Člen N. V. Zyka:

Z vývodů zde přednesených je patrno, že největší překážku urovnání polsko-českého poměru jsou Poláci sami. My vůči Polákům ukázali jsme vždy největší povolnost a obětavost, ale nadarmo. Poláci z východního Slezska nechtějí, jak patrno, upustiti od původního svého stanoviska, že celé východní Slezsko musí patřiti jim. Oni prohlašují, že celé území je součástí polské říše, a svým mobilisačním rozkazem postavili se vlastně mimo dosavadní dohodu, která se s nimi stala a s tím vlastně vůči nám stojí na stanovisku censuss beli. My za těchto okolností můžeme sotva dále s nimi vyjednávati. Nezbývá nic jiného, než abychom dostatečně silnou posádkou vykonávali tam takový vliv na ně, by při nejmenším, než Dohoda se svým vojskem přijde tak daleko a bude moci dotyčná území obsaditi, zajistiti si pro nás celé uhelné revíry a aby zajištěna byla za každých okolností dráha Severní až do Bohumína a dráha Košicko-bohumínská. Tyto dráhy musí býti v naší moci již proto, poněvadž jinak nemůžeme ovládnouti uhelné revíry, aniž svoji moc vykonávati na Slovensku. Slovensko ztěží se dá ovládnouti, nebude-li nám patřiti východní Slovensko, to prosím, abychom nikdy nezapomněli. Ale ono se nedá ovládnouti jinak ani hospodářsky, neboť hlavní dráha, která nás spojuje se Slovenskem je a bude vždy dráha Košicko-bohumínská. A za druhé musíme býti pány nebo majiteli celého uhelného revíru karvinsko-ostravského, máme-li míti náležitý vliv v této důležité oblasti nejen vůči Slovensku, ale také vůči sousednímu Polsku a vůči našim vlastním zájmům. Neboť co znamená uhelný revír této pánve, bude vám všem zajisté dobře známo. Kdybychom jen na 14 dní ztratili těžbu uhlí, nemůžeme si ani představiti, jakou hospodářskou katastrofu by to pro nás znamenalo. My dnes na celém Těšínsku máme zásoby jen na několik dní. Jakmile bychom cíle svého nedosáhli, musili bychom potraviny pro nejméně 180.000 průmyslových dělníků tamějších opatřovati cestou kompensace, jak zde zcela správně bylo řečeno. Pozbudeme-li vlivu za uhelnou těžbu, pozbudeme také svého vlivu na tuto kompensaci. Já bych se velice přimlouval, aniž bych se chtěl obírati tím, co přednesl p. kolega Němec, abychom možné veškeré síly soustředili v Ostravě a okolí, abychom měli tam tolik vojska, kolik je nám za daných okolností jenom možno. Ty obavy ponechávám pro budoucnost, poněvadž jsem přesvědčen, že počet milice v jednotlivých státech bude předmětem jednání na mírové konferenci, aby jednotlivé státy upravily si poměr branné moci navzájem, a aby tím poměr ke spolku národů bylo možno náležitě kontrolovati. Proto bych nikdy nechoval obavy, když našemu novému státu v zájmu udržení pořádku, vlivu a moci na Slovensku jde o její zajištění, pro něž nutno uchovati větší část armády. (Výborně!)

Posl. Staněk:

