Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Slovo má dále pan kol. Patzel.

Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Debata, která právě se chýlí ke konci, ukázala jasně vnější a vnitřní stavbu, sílu tohoto státu uvnitř i za hranicemi, lze-li toho slova užíti. To co jsme slyšeli s lavice ministerské o Těšíně, ukazuje, že slovo dané od spojeneckých a sdružených velmocí není nežironickou parafrází skutečnosti, že československý vítězný stát je služebným státem dohody, že jeho zahraniční politika provádí se podle diktátů z Paříže a že také tam, kde sám vyvolává rozhodnutí, na jeho zahraniční projevy vůle libovolně dohoda působí. A při této vnitřní stavbě jest konečně jednou na místě, jež k tomu jest příslušné, jasně ukázáno, co jsem v jednom výkřiku prohlásil za největší lež světových dějin, prolhanost mírového aparátu v St. Germain a Versailles a prolhanost t. zv. zákona o ochraně menšin na tom se zakládajícího, jež vyjádřena je slovy, že národové Čech, Moravy a Slezska a Slovenska se dobrovolně sjednotili v společnou Československou republiku. Vždyť nejen Němci všech politických stran a odstínů, netoliko Maďaři, nýbrž také Slováci, a sice Slováci, kteří nejsou Maďarony, kteří v Maďarsku trpěli v žaláři pro svoji příslušnost k slovenskému národu, protestovali zde proti násilnému přičlenění svého národního území k československému státu, proti té nepravdě, proti fikci československé řeči. (Výkřiky.)

V československých dějinách mění se politické názory, jak se zdá, ještě rychleji než v jiných politických dějinách ostatních národů. Dovolíte, abych pro to citoval muže, který dnes vede záležitost tohoto státu. Jest mi známo, že jakýsi pan poslanec Vlastimil Tusar - v této sněmovně jest poněkud znám - dne 2. října 1918, když blížila se krise Rakousko-Uherského státu, v rakouské poslanecké sněmovně se vyjádřil: "Stojíme na půdě národnostního práva sebeurčovacího. My nejsme žádnými rakouskými vládními lidmi, nejsme takovými rakouskými ministry, kteří něco jiného mluví a něco jiného dělají. Řekneme-li, že chceme každé národnosti dáti její plné právo, pak chceme tak učiniti." Pánové, srovnáme-li Vlastimila Tusara ze dne 2. října 1918 s nynějším ministerským předsedou Vlastimilem Tusarem, vzpomeneme-li, že ve chvíli, kdy přece má trochu moci v rukou, neřekl ani slova o právu sebeurčovacím, pak pochopíte můj výrok, když řeknu, že slova ve vládním prohlášení, která promluvil o demokracii, svobodě a spravedlnosti, nejsou než špatnou politickou satirou, která by byla musila býti přijata stohlasým výsměchem Němců, kdyby německá strana této sněmovny nebyla bývala politicky dobře vyškolena, jako dobrá politická pohádka pro děti. (Souhlas německých poslanců.) Zvou nás s tohoto místa k spolupráci a vybízejí nás k loyalitě. Nevíme však, zda dovolávají se spolupráce svobodných lidí či spolupráce otroků a rabů. Nejprve vydlužili si od dohody fatu morganu sebeurčovacího práva. Když pak Německo se odzbrojilo, vydalo zbraně v důvěře ve sliby velikého filosofa z oněch míst, tu obsadili naši zemi, násilně zbrojili, tu nás zotročili, odňali nám náš majetek, podřídili náš život nuceným nařízením, pak vytrhují nám, promiňte mi ten výraz, doslovně ještě jazyk z úst, když náš jednací řád naprosto nezná řeči čtyř milionů obyvatel, (Hlučný potlesk německých poslanců.) a pak přijdou a ucházejí se o naši loyalní součinnost. Dnes řekl zde jistý pan profesor, universitní profesor: že nejsme prý rovnocenný kulturní národ. Universitní profesor dnes zde s tohoto místa prohlásil, že asi ta kultura, kterou jsme my Němci v Čechách měli, není vůbec kulturou německou. Vrátím se k tomu za nějakou chvíli.

