Bylo zde též řečeno, že píseň "Wacht am Rhein" působí provokativně. U nás, na tak zvaném Slovensku, máme již po uplynutí nebožky éry Šrobárovy trochu jiného ducha. Zpíváme dnes již svoji: "lsten áldd meg a magyart" docela volně. Toto právo jednoho a půl milionu musí se respektovati. (Posl. dr. Blaho [něm.]: Tady vidíme, kam chcete! Zde nevidíme ničeho. Hned řeknu, kam chceme. (Výkřiky. - Místopředseda Buříval zvoní.)
V debatě jest otázka jihlavská
a jistě že nebude nezajímavé, jestliže zde předvedeme nějakou
událost z poslední doby. V obci Pelsöcz byl posádkou československý
legionářský pluk č. 5, jehož kapitán nebo, lépe řečeno, plukovník,
se nazývá Kautský. Za jedné krásné noci bylo najednou zatčeno
na rozkaz pana plukovníka 20 měšťanů a jiných obyvatelů této vesnice.
Pan nadporučík Novák sestavil sám nový způsob, nové jednání, jehož
se jinak užívalo jen v tmavém středověku. Neboť jmenovaní lidé
byli nejen zatčeni, nýbrž, aby z nich něco dostali, dávali jim
ku příkladu kolem krku provaz, aby tak je přinutili k doznání
pravdy. (Výkřiky německých a maďarských poslanců. Hluk. Posl.
dr. Blaho [maď.]: A maďarští četníci nepátrali podobným
způsobem? Ještě hůře! Posl. dr. Labay [maďarsky]: V Černové
nebylo stříleno?) Že maďarští četníci takto pátrali, na to
vám odpovídám, že dnes žijeme v pokročilejším duchu časovém a
je-li ji ž co špatného, pak to nemusíme napodobovati. (Německé
výkřiky:Proč jste již tehdy neprotestovali?) Tehdy jsme neměli
ještě volebního práva, neměli jsme tedy ani práva protestovati.
Tyto neustálé výtky na maďarské panství urozených nemohou nás
nijak zmásti. Dnes jest tam lid u vesla a čeho se dopustila šlechta,
to národ nepotvrdí. (Souhlas na levici.) A budete-li vy,
pánové, na dále prováděti tuto politiku urozených, pak skončíte
právě tak, jako všichni ostatní. (Souhlas na levici.) Tohoto
barbarství se však súčastnili v obci Felsör též páni důstojníci.
A jakýsi důstojník, jménem Horák, plukovní pobočník, - jaká vzácná
čest - sám zatčené tloukl. Chlubil se pak v důstojnické jídelně,
jak jej ještě od bití bolí ruka. Tento skandál však nebyl posledním.
(Výkřiky německých a maďarských poslanců.)
Místopředs. Buříval (zvoní):
Pánové, prosím o klid.
Poslanec Tobler (pokračuje): V boji za pravdu a práva nemůže mne nijak rušiti tento rámus, proto jsem zde! Kdybychom neměli míti v Československé republice ani práva, abychom mohli křičeti, pak by se to již vůbec nevyplatilo zde zůstati.
Jsou však, pánové, bohudíky v tomto pluku ještě slušní důstojníci, kteří snad jsou, řekněme, Němci z Čech a kteří rozhořčeni byvše takovým jednáním, učinili na ostatní pány trestní oznámení. Potrestáni byli však ne ti, na něž bylo trestní oznámení učiněno, nýbrž ti, kteří trestní oznámení učinili.
Nechci déle napínati vaši trpělivost, neboť rozčilení bylo stejně již dosti velké hned z počátku, a chci uspořiti toho pány Slováky, aby si nemusili kupovati aspirin. (Veselost na levici.) Můžeme však konstatovati a otevřeně říci, že to, co se na Slovensku stále děje, nejsou již žádné události, nýbrž že to jest systém. (Souhlas německých poslanců.) A pamatujte si, pánové s druhé strany! Budete-li prováděti tento systém nadále, dospěje váš stát brzo k rozvratu. Mluvíme-li o takových věcech, o kterých jsem se zde zmínil, pak nevěříte, že my jsme oním živlem, kterýž tak rádi nazýváte slovem "irredenta". Nikoliv! Ve vašich lavicích sedí oni živlové, kteří usilují o to, o čem jsem se zde zmínil. My, jako opravdoví demokraté, dopřáváme každé národnosti svobody. Říkám vám: radujeme se z toho, že dosáhla česká národnost své svobody, těšíme se, nechť se vyhřívá na výsluní demokratické svobody.