Velectění pánové! Promiňte, že jen několika slovy chci se dotknouti věci, která nyní jeví se systematicky. Já vám řeknu upřímně, že všechny strany mají strach jedna z druhé, ale já vás ujišťuji, že komu by dnes napadlo použíti armády proti dělnictvu, že by to byl blázen nebo člověk, který trpí na paralysu. Já vám řeknu proč. Včera urovnávali jsme spor v jedné továrně, dělníci se vyhrnuli na ulici, potkali vojsko a to šlo s dělnictvem. Bylo by to však všeobecně v neprospěch nás všech, poněvaďž výsledek byl by ten, že bychom mohli přijíti o ovoce našeho jednání. Naši sousedé by toho využili, na jedné straně by nám něco vzali Poláci, na druhé Němci a na třetí Maďaři. Já mám informaci z cesty do Švýcar, že všeho, čeho jsme si přáli se nám dostane, ba ještě více, než jsme si představovali, ale časy jsou tak vážné, že jakousi brannou moc musíme zde míti. Na nás zde nezáleží. Je-li to milice, musí míti ale právě takovou disciplinu, jakou má řádné vojsko, poněvadž by jinak nebyla nic platná. Musí se bíti, aby se také zabránilo jistým nepokojům. Proto jsme také byli pro zvýšení platů těm, kteří ještě po nějaký čas musí zůstati ve zbrani. Já bych byl prvním, který by vystoupil, jakmile by se něco jednalo proti dělnictvu aneb jiné vrstvě, a mělo proti nim býti použito vojska.

Při druhé věci by chtěl podotknouti následující: Naše zahraniční komise podala určité noty ve Varšavě. O některých notách byl jsem zpraven a dávám presidiu na uváženou, zda by nebylo záhodno tyto noty, které byly posílány Polákům, poslati také našemu presidentovi Masarykovi, zahr. ministru Benešovi a také snad ostatním vládám dohodovým. My se po případě můžeme dostati s Poláky do konfliktu, kterému se chceme vyvarovati, ale chceme zároveň naše spojení zahraniční uvědomiti o tom, co se děje, že nás vlastně Poláci provokují, že se nechtějí ničeho naučiti z dějin, že my chceme, abychom při velkých záležitostech se nedostali do místních sporů, aby o tom byli informována cizina, která má o nás skutečně velmi dobré mínění. Jedno bych ještě ke konci chtěl konstatovati. My jsme odjeli do Švýcar ne z vlastní vůle, jeli jsme tam jednak z usnesení presidia českého svazu, jednak Národního výboru, a řeknu vám, že kdyby zde nikdo nebyl zůstal z nás, a kdyby kterýkoliv člen N. V. z vlastní iniciativy byl věc provedl tak, jak to ti páni provedli, že bychom mu byli srdečně za vykonanou práci poděkovali. Nyní jest veliký kus práce vykonán, my jsme přešli přes největší obtíže a ani jsme se nenadáli, že to půjde tak rychle a bez jediné kapky krve. Proto myslím, že musíme býti povděčni těm pánům, kteří s takovou houževnatostí vedli tu akci za urychlené provedení.

Posl. Buříval:

Já jsem velmi povděčen, že se dnes mluví o těchto věcech, poněvadž mám obavy, které vysloveny byly také delegátem ze Slezska, že jestliže se nepodaří zachytiti dráhu košicko-bohumínskou, utrpíme velkou škodu a sice, jak řečeno, nejen se tu jedná o stránku politickou, nýbrž hospodářskou, to znamená pro nás velice mnoho.

Vzpomeňte si, že před několika dny byla zde deputace důstojníků a poddůstojníků a vojáků z Radomu. V ruském Polsku jedná se nyní o to, jakým způsobem má se díti evakuace zabraných území a jest tam celkem i s rodinami 12.000 osob našich. Z těch asi 4.000 lidí, kteří až dosud byli ve vojenské službě železniční, a to pod t. zv. normou. Tito lidé k žádosti polského národního výboru musí zůstati tam ve službách a sice polských. My slyšíme, že nám dal N. V. v jiném směru direktivu ohledně urovnání poměrů na Těšínsku. Prosím presidium, aby v této věci uvážilo, zda by se nedoporučovalo začíti v tomto směru vyjednávat a sice ve směru opačném, totiž žádati rychlé odvolání těchto mužů pro naše slovenské dráhy. Deputace tato prohlásila, že jest si vědoma, že musí sloužiti dále a že její služba bude asi na Slovensku. Je to sbor mužů v síle dosti značné kol. 4.000 mužů.

