Předseda: K
slovu je dále přihlášen pan kol. Slavíček.
Posl. Slavíček: Slavná sněmovno. Uložil mi klub, abych nejprve projevil žádost a prosbu k vládě, aby příště, když se bude jednati o vládní předlohy takového dosahu, jako jest právě nynější, kterou projednáváme, byla poskytnuta poslancům možnost předlohu prostudovati, aby k ní mohli zaujmouti náležité stanovisko dle svého přesvědčení. Mám za to, že vláda této žádosti i prosbě naší v budoucnosti vyhoví.
Předlohu, o níž jednáme, posuzujeme my s několika hledisek. Nejprve s hlediska národně-politického, pak s hlediska státního a konečně také s hlediska národohospodářského. Chci o nich několika stručnými slovy promluviti a na konec bych chtěl některé věci vyvrátiti, které tvrdili zde po stránce národohospodářské kolegové němečtí.
S hlediska národohospodářského předlohu samu mnoho posuzovati nesmíme, poněvadž naše přesvědčení by nám bránilo pro předlohu hlasovati, neboť velmi mnoho českých lidí nebude moci pochopiti, že náš stát bude 3/4 hodnoty válečných půjček rakouských hraditi a platiti lidem, kteří až do dnešního dne stát náš nenávidí a kteří by byli nejraději celý náš národ přivedli pod horší knutu, než pod kterou jsme byli za starého Rakouska. (Výborně!) Kdybychom tedy měli - opakuji ještě jednou - posuzovati tuto předlohu jen s národně-politického hlediska, musili bychom býti proti.
Ovšem, na prvém místě jest nám hledisko potřeby a zájmů státu. (Tak jest!) Když jsme jednali o rozpočtu pro tento rok v minulém Národním shromáždění, byli jsme si vědomi toho, že jednou k takovéto situaci hospodářské, ve které se nyní stát nachází, dojíti musíme, prostě z toho jednoduchého důvodu, poněvadž jsme věděli, že státní rozpočet vykazuje 2 1/2 miliardy korun schodku.
Nesmí se tedy nikdo diviti, že stát nyní nemá prostředků finančních, ba, nebylo by to divno, kdyby stát na příklad prvního, neopatřiv si napřed prostředků finančních, řekl: "Já nemám na výplatu úředníků, já nemám na výplatu zřízenců." Jest-li že státní rozpočet vykazuje 2 1/2 miliardy schodku, tedy výsledek tohoto schodku někdy objeviti se musel a objevuje se právě nyní, kdy ministr financí přichází s předlohou a naléhá, aby byla rychle projednána, aby si opatřil finanční prostředky pro stát a k vedení státu.
My posuzujeme věc tuto také ještě s jiného hlediska, a sice s toho, řekl bych psychologického hlediska, že celá rada lidí, ba celé stavy v našem národě, tím více Němci i ostatní národové tuto naši republiku obývající, dívají se na stát jako na něco abstraktního, jako na něco, nač lze všechny náklady nakládati, jako na někoho, od něhož lze všechny potřeby pro sebe požadovati, ale pro co nemusí nikdo nic obětovati ani přinésti. Že jest to tak pravda, vysvítá z toho, že na př. bylo velmi mnoho lidí, kteří by byli hájili vyplácení podpory v nezaměstnanosti do nekonečna, a musili jsme, jak vám všem známo, do konce v obcích zaváděti a vyvěšovati černá prkna, na kterých se stkvěla jména těch, kteří zneužívali hospodářské síly státu a chtěli ho vykořistit.
