Každému, kdo zná poměry školské, kladu na uváženou, zdali při těch všech nečitáních z této vymoženosti ještě skutečně něco zbude. Ve výkladu zprávy se poukazuje, že celý příslušný tento passus je doplňkem § 68. mírové smlouvy s Rakouskem, který nejasnou stylisací dokonce umožňuje, aby státy nutily cizí příslušníky k návštěvě cizích škol jazyka státního. Ale právě tyto nepříznivé důsledky ustanovení smlouvy st. germainské, tyto důsledky stylisace nejasné a smluv uboze a kvapně promrskávaných měly by nás odraditi, měly by nás přinutiti k opatrnosti, abychom se do budoucna vyvarovali takovýchto terminologií neblahých. Mluvil jsem o tom, že i nepříznivá smlouva může býti v praksi prováděna lépe, stojí-li někdo za ní, stojí-li za ní pevně.
Jest tudíž povinností celé naší sněmovny, aby solidárně prohlásila, že se dožaduje pro naše krajany v Rakousku, aby nezůstala frásí věta: "Pokud jde o ostatní školy a ústavy výchovné, nepokládá československá delegace dobu nynější za vhodnou, aby se tato otázka řešila cestou mezinárodní smlouvy a aby se tím způsobem po případě prejudikovaly příští kroky naší vlády při zákonodárné úpravě." Jasně nám zde vláda slibuje "příští kroky" a "zákonodárnou úpravu" těch věcí, které nemůžeme povazovati za upravené dosavadní smlouvy s republikou Československou a my berouce tento závazek na vědomí, prohlašujeme, že budeme trvati na tom, aby byl proveden. Budeme také trvati na tom, aby byl proveden článek 20., jehož 1. odstavec zní (čte): "Oba státy si vyhražují, že uzavrou později úmluvu o výkladu a provedení čl. 68. smlouvy s Rakouskem a článku 9. smlouvy s Československou republikou, zvláště pak o slovech "proportion considerable", "villes et districts" a "facilités appropriées"; až do té doby mají v těchto věcech volnou ruku", a že budeme dále bdíti nad tím, aby tato volná ruka vlády vídeňské naše bratry nedrtila.
Pan posl. dr. Czech mluvil o útlaku německého školství u nás. My si nic jiného nepřejeme pro naše krajany v Rakousku, než aby byli utlačováni podobným způsobem, jak jsou utlačováni Němci v republice Československé - pak by jim bylo dobře. Opětně bylo Němcům prokázano, že jejich stesky nejsou odůvodněné, že my nemáme tolik středních škol a ústavů, kolik jich mají oni, že náklad na německé školy, žáky a studenty jest větší než náklad na žáky a studenty české. Přes to přicházejí ještě s rekriminacemi. Opakuji: My si musíme přáti, aby Čechům vídeňským dařilo se tak, jako těmto věčným bolestínům u nás. (Výborně!)
Ale smlouva, která, jak vidíte, žádá ještě mnohých doplňků a oprav, ta smlouva může nabýti lepšího smyslu hlavně lepší politikou u nás. A zde jsem u této politické otázky, která rozhodne o tom, budou-li některá nebezpečí, o kterých bylo při dnešní debatě mluveno a která snad jsou větší, než mnozí z nás měli na mysli, skutečně odčiněna nápravou jich, či ponechá-li se volná cesta vývoji špatnému. Přáli bychom si, aby vláda ve svých mezinárodních stycích zařídila svůj postup a poměr k Rakousku dle toho, jak se Rakousko bude chovati k našim rodákům a jakým způsobem bude prováděti ustanovení této smlouvy. Jsme si velmi dobře vědomi, že mnohé z těchto článků dnešní smlouvy jsou rázu takového, že možno jich krajně zneužívati. Budou-li však zneužívány, nemohl by po našem názoru ani národ, ani stát československý hleděti na toto zneužívání jako na něco druhořadého, vedlejšího, co by se minulo jeho pozornosti, co by nemělo důsledků pro jeho styky mezinárodní. Byť stát měl nejlepší vůli býti dobrým sousedem i těm, kteří mu nikdy dobrými sousedy nebývali, musí za první podmínku obstojného styku prohlásiti také obstojné styky s naši mi krajany v Rakousku.