Vzpomínám si však ještě na něco jiného a to nechť poučí pány na české straně jasně o tom, proč jsme vůči těmto slibům velmi opatrnými. (Výkřiky.) Kdo prodělal německou politiku ve starém Rakousku, ten ví, že od ztroskotání prvých německo-českých jednání vyrovnávacích v roce 1890 bohužel na druhé straně bylo nedodržení převzatých závazků spodem i vrchem parlamentní a mimoparlamentní politiky, a že, když nám se radilo k smířlivosti, ten muž, který dnes mluvil tak mnoho o strachu a nebojácnosti před Němci, Dr. Kramář, největší vinu má na tom, že tomu nemůžeme věřiti. Vzpomínám však na to, že asi před rokem úřední orgán p. Dr. Kramáře, nyní p. Vlastimila Tusara, chtěl nám o tom vypravovati, že, chceme-li přistoupiti k spolupráci, pak že jste ochotni nazvati tento stát Československo-Německou republikou, že chcete z toho udělati jakési moderní nové Švýcarsko. Pánové! Z toho nového Švýcarska nebylo nic. (Německý výkřik: To Švýcarsko by se muselo stydět!) Zajisté, Švýcarsko poděkuje se za to a ostatně nebylo zde uděláno žádné Švýcarsko; malý kousek z dějin švýcarských byl sem převzat, Zwinguri, se všemi vlastnostmi takové bastily s umrlčí síní, vězením a hladomornou. (Souhlas něm. poslanců.) Na marách leží mrtví z března, za které se nám nedostalo ještě žádného odčinění, přes sliby ministerského předsedy, přes řeči jisté vyšší osobnosti, která se za to zaručila, a to poškodilo dobré jméno tohoto státu v německých zemích snad nejvíce, že také p. Tomáš Masaryk, p. president republiky se zaručil, že věc bude spravedlivě vyšetřena, a z důvodů, které zde nechci vykládati, nemohlo býti toto spravedlivé vyšetření provedeno, protože byl, jak se říkalo, zajatcem jistých politických stran. (Německý výkřik: Právě jako smlouva Pittsburská!) Ta také nebyla dodržena. A proto chceme na to odpověděti: Nejprve chceme vidět skutky, nežli věnujeme tomuto státu a kterémukoli funkcionáři tohoto státu důvěru.

V umrlčí síni leží na marách existence sta a sta německých státních zaměstnanců, zaměstnanců drah a pod., kteří neudělali nic jiného, než že ve chvíli nouze stáli při svém národě (Potlesk něm. poslanců, odpor českých poslanců), kteří neváhali konati svou povinnost, sta lidí, kteří byli propuštěni, ne proto, že odepřeli složiti přísahu věrnosti Československé republice, nýbrž prostě proto, že je zplodil německý otec a německá matka zrodila. (Hlučná pochvala něm. poslanců.) Na marách leží tu existence mnoha set německých důstojníků a poddůstojníků. (Výkřiky pos. Mlčocha.) Kdo pak střílel v Mostě, v Kadani a vůbec všude? Na marách leží tu existence válečných poškozenců, o které se tento stát stará velmi žalostným způsobem, nebo vlastně nestará.

Vdovy a sirotkové po těch, kteří padli ve válce, nebojovali přec proti Československé republice, velevážení pánové z české strany. A na marách, na mravních marách, leží tisíce válečných zajatců a jejich příslušníků, kteří nebyli dopraveni z části do svých domovin proto, že se nechtěli dáti zapsati do československých formací a protože i v sibiřském zajetí věrně stáli při svém národu. (Německé výkřiky: Protože chtěli zůstati věrni svému národu! Protože nezrušili svého slova!) Ano, protože chtěli zůstati věrni svému národu. Jest pamětihodno, že ten národ, jehož pevnou národní soudržnost jsme vždy se závistí uznávali, tam, kde druhý hlásí se k svému vlastnímu národu, projevuje tak málo porozumění. Avšak ve Zwinguri jest také velmi veliké vězení a to jest celá ústava, která nám byla vnucena, která není než velikým vězením pro nečeské národy v tomto státě. Jest tam také hladomorna! Pánové, k tomu ještě přijdu. Naše německé okresy trpí zvláště hladem a bídou a zvu české paní, aby se tam prišly podívat. (Výkřiky. Hluk.) Tak se stává, že nám Němcům v tomto státě vše se ztrpčuje, i tehdá, když snad mnohdy skutečně dělá se něco dobrého, moderního, pokrokového, protože nám nátlak a způsob pilulek, jež nám při tom jsou podávány, také pokrokové idee, kterých se nám dostává, otravuje a kazí. Věci však se mají tak: ode dne, kdy český národ opustil svá sídliště špatným vedením druhých a využitkováním příznivých okolností vynutil si přivtělení rozsáhlých území nečeských národů, ztratil český stát svůj základ, oporu opravdu mravní myšlenky. (Potlesk německých poslanců. Výkřiky.)

