Předseda (zvoní):
Prosím, aby pan řečník
nebyl vyrušován.
Ministerský předseda Tusar (pokračuje): To jest vyvolávání umělého neklidu mezi obyvatelstvem a to jest právě ta souvislost, o které jsem chtěl promluviti. Takovými věcmi, pánové, se nemají dráždit lidé, kteří si nedovedou ty věci propočítati, rozvážiti. To má se díti s klidem. Takový zákon, když jest předložen, má býti podroben věcné úvaze a nemají se štvát lidé venku. (Výkřiky něm. poslanců.) Pánové, komu to na konec škodí? Škodí to také vašim lidem, celému státu. Chtěl jsem prositi, abyste všechny ty věci vždy posuzovali klidně. Musíte si uvědomiti, že můžete stát československý hodně poškoditi, že můžete státu československému různou agitací a vnitřním nepokojem dáti těžké rány. Ale, pánové, nezapomínejte, že při tom budete těmi, kdož budou spolu platiti útraty toho počínání. Byl to nedávno jeden německý list, "Prager Tagblatt".... (Německé výkřiky: To přece není německý list, ohražujeme se co nejrozhodněji proti tomu! Je to německy psaný židovský list, mezinárodní list. Je to urážka pro nás, nazývati "Prager Tagblatt" naším listem! - Předseda zvoní.)
Pánové, odpusťte, nemohu se do
vaší vnitřní domácnosti míchat (Veselost. Výborně! Potlesk.)
A tento váš list specielně na to upozorňuje, že tím přepínáním
nacionálních otázek vyvoláváte velké nebezpečenství, že tím působíte
sami k tomu, že také na druhé straně budou sociální otázky přepínány,
že vyvoláváte nebezpečenství, které by specielně vám jako zástupcům
buržoasie mohlo býti velice osudné a nemilé. (Posl. dr. Lodgman
[německy]: Pane ministerský předsedo, všechna čest, ale s jakou
lehkostí tuto velkou finanční a hospodářskou otázku odbýváte,
je podivuhodné!) Pane dre Lodgmane, já čekám, až vy
podáte důkaz toho, jak se to věcněji posuzuje. Vy jste to při
té debatě o naší půjčce nedokázali. (Výborně! Potlesk. -
Posl. dr. Lodgman [německy]: Ne, my jsme učinili pozměňovací
návrhy, poukázali jsme na to, že vháníte lidi do sebevraždy...
Posl. dr. Schollich [německy]: Všechny naše návrhy byly zamítnuty.
- Posl. dr. Hnídek: Vždyť to byly Berlineranträge, to nebyly
vaše!)
Předseda (zvoní):
Prosím, pánové, aby
řečník nebyl vyrušován.
M. př. Tusar (pokračuje): Pánové, dovolte, abych pokračoval. V interpelacích se mnoho mluví také o vojsku a zejména o legionářích. Já jsem k tomuto předmětu promluvil již v senátě a tu jsem bez jakékoliv interpelace, sám z vlastního popudu, vstal a vylíčil věci, jak mně tenkráte v tu hodinu byly z Jihlavy známy, a prohlásil jsem a prosím, aby toto prohlášení bylo vzato na vědomí, že na něm pevně stojím. Řekl jsem: Vojsko je k dělání pořádku, vojsko jest k ochraně státu! (Výkřiky německých poslanců.)
Pánové, jestli myslíte, že toto
jest parlamentární debata, když za každým slovem házíte více méně...
(Ministr Švehla: Frivolní!)... ano, docela takové poznámky!
