STENOGRAFICKÝ PROTOKOL

schůze

NÁRODNÍHO VÝBORU

ze dne 9. listopadu 1918.

Pořad

o zasedání Národního Výboru československého dne 9. listopadu 1918.

I. Zprávy presidiální.

II. Návrhy zákonů:

1. zákon o obchodních platidlech

2. zákon o obstavení deskových statků

3. zákon o osobní nedotknutelnosti členů Národního výboru.

III. Zprávy:

1. o slovenských poměrech, referuje prof. dr Vlček

2. o poměrech na Moravě a ve Slezsku, ref. prof. Engliš

3. o politické správě v Čechách

IV. pro rozšíření Národního Výboru československého v Praze.

Začátek schůze ve 3 hodiny 5 minut.

Předseda dr Kramář: Kol. Švehla podá sdělení presidiální.

Předseda Švehla:

Velectění pánové! V poslední době vyvinuly se zvláště v Uhrách i na Slovensku poměry takovým způsobem, že jevilo se s naší strany zakročení nezbytně nutným, tím naléhavější, že tam na základě odzbrojení uherské armády vznikla anarchie a bylo třeba zjednati tam spořádané poměry, jakož proto, poněvadž tvořily se tam výbojné tlupy, které ohrožovaly slovenské kraje. Z důvodu bezpečnosti učinila se tedy u nás určitá opatření za účelem dosazení slovenských úředníků, převzetí drah, opatření pošt atd., jaká v krátké době byla nezbytně potřebná. Že se to neprovádí vždy hladce, je pochopitelno.

Se strany uherské vlády, takzvaného Národního výboru tamějšího bylo v té věci zakročováno, a byl sem vyslán zástupce Supka, aby s námi o věci jednal. My přirozeně prohlásili, že otázka tato je pro nás hotovou a že nemůžeme se pouštěti do žádného jednání a trvali jsme na tom stanovisku, že pro nás problém Slovenska je hotov. Oni připouštějí, abychom vyčkali do rozhodnutí, ale tu přirozeně stála tu pořád ta námitka, co tam až do rozhodnutí může se státi. Když tam jsou naši lidé přepadáváni, když také na mnoha místech úplně opustili města a není tam nikoho, kdo by vedl veřejnou správu, musili jsme tedy uznati, že nesmí nastati vakuum. Aby se použilo vojska dohodového obsazení toho území, nebylo možno, poněvadž dohodové vojsko stojí ještě dole na Dunaji a tak problém tento není rozřešen.

Jednání nemohlo tudíž skončiti positivně tak, abychom onoho delegáta mohli poslati domů. On vyžadoval na nás určité záruky, že bychom do Uher posílali uhlí. Je známo, že celá industrie a zvláště provoz její závisí na ostravském resp. prusko-slezském uhlí, bylo tam jednání o transitu, ohledně ostravského o našeho uhlí. Formulovali jsme dohodu v tom směru, že bychom jako protikompensaci dostali viktualie, tuk, mouku atd. V takovém poměru, jako bychom my jim dodali uhlí. Přirozeně, že jsme také kladli důraz na to, že v poslední době veškeré vozy, které byly tam zabaveny a že nám dostatečný počet vozů býti dán zpět.

Toto jednání mezi námi dospělo nyní tak daleko, že zástupce uherské Národní vlády vyžádal si telefonicky nebo telegraficky potvrzení, zdali uherská vláda na to přistoupí. On však sám s tím souhlasí.

Uherský zmocněnec však onemocněl a odjede, takže jednání ještě nějakou chvíli se zdrží.

Jak se věci vyvíjejí v Uhrách a jak dlouho bude tamější vládou možno jednati, nezávisí nyní od ní ani od nás, nýbrž je to otázka velice sporná, poněvadž jak známo, armáda Mackensenova stojí ještě dole, je ještě dosti kompaktní a jednání o její odzbrojení a po případě průchodu není dosud skoncováno. Tato otázka je tedy otevřena.