Máme dnes před sebou otázku národohospodářskou dalekého dosahu. Jednali jsme právě dnes ve výboru pro průmysl, obchod a živnosti a bylo konstatováno, že v některých odvětvích průmyslových téměř 50% našich továren stojí, nebo bude státi. Budeme zde míti statisíce úředníků, dělníků, a zřízenců, o které se stát nějak postarati musí. Jak se o ně bude starati v nejhorším případě, je celkem jasno. Zase podporou v nezaměstnanosti. Stojíme před úpravou platů železničních zřízenců, před výplatou jednorázové výpomoci státním zřízencům. Na státní pokladnu jest naléháno, aby brala velké záruky při stavbách nouzových, ať silničních, ať budov. Stát má bráti záruku pro stavby rodinných domků, stát béře záruku také za velký průmysl do sta milionů jdoucí, poplatnictvo naléhá na stát, aby zaplatil pohledávky za vojenské dodávky, váznoucí ještě za starým Rakouskem. Tedy na státní pokladnu jde kde kdo. Diví se tu někdo, nebo má příčinu se diviti, že stát nemá prostředků a že ministr financí hledí si opatřiti peníze stůj co stůj a hodně rychle? My se tomu nedivíme. Jest jen otázka pro nás důležitá, jakým způsobem si ministr financí prostředky pro stát měl opatřiti. Zajisté půjčkou, protože berní náš aparát nefunguje tak, aby mohl rychle daně předepsané a různými zákony stanovené vybrati a pro nejhorší případ státní pokladně vypomoci, a mám za to, že berní náš aparát bude ještě hezkou řadu měsíců pokulhávat, než-li daně budou řádně od poplatníků vybírány. Tedy půjčkou! Šlo jen o to, zda půjčkou v cizině, či půjčkou uvnitř státu. My jsme přesvědčeni, že cizina, které hodně dluhujeme, zejména za nákup surovin pro různá odvětví průmyslová, by nám půjčila a hodně by nám půjčila. Víte z historie, že když státům některým bylo zle a domáhaly se půjček v cizině a sanování financí státních, že sahaly k mnohým prostředkům, které zdravými pro státy nebyly. Byly zastaveny železnice, byla zastavena cla a jiné instituce státní. To z nás jistě nikdo nebude chtíti a jistě by k tomu nikdo svolení nedal. Předně proto, že bychom měli špatný kurs v mezinárodním trhu, pak proto, že se nechceme dostati do vasalského poměru vůči cizímu kapitálu a za třetí brání tomu hrdost příslušníka našeho národa a hrdost příslušníka republiky, která je v podstatě zemí schopnou života, zemi bohatou, dožebrávati se za ponižujících podmínek úvěru v cizině od cizích kapitalistů. (Výborně! Tak jest!)
Jsem tedy přesvědčen, že my musili jsme sáhnouti k půjčce uvnitř státu, a tu jsem u jedné bolavé věci naší veřejnosti. Kdyby naše kapitalistické kruhy české řekly: "My státu půjčíme všechno, co stát bude potřebovat, neproste se o peníze Němců, neproste se o peníze Maďarů a Poláků, kteří zde žijí a neplaťte staré rakouské půjčky těmto lidem, kteří si je za starého Rakouska nahromadili do svých pokladen a do svých peněžních ústavů", ano, pak jsem pro to, abychom vyřešili tu otázku tímto způsobem a hned. Ale co pak dělaly kapitalistické kruhy při upisování třetí státní půjčky? Jaký pak byl výnos třetí státní půjčky? Naši kapitalisté, ne že by neměli důvěru v hospodářskou schopnost a v hospodářskou existenci tohoto státu, ale naše kapitalistické kruhy jsou krajně roztrpčeny proto, že jim lid, demokracie, socialismus vzal vedení státu z rukou a oni z nedůvěry k těmto demokratickým vrstvám lidovým odpírají finanční pomoc našemu státu. A na demokracii, na lidu, na socialistech jest, aby nyní dokázali světu, zdali jsou schopni i hospodářsky stát udržet a zdali jsou schopni dokázat světu, že také hospodářství rozumějí.
