Předseda Švehla: Slovo má pan kol. Buříval.

Člen N. V. Buříval: Vážení pánové! O věci na Slovensku jsem mluvil s p. dr. Zahradníkem. Věci vyvíjejí se tak, že můžeme býti potěšeni. Jedná se o to, aby pokud možno v brzké době vyhověno bylo Národní radě a sice potud, aby železniční zřízenci byli tam vypraveni. Mám totiž ten dojem, že maďarovství na Slovensku bylo tak hodně silné, že se postarali o to, aby všechna místa těch zaměstnanců byla obsazena výlučně lidmi, kteří vyhověli příkazu uherské vlády, že musí přiznati nejen státní příslušnost maďarskou, nýbrž skládati slib, že budou dbáti očisty maďarského jazyka. A tu se rozumí samo sebou, že tam mohou býti zaměstnáni Slovenci a že daleko větší množství zaměstnaných jsou příslušníci uherského národa, tedy jistě, že v míře velmi veliké anebo vůbec neovládají jazyk slovenský. Poněvadž se teď bude vraceti celá spousta lidí, kteří byli zaměstnáni u vojenckých drah, u ředitelství radovského a poněvadž to jsou čeští důstojníci a zřízenci, doporučuji, aby tito lidé - a jest to možno provésti a sice proto, poněvadž tu byla zvláštní deputace těchto zaměstnanců u vojenské dráhy severní - odtamtud byli vzati z Radomy a byli posláni na Slovensko a převzali dráhy do své moci. To bude nyní úkolem, aby se to v nejbližší době provedlo.

To podmiňuje, aby pokud možno mezinárodní radou v Krakově a Varšavě - ta správa je oddělena - navázány byly styky za účelem uvolnění tohoto personálu. Poláci žádají na zaměstnaných, aby ještě nadále zůstali ve službě tamější. My je potřebujeme. Připomínám, že u ředitelství čsl. železnic je personálu asi 4 - 5.000 mužů k disposici, ale s ohledem na zvýšené požadavky bude ten počet vyčerpán a že by zejména následkem různých změn s ohledem na zněmčené území to nestačilo, a bude toho potřeba.

Prosím, aby presidium učinilo opatření, aby rychlým způsobem byli dopraveni na Slovensko. Připomínám, že věc ta není jednoduchá, poněvadž tam byli se svými rodinami a bude se musiti přihlížeti k tomu, aby rodinám zůstalo na zásobách to, co si nasbírali, jinak by neměly býti od čeho živy.

Předseda Švehla: Slovo má pan dr. Vlček.

Prof. dr. Vlček: Dnes odejel druhý transport četníků na Slovensko, hodných dobrých hochů podle vzhledu a zároveň inž. Ibl z Brna oznámil, že byli posláni a zítra bude posláno 100 železničních vybraných zřízenců také na západní kraje slovenské.

Předseda Švehla: Přikročujeme ke zprávě o poměrech v území zněmčeném. Pan dr. Rašín.

Dr. Rašín: Vážené shromáždění! Došlo k příměří za zvláštních okolností a sice císař povolal k sobě zástupce státní rady Německo-rakouské a chtěl od nich vědět, jak se staví k tomuto příměří. Čechy a Jihoslovany k tomu nepozval, ale dal jim vzkázati po Lobkovicovi, že je nezve proto, že jsou spojenci Dohody a jistě souhlasí s tím, co Dohoda chce. Státní rada německá se radila o tom, zdali má projeviti svůj souhlas s těmito podmínkami a usnesla se, že nemůže vysloviti souhlis s těmito podmínkami a to z toho důvodu, že oni prý válku nevyvolali, pro válku nebyli a nemohou nyní tedy dělati toto příměří - ti křesťanští sociálové, kteří dělali na ulicích vídeňských před válkou všechno to a říkali, že jen přes jejich mrtvoly může se státi, že by se nešlo proti Srbsku, to všechno není vina!

Následkem toho císař, poněvadž nechtěl převzíti zodpovědnost vzdal se komanda nad vojskem a příměří měl uzavříti Köves. Köves, poněvadž byl mezitím ve spojení s Karolyim, nebyl nikde k nalezení a uzavřel tedy příměří Arz.

Takovým způsobem došlo k tomuto příměří.

