Předseda: Podle oznámení klubu německých národních socialistů nastupuje ve výboru státně-zřízeneckém poslanec Knirsch za posl. inž. Junga;
podle oznámení místopředsedy klubu něm. sociálních demokratů nastupuje ve výboru iniciativním posl. dr. Haas na místo posl. Pohla a posl. Čermák na místo posl. Hillebranda;
podle sdělení předsedy klubu něm. soc.-demokratů nastupuje ve výboru zásobovacím posl. Seliger na místo posl. Čermáka;
podle sdělení předsedy republikánského klubu nastupuje ve výboru pro dopravu a veřejné práce posl. Křemen na místo posl. Stoupala a posl. Stodola na místo posl. Berana;
podle sdělení místopředsedy klubu něm. soc.-demokratů nastupuje dále ve výboru rozpočtovém posl. Dietl na místo posl. dr. Haase, posl. dr. Hahn na místo posl. dr. Holitschera, posl. Seliger za posl. Hillebranda.
Z presidia ministerské rady došla
vládní nařízení podle § 3 zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 337
sb. z. a n. Žádám o jejich přečtení.
Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):
Nařízení vlády ze dne 24. června 1920 kterým se prodlužuje platnost nařízení o úlevách při placení úroků z knihovních pohledávek, daní a veřejných dávek,
nařízení vlády ze dne 24. června 1920, kterým se prodlužuje a částečně mění působnost nařízení o zachování služebních poměrů zaměstnanců, podléhajících zákonu o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910 č. 20 říš. zák. a obchodnímu zákonu čl. XXXVII. z r. 1875,
nařízení vlády ze dne 24. června 1920 č. 402 sb. z. a n. o převzetí pojištění cizozemských pojišťoven pojišťovnami domácími,
nařízení vlády ze dne 25. června 1920 č. 398 sb. z. a n., kterým se prodlužuje příročí povolené nařízením ze dne 27. června 1919 č. 352 sb. z. a n.,
nařízení vlády ze dne 25. června
1920 č. 409 sb. z. a n., kterým se vydávají prozatímní ustanovení
o vyklizení místností najatých a pod.
Předseda: Těchto 5 nařízení přikázal jsem výboru právnímu.
Žádám o přečtení dalších takových
došlých nařízení.
Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):
Nařízení vlády ze dne 24. června
1920 čís. 401 sb. z. a n., jímž se zrušuje nařízení ze dne 2.
února 1919 čís. 95 sb. z. a n. o vykazování pokladničních hotovostí
a vkladů.
Předseda: Toto
nařízení přikázal jsem výboru rozpočtovému.
Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):
Nařízení vlády ze dne 24. června
1920 čís. 406 sb. z. a n. o úpravě výroby a obchodu bavlněným
zbožím.
Předseda: Toto
nařízení přikázal jsem výboru pro průmysl, obchod a živnosti.
Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):
Nařízení vlády ze dne 24. června 1920 č. 408, kterým se zrušuje, pokud se týče mění nařízení ze dne 9. prosince 1919 č. 646 sb. z. a n. o zákazu používání vajec výrobě cukrových výrobků a vaječného konaku,
nařízení vlády ze dne 25. června 1920, č. 404 sb. z. a n. o přejímacích cenách obilí, luštěnin a plodin olejnatých,
nařízení o úpravě obchodu obilím,
luštěninami, olejnatými plodinami a výrobky z nich, dále semenem
jetele, vojtěšky a chmele.
Předseda: Tato tři nařízení přikázal jsem výboru zásobovacímu.
Došel přípis okresního soudu v Chebu ze dne 22. června 1920 č. j. U 723/20 žádající o souhlas poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání poslance Vincence Marka pro soukromou obžalobu inž. Augusta Karla Hussniga pro urážku na cti.
Žádost tuto přikázal jsem výboru imunitnímu.
Přistupujeme k denním u pořadu.