Právě tak má se to s jednáním, které vedeme s polskou vládou a sice proto, že na východě překročila určitý rámec sjednaných podmínek mezi slezskou a polskou Národní radou, kterážto rada, ač nebyla námi schválena, přece přesně vymezila pravomoc i rozsah činnosti. V poslední době způsobem nám dosud nevysvětlitelným páni z polské strany překročují tyto úmluvy a zabírají jak teritoriálně, tak i pokud se týče moci a správy agendu, čímž přirozeně úmluvu zmíněnou porušují. V poslední době dokonce se stalo, že tam nařídili mobilisaci a sice i v českých krajích a že tedy nešetří oněch úmluv ani v tomto směru. Tato mobilisace naprosto nebyla pojata do úmluv, poněvadž může se státi, že naši lidé budou po případě podřízeni vojenskému zákonu, je patrno, že ruší se tu i právní stav. Musili jsme tedy za všech okolností protestovati proti tomu u varšavské rady a poukázati na obtíže, které by mohly vzniknouti z takovéhoto jednání. Tyto věci, jakož i další různé drobnosti, které z toho vznikají, jsou takového rázu, že skutečně ač velice neradi, jsme nuceni zachovati jistou zdrženlivost a opatrnost vůči pánům z východu, poněvadž je to věc, která by se mohla vyvinouti tak, že by nakonec celé partie českého území tamějšího octly se pod cizí vládou. Upozorňuji na to, že zde je s naší strany dosud zachovávána krajní loyalita, že však musili jsme učiniti také opatření, aby, kdyby tato diplomatická zakročení nepomohla, zjednal se pořádek po případě cestou jinou. Vyměnili jsme již podobných depeší několik, ale dosud se nám nedostalo záruk, na které bychom se mohli spolehnouti, naopak každého dne docházejí zprávy o tom, že zmíněné úmluvy se porušují.

Nejinak je tomu i pokud se týče věcí v Německu. V poslední zprávě jsme sdělili, že ohledně Německa učinili jsme kroky, aby příslušníci naši, pokud dlí na západní frontě, byli posláni zpět. Německá vláda tohoto našeho podání využívá stále k tomu, aby nás přiměla k rozhodnutí, že vyšleme do Berlína svého politického zástupce. Tyto snahy s německé strany jeví se každou chvíli a při každé příležitosti a v tomto případě zejména jak se naléhá stále na nás, abychom vyslali do Berlína politického jednatele, aby mohl tyto věci s vládou projednat. Bylo již zde konstatováno, jaké důvody nás nutí k tomu, abychom od svého dosavadního stanoviska neustupovali. Nemohli jsme tudíž ani těmto návrhům vyhověti a trváme na tom, aby německá vláda nám naše lidi transportovala. Stran dopravy po drahách prohlásili jsme, že naše velitelství vyslalo tam své zástupce, ale to nemá s politikou co činiti.

V poslední době vznikl na základě zjednaného příměří mezi rakouským a italským velitelstvím resp. ententovým velitelstvím také rozpor o podmínce, kterou položila dohoda a dle níž mají němečtí příslušnici opatřiti území. Nyni přišli páni z německé říše na nás s dotazem, týká-li se to pouze vojáků či také ne vojáků, kteří jsou zde v Čecháoh a jichž je zde přes 40.000, a má-li v této věci opět nastati jednání. My prostě poukázali k tomu, že podmínky kapitulace - abychom to nazvali tak, čím to je - nedělali a neurčovali jsme my, že nebyli jsme k tomu také voláni a že následkem toho nemůžeme dávati výklad ke kapitulaci resp. podmínkám, které z kapitulace plynou a jsou-li německé vládní kruhy, které podepsaly vzájemnou tuto úmluvu, ty že jim vysvětlení v této věci podají. Při této příležitosti poukazuji k tomu, že německá vláda vyslala sem již politického zástupce na náš generální konsulát a že tento byl ochoten zahájiti úřední jednání a vejíti ve styk. My stále stojíme na stanovisku, na němž jsme původně stáli: Vláda naše a tím určování našeho zahraničního postupu je v Paříži a následkem toho nepřísluší nám o tom rozhodovati, dokud si odtud nevyžádáme souhlas.