První ministerský předseda Československé republiky p. dr. Kramář (Německé výkřiky: Následník trůnu! Český král bez koruny!) - tu korunu ztratil ukázal, aby jaksi odůvodnil to, co se s námi v tomto státě dělo, na domnělé utiskování českého národa ve starém Rakousku a se strany německého národa. Dovolíte, pánové, bych zde opakoval ta slova, kterých tak rád a často užíval; hrál při tom na velmi starý přepychový klavír. Za prvé: Jak utlačovali v tomto státě Němci Čechy? Kulturně? Kulturně snad proto, protože snad dokonce náš Goethe po dlouhou dobu věřil v pravost Králodvorského rukopisu? Snad proto, že náš Ebert a Meissner uvedli po prvé vašeho Žižku a Husa do světové literatury? Kulturně vás utiskovali, protože se souhlasem německých zástupců stará pražská universita Karla IV., který byl nejen králem českým, nýbrž i císařem římským, byla rozdělena na universitu německou a českou? Snad utiskovali vás proto, že ode dne, kdy váš národ přestal vésti trpnou politiku a vstoupil do rakouské poslanecké sněmovny, bylo stále více a více českých ministrů v jednotlivých vládách, a sice ne jako "zrádci", nýbrž uznávaných zástupců národa v radě vládců habsburských.

Spočívá-li v tom útisk, když v pokrocích, které děláte na poli kulturním a finančním, spočívá útisk, pak pravím: Nemohli bychom si v tomto státě ničeho lepšího přáti, než abychom byli takto utiskováni. (Potlesk německých poslanců. - Hluk.) My však přec - dovolíte, abych také vás v sociálně-demokratických lavicích oslovil - dosti často jsme poukázali na to, že také všecky oposiční směry na německé straně byly rakouskými vládami právě tak stíhány a my právě tak zavíráni, jako vaše oposice, a německo-nacionální redaktoři a agitátoři byli za starého Rakouska právě tak dáváni pod zámek, jako na příklad tehdá, když pan poslanec a místopředseda sněmovny Dr. Kramář v roce 1897 zavolal do rakouské sněmovny policii a dal vyvésti policejní mocí oposiční německé poslance. (Hlučný souhlas něm. poslanců.) Tehdá byli to Češi, kteří utiskovali.

Či jak to bylo tenkráte, když německý křesťansko-sociální ministr vyučování Husárek zúčastnil se 1912 sokolského sletu, když pod protektorátem knížete Thuna byl odhalován Palackého pomník, který jedním sousoším svým tak velkolepě - nám Němcům to může být lhostejno - činí si posměch z rodu habsburského, což bylo to zotročování českého národa? Pánové! Mohli jste postaviti takové pomníky, kdežto vy kácíte nám pomníky ne císaře Františka Josefa ty vám darujeme - nýbrž dokonce onoho císaře, který také české rolníky osvobodil. (Potlesk německých poslanců.)

A na místo svobody, kterou jste nám slíbili, když vaši synové-vojáci vtáhli do našich krajů, přinesli jste nám uvnitř i na venek stát policejní a vojenský a chcete to ještě zdokonaliti novým branným zákonem a pokud možno snad, abyste pak mohli užíti i synů německého národa proti Polákům, Maďarům a nevím proti komu ještě. (Německý výkřik: Proti Němcům!) ovšem hlavně proti Němcům, vždyť zpráva o pohnutkách k vydání branného zákona - pánové, kteří mísí se do řeči výkřiky mají úplně pravdu - a také ty rozličné projevy k zákonu o vyvlastnění pozemků praví to zcela jasně a zřetelně, že na hranicích tohoto státu má býti zřízena jakási nová vojenská hranice, pouze k tomu účelu, aby se zabránilo - řekněme - přenášení a přinášení německých myšlenek.

