S německé strany, zejména p. Böhr
nám tu povídal pohádky o tom, jak jest to důležité, aby byly válečné
půjčky zaplaceny plnou hodnotou, protože prý při cestě jedné misse
do Holandska jim ředitel ukázal nesplacené úročné bony válečných
půjček, ale zapomněl dodati válečných půjček rakouských, k jichž
krytí jsme nebyli povinni a že to nemá naprosto nic společného
s naší dobrou vůlí, věc v zájmu státu dnes vyřešiti. Zrovna tak
nemůže býti apelováno na dobré české srdce, jak na nás apeloval
p. Böhr, že prý válečnými půjčkami v roce 1916 splacenými
byla zastavena invase Rusů u Krakova a ze prý by dnes - nebýti
těch obětí německých synů - byla ze zlaté Prahy hromada trosek,
z Brna atd. by nezůstal prý ani kámen na kameni, že bychom byli
poznali, jak ta válečná litice je strašlivá a jak by bylo bývalo
u nás prý to hrozné. (Hlas: Kdo by tu Prahu byl rozbil? Rusové?.)
Ne, on myslí, že by jí rozbili Němci, poněvadž se na to již
těšili, jestliže Rusové přijdou k nám, jak toho použijí, jak nám
srovnají hlavy, aby posl. Heine nemusil volat ve starém rakouském
parlamentě, že se málo věšelo. Bylo by to splněno do posledního
puntíku. Proto všecky ty hlasy, které Němci dnes vysílají k nám
na naše dobrá srdce, mohou se minouti účinkem, jelikož dovolávati
se na jedné straně povinností státu, ale na druhé straně odpírati
jakoukoliv účast pomoci tomu státu, jest demagogie, kterou odsoudíme
ne my, nýbrž kterou odsoudí sama historie. Ale poněvadž udělali
z předlohy politikum, poněvadž prohlásili, že nechtějí dáti tomuto
státu prostředky k existenci, že jsou proti němu, že ho budou
ničiti, prohlašujeme my, jako čeští socialisté, kteří nemáme na
tom žádných sobeckých zájmů, že právě z těch důvodů, s jakými
Němci přišli, budeme jednomyslně hlasovati pro předlohu, třeba
jest nám dosti někde nepříjemná. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto: Slovo
udílím dalšímu řečníku panu posl. Rudolfu Fischerovi.
Poslanec Rudolf Fischer (německy): Slavná sněmovno! Všemi řečníky, kteří až dosud k předloze tohoto zákona zaujali stanovisko, bylo zdůrazněno, že je to neskonale těžké přesně prozkoumati účinky, které předloha tohoto zákona bude míti v zápětí, proto, poněvadž chybí každý podklad pro to. Tím nutnější je, abychom přece každý, dříve než dojdeme ke konečnému rozhodnutí, byli si plně vědomi těch účinků, které tento zákon vyvolá, poněvadž nebudou postiženy pouze soukromé osoby, nýbrž přede všemi ostatními bude to míti vliv nesmírně velký na obce a veřejné korporace v celém jich hospodářství.