Tedy ministr sahá k vnitřní půjčce a němečtí kolegové ji nazývají - ale také někteří čeští - půjčkou nucenou. Ano, do jisté míry jest to půjčka nucená, ale prosím, račte laskavě všichni uvážiti, jakým způsobem chcete přinutit naše kapitalistické kruhy, ať naše československé anebo německé a jiné, aby upisovaly na naši státní půjčku. Jakým způsobem? Postavíte ke každému četníka, který každému vyšacuje kapsy, co tam má, a poručíte, aby určitou část svého majetku upsal? Kdyby do jisté míry nebyla tato půjčka půjčkou nucenou, selže opětně. O tom jsem pevně přesvědčen. Aby neselhala, proto jest předloha po mém názoru spjata s honorováním starých válečných půjček. A jestliže někdo z přílišné lásky k bývalé říši Rakousko-Uherské těch půjček ve svých pokladnách si hodně nahromadil, ať to také jednou zkusí a tolik aspoň upíše na státní půjčku naši. Má pravdu kolega dr. Haas, když tvrdí, že my nebudeme dělat Němcům žádnou milost. Ale ani oni nebudou dělat milost nám, neboť hospodářství státu nebo vůbec republika naše sama již ve své podstatě dává tolik krásných hospodářských existenčních podmínek německému průmyslu a Němcům i Maďarům i příslušníkům jiných národností, že opravdu nemusejí litovati, upíší-li na naši státní půjčku, která bude zachraňovati hospodářství státu přece také pro ně a nikoliv jenom pro nás.
Ale, slavné shromáždění, když o té věci mluvím, musím se přece jen zmíniti, že to nebyli jenom Němci a Maďaři, kteří na válečné půjčky rakouské upisovali. Prosím, vmyslete se do doby válečné a pochopíte potom velmi lehce, že je také mnoho českých lidí, kteří upisovali. Ne proto, že by byli rakouskými patrioty, nýbrž prostě proto, poněvadž byli k tomu jednak úřady nuceni, a za druhé, vždyť česká žurnalistika denně vynášela rakouské válečné půjčky. Vždyť všichni naši úředníci museli, a někteří i dobrovolně dávali víc než na nich bylo žádáno. Přemlouvali lid, radili lidu: upisuj a ulož, pomoz státu. Naši profesoři, naši učitelé, všechny tyto elementy agitovaly pro rakouské válečné půjčky. Diví se pak někdo, nebo má příčinu se diviti, že také naši čeští lidé upisovali? Ono jest i našich českých lidí dosti. Tedy přísně vzato, s hlediska státního přihlížejíce k tomu, v jaké situaci je stát po stránce finanční - třeba bychom s mnohým nesouhlasili - usnesli jsme se podporovati tuto předlohu a hlasovati pro ni.
A nyní několik slov po stránce národohospodářské. Při řešení starých válečných půjček odbudeme také jednu velice nemilou a naléhavou věc. I kdybychom se byli neusnesli honorovati staré válečné půjčky, jak předloha zákona praví, tedy, prosím, nezapomínejte, že tu máme řadu nemocenských pokladen, úrazové pojišťovny, úvěrová družstva a všechna družstva vůbec, celou řadu obcí, měst i vesnic, celou řadu peněžních ústavů, spořitelen, které bychom za žádných okolností nemohli nechati hospodářsky padnouti. Kdybychom nerozřešili tuto věc teď a tímto způsobem, musili bychom ji řešiti jiným způsobem. A šlo by to velmi rychle do set milionů, neboť víme, že na příklad jen pražská úrazová pojišťovna dělnická má celé své jmění investováno ve starých rakouských válečných půjčkách, poněvadž je do nich musila investovati. Bude to míti po mém soudě dobrý vliv také proto, že se hne národohospodářsky celá řada peněžních ústavů. Znám peněžní ústavy, že jakmile vejde tento zákon v platnost, nejen budou zachráněny samy pro sebe, ale budou moci velice mnoho vykonávati také po stránce podnikavosti, neboť budou moci celou řadu podnikání ať průmyslového, ať živnostenského financovati. Důvodová zpráva také se o tom zmiňuje. Mluvil o tom také pan ministr financí, jaký jest nedostatek peněz, jak peníze stoupají, že nějak se s touto věcí hnout musí. Do konce padly návrhy se strany některých poslanců, že snad by bylo dobře, abychom rozmnožili oběh peněz. Mám však za to, že není zapotřebí rozmnožovati oběh peněz, že jest jen zapotřebí urychliti cirkulaci, a cirkulaci peněz urychlíme tím způsobem, když dáme nový život peněžním ústavům, které se nyní hnouti nemohou. Mám za to, že se nám zákonem tímto tato věc plně podaří.
