Místopředs. Buříval (zvoní):
Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován! (Posl. dr. Juriga:
Pane předsedo, z 18 ministrů ani jeden nemá čas zde sedět! Patrně
jim lidová strana za to nestojí!)
Poslanec Dolanský (pokračuje): Tomu odvykáme, že zodpovědní činitelé ať jsou z vlády nebo z koalice, budou přítomni, ale my jsme povinni říci, že naše posice by byla velice slabá, kdybychom si řekli, že jako oposiční strana můžeme starost nechat jiným. (Různé výkřiky.)
Vážené shromáždění! Pravím opětně,
bylo by velmi snadné, kdybychom se postavili a zahalili v togu
t. zv. oposice a ponechali starost o republiku jiným. (Výkřiky:
Ale dlouho to trpět nebudeme!) Jsouce si vědomi svých povinností
k našemu státu, k naší republice, vykonáme svou povinnost tak,
jak nám káže svědomí. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má p. kol. Böllmann. (Po přestávce.) Poněvadž není přítomen, ztrácí slovo.
Jako další řečník je přihlášen
p. kol. Földessy. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. Földessy: Slavná sněmovno! Bohužel naše sociálně demokratická strana maďarsko - německá nedisponuje tolika členy, aby je do výboru volila, a proto musím zde před plenem předložiti stanovisko naší strany vůči válečným půjčkám.
Stanovisko maďarské sociální strany
jest, že jakékoliv vyplacení válečných půjček posiluje jen kapitalismus.
Jsou však lidé, kterým by bylo záhodno poskytnouti odškodnění
do dvaceti event. do 50 tisíc korun. Tato válečná půjčka byla
pro bratrskou stranu českých socialistů ze dvojího hlediska nemorální.
Právě proto měla býti válečná půjčka ab ovo zamítnuta. Nemorální
byla za prvé proto, že podporovala nenáviděnou válku a zvětšovala
moře slz a krve. Za druhé proto, že sesilovala německý imperialismus
na vrub svých vlastních bratří. Proto se stanoviska citového není
závazná pro demokratický stát a zvláště ne pro socialisty, ke
kterým má cítiti povinnosti, to jest několik tisíc malých existencí,
které půjčkou touto byly oklamány. Podle našeho mínění jest stanovisko
vlády správné, neboť kapitalisté, kteří mohli upisovati válečnou
půjčku pro pustošení světa, mohou upisovati státní půjčku práce
a budování. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Jako další řečník proti jest zapsán kol. Josef Mayer.
Udílím mu slovo.
Posl. Josef Mayer (německy): Slavná sněmovno! Když my Němci v tomto státě ještě jsme byli vyloučeni z účasti na zákonodárství, tehdá obdivovali jsme se obratnosti, s kterou v této sněmovně vyráběny byly zákony. Tehdá v té době byl jsem ještě u konkurence v jižním státě, poněvadž tenkrát počítali jsme s tím, že rozhodnuto bude podle ustanovení a zásad, které nám byly oznámeny ve smlouvě o příměří, že také my budeme vzati na potaz, jak vlastně se má vytvořiti naše budoucí postavení. To se nestalo a tak mohli jsme prozatím jenom z povzdálí se obdivovati a pozorovati, s jakou pohotovostí zde den co den zákony byly tvořeny. Jak řečeno, nutno diviti se tomu umění, které si český národ osvojil a které mu umožnilo poměrně rychle zaříditi své státní záležitosti tak, jak právě nyní jsou. Byli-li pozorovatelé nadšeni touto zručností v dělání zákonů, mohu vás ujistiti, že méně nadšeni byli jimi ti, kdo museli tyto zákony studovati. Tito totiž mohli se o tom přesvědčiti, že zručnost ve vydávání zákonů nikterak nenahradí jich důkladnost. Nyní ještě někteří lidé o těchto zákonech uvažují a to jsou ti, kdo mají je prováděti. Jest snad v tomto státě ojediněle zvykem, že vládními nařízeními musejí býti ustanovení zákonná opět zbavována účinku, protože v praxi tyto zákony jsou skutečně neproveditelné. Ujišťuji vás, pánové, že vždy obdivuji zdatnost v každém směru, i když s věcí nesouhlasím.