Čemu však nemohla stará rakouská censura a policejní duch zabrániti, tomu nezabrání ani vaši čeští legionáři, aby myšlenky se nepřenášely; konečně po myšlenkách jdou také jednou lidé. A politicky přinesli jste nám místo vybudování samosprávy sice zároveň s vítanou demokratisací obecní správy bezpříkladné omezení obecní správy a provedli jste násilné spojení a rozloučení obcí. Z politických důvodů nemají ještě dnes, rok po provedení prvních voleb do obcí v Československé republice v pohraničních krajích a také v našich severovýchodních Čechách celé tucty obcí voleného zastupitelstva a těší se z požehnání... (Německý výkřik: Také na Slovensku a v Hlučínsku!)

Ano, v Hlučínsku, které jste, jak říkáte, osvobodili, radují se ještě dnes dosti četné obce z požehnané vlády národních výborů. A v Hlučínsku, které jste zdánlivě osvobodili z drápů německé poroby, dosazujete nyní správní komise, pravděpodobně byste obyvatelům Hlučínska dali hodně příležitosti odpočinouti si po tom trápení a připraviti se na požehnání Československé republiky. (Německý výkřik: Jakou radost mají asi hlučínští!) K tomu se ještě vrátím. Ano, padlo slovo Hlučínsko. Tato otázka jest zajisté oprávněna. Jestliže Československá republika o to usilovala a vynutila si v mírové smlouvě přivtělení tohoto území pod titulem národního osvobození, pak se ptáme: Proč nesedí dnes ještě na těchto lavicích zástupcové Hlučínska? Proč ti nemohli voliti? (Německý výkřik: Ti přec neumějí česky!) Poněvadž teprve chtějí činiti k tomu přípravy, právě tak jako na Slovensku. Oni však necítí se Čechy. Pravděpodobně nemohli si zcela správně osvojiti ještě onu novou československou státní řeč, která podle prohlášení Slováků vůbec neexistuje.

Počešťujete školy a jest pamětihodno, že toto osvobozování účinkuje tak, že bodří Hlučíňané, třeba že nikdy nebyli všeněmeckého smýšlení, kteří nazývají se Moravany, že na znamení protestu nyní zpívají: "Deutschland, Deutschland über alles" a "Wacht am Rhein". (Souhlas německých poslanců.) Tak jsou nadšeni, že byli osvobozeni! (Hlas: Dělají školní stávku!) To však dělají tito lidé pod svými vládními komisary.

Dva dny pak před 1. červnem byli dokonce tam propuštěni oba učitelé, které obec žádala. Do té míry dbá se obecní samosprávy a školní samosprávy. Jsou po ruce listiny, podle kterých školní inspektor dosazený vaší vládou prohlásil: "Vláda prosadí svou vůli, aby dítky navštěvovaly nové české školy, i kdyby za každé dítě měl se postaviti voják. Jest zajímavo, že český sociálně-demokratický ministr vyučování Habrman a ministr Národní Obrany jde ku svému kolegovi Tusarovi a žádá četnictvo a vojsko, aby zdánlivě osvobozené německé děti byly násilím přivedeny do českých škol.