Žádáme-li toho, je to naše svaté
právo vůči Rakousku, vůči našim rodákům ve Vídni a v Rakousku,
jest to však také naše svatá povinnost. Vláda, která by nedbala
této povinnosti a nebyla dobrým strážcem a sledovatelem ducha,
kterým bude prováděna smlouva s Rakouskem, ku které svého souhlasu
dáti nemůžeme, nebyla by československou vládou, a doufám, že
by dlouho vládou vůbec nebyla. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban: K
slovu jest přihlášen pan zástupce vlády dr. Hobza. Uděluji
mu slovo.
Zástupce vlády odb. přednosta prof. dr. Hobza: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno na některé náměty a kritické poznámky přednesené v této slavné sněmovně reagovati, již s ohledem na to, že jsem byl jako zástupce ministerstva zahraničních věcí účasten celého jednání o smlouvě o státním občanství a ochraně menšin, o které dnes slavná sněmovna jedná. Chtěl bych se zmíniti jen o některých poznámkách. Pokud se týče především toho, že pan posl. dr. Lodgman z důvodů právních pokládal za nemožné, aby smlouva, uzavřená mezi čelnými mocnostmi, spojenými a sdruženými s republikou Československou, byla měněna mezi republikou Rakouskou a republikou Československou, dovoluji si poukázati k tomu, že názor ten nikterak není správný.
Nejde o změnu smlouvy, uzavřenou mezi čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými s republikou Československou v St. Germainu, nýbrž jde o specielní úpravu vzájemných poměrů mezi republikou Československou a republikou rakouskou. Obě tyto republiky jako každé jiné dva státy mohou cestou smluvní upravovati jakékoliv záležitosti, na kterých mají zájem.
Pokud se týče kritické poznámky ohledně 5. odst. čl. 19., kde je řeč o tom, že německá řeč u nás, po případě československá řeč v Rakousku, nebude překážkou udělení práva veřejnosti soukromým školám, dovoluji si poukázati na to, že zástupcové Československé republiky měli v prvé řadě zájem na tom, aby na půdě rakouského státu nebyla československá řeč překážkou udělení práva veřejnosti. To byl náš petit, a že německá řeč v Československé republice nemá býti překážkou udělení práva veřejnosti, to byl petit rakouské vlády. Týká se tedy kritika pana poslance ohledne německé řeči pronesená vlády rakouské a nikoliv vlády československé.
Pokud pak jde o pana poslance Myslivce, dovoluji si upozorniti, že předloha nebyla v poslední chvíli předložena slavné sněmovně, nýbrž že byla vytištěna již 12. června 1920, že byla několik dní potom položena na pořad jednání slavné poslanecké sněmovny. Bylo konstatováno týmž panem poslancem, že jednání dálo se bez slyšení Čechoslováků rakouských. Dovoluji si konstatovati, že toto tvrzení spočívá na docela nesprávné informaci. Konstatuji, že jsme od počátku až do konce jednání byli ve stálém kontaktu se zástupci československé menšiny rakouské a že jsme jí poskytovali při každé příležitosti a v každé otázce ochotného sluchu, a to tou měrou, že tomu sotva bude moci tak býti v jiných analogických případech.
Pokud bylo konstatováno, že vyslovili tito zástupci úžas a zklamání na základě zpráv, které přišly do veřejnosti o této smlouvě, prohlašuji, že zástupcové české menšiny rakouské, byvše v poslední době informováni o skutečném obsahu smlouvy, prohlásili, že smlouvy této podrobně neznali, že se v mnohém směru poučili o opaku a že byli v mnohém směru klamně informováni. Pokud bylo tvrzeno, že smlouva tato poskytuje menšině československé na území republiky Rakouské méně, nežli zaručuje mírová smlouva, uzavřená s Rakouskem, omezuji se na krátké konstatování, že tomu tak ve skutečnosti není.
