To se jeví zřejmě v míru, který diktovala dohoda, jeví se tím, že myšlenka není uskutečnitelna, na níž se zakládá násilný mír, totiž Německo tak semknouti a spoutati, že se již nevzpamatuje, že musí co stát odumříti, jelikož vychází na jevo, že Evropa otrávená tímto zápachem mrtvoly i s ním by se shroutila. (Hlučný potlesk německých poslanců.)
Jen tehdy si může Evropa pomoci, když bude její hospodářství plánovitě organisováno, aby výrobků, které má, a svých vlastních zdrojů hospodářské síly úplně využila. Jen když se poštěstí, by byly veškeré hospodářské prostředky na tomto dílu zeměkoule všem národům přístupny a utvářiti zde organicky hospodářství, jen tehdy, pánové, jest možno vysvobození Evropy před hrozným osudem shroucení, které jí hrozí jejím osamocením, které jí hrozí tím, že cesty světového hospodářství, velkého světového hospodářství nevedou již Evropou, nýbrž kolem Evropy do jiných dílů světa. A jelikož toto plánovité vykořisťování hospodářských sil Evropy, plánovitá produkce neb rozdělení utvořených vymožeností potřeby jest možné jen na základě socialismu, stal se socialismus nadějí Evropy. (Potlesk něm. poslanců.) To jest první účinná skutečnost, která jej nutně přivede, a druhá jest vůle dělnictva. (Bravo!) Pánové, tato válka nezůstala bez příznaku na duševním žití dělnictva, všech proletářů, kteří ji prodělali na frontě a v zázemí, ve válečných dílnách, v továrnách muničních, v továrnách, kde byla vyráběna děla.
Nejen že to si dělníci v této válce uvědomili, nýbrž bylo jim to i dáno na vědomí těmi, kteří je učili, den co den vyráběti největší množství střeliva, co nejvíce děl, těmi, kteří je postavili do zákopů - tím vším přišli k poznání, že osud světa leží v jejich rukou.
To stupňovalo pocit síly u dělnictva, to je také uvědomilo, že chtějí-li a jsou-li sjednoceni, mohou si vybudovati nový svět, svět, ve kterém pracující lid jest svoboden a ve kterém má týž podíl na blahobytu a štěstí jako druzí.
A ještě jedno. Jest to vůle dělnictva, neopatřovati vzrůst hodnot pro kapitalismus, neboť přišli k poznání, že z této společenské jejich funkce, totiž opatřovati vzrůst hodnot pro kapitalismus, konec konců povstávají rozpory, které se pak v nových válkách objevují, v nové snad světové válce o světová zřídla a ložiska surovin, v nové světové válce snad podobné této, již jsme právě viděli.
Tato společenská potřeba a vůle dělníků, tyto dva živly, pánové, jsou nepřemožitelny a proto se stal socialismus aktuelním problémem. Ve všech parlamentech se jím zabývají a také i tento parlament bude musiti zabývati se jím s největší vážností.
Ale, pánové, socialisace, o níž pan ministerský předseda mluvil, podmíněna jest změnou vlastnických poměrů a ne jen nové vlastnické formy. A to, co v tomto ohledu v minulém t. zv. Národním shromáždění se vykonalo, jmenovitě co se týče socialisace pudy a to, co označujete za socialisaci, to není prostě socialisace (Souhlas něm. soc. demokratů.), to jest pouze změna vlastnické formy. Rozdělili jste velkostatek a opatřili jste nové vlastníky, to není socialisace a také socialisací nemohlo by býti, kdyby bylo toto uzákoněno: Velkostatek přechází v majetek státu a bude se na něm stejným způsobem jako dosud hospodařiti, ale tak, že úředníci a dělníci, kteří tam jsou zaměstnáni, stanou se úředníky a dělníky státními místo velkostatkářovými.