Pokud se týče t. zv. německo-rakouské vlády ve Vídni, která rovněž od počátku je s námi v takových stycích, kterých nemůžeme uznati, ale které z důvodů hospodářských jeví se nutnými, je stav celkem nezměněn a existuje stále ve Vídni vláda dvojí: Stará t. zv. likvidační a nová vláda německo-rakouská. Tato likvidační vláda podnikla na nás jistý útok, který však zmařili jsme tím, že jsme prohlásili, že s ní jednati nebudeme. Nějakou vládu, která mluví o české provincii, ani po likvidaci bychom neuznávali, naopak pokládali bychom něco podobného za lup na svém majetku, poněvadž činíme nárok na jisté věci, které náležely starému Rakousku plným právem.

Pokud se týče vývoje věcí v německé oblasti jest stav stále týž jako v poslední době. Politické úřady vyjma malinké zlomky, zejména okresní hejtmanství ve Falknově, Jáchymově, Nýdku, Karlových Varech a Podbořanech podřídila se Německé národní radě v Liberci. Je to celkem pět hejtmanství, která se podřídila a oznámila to sem, abychom je respektovali.

Je to pět hejtmanství, která se podřídila německé Národní radě v Liberci a sem oznámila, že ji hodlají respektovati. Všecka ostatní hejtmanství byla vyrozuměna zdejším oběžníkem, že místodržitelství tohoto prohlášení pro libereckou Národní radu na vědomí nebéře.

Tato akce liberecká tedy jak je patrno, uvádí některá hejtmanství do takového stavu, že stále ještě nejsou s to, aby se rozhodla. Jsou to hejtmanství: Warnsdorf, Loket, Přísečnice, Děčin, Planá, Jablonné (něm) a Trutnov.

Okresní hejtmanství, která z nového stavu nevyvodila žádných důsledků a prohlásila, že budou respektovati stav starý, jsou: Šluknov, Rumburk, Čes. Lípa, Kadaň, Dubá, Jablonec, Kraslice, Žlutice, Frýdlant, Stříbro, Mar. Lázně, Tachov, Liberec, Čes. Kamenice, Duchcov, Ústí n./L., Most a Výprty.

Tam to pořád ještě jde. Že by to nalezlo nějakého ohlasu v německé části Čech, nelze souditi, naopak poměry vyvinuly se tak, že každou chvíli dostaví se oficielně deputace neb i jednotlivci, kteří poukazují otevřeně k neudržitelnosti nynějšího státu. My dosud vyvarovali jsme se jakéhokoliv zákroku, ze kterého by se dalo nějakým způsobem dedukovati nějaké násilné mačkání. Toho nebylo tu nikde použito a soudím, že touto cestou naprosto evoluční, v krátké době oni páni směšnost svého stanoviska sami uznají a že tato věc bude hladce vyřízena.

Poslanec Udržal:

Já bych k onomu místu, kde referent poměry na Slovensku, též pro budoucnost připomněl, že se patrně nevyhneme nutnosti, abychom postavili a sice co možná nejdříve pokud možno silnou brannou moc. Že ji budeme potřebovati je zjevno ze všech zpráv také z těch, které denně docházejí z Uher. Nebudeme-li míti vojsko pevně v rukou až do vyjednávání, pak nedostaneme toho, co nám patří. Říkají-li, že přijde dohodové vojsko a že to obsadí, pak si musíme uvědomiti, že to přijde hodně draho a že za to, co by nás stálo obsazení dohodovým vojskem, mohli bychom si opatřiti vojsko vlastní. Musíme si také uvědomiti, že je nebezpečí, když to bude obsazeno t. zv. přátelským vojskem po delší dobu, že při všech našich sympatiích Francouzům a Angličanům, dojde a musí dojíti k jistým třenicím, jaké se vždy dosud objevily a tím pozbyli bychom po případě potřebných sympatií v tomto rozhodujícím bodu. Zítra bude míti branný výbor v této věci dosti důležitou poradu. Aby tedy nedošlo k nějakým překvapením, musí se to jednou říci: Že celá světová válka nemůže býti zkoncována jinak, než odstraněním militarismu, je nepochybno. Ale válka tato ještě skončena není a než odstraníme militarismus, musíme míti pokud možno nejsilnější prostředky. Je-li pravda, že Jihoslovani mají 200.000 lidi, - a já tomu věřím, poněvadž tam měli materiál - pak je vidět, že si vedou velice prozíravě. Mají protivníka velmi mocného, se kterým válku vésti nemohou, ale přece je jasno, že hledí, aby měli brannou moc pro všechny případy. Náš protivník silným není a dáme-li se náležitě dohromady, jistě dosáhneme snáze toho, co nepokládáme do té doby za jisté, než kdybychom spoléhali na cizí pomoc, třeba i nejšlechetnějších svých přátel.