Smlouva, která byla předložena slavné sněmovně, nedovoluje uzavření soukromých škol československých v Rakousku pro státní příslušnost ředitelů. Není to výslovně obsaženo ve smlouvě a mám za to, že není žádné nebezpečí uzavření těchto škol proto, že některý z ředitelů není příslušníkem Rakouské republiky. Vláda československá je ostatně ochotna podniknouti příslušné kroky za tím účelem, aby každé nebezpečí v tomto směru bylo vyloučeno.
Velice ostře kritisoval p. poslanec Myslivec nedostatek ustanovení v brněnské smlouvě ohledně bohoslužby, a bylo vytýkáno zástupcům vlády československé, že tuto otázku úplně ignorovali. Dovoluji si konstatovati, že příslušní činitelé v menšině dolnorakouské obrátili se se svojí peticí na československou delegaci teprve v posledním okamžiku meritorního jednání ve Vídni, teprve v předposlední den, kdy celé jednání bylo uzavřeno a že přes to okamžitě byl zavolán zástupce ministerstva vyučování do komise, aby sdělil stav té otázky. A bylo na konec po důkladném objasnění konstatováno, že nelze tuto otázku řešiti bez součinnosti církevních kompetentních kruhů. Myslím, že tuto okolnost zajisté za dostatečnou budou považovati právě příslušníci strany, ku které patří p. posl. Myslivec. My skutečně z důvodů právních nemohli jsme se pouštěti do meritorního jednání o této otázce a to z toho důvodu, že nebylo po ruce potřebných přípravných prací. Z toho důvodu odmítám jménem vlády československé výtku nedostatku pece. (Výkřik: Nemáte co odmítati!) Požadavky, které nejsou ve smlouvě sjednány, nejsou zajisté vládou československou zamítnuty, a není vyloučeno, že se o těch kterých požadavcích dále jednati bude.
Pan poslanec Dyk konstatoval podle zpráv ze středu menšiny československé v Rakousku, že béře se této menšině vše, co měla. Já musím k tomu konstatovati, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. Pokud se týče otázky uzavření škol soukromých z veřejných důvodů, dovoluji si konstatovati, že jest to samozřejmostí a že toto řešení odpovídá jak vnitrostátnímu právu republiky Rakouské, tak také právu československému. Pokud jde o nečítání dětí československých příslušníků ve Vídni, resp. v Rakousku, do počtu dětí, které přicházejí v úvahu při zakládání nových škol veřejných, resp. tříd, dovoluji si poukázati, že zde měla československá delegace vázány ruce mírovou smlouvou, uzavřenou s Rakouskem, která mluví o ochraně menšin jen ohledně příslušníků rakouského státu a nikterak nezabezpečuje menšinovou ochranu příslušníkům Československé republiky.
Já dovoluji si poukázati k tomu, že sjednání smlouvy v otázkách tak ožehavých není zajisté lehkou věcí. A když srovnáme všecky kritiky, které byly předneseny v tomto vysokém dome a mimo tento dům, tu musíme prohlásiti, že vláda Československé republiky může míti právem zcela klidné svědomí. Stačí srovnati jenom stanovisko, které zaujali páni poslanci němečtí a které zaujala československá rakouská menšina. Není jinak ani možno, aby při smlouvě, ku které jest zapotřebí shody vůle dvou smluvních stran, aby se nešlo střední cestou. Ujišťuji, že my, kteří jsme byli členy československé delegace, věnovali jsme veškerou píli a vyvinuli dosti energie, abychom ochránili práva československého národa, Československé republiky a také československé menšiny v Rakousku. Nescházelo nám dobré vůle, nescházelo nám vytrvalosti, a doufám, že nám laskavě přiznáte, že nám nescházelo ani odborných znalostí. Pochybuji, že by byla jiná delegace a kterákoli jiná vláda za dané situace mohla dosáhnouti více.
