Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek;

místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban;

zapisovatelé: Kreibich, Špatný;

244 poslanců podle presenční listiny.

Zástupcové vlády: ministerský předseda Tusar; ministři dr. Dérer, dr. Engliš, Habrman, Johanis, dr. Meissner, Prášek, Sonntág, Staněk, Stříbrný, dr. Šrobár, Švehla, dr. Vrbenský.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 6. schůzi poslanecké sněmovny.

Došly některé návrhy. Žádám p. sekretáře, aby je přečetl.

Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):

Návrh posl. Čuříka, Bezděka, Vrabce, dr. Mazance a dr. Dolanského na vydání zákona o ochraně dělnictva proti teroru.

Návrh posl. Šamalíka a soudr. na vybudováni elektrické dráhy Brno-Jedovnice-Sloup v Moravském Krasu.

Návrh posl. Sladkého, Landové-Štychové a spol., aby dívčí lyceum ve Slezské Ostravě bylo přeměněno ve vyšší reformní reálné gymnasium a převzato zcela ve státní správu počátkem školního roku 1920/21.

Návrh posl. Tučného, Špatného a spol., aby byl vydán zákon na upravení poměrů kupeckých učňů a praktikantů.

Návrh posl. Berana, Hálka a soudr., aby zajištěna byla výroba strojených hnojiv v tuzemských továrnách na strojená hnojiva.

Návrh posl. Berana, Hálka a soudr. ve věci opatření hnojivého vápna pro podzimní hnojení.

Návrh posl. Berana, Hálka a soudr. ve věci zajištění expedice strojených hnojiv z továren před podzimním osevem.

Návrh posl. Svobody, Skaunicové a soudr. na zrušení systému vojenské policie.

Návrh posl. Najmana, Mlčocha a soudr. na zaplacení bankovek s falešnými kolky obchodnictvu a živnostnictvu.

Návrh posl. Najmana, Mlčocha a soudr. na zvýšení provise z prodeje poštovních známek z 1% na 3%.

Dotaz posl. dr. Uhlíře, Trnobranského, Tučného a soudr. na ministra obchodu o krisi v textilním průmyslu.

Dotaz posl. Pechmanové, Pelikána a spol. na veškeré ministerstvo v příčině zařazení měst do vyšší třídy místních přídavků státních úředníků.

Dotaz posl. Pechmanové na veškeré ministerstvo v příčině jmenování ad personam poštovního úřednictva dopravního skupiny D do VII. a VIII. hodnostní třídy.

Dotaz posl. Haška, Bergmana, Zavřela a soudr. na ministra pro zásobování lidu ve věci prodeje ovoce za stanovené ceny na stromech.

Interpelace posl. Sajdla, Slavíčka, Špatného a spol. na ministerského předsedu jako správce ministerstva národní obrany pro nesprávné přidělování vojenských koní živnostníkům, zemědělcům a podnikatelům.

Interpelace posl. Sladkého a spol. na ministra vnitra o nevyplácení zvláštních příspěvků, tak zvaných plebiscitních, výpomocným kancelářským silám u okresní politické správy v Mor. Ostravě.

Dotaz posl. dr. V. Feierfeila, dr. Petrsilky, Böhra a soudr. na vládu republiky Československé o spojení slavnosti na paměť Mistra Jana Husi se závěrem školního roku.

Interpelace posl. Petrovického, Veverky, Votruby, Sedláčka a soudr. na ministry zemědělství a obchodu o nedostatečném prodeji dříví živnostem je zpracujícím.

Interpelace posl. Petrovického, Veverky, Votruby a soudr. na ministry národní obrany, financí a obchodu o náhradě za rekvirované kovy živnostnictvu a obchodnictvu.

Interpelace posl. Petrovického a soudr. na ministry vnitra a obchodu o nedostatečném stíhání nelegitimního obchodu.

Interpelace posl. Malé a soudr. na ministra vnitra v záležitosti dražebního rozprodeje ovoce.

Interpelace posl. Malé a soudr. na ministra zahraničí ve věci zajatců ze Srbska.

Interpelace posl. Taussiga, Tadlánka, Daruly a soudr. na ministra národní obrany o nezákonném popravování občanských osob ve východním Slovensku vojenskými orgány a o nezákonném postupu velitelů vojenských oddílů.