Mimo to si připomínám, že pražské ředitelství má k disposici asi 3-4.000 zaměstnanců, kteří mohou býti okamžitě použiti pro službu na Slovensku a to lidí schopných. Já jsem to přednesl referentu železničního výboru a nevím, jak s tím bylo naloženo. Považuji to za přiliš důležité, aby se o tom vědělo a aby to presidium vyslechlo. Myslil jsem, že tím situace pro Slovensko bude zlepšena, jestliže tam přijde 4.000 mužů, opatřených určitou legitimací, aby mohli v daném okamžiku jménem československé vlády nastoupiti a působiti.

Posl. Prášek:

Předseda branného výboru zde měl referát, při němž měl jsem dojem, že všechno toto shromáždění úplně souhlasí s jeho názory, ale neobyčejně překvapuje, když kolega Němec nám pronesl své názory a tím více byl jsem překvapen, když názory ty byly vysloveny od osoby, ku které má všechnu úctu, od osoby takové váhy a vážnosti. Kdyby to býval řekl některý z mladších řečníků, kteří se nechají unésti temperamentem, dalo by se to vysvětliti, ale když kol. Němec zde přišel s takovým argumentem, byl jsem velice překvapen a mohu říci, že v tom momentu jsem začal pochybovati, mám-li býti pro návrh kol. Udržala a jestli by bylo lépe vojska dohodového, nyní, když kol. Němec říká, že chce se užíti vojska proti dělnictvu (posl. Němec: Řekl jsem silné armády.), pak jsem si řekl, že musí míti kol. Němec nějaký vnitřní dojem, že by bylo třeba nějakého zakročení proti dělnictvu. Jestliže on má ten dojem, že k ochraně mladého českého státu by bylo zapotřebí nějakého zakročení proti nějakému vnitřnímu nepříteli, tak jsem pro dohodové vojsko, poněvadž naše armáda proti našemu vnitřnímu nepříteli jest naprosto nespolehliva. Já jsem překvapen, že se mluví o nějakém použití vojska nebo milice proti jakémukoliv vnitřnímu nepříteli. Vždyť jest to tak hrozné slovo, že nevím, zdali vůbec se mohlo pronésti. Druhá věc, které se kol. Němec dotýká, vypadá tak, jako bychom se měli rozejíti. Nevím, co by jinak slova jeho znamenala. Má kol. Němec ten cit nebo připouští možnost, abychom se rozešli. To mne strašně překvapuje, či má to býti výhrůžka? To kdyby slyšeli naši lidé, kteří mají takovou radost, kteří všemi silami chtějí brániti náš mladý stát, musíme si přáti jen, aby takováto slova se vůbec do veřejnosti nedostala. Kol. Němec však šel ještě dále, on řekl, že toto presidium je vlastně filiálkou agrární strany. Já bych nechtěl tak frivolní výroky pronášeti. Jestliže pánové říkají, že presidium jest filiálkou agrární strany, tedy prozradím malé klubovní tajemství. U nás je opět ohromná nespokojenost a skoro odboj proti vedení strany v tom směru, že se říká, že toto presidium jest filiálkou sociálních stran. (Posl. Němec: Vždyť tam žádný není?) (a co je Stříbrný, Klofáč, atd. Různé výkřiky.) Já jen chci říci, že to svědčí o jisté nervosnosti, kde každá strana stará se přirozeně o své uplatnění. Podívejte se jen na běžné věci státní, které nejsou všeobecného rázu a podívejte se jen na dosavadní zákony a nařízení. Vidím zde, že debaty vedou jen strany socialistické a že všechna nařízení a zákony jsou hlavně ve prospěch těchto stran. Nyní se nám najednou přijde s takovými věcmi. Já říkám, my nechceme vyvolávat žádné prudké debaty, ale prosil bych, aby se takovým zostřeným tónem nepokračovalo. Já, jak jsem řekl, uznávám, že jest tu jistá nervosnost, my jsme pro svolání personální komise a byli bychom sami takovou navrhli, kdyby se to nebylo učinilo, poněvadž nejsme u pramene jako vy a nemáme dobře možnost vše kontrolovati. My máme tu obavu, že se místa obsadí těmi, kteří jsou jejich straníky a že celá vrstva českého národa ohromného významu by zůstala bez zastoupení, poněvadž se fušovalo po straně a v tom ohledu se vyslovujeme pro personální komisi, ne že bychom tam pro nás něco dělali, my na tom nic nemáme, my však budeme zde moci jako nestranný činitel působiti, poněvadž straníky v tomto ministerstvu nemáme, a chceme v té personální komisi hrát úkol nestranného a který se podívá na kvalifikaci a charakter uchazeče. My jsme pro tu personální komisi, aby nemohly vlastní strany si tam dávati své straníky, poněvadž my si nepřejeme míti úředníky straníky, nýbrž úředníky kvalifikované, zdatné a nestranné.