Dosáhli-li jste vy své svobody, pak nežádejte od nás, abychom byli spokojeni s otroctvím a porobou. (Výkřiky a potlesk německých a maďarských poslanců. - Posl. dr. Blaho [německy]: Kolik máte vy škol, kolik Němci?) Mluví se zde o školách. Ano, vykazujete nám 165 škol, avšak neukazujete statistiku, v kolika školách nám byla uloupena první třída, pak druhá, třetí, na rok čtvrtá a pak jest vám úplně vydána v šanc celá maďarská a německá inteligence.
Od prvního řečníka dr. Raddy
byla zde přednesena, jakožto poslední akord, skutečnost, že Němci
vedou boj o svobodu. Mohu zde, jako zástupce půldruhého milionu
Maďarů, Němců na Slovensku a velké části Slováků otevřeně říci,
že my půjdeme ruku v ruce s Němci v tomto boji potlačených národů.
(Potlesk německých a maďarských poslanců. - Různé výkřiky.
Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Dal jsem si tlumočníkem zjistiti, že při řeči pana kol. Toblera učinil pan kolega dr. Baeran o legionářích výrok "Titíž krvaví psi". Volám jej pro tento výrok k pořádku! (Výborně! Potlesk.)
Slovo má dále pan posl. dr. Hnídek.
Posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Debata, která právě nyní se koná, přišla opravdu v pravý čas a Němci jako na zavolanou si o tuto debatu řekli. Tato debata přišla v pravý čas proto, aby se ukázala povaha německá v pravém světle, za druhé pak, abychom také poukázali na právní stav, který dnes v naší republice zavládá.
Slavná sněmovno! Nic necharakterisuje více povahu německou a maďarskou a nic necharakterisuje agresivnost německou a maďarskou a naši mírumilovnost tak, jako právě interpelace německá o Jihlavě a jako právě výkřiky, kterých jsme byli svědky se strany německé a maďarské. Vážení pánové! V Jihlavě padnou zákeřnou ranou z okna dva životy českých legionářů a nyní Němci mají ještě tolik odvahy, že přijdou s interpelací o této věci. Tato věc opravdu musí letěti světem a celý svět musí se dověděti o tom, že ještě Němci mají tolik odvahy, když spáchají zákeřným způsobem vraždu, že se ještě rozčilují a si stěžují. A vláda, pravím, má povinnost, aby tato událost a tento skutek roznesl se opravdu do celého světa.
Se strany německé a maďarské byla zde ostře napadena naše armáda a hlavně byl to můj předřečník, jenž opravdu způsobem, který ani nechci kvalifikovati, napadl hrubým způsobem naše vojsko. Jistě nepotřebuji obhajovati naši armádu, bylo by to zbytečné. Nejlépe charakterisuje naši armádu srovnání její s armádami našich sousedů, právě s armádou maďarskou, kterou tolik vychvaloval p. Tobler přede mnou. Srovnejme ji s armádou maďarskou nebo rakouskou. Co jest maďarská armáda, kterou pan Tobler má tak rád, že si nemůže odepříti zpívati maďarskou hymnu? Není to nic jiného, než hordy Horthyho, které dnes ohrožují v Maďarsku kde koho a které jsou opravdu pánem v Maďarsku. A pak se mluví o ideálech. A armáda německá, slavná sněmovno, to jest vlastně semeniště všeho nepořádku v Německu. Je to nějaká armáda, když každou chvíli může provésti nějaký "putsch"? To není žádná armáda. Dnes vládne v Německu dosud militarism, dosud jsou Kappové a Lütwitzové vlastními pány Německa a podívejte se do konference ve Spaa, kde sami zástupci němečtí přiznávají, že jsou