Situace ve Vídni je ovšem, pokud nás se týče taková, že všechny německé strany vyhledávají naše vyslanectví a hledí docíliti nějaký modus vivendi. Věci byly takové, že bychom je za brambory koupili, takže by se vzdali Deutschböhmen a všeho. Bohužel, ta situace jest taková, že my těmito brambory nemůžeme tak hýřiti a sice z toho důvodu - aby pánové byli informováni, když se o tom mluví: Moravská Ostrava měla 1.800 vagonů bramborů v Sanoku v Uhrách zakoupených a zaplacených, ovšem kompensací za uhlí, ale nemohou je dostati, poněvadž u Přemyšlu vyhodili most do povětří a spojení jest tím přerušeno. Jedná se o to, abychom těch 1.800 vagonů brambor dostali a pak můžeme ve větším kvantu dáti je Vídni, jinak musíme ty brambory míti pro Mor. Ostravu. Poté stránce jsem kol. Tusara informoval a řekl mu, abych mu vysvětlil, poněvadž státní rada Dolno-Rakouská se obrátila na neutrální vyslance, aby u naší vlády udělali demarche. Tato demarche měla býti provedena za vedení papežského nuncia. Flotow obrátil se na Tusara, zdali by tato demarche nenarazila na odpor na straně české a měl-li by poraditi těmto neutrálním vyslancům, aby to udělali. Na to Tusar řekl, že této demarche není potřebí, poněvadž to neděláme proto, že bychom chtěli Vídeň vyhladověti. A nyní mu vyložil těch 1.800 vagónů brambor a pravil, že nám zabavují vagóny, že nám nevracejí lokomotivy, zkrátka že to jest jejich vina a nabídl jim vysvětlení, aby ho pozvali do neutrálního vyslanectví.

Po tomto vysvětlení do žádného vyslanectví pozván nebyl, poněvadž Flotow asi vida, že by to dopadlo proti vládě raději celé této demarche nechal.

Jinak naše vyslanectví vídeňské jest naplněno starostmi o žádnou mobilisaci, ty věci jsou tam zřízeny tak, že to všechno pracuje, sněmovní místnosti klubovní českého klubu a ostatních českých stran jsou pokutovány pro kancelář demobilisační a prošlo touto kanceláři na př. včera 3.000 vojáků za den. Ovšem nebyli to vojáci vesměs naši, nýbrž také Rumuni, Maďaři a Němci. Mají v tom úžasný nepořádek, žádná strana nemá takový nepořádek jako speciálně Maďaři a Němci, takže všichni ti vojáci obracejí se na českou demobilisační kancelář.

Tusar říká, že je z toho všechen blázen. Má k tomu 15 důstojníků, asi 30 poddůstojníků, kteří to všechno dělají sami. Státní správa půjčila mu 4 automobily a tak zachycují vracející se vojáky. Co se týče českých vojáků, funguje to pořáde dobře. Ale co se týče vojáků cizích, to jsou strašné scény. Oni střílí na lidi ve vlacích z revolveru, aby dostali místo ve vlacích. Je to úplná deruta a panika.

Do Čech a na Moravu bylo dopraveno asi 2.000 vojáků za jeden den a sice těmito 3 cestami, jak jsem si je dovolil zde sděliti.

Všechno, co se týče potravin, je obstaráno. Na nádražích vypůjčeny jsou vojenské kuchyně, vojáci se odvedou zvláště a tam se pro ně vaří. 3-4 dni nejedli, a neb jen to, co zachytili. Přicházejí ve stavu přímo desolátním.

Jinak, prosím, se zařídilo to, co bylo sděleno, aby se jistým způsobem mohlo jednati s vládou uherskou a sice tím, že jsme to dr. E. Stodolu v Budapešti zmocnili, ne však u vlády uherské Károlyiho, poněvadž to nejde, my jsme s tou vládou ve sporu. On je pověřen jako delegát našeho vyslanectví vídeňského. Naše vídeňské vyslanectví je pověřeno u ministerstva zahraničních záležitostí. On není pověřen u rakousko-německé státní rady a nemůžeme ho tedy pověřovati u té vlády uherské. Je tam pověřen je pro otázku likvidace toho starého uherského státu. Stavíme se tedy na stejné stanovisko, že ten stát uznáním Československého státu se rozpadl, tedy za účelem likvidace.

Mimo to zařídili jsme za tímto účelem to, že Tusarovi byli dáni poradci ze všech oborů, kterých je potřebí při demobilisaci. Jsou to poradci v oboru železničním, v oboru obchodním, vojenském, co se týče intendantry, poněvadž každou chvíli dostanou zprávu, že si to rozdělují. Z Badenu jsme dostali zpravu, že si rozdělují psací stroje a automobily, poněvadž generální štáb je v rozkladu. Tam se musí poslati náš důstojnik, který tomu rozumí, aby zachránil, co se zachránti dá.

