Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Vyhovujíc slibům, které před rokem při zahájení soupisové akce byly dány, podala vláda v polovici měsíce ledna t. r. návrh zákona na dávku z majetku a přírůstku na majetku; tím se má zahájiti druhá etapa k ozdravění státního a hospodářského života.

Zásah státu míří na majetek, ve formě dávky ze jmění, a to v rozměrech, kteréž jedinečností svojí nesou ráz naprosto mimořádný, v naprosto abnormálních poměrech, však plně zdůvodněný.

Okolnost, že čím dále tím více se vzdalujeme ode dne 1. března 1919, k němuž upírá se celá akce soupisu majetku, dále stoupající netrpělivost ve veřejnosti, tísnivý pocit nejistoty při jakékoliv kalkulaci hospodářské, dokud není dávka uzákoněna, tudíž nutnost co nejrychlejšího provedení dávky vedla k poznání, že jest politickou i hospodářskou nutností, aby zákon o dávce uskutečněn byl ještě v tomto zasedání Národního shromáždění.

Rozpočtový výbor zvolili ze svého středu subkomitét, skládající se ze 6 členů (Dr. Horáček, Dr. Engliš, Dr. Heidler, Stivín, Šolle a Pauliny), jenž s největším urychlením v celé řadě schůzí projednal obsáhlou materii, přihlížeje k výsledkům písemné ankety, ke které podle usnesení rozpočtového výboru ze dne 30. ledna t. r. pozváni byli: zástupci obchodních komor, obchodních gremií, dělnických sdružení, znalci z kruhů bankovních, jakož i odborníci vědečtí a praktičtí.

Výsledky ankety zpracovány byly prof. Dr. Englišem, na jehož místo v subkomité pro jeho resignaci nastoupil dr. Fáček; později změněn ještě subkomitét, když Pauliny vystřídán byl Pilátem, a Dr. Horáček Drem Rolíčkem.

Subkomitét, vzav vládní osnovu za podklad jednání, projednal ji v generální debatě v nejhlavnějších směrech (účel dávky, oceňování, placení, přírůstek na jmění) částečně za přítomnosti experta p. prof. Dr. Brdlíka, jenž podal výklad o statistickém šetření, jehož se osnova (§ 11, odst. 4) dovolává, a po té ve specielní debatě ohledně jednoho každého paragrafu.

Tištěný elaborát subkomitetu tvořil předmět dalšího podrobného jednání v rozpočtovém výboru, jehož jménem podávám tuto zprávu:

Idea dávky z majetku pojí se v minulém století (1817) k jménu slavného národohospodáře anglického Ricarda, jenž navrhl ji jako prostředek k zaplacení dluhů vzniklých v bouřích napoleonských; tenkráte, ani později po válce francouzsko-německé v r. 1870/71, kdy táž myšlenka se objevila, nedošlo k uskutečnění jejímu, ale v letech 1915 a násl. vynořila se táž myšlenka opět v Německu - jako prostředek pro zaplacení dluhů válečných -, nezanikla však, vzdor různým námitkám a obtížím, nýbrž, vyhovujíc veřejnému mínění a sociálnímu cítění, stala se skoro finančním vyznáním víry v tom smyslu, že obět na majetku pokládá se za jeden z málo prostředků, bez něhož nelze na úpravu poměrů válkou rozvrácených pomýšleti.

V Německu jest dávka z majetku - symbolicky »Reichsnotopfer« zvaná - a dávka z přírůstku na majetku již zákonem, v Rakousku jest dávka z majetku předmětem parlamentárního projednávání.

Přesné vymezení účelu dávky a její funkce předpokládá přesné rozpoznání choroby dnešního stavu hospodářského.

Válka po 5 let z valné části spotřebovala a ničila výsledky práce, současně ubývaly zásoby surovin, potravin, zboží, chátraly a znehodnocovaly se prostředky výrobní; na druhé straně ti, kdož pracovali pro válku, ať přímo nebo nepřímo, zejména pak majitelé produktivních kapitálů, pracovali za velmi dobrou odměnu, jejich důchod i majetek rostl; válka skončila ve znamení příkrého rozporu mezi snížením zásob statků hospodářských a naduřelou kupní silou jednotlivých hospodářství soukromých; z první složky vyvěral první impuls k stoupání cen, jenž tvořením se nových důchodů a majetků u jedněch doznal mohutné podpory a to v době, kdy druzí, t. j. většina obyvatelstva a zejména ti, kdož odkázáni byli na pevné důchody peněžní přinášeli oběti a zdraví majetku, a stoupající drahotou těžce trpěli.