Jde o věc velice důležitou. Dovoluji
si poukázati na právní anarchii, která by zcela určitě nastala
v různých směrech, kdyby tato smlouva neměla býti schválena. V
té příčině rozumí se samo sebou, že by vláda musila odmítnouti
veškerou zodpovědnost, že by ji musila ponechati těm, kteří se
právě o neschválení té smlouvy přičinili. (Hlas: To jest věc
vládní většiny.(
Místopředseda dr. Hruban: Ke
slovu se přihlásil pan posl. Myslivec. Dávám mu slovo.
Posl. Myslivec: Slavná sněmovno! Mně jest líto, že se musím ještě jedenkráte ale velice stručně, přihlásiti ke slovu a konstatovati, že text smlouvy, o které se dnes jedná, byl teprve dnešního dne rozdán. Prosil bych pana zástupce vlády, aby se v té příčině laskavě informoval v kanceláři sněmovní, která ho v tom směru poučí, kdy předloha na lavice poslanecké se dostala.
Konstatuji dále, že co se týče jednání se zástupci Čechů a Slováků vídeňských a rakouských, nebylo jistě jasně vše dojednáno a nebyl na jejich hlasy vzat příslušný zřetel, poněvadž nyní právě v těchto dnech mešká zde delegace Čechů a Slováků vídeňských vybavená plnou mocí aby v poslední ještě chvíli nasadila všecky páky, aby tato předloha byla změněna. A to znamená, aby smlouva nebyla v tom znění, jak jest předložena, přijata.
Na konec konstatuji, že se ohražuji
proti způsobu, jakým pan vládní zástupce prohlásil, že zde odmítá,
co zde jako fakta bylo předneseno. Jsme v demokratickém parlamentě
a vyprošuji si, aby takovým způsobem se zástupci československého
lidu bylo zde jednáno. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban: Konstatuji, že smlouva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o státním občanství a ochraně menšin byla slavné sněmovně předložena a přikázána Stálému výboru ve schůzi před 19. červnem. Nemohu teď určitě konstatovati, bylo-li to 18. června ale v předposlední schůzi.
Listina řečníků jest vyčerpána.
Debata jest skončena. Uděluji slovo k doslovu panu posl. dr. Markovičovi.
Zpravodaj posl. dr. Markovič: Ctená snemovňa! Ešte v krátkosti, aby bolo vo veci jasné, musím sa dotknúť poslednej výtkypan a posl. Myslivca, ktorá sa týka predloženia tejto smluvy. Smluva, vládny návrh, tisk čís. 92, datovaný zo dňa 12. června, bol predložený jestliže hovorím precízne, 14. nebo 15. červňa tejto snemovni a rozdaný všetkým poslancom. (Hlas: To byl návrh!) Smluva nemôže byť predložená ako návrh, lebo na tej smluve sa ničoho meniť nemôže. Tedy text smluvy je tu a v tom ohľade nemohlo pre pánov poslancov nastať žiadného prekvapenia, lebo stály výbor mohol meniť len návrh ratifikačného usnesenia, ale nie návrh textu samotného. Páni poslanci tedy mali možnosť 3 týždne text smluvy študovať, informovať sa o ňom, urobiť si o ňom svoje úsudky. To, čo bolo predložené slávnej snemovni ako novum, to je len zpráva stáleho výboru, ku ktorej je nezmeneno pripojená smluva v tom znení, ako bola pripojená k vládnemu návrhu (tisk 92). Sama zpráva Stáleho výboru obsahuje komentáre k jednotlivým článkom smluvy. (Posl. Myslivec: Ta byla rozdána dnes!) Ano, ta bola rozdaná dnes, to je správne, ale samo ratifikačné usnesenie tedy to, o čom treba ctenej snemovni rozhodnúť, je zase doslovne to isté, ako bol návrh ratifikačného usnesenia, predložený o vládnom návrhu, až na to, že vynecháva druhý bod tohoto návrhu ako zbytočný. Ja súhlasím s