Pánové, když vidíte, že mám slabý orgán, že to nemohu překřičet,
máte míti tolik šetrnosti k mému fysickému stavu. Pak si nestěžujte
na to, že se někdy z naší strany něco briskního odpoví, když sami
nešetříte ani těch primérních zákonů parlamentárních debat. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Min. před. Tusar (pokračuje):
Řekl jsem již v senátě, že vojsko není zde k tomu, aby zasahovalo
do vnitřních domácích poměrů a že vláda stojí na tom stanovisku,
že se vojsko nesmí míchati do vnitropolitických událostí. Pokud
se týče obecních voleb, prohlašuji, že dislokace vojska je provedena
čistě ze služebních ohledů a vláda je vzdálena toho, aby chtěla
vojskem působiti na změnu výsledků volebních. Bylo by to se strany
vlády nerozumné a také nanejvýš nepolitické. (Posl. Kallina
[německy]: Ale v Jihlavě se to přece dělá! Posl. Slavíček: Vždyť
tam chcete dělati revoluci proti republice! Posl. dr. Hnídek:
V Jihlavě není ani tolik vojáků jako za Rakouska!) Pánové,
ubezpečuji vás, že vláda nedala ani jednoho takového rozkazu a
také nedá. Vojáci tady nejsou k tomu, aby dělali volby. (Různé
výkřiky německých poslanců. Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím znovu, aby řečník
nebyl vyrušován. (Hluk. - Výkřiky.) Prosím pana
ministerského předsedu, aby pokračoval.
Ministerský předseda Tusar
(pokračuje): Pánové, já budu pokračovati jen tehdy,
když mne pánové stálými poznámkami nebudou rušiti. Budou-li mne
rušiti, skončím prostě svou řeč a půjdu s tribuny dolů, poněvadž
nemám žádného zájmu na tom, abych tu pány překřikoval. (Hluk.
- Posl. dr. Kramář: Od čeho je předseda a jednací řád?
Posl. Vávra: Pane předsedo, konejte svou povinnost, co jste slíbil!
Výkřik posl. Dyka.)
Předseda (zvoní): Naproti panu dr. Kramářovi a naproti panu posl. Vávrovi, kteří zde činí výtky, a naproti p. kol. Dykovi konstatuji, jakmile mi pánové dají podnět, abych mohl opravdu zakročiti, ihned zakročím.
Žádám pana ministerského předsedu,
aby pokračoval.
Ministerský předseda Tusar (pokračuje): Pánové! Při veřejných projevech má vojsko rozkaz, že smí zakročiti pouze na žádost politických úřadů a jest zakázáno, aby vojsko samovolně mohlo vycházeti na ulice a dělati samo pořádek. Ale musím při té příležitosti vzíti v ochranu naši armádu a specielně proti útokům, které se v poslední době dějí na část naší armády, naše legionáře. (Výborně!) Jednotlivé případy, které se snad staly nedisciplinovaností, neopravňují ještě k tomu, aby se takovým paušálním způsobem o našem vojsku mluvilo. Naši vojáci plní věrně svoje povinnosti. A zejména legionáři, kteří po dlouhých letech utrpení přišli do vlasti, ti si věru zaslouží něco jiného v tomto státě našem, než aby byli stále napadáni. (Výborně! Potlesk. - Hlasy: Sláva legionářům! - Odpor německých poslanců. - Předseda zvoní.)
Pánové! odmítám také to, když se tvrdí, že prý jest v republice československé diktatura vojenská, anebo že prý vojsko si dělá samo, co chce, a že vláda nemá na ně žádného vlivu. To jest silné přehánění. Když někde nějaký voják na vlastní pěst něco provede a udělá nějaký nedůstojný kousek, dělati z toho okamžitě doklady, že jest v republice vojenská diktatura, to jest přece jenom silné přehánění, které neodpovídá ani zdaleka skutečnosti, jak to vědí sami ti, kteří to tvrdí.
Sem právě náležejí případy, které specielně byly interpelovány, a sice případ jihlavský a případ olomoucký. Musím podotknouti k oběma případům, že jsou předmětem soudního vyšetřování a že jest vždy velice odiosní, aby s parlamentní tribuny v době soudního vyšetřovaní bylo do věci zasahováno. A specielně já, jako mluvčí vlády, musím se toho vyvarovati a mohu přednésti jen ty věci, které jsou v předběžném vyšetřování zjištěny a které mohu zde přednésti, poněvadž to, co se vyšetřuje nyní a co jest v běhu jednání, přirozeně zde přednášeti nemohu, abych nepůsobil nijak na soud.