Místopředseda Buříval (ujímaje se předsednictví): Podle § 5 jedn. řádu jest po uplynutí jednoho měsíce od schůze ustavující vykonati konečné volby předsedy, 4 místopředsedů, 10 zapisovatelů a 4 pořadatelů.
Konstatuji, že sněmovna je způsobilá se usnášeti, a žádám pp. poslance, aby zaujali místa! (Děje se.)
Po dohodě předsednictva sněmovny a předsedů klubů navrhuji, aby se podle § 61. volba předsedy konala hlasovacími lístky, volby ostatní povstáním. Jsou proti tomuto návrhu námitky? (Nebyly.)
Není jich. Provedeme volbu způsobem, jak jsem byl uvedl.
Upozorňuji pp. poslance, že hlasovací lístky uloženy jsou v zásuvkách stolů. Kde by scházely, prosím, aby byly požadovány v ředitelně pomocných úřadů
Nejprve budeme hlasovacími lístky voliti předsedu.
Žádám tyto pp. zapisovatele, aby se ujali sbírání lístků a po jich sebrání provedli skrutinium, a sice:
v odděl. I. a II. v pravo pp. Mílo Záruba a Jaromír Špaček;
v odděl. III. a IV. ve středu pp. Bohumír Bradáč a Jarosl. Marek;
v odděl. V. a VI. v levo pp. dr. Spina a Kreibich;
na lavici ministerské a předsednické pp. Emil Špatný a Karel Anděl. (Po sebrání hlasovacích lístků a sečtení hlasů:)
Pro volbu předsedy bylo odevzdáno celkem 192 hlasovacích lístků, z nichž 181 zní na jméno Tomášek František (Výborně!). Jest tudíž definitivně zvolen předsedou poslanecké sněmovny Tomášek František.
Táži se pana Tomáška Františka,
zda volbu přijímá.
Předseda Tomášek: Přijímám.
(Potlesk.)
Místopředseda Buříval: Žádám
pana. předsedu Tomáška, aby se ujal předsednictví.
Předseda Tomášek (ujímaje se předsednictví - zvoní):
Přejímaje předsednictví, pokládám za svou milou povinnost poděkovati ze srdce všem, kdož mne opět pověřili svou důvěrou tím, že mne zvolili v čelo poslanecké sněmovny. Odkazuji při tom na slib, který jsem vykonal při volbě provisorní, a současně i na prohlášení, která jsem tehdy učinil o hlediscích, kterými míním se dáti vésti při řízení této slavné sněmovny. Ujišťuji současně, že hlavním příkazem pro mne bude a zůstane vedle snahy, aby parlament plnil své vlastní poslání a aby práce jeho vedeny byly tímto duchem, šetření naprosté objektivnosti naproti poslancům všem bez rozdílu názorů politických. (Výborně!) Současně však vyžaduji si pro plnění svého úkolu myslím ne nejsnadnějšího - účinnou podporu se strany pp. poslanců a paní poslanců všech stran.
A teď přistoupíme k volbě 4 místopředsedů. Po dohodě s pány předsedy klubů doporučuji, aby volba byla provedena povstáním s místa. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Žádám tedy pana tajemníka, aby
jednotlivě přečetl jména dosavadních pp. místopředsedů, a prosím
pány poslance, aby o každém kandidátu povstáním hlasovali.
Zástupce sněmovního tajemníka
Nebuška (čte): Inž. Jan Botto.
Předseda: Tedy jest navržen nejprve za místopředsedu pan inž. Botto Jan. Kdo s ním souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, pan poslanec
inž. Jan Botto jest zvolen za místopředsedu.
Táži se ho, zda volbu přijímá?
Místopředseda inž. Botto: Přijímám.
Předseda: Dále
jest navržen jako místopředseda...
Zástupce sněmovního tajemníka
Nebuška: František Buříval.
Předseda: Kdo souhlasí s kandidaturou pana Františka Buřívala za místopředsedu, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, také pan poslanec
František Buříval jest zvolen za místopředsedu.
Táži se ho, zda volbu přijímá?