To však, co zde na poli zákonodárství se zdarem bylo vykonáno, tomu skutečně nelze přiznati podiv a myslil bych, že by mělo býti alespoň z toho, co převzato bylo z prozatímního Nár. shromáždění, vzato poučení a že by mělo se pomýšleti na to, aby na příště zákony byly připravovány s poněkud větší důkladností a pak zde v této sněmovně předkládány a hájeny. Není ovšem pouze zákonodárství tím, co zde vyzývá ke kritice. Jest to především problém, který nás dnes i při této předloze současně zaměstnává, a sice celé finanční hospodaření v tomto státě, kterému již z počátku se strany ciziny byla věnována bystrá pozornost, hospodářství finanční, které, jak mohu říci, v ostatních nových státech mnohdy dokonce pro své pevné vedení vzbudilo podiv. Avšak také zde ukazuje se právě to, co při tvoření zákonů: nerozvážnost, spěch, který pak v praxi nedal se vždy odůvodniti, který, jak v praxi byl neproveditelný, uvedl k tvrdostem, kterými konečně stát ve svém celku nesmírně trpí. Dnes měli jsme příležitost slyšeti řeč vynálezce tohoto finančního umění zde v této sněmovně a myslím, že opět mohli jsme z jeho řeči poznati, že to, co chtěl nám říci, jmenovitě na poli finančně technickém, nemá původ tak v jeho finančním geniu jako v jiných vlastnostech: zaslepené vášni. Slepá vášeň vedla tohoto muže při všech finančních zákonech, které zde této staré sněmovně vnukl. (Německý výkřik: Chyběla však také odborná znalost!) odborná znalost především chyběla, za to ale bylo tu vše, co souvisí s jeho vášní. Pozorujeme-li jeho finanční nařízení v jejich účincích, v jejich základních myšlenkách, které tohoto muže ovládaly, když zaváděl tato finanční pravidla, můžeme prohlásiti, že přední otázkou jeho bylo, jak zasáhnu naše národní odpůrce, jak postihnu nové státy, hlavně Německé Rakousko, které se utvořilo na jihu československého státu. Tyto vedoucí myšlenky byly vždy podkladem finančního zákonodárství, na podkladu této myšlenky bylo provedeno okolkování bankovek, tu melo býti postiženo Německé Rakousko, podle té zásady, z této nenávisti bylo vydáno základní pravidlo, že vál. půjčky nebudou zaplaceny, protože podle jeho mínění jedině a pouze bylo by placení ve prospěch Němců v této zemi. Dovolte, abych při této příležitosti - jsou to otázky finanční, které tím bezprostředně probíráme - promluvil několik slov také o kolkování bankovek.
Činí-li se taková opatření do týkající se neobyčejně těžce veškerého obchodního života, byla by bývala na místě také jistá důkladnost. Není možno, aby taková opatření byla činěna z dneška na zítřek. Ze starých dob nemá se znova přejímati právě to, co tehdá bylo špatným, ledabylost. Byly by se měly učiniti především také zde důkladnější přípravy pro novou dobu. Forma okolkování, chikanování s tím spojené, bylo pro celý náš obchodní život tak rušivým a ničivým zjevem, že mnohý proklel zajisté chvíli, kdy Rašín přišel na tuto myšlenku. (Německý výkřik: U Čechů také!) Ty to postihlo se stejnou krutostí. Obyčejně však, když jde o to, lidi týrati, neměli dosti odvahy v českých krajích, aby se strany vlády bylo vystoupeno proti reptajícímu lidu, jako se to stávalo poměrně lehčeji, vždy případ od případu, v německých krajích. Na př. v Plzni se zdráhali přijímati dle udání falešně kolkované bankovky; tamní dělnictvo se jednoduše srotilo, diktovalo a vláda povolila. V německých pohraničních krajích vystupovalo se rozhodněji, poněvadž tam bylo mnoho bajonetů, jako stromů v pohraničních lesích. (Posl. dr. Radda [německy]: Ti sami nejvíce vedli podloudný obchod falešně kolkovaným i penězi!) Jsou mi také známy takové případy, jest to prokázaná věc. Na znojemské trati obchodovali pohraniční vojáci kolky. Měly tam svůj kurs podle poptávky a nabídky.