K Jihlavě chci podotknouti, že zjištěno bylo tolik, že o nějaké srážce mezi vojíny Slováky a ostatním čsl. vojskem, jak se psalo o tom v novinách, nemůže býti řeči. Jakékoliv tvrzení, že by byli Slováci a Češi se nepřátelsky střetli a že by navzájem na sebe stříleli, jest úplně bezpodstatné.
Předmětem administrativního řízení
je dále šetření, pokud vojínové, kteří nočního času se procházeli
na náměstí jihlavském, zdržovali se mimo kasárna s dovolením či
bez něho, a zdali jinakým snad způsobem porušili vojenskou kázeň.
Vojín Bohumil Dvořáček střelen byl do hlavy ze vzdálenosti spíše
prostřední, přičemž bezprostřední blízkost je vyloučena. Při pitvě
bylo zjištěno, že směr a průběh rány jest z leva nahoře v pravo
směrem mírně dolů ku předu se sklonem asi 1 cm. Z toho, že vstřel
jest o 1 cm. výše nežli výstřel, lze s bezpečností souditi, že
Dvořáček byl střelen z okna (Slyšte! Slyšte! - Odpor
na levici.), anebo z průvodu, který byl ve vyšší poloze nežli
vojsko. Dvořáček byl zastřelen totiž u kostela. Druhá oběť, vojín
Martin Slavko, Slovák, byl střelen do břicha. Zranění způsobeno
bylo střelnou ranou projektilem prostřední velikosti z prostřední
vzdálenosti. Charakter střelné rány - rovné ostré okraje, nijaké
spálení okolí ani zabarvení - vylučuje možnost, že zranění způsobeno
bylo z blízka. Směr rány jde mírným sklonem nahoru, což lze vysvětliti
tím, že zraněný v okamžiku zranění byl mírně ku předu nakloněn,
patrně v běhu. Slavko byl střelen před vraty radnice. Svědek Viktor
Kozelko, který náležel téže vojenské pohotovosti 15. mužů, v níž
byl i Slavko, byl těžce zraněn a tvrdí, že on i Slavko byli střeleni
u radnice, že viděl zcela určitě zablesknutí ohně ze zbraně v
oknech radnice a pošty, odkud na ně bylo stříleno. Kozelko výslovně
uvádí, že sice každý z pohotovosti dostal pro všechny případy
5 ostrých patron, že však jim bylo výslovně zakázáno stříleti
a naopak, že jim udělen byl poukaz, v případě potřeby použíti
jen pažeb ručnic. (Posl. Kallina [německy]: To je objednané
zpravodajství! - Odpor na české straně. - Předseda zvoní.) Pánové,
já bych prosil, aby takových výroků nebylo používáno. Já jsem
si nic neobjednával, to je úřední vyšetření, a předem aby se proti
úřední zprávě takto pracovalo, to není důstojné. (Různé výkřiky
a hluk na levici.)
Předseda (zvoní): Dal jsem si přeložiti výkřik p. posl. Kalliny a volám ho za něj k pořádku. (Posl. Kallina [německy]: Děkuji pěkně!)
Volám p. posl. Kallinu
po druhé k pořádku! (Hluk.)
Minist. předseda Tusar (pokračuje): Pánové, proti čemu jsem se obracel, bylo jedině to, aby mi někdo z pánů poslanců vytýkal anebo mne podezříval, že jsem si nějakou zprávu objednal. Proti takovémuto nařčení bych protestoval.