úplně bezmocni proti této soldatesce, a u nás se pak o tom křičí. Nebudu se ani zmiňovati o tom Volkswehru vídeňském. To jest cháska, která jest schopna všeho, a přátelé, nyní srovnávejte armádu naši s těmito armádami, o nichž jsme právě mluvili. Jaký jest to přímo frapantní rozdíl mezi nimi a armádou u nás. Jsem přesvědčen, že naše armáda stojí daleko výše, než všechny tyto armády a že vykoná vždy a všude svou povinnost, jak jí to čest její káže, a ochrání nás jak proti vnějšímu tak i vnitřnímu nepříteli. Němci si stěžují, že jsou v Jihlavě čeští vojáci. Vážené shromáždění, naši vojáci tam nejsou nikterak rádi a je jich tam méně, než-li za Rakouska. Ale proč jsou tam čeští vojáci? Čeští vojáci musí tam býti proto, poněvadž němečtí zkrátka z vojny utekli. Ať pánové z německé strany slouží na vojně jako naši, a budou míti volební právo třeba v Praze. To je zbytečné rozčilování. Ale, přátelé, nedovolíme rozhodně, aby naše armáda byla špiněna, aby jí bylo se strany německé nebo maďarské spíláno. Přirozeně, že Němci a Maďaři nechtějí vojsko. A proč nechtějí Němci vojsko na německém území a Maďaři zase na svém území? Nechtějí je tam proto, aby si mohli dělati, co chtějí, aby měli úplnou zvůli. Tato interpelace padá tedy zpět na hlavy Němců a Maďarů. Jsem přesvědčen, že by si páni s německé strany tuto interpelaci jistě uspořili, kdyby byli věděli, jaké příjemnosti a jaké věci jim řekne pan ministrpresident. To, co řekl pan ministrpresident, to opravdu zasluhuje péra historikova. To zde ještě nebylo, aby vláda musila konstatovati, že poslanci jedné národnosti jsou hlásnicí živlů cizozemských. To ještě parlamentní dějiny neznají. O jaké úrovni pánů s druhé strany to svědčí, když, prosím, ve věci tak důležité, jako je válečná půjčka, musejí si nechati dělati řeči od haličských židů? To je opravdu nízká úroveň. Nechápu skutečně, jak mohou po těchto odhaleních a po tom, co řekl pan ministrpresident, ještě se ozývat a křičet. Tu ostudu nepřekřičí ani sebe silnější hlas pana kolegy dr. Hanreicha. To je nemožné.
Němci křičeli zde něco o špionážích. A, přátelé, jak důležito je míti se na pozoru a jak důležito je všechny nespolehlivé živly míti v patrnosti, toho právě jest důkazem řeč mého pana předřečníka p. Toblera. Já se nerozpakuji říci, že kdyby nebyl poslancem, musil by býti ihned zatčen, poněvadž řeč jeho byla opravdu velezrádnou. (Výborně! Potlesk.) Pan kolega Tobler mluvil o Illavě, Košicích atd. Vážení pánové, Maďar, který byl znám po celé Evropě svým násilnictvím, (Tak jest!) vyčítá nám, že my znásilňujeme. Mluví zde vlk o beránku. O těch, kteří jsou zatčeni tam v Bratislavě, v Košicích, v Illavě, přinese jasno soudní vyšetřování a přejeme si, aby to vyšetřování se stalo opravdu brzy a bylo náležitě provedeno. Vyšetřování to pak ukáže, pokud pan Tobler oprávněně se rozčiloval, že tyto pány zavíráme. Máme zřejmé velezrádce, tyto Maďarony nechati běhati, aby štvali a sváděli náš lid? Jaký by to byl stát a vláda, která by se nestarala o bezpečnost státu v těchto mezích? Ta by nesměla zůstati ani 24 hodin na místě. Maďar mluví zde o demokracii a zajímavo je, že pan Tobler, když se mu něco vytklo, tedy hned nerozuměl tomu, co mu bylo nepříjemné.
