Odevzdávám p. ministru pošt a telegrafů dokument o tom, jaké ještě dnes - konstatovali jsme to před několika málo dny - jsou poměry jazykové u pošt, a prosím, aby úřední kontrolou dal si příslušná data zjistiti. Byla podniknuta veliká akce polooficielní za účelem zjištění jistých statistických dat u všech poštovních úřadů v Československé republice. A tu, prosím, takto vypadá vyřízení jednotlivých poštovních úřadů.
Německé Čechy: Textově ve vyplnění dotazů odpovědělo česky 65 poštovních úřadů, německy 681 poštovní úřad; razítka mají v německých Čechách německočeská 189, českoněmecká 254 a pouze německá 271 úřad.
Německá Morava: Odpovědělo textově 48 pošt česky, 109 německy. Razítka mají 42 německočeská, 13 českoněmecká a 78 pouze německá.
Slezsko: Textově odpovědělo 9 pošt česky, 74 pouze německy; a to i z míst čistě českých; 13 razítek je německočeských, 2 českoněmecká a 74 pouze německá.
A teď něco pro pány ze Slovenska. Slovensko odpovědělo textově slovensky 469krát - to jsou naši exponovaní úředníci - maďarsky 153krát; razítka jsou slovenská na 159 poštách, maďarských je 387.
Tedy, zde vidíte, že to utlačování německého a maďarského národa i v těch oficielních projevech, jimiž označujeme své úřední dokumenty, vypadá tak, jak jsem právě vylíčil. Je to agenda, která se započala v dubnu a ukončila v červnu t. r. Já pevně věřím, že do dnes nezmohlo se naše ministerstvo pošt a telegrafů vzhledem k obtížím technického rázu na nápravu těch věcí a že Němci jistě, kdyby byly administrativní poměry příznivější, byli by se snad pokusili dnes náš parlament zbourat. Ale, vážené shromáždění, my máme i v jiném směru zajímavé dokumenty o tom, jak Němcům je v Československé republice škozeno. Dne 6. července t. r. uplynulo 5 let lhůty t. zv. výpovědní pro zaměstnance železniční bývalého Rakouska. Byl to starý jazykový výnos č. 21013, vydaný 5. července r. 1915, v němž rakouské ministerstvo železnic prohlásilo, že ti lidé, kteří nebudou umět do pěti roků německy, pokud jsou dělníky, nesmějí býti stabilisováni, ani jmenováni výpomocnými. Ti výpomocní zaměstnanci, pokud do pěti roků nenaučí se německy, nesmějí býti jmenováni definitivními a ti definitvní, pokud do pěti let se nenaučí německy, musejí být ze služeb rakouských státních drah vypovězeni.
Vážená sněmovno! Teď vám řeknu, jak my jsme se odvděčili Němcům za tato drakonická nařízení. Prováděli jsme akci generálního jmenování podúředníků úředníky. Umožnila tedy československá železniční správa na základě příslušných zákonů existenční zlepšení řadě tisíců železničních zaměstnanců, kteří byli té doby v podúřednickém stavu. Zaměstnanci tito, aby prokázali svoji inteligenci, pokud nemohli předložiti vysvědčení, musili skládati inteligentní zkoušky. Konstatuji, že těm zaměstnancům, kteří německy neuměli, bylo dovoleno ještě před uplynutím toho našeho pětiletého jubilea vypovídacího skládati tyto inteligentní zkoušky v jazyku německém. Ale teď prosím: kdo mohl se státi za toho dřívějšího systému podúředníkem, kdy jsme neměli měšťanské školy - a to bylo na Moravě před 20 lety v ohromné řadě měst? Téměř výhradně Němci. Tito Němci, poněvadž byli dnes podúředníky, stávají se šmahem úředníky na základě starých kvalifikací Rakouska, na základě starých personálních předpisů, naproti čemuž ten český člověk, protože se ještě nemůžeme říditi podle nějakých nových předpisů, ještě dnes trpí pod útiskem někdejšího rakouského systému.