Vezmu jeden příklad a poukáži především na to, jak spořitelny a z největší části právě ty nejmenší venkovské spořitelny, které nedisponují příliš velikým počtem osob, jež by jim příliš mnoho peněz daly k disposici, které ponejvíce mají jen malé vkladatele - jak budou tyto postiženy. Znám jednu spořitelnu a tu chci zde uvésti příkladem. Tato spořitelna má dneska okrouhlý stav vkladů asi 15 milionů, při tom upsala 8 milionů válečné půjčky. Každý, kdo zná hospodářství záložen, ví, že záložny nikdy nejsou schopny - ony neprovozují žádné takové obchody jako banky - míti mnoho peněz volných, disponovati velikými obnosy v pokladně - nýbrž ony mají svoje peníze ponejvíce uloženy na hypotekách a nebo je mají pevně uloženy ve státních papírech, které nikdy okamžitě zpět nedostanou nebo prodati nemohou, obzvláště nyní ne, nechtějí-li se vydati nebezpečí velikých ztrát. Tato spořitelna svých 8 milionů válečné půjčky ze 6 milionů lombardovala. Jaké nastanou nyní u této spořitelny poměry, vezme-li těchto svých 8 milionů válečné půjčky a upíše půjčku státní? Bude musit získati 12 milionů státní půjčky. Ona obdrží, počítáme-li na 100 K: Za přeměnu válečné půjčky na státní půjčku 75 K za 100 K nom. hodnoty půjčky válečné, nebo zúročení 5% těchto 75 K t. j. 3 K 25 h. Za druhých 6 milionů, které musí nově přikoupiti, obdrží tato spořitelna 6% zúročení, opět přepočítáno na 75 K, 4˙50 K, nebo jinak: ona obdrží za svou válečnou půjčku na úrocích od státu za těchto 150 K 8 K 25 h. Připusťme dále, že spořitelna může nyní při upisování této státní půjčky míti 1 1/2 mil. korun k disposici, což při poměrně nízkém stavu stále ještě je dosti vysoká suma, která jistě nebude dosazena. Jistě, že je dnes velmi málo spořitelen, které by poměrně samy v té míře mohly tuto novou státní půjčku krýti z vlastních prostředků. Ale když připustíme tento příznivý případ, pak by se poměry vytvářely takto: Válečná půjčka je za tu cenu, za jakou se vymění, plně lombardována. Potom musí býti placeny z 75 K 6 1/2% lombardních úroků, při nejmenším za první dva roky je vyšší míra úroková zákonem znemožněna. Za 3/4 nové státní půjčky, kterou musí přikoupiti, musí spořitelna platiti 6 1/2% úroků z 56 K 25 h, to jsou tudíž z 75 K 4 K 88 h a z 56 K 3 K 65 h a z peněz, kterých za tím účelem použila z vlastních vkladů, průměrně podle nynějších poměrů 4 1/2%, to by bylo ze scházejících 18 K 75 h 84 h. Pokladna vyplatí tudíž za 150 K 9 K 57 h, 8 K 25 h obdrží za to od státu, ona utrpí tudíž effektivní škody při každých 150 K 1 K 12 h, nebo jestliže pokladna, jak je náš příklad zde vzat, bude míti 12 milionů státní půjčky, roční ztrátu 89.600 K.
Nyní praví pan finanční ministr, že musí býti možno umožniti spořitelnám, aby z ohromných zásob peněz, které dnes vkladatelé zadržují, aby získání nové státní půjčky z těchto prostředků dosáhly, které se jim budou hrnouti. Odvažuji se pochybovati, že by nějaká spořitelna tímto způsobem řešení válečné půjčky získala peníze, poněvadž každý střádal, zvláště oni úzkostliví střádalové, kteří si peníze schovávají doma, si řekne, že nebezpečí je příliš veliké, že všechny tyto peněžní ústavy mohly by se shroutiti, když, poněvadž je poměrně velmi nepatrná možnost tyto vklady si opatřiti, za jeden rok desetitisíce a statisíce korun musí při tomto obchodě se státními půjčkami doplatiti. Návrh, který byl učiněn, aby byl utvořen svaz ručitelů, ten také nepovazuji za možný. Každá spořitelna a každý peněžní ústav, který tu stojí zpola pojištěn a není přetížen válečnou půjčkou, si to asi dvakrát i třikrát rozmyslí, má-li se státi oporou ostatním spořitelnám. Nemůžeme o tom dobře usuzovati, poněvadž nám chybí číselný materiál, zdali by nebezpečí bylo tak veliké, že by strhlo s sebou při pádu mnoha malých spořitelen při těch ohromných peněžních obtížích také větší spořitelny. Padnou-li