Pan kol. dr. Lodgman se včera rozčiloval nad tím, že nepřipustí, aby se přirovnávala menšina německá zde k menšině české ve Vídni. Němci prý musejí zde míti daleko jiné postavení, nežli česká menšina ve Vídni. A tu, slavná sněmovno, musím připomenouti jednu věc. Jaké mají míti zde postavení Němci a Maďaři podle mírové smlouvy? Pro nás musí platiti mírová smlouva, poněvadž jsme ji podepsali a zavázali jsme se jí také splniti. Taková mírová smlouva, jako každá, je přirozeně koncem války. My za to nemůžeme, že Němci prohráli. (Hlas: Ba můžeme, pomáhali jsme, aby prohráli.) Tak můžeme... (Veselost.) A v obou smlouvách mírových, ve smlouvě St. Germainské a ve smlouvě, kterou uzavřela Ententa s naší republikou, jsou ustanovení o ochraně menšin. Tato ustanovení jsou v obou smlouvách táž a ničím se neliší, jenom jménem. Tedy z toho vyplývá, že podle mírových smluv jsou Němci v Čechách postaveni na roveň Čechům ve Vídni, tedy menšina německá zde menšině české ve Vídni, a že jsou úplně rovnocenny. Zde si pan dr. Lodgman nemá práva stěžovati a také jiné postavení jim nepřísluší, ale připomínám znovu: jen si uvědomte rozdíl v postavení, které mají Němci zde u nás a jaké mají Češi ve Vídni. Bije to přímo do očí, jaký je mezi tím rozdíl.
O jazykové otázce nebudu se šířiti, ale byla by to jistě také vděčná látka. Němci si stěžují, že jsou zde potlačováni, týráni atd. Pánové, řekl by někdo, že jsou Němci utlačováni a že se jim zde zle vede, kdyby se podíval do našeho parlamentu? Vždyť to zde vypadá, jako by zde Němci byli ne v menšině, nýbrž ve většině, poněvadž jest je zde pořád slyšet. Trpěli by to někde v jiném parlamentě světa? Jistě ne. Ať si Němci a Maďaři křičí, když se jim líbí a když z toho mají radost. Ten křik nerozboří náš stát. To dokázali jenom židé před Jerichem. Směšné jest také tvrzení jednoho z pánů minulých řečníků, když se jednalo o válečné půjčky, když řekl, že Rakousko padlo po jedenácti válečných půjčkách. My prý máme čtyři, přijde jich ještě sedm a pak bude konec. Co máme říci na ty směšnosti, které opravdu nejsou důstojny parlamentu? Jsem přesvědčen, že jest to zbožné přání Němců, ale zůstává opravdu jen přáním. Křik Němců nepoškodí jistě naši republiku, poněvadž jsou dávno pryč ty doby, kdy zahraničí čerpalo zprávy o nás z časopisů německých, vídeňských a berlínských. Dnes již dohoda a celý svět zná Němce velice dobře, než aby jim a jejich křiku věřily.
Já se opravdu divím, že si pan kol. Stránský dal tolik práce, aby přesvědčil zde pány s německé strany, jak se mají chovati v naší republice. To jest právě tak zbytečné, jako házeti hrách na stěnu. Však přijde doba, že sami se umoudří a poznají, jak špatnou službu konají sobě samým, až v hospodářském ohledu také seznají důsledky této své činnosti.
Tedy to by byla jedna část debaty, která se zde právě provedla, a řekl bych snad ta část veselejší. Ale horší jest, co mluvil pan ministerský předseda v druhé své části, totiž co mluvil o teroru, o tom teroru, který se u nás tak často objevuje. Teror není ničím jiným, než brutální středověkou zbraní. Jest to pěstní právo. Ten má právo, kdo má moc, kdo má silnější pěst. Je to opravdu smutné svědectví o právním stavu a bezpečnosti v našem státě a ještě smutnější, že objevuje se právě proti těm, kteří jsou povoláni, aby pořádek a klid zde udržovali, totiž proti úřednictvu. Pan ministerský předseda mluvil zde docela správně o těžkém postavení úřednictva, které jest mizerně placeno, které vykonává obtížnou práci a ještě jest mu v ní překáženo. Se všech stran se