My jsme ovšem slyšeli také mnoho žalob na československé úřady, které prý značně poškozují německé úřednictvo. Mohl bych vyprávěti pravé kroniky o tom, jaké máme úředníky i na vedoucích místech a jaké příčiny mají Němci, aby si stěžovali na jejich jednání. O Olomouci, řiditelství československých státních drah, se říká, že jest to řiditelství německo-židovské. Já dodávám, že jest to řiditelství česko-byrokratické, a uvedu jeden doklad o tom, jak si počíná přednosta tohoto řiditelství, pan ministerský rada Koláček. Ostravský Národní výbor jmenoval při státním převratu jistého kancelářského výpravčího tajemníkem železničního odboru Národního výboru. Ten člověk byl 9 měsíců nemocen - jest to historka, která jest neuvěřitelná - a prodloužil následkem toho, že byl do 24. března v Národním výboru, svoji nemoc o tři měsíce. V úřadě bylo ohlášeno, že ho přebírá Národní výbor. Olomoucké řiditelství ho pensionovalo. Šli jsme intervenovati a, pánové, řiditelství prohlásilo: "Nedělal železniční službu a prodloužil svůj stav nemoci, musili jsme ho pensionovati." Řekli jsme: "Dělal službu železniční v Národním výboru, službu čistě železniční na nádraží a měl přidělené železniční úředníky." Pan ministerský rada Koláček prohlásil: "Já mu to započísti nemohu, poněvadž na to nemám předpisy." Tedy páni tito chtěli, aby nám staré Rakousko udělalo předpisy na dělání revoluce.
My jsme musili za starého Rakouska v našich nacionálních bojích obranných dělati značnou politiku úřednickou, dělati ji proto, poněvadž jsme viděli, jak zhoubně působí německá politika úřednická na sociální poměry našich státních zaměstnanců. Jest to přímo děsné, když vidíme v těch cifrách, že jsme měli jen, řeknu, u státních drah, o 2600 úředníků méně, nežli nám podle počtu obyvatelstva, délky kilometrů a tratí patřilo, a jest děsné, když vidíme, jakou politiku tito lidé dělají. Vážená sněmovno! V Přerově českém, kde jest pouze asi 1500 Němců, vedle 18.000 Čechů, nám dělali úředníci němečtí takovou politiku, že jsme měli jen mezi strojvůdci 92 Čechy a 179 Němců. Ale mezi topiči, těmi otroky okřídleného kola v pravém slova smyslu, měli jsme 86 Čechů a 2 Němce. Těžce pracující, to byl český člověk a ten, kdo byl mezi vyššími kategoriemi tohoto zaměstnanectva, byl ovšem Němec a šlo to tak daleko, že když jsme zpracovali ty diagramy o národnostních poměrech na železnicích, shledali jsme - samo se to tak shrnulo - že v kolonách dělníků nemáme téměř ani jediného Němce, nýbrž že dokonce v německém území (ukazuje na diagram) - to černě označené je německé, bledší je české území máme mezi dělníky veliké zlomky českých lidí. Ba Němci, kteří se tak velmi báli o německý ráz Dolních Rakous, koncedovali nám tu milost, že nám zaměstnávali několik tisíc českých dělníků u krumpáče a lopat na severní dráze, u uhlí a u vrchní stavby, a revanšovali se nám tím způsobem, že nám delegovali syny svého národa na místa lépe placených sluhů, podúředníků, ale hlavně úředníků. Je to nepoměr, vážená sněmovno, když se člověk podívá na ten diagram. V roce 1912 měli jsme v českých stanicích 40 přednostů stanic německých, ale v 21 stanicích německých měli jsme pouze jednoho přednostu českého, a to nota bene v místě s českou většinou, který, aby nedělal velkou parádu za války v Židlochovicích, byl hned v začátcích zavřen na "Špilberku", i když mu nemohli nic dokázat. To jsou věci, vážená sněmovno, které do dnes těžko zapomínáme.