Dr Bela:

Prosím, aby mi bylo dovoleno několika slovy vám vylíčiti, protože přicházím bezprostředně ze Slovenska. Přišel jsem sem včera večer a proto jsem s to. Jsem nejlépe informován, neboť jsem všechno prodělal osobně, co se tam dálo od 31. předešlého měsíce. Napřed budiž mi dovoleno, abych vyslovil souhlas s návrhem, aby na Slovensko byla vyslána branná moc. Nezáleži na tom, jak se to jmenuje, nebudeme s tím dělat politiku, neboť dnes na to nemáme čas, ať je to vojsko nebo milice, nebo stráž, nechť je to jen síla, o kterou my Slováci se budeme moci opříti. Činíme nyní teprve prvé kroky, protože jsme ještě dosud nemohli žádné kroky učiniti bez exekutivy, neboť bez té je vše jen na papíře. Dokud nenastanou na Slovensku jiné poměry, dokud nebudeme míti moc, abychom mohli dáti své vůli důraz, je zbytečno o celé záležitosti promlouvati. Dovolujeme si upozorniti vážené shromáždění na okolnost, že smýšlení na Slovensku jest růžovější, než si představujeme. Slováci jsou Vám zavázáni díkem za vaše smýšlení, jsou nadšeni pro český společný stát. My tam máme však organisovaný veliký sbor pracovníků, čítající nejméně 200.000 hlav vzdělaných, inteligentních lidí, který životním cílem je vyvinouti agitaci proti československému státu. Živel úřednický na Slovensku začal agitovat mezi lidem slovenským tím způsobem, že staví nesprávně otázku k tomu československému člověku. Chceš býti pod Maďarem nebo pod Čechem? Otázka tato jest nesprávná, poněvadž nemůže býti řeči o tom, že by mohl býti Slovák pod Čechem, pod Maďarem, t. j. přirozeně něco jiného. Když svitla na Slovensku svoboda, tu chytili se naši lidé myšlenky české, poněvadž jen v ní viděli svobodu. Našim lidem se opět zejména se strany úředníků řiká: Když nechceš být pod Maďarem, nemusíš být pod Čechem. Vždy jsou dosti silný. Vždyť je nás 5 milionů. Dříve ovšem bylo jinak, dříve dle úřední statistiky bylo nás jen 1.800.000. Vypočítává se tomu našemu lidu, co všechno na Slovensku jest a říká se mu: Ty buď volný! Aby těch 200.000 exponentů maďarismu mohlo dále na Slovensku zůstat, poněvadž když by slovenský stát byl neodvislý, všech těchto 200.000 aneb snad 500.000 exponentů by pak mohlo na Slovensku vyvinovati vliv. Tito úředníci odrodilci jsou naši tyrani. Když přijde Slovensko do správy státu československého, a když tam přijdou čeští úředníci, tu ovšem bude ohrožena jejich existence a politické poslání maďarské a ohrožen bude vliv Maďarů na Slovensko. Tomu musíme čeliti. S velkou prací agitovalo proti těmto 200.000 asi 200-300 lidí. U nás je nemožný stav. V každém slovenském městě, kde uřadové poslouchají Maďary, slovenské národní výbory nemají ovšem žádné moci. Ovšem nemohly zabrániti, aby se u nás nadšení nevyvolalo. Ať žije svoboda! A vyháněni byli Židé z krčem a jiných podobných věcí se stalo více. Je nebezpečí, že přijde do budoucího státu československého náš lid s jakýmsi ostnem v duši, lid tam nebude míti důvěru v budoucí formaci. Jest třeba, aby v našem lidu byl vzbuzen úsudek, že Českoslotenský stát bude jiným, než to bylo dosud, jinak to tude jakési Alsasko-Lotrinsko. To bude ovšem trnem v těle maďarském. A protože oni se budou všemožně starat, aby v našem československém státu byla vyvinuta agitace, aby tam nenastal pokoj a klid. Je třeba dáti tam síly a vědomí mezi lid. Neračte zapomenout, že ještě asi milion našich lidí neví ničeho o státu československém, že tam slovenské národní výbory jsou v rukou maďarských. Jsou to všechny stolice od Staryše, Spiše, Zemplína, Užhoroda až k Marmaroši. Tam nevědí o československém státu a o národním výboru nic. To učinil úřední aparát s názvem Národní rady slovenské, který psal Národnímu výboru dopis, že nemá s ním co činiti, že lid náš si nepřeje býti s Čechy. Košice jest střediskem toho a pokud nemáme odtud postup na východ, nevykonáme ničeho. S 50-60 muži neb četníky se nedá působiti na tak velkém teritoriu jako jest Slovensko. Na Slovensku není to tak, jak si to v Čechách myslí. Na Slovensku čeká těžká práce a proto nesmíme býti lehkomyslní. Musíme býti si vědomi těžkosti této práce a musíme vykročiti co nejrychleji, abychom lid slovenský od příslušenství k Československému státu nezdrželi. Musíme hledět k této akci, jsou to naši protivníci a ti mají dosud velkou moc. (Výborně! Potlesk.)