Pánové! Dále se jedná o případ olomoucký. Tento je předmětem soudního vyšetřování. Předmětem soudního řízení jsou hlavně dvě okolnosti, které padají zde na váhu, a sice jest nutno, aby soudně bylo zjištěno, zda vojáci vnikli do důvěrné schůze na lístky násilně, jak bylo tvrzeno, a pak zda byli ozbrojeni. To se tvrdí se strany občanské od účastníků schůze, naproti tomu se strany vojenské se obě dvě tyto okolnosti popírají a tvrdí se, že vojáci ozbrojeni nebyli a že byli dobrovolně do schůze připustěni. Teď je to předmětem soudního vyšetřování a musí se zjistiti, co na těchto dvou rozhodujících faktech je pravda. Ujišťuji, že v obou těchto případech bude soudní vyšetřování přísně provedeno. Principielně chci prohlásiti tolik, že vláda stojí přísně na stanovisku, že schůze žádné politické strany, ať se jedná o kteroukoliv stranu, nesmí býti nikým rušena, tím méně smí býti rušena vojáky v houfech nebo v zástupech. To jest naprosto vyloučeno! (Hluk. Výkřiky. Předseda zvoní.)
Řekl jsem, vážení pánové, již
na počátku svých vývodů, že případy teroru, odehrávajícího se
v jednotlivých odvětvích veřejného života, jsou nejrůznější. Jsou
případy teroru dělníků proti dělníkům v závodech, jsou případy
teroru dělníků proti zaměstnavatelům a zaměstnavatelů proti dělníkům.
(Výkřiky. Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Ministerský předseda Tusar
(pokračuje): Pánové, všechny tyto případy teroru jsou
politování hodné, specielně tam, kde jde o lidi sociálně slabé,
kteří sami proti sobě takovým způsobem vystupují. Ale politování
nejhodnější jsou, pánové, ty případy násilí, které se v poslední
době na několika místech republiky staly a proti kterým musím
s největší rozhodností vystoupiti. A to jsou, pánové, akty násilí,
které se staly proti politickým úředníkům. Postavení politického
úředníka dnes v republice, zejména za těch velkých aprovisačních
nesnází, je velice těžké a velice obtížné. Ale, pánové, jedno
je přece nutno veřejně konstatovati, že naši úředníci přes to,
že jejich hmotné postavení, jak každý z vás, pánové, jistě uzná,
není mimořádně zvláštní, naopak jest v některých případech velice
špatné... (Posl. dr. Juriga: Na Slovensku mají veliké diety.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Ministerský předseda Tusar
(pokračuje): ... konají svou povinnost způsobem vzorným
a způsobem obětavým. Jest naprosto nespravedlivé (Hluk. -
Předseda zvoní), aby političtí úředníci u hejtmanství,
ať jsou to okresní hejtmané nebo komisaři nebo tajemníci okresní,
byli viněni za nedostatky aprovisační, za něž nemohou za žádnou
cenu býti činěni odpovědnými. Jest to nespravedlivost veliká,
když každé chvíle se stane v některém místě, že hladový lid -
když všecko ostatní chápu - neptá se, neuvažuje, že nemá logiku
klidnou, jakou dělá kázeň - když si tu svoji nespokojenost vylévá
na úředníku státním, který nedělá nic jiného, než že plní svou
povinnost. (Výkřiky. Nepokoj.) Pánové, já musím vzíti politické
úředníky tedy v ochranu a prohlásiti, že budeme je všemi zákonnými
prostředky chrániti a každý akt násilí, proti nim spáchaný, že
bude přísně stíhán všemi prostředky, které vláda má po ruce. (Posl.
Sedláček: Není již pozdě? - Hluk, nepokoj. - Posl.
dr. Juriga: Raubířství a pak jste dali amnestii!)
Předseda (zvoní):
Prosím znovu o klid.
Pane poslanče dr. Jurigo!
Ministerský předseda Tusar (pokračuje): Vážení pánové! Pokud se týká amnestie, prosím, aby pánové zde nyní o té věci nemluvili. To byla presidentova věc. (Hlasy: Vláda k tomu radila! Kdo jest za to zodpověden?) Vláda jest zodpovědna jistě; neračte však zapomenouti - a na to upozorňuji pana poslance Jurigu, že dobrodiní této amnestie se rozprostíralo na příslušníky všech stran a všech vrstev. (Výkřiky.)