však spořitelny, pak tím nebudou postižení ti nejbohatší, nýbrž tím budou ohroženy existence tisíců a desetitisíců malých lidí, tím budou postiženy úspory z mezd milionů dělníků a tím bude co nejtížeji postižena existence tisíců řemeslníků a tisíců živnostníků. Tu chtěl bych přece jedno slovo pana ministra financí vyjmouti, že budeme moci státní nouzi uniknouti jen tím způsobem, podaří-li se nám pozdvihnouti naši produkci, a že jen proto máme tak málo úvěru, poněvadž máme poměrně málo produktivních prostředků po ruce. Myslím, že pád spořitelen bude velmi těžce škoditi i naší produkci a našemu národnímu hospodářství a my nebudeme míti po tomto pádě o moc víc produkčních prostředků po ruce než dnes, nýbrž tento pád by tisíce malých existencí, které však dnes v našem hospodářském životě jsou nejvýš nutny, strhl s sebou do propasti. Obce samy by byly též shroucením spořitelen nanejvýš postiženy a potom také proto, poněvadž řešení této válečné půjčky pro obce samy je nemožnou věcí. Tady předesílám, že obce ještě mnohem méně než spořitelny mohou býti činěny zodpovědnými za to, když dnes vykazují v bilanci tak vysoké obnosy válečné půjčky a když jsou dnes těmito papíry tak nesmírně přetíženy. Odkazuji na to, že upisování půjčky obcemi dálo se často pod nejprudším nátlakem státních orgánů, že se všichni státní úředníci bez rozdílu národností během války vší silou namáhali pokud možno největší nátlak na obce učiniti, aby upisovaly válečnou půjčku. Neboť na tom záviselo povýšení. Je pochopitelné, že onoho času, kdy to bylo příjemné a kdy bylo lze očekávati řády a také provise z upisování válečné půjčky, se dalo čekati, že bylo velmi mnoho státních úředníků, kteří vynaložili největší tlak, kteří dali volati starosty na okresní hejtmanství a znám jeden případ, který dnes je u soudu projednáván, kdy starosta obce byl od okresního hejtmanství vyzván, aby tuto válečnou půjčku upsal. K tomu dodávám: Bylo by největším bezprávím, kdyby tento demokratický parlament trestal dnes masy obyvatelstva v obcích, v nichž za války vládla malá kasta privilegovaných, kdyby tento parlament massy obyvatelstva v obcích potrestal za chyby byrokracie a klik tehdy panujících. Znám jednu obec, má 21.000 K všech ročních příjmů, její celý budget činí 21.000 K. Válečné půjčky upsala za 60.000 pod tlakem poměrů. Tato válečná půjčka stála tuto obec, počítáme-li za 93, 55.800 K. Lombardováno je té válečné za 44.000 a několik korun. Obec by musila nyní, aby mohla válečnou půjčku zpeněžiti, upsati 45.000 K nové státní půjčky. Chce-li si na tuto novou státní půjčku jen ze 3/4 vypůjčiti, potřebuje již k získání téže opět 11.250 K. To je při úvěrových poměrech, jež tak velmi výstižně pan finanční ministr vylíčil, pravděpodobně nemožné, aby nějaká tak chudá a malá obec dostala na ni kapitál půjčkou; ona ji dostane, avšak pouze za nejtěžších finančních obětí, ona se dostane do strašného otroctví dluhu. Avšak vezměme ten případ, že se jí podaří tento lombard přijmouti a těch 11.250 K, jež jí scházejí, ještě někde sehnati, pak máme následující obraz:
Obec má zaplatiti 6 1/2% úroků za 89.000 K. To je 5785 K. Ona za to dostane za starou válečnou půjčku 45.000 K 5%, to je 2250 K, za novou státní půjčku 45.000 K 6%, to je 2700 K. Dohromady 4950 K. Jenom v tomto případě má obec roční ztrátu na úrocích 835 K. To postihne takovou obec ovšem příliš těžce. Pro tuto válečnou půjčku a proto, že je jim nemožno, aby tuto válečnou půjčku nějak zpeněžily nebo za něco vyměnily, je u nás takový stav, v němž je pece o chudé v obcích úplně ruinována, peněz na zásobování bylo použito k upsání této půjčky, takže dnes, kdy v německých Čechách panuje tak strašná nouze, a obce by nutně potřebovaly peněz, aby nakoupily potravin, aby je mohly laciněji prodávati chudému obyvatelstvu, máme v chudobincích takové