Při tom však ještě něco bylo zvláště krutě pociťováno a podkopalo a znesnadnilo staré styky. Mluvím především jako zástupce pohraničních okresů, které musily se vzdáti těch dávných styků obchodních a které byly vystaveny týrání se strany vlády, která to nemůže vůbec zodpovídati. Bylo by svrchovaně na čase, aby v této věci konečně jednou počalo se pomýšleti na změnu, aby konečně jednou opět nám bylo umožněno vejíti v poměr obchodní v pohraničních krajích se sousedními okresy, vstoupiti s nimi ve styk a abychom nebyli tak omezováni a rdoušeni, jako jest to nyní. Vysoká pohraniční cla ochranná a opatření na ochranu hranic snad měla účel za starých poměrů, kdy veliké hospodářské okrsky tím sledovaly určité cíle. Budou-li však dnes vzniklé malé státy balkánské sledovati také takovou politiku, pak dožijeme se poměrů, které jsme mohli v poslední době, bohužel k velkému zármutku, poznati. Vytvořily se poměry, které nás prostě jedním slovem sbalkanisovaly, které nám přivedly stav, jenž značí místo pokroku krok nazpět, poměry, o kterých by se nám bylo před léty nikdy ani nesnilo.
Lloyd George prý českému státu dal z mravů jedničku s vykřičníkem. Zda však anglický národ ve svém celku o nás také tak smýšlí, nechávám nerozhodnuto. Při zeměpisných znalostech Angličanů jsem přesvědčen, že podobná otázka zkušební by dokázala, že velké procento neví, kde leží Československá republika. Hlavní chybou v celém umění finančním, jak je rozvinul Rašín, tak také si je dnešní vláda touto předlohou béře za své, jest nespravedlivé zacházení při tom s obyvatelstvem. Při kolkování bankovek mělo býti hlavně německému lidu uloženo jisté zdanění. Polovina bankovek byla vzata z oběhu bez možnosti volby, bez ptaní, zda ten, komu bylo puštěno žilou, může také tato břemena snášeti. V tom směru byla hrána s finančním hospodařením přímo loterie. Jednomu se to podařilo, jiný utrpěl škodu. Lidé, kteří mají miliony, vedou často pouze malou pokladnu a obětovali poměrně malé obnosy. Jiní, kteří pro svůj obchod musili počítati s většími obnosy v domácí příruční pokladně, těm bylo puštěno žilou a přirozeným důsledkem toho jest, že jejich podniky neobyčejně utrpěly, že jsou rozrušeny a že účinky tohoto podvázání veškerého styku obchodního se svými důsledky musí postihnouti také stát a celý hospodářský život, krátce celý život obchodní. Češi radovali se po převratu opravdu dětinsky z úspěchu, kterého dobyli. (Posl. Hackenberg [německy]: To bylo veliké opojení a nyní přichází kocovina!) Nyní ještě ne, neboť sokolský slet dokazuje, že ještě teď nemají náladu po opičce. Co však není, může býti, a já jsem přesvědčen, že snad po sokolských slavnostech se kocovina přece jen dostaví.
Češi nesmírně se radovali z úspěchu, když mohlo dojíti k založení jejich státu. Nedivím se tomu. Byl to úspěch, kterého nečekali, na který před krátkou dobou ani z dáli nepomyslili a který nechal jim spadnouti do klína bohaté ovoce, na které ani nepomyslili. Zapomněli jedno, že při přebírání obchodu, který konečně povstal z jakési konkursní podstaty, dlužno přejímati vedle aktiv i passiva, že musí na sebe vzíti i břemena a že budou musiti za tato břemena ručiti. O ručení za břemena nechtěli přirozeně ani slyšeti, to bylo jim trochu nepohodlné, a pan Rašín dovedl se, jak známo, přenésti s lehkým gestem přes velikou část těchto závazků.