V ohledu hospodářském nás vláda poškozovala při určování mzdových základen. Měli jsme na plzeňském ředitelství i v maličkých německých stanicích mzdy K 2˙70-2˙90, ve velkých průmyslových místech českých v Prostějove, Přerově atd. i v Moravské Ostravě K 2˙10 až 2˙20, nejvýš K 2˙30. Praha samotná měla K 2˙70 dlouhou dobu proti těm německým stanicím na plzeňském ředitelství. Když se podíváme na otázku příbytečného a aktivních přídavků, vidíme, že všude byla i po této stránce na tom lépe místa německá proti místům českým. Otázka dodávek pro státní správu byla velmi obtížnou otázkou pro řešení ve prospěch našeho živnostnictva, průmyslu a obchodu, poněvadž 90% dodávek měli Němci pro celé rakouské dráhy i v českém území. A pokud zejména severozápadní dráhy se týká, tato koncedovala z dodávek českým dodavatelům, jako na posměch, pouze košťata. Vytvořovaly se tedy pozvolna dvě třídy. Třída panujících Němců, třída utiskovaných, utlačovaných, vyssávaných Čechů. Tento systém, velectěná sněmovno, trval až do našeho státního převratu a já se velice divím požadavku, který na nás byl vznesen před revolucí jistými kruhy politickými, že máme dělat ne revoluci národně-politickou, nýbrž revoluci socialistickou. Je pravda, my bychom byli mohli jako socialisté ve spojení s německým dělnictvem a s dělnictvem maďarským dobýti si lepšího sociálního řádu, ale je pravda, kdybychom byli dělali revoluci socialistickou a ne národně-politickou, nebyli bychom mohli dělat revoluci československou. My jsme napřed se potřebovali osvoboditi národnostně, napřed míti v tomto ohledu zadostiučinění po 300letém strádání a teď pozvolna budovat zlepšení socialistických řádů cestou vývoje, bez ohrožení státní administrativy a bez ohrožení naší vlastní státní samostatnosti. My se nechceme již vrátiti do těch útisků, ve kterých jsme byli, neboť tyto útisky pro nás znamenaly opravdu ohromné existenční ztráty. Ta personální politika byla tak obtížná, tak přímo provokační, že na příklad z obvodu činnosti dnešního pana posl. dr. Baerana pan inspektor Hochwald, když přijímal do služeb dráhy nějakého českého člověka, vzkazoval do německých vesnic: "Ich brauche einen Mann, der aber kein böhmisches Wort versteht." Jazykové výnosy byly tak drastické, že na příklad na základě výnosu 170.883 nesměl býti žádný dělník již v roce 1909 přijat do služeb severní dráhy, který by nebyl ovládal němčinu. Jak zkoušeli němečtí kontroloři české služební zaměstnance z němčiny, jaké požadavky na ně kladli, o tom svědčí fakt, že jistý kontrolor Ehler neuznal za schopna z německého jazyka ani člověka pro místo výpomocného konduktera, který byl ve Vídni 4 roky číšníkem. U severozápadní dráhy ty poměry jsou ovšem stejně ostré. Ale pánové postupovali proti nám za daleko horších okolností. Humanita, tedy činnost, která má býti povznesena nad veškeren nacionalismus, byla proti státním zaměstnancům, zejména železničním, se strany železniční správy provozována následujícím způsobem: Je to interpelace kol. Buřívala z 28. října 1909 proti tomu, že v Moravské Ostravě ze 4 lékařů dr. Spatze-Dienskiho, Brože, Langa a Censora ani jediný pro 1500 českých železničních zaměstnanců neovládal českého jazyka. K těmto lidem musily choditi manželky českých zaměstnanců, které nepodléhaly ustanovením služebního řádu, že musí ovládati německý jazyk, s tlumočníkem, chtěly-li býti od těchto lékařů obslouženy. V Schönwaldě u Znojma - interpelace poslance Buřívala ze dne 24. února 1910 proti Freundovi, železničnímu lékaři, který neovládal pro tamější český obvod ani slova česky a musel se se svými pacienty dorozumívati prostřednictvím služky.