poměry, které se vymykají popsání, poněvadž je přímo nemožné dáti lidi na taková místa do ošetřování. To nevědí ovšem staří představení obcí, kteří jsou již všady pryč. Následky toho nese pouze nejchudší obyvatelstvo v této zemi. Proto byla by to jedna z největších sociálních nespravedlností, kdybychom trestali ve všech těchto případech obce a spořitelny tím, že bychom tento zákon přijali. A mimo to máme tu i soukromníky a kromě těchto chudých lidí, kteří tu přicházejí v úvahu, ještě veliký a silný počet pojišťoven - nemíním kapitalistické soukromé podniky, nýbrž myslím úrazovny, nemocenské pokladny, naše pensijní pojištění, jichž úhradové hospodaření by bylo úplně ruinováno, neboť jest vybudováno započítávání úrokování peněz 4%. Byly by úplně ruinovány a musily by velikou část svých ročních příjmů na to užíti, aby uhradily úrokový schodek z těchto velmi četných milionů. Neboť důvodová zpráva sama počítá, že v nejpříznivějším případě vyjde 3˙23% zúročení, jestliže však tyto ústavy celé svoje hospodářství sestavily se 4% úrokem a tak je také musí vésti, pak je pochopitelné, že miliony, které by tu každoročně ušly, by značně znesnadnily účel, jemuž mají tyto sociální pojišťovny sloužiti. A tu je opět nutno říci, že to tu nejsou kapitalisté, kteří budou poškozeni, nýbrž že každé omezení výkonnosti těchto nutných a ještě dlouho ne tak, jak by si bylo přáti, vybudovaných ústavů bude míti vliv na nemocenskou podporu, na příspěvky, které dostávají průmysloví mrzáci, a bude míti vliv také na živobytí oněch dělníků, kteří byli stiženi neštěstím stáří v tomto státě, který zapomněl až dosud také pro ně se postarati o starobní pojištění. (Souhlas na levici.) Jinak však se poměry utváří, jestliže si představíme při vyplácení válečné půjčky naši bohatou společnost, naše soukromníky.
Nechci unavovati čísly, avšak soukromník, který není tak přízní osudu obdařen, který nespadá do těchto požehnaných kategorií a který má dost peněz, aby mohl státní půjčku plně zaplatiti, docílí vždy ještě zúročení asi 3˙8% a kategorie soukromých, které tu byly uvedeny, získají, jsou-li kapitálově dosti silné, ještě vyššího zúrokování až 4˙7%. Je to tedy tak, že jedni při tomto druhu nuceně půjčky udělají skvostný obchod, tak jak je zde naznačeno, zatím co veliká část obyvatelstva a v ní právě ti nejchudší budou nésti sociální následky této předlohy. Především budou dělat obchody banky Prohlásil-li pan ministr financí, že finanční obtíže tohoto státu jsou tak veliké, že potřebujeme půjčku, a ten okamžik že není jiný prostředek možný, aby finanční nouzi tohoto státu bylo odpomoženo, pak bych chtěl poukázati na to, že tu proti ohromným peněžním potížím státu je protějškem neméně ohromné zbohatnutí bank. (Souhlas na levici.) To je ohromné rozmnožení kapitálu akciových společností, to je odporné stoupání reserv, které si zakládají. A bylo by zajisté velmi nutno, aby nějaký finanční ministr měl tolik odvahy, aby poslal právě do těchto ústavů revisory, kteří jsou neodvislí a nepodléhají korupci, aby našli nesmírné čisté zisky, které jsou vyňaty ze všeho zdanění. (Souhlas na levici.) Potom bychom mohli pravděpodobně tyto miliony, tento rozdíl, o nějž se přeme při vyplácení válečné půjčky, nahraditi, aniž by spousty obyvatelstva musily přinésti oběť. Pan finanční ministr použil potom slova "daňová morálka". Prohlásil tu, že se čím dále tím více vzmáhá proud, aby byl stát o daně ošizen, a že tudíž jsou nutna administrativní opatření, aby tomuto šizení byla učiněna přítrž. Myslím, že toto zatajování daní a tato daňová morálka je jenom částí oněch zjevů, které s sebou nese kapitalistické hospodářství, oné morálky, která nezná žádného vyššího principu než: "Zbohatnout!" (Souhlas na levici.) Pokud žije tato zásada, pokud tento kapitál bude existovati, bude tato daňová morálka pouze částí oné