Mimo to obrátila se na nás naše správa - z Lublína. Tam zakoupili 450 vagónů obilí a chtěli, abychom poskytli volný průvoz přes Moravu. V tomto znění jsme to zamítli a sice proto! My máme živiti veškeru rakouskou armádu za naše peníze koupili obilí a kam přijde těch 450 vagonů, to žádný neví. Řekli jsme, že jsme ochotni pustiti jim 450 vagonů, ale 150, že si jich nemáme pro Moravu. Na to oni se spojili telegraficky s Lublínem a ta nabídka byla přijata. Z toho jsme zachránili 150 vagonů. Dnes to vypadá tak, že musíme hleděti, abychom někde urvali, kde se co dá. My jsme si představovali demobilisaci jinak, že to půjde v pořádku, ale to bychom museli všechno obsaditi, kde jakou pokladnu a rovněž kde je kádr, tam to také rozkradou feldvéblové. Jest jisto, že ty věci stojí velmi špatně. Ovšem, i když nedostaneme nic, je potřebí všechny ty věci zjistiti. Kol. Tusar ustanovil jednoho úředníka svého, který vede o tom protokol, a sice, protože to bude materiál pro přejímání státních dluhů. Tady bylo jisté jmění a my musíme dostati podíl na tom jmění. Když ho nedostaneme, máme tady důkaz a nebudeme tolik přejímati. Převezme si to ten, kdo tu vládu vedl. Mimo to měli jsme nyní velmi obtížné jednání, které není ještě skončeno, s Rak. uherskou bankou, poněvadž nám nechtěli posílati bankovky. Vyslali jsme tam p. řed. Pospíšila. Ten tam v neděli jel rychlíkem a včera byla porada o tom v ministerstvu financí. Dnes večer má přinésti výsledek porady a protokol, který tam byl sepsán, takže by ty věci byly snad nějakým provisorním způsobem upraveny, abychom nebyli stále vydáni nebezpečí, že nebudeme míti vůbec peněz na výplatu mezd.

Vedle toho jsme zařídili, že Rak. uherská banka také prohlásila, že by zdejší filiálka, co se týče svých výplat, závisela na svolení N. V. takže všechny čeky, které tam budou poukázány, musejí býti označeny, k čemu jich bude použito. Žádný ček se tam nesmí vyplatiti bez visa N. V. To spočívá v tom, že Rak. uherská banka, kdybychom to nechali úplně na její vůli mohla by dělati protekce, a přitom by nám zůstala státi výplata mezd, specielně výplata mezd. Dnes to bylo již praktikováno. Přišla Eskontní banka, chtěla výplatu čeků. Bylo jim to odepřeno; když však řekli, že potřebují pro Mosteckou uhelnou společnost, teprve potom jsem jim dal visum. Stejným způsobem hlásila Poldovka na výplatu mezd na 700.000. Tímto způsobem to bude tedy upraveno.

Mimo to bylo zásadně sjednáno, co jsme si již dříve přáli, že budeme míti svého zástupce ve starém ministerstvu financí, jakéhosi komisaře, aby se nám to nemohlo zavlékati, a dále, že budeme míti v Rak. uherské bance člověka, abychom věděli, jakým způsobem by byly rozdělovány bankovky, které tvoří podklad starého státního dluhu. To nám dlouho Rak. uherská banka nechtěla udělati, ale teď při tomto jednání to bude uděláno.

Dále jsme si opatřili to, abychom ve zdejší filiálce Rak. uherské banky měli svého odborně vzdělaného nějakého úředníka, který by nám na to všechno dohlížel. O to, pánové, nám jde, když už musíme býti v ustavičném styku s těmito úřady, aby těch peněz nebylo používáno na věci zbytečné a to mohu říci, že v té věci kol. Tusar vykonal velmi mnoho.

Předseda Švehla: Přeje si někdo slovo? Pokládám zprávu za schválenou a přistoupíme ke zprávě branného výboru.

Slovo má pan kol. Udržal.

Posl. Udržal: Vážený N. V., sdělím jen některé důležitější usnesení z branného výboru. Posledně projednávali jsme otázku přísahy a řekli jsme, přísaha budiž tak upravena, aby její znění bylo přijatelno pro brance německé národnosti. Vyloučeny jsou všechny návrhy přísahy na památku Husa atd. Přísaha má následující znění: (Čte návrh přísahy.)

Předseda Švehla: Ke slovu se hlásí pan kol. Němec.

Posl. Němec: Nešlo by to slovo přísaha nahraditi slovem slib? Slibujem? To slovo přísaha má ještě stále ten nátěr starého absolutismu, a pokud já vím, všude, kde není monarchie se slibuje.

Předseda Švehla: Nepřeje si nikdo slova? Kdo souhlasí s tímto zněním? Schvaluje se. Slovo má pan kol. Udržal.

Posl. Udržal: Je celá řada zásadních usnesení, která jsou vlastně návrhem, poněvadž podléhají vašemu schválení. Dovolím si je přečísti. (Čte.)

K těmto usnesením byli jsme různými zprávami, které vycházely ze středu obecenstva, nuceni. Přicházely různé návrhy a v přílišné horlivosti činilo se tak daleko více, nez bylo třeba. Těm stížnostem bude napříště vyhověno.