Člen N. V. dr Bouček:

Mám na presidium dotaz a sice prosím jménem svým i svých přátel, aby bylo od Národního Výboru řečeno, kdo je členem presidia. Za druhé: Je-li správno, že řádně zvolený člen presidia měl jisté obtíže, aby znovu se ujal funkce, která naň byla vznesena a jaký je po případě zákonný podklad pro účast tohoto člena, který vlastně členem není. Nám záleží na tom, protože jak již několikráte zde bylo řečeno, nejsme žádným spolkem, nýbrž do velké míry zákonodárným sborem. V souvislosti s tím činím návrh a prosím, aby neodkladně byl projednán přede všemi ostatními návrhy, aby hned byla zvolena devítičlenná personální komise, která dohodne se o tom, které osoby mají býti pověřeny státními úřady. Protože je nejistota, kdo vlastně dnes tvoří presidium, je přirozeno, že saháme k ochraně svých práv a že nejsme ochotni svoliti k tomu, aby nastal nějaký přesun sil. Jsme sice ještě do té jisté míry jakési conclave, přes to však nemohu opomenouti, abych se diskrétním způsobem nedotkl věci, o které bych nerad, aby musela vniknouti do širší veřejnosti. Dokud nějaká politické strana se snaží získati stoupence - a třeba nebyly to vždy prostředky, se kterými bychom mohli z ethického stanoviska souhlasiti - pak je to jejich soukromá nebo vnitřní věc. Jakmile se však snaží - vím, že není celá řada lidi a členů zodpovědna za to, co se děje a jsem si vědom, že není celá strana za to zodpovědná - užíti takového prostředku, aby získala člena, že říká: My máme dosti moci, abychom tě za to, že přistpupíš ke straně odměnili státním úřadem, pak se to dotýká Národního shromáždění a my přiměřeným způsobem dovedeme takovémuto obsazování míst čeliti. Kdo přistoupí k určité straně pro to, že doufá, že obdařen bude státním úřadem, je chameleonem. Je také nebezpečí, že takový člověk by udělal kariéru, bude souditi nebo v administrativě rozhodovati způsobem, který se bude příčiti zákonu. Prosím tedy, aby ihned o tomto návrhu bylo jednáno a aby dotyčná komise byla ihned dosazena. (Výborně!)

Předseda dr Kramář:

Dle jednacího řádu nemohu dobře na tento návrh ihned dát odpověď. Musil bych přerušiti jednání a zeptati se slavného shromáždění, souhlasí-li, aby se okamžitě o této věci jednalo.

Dr Bouček:

Prosím, aby se o mém návrhu jednalo hned po presidiálním sdělení a před ostatními návrhy, které jsou na denním pořádku.

Místopředseda Švehla:

Členy presidia po odjezdu presidia do Švýcar přirozeně tvořili čtyři páni, kteří zde zůstali, a kteři byli v presidiu před tím, než oni páni jeli. Z presidia zůstali zde pouze 4 členové a ti fungovali jako presidium.

Dr Bouček:

Byli zvoleni jen ti čtyři?