volá po silné ruce vlády. Ale co jest silná ruka vlády? Pravá ruka vlády to jest její úřednictvo. Administraci provádí vláda svým úřednictvem. A jak může míti vláda silnou ruku, jestliže se jí tato pravá ruka utíná? To není možné! To, co se dnes děje proti politickým úředníkům, kteří opravdu již skoro utíkají ze služby, hraničí skoro na úplnou nezákonnost. Celé litanie jsou to, které musí úřednictvo zakoušeti. Dovolte mi, slavná sněmovno, abych zde jen několik těch nejfrapantnějších ukázek uvedl, jaký stav jest dnes a jak se proti úřednictvu jedná. Tak na příklad - jest to čerstvé - ve středu dne 7. července, co se stalo v Rychnově nad Kněžnou. Mám zde dokument, který jest naprosto věrohodný, od osob, které byly přítomny a které mohou potvrditi to, co se tam stalo. Právě zde byla před chvílí deputace, která si stěžovala na toto jednání a která to také dosvědčí. Tam totiž ve středu bylo dáno o 9. hod. sirénami továren znamení k zastavení práce a byl svolán na náměstí v 10 hod. dop. tábor lidu. Z tohoto tábora lidu odebrala se deputace na hejtmanství a občan pan Václav Karásek vyzval místodržitelského radu Wagnera, aby sestoupil s místodržitelským koncipientem Seydlem dolů a vysvětlil zásobovací situaci v okrese. Rada Wagner vyhověl, sestoupil s místodržitelským koncipientem Seydlem dolů do vrat okresního hejtmanství. Ale potom, když účastníci tábora neslyšeli, vystoupil na stůl a s něho hovořil o zásobovací krisi a sám označil, že příčinou nedostatku mouky v Rychnove nad Kněžnou jest následující věc: Krise byla zaviněna tím, že v sobotu 3. července v poledne v Týništi n. Orlicí dav rozebral si 120 q mouky za souhlasu tamní hospodářské rady. Tedy mouka, která byla určena pro Rychnov n./Kněžnou, byla rozebrána v Týništi. A tu občana Karáska, který štvavě mluvil, upomenul pan rada Wagner, aby lid tišil a neštval. Ale pan Karásek odpověděl, že není hasič, a pokračoval ve štvaní dále. Následek byl, že hejtman Wagner a koncipient Seydl byli stlučeni, a Seydl se zachránil jen útěkem přes plot v zahradě a dodnes jest nezvěstný. Zatím sešla se městská rada, která upravila otázku zásobovací tak, že měl býti poražen určitý počet dobytka a měl býti rozdělen. Ale to zase nestačilo davu, který byl právě přítomen a neschvaloval toto počínání městské rady. Odpoledne po tom ve 4 hodiny došlo k novému táboru lidu a deputace na hejtmanství předložila radovi Wagnerovi tyto požadavky, které jsou charakteristické:
1.) Seydl budiž propuštěn ze služby radou Wagnerem, zatčen a rozsudek nad ním budiž vyhlášen v celé republice tak, aby nedostal nikde zaměstnání. Radovi předložen také písemný rozkaz k tomu zatčení, jejž měl podepsati a tak mu dodati úřední váhy.
2.) Hejtman rada Wagner budiž sesazen.
3.) Z okresu nesmí se nic vyvážeti bez svolení důvěrníka, který musí vývozní osvědčení ověřiti svým podpisem.
4.) Výkupní komisař Stöckl, sám soc. demokrat, budiž propuštěn.
Ovšem rada Wagner na to odpověděl, že Seydl je nevinen a že nemá nikdo práva to, co na něm se žádá, konati. Ale nato dav byl tak rozeštván a rozvášněn, že běžel na hejtmanství, kam se rada Wagner uchýlil. Byl vyvlečen ven, zbit do krve, až se zachránil útěkem do domu jednoho řezníka. Četníci, kteří chtěli intervenovati, byli odzbrojeni a zahnáni; a tak to šlo dále. Tedy, slavná sněmovno, to je něco, nad čím se musíme pozastaviti. Tak docházejí tyto zprávy ze všech končin a zde je celý seznam teroru, který prováděn je na politických úřednících. (Hlas: Co udělala vláda? Jiný hlas: Spí!) Hned o tom budu mluvit, p. kolego.