p. posl. Myslivcom v tom, že často prišla naša snemovňa do takého položenia, že musela rozhodnúť alebo rozhodovala o návrhoch zákonov, ktoré páni poslanci nemali dosť príležitosti preštudovať a o ktorých často museli hlasovať, aniž by boli mali fysickú možnosť dostatočne sa informovať a tedy vecne zaujať k tomu svoje stanovisko. To priznávam, ale v tom prípade zdá sa mi, že páni poslanci nemali možnosť zaujať stanovisko len ku komentárom, ktoré boly k smluve samotnej priložené a ktoré konečne pre tých, ktorí materiál znajú a myslím, že je to väčšina tohoto Národného shromaždení - a nemôžu byť tak závažné aby rozhodovaly o ich definitivnom úsudku o jednotlivých ustanoveniach smluvných. Tedy v tomto prípade, ako som už povedal, myslím, že výtka o nepripravenosti poslancov, čo sa týka prejednávaného materiálu, nenie tak odôvodnená a nemôže byť tak robená, ako v iných prípadoch, lebo to dôležité, totiž text smluvy samej a text ratifikačného usnesenia majú páni poslanci v rukách viac než tri týždne. Ale je tu ešte jedna okolnosť a tú, prosím, neračte púštať so zreteľu, pokiaľ sa týka zprávy výboru stáleho. Je to, že návrh sa prejednáva urychleným spôsobom a že k tomuto prejednávaniu urychleným spôsobom dala jednohlasne alebo aspoň veľkou väčšinou ctená snemovňa svoj súhlas. Stály výbor musel prejednať svoj materiál tak - a neviem, koľko denná snáď 5denná lehota musela byť dodržaná - aby návrh mohol byť prejednávaný ako bod programu dnešnej schôdze. Tu podotýkam, že usnesenie snemovne, že táto smluva dáva sa na dnešný program, datuje sa z 19. června, takže páni poslanci od 19. června až po dnes vedeli, že dnes sa bude smluva prejednávať a od 19. června až po dnes mali možnosť utvoriť si úsudok o smluve a dôvodovej zpráve, ktorá bola podaná k tejto smluve vládou, ako aj o ratifikačnom usnesení. To k tejto formálnosti! (Předseda Tomášek přejímá předsednictví.)
Ctená snemovňa! Bola tu znovu pozdvihnutá druhá formálna otázka, ktorej som sa však dotkol i sám, že totiž vládny návrh bol prejednávaný stálym výborom. Snažil som sa stručne vysloviť dôvody, ktoré viedly stály výbor, ktorý tiež bol v pochybnosti o svojej kompetencii k tomu, aby nepoužil svojho práva v § 36. jedn. por. snemovne, ale aby vládny návrh prejednal sám. Menovite som poukázal na dôvod praktický, totiž že i keby návrh bol prikázaný zahraničnému výboru, zahraničný výbor bol by dostal návrh ako pilný k rýchlemu prejednaniu a konec koncov by sa návrh bol dostal, keby sme chceli, aby sa vec diala rýchle, pravdepodobne zase len ako návrh zahraničného výboru pred stály výbor, ktorý by bol tak smluvu predsa len prejednal.
Tedy tieto praktické momenty viedly stály výbor k tomu, aby smluvu prejednal. Ale chcem upozorniť na to, na čo som zabudnul upozorniť vo zpráve samotnej, že bude úkolom poslaneckej snemovne, resp. vlády alebo ústavného výboru, aby ohľadne sporu, ktorý vznikol v stálom výbore a i zde v ctenej snemovne o pomeru § 54 ústavnej listiny k § 81 jedn. por. poslaneckej snemovne a § 80 jedn. por. senátu, bol požiadaný ústavný súd, aby na základe práva, ktoré mu príslušný zákon zabezpečuje, v tomto konflikte ústavného zákona so zákonom iným zaujal stanovisko a povedal svoje rozhodujúce slovo. Upozorňujem menovite ctenú vládu, aby snáď sama s príslušným vládnym návrhom pred poslaneckú snemovňu predstúpila.