A nyní, prosím, několik slov ne polemických proti kolegům německým, nýbrž na konstatování pravdy. Kolegové němečtí navrhovali původně, aby se staré válečné půjčky rakouské honorovaly plnými sto procenty. A kolegové němečtí při této příležitosti navrhovali passus do zákona, že majitelé starých rakouských válečných půjček mohou se zúčastniti upisování IV. naší státní půjčky. Jinými slovy řečeno, kolegové němečtí chtěli, abychom jim staré válečné půjčky rakouské zaplatili a oni aby novou státní půjčku naši upisovati nemusili. (Tak jest!) Věřím, že ta věc jest jim nepříjemná, a sice proto nepříjemná, poněvadž, je-li pravdou, že v republice Československé jest okrouhle za 10, po případě více miliard starých rakouských válečných půjček, tedy asi valná část z toho bude také v rukou německých. A nyní, když předloha zákona bude tak přijata, jak jest navržena, za kolik miliard korun budou míti Němci v rukou staré rakouské válečné půjčky, za tolik miliard musí upsati také naši novou státní půjčku, a nebudou-li její staré rakouské půjčky válečné honorovány nyní, nebudou honorovány již nikdy, poněvadž zákon má o tom jasné ustanovení. Tedy jest to pro ně věc do jisté míry opravdu prekérní, a já jsem o tom hluboce přesvědčen, že kolegové němečtí by tuto předlohu dokonce obstruovali, kdyby byli neměli včera poradu s důvěrníky jednotlivých měst a německých peněžních ústavů, kteří na ně velmi tlačili, aby tato věc tímto způsobem byla rozřešena. Jestliže naše některé peněžní ústavy jsou v kritické situaci, známe přece velmi dobře německé ústavy, pro které jest to otázkou jen několika dní, zdali budou zachráněny tímto zákonem či ne. Pravím, jen otázkou několika málo dní. Na pravou míru ovšem chtěl bych uvésti tvrzení, že bychom my mohli staré rakouské válečné půjčky platiti již také proto, že republika naše po převratu převzala tolik jmění a majetku bývalého rakouského státu, že i kdyby všecky půjčky rakouského státu zaplatila, ještě vydělá. To jest nehorázná mýlka. Kdo znal hospodářské poměry starého Rakousko-Uherska, tak přece věděl, že Vídeň nám sebrala velmi mnoho. Jen jediný případ uvedu. My jsme měli v Čechách něco přes 100 milionů korun zemského schodku, měli jsme vypsáno, tuším, kolem 80% zemských přirážek. Dolní Rakousy měly, tuším, vypsáno 26% přirážek a nejen že neměly žádného schodku v hospodářství, ale přes všechny subvence, které byly na vše možné udělovány, měl dolnorakouský zemský výbor 4 1/2 mil. K přebytku. Jen namátkou uvedu také subvence na zalesňování a zamrvování kopců. Jedete-li nyní bývalou Františkovou drahou směrem k Vídni, pamatujete se, že před 20 lety byly tam jen holé skály, a dnes vidíte tam krásné vinice, nanesené a uměle zdělané jen ze zemské subvence dolnorakouské! To mluví za všecko. A těsně před převratem, co jsme mohli, řekněte mi, od starého Rakouska převzíti? Co? Vždyť všecko bylo zkoncentrováno do Vídně a na italskou frontu! Konstatuji jen na odvrácení a odražení tohoto tvrzení, že po převratu jsme měli v republice 6000 pušek a 7 děl a všechen válečný materiál byl na straně německé. Konstatuji, že když při repartici musili nám Němci vídenští X vagonů válečného materiálu poslati, poslali nám takový materiál, kterého jsme vůbec nemohli potřebovati. Poslali nám automobily, u nichž každý šroubek, který byl z