Místopředseda Švehla:

Mám zato, že kdyby zde byli zůstali jen dva, byli by museli zastati všechno jako ti čtyři, poněvadž nemohou čekati do nových voleb. Kdybych rozhodoval já, nečekal bych na vládu, poněvadž akt revoluce nemůže býti obmezen na formalitu. Věc byla provedena způsobem naprosto legálním, v dohodě se tvoříme pro jednu stranu nebo jeden stav, a aby mohlo býti této součinnosti dosaženo, a aby mohlo býti klidně a věcně pracováno, předpokládá to krajní neobmezenou šetrnost všech citlivostí, které každý z nás jako příslušník některého směru má, a já doufám pevně, a prosil bych o to snažně, aby této šetrnosti sobě vážili a nezavdávali příčiny, aby musila býti předmětem diskuse nebo sporu. Pro tyto věci nelze napsati zákon, všechny tyto věci musí prýštiti z hloubi a nitra každého z nás. Nezapomínejme, že vcházíme do nových poměrů, zatíženi trochu naším místním stranictvím, naším malicherným zápasem, (Hlas: Rakouskými tradicemi!) celým rakouským systémem, který od počátku do konce nás demoralisoval.

Netajme si to: Lépe je chybu přiznati, poněvadž jedině tím poznáním lze zjednati nápravu. Toto zatížení tento defekt, který v nás vězí, nebude rychle odstraněn, ač je to nás všech povinností. Nelze přece žádati, aby český stát večer založený již ráno byl prost všech vad. Ještě budeme se shledávati se stopami různých našich defektů, ale naší snahou musí býti, činiti vše možné, abychom těchto vad co nejrychleji se zprostili a aby národ v nás viděl sbor mužů, jimž jen prospěch národa leží na mysli. Mám za to, že to nelze a není třeba odhlasovat, že je nutno ve smyslu těchto zásad pracovati a se usnášeti, aby celý náš život byl nesen těmito ideály. Pak nebude třeba žádných rozporů ani rekriminací.

Prof. dr Horáček:

Můj dotaz týká se otázky, o které pan referent referoval, otázky jednání s rakousko-uherskou likvidační vládou. Společná likvidace po mém názoru může nastati teprve na mírové konferenci. Ale jedná se zde o jisté prozatímní věci, která nestrpí odkladu. Pro ty je na místě pan Tusar, jemuž musíme za jeho horlivou činnost býti vděčni. Ale mně se zdá, že tam jsou také důležité otázky, které vyžadují tolika pracovních sil, bylo by si přáti, aby panu Tusarovi byl hned k ruce celý úřednický aparát, celý štáb odborníků. Jde o vojenské otázky, transporty, vyživovací otázku a finanční otázku, jednání s rakousko-uherskou bankou a obávám se, kdyby pan Tusar tam neměl dosti sil odborných, že by to sám nemohl zmoci. Tlumočím tedy slavnému presidiu přání, aby o to bylo postaráno.

Místopředseda Švehla:

Pan Tusar byl tak laskav a převzal ony věci již od prvopočátku. Pan Tusar pamatoval též na to, aby hned od počátku vybavil svůj úřad určitými poradci. Co se týče vojenských věcí, má pan Tusar k disposici 40 důstojníků a o přesné jejich činnosti svědčí okolnost, že touto kanceláří prošlo přes 40.000 lidí, kteří byli buď vypraveni nebo odbrželi informace atd. Ale i pokud se týká věcí finančních, máme na mysli, aby byla náležitě rozšířena a měla veškeré obory obsazeny tak, aby mohly zasednout dle potřeby ihned a pomoci svým orgánům vykonati veškeré přípravné práce. Můžeme tedy jen s povděkem vzíti na vědomí pozornost, která byla věnována této otázce a budu jen prositi, aby kdyby některý z pánů odborníků byl ke spolupráci ochoten, byl nám oznámen, abychom mohli na něho vzíti zřetel.

Dr Rašín:

Pokud se týká těchto otázek, je věc nesmírně obtížná a proto jsme ihned pana Tusara vybavili sekčním šéfem Peroutkou z ministerstva obchodu, aby mu byl po ruce. Mimo to dostal pan Tusar od našeho vojenského velitelství z intendantury celou řadu sil, dále poslali jsme do Vídně zapracované důstojníky generálního štábu, tak na příklad má tam jednoho důstojníka, který byl už u nejvyššího velení, takže veškeré věci úplně ovládá. Kromě toho jsme do ministerstva války, kde se o těchto věcech jedná, delegovali zvláštní důstojníky. Vyslanec Tusar tam má odborníka pro železniíní potřeby, má tam velkou kancelář vojenskou, má celou demobilisaci osobní, dále má k disposici 4 automobily, polní kuchyně, odtud poslali jsme mu tam brambory a uzené maso pro vojáky, zřídili nádražní kuchyně, jakmile ohlásí se nějaký transport, jde vždycky několik mužů s důstojníkem naproti, aby vše potřebné obstaral a mimo to má pan Tusar k disposici jako sekretáře štábního lékaře Černého atd.