Posl. Slavíček:

Já dovoluji si vysloviti za svou osobu a za svoje přátele mínění, že jestliže se musí dojíti k obsazení oblasti našeho státu Československého, bude lépe jej obsaditi vojskem našim a nesmíme čekat, až přijde ententa sama a bude sama posílati své vojsko, o kterém nevíme, jaké bude činiti požadavky a co bude činiti a jsem přesvědčen, že když dojde k definitivnímu rozhodování o míru, a přiřkne se určitá oblast, není vyloučena možnost, že budeme vojsko své potřebovati nejen na Slovensku, nýbrž po případě proti Polákům, aneb v našem uzavřeném území jak na Moravě tak v Čechách. Mám za to, že všichni moji přátelé budou souhlasiti, že jsou pro ozbrojenou moc Československého státu, zejména když jeví se takové nebezpečí. Ovšem jiná jest otázka, o které se zmínil kol. Němec a tu bych prosil, aby bylo uváženo, že se jeví určitá nespokojenost, v některých vrstvách nad starým rakouským militarismem, aby nebyl opakován, aby, když nějaký důstojník nebo šikovatel dostane moc nad některou četou nepočínal si jako za starého rakouského režimu.

To nemůže být žádným povzbuzením k dobrovolnému přihlašování, když ku příkladu dobrovolně přihlášení konají službu od 1 hodiny jednoho dne do 1 hodiny druhého dne a odpoledne pak místo aby bylo jim dovoleno po vykonané službě si odpočinouti a věnovati se svým záležitostem, přikáže jim dotyčný velitel přijíti ve 4 hodiny k rozkazu. Tu jest pochopitelno, že nadšení, se kterým se hlásili, mizí. Navrhuji v této věci konec debaty a prosím, aby bylo uloženo brannému výboru, aby do příští schůze přišel s určitými návrhy. Já bych si představoval, aby bylo postupováno, jak se stalo již před rokem anebo před dvěma lety ve francouzské armádě způsobem nejdemokratičtějším, kdy zejména předáci dělnictva byli povoláni do kruhu armády francouzské, kde jim bylo vykládáno o bojích politických apod., aby dále byli jmenováni z kruhu dělnictva inteligentní lidé, důstojníky, kteří mají zkušenost a dovedou s lidem zacházet lépe, než některý 19-letý hoch, když komanduje. My máme úctu ku vzdělání, ale musíme také počítati s psychologií lidu. Prosím, aby branný výbor vzal tuto záležitost za svou.