My jsme neměli možnosti ani protokoly úrazové spisovat jazykem českým, ani protokoly existenční, disciplinární, praničeho. To všecko, slavná sněmovno, muselo býti v německém jazyku. Kolik existenčních katastrof a ztrát při tom bylo, o tom mluví naše anály organisační. Nám radili přímo páni Němci, abychom se vystěhovali z Čech. Dnes chtějí míti dokonce dvoujazyčnou Prahu. Máme jedno město takového významu, jaký má Praha, Němci mají velkých měst celou řadu. Nezávidíme jim, že chtějí míti svoje města v říši s čistě německým nátěrem, ale nemůžeme absolutně připustiti, aby jediné velké české město, které má světový význam, jako je Praha, mělo mít nečeský raz k vůli několika málo tisícům příslušníků německého národa, kteří odpírají našim českým lidem ve Vídni, jichž tam je jistě dvacetkrát více než Němců u nás v Praze, sebe menší ústupky školské, jazykové a národnostní.
Máme vážnou obavu, že podaří se německým sociálním demokratům změniti povahové založení německého národa. Máme vážnou obavu proto, poněvadž němečtí sociální demokraté sami svými návrhy na zabezpečení sebeurčovacího práva německému národu, dávají za pravdu našim obavám. A my víme, co by sebeurčovací právo pro německý národ znamenalo! Ukázala nám to Jihlava, jak by se vedlo našim českým menšinám, kdyby Němci měli sebeurčení. Úplné jejich zadávení během několika málo měsíců, poněvadž Němci nebudou nikdy poslouchat světové spravedlnosti! Ti budou dělat vždycky svou znásilňovací politiku. Já se velice divím, že s tímto momentem, s tím založením německého národa nepočítá levice sociálně demokratická, která ústy pana kolegy Skaláka chce koncedovat německému národu sebeurčovací právo. My nemůžeme z těchto důvodů přistoupiti a nepřistoupíme za žádných okolností na jakékoliv ideály třetí internacionály, která nechce znáti problémy malých národů, které přirozeně komplikují do značné míry sociální zápasy, nemůžeme je uznati a to již proto ne, poněvadž smazáním státních hranic octl by se stát tak malý, stát s 10 miliony obyvatelstva československého, v nebezpečí nejkratšího zániku systémem, kterému sice němečtí sociální demokraté říkali "asimilace", ale který, byť v uších našich znělo slovo "asimilace" sebe nevinněji, byl nejpustší germanisací. Maďaři maďarisovali zrovna tak pustě jako germanisovali Němci, a my nevěříme ani německým sociálním demokratům - a to nám zde opětně dokázali ústy pana kol. dr. Czecha - že by oni měli jiné založení, nežli mají němečtí, resp. maďarští měšťáci.
My proto také díváme se vlastním svým způsobem na otázku sporu legionářů s Munou. Naši legionáři, kteří se vracejí s Ruska, jsou jistě, slavná sněmovno, dobrými socialisty z velikého procenta, ale jsou také pevnými českými lidmi. Pakliže tito lidé, kteří mají tak ohromné zásluhy o naši samostatnost, viděli, že v republice československé, pro kterou tolik krve musili prolíti a tolik strastí prodělati, uplatňují se idee, které znamenají počátek ztráty naší samostatnosti, nedivme se docela nic jejich veliké roztrpčenosti, a to již proto ne, poněvadž ten, vůči němuž se násilí v Olomouci mělo vybíti, jest obviněn a dosud se neočistil z násilí právě proti legionářům organisovaného a eventuelně páchaného. My nemůžeme absolutně schváliti, aby masy, ať náležejí k jakémukoliv stavu, osobovaly si právo justice. Nemůžeme-li to však schváliti u legionářů, nemůžeme absolutně připustiti, aby právo justice osobovala si kterákoliv třída národa, byť to byl i proletariát. (Výborně!) Právo justiční náleží jedině úřadům Československé republiky, úřadům, na které má parlament, složený z tak veliké části socialistů, a vláda, složená rovněž z tak velké části socialistických ministrů, příslušný dohled. Masa nemůže býti soudcem, poněvadž jest náladová, neuvažuje. Jedině úřady mohou souditi na základě šetření a na základě odsouzení trestati. Masa musí absolutně respektovati to, co úřad učiní, nemáme-li jiti do hotového rozvratu a nemáme-li se před světem po nedávných krásných dnech, jimiž československý národ podal tolik důkazů organisačních schopností a síly, representovati jako národ, který není státotvorný a vlády schopný.