Co v průběhu debaty a co z úst p. ministerského předsedy právě po jeho minulosti velmi zvláštně působilo, jest, že dovolávání se jakési domnělé - nevím však, kde je - zde vládnoucí spravedlnosti muselo odůvodniti, že p. Habrman nebo alespoň s částečným jeho vědomím p. Metelka celé tucty německých škol a tříd zavírá, i jednotřídní školy, čímž německé děti proletářů jsou nuceny choditi do školy 5-6 km daleko, protože tato vláda jim béře v jejich domovské obci školu a učitele. Toto zrušení německých škol jest největším a nejkrvavějším výsměchem tvrzení, že zde vládne spravedlnost. Říká-li se nám, že nejvyšší stupeň německého školství, německá universita, přec byla jenom přejmenována, tu musím říci: Závidím českému ministrovi nesmírné jeho bohatství řeči a vyjadřovací schopnosti; vždyť napadne-li někdo druhého na ulici, vše mu vezme a konečně mu nechá pouze kalhoty, aby mohl jíti jeden kilometr a pak řekne, že to je pouze změna jména, pak musím říci: s takovým názvoslovím setkal jsem se ve svém 44letém životě s ministerské lavice poprvé. To jsou tíž pánové, kteří se stále dovolávají dějin a nechtějí připustiti, že mluví téměř 600 let dějin pro kontinuitu německé university, této staré university založené Karlem IV., který byl, jak opakuji, právě tak českým králem jako římsko-německým císařem. Německou universitu chtějí zbaviti přístřeší, právě tak jako chtějí zákonem o zrušen škol a o dozoru nad školami naše školství utlačovati, naše učitele odkázati na bídný plat, aby pokud možno nejvíce dětí našemu národu se odcizilo, aby nám byly ukradeny duše našeho lidu. A pak přijde jeden takový člověk sem, nazývá se universitním profesorem a chce nám povídati, že nemáme v této zemi žádné vlastní kultury, že jaksi jsme pouze něco převzali od Čechů. (Veselost.)

Nepotřebujeme hájiti proti profesorovi Srdínkovi svůj vlastní kulturní život, máme svůj vlastní, krásný život kulturní a tento dům, ve kterém sněmujeme, jest také takovým svědectvím německé kultury a německého umění. (Souhlas něm. poslanců.) A ten člověk říká, zřejmě s mravním citem, že jemu je vše dovoleno, takovou zlovolnou nepravdu. Není nám třeba, neboť konečně jest to na nás pozorovati, mluviti o kulturní souvislosti s 60 miliony jiných lidí, kteří také někde ve světě jako Němci žijí. A Goethe se svým Faustem, který dokonce jest tak veliký, že jej přeložil Jaroslav Vrchlický, Kant, Humbolt, Leibnitz, Liebig a Hertz byli také Němci a nelze popříti, že byli Němci, a že my máme účast na těchto statcích německého národa, to nedáme si upírati ani od profesora Srdínko.

Vždycky přáli Němci v této zemi, na levo i na pravo, i německý chauvinista, českému národu jeho vlastní kulturu. I nejkrajnější nadšenci vždy uznávali potěšitelnou snahu po povznesení českého národa; my však bychom si přáli, aby český národ, když dále buduje svou národní kulturu, neužíval za stavivo k tomu uloupených kulturních statků jiných národů.

Vývoj událostí, kterými trpíme, zasáhl také ještě něco jiného, to jest soudnictví. Jestliže něco může býti ve státě špatného, tu vládla dosud myšlenka, že jest tu ještě zdravé jádro, bylo-li soudnictví v pořádku, lze-li slova: il y a des juges - jsou ještě soudcové - užíti na soudnictví toho kterého státu. Nepopíráme, že v soudnictví bylo vykonáno mnoho dobrého. Radujeme se, že konečně jednou bylo odstraněno Kainovo znamení, zastavení soudů porotních.

Radujeme se, že podstatně byla omezena působnost vojenských soudů, že učiněn byl konec neuvěřitelně nesmyslnému velezrádnému procesu. (Německé výkřiky: Ale kde pak! Jen se zeptejte, kolik lidí sedí v Illavě pro podezření z velezrady!) Pak jsme byli obelháni. - Krátce, pokud mohu se upamatovati z četby novin, byl vydán jakýsi t. zv. výnos o amnestii. (Německý výkřik: Jenom pro Munu!) Také pro Munu. To byl také politický zločin a Munův proces byl ostudou pro tento stát, právě jako jiné velezrádné procesy byly ostudou pro stát, jehož nejvyšší a svrchovaný úředník jednou prohlásil, že vlastně by měl býti pojem velezrády vymýcen ze života moderních národů. To jest zásada, která byla v minulosti zachovávána, nyní však již se nezachovává, neboť jest veliký rozdíl mezi theorií minulosti a praxí nové doby. Dosud byli jsme toho mínění, že alespoň s takovým slovem presidentovým - promiňte mi ten výraz - nebude hrana komedie. Právě však slyším, že dokonce bylo užito jakéhosi takového výnosu ke klamání veřejnosti. A nic nevyznačuje tak úpadek politické morálky v tomto státě více než tento zjev. Nepoužívá-li se zákonu jazykového, nepoužívá-li se zdánlivě formálního zákona k materielnímu poškození v právech sta a sta Němců domáhajících se práva?