Předseda dr Kramář:

Jsou ještě někteří řečníci zapsáni, ale zatím přečtu telegram, který sem právě došel. Telegram tento je adresován na českou národní radu a uvádí se v něm, že 25. střelecký prapor obsadil v Uherských ležící olejové prameny a žádá, aby bylo ihned v neporušeném stavu vrátiti právě tak, jako prý maďarská vláda respektuje majetek cizích států. To jsou prameny olejové, o kterých již bylo referováno a které byly pro nás zachráněny. Slovo má dále pan Hampl.

P. Hampl:

Pokud se týče návrhu na zřízení personální komise, neběží tu o presidium, ale běží o to, aby byla místa obsazována na základě řádného konkursu. To jest ovšem nyní těžko provésti, ale můžeme aspoň žádat, aby obsazení úředních míst bylo v úředních listech vyhlášeno. Ovšem že považujeme obsazení toto za provisorní a očekávám, že se při tom bude jednati s objektivitou. Jest však dobře, aby zásada ta byla vyslovena. Chtěl jsem se také zmíniti o tom, co bylo předmětem debaty a co se týká branné moci. Já jsem členem branného výboru a zastupuji tam socialistické stanovisko společně se svými kolegy. Pan posl. Prášek uvedl některá hlediska, ze kterých máme vycházeti. My při nejkonciliantnějším posouzení věci v branném výboru souhlasíme v tom, že nyní momentálně pro daný úkol jest třeba určité síly moci branné, ale my považujeme tento stav za přechodný. Většina stran se shoduje v tom názoru, že příští branná soustava státu československého bude soustava miliční a sice nejmodernějších názorů, neboť jsme se přesvědčili o strašlivých účincích dosavadního militarismu a jistě se všichni jako stoupenci demokratických názorů stavíme proti němu. Dále musím protestovat i proti názoru, že všechno, co se dosud v Národním výboru stalo, bylo čistě jen ve prospěch stran socialistických, neboť když přecházíme z doby absolutismu a činíme určitá uvolnění, neděje se nic více, než že se otvírá pojišťovací ventil. Uvolnění zákonů o militarisaci dělníků není žádnou koncesí, neboť i v tomto ohledu jedná organisace dělnictva s organisací zaměstnavatele a při tom hledáme určité cesty, abychom došli k uspokojivému vyřízení. To jsem chtěl konstatovat, že se neděje žádná koncese.

Posl. Udržal:

Některým pánům se zdá, že se armáda poměrně málo demokratisuje a modernisuje. Poukazuji k tomu, že armáda dnes jest v rukách sokolských jednot a dělnických jednot tělocvičných, že nejvyšším vojenským správcem Československa je starosta obce sokolské, že místním velitelem je bratr dr Vaníček, že jeho náměstkem je pan Humelhans, starosta dělnických jednot. Copak chcete ještě více? Já jsem také starosta Sokola, byl jsem degradovaným důstojníkem a žádný přítel militarismu, ale jak věc jest v této době, dá se slabými silami docíliti více, než za dva měsíce silnými. To si musíme uvědomiti, že čerstvou prací dohoníme všechno. Základní idea našeho lidu jest radost a z toho vyplývající láska. Nemůže u nás dojíti k žádnému většímu rozvratu, i kdyby se někteří pánové o to starali, poněvadž to by byla jen episoda, protože základ u nás je jen všeobecné štěstí. U Němců tam je základ jiný, tam je neštěstí, rozvrat, zoufalství a stesk. Toho musíme využitkovat, abychom se zmocnili toho, co nám náleží, a to nemůžeme jinak než silou, poněvadž se již žádné zázraky nedějí. (Výborně!)