Místopředseda Buříval: Přijímám.
Předseda: Dále
jest navržen za místopředsedu...
Zástupce sněmovního tajemníka
Nebuška: Dr. Ludwig Czech.
Předseda: Jest navržen pan poslanec dr. Ludwig Czech. Kdo s ním souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, také pan posl.
dr. Ludwig Czech jest zvolen za místopředsedu. Táži
se ho, zda volbu přijímá?
Místopředseda dr. Czech (německy):
Přijímám.
Předseda: Dále
jest navržen za místopředsedu...
Zástupce sněmovního tajemníka
Nebuška: Dr. Mořic Hruban.
Předseda: Kdo souhlasí s kandidaturou pana dr. Mořice Hrubana za místopředsedu, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Pan posl. dr.
Hruban Mořic je zvolen místopředsedou. Táži se pana
posl. dr. Mořice Hrubana, zda volbu přijímá.
Místopředseda dr. Hruban: Přijímám.
Předseda: Původní slib vykonaný při volbě provisorní zůstává v platnosti.
Budeme nyní voliti 10 zapisovatelů,
a to najednou povstáním s míst. Žádám, aby byla přečtena jejich
jména. Jsou to vesměs páni zapisovatelé, kteří byli zvoleni již
při volbě provisorní.
Zástupce sněmovního tajemníka
Nebuška (čte): Bradáč Bohumír, Anděl
Karel, Marek Jaroslav, dr. Markovič Ivan, Špatný
Emil, dr. Gažík Marek, dr. Spina František, Záruba
Milo, Špaček Jaromír a Kreibich Karel.
Předseda: Kdo souhlasí s navrženými, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Všichni navržení jsou zvoleni za zapisovatele.
Dále přistoupíme k volbě 4
pořadatelů rovněž povstáním. Žádám, aby jména jejich byla
přečtena. Také tito 4 pořadatelé navržení byli zvoleni při volbě
provisorní.
Zástupce sněmovního tajemníka
Nebuška (čte): Pp. posl. Mašata František,
Kříž Josef, Sajdl Josef, Mayer Josef.
Předseda: Kdo s navrženými souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, všichni čtyři navržení jsou zvoleni za pořadatele.
Tím jest první odstavec denního
pořadu vyřízen a přistoupíme k druhému, jímž jest
2. zpráva Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé o vládním návrhu (tisk 92), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění smlouva mezi republikou Československou a Rakouskou o státním občanství a ochraně menšin (tisk 286).
Podle § 55 jednacího řádu usnese se sněmovna k návrhu předsedovu před zahájením prvního čtení, zda se má konati o této věci pilné, jejíž zkrácené projednávání usneseno bylo v 8. schůzi dne 16. června t. r., rozprava povšechná, v jaké části se rozvrhne rozprava podrobná, v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak smí nejdéle jednotlivý řečník mluviti.
V dohodě s pány předsedy klubovními navrhuji, aby o celé zprávě konala se debata jednotná a aby jednotlivý řečník směl mluviti nejdéle 1/2 hodiny, t. j. 30 minut. Současně navrhuji, aby celé jednání vyřízeno bylo do šesté hodiny odpolední.
Kdo s návrhem mým souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, návrh můj jest přijat.
Jako zástupce vlády dostavil se k projednávání tohoto předmětu pan sekční chef ministerstva zahraničních věcí profesor dr. Hobza.
Žádám pana zpravodaje poslanecké
sněmovny dr. Markoviče, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Markovič: Ctená snemovňa! Československá republika má dve smluvy medzinárodné, ktoré sa týkajú štátneho občianstva a ochrany menšín. Jedna je mierová smluva medzi mocnosťmi spojenými a pridruženými a Rakúskom, podpísaná v Saint-Germain- en Laye dňa 10. sept. 1919, a druhá je smluva medzi čelnými mocnosťmi a pridruženými a Československom, podpísaná v Saint-Germain- en Laye dne 10. sept. 1919. Ako som už povedel, obe smluvy týkajú sa i štátneho občianstva a ochrany menšín a sice smluva, ktorá sa krátko menuje smluvou s Rakúskom, vo svojom piatom a šiestom oddiele a smluva, ktorá je tu menovaná smluvou s Československom vo svojej hlave I.