A nedovolil si tento stát velmi citelné zakročení do života právního, když vztáhl ruku na něco, po čem ani staré Rakousko nesáhlo, na neodvislost soudcovskou v tomto státě, když libovolným přesazováním soudců způsobil nejistotu právní a především nejistotu pocitu zodpovědnosti soudcovské, čehož důsledky není možno domysliti, co snad jednou české strany oposiční samy trpce pocítí, neboť každá vina se na zemi vymstí. A jako by na posměch proti všem blahovolným řečem s druhé strany doporučili nám ve dnech, kdy zde sedíme, ještě jeden zákon, o zkoušce kandidátů soudcovských; ve skutečností znamená pouze, že jest to tah namířený proti všem soudcům nečeské národnosti, aby úřad soudcovský byl dán do rukou výhradně příslušníkům českého národa, a dále, což pro nás jest ještě důležitější, právnická fakulta německé university pomalu odsouzena k duševní smrti hladem. Tu nemůžete se diviti, když zhola ničemu nevěříme, co se nám povídá s české strany, protože nevidíme skutků.

Od hlasatelů odrakouštění bylo o tom hovořeno a musí se snad celého světa zvláštním způsobem dotknouti, když ministerský předseda sám vidí se nucen ohlásiti boj proti korrupci ve správě. Vzpomenul bych ještě na něco. Ve starém Rakousku bylo mnoho nedobrého. Co však dobrého ve starém Rakousku bylo přes byrokratismus, který zajisté jest podceňován a potírán se všech stran a co staré Rakousko přes všechny vady tak dlouho udrželo, byl cit pro povinnost u úřednictva. Z toho nevyjímám také velkou část českého úřednictva. (Souhlas něm. poslanců.)

A ta korupce zde v tomto státě! Což vláda sama neprosela naše německé úředníky, nepropustila je, nepřesadila je na Slovensko atd., což vláda nezotročila své vlastní úředníky a neodstrčila je stranou, jestliže nějakým způsobem někdo byl podezřelý, že druhdy smýšlel rakušácky a radostně konal svou povinnost, což nenastrkali jste tam protekční dítky a nebyly tak korupci otevřeny dveře a brány, té korupci, které dokonce české Humoristické Listy používaly k vtipům. Dnes četl jsem v "Humoristických Listech" - jest to ovšem zvláštní kapitola, o které raději nebudu mluviti - jak dvě dámy leští si nehty a jedna ptá se druhé, proč šlechtí nehty doma, co dělá potom v ministerstvu, v úřadě? Nejhorší prokletí, které o těchto poměrech bylo vysloveno, vyslovil první muž v tomto státě, když před několika měsíci napomenul české úředníky, aby pracovali a nekradli. Když jsem to četl, pocítil jsem já, který nejsem Čechem, cosi zvláštního, když první muž ve státě musí pronésti nad velkou částí svého úřednictva tak hrozný ortel. A to jest to odrakouštění hnané do strašných důsledků, do krajností a hospodaření s ohledem na stranickou schopnost, kterou jste provozovali, když úředníci přicházeli do úřadů ne podle svých schopností, nýbrž podle své politické příslušnosti a úřady musely býti tak přeplněny, že československý stát má dnes úřednický aparát, který procentně daleko přesahuje míru možnou ve Francii, eldoradu úřednického hospodaření nebo než i ve starém Rakousku bylo možno.