Pánové, dospívám ke konci a dovolte, abych učinil jménem vlády (Nepokoj. Výkřiky. - Předseda zvoní.) toto prohlášení:
"Demokratická republika může
býti spravována pouze v duchu naprosté volnosti všech projevů
jak na poli tiskovém tak i shromažďovacím. Vláda tuto garantuje
a všemi prostředky bude ji chrániti, stejně jako svobodu náboženskou,
spolčovací i koaliční. (Výkřiky z české i německé strany. Hluk.)
Předpokladem republikánské svobody jest dobrovolné uznávání
zákonů a vzájemné respektování všech občanských vrstev mezi sebou.
(Hluk. Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím pány poslance
Modráčka a dr. Jurigu, aby nepřerušovali řečníka.
Ministerský předseda Tusar (pokračuje): K tomuto vyzývá vláda všechny strany bez rozdílu. Vláda samozřejmě odsuzuje každé porušování zákonů a zejména všechny skutky násilí, nechť přicházejí s kterékoliv strany a namířeny jsou proti komukoliv. Každý občan má právo, aby byla státem chráněna jeho integrita osobní i majetková, a vláda jest odhodlána použíti všech prostředků, aby autorita státu a jeho orgánů byla upevněna a aby všechny akty násilí všemožnými opatřeními byly odvráceny a kdyby přes to byly" spáchány, aby došly zaslouženého trestu.
Pánové, prosím, abyste toto prohlášení
vzali nejen na vědomí, ale prosím také všechny strany této slavné
sněmovny, aby v debatě, kterou asi usnesete, nepředhazovaly vládě,
že to neb ono neudělala, nýbrž abyste také laskavě každý z vás
řekli "mea culpa", abyste se zamyslili a řekli, pokud
kdo z vás nebo strana vámi zastoupená má částečný podíl na těchto
věcech. Společně hleďme pracovati k tomu, aby v demokratické republice
byly naprosto klidné a spořádané poměry, jak to zájem obyvatelstva
vyžaduje. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Panem posl. Stivínem byl mi podán písemný návrh, aby o právě předneseném prohlášení pana ministerského předsedy byla ihned zahájena debata. Prosím pány o zaujetí míst, budeme hlasovat. (Děje se.)
Pan posl. Stivín navrhuje, aby o prohlášení byla zahájena ihned debata. Kdo s návrhem tímto souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, návrh jest přijat. Přistoupím ihned k debatě.
Ve smyslu § 45. našeho jednacího řádu navrhuji, aby se stanovila řečnická lhůta 30 minut, tedy půl hodiny. Kdo s návrhem tímto souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, návrh jest přijat.
Jako řečníci přihlášeni jsou "pro": pan posl. dr. Radda, pan posl. Wenzel, pan posl. Pittinger, pan posl. Hackenberg, pan posl. dr. Stránský, páni posl. dr. Nosek, Čuřík, Stejskal, Geršl, Horák, Tobler, dr. Hnídek, Pelikán.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
panu posl. dr. Raddovi.
Posl. dr. Radda (německy): Dámy a pánové! Po vývodech pana min. předsedy jest neobyčejně těžko pojednávati klidně o událostech jihlavských. Pan min. předseda mluvil velmi mnoho o demokracii, ale s našeho hlediska zavání tato demokracie silně terorem. Vždyť to, co se událo v Jihlavě, jest brutální násilí proti Němcům, nejen se strany legionářů a se strany českého obyvatelstva, nýbrž také se strany českých úřadů. Jestliže řekl pan min. předseda, že vojsko je určeno k udržování pořádku, bylo by si toho jen přáti. Mně však se zdá, že vláda podléhá stejně vojenskému teroru jako německé obyvatelstvo, jinak jistě by si troufala zřetelně a otevřeně označiti spoluvinníky na těchto násilnostech. Pan min. předseda mluví o tom, že podle svědeckých výpovědí po ruce jsoucích má písemné doklady o tom, že prokázáno jest zavinění se strany Němců. Nemohl však dosud prokázati ani jediné svědecké výpovědi s německé strany, neboť nikdo nedbá na to, aby německé obyvatelstvo po tom bylo dotazováno, jak se události staly, ježto nikdo se nestará o ochranu německého obyvatelstva, když vypovídá.