Slavná sněmovno! Z těchto hledisek musíme se ujmouti našich slavných legionářů, ať jest to proti komukoliv, ať jest to proti Němcům, z jichž úst se zde před chvílí ozval hanlivý výrok "Bluthunde", ať jest to proti těm, kteří mají za to, že jest třeba z třídních zájmů potlačovati city pro legionáře. My stavíme se za legionáře zrovna tak v případě jihlavském, jako je nemůžeme stoprocentně odsouditi za případ olomoucký. Všecky případy jistě že soudy náležitě vyšetří a budou trestati vinníky, pokud budou zjištěni. Jihlava samotná jest město, které jest známo již z dřívějších dob, z činnosti tamějších předních německých činitelů. Já jsem byl na táboře v r. 1911 v Třebíči, kde jsme protestovali proti znásilňování tamního okrskového sletu sokolského. A jest viděti, že pan Inderka se docela v ničem nezměnil. Tehdy táhl v čele násilníků, kteří rozbíjeli Sokolům hlavy pod egidou moci starého Rakouska, a dnes táhl v čele násilníků, kteří nám zabíjeli legionáře pod egidou nevím jakou, ale jistě s úmyslností, která musí býti rozhodně potrestána.
Jest nepravdou, že Inderka neorganisoval to, co v Jihlavě se stalo; i sami němečtí svědkové dokazují, že to byl Inderka, který štval proti Čechům, že to byl Inderka, který organisoval průvod, dříve neprojektovaný. Němečtí lékaři sami dokazují, jaké že jsou rány, které povstaly střelbou s vrchu, tedy z oken, a pokud legionářů se týká, z protokolu a z úředních záznamů vysvítá, že nešlo o žádnou organisovanou obranu, nýbrž že jeden legionář přišel z kinematografu, jiný z restaurace, jiný z YMCA, jiný z procházky, všichni předložili dokument o tom, kde byli, jak přiběhli, jak se bránili a teprve, když viděli, co se děje, běželi do kasáren pro zbraně. Legionáři jsou v tomto ohledu bez viny. Jaké pak ostatně další důkazy? Nebyl zabit žádný Němec, naproti tomu byli dva Češi zabiti a 9 Čechů bylo raněno. Kdo zabil a kdo ranil, jest sice již nyní viditelno, ale bude se vší určitostí muset býti zjištěno.
Slavná sněmovno! Budeme se jistě vícekráte zabývati okolnostmi, do kterých nás přivedou Němci. Ovšem mám za jisto, že to, co Němci v československém parlamentě dělají, neposlouží nijak jejich zájmům za hranicemi. Nám ten německý feldwebltemperament imponovat nebude. Budeme si vyřizovati klidně své sociálně-politické a hospodářské úkoly v této naší sněmovně, ve které i oni, kdyby chtěli, mohli by býti platným činitelem, a budeme na půdě hospodářské a na půdě sociálně-politické pilnými tak, abychom vyvolali stejný požadavek u malého lidu německého proti poslancům německým a aby malý lid německý přišel k tomu poznání, že jest třeba ten štvavý a urážlivý ton v československém parlamentě jednou odložiti stranou, smířiti se s hotovým faktem věcí, dělati politiku takovou, abychom se proti německému národu nemusili stavěti na stanovisko preventivně bezpečnostní, které, bohužel, čím dále tím více se nám staví před oči po těch projevech, které jsme slyšeli a které slýcháváme také ze schůzí míst venkovských.