Interpelace posl. Josefa Kříže a soudr. na ministra železnic stran nevyplacení služebních požitků zaměstnancům Košicko-Bohumínské dráhy, vyplývajících ze zákona ze dne 7. X. 1919 č. 541 Sb. zák. a nař.

Interpelace posl. Josefa Kříže a soudr. na ministra pošt a telegrafů stran nesprávného zařazení poštovních zaměstnanců při poštovním úřadě v Ružomberku na Slovensku.

Interpelace posl. dra Lukavského a soudr. na ministra spravedlnosti pro porušování práva jazykového.

Interpelace posl. Mlčocha, Najmana a soudr. na ministra vnitra o zdlouhavém vyřizování živnostenských opovědí, rekursů a podobných okresními a zemskými politickými správami.

Interpelace posl. Najmana, Mlčocha a soudr. na ministra železnic stran opožděných výplat dobírek drahou.

Interpelace posl. Tománka a společníkov na pána ministra vnútra a na pána ministra plnomocníka pre Slovensko, o neslýchanej tyranii a úradnom terroru hlavného slúžneho holičského, dr. Leo Hirscha na Slovensku.

Naléhavá interpelace dr. Kramáře, dr. Hajna a spol. na vládu ve příčině Těšínska.

Interpelace posl. Sladkého, dr. Uhlíře a soudr. na ministerského předsedu o neudržitelných poměrech na Těšínsku a o brzkém a svobodném plebiscitu.

Interpelace posl. Tayerle, Kleina, Světlíka a soudr. na vládu republiky Československé o bezprávích v Uhřích za přechodnou vládu dělnickou.

Předseda: Přistupuji k dennímu pořadu, k

pokračování rozpravy o vládním prohlášení.

Slovo má p. kol. dr. Jablonitzky.

Posl. dr. Jablonitzky (německy): Vážené dámy a pánové! Každá vláda má takovou politickou cenu jako její program sám. Chybí-li tomuto na opravdovosti, musí býti každé vládě odepřena morální schopnost vésti státní záležitosti. Mám v úmyslu zabývati se vládním prohlášením, které s námi zde bylo sděleno, s tohoto stanoviska a hlediska. Lituji, že nemohu probrati vládní nařízení v celém jeho rozsahu, ježto musím si uložiti jisté omezení, an jsem si dobrovolně vzal za povinnost příliš nenadužívati vaší trpělivosti, ale myslím, pánové, že podaří se mi podati vám dostatečný důkaz o tom, že vládní prohlášení nesnese kritiky s hlediska, které jsem tu právě naznačil, totiž s hlediska opravdovosti. (Souhlas na levici.)

Nežli počnu probírati vládní prohlášení, dovolte mi, abych se zmínil o jistém intermezzu. Když jsme přišli do této sněmovny a přednesli jsme zde své programové prohlášení, bylo na nás se strany protivníků pokřikováno, že jsme Avaři. (Hlasy něm.: Slyšte, slyšte!) Těší mne, pánové, že nám řekli, že jsme Avaři, neboť nesmíte zapomenouti, jaké politické výhledy nám naše příslušnost ke kmeni Avarů otevírá. (Smích německých poslanců.) Kde byli ostatní národové, když již Avaři zde byli?! (Potlesk na levici.) A já myslím, pánové, že podaří-li se nám najíti některou dohodovou mocnost, která uzná naše avarská historická práva (Smích a souhlas na levici.), pak strčíme do kapsy celou Československou republiku a jiných států více.