všeobecné morálky, kterou má v zápětí kapitalistické uspořádání světa. Chci právě dokázati, že ona korupce, na niž tak mnozí řečníci si trpce stěžovali, je podobným výronem systému, který právě nyní i v tomto státě slaví svoje největší orgie. Duch tohoto zákona podobá se velmi silně onomu druhému zákonu, my máme pro oba zákony stejného původce, který také ten druhý zákon stvořil, který schválilo ještě staré revoluční Národní shromáždění - troufám si říci - nejreakcionářštější zákon, jaký asi nemá žádný jiný stát na celém světě, zákon o dani z převodu zboží (Souhlas na levici.), který zavazuje nejširší vrstvy obyvatelstva, který nutí chovance v chudobincích, aby za chléb pro zachování svého života odvedl právě takovou daň, jako mnohonásobný milionář a je nutno, abychom ukázali, z jaké morálky tyto zákony vyšly. V průvodní zprávě k zákonu o převodu zboží praví nynější finanční ministr pan profesor dr. Engliš: S finančního hlediska je nutno zdůrazniti, že tento druh daní je možný jen v poměrech, ve kterých žijeme, kdy všechno podléhá změnám cen, kdy je obyvatelstvo tak zvyklé na změny cen, že lze očekávati, že zdražení, které bude mít tato daň nutně v zápětí, bude přijato bez odporu. Poněvadž tedy toto obyvatelstvo na kolísání cen je zvyklé, poněvadž obyvatelstvo se tak málo rozčiluje pro zdražení, proto odtud zákonodárce čerpá důvody a pravo, umožniti tak státu daně, jichž čistý výnos vypočítává na 750 milionů korun. Neboť obyvatelstvo jest dosti hloupé na to, aby to vše přijalo jako samozřejmé a nerozčilovalo se proto. Kdyby tak učinilo, pak by musilo přijít na nápad, že stát má k disposici i jiné daňové prameny.
Tentokrát se zdá, jakoby odpor v obyvatelstvu proti tomuto zákonu o válečné půjčce byl poněkud větší než tehdy, kdy byl odevzdán onen nejreakcionářštější zákon obyvatelstvu jako dar revolučního shromáždění. Že zákonodárci dobře věděli, jak tento zákon bude dále působiti, mohl bych také na příkladě zdůrazniti. Uvádím to proto, poněvadž i tento zákon, jenž se má dnes s tímto domem rozloučiti, z větší části bude míti na naše národní hospodářství tentýž vliv, jako onen zákon o dani z převodu zboží. V jeho důvodové zprávě stojí napsáno: Poměrná daň v tomto rozvržení sesílí sociální nespravedlnost, poněvadž zatěžuje více příjmy malé než velké a tady vyrůstá rozhodně nebezpečí, že vzniknou nové sociální boje o příjmy, v první řadě o služné a mzdy. Ačkoliv zákonodárci jasně poznali sociální nespravedlnost tohoto zákona a snad také sociální nespravedlnost dnes nám předkládaného zákona bude poznána, bylo tak přece učiněno z důvodů čistě fiskálních a bylo učiněno tímto způsobem, poněvadž státní správa až dosud nebyla s to opatřiti si nějaký přehled majetku, jenž by se dal zachytit v tomto státě, o tom co by stát mohl svým občanům zabrat a dávkou z majetku předepsat, děje se to s toho stanoviska, že jest to nejjednodušší řešení, aby mohly velké massy obyvatelstva na se vzíti obět, již stát žádá. Právě tento nesociální způsob řešení problému válečných půjček, tento způsob řešení, který těm nejchudším nepomůže, ale naopak téměř život jim znemožňuje, za to však bohatým poskytuje možnost, zvláště bankám, aby při tomto státním obchodu docílily ohromných zisků, právě tento nesociální způsob, jakým pracuje zákonodárství v našem státě, jakým odbývá nejdůležitější zákonné předlohy, je to, co nám určuje stanovisko vůči této předloze. Jako socialisté mohli bychom se z toho těšiti, že řešení každého většího problému působí největší potíže třídě kapitalistické. Mohli bychom býti šťastni nad tím, poněvadž víme, že čím dříve tyto krise přivodí shroucení, že tím dříve také na místě nynějšího kapitalistického hospodářství jiné nastoupí a nastoupiti musí, v němž asi se nebudeme zabývati ani válkou ani válečnými půjčkami. Víme, že pád kapitalistického hospodářství