Přesun dosavadní rovnováhy ve složkách hospodářství národního jeví se v nejhlavnějších bodech: na straně těch, kdož přímo neb nepřímo využili konjunktury válečné ve fiktivních hodnotách - fiktivních proto, poněvadž hodnotám těmto dávno neodpovídá zásoba věcných statků -, v papírovém bohatství (bankovky, vklady, válečné půjčky, pokl. poukázky Rak.-uh. banky), na straně státu v převzatém dědictví převýdaje papírových peněz, neboť vláda bývalé monarchie financována byla z největší části tiskem bankovek, nikoliv jako v Anglii vysokými daněmi, které zvýšenou kupní sílu jednou pro vždy obmezovaly, ani jako v Německu, kde převýdej bankovek paralysován byl více nežli v býv. Rakousku výsledky půjček válečných.

Hospodářský vývoj po převratu dne 28. října 1918 nedoznal zlepšení (motivy str. 40), naopak pohyboval a pohybuje se ve znamení zvyšování mezd, platů, nákladů výrobních; výroba při pokleslé pracovitosti nepřenesla se dosud vesměs přes mrtvý bod, hospodářství státu zápasí s velikými deficity.

Jaký úkol lze při tomto stavu situace hospodářské přikázati z hlediska státně-politického dávce z majetku, jež v podstatě sahá na kmen majetku?

Svého času, když zahájen byl soupis majetku zákonem ze dne 25. února 1919, čís.. 84 sb. z. a n., jako průpravný krok k dávce z majetku, kladla vláda na účel nápravy měny největší důraz, prohlásivši, že výtěžků dávky použije se pouze k nápravě měny.

To by bylo ovšem předpokládalo zcela jiný vývoj hospodářský - od převratu čítajíc - než ve skutečnosti byl, neboť pokles koruny a stoupání hospodářských čísel pokročilo mezi tím již příliš daleko; vláda vyličujíc v motivech (str. 41), »jak by se asi jevily účinky dávky, kdyby se jich užilo ve značné míře k ztažení bankovek«, přichází k tomu důsledku, že »opatrnost káže vytknouti si cíl poněkud skromnější« a slibuje si od stažení bankovek, podle toho, jak poměry dovolí, »více, nežli pouhý krok k tak nutnému stabilisování měny«; podle §.u 1 osnovy jest dávka »určena v prvé řadě k vyrovnání břemen převzatých po Rak.-uh. bance jako předpoklad ku příští nápravě měny«

Rozpočtový výbor zabýval se pečlivě touto otázkou a přichází, přihlížeje k podaným dobrým zdáním, k tomuto názoru:

Je-li v problému nynější krise - vedle řady jiných okolností - nejmarkantnějším rysem: pokles výroby a stoupnutí kupní síly obyvatelstva, tu nápravu čekati lze v podstatě jen odstoupnutí výroby a zmenšení důchodů či jmění.

Povznesení výroby, pracovitosti, spořivosti, zkrátka tvoření nových hodnot, jest otázka, kteráž pro každého, kdož vážně se na budoucnost dívá, je věcí primérní; zde nutno nasaditi veškeré páky, neboť nedostaneme-li se ze začarovaného kruhu dnešní stagnace, nevykoná ani dávka z majetku a přírustku na majetku svoje poslání, bude snad marnou obětí, nebude lépe, nýbrž čím dále, tím hůře; skutečné oživení výroby závisí ovšem od zcela jiných faktorů, nežli je a může býti dávka z majetku, leč by se snad uplatnila psychologická vzpruha k reprodukci majetků dávkou odňatých.

Jistý vliv mohla by však dávka vykonati ve směru druhém, pokud by způsobila na obmezení spotřeby stenčením válečných úspor, a jinakých pohotově jsoucích kapitálů.

Ve směru poslednějším závažnou roli hraje nezdravý zjev thesaurace peněz, která podle úsudku znalců života hospodářského dosahuje rozměrů pro hospodářství státní velmi nebezpečných; jenom thesaurace peněz nese vinu na tom, že na jedné straně naříkáme na inflaci, a že na druhé straně ukazuje se často tísnivý nedostatek peněz, jenž stlačuje úvěr a pod.; thesaurované peníze jsou likvidním kapitálem, který se může kdykoliv státi kupní silou, muže ustoupiti na trh, a tvoří nevítanou reservu, která dovoluje zvedání cen; vyssátí těchto peněz jest předním úkolem dávky.