Pan ministerský předseda zmínil se ve svém programovém projevu, že staré časy jsou pohřbeny, a že český národ využil ve šťastném okamžiku nové doby a založil demokratický stát. Nuže, pánové, podívejme se trochu na tuto novou dobu a dožijeme se tu zcela zvláštních překvapení. Co rozuměl pan ministerský předseda pod výrazem "staré časy"? Myslím, že v tom můžeme býti zcela za jedno, že myslil pod ním jen staré Rakousko, ono staré Rakousko se svými Habsburky, svým militarismem, svým imperialismem, svou byrokracií, a se svým pestrým věncem rozličných národů, kteří se tam více méně s nechutí vžili a po případě hleděli se z něho dostati ven. Pan ministerský předseda je šťastným, že toto Rakousko je pochováno. Je toto tvrzení pravdivé? Pánové, je pravda, že stará firma octla se v úpadku, že malé firmy, jež nastoupily na její místo, daly si nápis "republika", a hlavně tato republika skutečně také i svůj dům na venek natřela na česko. Ale zda cítí se obyvatelé tohoto domu šťastnými a není zde snad militarismu, imperialismu, byrokracie, a zdaž nepřevzala tato nová republika také pěknou kytku národů, kteří touží dostati se od sebe? (Souhlas na levici.) Že ano, pánové? A já tvrdím, že tato republika jest daleko militarističtější a imperialističtější než bylo staré Rakousko. A to chci nejen tvrditi, chci vám to také dokázati. Staré Rakousko, pokud se týče, staré Rakouskouherské mocnářství mělo rozlohu 647.000 km², obyvatelstva téměř 50 mil. a mírový stav vojska 450.000 mužů. Náklady na vydržování tohoto vojska činily ročně spolu s nákladem na obojí domobranu dohromady šest až sedm set milionů korun. Pokud jsou mně známa data o rozloze této republiky, má rozlohu asi 144.000 km² a obyvatelstva dle udání 13 1/2 milionu, má však vojska - ovšem mohu mluviti o tom jen podle časopiseckých zpráv, ježto nejsme ovšem do těchto tajemství zasvěcováni - jak se říká, 600.000 mužů. Táži se vás, nebylo-li staré mocnářství ve vojenském ohledu proti tomuto stavu rájem? A předpokládáme-li, že těchto 600.000 mužů vyžaduje nákladu na hlavu - na vše ostatní jako koně, děla, atd. nehledím - denně jen 30.- K, jest to do měsíce 480 milionů a do roka okrouhle 6.400,000.000 K. Pánové, to dovolí si socialistická vláda a to trpí sociálně-demokratická strana, v jejímž hlavním programu bylo a je ode dávna potírati militarismus? (Německé výkřiky.) Táži se, co by dnes mohlo být učiněno pro starobní pojištění, ubytování, otázku vyživovací, opatření surovin, nezaměstnanost, a nad to ještě pro zaměstnání průmyslu, kdyby toto vojsko nebylo si vyžádalo nákladu tolika miliard! Ne, pánové, všechny nedostatky této republiky se stanoviska sociálního byly by odstraněny. (Německý výkřik: Potřebovali bychom pak půjčku?) Dobře jste to řekl, nebyli bychom potřebovali půjčky, a když, byli bychom jí mohli užiti alespoň na sociální péči, a ne na takovou žabomyší vojnu, jakou si ještě dnes imperialisté v této republice dovolují. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)

A dále se vás ptám, pánové: Není snad zde milá byrokracie? Myslím, že je tu ještě ve větší a silnější míře než ve starém Rakousku. A byrokracie starého Rakouska dovedla se uplatniti, neboť vyrostla ve starých tradicích a ve svém celku byla nepřístupnou. Dnes se veřejně mluví a čte vždy víc a více o nesmírné korupci. Kde dlužno hledati příčinu? Jest snad ji hledati ve špatných mzdách nebo v příliš silné chuti k životu u příslušníků této byrokracie? Kdo o tom má rozhodnouti? A bude moci snad pan ministerský předseda vůči těmto skutečnostem popírati nebo, správněji, tvrditi, že staré časy pominuly a nastala nová doba? Zcela určitě nebude to moci říci. (Německé výkřiky.) Nemám kdy, abych vám zde ukazoval jednotlivé výkvěty této byrokracie, ale přes to nemohu se nezmíniti o jednom případu. Tam někde na východě, řekněme v Prešpurku (Hlas: Bratislava.) - u nás je to pořád ještě Prešpurk - žije jakýsi pán a tento pán má ještě z dob války státi ve Vídni automobil. Nyní chtěl dáti si převézti tento automobil z Vídně do Prešpurku. Jde k jednomu úřadu: "Export-import" a tam vyšli mu výjimečně vstříc, dokonce vyhotovili mu žádost, vyklepali ji pětkrát na psacím stroji a poslali ji do Prahy s poukazem, že možno čekati rozhodnutí za tři až čtyři týdny. Rozhodnutí přišlo skutečně ku podivu výjimkou již za tři neděle a sice znělo takto: "Dotyčnému pánu se sděluje, že má žádost napsati ne na stroji, ale inkoustem." (Smích něm. poslanců.) Je to, ptám se, stará doba či nová?