Ustanovenia týchto dvoch smlúv, menovite pokiaľ sa týkajú štátneho občianstva a ochrany menšín, sú v mnohom ohľade kusé, nepresné a do istej miery i sporné. Bolo preto treba vyjasniť tieto nepresnosti teraz, keď v najbližšej dobe má byť mierová smluva s Rakúskom ratifikovaná a v dôsledku toho vstúpí v platnosť nielen táto smluva, ale súčasne s ňou i smluva s Československou republikou. Čo sa dalo vyjasniť a pokiaľ to vyjasnenie za daných pomerov a pri vzájomnej snahe k dohode u oboch vlád bolo možné, to sa stalo smluvou, ktorá je práve dnes predmetom nášho jednania.
Pri tomto chcem sa len krátko dotknůť otázky, ktorá bola nadhodená, ako totiž vláda rakúska prišla k tomu, aby za predmet svojich pojednávaní prijala tiež smluvu s Československom, pri jejž uzavretí ona sama ako jedna zo smluvných strán nefungovala a ktorá smluva sa jej následkom toho vlastne netýka.
Na toto je odpoveď tá, že táto smluva týka sa rakúskej vlády a Rakúska nielen preto, že materiál, ktorý je v nej prejednávaný je nielen svojim obsahom, ale v mnohých bodoch i svojou štylisaciou skoro ten istý, ako je materiál čiastky 5. a 6. oddielu mierovej smluvy s Rakúskom, a i preto, že ustanovenia tejto smluvy, pokiaľ ide o štátnu príslušnosť, sú podľa § 230 smluvy s Rakúskom smerodatné i pre Rakúsko a nielen pre Československú republiku. Na koľko 230. paragraf hovorí, že Rakúsko sa zaväzuje, že uzná novú štátnu príslušnosť, ktorá bola lebo bude získaná jej príslušníky podľa zákonov mocností spojených alebo pridružených v súhlase s rozhodnutím príslušných úradov týchto mocností buď naturalizáciou lebo podľa niektorého ustanovenia smluvného a že ich sprostí v každom ohľadu, hľadiac k tejto ich novej štátnej príslušnosti, veškerej závislosti na štáte pôvodnom.
Tedy smluva s Československom týkala sa rakúskej vlády tiež preto, lebo v istom ohľade bola proste podľa § 230 smluvy s Rakúskom závazná i pre ňu.
Bolo už podotknuté, že smluva musí vstúpiť do života čo najskôr - uvádza to i dôvodová zpráva k vládnemu návrhu - musí vstúpit v život, lenčo bude vykonaná ratifikácia smluvy s Rakúskom. Je v záujme našom, aby vstúpila v život aspoň k vôli tomu, aby boly odstranené spory v ohľade štátneho občianstva a opcií, a ďalej, aby mohol vstúpiť do života jej 20. článok, ktorý obsahuje prechodné ustanovenia ohľadne verejného školstva československého vo Viedni alespoň na školný rok 1920/21. Preto navrhla vláda, aby smluva táto bola prejednaná podľa § 81 jedn. por. poslaneckej snemovne a podľa § 80 jedn. poriadku senátu, nie zvlášť v príslušných, t. j. zahraničných výboroch týchto dvoch zákonodarných inštitúcií, ale aby bola prejednaná naraz v spoločnom výbore, totiž vo výboru stálom. A tu len krátko chcem sa zmieniť o kompetenčnom spore, ktorý vznikol v stálom výbore v súvislosti s otázkou, či tento vládny návrh môže byť tam prejednávaný alebo nie.