Němci podali interpelaci. Nepodali
ji však proti nikomu jinému, než proti sobě samým Z tohoto místa
pan ministerský předseda měl možnost využíti této německé interpelace
a jistě nikdy nepadalo tolik ledové sprchy na rozpálené hlavy
Němců, jako dnes z úst pana ministerského předsedy. Já ovšem,
slavná sněmovno, nemohu se spokojiti mlčením, které pan ministerský
předseda v jedné věci zachoval, totiž co se stalo s filiálkou
pojišťovny "Foenix", když bylo zjištěno, jak ona si
počínala proti hospodářským zájmům československé republiky. Musíme
míti jasno o tom, co se s "Foenixem" stane, neboť kdybychom
měli trpět, aby taková instituce po tolika zločinech směla dále
organisovati hospodářské poškozování našeho státu, nemohli bychom
přijíti s dobrým svědomím před naše voliče a mluviti o tom, že
děláme v českém parlamentě svojí povinnost. My se připojujeme
k prohlášení pana ministerského předsedy a přáli bychom si, abychom
v budoucnosti mohli opravdu pracovati v československém parlamentě
plodně, místo pronášení kritických a obhajovacích řečí na dotazy
a interpelace, jaké příkladně podali němečtí kolegové ve věci
jihlavské. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo poslednímu přihlášenému řečníku panu poslanci Čuříkovi.
Posl. Čuřík: Slavná sněmovno! Jest zajímavo, že teprve teď, téměř za 2 roky naší svobody jednáme v poslanecké sněmovně Národního shromáždění jednou konečně vážně o otázkách násilí a teroru a že hledáme prostředky, abychom tento teror znemožnili zákonným způsobem. Kdyby šlo o otázky, které by byly ctí některých stran, tu bych se k tomu hlásil, že máme o to zásluhu z naší strany a že jsme násilí odhalili první, podáváním interpelací, dotazů a různých akcí, zahájených hned po převratu roku 1918. My opravdu máme v tom prvenství, že jsme se proti násilí první ozvali a jenom jest třeba litovati, že již dřívější slavná naše vláda našeho hlasu neposlechla a téměř ignorovala naše interpelace obyčejně malichernými odpověďmi, jakýmsi konejšením, ale žádným praktickým činem. Celý systém terorů, který provádí se v různých směrech proti dělnictvu - teror protináboženský, politický, hospodářský - celý tento systém není domácím prvkem, nýbrž je to odrůda bolševismu ruského a německého! (Tak jest!)
Slavné Národní shromáždění! Co se stalo u nás na Moravě, v Čechách i na Slovensku jest dostatečným důkazem, že u nás bolševismus se fakticky již provádí. Mohl bych jmenovati celou řadu fakt, mohu jmenovati Brno - několik továren - Třebíč, Jihlavu, Horní Rudu, Kopřivnici, Ostravu, Židlochovice, Luka u Jihlavy, Hodonín, Mutěnice, Holič na Slovensku, Trnava, Štramberk, Holešov, Vsetín a posledně Nový Jičín, kde násilím bylo vyhozeno na 100 dělníků z práce, byli zkrvaveni, kde sekretář Šimíček, zástupce našeho dělnictva, byl do krvava ztýrán holemi, klacky a železnými konvemi a kde dělnictvo naše jest do dnes bez práce po několik týdnů. Tento čin není snad pouze páchán od nějaké nerozmyslné hloupé masy, nýbrž od organisovaných dělníků německých i českých a jest to pozoruhodné právě, že v Novém Jičíne na Moravě, v srdci našeho českého území, dovolili si němečtí sociální demokraté provésti násilí na českém dělnictvu a že zde není dosti síly, aby tento čin německého lidu, spáchaný na českém dělnictvu, byl náležitě potrestán a zavčas schlazen. Do dnes čekáme na rozsudky soudu trestního, na svolání rozhodčí komise podle vládního nařízení a dělníci čekají na zaměstnání a my je musíme živiti z našich dělnických pokladen, dávati jim chleba a peníze ze sbírek našeho malého lidu.