je uspíšen takovýmito opatřeními a že urychluje vybudování společnosti socialistické. Jestliže přes to proti tomuto zákonu hlasujeme, jestliže by měl býti zákonem tak, jak nám byl předložen, pak nás k tomu nutí ten názor, že masy obyvatelstva, které tak nekonečně trpěly celou válku, ještě nyní dále mají trpět pod následky tohoto válečného problému. Nechceme, aby masy obyvatelstva vyplácením válečné půjčky v takové formě byly poškozeny, jakou přinesl tento zákon. Nejenom malý strádající člověk utrpí pádem peněžních ústavů veliké ztráty, nýbrž tímto poškozením našeho národního hospodářství, těmito škodami, které utrpí naše produkce, bude rozmnožena nezaměstnanost a přečetné existence ztratí svoji výživu. Chceme, aby jako jedině správné řešení válečné půjčky byl přijat náš návrh, o němž již zřetelně se vyjádřil první řečník v této sněmovně a jediná možnost, s níž možno je dojíti k přípustnému řešení je, aby válečná půjčka byla zaplacena celá a aby krytí toho bylo provedeno dávkou z majetku. My můžeme schváliti jen toto plné uhražení, aby masy nemusily zaplatit to, co jednotlivci z válečné půjčky vytěží. Jestliže se tomuto řešení válečné půjčky vyhnete, pak, pánové, ponesete následky tohoto nesociálního počínání sami.
My jsme svoji povinnost vyplnili,
my jsme varovali, ale my také víme, že náš program je ještě sláb,
aby to prosadil v této sněmovně. Víme, že oběti tohoto řešení
problému válečné půjčky budou bohužel z nejchudší vrstvy obyvatelstva.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda inženýr Botto
(zvoní): Slovo má další řečník p. dr. Dolanský.
Posl. dr. Dolanský: Vážené shromáždění! Lituji, že v tak pozdní chvíli přicházím, abych se ujal slova, a že tak učiniti musím, nejsa plně disponován. Lituji toho dvojnásob, poněvadž bych byl chtěl burcovati dnes bez výčitek svědomí ty, kdož v Národním shromáždění starém obírali se všemi možnými otázkami zevrubně a předčasně a ponechávali stranou nerozřešenu otázku, která dnes bouří v našich zasedacích síních. Lituji toho také proto, že doba je krátká a nelze probírat všecko to, co bych byl měl rád, aby zde bylo řečeno. Lituji toho, že přišly také doby minulé, kdy byly strany, které samy myslely, že postačí, aby nesly břímě, které bylo uloženo na bedra všech, kteří jsou a stali se příslušníky naší republiky ve chvíli, kdy bylo vlastně povinností starati se, abychom každou schopnou duši českou přibrali ku práci, abychom zdolali to břímě, které nám padlo na bedra tím, že rozpadl se starý stát a vzrostla a zrodila se naše československá republika.
Pánové a dámy! K tomu není dnes času a proto dovolte, abych jménem strany naší podal prostě prohlášení, které odpovídá chvíli i času. Budiž vzato na vědomí, že stanovisko naší strany je nezměněno od té chvíle, kdy provedeno bylo v zasedací síni této hlasování o důvěře či nedůvěře k nynější vládě. Naše stanovisko je nezměněno, protože nepominuly příčiny, předpoklady a skutečnosti, které byly směrodatny, když jsme hlasovali v posledním hlasování proti vyslovení důvěry této vládě. Proč, nepotřebuji vykládati, poněvadž dosud platí týž stav v republice naší, jako platil v oné chvíli. Od té doby nic se nezměnilo ve veřejné správě, od té chvíle nejsou lépe plněny zákony převzaté, platící a nově vydané, od té chvíle nepřestal a neustal ještě teror, který vůči dělníkům, jež jsou organisováni v našich řadách, ale také i vůči jiným organisacím, se provádí. Snad na chvíli utuchl, ale nepominul a po chvíli vytryskl znova a sice měrou divočejší a ještě účinnější. Ještě platí nesvoboda našich zemědělců, ať stojí v našich řadách nebo v jiných, ještě se jim nedostalo té volnosti, po které touží, a pochybuji, že je již hotova dohoda, která by jim umožnila, aby dali státu, což jeho jest, ale aby také mohli podržeti pro sebe, čeho potřebují a co jim patří. (Tak jest!)