V Kutné Hoře 20. října 1919 okresní hejtman ztýrán a nucen podepsati prohlášení, že se vzdá úřadu. Známý jest případ v Pardubicích, kde 15. prosince 1919 okresní tajemník ztýrán, dav prohledal budovu a chtěl lynchovati hejtmana, který se zachránil potom do Chrudimě atd. Tedy celá řada případů je zde, které jsou velmi vážné a které opravdu ohrožují bezpečnost těch, kteří se mají o bezpečnost ve státě starati. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Slavná sněmovno! Je možná nějaká vážná a řádná administrativa za těchto poměrů? (Hlas: Kdyby byla vláda silná, tak je to možné!) Ani to není možné, zde je třeba něčeho docela jiného. Jest možná administrativa, jestliže se takto jedná s úřednictvem? Beze všech skrupulí řeknu toto: I kdyby se politický úředník - a to se i stává, dopustil přehmatu, takováto cesta nikdy nesmí býti nastoupena, aby byl zaveden pořádek. To je naprosto nepřípustné, zde se musí nastoupiti jedině cesta legální. Nemyslete, vážené shromáždění, že snad vůči nám, vůči zemědělcům, chovají se někteří úředníci v rukavičkách. Chraň bůh, i proti nám mnohdy se dějí věci, které zasluhují nejostřejšího odsouzení. Uvedu jeden případ. Jeden president krajského soudu napsal do novin článek, kde ostře útočil na zemědělce a výslovně tam uvedl, jest-li nebudou prodávati vejce, máslo tak, jak oni budou chtíti, že musí býti především daleko ostřeji odsuzováni od soudců, že jejich hochy, kteří studují, musí profesoři nechávati propadnouti, že jim musejí daně býti daleko více vyměřovány. A tak bych mohl jmenovati celou řadu, jak se proti nám se strany úředníků vystupuje, ale přece bych se nikdy neopovážil poštvati naše lidi proti těmto úředníkům a nikdy bych si nevzal na svědomí, sám pěstním právem domáhati se pořádku. Nikde jste nečtli také, že by naši lidé tak zakročovali. Tu je cesta legální, je stížnost, a vláda má povinnost tyto své podřízené orgány jednak brániti, ale také jim dáti náležitou direktivu a je také držeti v mezích. Na druhé straně ovšem má také vláda povinnost hájiti tyto úředníky. Přirozeně máme plné pochopení pro obtíže zásobovací. Dnes přede žněmi jsou opravdu obtíže zásobovací takové, že přicházejí do kritického stadia. Ale, vážené shromáždění, budeme míti více chleba, jestliže ztlučeme některého okresního hejtmana, jestliže třeba všecky úředníky vyženeme? Právě naopak! Do zásobování ještě více nepořádku se uvede a stav jest potom ještě horší, nežli dříve.
Lituji, že lhůta je tak krátce vyměřena, abych mohl nyní rozvinouti tu kapitolu, kterou právě ke konci uvádím. Je to teror, pod kterým náš zemědělec má se starati o výživu státu. Základní podmínkou vývoje každého státu je výroba chleba. Jenom tehdá je možný klidný vývoj státu, bude-li míti lid co jísti a proto výroba chleba musí býti všemi prostředky od každého podporována co možná nejvíce. To jest první povinností všech, jak vlády, tak úřadů a všech stran bez rozdílu. To je první podmínka. O práci, o chléb máme se starati my zemědělci. Ale k tomu je třeba určitých podmínek, je třeba určitých předpokladů, bez kterých je tato výroba naprosto nemožna. A tu musíme žalovati, za jakých podmínek jest nám stěžováno chléb vyráběti. Práce rolnická jest práce pokojná a proto v prvé řadě vyžaduje naprostého klidu, pokoje a pořádku. Bez něho je tato práce naprosto nemožná. Můžeme my vyráběti chleba, jestliže nevíme, že nám někdo přes noc obilí s pole neukradne? Můžeme vyrábět chleba, jestliže nevíme, zdali zítra nepřijdou k nám do usedlosti, zdali nás nezmlátí, zdali nás nebudou insultovati a tak dále? Je možná práce nějaká za takových poměrů? To je naprosto nemožno! A tu setkáváme se dnes se zjevy, které právě dnes přede žněmi mohou míti strašné a dalekosáhlé důsledky.