Posl. Němec:

Vyslechl jsem zprávu pana kol. Udržala o utvoření silné armády s velkou skepsí a sice proto, poněvadž nám vypravoval ihned celou řadu věcí, ukazoval, že na jihu mají 200.000 lidí již organisovaných, že bychom mohli některé kraje obsaditi, na místo vojskem ententovým, vojskem vlastním, což by nám přišlo laciněji atd. Nevím, bude-li to záležeti na nás, zdali má obsazovati veškeré ty kraje v Uhrách Dohoda nebo my, ale zdá se mi, že je to přípravou, abychom utvořili si silnou armádu, která by mohla po případě vésti také válku. Myslím, že na toto stanovisko, bychom my postaviti se nemohli a já ihned řeknu, že nemáme té důvěry, aby se zřídila silná armáda, poněvadž víme, že by jí v první řadě bylo použito proti dělníkům. (Odpor.) Jsem přesvědčen, že vy byste byli první, pane doktore!

Dr Kramář:

Nemluvte tak osobně, pane kolego, vy jste starý parlamentář.

Člen N. V. Machar:

On řekne, že bychom utvořili armádu proti nim!

Posl. Němec:

Jsme proti tomu, aby se utvořila armáda. Zde se může utvořiti jen milice a nemůže se mluviti o tom, aby se utvořila silná armáda, která by nějakou válku nebo nějaký boj, poněvadž prý jsme se z té války ještě nevybavili. Odpusťte, pánové, to říkáte teď, ale až tu armádu budete míti, možná, že byste mluvili jinak. (Odpor.) ... My jako republikáni ...

Posl. Udržal:

Vy armádu k obhájení republiky potřebujete také!

Posl. Němec:

... obhájíme si republiku sami. Z toho však, jak nás časopisy napadly pro 14. říjen, je patrno, že to mezi námi není tak pevné, to se může říci a proto nemusíme se zlobiti. Nemám tedy důvěry, když zde bude pevná armáda, že by tato armáda obstarávala pak zájmy České republiky, naopak obávám se, že by obstarávala zájmy jiné. Když již pánové rozčilují se teď z počátku, když jsme s tou republikou ještě v líbánkách, kdy je to všechno ještě v počátcích, mám vážné obavy, že by se to mohlo změniti. Bylo mluveno o tom, že je nutno šetřiti citlivosti různých stran a že je nutno postupovati šetrně. Já jsem plně souhlasil s tím, co řekl pan Švehla, a prosil bych jen, aby této šetrnosti bylo dbáno všude a ve všem, aby tedy k ní bylo přihlíženo také při různých intervencích a pod. Ale nesmí to vypadati tak - odpusťte, že to řeknu upřímně - aby se mohlo zdáti, že vlastně celý náš Národní výbor je filiálkou agrární strany. Říkám vám to otevřeně a prosím vás, abyste toho dbali a dokázali, že tato naše prozatímní vláda není vládou vaší strany nýbrž vládou celého národa. (Výborně!) Řekneme-li si to navzájem, aby se nedůvěra nerozežírala jako rakovina, pak myslím, že nám bude lépe, poněvadž budeme vědět, na čem jsme a kam až kdo z nás může jíti a kam až jíti má. Neřekneme-li si to, tak zakrátko by se mohlo státi, že bychom se takto pozvolna rozešli. Přeji si, aby byla shoda mezi námi za všech okolností zachována, abychom všichni pracovali na zbudování pevné republikánské vlády české. Ale pak nám musí býti umožněno ve všech ohledech, aby nějaká opodstatněná nedůvěra vznikati nemohla.