Vážené shromáždění! Ještě nešetrnost ve státním hospodářství nepominula, ještě na všech stranách a resortech vidíme, jak málo se šetří těmi penězi, jak ještě stále jsou přezírány tisícové a tisícové oněch příslušníků, kteří jsou seřazeni v našich řadách a naše strana stále ještě trvá a musí trvati v oposici proti systému, který platí ve správě kultu a vyučování. (Výborně! Tak jest!) Dosud necítíme, že ruka, která doposud drsně řádila, v lepší se obrací a že nastává pořádek, po kterém voláme my, po kterém volají všichni ti, jimž záleží na blahu dětí, jimž záleží na blahu republiky, jimž záleží na pořádku ve veřejném životě, tam, kde se jedná o svobodu vyznání. (Výborně!) Platí to zvláště na Slovensku. Vážení přátelé! Ještě dnes v poslední chvíli ptejte se, jak vypadá to na Slovensku. Ještě dnes tam není zřízen pořádek a bude ještě dlouho trvati, nežli se podaří správci Slovenska s plnou mocí, aby uvedl tam pořádek, jak si toho Slovensko plným právem, jako nejmladší úd naší republiky, zasluhuje.
A proto, vážené shromáždění, musí býti pochopitelno, že když my budeme hlasovati pro předlohu tak, jak vyšla z porad rozpočtového výboru, že to nemá být žádným projevem důvěry ani vládě, tím méně vládní většině, tak zvané koalici. (Výborně! Tak jest! Potlesk.) Vážení přátelé! My s těžkou zodpovědností budeme hlasovati pro předlohu a pro ty návrhy, kterým se pan referent přizpůsobil, které byly výsledkem také naší práce, že dostalo se ochrany těm, kteří ji potřebovali, jmenovitě lidem malým a těm korporacím, které byly vehnány do finanční bídy. (orně!) My to budeme moci udělati též proto, že z úst pana finančního ministra dnes jsme slyšeli, že § 12. vykládati sluší tak, že bude přihlíženo k těmto malým lidem a že se jim dostane po soupisu práva ty titry vyměniti bez placení, a třeba že jsme uznával, že v této chvíli nelze říci v jaké výši, my aspoň zjišťujeme, že se těmto lidem, máme-li věřiti prohlášení vládnímu, dostane pomoci, jak jsme se jí dožadovali a jak jsme ji ovšem v zákon vtěliti nedosáhli. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Vážené shromáždění! Není naše hlasování a nebude votem důvěry ani vládě ani koalici. (Tak jest!) My k tomu nemáme příčiny jako oposiční strana, ale ani když se považujeme za stranu, která si jest vědoma povinností ke státu. Musíme zvláště koalici vytýkati, že předloha, která dnes se projednává, měla býti již dávno připravena. Když byl čas na jiné zákony, tím více bylo potřebí věnovati píli této předloze. (Tak jest!) My jsme věděli, přátelé, do jakých situací přijdeme a nemělo se čekati od prvního Národního shromáždění ke druhému, do té chvíle, kdy se stát octne na dnu svých pokladnic. (Hlas: Zůstala táž koalice jako byla před volbami i po volbách!) Já se nechci ani již vraceti k nebožce koalici, zůstanu při nynější, ale musím jí vytýkati, že měla se o to starati zavčas, poněvadž toho žádala věc sama, poněvadž toho žádal zájem státu a co důležitého - co rovněž vytýkám - žádaly to také ony přípravné kroky, které se podnikaly, vlastně měly podniknout, aby se oněm stranám, které nemohly osvědčiti svou lásku k republice, umožnila cesta, a po té stránce nemohu zbavit většinu zodpovědnosti.