Myslil ovšem, že válečnou půjčkou může postihnouti vůbec jenom Němce a byl velmi překvapen, když z vlastních řad vynořovalo se vždy více a více věřitelů (Souhlas něm. poslanců.), když musil prohlásiti, že také tam, ve vlastním národě jsou věřitelé, a že také tam ozvalo se tak mnohé zlé slovo, jež musilo mu objasniti, že není to jen tak jednoduché přejíti přes vál. půjčky k dennímu pořádku, jak si to myslil. Musil také nahlédnouti, že tato otázka velmi citelně brzdí veškerý náš hospodářský život, že úvěr bank a pokladen byl zviklán, že jednotlivý obchodník, který koupil vál. půjčky, pak ale opět je zastavil, nyní ocitl se v nebezpečí, že nebude moci nadále užívati tohoto úvěru. Musil nahlédnouti, že tímto znehodnocením papíru vál. půjčky podvazuje skutečně veškeren rušný život. A bylo snad pro něho štěstím, že nemusil s tohoto místa dožíti se také všech důsledků svého konání, nýbrž že mohl v čas zmizeti. Nezávidím ani dnes jeho nástupcům, že nyní mají opět napraviti, co Rašín ve své ukvapenosti - a ve své nenávisti, kterou není možno podceňovati, nám učinil.
Vy víte, že v prvé době, když s plným důrazem jsme poukázali na to, že nyní jako státní občasné v tomto státě požadujeme rovnoprávnost, bylo nám předhazováno stále okřídlené slovo o "přemoženém". O této kapitole bylo také s tohoto místa již mluveno. Mohu si tedy odpustiti ještě jednou to ohřívati. Avšak přece bych si přál, aby pánové byli při posuzování této otázky zůstali do jisté míry důslednými. V tom okamžiku, kdy nastalo shroucení, byli jsme pod jednou střechou. Tehdy byly jsme zajisté obě strany přemoženy. Jestliže se dnes pod jednou střechou cítíme vítězi, nemůžeme býti vlastně dobře z tohoto pojmu vylučováni a musíme alespoň právě tak býti zařazeni do řad vítězů, jako ti pánové zcela nenadále učinili sami s sebou. Ovšem má ta věc háček. Vítězství předpokládá boj, předpokládá válku, žádá krátce předem skutky. Tyto skutky chyběly a my musíme vítězům nikdy nezvítězivším odepříti právo nazývati se vítězi. (Souhlas něm. poslanců.) Co jste tak velkého dokázali? Hráli jste falešnými kartami a v této falešné hře jste vyhráli. To jest vaše přednost, které proti nám využíváte. Jest to štěstí - ne, nechci to nazývati štěstím, alespoň ne pro nás - pro protivnou stranu, že od dob Rašínových se nálada přece jen trochu již změnila. Když člověk pozoroval tak ty sklenice studené vody, které den co den vždy v hojnější míře musely býti vlévány do tohoto ohnivého českého vína, tu může se vlastně člověk opět diviti a radovati se nad schopností přizpůsobovací. Již mnoho bylo sleveno s povýšeného stanoviska.
Pánové se stali menšími, nejen p. dr. Kramář, také i jiní trochu slevili, a s tímto uskromněním přišel pro nás okamžik, kdy i my opět narovnáváme záda a kdy můžeme říci těm pánům, že jsme zde také my a že požadujeme, abychom alespoň byli slyšeni, když by mělo v budoucnosti dojíti k tomu, a na to mysliti, aby nové zákony byly dělány podle ode dávna ustáleného způsobu.