Dnes mají se věci v Jihlavě tak,
že skutečně nikdo si netroufá vyjíti na ulici. Prosím, byli svědkové
celé příhody; ti vědí, jak se to událo. Teror tak působí, že skutečně
není možno provésti úplné nestranné šetření, dokud tento teror
nezmizí. (Německý výkřik: Revolvery při slavnosti slunovratu.
- Posl. dr. Lehnert [německy]: My si také sem přineseme
revolvery! Výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Volám pana posl. dr.
Lehnerta k pořádku!
Posl. dr. Radda (pokračuje): Chceme-li vůbec podrobně prozkoumati události jihlavské, musíme poněkud jíti zpět. V Jihlavě byly již dříve obecní volby z nevysvětlených důvodů odloženy a konečně v září 1919 provedeny. Samozřejmě prokázaly tyto obecní volby význačnou většinu německého obyvatelstva a s tímto výsledkem přirozeně nemohli býti Češi spokojeni. Byly podány zcela neodůvodněné námitky proti této volbě a projednávání těchto námitek bylo přes opětné urgence protahováno a nebylo o nich rozhodováno. Pojednou, krátce před sestavením stálých voličských seznamů v červnu 1920, tedy téměř rok po volbách, bylo do Jihlavy posláno 2412 vojáků.
Ti byli a tempo zapsáni do stálých voličských seznamů; šel jsem ihned spolu s posl. Pittingerem jak k min. předsedovi, tak k ministru N. O., poukázal jsem na to, že opět jest to brutální násilí proti Němcům a že se domníváme, že pravdě podobně nyní, když ti vojáci jsou zapsáni do voličských seznamů, budou protesty proti volbám vyřízeny, samozřejmě že ve smyslu zrušení jejich. Tak se skutečně stalo. Sotva že vojáci byli zapsáni do seznamu, hned také místodržitelství, zemská správa politická rozhodla, že se volby do obce ruší. A nyní má Jihlava o 2421 českých voličů více. To znamená pro českou stranu na radnici o 6 mandátů více. Vidíte, i to je teror, ovšem tento teror nevychází pouze od lidu, nýbrž od vlády nebo od její úřadů. A přes tyto nehorázné násilnosti chovalo se německé obyvatelstvo Jihlavy pokojně. 23. června konala se pak slavnost slunovratu. Tato slavnost slunovratu byla úředně povolena, přes to však jsou Němci vším vinni, jak říkají úřady vládní v Jihlavě a Brně. Němci totiž - tak říkají - zapomněli také prohlásiti, že se opět ze slavnosti vrátí a proto nemohlo býti právě učiněno předběžné opatření bezpečnostní. Jak ubohá je tato výmluva, nepotřebuji snad dále dokazovati.
Ačkoliv tedy úřady nemohly tušiti, že Němci budou se vraceti do města zpívajíce a k tomu ve větších hloučcích, čeští legionáři a české obyvatelstvo přece věděli, že se vracejí. Již o 10 hod., nežli ještě průvod přišel do blízkosti hlavního náměstí, bylo viděti dle spolehlivých výpovědí svědeckých tu a tam státi hloučky civilistů a vojáků, kteří rozrušeně hovořili o příchodu Němců. A tu skutečně došli účastníci slavnosti na hlavní náměstí. Nepřišli příliš daleko, až k Mariánskému sloupu hlavního náměstí a již obořili se ozbrojení legionáři s nasazenými bajonety na zástup a hrubě ztýrali mnoho německých účastníků na slavnosti slunovratu. Abiturient Salomon byl přinesen do kavárny "Simader" s těžkým poraněním bodným na stehně a musil odtamtud ihned býti převezen zdravotním vozem do nemocnice. Jedno je nade vší pochybnost jisto: v tom okamžiku nebylo ještě stříleno z ručnic, ovšem ale ze strojních pušek, neboť jest prokázáno, že dvě strojní pušky byly postaveny - a sice jedna u Ignáckého kostela a druhá poněkud stranou - a že tyto strojní pušky byly tak postaveny, aby jimi mohlo býti ovládáno celé náměstí. Jest pravda, že tyto strojní pušky byly nařízeny hlavněmi vzhůru a zdá se, že z těchto strojních pušek byly vypalovány pouze poplašné salvy. Stříleno však bylo a jednotliví účastníci položili se plocho na zem, aby nebyli zasaženi.