Totéž platí, byť i v zmenšené míře, o živých účtech a pokladničních poukázkách Rak.-uherské banky, neb i ony mohly by se státi podkladem pro rozmnožení oběživa.

V dnešním stadiu kupní síly jednotky peněžní není ovšem náprava měny v tom smyslu, že by zmenšení oběživa mělo za následek zvýšení kursu koruny a tudíž klesnutí cen v témže poměru, dobře myslitelná, za to snad čekati lze, že dávka, předpokládajíc, že by účinek její nebyl paralysován jinými protichůdnými tendencemi na př. dalším zadlužováním státu, stoupáním mezd a pod. - přispěje stažením jisté kvoty oběživa k uvolnění vzestupné tendence mezd, platů, cen, nákladů výrobních atd., a k docílení jistého stálejšího vrchole; již to, že by kupní síla koruny nekolísala, neklesala a spíše odolávala nárazům, bylo by v době, kdy nová vlna drahoty nastává, značným národohospodářským ziskem a výsledkem, jenž by oživil důvěru v možnost klidného vývoje uvnitř státu, posílil by důvěru ve stát náš i v cizině; bude věcí dalšího vývoje výroby, vyrovnání výroby se spotřebou a předstižení domácí spotřeby výrobou, dále zvýšení potřeby peněz a tlaku na důchody peněžní, zdvihne-li se kupní síla koruny, či dostane-li se měna do stadia zlepšování.

Stažení části oběživa podnítí podnikání na úvěr, a umožní, aby bankovní sazba nabyla svého vlivu jako pružný regulátor oběhu peněz a stanovení cen.

Lze tedy v podstatě souhlasiti s navrženým zněním §u 1 osnovy, pokud se v něm vymezuje použití výtěžků dávky »v prvé řadě« k zmíněným již účelům valutárním jako »předpoklad pro nápravu měny«. »Břemena převzatá po Rak-uh. bance« záleží ve státovkách vyměněných za stažené bankovky, v bankovkách při soupisu zadrželých, dále v převzatých pokladničních poukázkách a žirových účtech podle zákonů ze dne 25. února 1919, čís. 84 sb. z. a n., a ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n. a páčí se okrouhle na 9.2 miliard Kč ; převážné části tohoto dluhu se zbaviti, jest skutečně naléhavou potřebou, neboť dlužno při nejmenším jíti tak daleko, aby i část státovek, jež převyšuje výši oběživa prozatím nezbytně potřebnou (odhaduje se na 5násobnou potřebu mírovou = 4 miliardy K) byla vyssáta, ale vracela se do oběhu, vázána jsouc na bankovní sazbu, aby stát měl možnost nekryté bankovky přeměniti v kommerčně kryté, pružné platidlo, a mohl tak přiměřeně regulovati trh peněžní. nabídku, poptávku, tvoření důchodu a cen.

Méně naléhavým jest - a přichází teprve v druhé řadě v úvahu - placení státních dluhů, kteréž by sledovalo účel ulehčiti rozpočtu a odstraniti trvalé břemeno úroků a amortisace.

Účelu tomuto bude věnován zbytek výtěžků dávky, bude-li jaký; vymezení, které dluhy by tu přišly v úvahu, jest ovšem nanejvýše nesnadným; osnova vyměřuje v § 1 celkem správně kriteria dluhů, jichž úhrada z výnosu dávky jest přípustna, ponechává však volbu těch kterých dluhů volnému uvážení vlády; rozpočtový výbor doporučuje, aby zvláštním zákonem bylo v rámci §u 1 stanoveno, který dluh in concreto z výnosu dávky lze hraditi, a dále aby vedle kontroly nejvyššího kontrolního úřadu byla do zákona pojata i zostřená kontrola parlamentární; nelze dosti důraz na to klásti, aby přísnými kautelami bylo dostatečně o to postaráno, aby dávka z majetku, kterouž lze jen jednou vybrati, byla jenom k účelům jí specielně vyhrazeným skutečně použita.

Rozpočtový výbor uvažoval také o návrhu, aby jakákoliv změna §u 1 vázána byla zvláštní kvalifikovanou presencí a většinou; k tomu, ježto by v podstatě šlo o změnu ústavní listiny, bylo by potřebí zvláštního ústavního zákona, jenž sám by byl musil býti kvalifikovanou presencí a většinou odhlasován; byť i rozpočtový výbor souhlasil s každou kautelou, která přísné dodržení §u 1 zabezpečuje, přece nemohl bohužel návrh ten přijati, ježto čas již tak pokročil, že na včasné usnesení zvláštního ústavního zákona není pomyšlení.