Chcel by som sa ďalej zaoberať výtkou pana posl. Lodgmana, ktorá sa týka toho, že vyjednavači, menovite vyjednavači rakúskí a potom nimi ujednaná smluva, interpretujú i smluvu s Československom. Tejto veci dotkol sa již pán zástupca vlády a k tomu by som chcel poukázať ešte na to, že touto smluvou nemení sa nijak smluva s Československom. Táto smluva nijak nemôže meniť smluvu jednu alebo druhú, ktorá bola uzavrená v St. Germain. Smluva snaží sa odstrániť určité rozopre, ktoré sú medzi tými čiastkami oboch smlúv st. germainských, ktoré jedna s druhou doslovne nekorespondujú; zdôrazňujem, že je takých ústanovení v oboch smluvách veľmi málo; ďalej dať výklad tým doslovne korespondujúcim ustanoveniam oboch smlúv, uzavrených v St. Germain, ktoré nie sú dostatočne jasné, aby mohly byť v praksi plnené. Ctená snemovňa! Jestliže by sme sa postavili na stanovisko, že tieto objasnenia majú dávať zase porady tých strán, ktoré smluvy uzavrely alebo, že tieto objasnenia jednotlivým ustanoveniam má dávať spoločnosť národov, mám obavu, ako známe pomery, že by sme tieto objasnenia na príklad ohľadne štátneho občianstva a opčného práva dostali vtedy, keď to právo snáď už pominie, lebo niektoré opčné práva sú viazané len na 6 mesiačnú lehotu. Bolo tedy v záujme občianstva oboch štátov, aby si tieto štáty zasedly a usniesly sa na určitých výsvetlivkách a pravidlách, ktoré sú potrebné k tomu, aby obe smluvy mohly byť jasne a nesporne vykonané. Robiť pštruciu politiku a hovoriť, že tých sporov niet alebo, že tie spory majú sa vybaviť spôsobom, pri ktorom vieme, že by k vybaveniu došlo veľmi pozde a veľmi ťažko, to myslím nebolo by správnym postupom tam, kde i vláde i zákonodárnym sborom musí ísť o to, aby tieto veci boly vybavené v prospech občianstva, aby toto vybavenie nebolo oddialované a nedialo sa v úplnej anarchii len preto, že snáď sú tu možné škrupule ohľadne oprávnenosti k výkladu tých dvoch štátov, ktoré sú na veci v prvom rade a bezprostredne interesované.
Bolo tu podotknuté pánom poslancom Lodgmanom i o tom, že táto smluva degraduje zvlášte Nemcov na menšinu. Predovšetkým, ctená snemovňa, chcel by som konstatovať, že nie táto smluva hovorí prvá o ochrane menšín, že o ochrane menšín hovorí už smluva st.-germainská; smluvy obe, menovite smluva, ktorá bola podpísaná v St.-Germainu i rakúskou vládou. A je samozrejmé, že tieto smluvy hovoria o ochrane menšín. Veď z akých predpokladov a zkúseností musely vychádzať strany, ktoré tieto smluvy ujednávaly? Musely vychádzať z toho ovzdušia, z tej praktiky, jak sa nakladalo s menšina mi pred válkou a za války na území bývalého Rakúsko-Uhorska. Keď tedy, ctená snemovňa, obe smluvy st.-germainská a po ich stopách i smluva, ktorá je predmetom dnešného jednania, hovorí o ochrane menšín, tu mocnosti, ktoré jednaly v St.-Germainu a pred tým, vo Versailles, robia to v tej snahe, aby chránily menšiny od tej praktiky utiskovácej, ktorú tak veľkolepe a bezpríkladne vybudovaly dva štáty, ktoré predtým existovaly na území Rakúska-Uhorska, od tej praktiky utiskovania menšín, ktorá bola zavedená v bývalom Rakúsku a v bývalom Uhorsku. Tieto odstrašujúce príklady musely viesť strany, ujednávajúce smluvu v St. Germain a vo Versailles, keď chcely chrániť menšiny na území nových štátov pred takým utiskovaním, akému boly vydané menšiny na území bývalého Rakúska-Uhorska. Tým že smluvy st. germainské alebo smluva brnenská chráni menšiny pred nesvedomitými a minimálnym požiadavkom práva sebeurčenia sa protiviacimi utiskovacími methodami, ktorým boly vystavené v bývalom Rakúsko-Uhorsku, tým chcú im len zabezpečiť minimum práv, ktoré menšiny podľa dnešného chápania a podľa chápania mierových porád majú mať v jednotlivých štátoch, aby pokojne mohly žiť svojim národným životom. Ovšem toto zabezpečenie minima nevytvára možnosť, aby v tom alebo onom štáte ta čiastka obyvateľstva, ktorá svojim percentuelným pomerom k ostatným čiastkam obyvateľstva tvorí menšinu, nedostala snáď väčšieho práva, než sú zabezpečené v paragrafoch o ochrane menšín. V československej republike bol daný práve jasný príklad, že väčšie práva, než sú zabezpečené v mierových smluvách, sa dávajú a daly.