Dr Šrobár:

Velectění pánové! Když došly první poplašné zprávy z jižního Slovenska a západního Slovenska do Národního výboru, byl jsem pověřen, abych se tam jel podívat. Bylo mně dáno 160 mužů, se kterými jsem se vypravil do Hodonína a přešel jsem uherské hranice. Tu potvrdila se pravdivost telegramů, které jsme dostávali o řádění ozbrojených tlup a nikoliv vojska regulérního, zejména u dráhy z Prešpurka do Skalice byly podnikány celé výpravy nedospělých chlapců od 12 do 14 let, kteří ozbrojeni ručními granáty vnikali do dědin a bezbranné lidi vraždili. Tak na příklad ve Stupavě zabito jednoho dne 40 lidí a ohromné množství lidi bylo zraněno. To je zjištěno naším vojskem, které tam čítá 80 mužů od 25. českého pluku. Rozumí se, že tyto tlupy začali jsme chytati, zejména v Karpatech. Tam byli i naši vojáci, kterým se nechtělo sloužit a kteří utekli z vojny do lesů. Tyto lidi počtem 45 jsme schytali ve vagoně s nadpisem: "Zbojníci, kteři rabovali Slovensko." a dovezli do Hodonína. Rozumí se, že nějaký trest proti nim nebyl proveden, ale pověřili jsme svého zástupce dr Dérera, který je civilním adlátem branné moci, aby tyto lidi napomenul, aby jim vysvětlil, oč jde, a aby je po jednom pouštěl do jejich domovů, neboť nemohu si představiti, že by to byli skuteční zbojníci. Ti chlapci ozbrojeni ručními granáty jsou po většině děti z Prešpurka, které vyslala ne vláda, ale společnost prešpurská, která je terorisována židovským a maďarským obyvatelstvem, které jakmile uslyšelo 31. října, že se u nás ustavuje stát československý, zbaběle uteklo z kraje slovenského a zanechalo tam vše v anarchii. Rozumí se, že když zůstali tam ještě representanti starého maďarského režimu, kteří lid jen vyhladovovali, a veliké zásoby jídla, potravin a látek odváželi, že pak ty o ženy a děti provozovaly vlastně purifikaci našeho slovenského živlu. Ustrašení lidé, kteří byli stoupenci a podporovateli starého režimu, ztropili v Prešpurku poplach a tam také se organisovaly ty ozbrojené tlupy, které vlakem přijížděly až do Haliče. Když naše vojsko kraj obsadilo, zatlačilo ty tlupy až k samému Prešpurku. V poslední době obsadila se Děvínská Nová Ves, čímž jsme se dostali na dráhu mezi Vídní a Prešpurkem a budeme míti přiležitost kontrolovati, co se od nás odváží, čí vagony nám berou, čí dobytek atd. To je velmi důležitý bod do Prešpurka. Včera stálo v novinách, že jsme obsadili Prešpurk. Zpráva tato není ještě potvrzena, ale myslím, že jsme již před samým Prešpurkem. Na východě dostali jsme se do Trnavy a dle telegramu z 8. listopadu o 3. hod. odpolední obsadil náš oddíl Trnavu. Kořist nedala se ani přehlédnouti. Mimo jiné získali jsme 6 lokomotiv a jiný železniční materiál. Tím byla ukončena první část operací a prosíme nyní o posilu. Jinak postupujeme všude plánovitě. Píše to voják - generál, který je chefem generálního štábu pro vojsko v Holiči. Poněvadž je obava, že by vojsko zůstalo bez potravin, ježto by nám mohli Maďaři z bohatých těch krajů slovenských všechno odvésti, čelí náš plán k tomu, abychom obsadili velkou železniční čáru na Dunaji. Tam všude přijíždějí po hlavní trati úředníci a překupníci, kteří pak vrhají se na Slovensko a kteří nám na příklad odtud odváželi 170 kusů dobytka krmného najednou. Tam je rabování v plném proudu, a je nebezpečí, že nám všecko vezmou, neboť Slováci nerozumějí tomu Československému státu jako v Praze tak, že brání každý svůj majetek, tam dnes sedlák prodá vše za každou cenu, živé váhy dobytek. Je tu nebezpečí, že nám takto prodají všechno a že nebudeme míti potom ani chovný dobytek na budoucí rok a že lid nebude mít co jíst. Náš plán čelí k tomu, že budeme pronikati pomalu po Dunaji. Se silami, které tam máme, není to ovšem možno. To je milice, která má zabezpečiti ochranu, pořádek a majetek, jakož i vyživování tamějších obcí. Nezabezpečíme-li si to na hranicích, pak nevím, budete-li moci odtud z Čech zásobovati to ohromné území s tolika statisíci duší, vždyť je to jako celé české království. Naše vojsko postupuje směrem k Dunaji, a žádáme, aby druhá část vojska byla poslána směrem na Žilinu. Odtud dělí se jeden směr k Leviciam a třetí čára k zavedení pořádku směrem ke Košicím a na východ. Jen tak dají se poměry tam stávající překonati. Co se týče východní části, plynula by z jejího obsazení ještě další výhoda vzhledem na armádu Mackensenovu. Nikdo neví, kudy půjde tato armáda. Přijde-li ke Košicko-Bohumínské dráze, odnese odtud tolik potravin, že tam nezůstane pranic. Páni vědí jistě, že tamější železnice jest v našich rukou, takže můžeme je odkázati, aby jeli státem polským.