Nyní nás vyzval p. ministerský předseda, abychom se zabývali poněkud hospodářskými otázkami. A také ministr výživy - to jest zvykem ministra výživy - velmi mnoho dnes přečetl a promluvil velkou řeč. Právě pánové z české strany musí se upomenouti, že určité skupiny v posledních letech války přivedly ad absurdum t. zv. vázané hospodaření, a nežli přijdete k nám s nějakými kázáníčky, musíme pány s české strany pobídnouti, aby předně své vlastní soukmenovce přivedli k citu pro stát a konání povinnosti. V severočeském okrese průmyslovém v Mostě, v kraji vyssátém a schudlém, odvedli němečtí rolníci - nechci také okrašlovati machinace německých rolníků musím však konstatovati, že splnili svou povinnost - 120% kontingentu uloženého českým státním obilním ústavem, to jest, odvedli více, než český stát od nich žádal. Z Moravy bylo nám vyprávěno, že prý úřední zprávy hlásají, že hanáčtí rolníci odvedli pouze 50-60%. A v severočeském kraji průmyslovém chce československý stát přistoupiti k novým nuceným rekvisicím u německých rolníků. K tomu přistupuje ještě něco jiného: bylo zjištěno a nepokoje z hladu v posledních týdnech nesporně prokázaly, že také zásobování okresů, jež samy se nezásobují, je úplně nerovnoměrné. V prvních měsících po převratu dokonce jsme zjistili, že tehdá byly vařeny pro české menšiny zvláštní knedlíky a pečeny zvláštní brambory, že české menšiny ve všech německých okresech obdržely zvláštní příděly a byly zásobovány, zatím co německé obyvatelstvo bylo blízko smrti hladem a nemělo ničeho k živobytí. Tu krátce v jedné řeči nazval p. poslanec Udržal, vůdce českého rolnictva, v souvislosti s tím svůj vlastní národ národem buchtovým a knedlíkovým. Avšak německý národ v okrajových územích není národem buchtovým a knedlíkovým. Co zvláště v okresech, kde dnes dělnictvo podniklo několikadenní hladovou stávku, se událo, to hraničí na hrůzu. V posledním týdnu nedostali tito lidé vůbec ani kousek chleba, o dodávkách mouky není po několik týdnů ani řeči. Když minulého podzimu hospodářská rada v Blatně chtěla uzavříti dodávky s německou říši, když bylo jim dáno ujištění od saského úřadu pro zaopatřování brambor, že brambory budou dodány, tehdy byl orgány ministerstva výživy tento nákup brambor zakázán s tím odůvodněním, že tím by utrpěla prestiž českého státu. Já vám však pravím, že lidu ve východních Čechách jest úplně jedno, kdo přijde a bude je utěšovati krásnými slovy, ať jmenuje se Karel Habsburský nebo Vlastimil Tusar. Lidé chtějí žíti.

Jde to však tak daleko, že dokonce dárky z lásky, které obdrželi z Německa nebo ze Švýcarska, jsou podrobeny clu, takže chudý dělník, jehož dítě bylo ve Švýcarsku hostem, jemuž švýcarský hostitel zaslal dárek, musil odvésti za balíček ve váze 3 kg československé vládě na clu, dovozních premiích atd. 29-30 Kč. A za dárky z lásky, které v posledních týdnech přišly ze Švýcarska, žádal československý stát na svých drahách poplatky pětinásobně vyšší než německá říše, zrovna jako by na tom záleželo, by tento kraj byl pomalu vyhladověn. Opakuji, prosím zástupce českého lidu, aby své paní, které na Staroměstském nám. a pod. tak často řeční o bídě lidu, poslaly do rudohorského vyhladovělého kraje, abyste pochopili, že ti lidé neproklínají tam pouze společenský řád, nýbrž i stát, který je nechává hladověti k vůli své prestiži. (Potlesk něm. poslanců. Posl. Landová-Štychová: To není pravda! Byla jsem na severu 7 neděl.) Je to pravda, milostpaní! Byl jsem tam taky! (Hluk. Různé výkřiky. Předseda zvoní.) Pánové, nesmíte se diviti, jestliže tam v rozjitřeném davu - pravím to zcela otevřeně roste stále den ode dne irredenta hladu.

Pan ministerský předseda nás vyzval, abychom s ním projednali i jiné hospodářské otázky a na tom spolupracovali. Radím vám, paní, abyste se podívaly na poměry v obyvatelstvu v německých krajích průmyslových, stát utvořil fond bytový, to jest pravda. (Hluk. Různé výkřiky. Německé výkřiky: Volala na Němce "pakáž"! To si nemůžeme nechat líbit! Pane předsedo, proč nevoláte k pořádku? Volejte k pořádku!)