Pánové, ta soldateska vnikla do kavárny "Simader" - protože byla právě na náměstí a více navštívena než jiná místnost. Žádala, aby hosté ihned opustili místnost, nebo že všechno na padrť rozbijí. Jistý obchodník, kterého jsem také ve svém dotazu uvedl jako svědka a jehož výpověď jest po ruce pokoušel se působiti na legionáře uklidňujícím způsobem, oni však neupustili od svého počínání, nýbrž počali skutečně kavárnu vyklízeti. Netoliko však od hostů, nýbrž ode všech pohyblivých věcí, které tam byly. Nezůstal tam ani popelníček, ani jeden obraz, rám na časopisy atd. V tomto okamžiku shaslo v Jihlavě elektrické světlo. To se stává denně. V Jihlavě totiž jest z úsporných důvodů o půl jedenácté večer elektrické světlo vypnuto. Přirozeně čeští obyvatelé prohlásili, že Němci světlo shasili; a jest zcela zvláštní: úřady nevěděly, že účastníci průvodu se do města vrátí a správce elektrárny, službu konající úředník, měl přesně věděti, že o půl jedenácté legionáři v Jihlavě chtějí stříleti.
Jest tedy neuvěřitelno, že se snad ze shasnutí elektrického světla chce činiti závěr o zavinění Němců. Skutečně byl nalezen jeden legionář mrtvý před Ignáckým kostelem a jiný těžce poraněný, snad také již mrtvý, před branou poštovní budovy v Nemocniční ulici. Smrt prvního svádí se českou veřejností na výstřel z okna domu vedle Ignáckého kostela, který prý vypálil městský farář P. Honsig. Jest po ruce výpověď pěš. Františka Peroutky, který to tvrdí. Jak bezpředmětné jest toto obvinění, dokazuje ta okolnost, že P. Honsig již od 7 měs. nebydlí v tomto domě, nýbrž v městské faře, která leží daleko stranou od náměstí, a že jeho bývalý byt, z kterého právě bylo vystřeleno, nyní obýván jest jistým českým učitelem obecné školy jménem Grundman.
Ostatní byty jsou v držení českých kaplanů a jestliže tedy bylo z tohoto domu vystřeleno, mohla býti rána vypálena jedině některým Čechem. Ze druhý legionář nepadl rukou německou, to je prokázáno nesporně výpovědmi 4 svědků: 15-20 vojáků běželo se skloněnými bodáky z Frauengasse přes náměstí do ulice Nemocniční, aby tam buď napadl nebo snad jenom rozehnali některé roztroušené účastníky slavnosti slunovratu. Na rohu ulice Schillerovy a Nemocniční vyšla jednomu, poslednímu z běžících legionářů, který běžel asi 3 nebo 4 metry za prvními, rána a sice do dlažby. Zřejmě měla tato rána do dláždění za následek roztržení střely a tato roztržená střela poranila jisté německé děvče jménem Herta Czechová a tohoto legionáře. Svědeckou výpověď těchto svědků jsem přiložil k dotazu. Podle těchto svědeckých výpovědí musí býti rozhodně prohlášeno, že smrt legionáře dlužno svésti na nepozornost, že však tato neopatrnost nikterak nebyla způsobena některým Němcem. Tímto výstřelem - byl to první výstřel, jenž v Jihlavě padl, vše přirozeně odehrálo se poněkud rychleji než nyní vypravuji - bylo vzbouřeno veškeré vojsko a civilní obyvatelstvo a seběhlo se se všech stran, hlavně z velikých kasáren. Legionáři měli pušky, nabíjeli zbraně, někteří pušky otvírali, jiní uvolňovali pojistky a na hlavním náměstí počala přestřelka trvající několik minut. Ze těmito výstřely nebyl poraněn žádný Němec, to dokazuje, že v té době již nebyl žádný Němec na hlavním náměstí a že tak mnoho vojáků utrpělo střelná zranění, dokazuje, že vojáci stříleli proti sobě, buď úmyslně nebo neúmyslně.