Tedy ponosovať sa na to, že chráni sa menšine to minimum, že sa menšina chráni medzinárodnými smluvami proti tomu nehoráznemu útisku, ktorý sme videli voči národným menšinám predtým, to myslím nemôže nikto zazlievať, komu skutočne záleží na tom, aby i v tých najťažších okolnostiach menšiny toto právo maly. Ovšem že je potom nie vecou medzinárodnej úmluvy a nie vecou garancie medzinárodných smlúv, ale vecou vnútorne politickou, o koľko viac dajú jednotlivé štáty svojím menšinám proti tomu, čo majú zabezpečené v medzinárodných smluvách, o čo menej im podľa týchto smlúv dať nesmejú.
Ctená snemovňa, preto by som veľmi varoval pred týmto nesprávnym chápaním dispozícií mierových smlúv o minoritách. Čo sa týka samého pojmu minority, to je konečne už vecou štátu ako vybuduje tento pojem a uplatní v jeho najužšom smysle. Ale je faktum, že v Štáte, na príklad v Československej republike, sú národy, ktoré svojím počtom sú tak nedostatočné, že vládnuci národ, ktorý používajúc svojej číselnej preponderability, chcel by týchto číselne slabších utiskovať, ich utiskovať môže. I z tohoto prostého číselného pomeru pochádzajú dôsledky majority a minority. Z tohoto pomeru jednotlivých národností v jednotlivých štátoch a že zkúseností z minulosti plynul pro mierovú smluvu dôsledok, aby minorite voči majorite dala ochranu. Ináč to pomenovať než ako minoritu je podľa dnešnej terminologie veľmi ťažko.
Počuli sme tu, ctená snemovňa, že keď už hovoríme o minoritách, abysme pripustili i organizovanie týchto minorit na našom území. Súdím, že minority na na našom území organizované sú, a že majú svoje zastúpenie. Že čiástka občianstva, ktorá netvorí väčšinu obyvateľov podľa národnosti v tejto republike, je zastúpená a že sú ľudia, ktorí menom tejto tak zvanej menšiny majú možnosť a právo pozdvihnúť svojho slova, toho najlepším dôkazom je, že v tejto snemovni, ktorá dáva zákony jak minorite tak majorite, sedí viac než 80 zástupcov tej minority; tedy hovoriť o tom - keď tu sedí viac než 80 predbežne nemeckých a maďarských poslancov - že minority v našej republike pred povolaným forom zastupenie nemajú, to myslím predsa len nenie celkom správné a práve tak nenie celkom správné hovoriť o tom, že by tieto minority neboly organizované, poneváč vieme, že tieto minority sú organizované v obciach, v okresoch a župách, podľa toho, aký počet obyvateľstva v týchto obciach alebo okresoch a župách reprezentujú.