Myslím, pánové, že na těch starých časech se nic jiného nezměnilo, než že scházejí Habsburkové. Habsburkové drželi násilím množství národů v područí. Na jejich místo nastoupil český imperialismus a militarismus, to je ten celý rozdíl. Jiná změna časů je, že Habsburkové aspoň byli tak upřímní, že řekli, že svou moc opírají o imperialismus a militarismus, zde však se říká, že je demokracie. Všecko dostává demokratický a socialistický plášť, aby právě byla zakryta despocie. Myslím, že Machiavelli jistě v hrobě radostí slzy proléval, když se dověděl, jak tato republika byla vytvořena. (Veselost a potlesk na levici.) A nesmíme zapomenouti ještě následující: Kdo vládl vlastně ve starém Rakousku? Říkalo se vždy, že byli to Němci. Pánové, od roku 1879 to již Němci nebyli, nýbrž miláčky Habsburků byli právě Češi. Kdo měl vliv, kdo zaujímal nejvyšší, nejlepší a nejvlivnější místa u dvora, u ministerstev, v byrokracii, v jenerálním štábu?

Pánové, když má někdo velmi význačné postavení, dělá vlastní politiku, a byla-li stará rakouská politika špatnou, pak nejsou toho vinni Němci, nýbrž někdo jiný, a na to přece nesmíme také zapomenouti; dokonce ani komorníci nebyli Němci. (Veselost.) Vždyť právě komorník může bez jakékoliv zodpovědnosti svému pánu při čištění bot nebo při holení tak mnoho pověděti. (Veselost.)

A byli snad za starého Rakouska Němci irredentisty? Kdo jezdil do panslavistické Moskvy, Petrohradu, Bělehradu, a byly snad tyto cesty podniknuty k podporování rakouské státní myšlenky? (Posl. dr. Lodgman [německy]: Stejné právo pro všecky!) Ano, stejné právo pro všechny a my se těšíme, že ve sporu můžeme se odvážiti říci všecko to svým protivníkům. Neboť snad je možno, že lidé budou jinak smýšleti, uslyší-li pravdu. Ale i když nemám té naděje, jest možno, že snad přece nějaká změna v tom neb onom směru nastane.

Pánové, český národ chtěl se dostati ze starého Rakouska ven. Přiznávám mu k tomu právo. Každý má býti po svém způsobu blaženým. (Potlesk na levici.) To je můj názor. Ale právě jako český národ pro sebe domáhal se tohoto svého způsobu blaženosti, právě tak dožadujeme se svého politického způsobu života my. (Souhlas na levici.) A co potom později bylo podniknuto na podporu této politické façony, může býti s českého stanoviska ospravedlněno, ale jednoho nesmí od nás nikdo požadovati, abychom totiž měli úctu k těmto činům. Vždyť tyto činy stály v poli příliš mnoho nevinné krve bratří našeho národa. Myslím, pánové, že se mi těmito vývody podařilo dokázati, že projev pana ministerského předsedy o nové době není naprosto oprávněn a že v tomto směru musí býti vláda prohlášena za vinníka.

Pan ministerský předseda dále tvrdil, že zde byl vybudován demokratický stát. Podívejme se blíže na tuto demokracii! Co je vlastně demokracie? Především jest to volnost vlastního rozhodování v tom ohledu, kam chci příslušeti. Máme ji? (Německé výkřiky: Naprosto ne!) Tedy jeden základní pilíř demokracie už schází. Za druhé: druhý pilíř demokracie je rovnost. O této rovnosti možno snad míti falešné představy. Proč? Protože zde se s touto demokracií zachází ještě mírně. Ale, pánové, jděte přes řeku Moravu, a já radím panu ministerskému předsedovi, aby se převlékl za Maďara, dal si maďarské jméno, vystěhoval se do Prešpurku a tam se usadil. Tam dožije se prapodivných věcí. Předně přijde na famosní bytový úřad. Tento bytový úřad má jistě vyšší moc než ministerský předseda. Řeknu mu, proč. Pan ministerský předseda praví, že jsme všichni před zákonem, alespoň na papíře, rovni. Tento bytový úřad viní toto tvrzení ze lži a řekne: Ne! První kategorie: Čeští úředníci a jejich příslušníci, čeští podnikatelé, jejich rodiny a jejich nohsledové; druhá kategorie: Slovenští úředníci a jejich rodiny, slovenští podnikatelé, jejich rodiny a nohsledové; třetí kategorie: všecko ostatní, objekty, subjekty, to je vše jedno. Tak jest právě zde rovnost jen na papíře, zde je theorie a tam v Prešpurku je prakse. Nyní ale, pánové, si představte, že tato demokracie má ještě jiné přízdoby. To jest na příklad vojenská diktatura, censura, zrušení práva volného pohybu a svobody shromažďovací (Posl. dr. Lodgman [německy]: Stanné právo! Jednací řád!) a stanné právo. Všechno toto kryje se tak zvaným státním zájmem. Ptám se, zda od času tyranů syrakuských, když se někomu podařilo dostati do rukou politickou moc a ovládati své spoluobčany, nebylo vše odůvodněno zájmy státu?