Že účastníci průvodu o slavnosti slunovratu nenesou naprosto žádné viny na smrti těchto legionářů, toho důkazem jest celá řada svědků, kteří vypovídají, že, nežli padla rána v ulici Nemocniční, bylo hlavní náměstí úplně civilisty opuštěno, takže nebylo tam viděti žádného civilisty a že tedy civilisti nebo Němci nemohli tam stříleti. Pánové! Tito svědkové šli krátce po příchodu Němců, krátce na to, když byla vyklizena kavárna "Simader", mimo kostel sv. Ignáce a poštovní budovu a všichni tito svědkové potvrzují, že nebylo kaluží krve v této době na těch místech, kde později byly nalezeny.
Z toho vychází, že nedošlo k přestřelce mezi vojskem a civilním obyvatelstvem, protože civilní obyvatelstvo již dlouho před tím hledělo uniknouti, a ze přestřelka byla způsobena pouze mezi vojskem nebo od vojska, při čemž není možno zkoumati pravdivost tvrzení jihlavského obyvatelstva, že došlo k boji mezi Slováky a legionáři, či zda ta četná střelná zranění vojínů pocházejí od jejich slepé, divoké, střelby. Pan ministerský předseda sice praví, že je zcela vyloučeno, aby bylo došlo k potyčce mezi vojáky, mohu však na to poukázati, že již při příležitosti průvodu hornického došlo k prudkým bitkám mezi Slováky a legionáři a že tyto boje pokračovaly a do dneška nepřestaly. Legionáři měli se Slováky potyčku v kasárnách - jsou totiž ubytováni v různých křídlech - při které jeden voják byl zabit. A tento voják, který nepadl při nepokoji 23., byl - v úplném tichu přirozeně - pochován před veřejným pohřbem těchto dvou padlých legionářů. Smrt onoho legionáře, který později byl nalezen u kostela sv. Ignáce, mohla býti snadno způsobena výstřely vypálenými dvěma vojíny, z nichž jeden byl bez kabátce, druhý v bluze, z oken kasáren směrem k náměstí, jak vypovídá důst. pán P. Novák, nyní kaplan v Proseku u Prahy. Bylo by nesmyslným tvrditi, že Němci šli na slavnost slunovratu ozbrojeni, protože přece nemohli tušiti, že při návratu jejich české obyvatelstvo, pokud se týče páni legionáři, budou míti nějaké výtky proti jejich slavnosti slunovratu. K tomu pak budiž ještě toto poznamenáno: Všichni Němci, obvinění z toho, že stříleli, jsou ve vyšetřování pro § 8. a 134. trestního zákona a byli obtěžováni domovními prohlídkami až do nejzazších koutů domů. Hledali vše možné a samozřejmě především zbraně, ze kterých prý stříleli. U žádného však z Němců nebyla nalezena ani nejmenší památka po zbraních; zbraně vůbec v Jihlavě nalezené jsou: několik zrezavělých šavlí, kterými, jak známo, nedá se stříleti, pak staré flobertky, něco loveckých pušek, které, jak známo, nabíjeny jsou jinými patronami než pušky vojenské, a potom skutečně ve velkém počtu nalezené pušky u vrchního střelmistra střeleckého spolku.