Socialisace podmiňuje změnu vlastnické formy a celého hospodaření a tak prohlašujeme, pánové a dámy, že požadujeme k socialisaci reformu zákona pozemkového (Souhlas něm. poslanců.), který minulé Nár. shromáždění vypracovalo. Jest nutno, aby byl opatřen zákon o závodních radách, který by se nejen jako již platící vztahoval na produkci uhelnou, nýbrž který by řídil demokratisaci závodů jak velkoprůmyslníků tak velkostatkářských. Nyní naskytá se otázka, jak se má převésti majetek ze soukromého vlastnictví do všeobecného užívání. K tomu bude nutno vydati zákon, jímž by se státu daly prostředky k provedení zabrání majetku velkostatkářů ve formě majetkové dávky.
A nyní dovolte mi, pánové, abych se vrátil ještě k výrazu, jejž zde pan ministerský předseda řekl a jenž jest z toho důvodu velice významný, protože charakterisuje okamžitou politickou situaci, ale nejen okamžitou, nýbrž i všeobecně politickou situaci parlamentu i tohoto státu vůbec. Pan ministerský předseda mluvil o tom, že tento kabinet, který se nám představil, nevylučuje žádnou stranu ze součinnosti a neodmítá jejich účast na definitivním upravování politických poměrův a vládní většiny. Nuže, to zní skoro jako pozvání všem stranám, aby vstoupily do vládní většiny. Myslím, že toto přání má každý ministerský předseda každého státu a nikdo není šťastnějším než ten, jenž má pro sebe parlament v plném jeho celku. Nuže otázka vstupu nebo toto pozvaní, jež nám bylo podáno, není potud aktuelní, pokud se snad vztahuje na nás. Přes to musí býti o tom mluveno. Neboť jestli utvoření vlády v parlamentě na základě koalice většiny parlamentních stran jest možno, to je záležitost nejen vlády, ale to se dotýká nás všech i osudu tohoto státu. A tu nutno si říci, i když tu otázku čistě theoreticky řešíme, že toto pozvání jest velice pochopitelné. Musím se ptáti: Jak jest v tomto sboru utvoření většiny vůbec možno? To není pouhý početní příklad. Není možno jednoduše tužkou v ruce vypočítat, kolik ta která strana má hlasů, sečíst je a většina je pohromadě.
Ve státech národnostně jednotných bývá otázka vlády a většiny často také obtížná a složitá; nesmírně komplikovaná a nepoměrně těžší jest tato otázka ve státě národnostně smíšeném, ve státě národností. A zde ukazuje se, pánové, že již v této otázce jeví se krise nejen parlamentu, ale i státu. Neboť volby projevily státní krisi, a vidíme-li obtíže při tvoření většiny, tak jest to jen parlamentní výraz této skutečnosti, jež dostala volbami jasný výraz. A tu je jasno, pánové, jak velikých těžkých chyb jste se dopustili, pánové, kteří jste v dřívějším t. zv. Národním shromáždění tento stát organisovali a vybudovali. - V onom Národním shromáždění Němce jste neviděli a přece jste je viděli jako předmět vašich zákonů; neviděli jste jich však jako příští účinné činitele parlamentní politiky. Byli jste ve svých národnostních záměrech panovačných cele zapředeni, když jste tento stát politicky budovali. Snad mísil se sem poněkud pocit strachu před Němci - a vy byli jste slepí a neviděli jste oněch hlubokých trhlin ve svém vlastním národě. A teď máte nadělení. Říká se, že jsou dvě možnosti: buď národnostní koalice nebo koalice tříd. Národnostní koalice - nevím, zda někdo v tomto domě vážně o tom uvažuje. Dnes na předehře jsme viděli, že je snad nemožností utvořiti národnostní koalici, protože sociálním rozpolcením v každém národě nejsou síly číselně dosti silné, aby mohly býti dosti spolehlivé. Myšlenka socialisace tak ovládá vědomí dělnictva, že je sotva myslitelno, aby mohla vzniknouti koalice mezi zástupci proletariátu a nejčistšího kapitalismu.