"Zvýšení požitků mužstva". Přichází se s návrhy nejrůznějšími. Jsme tázáni z venku, je-li to pravda, že vojáci dostanou 5 K denně. V té věci bude záhy jasno. Bude učiněno opatření, aby mužstvo mohlo býti uspokojeno. (Čte.)

V otázce cizích peněz, poněvadž k nám přicházeli z ciziny s poukázkami italskými a jinými, činíme následující návrh: (Čte návrh.)

"Záležitosti zajatců" (Čte.)

Ta svoboda je všeobecná a zajatci se dověděli, že máme mír, a opouštějí závody. Vážené shromáždění ví, co to znamená, když cukrovarům odejdou všichni dělníci. Nemíní se nikterak tím způsobem zbavovati zajatce jejich svobody, ale je toho třeba do té doby, než se učiní opatření, aby nepřišly velké statky nazmar.

"Otázka důstojnická." (Čte.)

Ozývají se stesky, že jest zde spousta vakantních vojáků, důstojníků a poddůstojníků, a chceme tedy míti jasno, kdo z vojáků je ve službě a má právo tady býti. Když ne, aby nastoupili svoji dovolenou.

Pokud se týče rehabilitace. Celá řada našich důstojníků byla zbavena své hodnosti z politických příčin. Zvláště charakteristický je případ nadpor. Alberta. Ve výnosu čestné rady, který zbavuje se Albert hodnosti důstojnické stojí výslovně, že našel při rozhovoru na procházce slova na obhájení obžalovaných českých velezrádců, ne odsouzených, nýbrž obžalovaných. Při té příležitosti se to vyřídilo pro všechny a řeklo se, že všichni takoví jsou doporučeni k rehabilitaci.

"Vojenská správa duchovní." (Čte.)

"Důstojníci německé národnosti." (Čte.)

"Osvobození dělníků a vojáků." (Čte.)

To je v podstatě asi nejdůležitější a tím svůj referát končím.

Předseda Švehla: Přeje si někdo slovo? Pan prof. Horáček.

Univ. prof. Horáček: Měl bych k presidiu dotaz, zdali až do uzavření příměří se neočekává okupace se strany vojsk dohodových.

Předseda Švehla: Slovo má jeneralisimus Scheiner.

Jeneralisimus dr. Scheiner: Vážené shromáždění! Jest pravda, že máme zprávy, že na území bavorském sesiluje se pohraniční stráž. Když jsme žádali za vysvětlení bylo nám řečeno, že se tam opevňují hranice proti možnému vpádu vojsk dohodových.

Žádost německých měst na severu za pomoc Pruska proti řádění různých tlup byla odmítnuta, takže se ocitají úplně bez pomoci. Konstatováno dále, že německé posádky se vesměs rozprchly, takže pomalu obsazujeme našimi posádkami jejich města, na př. v Litoměřicích a v Ústí.

Dále sdělují k situaci, že se věci, zejména pokud se týče toho přívalu vojsk našich, regulují, že, jak máme již zprávy, největší nával je prýč. Ve frontách se postupuje dosti dobře. Polovina našeho vojska jest zajata a zadržena frontou italskou. Je možno, že ten příval zmůžeme.

Zdravotní služba je velice rozsáhlá, takže v tomto směru nemusíme míti velkých obav, že nasadíme všechny síly, aby věc dobře prošla.

Zdravotní stav vracejícího se vojska je dobrý, takže nějaké dlouhé karantény nebude zapotřebí.

Předseda Švehla: Velectění pánové! Ten problém, kterého se dotkl p. kol. Horáček, není vyřešen. Ještě nevíme, jak se situace vyvine, protože my doposud známe, že proposice Ententy směřují k bavorským hranicím. Co se bude díti v tomto směru na našich hranicích, po případě dále, je otázka, která není ještě zodpověděna. Možná, že, pánové, až přijedou ze Švýcar budou míti další zprávy.

Jestli do té doby kapitulace německá nebo německá dohoda nebude skoncována je ještě vážný problém, jakým způsobem se bude obrana hranic německých vůči nám utvářeti. To je otázka, která je dnes hlavně otevřena.

Pokud se týče zakročení v německých krajinách, o které jsme byli žádáni, připomínám, že jsme vyjednávali s Německem o té věci a že jsme zcela otevřeně prohlásili, že žádné zakročení není možné, pokud oni revoltují, a dali jsme jim podmínku, že jedině tehdy zaručujeme pořádek ve státě svém, když Němci vystoupí z Deutsch-österreichische Regierung a dají volnost našemu státu.

Pořad náš je vyčerpán, končím a oznamuji, že příští schůze je v sobotu odpoledne ve 2 hod. místo v pátek.