Předseda (zvoní): Slovo má p. posl. Patzel. Žádám, aby řečník nebyl vyrušován! (Hlasy německých poslanců: To je skandál! Pane předsedo, volejte k pořádku! To si nedáme líbit! To jen tak nenecháme!)

Posl. Patzel (pokračuje): Nemohu té paní pomoci, nebyli jsme sem posláni, abychom lhali a abychom něco zastírali, nýbrž abychom mluvili pravdu. (Hluk. Něm. výkřiky: Volat k pořádku! Posl. Knirsch [německy]: On tady mluví o hladu a ti tam nazývají nás pakáží! Neslyšíte to, p. předsedo? Hluk. Hlasy německých poslanců: Pane předsedo, což nemáte žádného citu pro spravedlnost?)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Dám si předložiti stenografický zápis, a zjistím-li, že byl pronesen výkřik, urážející některý národ, budu volati příslušného poslance k pořádku. (Německé výkřiky: Jak to mohl některý stenograf slyšeti? Vždyť stenografové to nemohli vůbec slyšeti! Posl. Kallina: Já to přece slyšel! Dotyčný pán to ani nezapírá, tam ten s bílou vestou! Německé výkřiky: My jsme ochotni to dosvědčiti! Posl. dr. Hanreich: Pane předsedo, zde jest konkretní případ!)

Posl. Patzel (pokračuje): Pánové, za to, že líčíme hlad v německých horských krajích, není třeba, aby nás některá paní nazývala pakáží. (Hlasy: To nikdo neřekl! Německé výkřiky: Ten pán s bílou vestou to řekl! To nebyla paní! My chceme, aby nejprve byl volán k pořádku!) Nechte mě jen dále mluvit! (Hluk.)

Vláda utvořila fond bytový, ale i s tímto fondem bytovým to velmi zvláštně dopadlo. (Hluk.)

Páni kolegové si stěžují, že jeden p. kolega nás nazval pakáží. To není parlamentární zvyk!

Předseda (zvoní): Už jednou jsem prohlásil, že dám si předložiti stenografický zápis, a zjistím-li, že bylo užito výroku na adresu některého národa, budu příslušného poslance volati k pořádku.

Posl. Patzel (pokračuje): Prohlašuji, že také tento bytový fond byl tak spravován, že teprve tehdá něco z toho přišlo do veřejnosti, když bylo více než 90% z toho spotřebováno, ne však v okrajových územích obývaných Němci, a že tu a tam nějaký hubený kousek připadl na naše německé obce. Já pak prohlašují, že bezplánovité, libovolné přesazování německých státních zaměstnanců, kteří jako levy hozeni byli na periferii českého státu ze chauvinistických důvodů, nemálo zvětšilo bytovou nouzi, že tito němečtí státní zaměstnanci nemohli nalézti tam, kam je, prý v zájmu státu, přesadili, bytu a musejí ležeti na ulici nebo bydliti v mizerných kůlnách. (Německý výkřik: Humanita!) O humanitě se na těchto lavicích snad příliš dlouho nemluvilo. Neutěšená situace hospodářská, o které bylo mluveno, byla velkou měrou vyvolána tím, že ve snaze potlačiti německý průmysl, nahraditi jej průmyslem českým, provozována byla hospodářská politika, z níž nyní nelze nalézti východiska. Následky toho jsou bezpříkladná nezaměstnanost, sta a tisíce německých dělníků sta a sta německých zaměstnanců, nemá místa.

Proto působí to prazvláštně, když se dnes opožděně přichází s ohlášením pojištění proti nezaměstnanosti v téže době, kdy v severních a východních průmyslových krajích Čech právě těm dělníkům toho odvětví průmyslového, kterým nedává se práce, odnímá se podpora v nezaměstnanosti, zatím co jest dosti peněz na militarismus.

Pan ministerský předseda nás o tom poučil, že dosud pramen státního úvěru téměř výlučně zůstal omezen na příslušníky a podniky českého národa. Ovšem ničeho nám neřekl o tom, že také tento pramen byl pouze velmi tenounkým praménkem, a sice proto, že následkem chování české státní správy, která podobá se zlomyslnému kridatáři, jako vejce vejci, také státní příslušníci české národnosti nemají ku svému státu dosti důvěry. (Hluk.)