Předs. dr Kramář:

Dovolte mi, abych také k této věci několik slov pronesl. Zde se jedná o velice důležitou věc, o které mluvil kolega Zyka. Myslím, že to není nic politického. Já mlvil jsem ve Švýcarsku s Poláky, velice mnoho mluvil jsem s jejich oficielními zástupci. Poláci byli jako vždy velice dobré vůle v rozhovoru a říkali, abychom to nechali všechno tak, že až budeme ustanoveni jako stát, že pak si všechno uspořádáme přátelsky. To nám proklamovali dříve a to nám stále opakují, ale de facto dějí se nejstrašnější věci. To co udělali na Těšínsku, dle mého soudu přímo vyzývá. Odváděti i hroziti vojenskými tresty našim lidem, kde oni se sami zavazují, že to bude pro náš kraj, to přestává všechno. Proti tomu neplatí žádné protesty. Prostě postavíme se jim a teď to zkuste. To je jediná možnost. Žádnými rozhovory se nic neudělá. Musíme upřímně říci, že dohoda jest praejudiciální, že by to vypadalo tak, že bychom a priori něco slevovali. Tak dohoda vlastně platí jen, pokud se dodržuje u nás, ale na druhé straně, když se nedodržuje se strany polské, můžeme říci: Když to nedodržujete vy, neplatí to i u nás! To je věc, kde se nedá ustoupiti. S Poláky musíme býti velice opatrní. Poláci nám nadělají ještě tolik věcí, že budeme míti co dělat, abychom je dobře spolykali. A sice na východě oni nám mohou takovým způsobem zkomplikovati poměry na Rusi, že z toho může býti největší nebezpečí pro slovanskou svobodu. Nebudu věc dále rozkládati, řeknu to docela otevřeně - zde jsou věci, se kterými se musí jednati na jedné straně velice opatrně, ale na druhé straně musíme míti svůj prach v suchu.

Právě tak jak jest možno, že budeme míti přimé železniční spojení přes Slovensko ven do Ukrajiny, resp. do Ruska, to jest největší věc, co máme. Proto musíme na každý způsob hledět, abychom se dostali co nejvíce na východ, abychom měli tam přímo spojení na Rumunsko, poněvadž jen tím způsobem se zabezpečíme proti tomu, co nám chtějí udělat na severu se svým průmyslem. My nesmíme záviseti na dráze, která jest proti trati polské vystavena. Udržení trati Košice - Bohumín jest nejdůležitější úkol naší železniční politiky. Toho si musíme býti vědomi. Musíme proto schvalovati tento rozhodný tón, kterým se odpovídá na poslední odvod našich lidí. V těchto věcech nesmí se žádný stát ukázati slabým, jinak to prohrajeme. Prosím kol. Němce, že tyto obtíže mají mne k tomu obranné prostředky. Já vám řeknu, jakého systému já jsem přítelem. Já jsem pro obligatorní skautství a sokolství a pak můžeme míti milici jako nikdo jiný. (posl. Němec: O tom se dá mluviti.) Jestliže my v našich mladých lidech dovedeme rozvinouti a utvrditi vlastní disciplinu, a na druhé straně iniciativu, něco takového, čemu říkají Rusové "nachodčivost". Budeme v situaci přiznivější, budeme mít bez dlouhého cvičení armádu, jako nikdo jiný, poněvadž český voják je nejlepší voják. Musíme míti ale také poddůstojníky, abychom měli kádr pro budouomost. O tomto problému jsem v kriminále mnoho přemýšlel, ale pro dnešek nemůžeme milici míti, pro nynějšek musíme vzíti, co tu jest, musíme býti rádi, že se hlásí dobrovolně. Když řeknete, že jest třeba, abychom si zajistili Slovensko anebo naše německé území, budeme míti dobrovolníky, kteří půjdou s největší radostí. Ovšem souhlasím s kol. Slavíčkem, že duch musí býti jiný a že musíme hledět, abychom do něho dostali to báječné, co je v naší československé armádě, totiž tu dobrovolnou disciplinu. Pánové, co tam dělali lidé, kteří byli dříve obyčejnými inženýry a profesory aneb lidmi bez vysokoškolského vzdělání, to byly pravé zázraky, ale to dělala ta disciplina. Jeden důstojník se tam třikrát opil a musil proto z armády. To je úžasná disciplina. Proto oni působí takovým způsobem, že jest to radost poslouchati.