A tak jeví se tvoření národnostní koalice nemožným, nehledě k tomu, do jakých obtíží celý vládní aparát se dostal. Přichází tedy myšlenka koalice tříd, jak jsme ji viděli a dnes ještě v jiných státech vidíme. Koalice mezi dělníky a sedláky. O tom mnoho se mluví. Vidíme ji v Německém Rakousku, vidíme ji v Německu, ovšem jako zjevy z nouze, pod nátlakem a v okamžiku nepřekonatelných skutečností, jež ani jedné ani druhé straně nedovolují volně jednati. Ale zde se ukazuje, jak těžká byla chyba, které jste se, pánové, ve svém dřívějším Nár. shromáždění dopustili. Mluví se také o jiné možnosti třídní koalice, nejen ze sedláků a rolníků; jest ještě myšlenka, spojiti měšťácké třídy v tomto státě k vládní většině. Ale ve všech případech ukazuje se nemožnost v následujícím: Národům, s nimiž chcete se koalovati, dali jste okovy národního poddanství. Vztyčili jste svou ústavu a nad ní nadepsali jste "Nezměnitelno". Seskupili jste kolem ní tolik ustanovení, že jest těžko, ba nemyslitelno, pojednávati o otázce utvoření společné ústavy, která nám všem by byla na prospěch, dle níž mohli bychom všichni svobodne žíti, ústavy, která národům dává, co k životu nevyhnutelně potřebují a co je jim vezdejším chlebem.
Nedali jste druhým národům právo spravovati své školství, své sociální instituce (Potlesk německých poslanců.) a činíte tak z nich podanné své vůle.
Vybírám jen jednu otázku, otázku samosprávy školství. To jest v pravdě národní otázka v nejlepším slova smyslu (Hlučný potlesk německých poslanců.), jež dotýká se německého dělnictva především a nejhlouběji. Dnes, kdy myšlenka práva sebeurčení se upevňuje a celé vědomí, celé myšlení a celý život všech národů evropských ovládá, dnes jest již samo o sobě nesnesitelno pro národ, že ani o svém vlastním duševním životě nemůže rozhodovati a volně jednati. Ale ještě nesnesitelnější jest pro nás německé dělníky, že nemáme síly a možnosti, vytvořiti po svém přání ducha v našich obecných školách až k universitám, jenž má nás osvoboditi nejen z národnostní cizovlády, nýbrž také z kapitalistického a nacionalistického myšlení a jenž má v nás upevniti ducha opravdového světového občanství. Nemáme možnosti uplatňovati svůj vliv ani v nejmenším, v jakém duchu naše děti, naši učitelé mají býti vychováváni, v jakém duchu naše university mají vyučovati, béřete nám právo, béřete nám nejnutnější pro náš duchovní život! Pánové, my vstupujeme do této sněmovny a vy házíte nám provaz kolem krku. Ujednali jste jednací rad, který nemá sobě rovna v celém světě. (Potlesk něm. poslanců.) My, sociální demokraté, nejsme přátelé obstrukce, my jsme tento prostředek vždy odmítali, ale to zde není jednací řád, jenž byl by s to obstrukci zameziti, nýbrž sesměšňuje parlament před celým světem! (Výkřiky německých poslanců). Nejsme pro obstrukci v žádném parlamentě. Potírali jsme ji v starém parlamentě a já veřejně prohlašuji, že bychom ji potírali v zájmu praktické práce pro lid, pro dělnictvo co nejrozhodněji s Vámi, a učiníte-li opatření, jež mají zameziti, aby byl parlament zneuctěn scénami, jaké jsme prožívali v starém rakouském parlamentě, pak máte i naše srdce, pak jsme s Vámi. Ale s tím nemá jednací řad nic společného. V tomto jednacím řádě jest vyloučena každá možnost iniciativy pro každého poslance, který nedá se vláčet na provaze za vládou. Dali jste nám provaz kolem krku a zřídili jste inkvisiční výbor, který jednoduše sprovodí se světa každý návrh, odporující Vašemu systému národnostní vlády. Víte, co tímto jednacím řádem vyslovujete? Tím říkáte, že odmítáte jednou pro vždy a pro všechny časy s ostatními národy tohoto státu o tom vyjednávati, jak tento stát vybudovati, aby všichni národové zde se cítili šťastni.