Otázka vál. půjčky stala se vlastně do jisté míry pro tento stát zásadní. Otázce vál. půjčky vděčíme také my Němci nesmírně mnoho a také víme, že důvod k podání této předlohy nevznikl nikterak z lásky k nám, to melo hlubší důvody. (Posl. Hackenberg [německy]: Fridrich s prázdnou kapsou!) Když ten Friedl si může pomoci a dělati dluhy, jest ještě dobře na tom, ale našemu Friedlovi on se, myslím, jmenuje Bedřich - se to nepodařilo a proto musel sáhnouti k hrubším prostředkům a musel se konečně rozhodnouti k tomu, řešiti problém válečných půjček - tím se totiž stal přec jen jinak, než svého času dělal Rašín. Mohu vás ujistiti, že děkujeme otázce vál. půjček - a není to příliš mnoho řečeno - že volby byly vůbec provedeny, že byla otázka vál. půjček jednou z příčin, že vůbec na to se myslelo svolati shromáždění, v němž by byly národnosti zastoupeny. Tato otázka válečných půjček byla příčinou, že vláda v tuzemsku utrpěla se svými premiovými zápůjčkami jednu porážku za druhou. Nezaplacené válečné půjčky zabránily Němcům bráti účast na upisování premiové půjčky, a v tom jsou Češi ještě do dnes našimi velmi učelivými žáky. Otázka válečných půjček byla dále k vůli této neupisované půjčce premiové příčinou, že ujec z Ameriky, ten bohatý strýček, a tyto bohaté zdroje, selhaly, a že se tu také nikdo nemohl rozhodnouti podepříti nový stát zahraniční půjčkou, a tak konečně muselo dojíti k rozhodnutí, muselo se přistoupiti k volbě lidových zástupců a dáti konečně opět Němcům příležitost, aby v této zemi dostalo se jim slechu.
Válečná půjčka ve své důležitosti celkové samozřejmě také v českých kruzích způsobila veliký rozruch a byla snaha zastříti ústup, který musel býti nastoupen, všemi myslitelnými prostředky. Přecházelo se od jednoho pokusu ke druhému, byly hledány všemožné cesty. Konečně přišlo se přece před tuto sněmovnu s plodem, který však podle mého názoru byl utržen příliš nezralý a který svým působením opět nepřinese to, co si páni držitelé moci od něho slibují.
Otázka válečných půjček vyžádala si za oběť také celou řadu ministrů financí a není vyloučeno, že ještě mnohou oběť si vy žádá, neboť řešení, které se nám dnes předpisuje a které se nám do jisté míry všemi možnými vyhrůžkami vnucuje, není zajisté takové, aby nás mohlo uspokojiti, abychom v budoucnosti mohli dáti státu to, co od nás potřebuje. Prvá předloha nám předložena byla ve svém účinku horší, řekl bych však, že byla lidštěji řešena. To, co se nám nyní předkládá, jest opak. Nyní se hrozí, straší, mává se knutou: "Buď a nebo, ptáku žer, nebo pojdi!" Takovým způsobem opravdu nelze získati lásku lidu, a já myslím, že problém vál. půjček byl by býval vhodnou příležitostí, kdy mohl se uchystat v tomto domě nebo vybudovat jakýsi mír. Byla na denním pořadu otázka hospodářská, která stejne dotýká se obou stran, velmi těžce se jich dotýká - páni si to teprve tehdy uvědomí, až budou chtíti tento zákon prováděti - a tato hospodářská půda mohla býti i sblížením na poli politickém a národnostním. Páni, jak se zdá, nemají té schopnosti, snad také ne tolik dobré vůle, aby v tomto směru učinili krok ku předu. Bylo chybou, že Rašín již od prvého dne nebral otázku válečných půjček jako problém hospodářský, že učinil z něho otázku národnostní a politickou. Touto chybou bude tento stát ještě dlouho churavěti a snad jeho finanční hospodářství již nikdy nedojde ozdravení Musili jsme při otázce naložení s válečnými půjčkami míti na zřeteli, že tímto počínáním musí býti podkopána veškerá důvěra ke všem druhům státních papírů pro příští časy. Kdo nešetří správně nabytých práv druhých, nemůže žádati, aby bylo šetřeno to, co nám jakožto právo předkládá. A tím budou dnešní státníci ještě dlouho trpěti, že autorita v zemi u vlastních státních občanů takovým počínáním den ode dne více jest podkopávána, že tím stále víc a více ženeme se vstříc stálému nepořádku, jako k něčemu normálnímu; to vyznívalo zde v posledních dnech z mnohé řeči; kdyby páni měli uši, nemohli by to pominouti bez povšimnutí, nebo nebyli by stále při schůzích okatě nepřítomni. Učinili by velmi dobře, kdyby se vynasnažili slyšeti úsudek těch, kteří stojí venku a kteří našimi ústy mluví k vládě. Jestliže důstojnost, vážnost státu jest u vlastního národa úplně podkopána, jestliže slyšíme, že vládní nařízení jednoduše nejsou plněna, že vláda ani nemá moci je prosaditi, jestliže musí se vydávati vládní nařízení, odporující vlastním zákonům, protože tyto jsou špatné, nařízení, která je opět zrušují, pak přišel okamžik, kdy vše řítí se k propasti. Pak ale nadešla chvíle, kdy nutno by bylo ohlédnouti se po něčem jiném a hledati pomoc jinde, u jiných přátel. Pak musil by opět konečně zasáhnouti ten, kterému konec konců tento stát, jak dnes je, děkuje za svůj vznik: páni vítězi, páni ze států dohodových. Jak dalece pak má se věc s vlivem tam, to jasně slyšeli jsme vyznívati přede dvěma dny z prohlášení pana ministra Beneše. Myslím, že těch pánů zpropadeně málo se ptali po jich mínění, myslím, že jednoduše se jim předpisuje, co na příště se má díti ve východním Slezsku, a. Oni budou museti spolknouti to bez jediného hlesu proti tomu.