Viděli jste již nějakého politického dobrodruha nebo držitele moci, který by byl řekl, že to vše, co dělá, dělá pro sebe? Ne, vždy řekl, že stát a podrobení lidé mají potřebí, aby byli ve svobodě omezováni. Totéž vidíme zde. Časy se nezměnily. Před dvěma nebo třemi tisíci lety byli držitelé moci právě takoví jako dnes, pres vzdělanost, demokracii a všechna taková prázdná hesla. (Posl. Knirsch [německy]: Dříve byli to absolutističtí panovníci, dnes jsou to sociální demokraté!) Pánové, musím vám otevřeně říci, že lépe by se mně líbilo, kdyby se upřímně řeklo, že se vládne absolutisticky, kdyby konečně tento absolutismus byl takový, jako na příklad v 18. století ve znamení osvícenství; dal by se mnohem lehčeji snášeti než předstíraná demokracie. To je moje mínění. Je snad udržování vojska ve výši přes 1/2 milionu mužů demokratickým zařízením a využívání berní schopnosti státních občanů k takovým účelům demokratickým? (Německé výkřiky: K počešťování! Toho bylo třeba přece při volbách do obcí!) Může být; a jak bylo řečeno, dám se přesvědčiti a v tom ohledu je moje stanovisko takové: Upřímná řeč přímo do očí je mi mnohem milejší, než nějaké předstírání, a že toto předstírání zde je, musíme tvrditi, ježto je na vlastním těle cítíme. K dalšímu vypodobnění této demokracie račte ještě vzíti na vědomí, že to, co leží východně za Moravou, jest přeplněno nesčetnými špicly a agenty provokatéry a že člověk není si bezpečen svým životem a svými myšlenkami. Neříkejte, že chci provozovati demagogii, chci uváděti skutečnosti. Tři dny před volbami u nás v celém německém a maďarském kraji hromadně zatýkali výhradně maďarské a německé státní občany. Hned je odvedli do káznice pro těžké zločince do Illavy a po 11 dní bez výslechu denně po 22 hodin drželi zavřené v celách pro těžké zločince. Československá republika má vojenský trestní řád a tento trestní řád praví, ze, je-li někdo zatčen, musí býti do 24 hodin vyslechnut. Jsou-li páchány zločiny hromadně, musí ve vazbě držení býti vyslechnuti do 3 dnů. Nechci předbíhati trestnímu řízení nebo snad proti tomuto trestnímu řízení před soudem dělati náladu, ale jsou jisté okolnosti při tom, o kterých musí býti učiněna zmínka, totiž, že snad nenařídil zatčení soud, nýbrž smíšená politická a vojenská policie a tato policie vyrozuměla teprve 9. den soud, že bylo tolik a tolik lidí zatčeno, a teprve potom soud - a to musím po pravdě říci - od toho dne, kdy dostal spisy, do 3 dnů vyšetřovance vzal do výslechu. To je korrektní jednání, proti tomu nedá se ničeho říci. Osud zatčených přirozeně musel mne jako poslance velice zajímati a proto odebral jsem se k vyšetřujícímu soudci a ptal jsem se ho: "Pane, z čeho jsou tito lidé obviněni?" "Ze spiknutí." "Jaké jsou proti nim důkazy?" - Tu mi řekl: "Prozatím obvinění zapírají." (Hlučná veselost na levici.) Na to jsem pravil: "Milý pane, to není mnoho." On mi na to odpověděl: "Tedy zprávy našich důvěrníků." (Německé výkřiky.) K tomu byla moje odpověď: "Promiňte, že jsem Vás obtěžoval, to mi dostačí úplně, nepotřebuji ani nahlédnouti do spisů, jsem úplně informován." (Veselost.) Pánové, ta sběř, ti lumpové, zaplacení špiclové a agenti provokatéři za peníze přivedli pořádné lidi do žaláře! Uznávám, že každý, kdo je vinen, má si svůj trest odpykati, ale držeti 30 až 40 lidí ve vazbě bez výslechu, to je kulturní skandál. (Posl. inž. Kallina [německy]: Pan ministr vnitra se směje! Německé výkřiky: To je skandál, že někdo se tomu může smát! To je neuvěřitelné! To je frivolnost! - Veliký hluk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid!