Podstata sporu je v tom, že § 54 ústavnej listiny československej republiky hovorí o stálom výbore ako o určitom surrogáte Národného shromaždenia, vtedy keď Národné shromaždenie nezasedá. Ale § 54 ustavnej listiny neobsahuje takého ustanovenia, že stály výbor môže zasedať za určitých podmienek, pojednávať a usnášať sa i v dobe, keď Národné shromaždenie zasedá. Takéto ustanovenie obsahujú už citované paragrafy jednacích poriadkov oboch zákonodárnych sborov. Teraz vznikla otázka, či je možný takýto širší výklad paragrafu 54 ústavnej listiny, či - totižto § 54 ústavnej listiny pripúšťa ustanovia § 80 resp. 81 oboch jednacích poriadkov, alebo či § 81. jednacího poriadku poslaneckej snemovne a § 80 jednacieho poriadku senátu sa tomuto ustanoveniu ústavnej listiny protiví a následkom toho, že ústavná listina je základným zákonom, nemôže prijsť do povahy.
Stálý výbor podsudzoval túto otázku hodne dlho a konečne prišiel k tomu výsledku, že nepoužil svojho práva, ktoré je mu zabezpečené § 36 jednacieho poriadku, totiž aby sa usniesol, že vracia návrh poslaneckej snemovni s návrhom, aby bol prikázaný výboru inému. Stály výbor vychádzal pri tom z niekoľkých hľadisk.
V prvej rade stál výbor na stanovisku, že i snemovna i senát prejednavaly ako zvláštny bod návrh, aby vládny návrh bol prikázaný stálému výboru, že tedy tu je usnesenie vyššieho sboru ak jest stály výbor, ktorému bol tento návrh prikázaný, a preto stály výbor nieje povolaný meniť usnesenie tohoto vyššieho sboru z formálnych dôvodov revidovať výklad ústavy. Ďalej však bol si stály výbor tiež povedomý, že nie je jeho úkolom, aby vykonával výklad ústavnej listiny alebo sjednocovanie medzi ústavnou listinou a inými zákonami republiky, ale že toto môže byť výhradne úkolom ústavného súdu. Konečne stály výbor mal na zreteli i dôvody praktické, totiž to, že i keď by poslanecká snemovňa na základe návrhu stáleho výboru prikázala tento návrh zahraničnému výboru, vzhľadom na jeho neodkladnosť, jest pravdepodobné, že by tento návrh sa zas e len dostal pred stály výbor po čas tej doby, keď poslanecká snemovňa zasedať nebude a že tedy, jestliže stály výbor dostal teraz tento návrh na základe § 81 jednacieho poriadku, potom keď snemovna zasedať nebude, dostal by zas k prejednaniu ako surogát snemovne podľa § 54. ústavnej listiny. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Pri týchto praktických úvahách i šlo stálému výboru konečne i o to, že smluva musí byť prejednaná čo najskôr a že by nebylo preto účelné a neodpovedalo by záujmom, ktoré majú byť chránené a uplatňované touto smluvou, aby stály výbor týmto odkladom odložil i vybavenie veci samotnej.