Mluví se o práci, o pracovní povinnosti, mluví se o potřebě práce u nás v republice. Když povaleči někteří zneužívají podpory, pak se jim vyplácí. Ale když dělník poctivý chce pracovati, pak se mu znemožňuje práce násilím a terorem. (Výborně!) A jak se rafinovaně postupuje při tomto teroru, to jest něco úžasného. Já jsem slyšel celou spoustu dělníků z různých odvětví práce, z venkova i z města, z továren i ze živností, jak se vůči nim jedná v případech teroru. Tam, kde nepomůže hrozba stávkou, kde nepomohou nadávky nejhrubšího zrna, tam se rafinovaně znemožňuje dělníkovi výkon pracovní. Mám případy, na př. ve Frýdlandě u Moravské Ostravy, kde si mně stěžovali kovodělníci v závodě firmy Ferrum, že při zvedání kusu železa, kde 2 až 4 dělníci jeden kus železa zvedají společně, těmto dělníkům byl tento kus železa puštěn na nohy, bylo jim zvedání železa prostě znemožněno a tento výkon pracovní jim byl co nejvíce ztížen. V továrnách textilních se dává našim dělníkům špatný materiál, špatná příze, špatná osnova, aby si málo vydělali. V Místku, ve Frýdku máme řady případů, kde se dělníkům u továrních vrat přímo znemožnil přístup do továrny, poněvadž neměli červenou legitimaci.
A, velevážení přítomní, to jsou jen malé ukázky. Ale jest toho celý řetěz, celá řada. Jest to rafinovaný systém, který se u nás zahnízdil ve formě tak zvané akce pro jednotnou organisaci. Velevážení přátelé a vážení přítomní! Táži se: Kdo vede tuto akci? Kdo to aranžuje? Když mluvím s p. ministrem sociální péče, který přece má míti v prvé řadě smysl pro sociální otázky dělnické, pro ochranu dělnictva, pro péči o ty nejchudší, tu pan ministr sociální pece krčí rameny a zdá se, že by měl snad dobrou vůli tyto věci řešiti praktickým a snad zákonným způsobem, ale když potom jdete dále a řeknete těm důvěrníkům, že pan ministr sám si přeje, aby se teror nedál a neprováděl, tu vám důvěrníci řeknou: Co jest nám po ministrovi, tu jsme my pány, tu sami poroučíme! A páni sekretáři odborových organisací vám řeknou: My za to nemůžeme, to tam dole dělají ty různé živly, které my neovládáme. Ale řeknu vám o tom praktický doklad, jak se to děje. - V Novém Jičíně před 1. červnem byl pořádán tábor dělnictva z továren kloboučnických, asi v počtu 1600 osob. Na tomto táboru štval neomaleně sekretář Rusek a německý sekretář Czermak a přímo naváděli dělníky a řekli jim: Jděte do továren a vypořádejte se tam sami s těmi individuy, která vás poškozují, totiž s těmi, kteří nechtějí býti organisováni v jednotné, prý "nestranné", "nepolitické" organisaci sociálně-demokratické. A poněvadž tomu tak poštvaní dělníci rozuměli a poslechli, teror provedl se klacky a násilím, zcela dle štvaní místních sekretářů z Nového Jičína.
Zde máme doklad zcela jasný, že teror není vyvoláván ze spoda od lidí neodpovědných, nýbrž s vrchu od sekretářů organisací. Velevážení, ptám se vás všech docela otevřeně: Za čí vinu trpí naše křesťanské dělnictvo, co zavinilo, co vyvedlo někomu, že dnes na něm se mstí jakási zloba a zvůle, jakási roztrpčenost vůči někomu, kdo vlastně jako pravý vinník nemůže být hledán mezi naším dělnictvem?