Pánové! Ujednali jste jazykový zákon. Jsme pro to, aby byla určena pravidla určující užívání jazyka v úřadech, u soudů atd., ale tento jazykový zákon není upravením, nýbrž diktátem. (Souhlas německých poslanců.) A pak jste tento zákon utvořili tak, že stal se ohrožením, zkrácením nejen jazykových, ale i hmotných práv německého občanstva tohoto státu! (Hlučný potlesk německých poslanců.) Ještě za jiné příležitosti bude o tom řeč, (Výkřiky německých poslanců.) jak zacházeli jste s německými dělníky, německými zaměstnanci, německými úředníky, jak jste je trestali, z jejich míst vyháněli nebo přesazovali jen z toho důvodu, protože v době, kdy Vám nebylo právně přiřčeno ještě území námi obývané, zasazovali jste se tenkráte o práva sebeurčení pro svůj národ.
Pánové, vzpomínám slova Ibsenova v "Rosmersholmu". Tam je disput mezi dvěma osobami. Jedna z nich praví: "Zde v tomto domě visí se v lásce na mrtvých." "Nikoliv" odpověděla druhá, "naopak: Zde věší se mrtví na tento dům." A na tomto domě, jejž jste si utvořili, věší se mrtvé Rakousko (Hlučný potlesk německých poslanců. Odpor českých poslanců. Hluk.), to staré Rakousko se všemi svými špatnostmi, se všemi svými pronásledováními, se všemi svými nepřirozenými pudy, proti nimž tak prudce jste bojovali.
Ale, pánové, dovolte mi, abych se vrátil v této souvislosti ještě k jednomu slovu p. ministerského předsedy. Pan ministerský předseda odvolává se ve své polemice, tuším, proti našemu prohlášení, týkajícímu se našeho stanoviska k volbě pana presidenta republiky, kde jsme polemisovali proti způsobu, jímž tento stát vznikl, a odvolává se na to, že tento stát byl od dohody uznán ještě během války a potom po válce. Ano, zdá se mi nyní, že v tom něco leží, co má pro politiku českého národa mimořádnou důležitost. Neboť když se někdo dovolává na vůli dohody, přiznává, že vlastně základ vzniku tohoto státu leží mimo stát a ne v státě samém. (Výkřiky německých poslanců.) A pánové, říká se ještě jedno, totiž toto: V problémech, jež přicházejí k diskusi, nejsme my, t. j. vlastně český národ, úplně volni. Neboť je-li tomu tak, že právě váš stát existuje tak, jak existuje z vůle dohody, který vším způsobem vázán jest pařížským násilným mírem, tak povstává pro vás nucená situace, jako pro nás. Neboť kdybyste nás i chtěli propustiti, kdybyste chtěli říci: odhlasujte si, kam chcete jíti, ano vyskytly se zde takové hlasy u vás, tož ani byste toho vůbec nemohli učiniti. Jste tedy právě tak spoutáni jako my. (Výkřiky německých poslanců.) Víme, že právo sebeurčení národů není věcí Čechů a Němců, nýbrž evropskou otázkou a my němečtí soc. demokraté jsme si úplně vědomi, že pokud tento násilný mír zůstane v platnosti, pravděpodobně v tomto poměru zůstaneme, v němž se nyní nalézáme. Ale hned také připojuji: My jsme úplně přesvědčeni, že odstranění tohoto násilného míru jest historickou nutností, která bude vyplněna a která se vyplniti musí, poněvadž pod ním ani vy a my bychom v míru zíti nemohli, nýbrž ani národové celé Evropy. (Výkřik něm. poslanců.) Pravím, pánové, nebyl bych tak mluvil jako pan ministerský předseda. Neboť to znamená, že jste také osud tohoto státu (Výkřiky německých poslanců.) spojili s osudem násilného míru Versaillského a St. Germainského a na udržení moci panské třídy dohody. Jak bude, pánové, jestliže tento násilný mír - a to není žádná utopie - jednoho dne se rozlomí (Souhlas něm. poslanců.) a jestliže zřítí se s tak velkým uměním udržovaná, jak to dnes vidíme, moc států dohodových. Co potom přijde, nevím, ale pravím: Kdybych byl Čech a nevězel v úzkém prostoru vašeho