Čo sa týka smluvy samotnej, delí sa táto smluva na štyry diely. Prvý diel týka sa štátneho občianstva, druhý ochrany menšín, tretí postupu v sporných prípadoch a štvrtý obsahuje ustanovenia záverečné. Krome toho podstatnou súčiastku smluvy tvorí záverečný protokol, ktorý bol podpísaný prvého června zástupcami oboch republík v Brne. Dôležité pri celej smluve sú veci tieto: Smluva odstraňuje predovšetkým nejasnosti v samých smluvách s Rakúskom a s Československou republikou, ako i v porovnaní týchto dvoch smlúv, ktoré vznikajú pri otázke štátneho občianstva, pri otázke opcií a celého postupu, ktorý s riešením týchto otázok súvisí. Zvlášť vyrovnáva smluva bezsporne protimluvu, ktorá je medzi § 64 smluvy s Rakúskom a medzi § 4 smluvy s Československou republikou. Ďalším dôležitým ustanovením smluvy je, že predlžuje lehotu na vysťahovanie. Ako je totiž známo, lehota na vysťahovanie bola určená pôvodne na jeden rok a spolu s lehotou k opcii na 2 roky, prípadne pokiaľ sa týka štátnych príslušníkov niektorého štátu tej národnosti, ktorá je v druhom štáte prevážnou, na 1 1/2 roka. O tomto disponuje § 80 smluvy s Rakúskom. Smluva, ktorú práve prejednávame predlžuje lehotu, ktorá je určena na vysťahovanie i s lehotou k opcii na 3 roky. Ďalej smluva precízuje v druhej kapitole práva menšín vo veciach školských, menovite v otázke škôl obecných, a to súkromných, i verejných, pri čom je dôležité, že všetkým československým deťom zabezpečuje návštevu československých škôl, a to súkromných i verejných. Ďalším dôležitým ustanovením smluvy je, že pri medzinárodnom súde sriadenom 69. paragrafom smluvy s Rakúskom a §14 smluvy s Československou republikou, ustavuje sa zvláštny medzinárodný orgán pre riešenie sporov medzi dvoma smluvajúcimi sa republikami, totiž medzi republikou Československou a medzi republikou Rakúskou, a sice miešanou komisiou a stálym rozhodčím súdom. Dôvody, že sa tieto zvláštne orgány sriaďujú, sú charakteru čiste praktického. Oba štáty totiž došly k tomu názoru, že v týchto otázkach nebolo by účelné predkladať spory drahému a ťažkopádnému medzinárodnému súdu, ustálenému v mierovej smluve, ale že na riešenie týchto sporov i týmto tretím oddielom ustanovená domáca inštitúcia oboch štátov.
Tu by som chcel podotknúť, že týmto ustanovením a s ním súvisiacim ustanovením 31. článku vo ktorom sa smluvné strany zaväzujú, že nepoužijú, pokiaľ sa týka prítomnej smluvy, prava zmieneného v uvedených predpisoch, dovolávať sa stáleho medzinárodného súdu, že týmto ustanovením je nie žiadnym spôsobom dotknutá alebo dezavuovaná smluva s Rakúskom alebo s Československou republikou, poneváč predstúpiť pred medzinárodný súd je právom jednotlivých interesovaných stránok, členov Sväzu národov, oni môžu tam predstúpiť, ale nemusia, nie je to ich povinnosťou. Práve tak ako majú právo tam predstúpiť, tak nie je tiež prekážky, aby miesto toho si utvorili vlastné forum, aby sa tedy takéhoto práva zriekly. Tým je samozrejme nie tangované právo ostatných činiteľov, ktorí majú predstúpiť na základe čl. 69. smluvy s Rakúskom alebo čl. 14. smluvy s Československou republikou pred stály medzinárodný súd s otázkami, týkajúcími sa nedodržovania týchto smluv.
Nebolo dosiahnutej dohody v niektorých otázkach, týkajúcich sa ochrany menšín, menovite ohľadne súkromných škôl a ústavov výchovných mimo školy obecné, až na to, že za školy a za takéto ústavy považujú sa nie len obecné školy, ale i školy občianské. Ani v otázke občianských škôl a v otázke stredných a odborných škôl nebolo dosiahnutej dohody. Bola dosiahnutá dohoda len v otázke súkromných a verejných škôl obecných, ovšem tiež nie úplne, menovite, čo sa týka verejných škôl obecných len čiastočne a provizorne ako je to uvedené v článku 20. Nebolo dosiahnutej dohody, ako som už povedal, ohľadne verejných škôl obecných a boly zabezpečené len určité práva československých menšín vo Viedni pre najbližší rok 1920-1921, že totiž vyučovanie československých detí má sa diať na československých školách, jak súkromných, tak verejných, a že československé deti, treba i deti štátnych občanov československých majú právo navštěvovať v Rakúsku nielen školy verejné, ale i školy súkromné s vyučovacím jazykom československým.