Oceňování bylo nejtěžší partií osnovy zákona, s kterou se jak subkomitet, tak i rozpočtový výbor velmi důkladně zabýval. Jde v podstatě o problém, aby oceňování všech majetků bylo 1. stejnoměrné a 2. přiměřené.

ad 1. Zejména u všeobecné dani výdělkové ukázaly se v praksi případy, že podnik- přibližně téže velikosti atd., ale v různých okresích ležící byly různě zdaňovány; veliké diference ve výši daně v takových případech jen roztrpčují, vyvolávají pocit křivdy a neupevňují víru ve spravedlnost berní.

Těchto nezdravých zjevů dlužno se rozhodně vyvarovati. ať již jde o majetky různých kategorií anebo téže kategorie; zástupce vlády dal ujištění, že ministerstvo financí bude všemi administrativními prostředky k tomu pracovati, aby zjevy takové stlačeny byly na míru nejmenší.

ad 2. Oceňování, opírajíc se o pevný bod, může vycházeti z pravidla jedině z ceny prodejní ke dni 1. březnu 1919, jež tvoří všeobecné objektivní měřítko cen; pouze u majetků nabytých během války jest spravedlivou cena nabývací; při jednání se však poukázalo na to, že by skutečná cena prodejní při nezměněných sazbách, jak jsou § 30, jak co do dávky z majetku, tak i co do dávky z přírůstku navrženy, vedla u nejhlavnějších kategorií majetkových k příkrostem, kteréž by byly s to, výrobnost a prosperitu hospodářského podnikání ohroziti. Tendence se sazbami navrženými osnovou nehýbati, vedla tudíž ke snaze vůči osnově vládní již do zákona vložiti jistá schematická vodítka, kteráž by pro široký průměr případů sloužila za směrnici.

Vládní osnova vychází totiž při cenění z podstatně různých hledisek: u majetku zemědělského navrhuje se, použíti násobku katastrálních čistých výnosů pro stanovení ceny předválečné, u domů má zase za podklad sloužiti zdanitelný činžovní výnos pro zjištění jmění před- a poválečného; operuju-li se tedy u těchto majetků s kombinací momentu výnosového, vychází se v osnově vládní u jmění výdělečného, ježto podobných ciferních pomůcek není po ruce, přímo z prodejní ceny dne 1. března 1919. Není pochyby, že by tento majetek bez zřetele k výnosu byl proti majetku zemědělskému a domovnímu ve značné nevýhodě; ocenění majetku prvnějšího k 1. březnu 1919 ponechává se odhadním komisím bez jakéhokoliv vodítka.

Jest na snadě, že se ihned při majetku zemědělském vyskytla otázka, o kolik procent by bylo přípustno, majetek tento výše oceniti k 1. březnu 1919, je-li východiště, t. j. cena jeho z doby předválečné dána.

Je-li nutno, aby proces ocenění byl individualisován, aby oceňování s hlediska berní spravedlnosti bylo přizpůsobeno co nejvíce hodnotám majetku a berní výkonnosti poplatníkově, právě tak jest v zájmu stejnoměrnosti dávky a rychlého technického provedení nutno, aby cenění bylo mechanisováno a aby odhadním komisím pro jejich postup dány byly jisté průměrné směrnice. Problém tedy zněl: Je-li nějakým způsobem umožněno, přibližně zjistiti jmění předválečné, jak vysokou průměrnou procentuelní přirážkou vyjadřuje se přibližně cena k 1. březnu 1919 - pokud samozřejmě jde o majetky, které zůstaly v držení týchž majitelů. Jak co do rozlišení majetku do kategorií: majetek zemědělský (lesní), domovní atd., tak i co do nutnosti jistých směrnic pro oceňování nebylo žádných rozporů; za to stanovení směrnic samých nešlo samozřejmě hladce, uváží-li se různé zájmy různých kategorií majetkových, zejména pokud jde o majetky výrobní.

Ze strany zemědělské poukazováno bylo na neobyčejnou důležitost tohoto odvětví produkčního pro celý stát, na finanční význam výroby pro stát (vývoz cukru, lihu atd.), na větší znehodnocení kapitálů výrobních, než u průmyslu, a na státně-politickou i státně-finanční nutnost, výrobu tuto nepodlamovati; ceny 2-3násobné byly sice placeny, ale osobami, které za každou cenu hleděly vyzískané peníze bezpečně uložiti.