Nemohu přirozeně vypočítávati všechny případy. Uvedu jen nejkřiklavější. Tak loňského roku na Lounsku - jsou vám jistě známy všechny ty případy teroru, které se tam staly, teroru, který byl prováděn na příslušnících venkova - byl uspořádán 25. května tábor lidu a pak lid rozeštvaný rozešel se po obcích. Na příklad v Chlumčanech šel od stavení ku stavení se šibenicemi, řídícího učitele zbil do krve, tak že následkem onemocnění z toho povstalého počátkem letošního roku zemřel. Paní inž. Marková, která byla po těžké nemoci zápalu pohrudnice, byla lidem vyvlečena v 10 hodin v noci z druhého poschodí na dvůr mezi lid, a byla jednáním lidu tak rozrušena, že musila býti dána do nemocnice. Proti násilníkům zavedeno bylo trestní řízení. Právě v posledních dnech dostaly osoby v trestním řízení súčastněné, které byly na den 26. července 1920 ku hlavnímu přelíčení předvolány, toto usnesení (čte): "Radní komora krajského soudu v Mostě, vyslechnuvši státního zástupce, usnesla se, aby hlavní přelíčení proti Bedřichu Marešovi a 19 společníkům pro zločin veřejného násilí, na den 26. července 1920 stanovené, prozatím bylo na neurčitou dobu odročeno, protože spisy předloženy býti mají k rozhodnutí o žádosti aboliční." To jest strašná věc, že mají tito lidé, kteří mají na svědomí vlastně lidské životy, býti úplně beztrestni.
Jiná událost stala se ve Vsetíně. Kolega z Moravy právě nedávno přinesl opět zprávy, co se tam stalo na trzích. Do Vsetína totiž byl přihnán z tamních okolních hor od chudých lidí, jichž jediným jměním jest několik kousků dobytka, dobytek a tu co se stalo? Dopoledne zazněly sirény tovární, vyhrnulo se dělnictvo z továrny na trh a jednoduše všechen dobytek zrekvírovalo, sebralo a nedovolilo jej odehnat pryč a některé kusy dokonce porazili. Tedy těm chudákům pasekářům sebrali jejich jediný majetek. Tedy zase teror, nad něhož většího nemůže býti. Jiný případ ve Velkých Přílepech, kde rolníku Novotnému byla kradena soustavně směska. Musil to sám hlídati, a když chytil 3 děvčata při krádeži a vedl je na obecní úřad, byl jednoduše zahnán od davu kamením, takže musil utéci. Sehnaný dav uspořádal tábor lidu, vyhrnul se ke statku Novotného, kde hledal mladého Novotného, a když ho nenašel, vyvlékl starého, kteréhožto starce 60letého povolal před soud lidu a ztloukl, takže ještě dnes jest plný modřin. Rovněž v Pardubicích se stal podobný případ, kde se dokonce stalo to, že když rolníci, kteří původně dovolávali se pomoci obecního úřadu proti polním krádežím, chytili 4 zloděje a žádali za prohlídku, nejen nebyli ochráněni, nýbrž dokonce byli i ti, kteří zloděje chytili, sami zatčeni. Tedy to jest věc, která není možná.
Bohužel, že nemohu všechny případy, které jsou věru frapantní, také uvésti. Nyní chci uvésti jen, za jakých podmínek pracujeme dále. Kolektivní smlouvy, které byly ujednány mezi dělnictvem a námi, naprosto nejsou dodržovány, to jest paskvil na právní řád. Dnes něco ujednáno a dokonce i se zástupci dělnictva - loyálně uznáváme, že ujedná se kolektivní smlouva při nejlepší vůli jejich - ale zítra tato kolektivní smlouva již neplatí a hned některé nové požadavky se postaví a hned zase do stávky, kde, jak kol. dr. Blaho připomněl v Lohovci, není možno, aby se dnes přece přede žněmi, když smlouvy nejsou obapolně dodržovány, pracovalo. Takovým způsobem sklizeň, která jest přede dveřmi, se jistě neuspíší. Smutnou kapitolou jest potom pověstná rekvisice. Přirozeně, že uznáváme povinnost, že musíme dát státu to, čeho potřebuje. Uznáváme povinnost, kterou máme a kterouž jsme převzali s plným vědomím odpovědnosti. My také tuto povinnost konáme a jen nepatrné výminky jsou, kde by se té povinnosti neučinilo zadost. Ale i tam, kde se zadost učiní, ještě dnes se rekviruje nemilosrdně, i tam, kde odvedli plný kontingent. Vážené shromáždění! Může být něco více ponižujícího a něco dráždivějšího než tato rekvisice, která není ničím jiným než novodobou robotou, když musíme si nechat prohledat své obydlí jako zloděj, když jsou prohledávány naše postele, skříně atd.? Tedy dodává se nám chuti k práci, kuráž, abychom náležitě zásobovali? To prosím jistě ne! Krádeže na polích jsou na denním pořádku a dochází k tomu, že sám majetník musí utéci, nechce-li býti zraněn.