Odsoudili jsme směšování válečných půjček s premiovou půjčkou, pokládáme to však se stanoviska vlády a finančního ministra za pochopitelné. Musíme se však ohraditi proti tomu, aby vše při řešení této otázky bylo naráženo na jedno kopyto, aby nebral se zřetel na platební schopnost oněch, kteří ještě dnes mají válečné půjčky, a v tom směru nelze nevytknouti naší vládě bezpříkladnou povrchnost. Německé strany se namáhaly docíliti v tomto směru některé změny k lepšímu. Jsem zvědav, zda bude protistrana míti tolik ohledu, že nutno v tomto směru přece něco v posledním okamžiku ještě vypilovati. Tento zákon, bude-li přijat, bude břemenem pro veškerý národ a na každý pád i pro stát jako takový. Jest prazvláštní, i ze jest tak veliký odpor proti tomu, aby válečné půjčky byly přijaty jako platidlo při dávce ze jmění. Jest přece naším starým požadavkem, aby, dojde-li k dávce ze jmění, byla užita na staré závazky. Bylo by pouze logickým a důsledným, kdyby těchto cenných papírů použito bylo na zaplacení těchto starých dluhů. To by byla nejjednodušší cesta, nebylo by třeba, aby to procházelo tolika jinýma rukama, které, jak víme, v tomto státě většinou vše opět zdražují. K tomu nemůžeme se odhodlati a tím pášete bezpráví hlavně tím, že opět myslíte na to, ne abyste zaplatili starý dluh, nýbrž abyste užili peněz, kterých získáte z válečných půjček, pokud se týče premiové půjčky, a z dávky ze jmění, opět k novým vydáním, která pro nás znamenají nové zatížení a zavedou nás na kratší neb delší dobu do obtížného postavení, které vláda od svého počátku jako stálý zjev musí očekávati. Bylo by třeba uvážiti otázku, zda zásadně bychom se neměli zachovati k nynější premiové půjčce a zákonu a zaplacení válečných půjček právě tak, jako dosud k premiové půjčce. Skutečně proti půjčce jsme se stavěli, zanedbávali jsme ji, hlavně z toho důvodu, že jsme prohlásili: Dokud neodhodlají se zaplatiti staré dluhy, potud nemáme žádné příčiny, abychom jim pomáhali ze státních finančních nesnází upisování premiových půjček. Vláda slyšela toto volání. Přistoupila k tomu, že nám předkládá zákon, a ježto tento zákon nás neuspokojuje, byla by správná odpověď chovati se k němu jako při starých premiových půjčkách. Ať nikdo neříká, že by se to nemělo dělat. Když dnes německý národ v tomto státě tak chce, pak je tak jednati. A první kdo by nás v tom následovali, by byli - o tom jsem přesvědčen - opět naši čeští krajané. V té věci přenechte nám jen vedení. Jestliže dnes ustanovíte se na tomto zákoně, jsem přesvědčen, že přes to strašidlo válečné půjčky, které od počátku tohoto státu stálo za zády každému ministru financí, ani v příští době nezmizí. Tímto zaplacením válečných půjček povstanou opět nová, tak mnohá tvrdá ustanovení, že opět a opět stále se budou jeviti a jsem přesvědčen, že opět bude se musiti přikročit z nouze k vládním nařízením, k této již obvyklé v naší republice cestě, aby zmírněna byla tvrdá ustanovení zákona. Není vlastně mou věcí to povídati, myslím však, že nejde dnes již o demisi toho neb onoho ministra financí; vyřešením této otázky se veškeré naše státní finance buď zotaví nebo zničí.
