy i pre Slovákov. Ale nielen, že ani jednej jedinej strednej školy pre Slovákov nepostavili, ale ešte i tie 3 gymnaziá a 1 učiteľsků prípravňu, ktoré národu verní Slováci na svoje náklady postavili a na svoje náklady vydržovali, ešte roku 1874-1875 zatvorili a zakázali. Jediný náš literárny spolok Slovenskú Maticu taktiež zatvorili a jej majetok zabrali a rozdali práve nepriateľskému maďarizujúcemu spolku. (Hlas: Teraz niečo o Slovensku!) To je všetko o Slovensku. (Hlas: Ale o nynějším Slovensku!) Nie, z minulosti plynie prítomnosť. Musíme sa predsa proti podozrievaniu trocha brániť. Myslím, že je vám tá minulosť trocha nemilá. (Odpor.)
Ľutujem, že čas na krátko vymerený, že ďalej pokračovať nemôžem, ale toľko môžem ešte povedeť pánu posl. Jurigovi, že je nám skutočne veľmi ľúto, že z úst slovenského poslanca mohly vyjsť taskové slová, aké pred 5timi mesiacami povedal posl. Juriga pri pojednávaní programu bývalej koalíčnej vlády. A včera sa opakovaly také scény v senáte. Vtedy pána posl. Jurigu musel tu na druhý deň brániť pán posl. Šrámek, aby zahladil ostrie jeho reči a najvyzývavejšie nápady, a on sám na druhý deň šiel k vývodom pána posl. Šrámka prizvukovať a tedy sám seba desauovat. Povedal vtedy mnoho rôznych neprávd, predčítal tu manifest, dľa ktorého bývalá ľudová strana slovenská stojí na stanovisku vernosti, patričnosti a príslušnosti k československej republike, ale v ďalšom bol tón jeho reči zrejme presýtený nenávisťou pro ti Čechom. (Výkřiky.) Prosím, vy si sťažujete, že nemáte slobody, že je tu cenzúra atď. (Posl. dr. Juriga: Autonomie nedožadoval sa Vanovič v tej knížke v Turčianskom sv. Martine? Nuže, hovorte o tej knížke!) Áno, autonómia! Keď lonského roku bol tu predseda slovenskej ligy z Ameriky, vtedy ešte v bývalom klube slovenských poslancov sme dôkladne pojednávali o otázke autonómie, otázke pittsburgskej dohody a vtedy sme prišli celkom do poriadku, kde sme konštatovali, že autonómia je vlastne v tom, abysme mali vliv na vyvíjanie našich vnútorných, administratívnych a hospodárskych otázok, že vynesený bol vtedy župný zákon, ktorým nám je zabezpečený takýto vliv na spravovanie našich administratívnych, hospodárskych a školských vecí, vtedy, že týmto naše autonomné práva sú zabezpečené. Ale keď bysme šli tak ďaleko, ako si vy žiadate - a ako vám naši nepriateľia Maďari chcú vo vašej túžbe prizvukovať, to by viedlo k tomu, že by Slovensko bolo od československej republiky odtrhnuté, a my by sme sa zase dostali do jarma otrokov. (Výborně! Hlučný potlesk.) Tedy prosím, tú autonómiu budeme mať zabezpečenú, tá bude sa postupne vyviňovať, neforcírujte ju a nežeňte do toho, abysme prijali tú autonómiu, ktorú nám naši nepriatelia s tým úmyslom nadiktovali, aby Slovensko odtrhli od čs. republiky (Potlesk.)
Odvolávali ste sa na cenzúru pánovia.
Viete, pánovia, že sme v mimoriadnych pomeroch a že tedy musíme
mať mimoriadne prostriedky. Kebyste neštvali a nevyvolávali rozbroj,
nebolo by vám treba cenzúry. Hovoríte, že je nie sloboda. Ale
čo je tá sloboda? Je to voľnosť myslenia, cítenia, konania, ale
len do tej miery, dokiaľ sa nedotýkame práv iných. (Posl. dr.
Juriga: Stanné právo a cenzúra, to je sloboda na Slovensku!) Ešte
tam nikoho neobesili za toho stanného práva. Nuže, pánovia, vy
nechcete, abysme mali slobodu, ale túžíte po tom, abyste mohli
sami robiť, ěo byste chceli. Musíte ale ctiť právo iného. Medzi
slobodou a ľubovôľou je podstatný rozdiel, a my musíme byť len
tomu rádi, že v právnom štáte nemáme tej ľubovôle a slobodu máme.
Pánovia, vy vyhlasujete, že vám českí a slovenskí evanjelíci berú
vašu vieru a preto hlásate intoleranciu a nenávisť proti druhým.
Vyhlasujete, že ste jedine povolanými a oprávnenými obráncami
viery. Táto vaša obrana je v tom, že chcete slovenský národ roztrhať
na katolíkov a evanjelíkov, tým chcete zoslabiť jeho silu a tým
pracujete na podkopávaní základov samej republiky. Oslabujete-li
jeden národ, oslabujete celú republiku. Kebyste nehlásali nenávisť
a intoleranciu proti druhým, bolo by všetko dobre. (Výkřiky.)
Máte všetky práva ako my. (Hluk. Výkřiky.) Poneváč
pán president veľmi nalieha na dokončenie reči, končím. (Dlouho
trvající potlesk.)