Vážení přátelé! Místo abychom našli předlohu propracovanou, hotovou, skálopevnou, při které se mohlo říci: "Friss Vogel, oder stirb" vůči těm, kteří by neměli svědomí vůči republice, nalézáme na stole předlohu, která jest usnesena, za níž stojí celá vláda, a ráno nalézáme na svém stole předlohu, která jest docela něčím jiným, než byla ta večerní. My jsme se, vážené shromáždění, nevyhýbali práci, my jsme i tuto předlohu zkoumali a podrobili ji zralé úvaze, pokud jsme mohli, ve svém klubu i ve výboru rozpočtovém a docílili jsme oprav, které se tam zrcadlí, které tam najdete. My jsme zásadně pro ni a byli bychom ochotni ke každému zlepšení, které by bylo možno ve prospěch malých. My jsme ji zkoumali v přesvědčení, že musíme přihlédati ke stavu těch drobných lidí, kteří byli svedeni k této půjčce (Tak Jest!), těch lidí, kteří nebyli tak chytří, aby v čas s výdělkem nebo bez výdělku se válečných půjček zbyli. (Tak jest!) Byli jsme si vědomi, že jsou to lidé, kteří se nalézají se svými půjčkami v konkursu tím okamžikem, když stát se rozpadl. A uvažovali jsme, zda-li jest přece lepší ztratiti nebo vyrovnati se, jak to v obchodním světě bývá 50% nebo 75%, uvažovali jsme, že jest v zájmu státu, aby se otázka tato, která, jak pravím, přišla buď příliš pozdě nebo příliš brzy k rozhodování, přece jen uspíšila, když již tak daleko v jednání pokročila, poněvadž jsme toho přesvědčení, že stát si peníze na své hospodářství opatřiti musí, že toto je cesta, která byť bychom do ní nebyli zamilováni, jest přece jen alespoň částečně schůdnou, poněvadž tím zachraňujeme stát v jeho nouzi, stát, který má nárok na existenci. (Výkřiky. - Místopředseda Buříval zvoní.)
Vážené shromáždění! My jsme si byli vědomi, že zachraňujeme fondy sociální, hlavně našeho dělnictva, ať jest to jmění úrazových, nemocenských či jiných pokladen, že zachraňujeme charitativní ústavy, že hájíme jmění církevní, nejen církve katolické, nýbrž všech církví, které byly hnány stejnou měrou do upisovací akce, a v prvé řadě fondy církve katolické. Byli jsme si vědomi, že zachraňujeme alespoň to, co se zachrániti dá. Při tom jsme byli vedeni snahou, aby malí lidé - a v tom směru spatřuji ochranu, v § 12, když budou dobře poučeni a zpraveni - nebyli vháněni do náručí bursiánů, kteří skupují za babku půjčky od lidí, kteří nejsou s to, opatřiti si peníze na upsání. Cekáme také, že vláda ostrými opatřeními zakročí proti tomu, aby nebyly trpěny pokoutní bursy na válečné půjčky. (Výborně!) V tom vědomí, vážené shromáždění, rozhodli jsme se, že budeme hlasovati pro zákon o válečných půjčkách a úvěru státním, poněvadž v tom vidíme po těch všech úvahách přece jen kus positivní práce, kterou činíme, a protože jako strana, která jest si vědoma svých povinností, své síly, svého povolání a svého místa v tomto státě, chceme označiti, jak falešnou byla ta cesta, po které se některé kruhy braly zapomenuvše, že jest bližší cesta od bratří k bratrům, a hledali pomoc na jiné straně. (Výborně! Potlesk.) My budeme hlasovati pro předlohu a súčastníme se této těžké finanční akce, ačkoliv jsme si vědomi, že je to cesta pro stát drahá a trpká. (Tak jest!) Naše stanovisko by bylo velmi snadné... (Posl. dr. Juriga: Již naposledy! Viacej jich nevytahneme! - Posl. Šrámek: My je nevytahujeme, jen pro stát to děláme, ne pro koalici!)
Vážení pánové, dovolte, abych
upozornil, že tu nejsme pro koalici, pro strany, nýbrž pro naši
republiku. Pánové z vládních a koaličních lavic stále mluví o
tom hesle: "Suprema lex salus rei publicae", ale vážení
přátelé, republiku objímají, ale ona při tom vzdychá a bojím se,
aby se nezadusila. (Výborně! Potlesk. - Posl. Hlinka:
Kde jsou ministři?) Tomu již odvykáme...