Ze všeho, co jsem uvedl, vyplývá, že je několika tamějším lidem nemožno, aby všechno zdolali. Slyšíme, že na Slovensku jsou honvédi, které nám tam posílají z Košic a Prešova, aby dělali pořádek. Slovensko není tedy ještě ve slovenských rukou. Maďarská vláda hraje dvojí roli. Přibili jsme na pranýř, že říkají, že uznávají Československý stát, že však ihned zase tvrdí, že až do ukončení mírových konferencí zůstanou v něm pány. Těm je Slovensko stále hračkou. Podle jména spadá sice Slovensko do kompetence Československého státu, ve skutečnosti však je stále ještě dominiem vlády maďarské. Maďaři myslí, že Slovensko je ještě jejich državou, neboť dávají na Slovensku pokyn, aby se tam tvořily maďarské národní rady a maďarské vojsko, jako na příklad v Ružomberku, kde skládají přísahu na maďarskou národní radu. Jaký to má smysl? To je třeba, abychom Slovensko si zajistili a postarali se o dostatečnou brannou moc, ať se jmenuje milice či jakkoliv, státi se to musí. Města na Slovensku nesmíte si představovati jako města vaše. Česká města jsou českého smýšlení, tu máte ohromně inteligence, ale představte si, že města na Slovensku jsou sídlem maďarisace, že se tam uměle tvoří maďarské úřady, jako nositelé maďarské kultury na Slovensku. My s několika lidmi tam jíti nemůžeme. Lidé, kteří po 1000 let byli otročeni, pochopitelně nemohou se postaviti proti nepříteli s takovou energií, jakou bychom si představovali my. Uvažte, že sice města Ružomberok, Piešťany a Trenčín vyhlásila Československý stát, ale že jinak je tam jako dříve. Nemáme ostatně ku převzetí ani dostatek odborných sil, poněvadž myslím, že strachu a zbytků otroctví zůstalo v obyvatelstvu ještě tolik, že nebudou si směle a uvědoměle počínati, dokud neuvidí u sebe aspoň kus branné moci. Z těchto míst jdeme na jih a na východ, kde je více inteligence a pomahačů maďarské vlády a zarytých našich nepřátel, kteří dnes zuřivě agitují. Tak například, jak sděluje posl. Böla říkají, že Slováci jsou s tím, aby zůstali při Uhrách, poněvadž prý budou míti pokoj a u Čechů že by nezískali ničeho, to že by bylo přejíti z jednoho otroctví do druhého. Této agitaci musíme zabrániti tím, že umožníme agitaci s naší strany vysláním našeho vojska, ať již četnictva nebo milice. To jsou asi důvody, které dokazují, že návrh posl. Udržala skutečně je na místě a já připojuji se k němu.