Za to, že jsme po celá léta od svého založení, od r. 1900, po 20 roků vždycky byli solidární v každém podniku a závodě, kde zastoupeno naše dělnictvo, a pracovali pro blaho hospodářské i mravní posílení dělnictva a ze jsme pracovali k tomu, aby kapitalismus ve svém rozpětí nebyl posilován, aby byl okleštěn, aby byl seslaben, aby svou funkci společenskou plnil, za to, že jsme nabádali naše různé zámožné kruhy směru křesťanského nebo katolického bez ohledu, za to jsme dnes biti, my, dělníci křesťansko-sociální! To máme dnes za odměnu, že jsme byli solidární ve věcech hospodářsko-sociálního boje? V Kopřivnici r. 1912 jsme vedli společnou stávku po celý rok. Tam bylo naše společné vyjednávání se všemi stranami. Věnovali jsme na tuto stávku tehdy přes 30.000 K hotových peněz kromě sbírek potravin, a dnes v té samé továrně dělník Hejna jest zbaven jeden a půl roku práce a nemůže najíti místo v ovzduší této továrny.
Když to, velectění, všecko uvážíme, zdá se nám, že naše slavná vláda nemá tolik chuti a odvahy zakročiti, aby tyto případy násilí odstraňovala napořád opravdu energickým způsobem.
Nám se vytýká, že prý nejsme způsobilí třídního boje. Nám a našemu dělnictvu se vytýká, že prý jsme pro soukromé vlastnictví a ze jsme pro náboženské zásady. (Předsednictví převzal předseda Tomášek.)
Velevážení přítomní, je to rozumný důvod? Copak republika anebo všecky státy na světě jsou založeny na třídním, štvavém, revolučním základě? Copak náboženství a křesťanské zásady nejsou základy socialismu pravého? Myslím, přátelé, že i vy mnozí uznáte za správné, když řeknu, že socialismus, ten socialismus kompromisní, který vy dnes provádíte, má nejlepší oporu v zásadách Kristových, v desateru přikázání a evangeliu křesťanského učení. Ale, velevážení přátelé, pak-li někdo tvrdí, že byl Kristus komunistou, pak docela správně říkám, že Kristus byl pravý sociolog, který z křesťanských ideí vyvodil povinnost, spravedlivost a lásku k bližnímu. (Výborně!) A tyto zásady jsou pro nás směrnicí pro budování pravé demokracie. Naše republika Československá nemůže naprosto opírati se o zásady podvratné, revoluční, které nenávidí lidskost, které nemají v sobě žádného citu pro spravedlnost a které myslí pouze na vraždění a řekl bych přímo také loupení toho, co jest posvátným majetkem každého člověka. Když dělnictvo křesťansko-sociální tyto zásady lidskosti, spravedlnosti opírá o křesťanské učení Kristovo, pak jest na správné cestě a nemá nikdo práva na celém světě, pánové, aby toto stanovisko nějak bořil a rval násilnou rukou ze srdcí našeho lidu. (Výborně! Potlesk.) A buďte ubezpečeni, že žádný teror, žádné násilí nemůže zmoci sílu myšlenek křesťanského socialismu. Čím vetší bude váš teror a vaše násilí, tím silnější a tím mohutnější bude i v naší republice náš křesťanský směr dělnický, směr demokratický. (Tak jest!)
Velevážení! Já spoléhám na to, že prohlášení vládní nebude pouze na papíře, že ministerstvo spravedlnosti i sociální péče a vnitra v první řadě požene k odpovědnosti všecky ty vinníky a násilníky a že znemožní násilí páchané na dělnictvu nevinném a bezbranném.
Ohledně legionářů, ohledně akce
pro Munu, mám také své určité názory. (Hluk.)