To jsou jen nepatrné ukázky, za jakých podmínek pracujeme a přece, pravím, přece i za těchto těžkých a zvláštních podmínek se pracuje a jak se pracuje. My jsme si vědomi toho, že bez naší práce stát nemůže existovati, a proto v této snaze udržeti stát, udržeti pořádek, udržeti klid, pracujeme do úpadu. Ale, vážené shromáždění, trpělivost také někdy dojde. Jak dlouho mohou tyto poměry trvati? Jak dlouho můžeme pracovati, kdybychom byli vystaveni stálému teroru? To není možné. Byla zde uváděna celá řada případů teroru a pan ministrpresident sám uvedl jednotlivé případy jeho. Tu stanovisko naše jest: My jsme proti každému teroru, ať jest z kterékoliv strany a já nerozpakuji se říci, že bych tento teror odsoudil, i kdyby byl dělán od příslušníků strany republikánské, k níž mám čest náležeti. A tu vláda má povinnost, aby tomuto teroru zabránila. Ale nejen vláda, tuto povinnost mají také všechny strany bez rozdílu. Ne nadarmo pan ministrpresident žádal za podporu všech stran, hlavně vůdců stran, proti tomuto teroru. Pokládám tuto výzvu pana ministerského předsedy za velmi důležitou výzvu k vůdcům, a to bych právě podškrtl. Lid, ten jest ve velké většině, jak pan ministrpresident řekl, mírumilovný, ten chce pokoj, klid, ale namnoze jest sváděn nerozvážnými a neodpovědnými vůdci.
Prohlašuji, že budeme podporovati
vládu ve snaze udržeti pořádek, že budeme podporovati vládu ve
snaze působiti proti teroru všemi prostředky. To mohu prohlásiti
s dobrým svědomím a také myslím, že i ostatní strany vyvinou tolik
energie, aby pěstní právo, toto barbarství středověké, které se
dnes u nás zahnízdilo, přestalo. Tím byli bychom vrženi jenom
zpět. Proto prosím a žádám všechny strany bez rozdílu, aby toto
prohlášení vlády, které bylo upřímně míněno, vzaly si k srdci,
aby tento stav, který jest opravdu nedůstojný kulturního státu,
kterým se chlubí býti dnes ve střední Evropě naše republika, přestal
a prohlašuji, že strana naše bude hlasovati pro vládní prohlášení.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban: Dávám
slovo dalšímu řečníkovi, panu posl. Pelikánovi.
Poslanec Pelikán: Slavná sněmovno! Rozhodnutím representantů světové spravedlnosti stala se značná část příslušníků německého národa občany československé republiky. My jsme věděli, až přijdou Němci na půdu našeho československého parlamentu, že nebudeme tu míti již takového klidu, jaký jsme měli ve starém Národním shromáždění. Leč nedovedli jsme si představit, že Němci budou vyvinovati tolik snahy, aby tak brzy přesvědčili světovou veřejnost, že ta diagnosa, na kterou zemřel ve své velikosti německý národ, velikášství, nesnášenlivost a panovačnost, jsou dosud jejich zlými vlastnostmi a že i nadále se budou chtíti representovati jako národ, vůči kterému národové ostatní budou museti státi na preventivním stanovisku. Byli bychom chápali projevy Němců, kdyby měli příčiny k nářkům, takové, jaké jsme měli my za starého Rakouska, kdyby byl urážen jejich národnostní cit, kdyby byly ohrožovány jejich zájmy sociální a kdyby byly poškozovány jejich zájmy hospodářské. To však, vážená sněmovno, nemůže býti Němci dokázáno, a já sám dovolím si podat důkaz pravdy opaku německého tvrzení, jakoby byli nacionálně a jazykově znásilněni.