Vy pak měli byste míti na zřeteli,
zda máte zájem na trvání tohoto státu tak veliký, že nebudete
řešiti tak důležité otázky finanční jen tak lehkomyslně a povrchně,
jako se to děje tímto zákonem. Jeden úspěch pro finanční správu
z toho vznikne: dostane se jí úvěru pro tisk bankovek. To jest
vše. To znamená, že bude tištěno, pilně tištěno proto, protože
lombardováním vznikne zdánlivá úhrada. Měli byste si však vzíti
poučení ze sousedního Německého Rakouska, že podle zkušeností
ze světové války světový trh nedá se chytiti na lep takových věcí.
Vytisknete více bankovek, ale znehodnocení peněz zcela určitě
tak vzroste, že všichni nad tím užasnete. Není divu, jestliže
pak cizina ničeho nepůjčí do tohoto shnilého obchodu. Přátelství
totiž přestává tam, kde jedná se o peníze, a když druzí nevidí,
že z obchodů kyne nějaký zisk, nepropůjčí se právě k nim. Zákon,
na kterém se dnes zde usnášíte, se vymstí. Tímto zákonem byli
byste mohli přinésti mnoho požehnání, byli byste mohli mnohou
slzu setříti, byli byste mohli - jak jsem již předem zdůraznil
dojíti k sblížení zde, na vlastní půdě hospodářské, mezi oběma
velkými národy v tomto státě. Tento okamžik jste promeškali. Může
být, že Prozřetelnost řídí své skutky nějakými výpočty a moudrostí.
Postihla-li vás slepotou, nechť je to k našemu dobru. (Souhlas
a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Jako další řečník "proti" jest zapsán pan posl.
dr. Schollich. Uděluji mu slovo.
Poslanec dr. Schollich (německy): Dámy a pánové! Stojíme v osudné hodině válečných půjček, na niž čeká již dlouho s touhou široká veřejnost. Příležitost, která jí měla konečně přinésti úplné splnění toho, co v teskných hodinách po půldruha roku visí jako Damoklův meč nade všemi majiteli válečných půjček; uznání jejich požadavků, uznání toho, že peníze, kterých svého času bylo použito na válečné půjčky, nejsou docela ztraceny.
Máme před sebou zákon, který musí býti označen v každém směru jako úplně pochybený a nedostatečný. Již sloučení válečných půjček, způsob splacení, že lidé jsou nuceni upisovati novou státní půjčku, již tento způsob postupu jest úplně nemravný, neboť tím praví vláda: A nepůjdeš-li dobrovolně, použiji násilí. Tento postup odporuje také úplně každému právnímu pojmu, odporuje veřejnému zájmu a v první řadě přirozeně i zájmu majitelů válečných půjček. Shledává-li vláda, že jest povinna zaplatiti válečné půjčky, byla by to musela učiniti plně, aniž připojila k tomu jaké podmínky. Shledává-li, že není povinna to učiniti, byla by to musela prohlásiti otevřeně a poctivě. Tak ale zastírá celou věc závojem. Bylo nám zde s mnoha stran dokonce důrazně prohlášeno, že dostáváme dary, že můžeme býti úplně a docela spokojeni; to se tvrdilo pouze, aby se veřejnosti sypal písek do očí. My však víme, že tímto zákonem neobdržíme nic, že je to hrubá krádež, která jest páchána na nás, v prvé řadě na nás Němcích. Máme býti potrestáni od vítězů. Neboť to se nám při každé příležitosti vrhá v líc: "Byli jste přemoženi". Nuže, nechci zkoumati, pokud tato věc se zakládá na pravdě, avšak chci poukázati jen k tomu, že ve vítězství věřili páni, kteří sedí na našich ministerských lavicích, a že bych vám zde mohl reprodukovati provolání pana ministra Sonntága, jimiž ve svých listech svého času, když byl ve válečném Obilním