Konečne nebolo dosiahnutej dohody v otázke vykladu posledných slov čl. 64. totiž toho, čo sa rozumie v článku 64. iným štátom či sa rozumejú tým i štáty, ktoré vznikly na území bývalého Rakúska lebo len štáty, ktoré sú mimo toto územie. Rakúska vláda stála na stanovisku druhom, československá na stanovisku, že sa tým rozumejú všetky štáty, tedy i štáty na území býv. Rakúsko-Uhorska. Dohody ani v tejto veci dosiahnutej nebolo.
Čo sa týka jednotlivých článkov smluvy, tu myslím, je dosť podrobný výklad vo zpráve Stáleho výboru a preto by som pokladal za zbytočné tento výklad opakovať. Chcem len poukázať na niektoré najdôležitejšie články. Je to v prvej rade článok šiesty, jeden z najťažších bodov celej smluvy, ktorý sa snaží urovnať, resp. urovnáva rozpor medzi článkom 64. smluvy s Rakúskom, a článkom 4. smluvy s republikou Československou.
Rozpor tento je na krátko v tomto: Dľa článku 64. smluvy s Rakúskom, pokladá sa každý, kto si do nabytia platnosti tejto smluvy nadobudnul domovského práva na území dnešného Rakúska, za občana rakúského, kdežto dľa článku 4. smluvy s Československou republikou, pokladajú sa ľudia, ktorí majú domovské právo na území rakúskej republiky, ale ktorí sa narodili z rodičov, ktorí majú, alebo mali domovské právo na území republiky Československej ipso facto za občanov Československa. Tedy dľa článku 64. pokladá sa každý, kto má domovské právo na území rakúskej republiky za štátneho občana rakúskeho, kdežto dľa článku 4. smluvy s československou republikou, nepokladajů sa za občanov rakúskych tí, ktorí treba majú tam domovské právo, ale ich rodičia mali domovské právo na území Československej republiky. Tento rozpor bolo treba vyriešiť, poneváč inak by nastal stav dvojakého občianstva, lebo by sa dľa čl. 64. tí istí ľudia pokladali za príslušníkov rakúskej, ktorí podľa článku 4. smluvy s Československou republikou by sa pokladali za štátnych príslušníkov Československej republiky. Tento rozpor pôsobil vyjednávačom o túto smluvu veľmi ťažkú hlavu a vyžadoval velmi dlhého jednania, lebo Československá republika stála na stanovisku článku 4. smluvy s Československom a rakúská republika stála zase na stanovisku článku 64. smluvy s Rakúskom; totiž každý z oboch štátov si vindikoval týchto obyvateľov Rakúska pre seba.
Dohoda, ktorá v tejto veci bola docielená je v tom, že boli rozdelení obyvatelia Rakúska, na ktoré sa môžu vztahovať prave citované články oboch smlúv do troch kategorií.
Prvá kategoria je tá, ktorej sa bez ďalšieho přiznáva štátne občianstvo rakúske, to sú všetci tí, ktorí si nadobudli domovského práva na území Rakúska do 28. októbra 1918, totiž do prevratu.
Druhá kategória sú tí, ktorým sa v smysle článku 4. smluvy s Československom bezpodmienečne priznáva občianstvo československé. Do tejto kategórie patria ľudia, ktorí si nanadobudnuli domovského práva v Rakúsku do 28. okt., ale nenadobudnuli si ho ani v období medzi 28. októbrom 1918 a 28. februárom 1919, tedy ľudia, ktorí nadobudnuli si domovské právo na území rakúskej republiky po 28. februáre 1919. Títo sa považujú za občanov republiky Československej.
Konečne je tu tretia kategória, to sú ľudia, ktorí si medzi 28. okt. 1918 a 28. febr., 1919, nadobudli určitého nároku na domovské právo v Rakúsku. Títo pokladajú sa za štátnych príslušníkov rakúskych, pri čom sa im však priznáva právo opcie v jednom roku.