Pokiaľ sa týka námietok pána kol. Myslivca, ani sám vládny návrh nehovorí, že by táto smluva bola nejakým dokonalým dielom a že by obsahovala všetky požiadavky, ktoré boly postavené československou vládou a ktoré sú samozrejme i požiadavky celej československej verejnosti, pokiaľ sa týka ochrany menšín v Rakúsku a špecielne vo Viedni. Sám vládny návrh, vlastne dôvodová zpráva k nemu hovorí, že táto smluva ako každá smluva je dielom kompromisu. My dnes už nie sme s rakúskou republikou a s inými štáty, s ktorými sme uzavreli už mier, v takom pomere, aby sme im proste mohli predložiť diktát, že by sme mohli povedať: Sic volo, sic iubeo a potom od toho, čo sme povedali, nepopustíme, poneváč v takom prípade nedošli by sme k žiadnemu dohovoru, nedošli by sme k žiadnej smluve, ale zostal by dnešný stav a ovšem že by sa pomery nijakým spôsobom neujasnily a upravenie vecí do ďalšej budúcnosti by sa nijakým spôsobom neobľahčilo.
Smluva, ktorá je dnes predmetom pojednávania, snaží sa zabezpečiť naším menšinám v rámci ustanovenia oboch smlúv St. Germainských toľko, koľko sa podľa daného stavu a po dlhých vyjednávaniach dalo. Vy viete, pánovia, že táto smluva nenie dielom jednoho dňa, alebo niekoľkých dní a jednoho zasedania, ale výsledkom niekoľkých zasedaní a v niekoľkých miestach. Táto smluva zabezpečuje proste toľko, koľko za daných okolností sa zabezpečiť dalo, a rozhoduje nad materiálom, nad akým za daných okolností zástupci vlády československej rozhodnúť uznali za účelné. Týmto ovšem, ctená snemovňa, nenie vytvorená možnosť ďalších smluv. Predovšetkým nenie vytvorená možnosť zmeny tejto smluvy po 4. roku, ale nie je tiež vytvorená možnosť smluvy o všetkých tých otázkach, ktorých sa táto smluva nedotýka, obzvlášte čo sa týče školstva. Tých otázek je veľmi mnoho, vlastne otázky týkajúce sa školstva v prevážnej svojej čiasti nie sú touto smluvou ani na tie 4 roky definitívne vyriešené.
To samé platí ctená snemovňa, o otázkach náboženských. Iste že nám Slovákom menovite záleží na tom, aby naši slovenskí krajani vo Viedni mali možnosť svoje bohoslužby vykonávať v slovenskom jazyku, aby mali možnosť slúžiť svojmu náboženstvu v najširšej miere. Ale, ctená snemovňa ja súdim, že k tomuto bude možno osobitnou smluvou prikročiť. Nech len skorej vykonajú v tomto ohľade, čo vykonať majú, príslušné a rozhodujúce církevné vrchnosti.
Upozorňujem, že je možná smluva ďalšia, a že, keby sme túto smluvu neprijali, by sme nezabezpečili pre naše menšiny ani to, koľko im táto smluva dáva. Kedy sme mali možnosť zase pojednávať novú smluvu, či by táto smluva dávala naším menšinám viace než dáva smluva dnešnia, to je otázka budúcnosti, na ktorú by nemohli sa zaručiť za kladnú odpoveď myslím ani tí pánovia, ktorí sú nie spokojní s tým riešením, ktoré dáva predložená smluva.
Ctená snemovňa! Odporučam prijať aspoň toľko, koľko táto smluva dáva dnes, aby ste tým dali možnosť, aspoň uskutočniť to, čo je na základe tejto smluvy možné, nevylučujúc tým možnosť, ďalších smlúv ohľadom tých vecí ktoré sú touto smluvou nie riešené.
Konečne zdôrazňujem, že sa pripojujem
ku všetkým trom rezolúciam, jak k rezolúcii predloženej pánom
kol. Sladkým tak ku dvom rezolúciam predloženým pánom kol.
Němcom. Odporúčam poslaneckej sněmovni, aby krome návrhu
ratifikačného usnesenia schválila i všetky tuto tri rezolúcie.