Posl. dr. Jablonitzky (pokračuje): Pánové, myslíte, že chci svými vývody docíliti, aby těmto lidem byla dána amnestie? Ne, my máme právě tolik citu pro čest v těle, že amnestii odmítáme. (Souhlas na levici.) Žádáme, aby soudní řízení bylo provedeno. Chceme tuto chásku špiclů a agentů provokatérů přivésti ad absurdum a nejenom tyto zlotřilé špicly, i ty, od kterých k tomu oni dostali příkaz. (Německé výkřiky.)

Pánové! Pan kolega Udržal zmínil se o jistých vězeních, ve kterých čeští příslušníci musili za starého Rakouska strádati. Tyto žaláře dostaly nohy a přestěhovaly se do Uher, na Slovensko a do německých krajů. Ty jsou plny a my protestujeme proti tomu, že tyto žaláře zůstávají plny.

Dále ustanovuje právě tento vojenský soudní řád, že má-li býti někdo zatčen a má-li býti u někoho provedena domovní prohlídka, má se to díti tak, aby se co možná šetřilo cti zatčeného nebo toho, kdo zatčen býti má. Víte, pánové, jak byly provedeny tyto domovní prohlídky a tato zatčení? V noci vnikli do ložnic a tam dámy, manželky universitních profesorů a lidí podobného postavení nutili, aby se oblékaly před očima této soldatesky, a vzali jim vše, nejen spisy, ale i doutníky, cigarety, knoflíčky do manšet atd.

Pánové! Je to demokracie? (Německé výkřiky.) A ti, kteří za takové činy mají zodpovědnost, měli by uvážiti, že při politických zločinech často ruka, jež vztahuje se na vinníky, mnoho nevinných strhuje s sebou a že právě ti, kteří jsou spolu strženi, nejsou vyvrheli společnosti, nýbrž většinou úctyhodní lidé. To vše se stalo u nás, a zde žádáte mne, abych prohlásil, že zde vládne demokratická rovnost, volnost a bratrství? Pánové! To není demokracie, to jest nově prorokovaný starověk hrubosti. (Souhlas na levici.)

Pánové! Nyní promluvím o školství. Jeden i druhý řečník tvrdí, že po této stránce vládne rovnost. Na papíře, může být. Bledá a šedá jest theorie. Jděte k nám a jděte k Němcům; tam dožijete se divů, tam uvidíte, že 30 a 40 nemaďarských a neněmeckých školáků má pro sebe místnosti určené pro několik set žáků a že tisíce dětí německých a maďarských nemohly býti zapsány, protože chtěli je nutiti, aby se daly zapsati do českých škol. (Posl. Lodgman: Tout comme chez nous!) To je demokracie?

A dále chtějí nám vzíti právo na volbu starostů a všech těch hlav, které právě v městské správě jsou směrodatnými, a na jejich místo dosaditi vládní úředníky. Pánové, je to demokracie? Nečouhá z toho čertovo kopýtko? (Německé výkřiky.) To vše jsou pokusy státu o odnárodnění Maďarů a Němců na tak zvaném Slovensku; my však naproti tomu žádáme přese vše svá národní práva zpět a nikdy za žádných podmínek se jich nezřekneme. To musí protistrana vzíti na vědomí. (Německé výkřiky.)