ústavu v Brně, vyzval všechny kruhy, aby, co nejvíce mohou, upisovaly válečnou půjčku. Dnes však mlčí se o tom, ježto není tak velkého zájmu na tom, ježto někdo se včas zbavil většiny válečných půjček. Slyšeli jsme, k čemu potřebujeme válečné půjčky. Dělá to téměř dojem, jakoby stát stál již skoro před samým shroucením, ježto se tak spěchá, aby tato úplně pochybená předloha byla co možno rychle promrskána v úsilném tempu. Stojí to jistě žalostně s financemi našeho státu, jistě to vypadá velmi smutně ve všech státních pokladnách, když se sahá k takovým násilným prostředkům. Není nijak divu, uvědomíme-li si, jak velké jsou náklady v našem státě a jak vysoko vyrostlo již břímě dluhů. Starý rakouský stát měl roku 1910 zadlužení 12 miliard. Schodek našeho nového státu, Československa, naší nádherné republiky, dělá v rozpočtu na tento rok, jak známo, 10 miliard. A jak tenkrát bylo řečeno, má se tato částka ještě podstatně zvýšiti. Jakže došlo k takovému schodku, jakže náš finanční stav se stal tak neutěšeným, bylo mnohokrát probráno na příkladech. Mohl bych vám tu uvésti celé množství nových dokladů, které dokazují, jak vzrostla vydání tohoto státu. Především proto, že nekonečně stouply útraty správy.
Přirovnám tu na příklad rakouské státní dráhy, které měly délku provozu 19.472 kilometrů se stavem úřednictva 114.547 trvale dosazených zaměstnanců, takže na jeden kilometr připadalo okrouhle 5˙88 zaměstnanců. Na - československých státních drahách, které mají 8693 kilometry, máme 109.895 trvale ustanovených, takže na kilometr připadá 12˙64 zaměstnanců. Rozmnožení personálu při trvale ustanovených činí tudíž proti rakouským drahám 115 procent. A zrovna tak je tomu u jiných státních úředníků. Máme dnes podle výkazů 525.125 státních zaměstnanců, z nichž jest úředníků v první až jedenácté hodnostní třídě 53.633, státních zřízenců 44.149, učitelů okrouhle 40.000, četníků 14.241, důstojníků 8000, poddůstojníků atd. atd. Vidíte tedy, že máme stav úřednictva, který již možno uhlídati, v počtu, který by byl k veškeré cti státu značně většímu. Všechno se jednoduše tlačilo k státnímu žlabu, zahnali odtud úředníky německé, schopné, kterých se namnoze lépe dalo použíti, místo nich přijali dva, tři, čtyři úředníky, a tím podstatně rozmnožili stav úřednictva. A jako zde, jest tak samozřejmě i v jiných oborech. Na příklad vzhledem k vojsku. Usnesli jste se o branném zákonu ve starém revolučním shromáždění, neboť nebylo to zákonodárné shromáždění. Neměli jste práva osobovati si to, ježto jste byli jen samovolenými pány, kteří se sešli jako stolní společnost a kvůli zákony. Vydali jste v této revoluční společnosti branný zákon, jenž stanoví počet našeho vojska trvale na 150.000 mužů počet, jenž by byl býval ke cti i starému, domněle vojenskému státu rakouskému. Byl to vtip dějin, že starý antimilitarista Klofáč najednou musel vystoupiti, aby odůvodnil takový zákon. Bylo mu to nepříjemné a chtěl uváděti pro tento počet vojska zdánlivé důvody, když pravil: "Vláda jako dřív i nyní pomýšlí na zavedení soustavy miliční, avšak nynější evropská konstelace nedopouští ještě, aby to bylo uskutečněno. Neboť armáda není jenom k ochraně proti vnějším nepřátelům, nýbrž stane se i záštitou proti vnitřní reakci." (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)