U domů bylo zase uplatňováno, že jde o majetek, jenž během války vázán jsa ochranou nájemníků, nemohl se zúčastniti na konjunktuře, značně se znehodnotil a dávku tak zaplatil již ušlým ziskem; nescházelo ovšem hlasů, které zase na to poukazovaly, že držba domovní, kteráž již dnes proto, že se nestaví a neprodává, dociluje ohromných cen. a že stoupnutí hodnot jde při notorické bytové krisi značné konjunktuře vstříc, kteráž bude s to, třeba sukcesivně a v budoucnosti majetek tento za oběť dávky odškodniti; zde právě spočívá důležitý rozdíl vůči majetku zemědělskému, jenž konjunkturu v podstatě má již za sebou.

Z kruhu majitelů domů učiněn byl návrh na zavedení čtverého tarifu podle různých možností realisace jmění (nejvyšší na hotovosti a vklady, menší na cenné papíry, ještě menší na nemovitosti, jež lze zpeněžiti bez podstatného ohrožení celku - venkovské domy, a nejmenší na domy, jichž části nelze zpeněžiti a z nichž lze daň platiti pouze výpůjčkou, prodejem neb odevzdáním do rukou státu); myšlenka tato nedoznala jak ze zásadních, tak i z technických ohledů ohlasu.

S větším ještě důrazem poukazováno zástupci průmyslu na životní zájem státu na zachování prosperity průmyslu, jenž se nemůže obejíti bez úvěru, zejména úvěru cizího, dbáti na ohromné obtíže, s nimiž oceňování při nepřehledné rozmanitosti podniků bude zápasiti; žádné jmění neprodělalo tolik změn, jako právě tento druh majetku ; ani pro dobu předválečnou nedá se nějaké pevnější východiště zachytiti.

Subkomitet, uznávaje neobyčejnou důležitost věci této, ponechal rozhodnutí o výši průměrných procentuelních přirážek, rozpočtovému výboru, jenž projednal otázku tuto jako celek v dohodě s vládou; kompromisní návrh, jak níže jest uveden, přijat byl ve výboru rozpočtovém většinou hlasů.

Původní návrhy doznaly tím jistého zvýšení; rozpočtový výbor navrhuje, aby cena k 1. březnu 1919 zjištěna byla průměrnou přirážkou k ceně předválečné a to u

1. pozemků trvale zemědělské výrobě věnovaných 75% a

2. u domů 60% (hodnota předválečná = 25nás. činže) a aby

3. u majetku výdělečného čistá hodnota ke dni 1. března zjištěná započítána byla nikoliv 100%, nýbrž 70%.

Bylo by těžkým porušením berní spravedlnosti, kdyby odhadní komise byly vázány na tyto směrnice, neboť leží na bíledni, že by strany tam, kde by dávka podle těchto směrnic uložená, byla příliš příkrou, nikdy takovou berní spravedlnost nepochopily; co však platí pro strany, musí platiti i pro stát, musí býti tudíž vyhrazeno odhadním komisím právo od takto vyšetřených hodnot se uchýliti, ospravedlňují-li okolnosti ocenění nižší nebo vyšší.

Návrh vycházející ze strany soc. demokratické, aby vzhledem k výše uvedenému způsobu oceňování zvýšen byl tarif dávky, zůstal v menšině. Co se týče zvláště cenění jmění výdělečného, ukázalo se již při soupisech, že lze si pro budovy, stroje a zařízení ve větších odvětvích průmyslových získati jistá objektivní kriteria; podle slibu vlády bude i zde na návrhy z kruhu průmyslu učiněn pokus, myšlenku tuto podle možnosti dále vybudovati a prakticky využíti, byť i nebylo potřebí a možno, aby při značné rozmanitosti různých odvětví průmyslových směrnice takové pojaty byly do prováděcího nařízení.

Je-li jisto, - co se často zaměňuje - že dnešní ceny nejsou ceny 1. března 1919, tu nesmí se na druhé straně přehlížeti, že v podstatě cenění se přizpůsobuje tarifu, a že hodnoty, které takto budou dávce za základ položeny, budou namnoze mnohem nižší, nežli by podle stavu dne 1.března 1919 býti měly; tato úchylka jest ovšem diktována jen ohledy na to, jak nedozírné následky by musila míti dávka a zejména relativně ostrá dávka z přírůstku v kritickém stadiu, jejž celý náš hospodářský život prodělává.