oboru pojmového, jak se bohužel často z rozličných okolností stává, tázal bych se jako Cech: Nebylo by to mnohem výhodnější, nebyla by to mnohem jistější budoucnost tohoto státu, vybudovati jej na míru a společné vůli všech národů, kteří tento stát obývají? (Hlučný potlesk něm. soc. demokratů. - Posl. Myslivec: Proč jste tak nemluvil ve Vídni?) Mluvím, jak jsem mluvíval ve staré sněmovně, a kdybyste nevězeli v úzkém prostoru a maličkostech svého rozumu, musili byste vědět, jak se sociální demokraté v starém rakouském parlamentě o této otázce vyslovili. Stav jest takový: Tento mír Versaillský a St. Germainský nerozřešil evropského problému. (Souhlas německých poslanců.) on všechny problémy, které se naskytly válkou předchozím vývojem, jen znásilnil. A nesmíte zapomenouti, pánové, že tento stát není ostrovem, jehož by se nesmělo nic dotknouti, co se venku ve světě děje, že konec konců postavení tohoto státu především určuje se vývojem poměrů v celé Evropě mimo tento stát. A musíte tu uznati, že kamkoliv pohlédneme, není nic definitivně, nic neměnitelně ve světě stanoveno, že všechno je v pohybu, ano ještě více, že všechno je v povstání. Co jest tento násilný mír? Není ničím jiným než obnovou starého systému násilí, spočívajícího na kongresových aktech z r. 1815 a na prvém Versaillském míru z r. 1871, založenou na míru v St. Germain a ve Versaillech 1920. Nový systém násilí vystřídal starý, a jako ony staré systémy zřizovaly říše k tomu účelu, aby tyto násilné systémy udržely při životě, tak také tento nový násilný mír založil takové říše, jaké jednak vidíme v našem velmi nemilém sousedství, a tato říše jest Polsko.
Pánové! Nepochybujeme o tom, jakému účelu má sloužiti. Jistě nebyla to láska ke svobodě a k právu sebeurčení národa polského, co dovolilo německému Kaiserismu rozpoutati válku proti Rusku. Bylo to pokrytectví, ničemná proradnost, když císař Frant. Josef a císař Wilhelm ve svých manifestech odůvodňovali vpád do Polska úmyslem osvoboditi Poláky. Ale bylo to také velmi málo lásky k svobodě polského národa, co přimělo dohodové velmoci, aby zřídily polskou říši. (Souhlas německých poslanců.) Její zřízení mělo dvojí ucel: Býti hradbou proti vybudování panství proletariátu a rolnické třídy v Rusku... (Posl. Myslivec: Židovská vláda!) Ano, ano, to je celé vaše vědění!
Dále měla úkol, aby byla hradbou západoevropského kapitálu proti proletářské revoluci východu a zároveň hradbou proti Německu. V tom jest nám jasno. A nyní máte toto Polsko a nyní vidíte je jako imperialistický stát ve válce směřující k porobení ukrajinského národa a zničení práva sebeurčení v Ukrajině. A co se děje na Těšínsku a ve východním Slezsku, to víme všichni a jak Češi tak i Němci, kteří toto území obývají, dnes až do krve jsou týráni, ze svých domovů vyháněni, jak Poláci vražděním a zabíjením proti Němcům i Čechům postupují v tomto území, v tom projevuje se charakter tohoto kapitalisticko-imperialistického státu. (Bravo!) A tak zanáší tento násilný mír stále nebezpečí války úplně bezprostředně na hranice tohoto státu. Ale poněvadž tento násilný mír ve skutečnosti směřuje proti znovuvybudování Německa v otázkách hospodářských, sociálních a kulturních, probouzí a posiluje tam reakci. A poněvadž ohrožuje revoluci ruského proletariátu a rolníků polskými žoldáky dohodovými, znovu povolává se na světové jeviště Brusilov, o němž nevěřím, že jest bolševik, který dnes v Rusku vystupuje v úloze Napoleona. (Hlasy: Kde jsou polští dělníci? Kde je Daszynský? Proč se tam nedělá pořádek?) Ponechávám vám, abyste se s panem Daszynským vyrovnali!