ušlechtilého kovu, byl odšroubován, a automobily měsíce stály na invalidovně v Karlíne jako nepotřebný brak. A z toho jsme měli platiti rakouské válečné půjčky do X miliard jdoucí? Jeden z kolegů tvrdil, že jsme převzali vojenské skladiště v Brně. Vojenské skladiště v Brně bylo jediné z celé rakousko-uherské říše, které zde zbylo, a nechť vám vojáci - odborníci povědí, co tam bylo. Tam bylo moc krásných věcí, že jsme jimi nemohli vyzbrojiti ani dva regimenty, které jsme potřebovali na Slovensko proti invasi Maďarů. Ale za to dobře známe Vídeň, a kdybychom o tom chtěli roztahovati debatu, snad jedna čtvrtina Vídně, těch krásných budov, vystavěných ze všech státních prostředků - i našich - musila by býti přenesena sem.
Konstatoval jsem jen pravdu. Rozumí
se samo sebou, že němečtí kolegové jsou stejně tak odkázáni na
urovnané hospodářské poměry tohoto státu, naší republiky, jako
my. Tam, kde žijí okrouhle tři miliony obyvatel, ať národa toho
či onoho, tam se snad nechá dělati politika velikých hesel chvíli,
ale denní život je tak silný, že přes hesla jde dál. A vidíte
to nejlépe tady: zakročili jen zástupcové peněžních ústavů německých
a bylo po německé obstrukci, poněvadž také oni trpí pod tísnivými
poměry hospodářskými. Z těchto důvodů strana naše posoudila celou
předlohu, vyzvedla potřeby státu nejvýše a také jedině z těch
důvodů, že stát je v situaci prekérní, že stát potřebuje ukázati
světu, že je doma dosti hospodářsky silný, aby mohl své hospodářství
uvésti do pořádku. Budeme hlasovati pro předlohu. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání denního pořadu a přistoupím k ukončení schůze.
Sděluji, že tiskem byly rozdány
průběhem schůze tyto zprávy: Pan sekretář je přečte.
Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte): Během dnešní schůze byly tiskem rozdány zprávy:
Tisk č. 164. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Mostě o souhlas k trestnímu stihání posl. Patzela pro přestupek proti bezpečnosti cti.
Tisk č. 165. Zpráva rozpočtového
výboru o vládním návrhu (tisk 22.), kterým se pozměňují ustanovení
zákona ze dne 7. července 1871 č. 112 ř. z. o zkouškách a periodických
přehlídkách parních kotlů.
Předseda: Klub poslanců čsl. sociálně-demokratické strany dělnické oznamuje, že do výboru ústavního za posl. Malou delegoval Aloise Kříže, do výboru právního za posl. Aloise Kříže posl. Malou.
Udělil jsem dvoudenní dovolenou posl. Wittichovi, Samu Mayerovi a Nagymu pro neodkladná zaměstnání.
Na základě usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra dne 19. června 1920 o 10. hod. dopolední s tímto
1. Pokračování v jednání o zprávě výboru rozpočtového, o vládní osnově zákona (tisk 28.) o odškodnění majitelů dluhopisů rakouských a uherských válečných půjček a o IV. státní půjčce republiky Československé (tisk 118.).
2. Zřízení 24 členného výboru pro veřejné zdravotnictví.
3. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu v Mostě o souhlas k trestnímu stihání poslance Patzela pro přestupek proti bezpečnosti cti (tisk 164.).
4. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 22.), kterým se pozměňují ustanovení zákona ze dne 7. července 1871 čís. 112 říš. zák. o zkouškách a periodických přehlídkách parních kotlů.
Jsou snad proti mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.