Kolega Němec může býti zajisté spokojen a bude jistě s námi souhlasiti, že v této době jest jen třeba, abychom měli armádu a disciplinu. (Posl. Němec: Ale ne pořád tu armádu upravovati.) Vždyť jsem vám řekl, že chceme pro budoucnost. Já chci říci ještě jedno. Dohoda jest ochotna sem vojsko poslati, ale já souhlasím s tím, kdo to řekl, že bude lépe, když my to sami obsadíme, poněvadž pak budeme docela imponovat a bude to míti význam zejména pro naše lidi na Slovensku, když uvidí Slováci naši vlastní sílu, oni uvidí, že přišel již konec, aby jim poroučeli Maďaři a musíme vypadati tam docela jinak, než když tam bude zaváděti pořádek ententy.

Dr Rašín:

Já chci jen říci, že v Matinu byl uveden interview s dr Benešem, ve kterém vysloveně říkal, že my obsadíme Slovensko a západní část Uher a že přerušíme toto spojení. Pomocí těchto interviewů on často vyslovoval, čeho si venku přejí, poněvadž to spojení není dosud v pořádku a jest přes Prešpurk přerušeno. Myslím, že to měl býti ve skutečnosti pokyn.

P. Bechyně:

Jedná se o otázku polskou, resp. polsko-českou, o Těšínsko. Ze sdělení presidia vyznívá energický tón v v energických krocích, kol. Zyka žádá obsazení určitých míst. Jest nálada, abychom zakročili snad, bude-li třeba i vojskem, a to byl by zárodek ozbrojeného konfliktu mezi Československou republikou a Polskou. To jsou věci příliš dalekého dosahu, než aby o tom rozhodovalo presidium samo. Vím, že presidium vyslalo expedici na Slovensko bez svolení N. V. a my musili jsme se spokojiti jen s referátem. To jsou věci tak důležité, že považuji za nutný návrh, kdyby mělo k jakýmkoliv branným krokům aneb expedici dojíti, aby presidium učinilo příslušný návrh Národnímu výboru v plenu, aby se o něm dala provésti debata a přinésti rozhodnutí.

Předseda dr Kramář:

Dovolil bych si poznamenati, že by to bylo ještě nebezpečnější, než tam posílati vojáky. Kdybychom o té věci mluvili takovým způsobem jako dnes mluvíme mezi sebou, a kdybychom mluvili tak veřejně a řekli: My tam a tam posíláme expedici, jest to velice nebezpečné. Já jsem nevycítil z řeči kol. Zyky, že bychom to chtěli hnát k nějakému konfliktu. Jak poměry jsou jistě Poláci mají postavení takové, že k nějakému konfliktu to nepoženou, jejich postavení mezinárodně nejhorší, nikdo nemá tak špatné postavení, poněvadž oni hráli na všechny strany. Já řeknu toho příčinu. Naši nevzali ani jediný krejcar od Dohody, ani na své Legie, a to o všech ostatních nemůžeme říci. Jich postavení není takové, že by mohli vyvolati branný konflikt, ale na druhé straně třeba našim dáti určitou oporu. Kol. Bechyně ví, jakým způsobem s dělnictvem se tam zacházelo, jak se dělaly tábory na Orlové. Ale my musíme říci: Až sem a ne dále. Abychom my útočili, to nás ani nenapadne. My musíme hájiti, o čem se stala dohoda, ale musíme vystoupiti s jistou energií, aby věděli, že s námi není si co hráti. Kdybychom však v nějakém shromáždění o tom veřejně mluvili a řekli: My tam pošlem expedici. Pak to může býti nebezpečná věc. My máme zde v Národním shromáždění branný výbor a v branném výboru se musí o těchto věcech mluviti. Tam bude míti vláda každou chvíli příležitost říci, co chce dělati.