Jaký jest nyní výsledek? Že tento násilný mír právo sebeurčení znásilnil a ještě nyní stále znásilňuje kolem nás v celé Evropě. A od této zrady na právu sebeurčení hrozí demokracii Evropy smrt. Neboť vše, co se nyní děje, jest tímto násilným mírem rozvráceno, jest to všeobecné ohrožení demokracie v celé Evropě a to velmi blízko tohoto státu! (Smích.) Pánové, to není k smíchu. (Souhlas něm. poslanců. Odpor. Hluk.) V tomto státě jsou lidé, jimž jest jedno, zda jest demokracie či monarchie, a vím, že také český národ není prost proudu k reakci, který v něm působí právě tak jako svého času v Německu. A jako tato zrada na právu sebeurčení jest ohrožením a nebezpečím pro celou Evropu, tak stala se také ohrožením a nebezpečím demokracie v celém vašem státě. Neboť co se stane, jestliže se objeví nemožnost vybudovati jak národnostní tak třídní koalici? Z toho plyne, že ať kdokoliv na tomto místě sedí - nepřál bych si, aby to byl Tusar - nikdo nemůže vybudovati schopnou parlamentní většinu, opírající se o parlamentární strany. A tu buší venku na dvéře této budovy ještě jeden mrtvý starého Rakouska, jest to § 14. Kde pak jest demokracie? Budete nešťastným národem, dokud nepochopíte, že demokracie jest možna jen mezi rovnými, ne však mezi pány a sluhy.
Co chci, jest toto: Znám dějiny vašeho národa. V starém rakouském parlamentě pracoval jsem se svými soudruhy vedle vás 10 let. Vím, většinou jest váš národ demokratický, svobodomyslný, pokrokový; a kdybych to nevěděl z dějin a z práce, kterou jsem podnikal po léta se soudruhy českými společně pro blaho proletariátu, tož ukázaly to volby, volby, které ukázaly většinu těch, jež se z národa ke svobodě, pokroku a demokracii hlásí. A co nyní chci, jest objasniti vám, jak intimní, úzké a nerozlučitelné spojení jest mezi demokracií, svobodou a právem sebeurčení národů. (Potlesk něm. poslanců.) Nepochopíte-li toho, pak je váš stát a vy s ním jste nešťastni. (Potlesk německých poslanců.) Ovšem bylo to vždy tak v dějinách, jen zmatky a omyly přivádějí národy k poznání. (Hlas: Jak jste mluvili ve Vídni? My víme, co jest Herrenvolk! Hluk.) Ano, je-li vaše všechno vědění jen slovo "žid" a "Vídeň", mám pro vás jen politování. Ale jest ovšem možno, že tomuto zákonu, totiž že jen omyly a zmatky k poznání přicházíme, že tomuto zákonu nejen národové, nýbrž i třídy podlehnou. Jestliže dnes zavzněl tichý jásot v tak mnohých srdcích nad jakýmsi rozporem a roztržkou, které se v dělnické třídě každé národnosti vyskytují, jak na vašich i našich lavicích, chtěl bych vás varovati před tím, abyste se neradovali nad tím, kdyby ať dnes či v budoucnosti měl přijíti k veslu. V tom se však shodujeme a budeme shodovati ve vůli i cíli, připravovati svobodu dělnické třídě a vítězství socialismu. (Potlesk soc. demokratů.) V tom však máme jasné přesvědčení: Ať se zde utváří věci jakkoliv a jakkoliv též politická situace, která může v nejbližší době v tomto státě vésti k otřesům, které snad právě proto jsou nutny, aby poučily národy, a i kdyby tento stát a tento parlament ve zmatcích a krisi se měl sřítiti, opakuji, my němečtí sociální demokraté jsme si úplně vědomi, že máme na půdě tohoto státu a tohoto parlamentu povinnost, vyplniti své revoluční úkoly, které na tuto část, na tuto půdu připadají.
A my nebudeme blouditi v plnění
této úlohy, poněvadž jsme ve všech svých činech, rozhodnutích
a práci vedeni láskou k německé dělnické třídě a vřelou láskou
k proletariátu celého světa. (Hlučný potlesk soc. německých
demokratů.)