Nyní, pánové, když jsem vám tak živými barvami vylíčil novou dobu a demokracii, takže si můžete o nich učiniti obraz, chci přejíti na vyzvání pana ministerského předsedy, ve kterém nás Němce a Maďary vybídl, abychom se přihlásili k spolupráci. Musím říci, že nerozumím, jak jen pan ministerský předseda k tomu přichází? Zvláště, co se nás Maďarů týče, musím vás na toto upozorniti: Když jsme dali své programové prohlášení, našel se zde jeden pán, který byl ministrem a který dříve byl uherským říšským poslancem, který řekl, že naše prohlášení patří do "Fliegende Blätter", a stal se potom zde druhý případ, že jeden kolega české národnosti, když toto prohlášení bylo předčítáno, na nás pokřikoval: "Uherská prasata!" (Německé výkřiky.) Pánové! Nebudete snad překvapeni, když nepoužijeme tak nad míru vlídného pozvání. Nyní právě onen pán, který dříve byl ministrem, řekl: "Co chtějí Němci s Maďary? Maďaři přece Němce odnárodnili! Němci neměli v Uhrách vůbec žádných škol a dnes mají jich nadbytek." Nyní nemám po ruce statistických dat. Náhodou dostal se mi do rukou "Prager Tagblatt", abych vás mohl orientovati, a tam jest o němectví v Uhrách napsáno toto: - Teprve dodatečně jsem se o tom dověděl, doufám, že mi nikdo nebude vyčítati, že jsem to sám napsal, že to je jenom umluvená hra. - (Čte):

"Dle ustanovení mírové smlouvy v Neuilly octlo se 3 1/2 milionu Maďarů mimo svou zemi; z 2,100.000 Němců v Uhrách připadlo jich 250.000 Rakousku, 260.000 Československé republice, 450.000 Jugoslavii, 560.000 Rumunsku. Jenom Banát a Báčku obývá 578.000 německy mluvících Švábů. Ti přinesli Maďarům, těmto opozdilcům z dob stěhování národů od východu na západ, křesťanství, kulturu a vzdělanost, zavedli tam obchod a průmysl a tím i blahobyt, otevřeli uherské doly a z pustin a bažin vytvořili s bezpříkladnou pílí civilisované kraje. R. 1869 bylo v Uhrách 1232, r. 1872 již 1810 obecných škol s čistě německým jazykem vyučovacím, nepočítaje v to 957 škol, ve kterých učilo se němčině vedle jiných řečí. R. 1872 navštěvovalo 271.513 dětí německé národnosti, t. j. 80% školou povinných dítek školy obecné."

Pánové, okolnost, že bývalý ministr a uherský říšský poslanec sem přijde a takové skutečnosti zde popírá a skutečnosti překrucuje, to jest demagogie, a právě onen duch, který značí popření spolupráce. Chci Vám však také vyložiti své zcela demokratické mínění o nemožnosti spolupráce, totiž:

Výzva vlády ke společné práci připadá mi téměř takto: V nějakém lese setkají se dva lidé, jeden druhého napadne a napolo zabije a vše, co má u sebe, vezme. Když pak opět přijde napadený k vědomí, řekne mu ten, co ho napadl: "Buďme zase dobří", podá mu ruku, "ale co jsem ti vzal, to si nechám." (Veselost na levici.) Tak mi tato výzva připadá. Není v ní naprosto žádné upřímnosti, nežádá se vůbec spolupráce, leda za cenu národnostních ideálů. To je právě cena, kterou od nás žádají a kterou od nás nikdy nedostanou. (Souhlas na levici.)

O národnostní rovnoprávnosti, o právu sebeurčení, pan ministerský předseda "zřetelně" mlčí. Němá řeč je však také řeč, (Zcela správně!) že ano? Pozorujeme, že na všech stranách jest snaha vymýtiti národnostní otázku, přesunouti ji na vedlejší kolej, a na místo toho přinášejí se otázky sociální a národohospodářské, chce se mezinárodní veřejnosti předstírati, že zde není národnostních otázek, že zde bylo uzavřeno narovnání jako ve Švýcarech; Švýcarsko totiž musí nám býti vždy vzorem, když dožadujeme se svých národnostních práv. Český národ měl v Rakousku od Bílé Hory vše, čeho si jeho srdce přálo. Mohl se bezpříkladně rozvíjeti národnostně, kulturne i hospodářsky, a tento rozvoj jeho nebyl by snad tak veliký, kdyby byl nebyl bitvu na Bílé Hoře prohrál. A přece český národ chtěl ven z Rakouska a také se ven dostal a založil svůj vlastní stát. (Německý výkřik: Vzal s sebou příliš mnoho!) Jest tomu tak, tak mnoho šlo s sebou. (Výkřik: Však oni to prohrají v bitvě na Červené Hoře!) Máme snad za obraznou čočovici hospodářských a sociálních slibů obětovati své národní služby? V tom případě bychom zasloužili, aby ti, kteří nás sem vyslali, nás zabili. (Souhlas na levici.) Či jsme snad my Němci a Maďaři Afričany, aby nám bylo naprosto právo na vlastní národní život odepřeno?