Myšlenku postižení přírůstku na jmění během války vzniklého ostřeji než jmění předválečného nelze řešiti bez zřetele k ethickým momentům, jež právě zde obzvláště vystupují do popředí, bez ohledu na to, jak různě různým vrstvám obyvatelstva 51etá válka měřila.

Jedni těžili z války a bohatli během a vzdor válce - této veliké ničitelce hodnot - druzí ztráceli a trpěli, první na úkor celku, druzí ve prospěch celku.

Odporovalo by nejjednoduššímu citu spravedlnosti, jak daňové tak i sociální, kdyby tyto přesuny majetkové měly zůstati pro budoucnost petrifikovány; přesně vzato, vyžadovala by vyrovnávající spravedlnost, aby nejdříve a v prvé řadě přírůstek na jmění následkem války vzniklý přispěl k hrazení břeme válečných, a aby teprve potom, a v druhé řadě jako doplněk přišel na řadu zbytek t. j. jmění předválečné. Ohledy techniky berní, zejména nemožnost vymeziti pojem zisků »následkem války« nabytých, nemožnost rozlišovati skutečné rozmnožení jmění od pouhého stoupnutí hodnoty následkem vzácností statků na jedné a znehodnocení peněz na druhé straně, dále nutnost odděleného dvojího vyměřování dávky vedou k tomu, že vláda navrhuje (motivy str. 46) vyměření dávky z veškerého jmění podle stavu a hodnoty dne 1. března 1919 a vedle toho z diference mezi konečným a počátečným t. j. z přírůstku na jmění.

Osnova (sr. str. 44-48),. probírajíc zevrubně genesi přírůstku na jmění, jeho složení, rozdíly v účincích války na jmění věcné a peněžní, reflektuje již napřed na různé námitky, které se činí proti pojímání přírůstku jako číselné diference mezi jměním před- a poválečným a přichází k tomu důsledku, že dávce podléhati má přírůstek celý, tedy i onen, který spočívá ve vyšší hodnotě majetku v podstatě třeba úplně nezměněného (t. zv. přírůstek kvalifikativní).

Názor tento setkal se ve veřejnosti se značným odporem, zejména v kruzích průmyslu; poukazuje se hlavně na to, že přírůstek zjistiti se dá pouze srovnáváním veličin stejnorodých a že srovnáváním koruny před- a poválečné, jako měřítka hodnot, dochází se k přírůstku na jmění, který, pokud ze znehodnocené měny prýští, jest veličinou pouze fiktivní, zdánlivou; obchodní a živnostenská komora v Plzni obrátila se na jednoho člena subkomitétu podáním, v němž na základě dobrozdání z kruhů úřednictva finančního dovozuje možnost rozlišení přírůstku obého druhu.

Při bližším zkoumání této otázky, nelze přehlédnouti dva momenty.

Rozdíl v hodnotě nepochází původem svým pouze ze znehodnocení měny, nýbrž i z větší vzácnosti statků hospodářských, kteráž jest zase důsledkem veliké poptávky a malé nabídky; jest ovšem nemožno tuto složku přírůstku percentuelně vyjádřiti, jistě však tvoří při dnešní pokleslé výrobě značnou kvotu. Stejně však jest ze stanoviska rychlého vyměření dávky, zejména v případech složitějšího seskupeni jmění, přímo technickou nemožností rozlišovati přírůstek na hodnotě od skutečného přírůstku na jmění.

Konečně nelze přehlížeti, že i když by časem výroba na jedné a kupní síla na druhé straně stoupla, pokles hodnot věcných nedosáhne nikdy více úrovně předválečné, tak že i z tohoto hlediska není nijak celý přírůstek fiktivní, nýbrž má do značné míry reelní pozadí.

Stejně závažným jest i druhý fakt, že peněžní majetky (hotové peníze, vklady pohledávky) nejen že na hodnotě nestouply, nýbrž znehodnocením peněz na kupní síle značně ztratily, kdežto věcná jmění (pozemky, budovy atd.) zaznamenávají značné přírůstky na hodnotě ; u těchto druhů majetku přírůstek stlačovati, peněžní jmění však neodškodniti, bylo by křiklavou nespravedlností.

Odůvodňuje-li se vyloučení devalvačního coeficientu z přírůstku zřetelem k budoucímu vývoji měny (bude-li stoupati koruna, bude hodnota věcných jmění klesati, peněžních stoupati), tu nebyl by zřetel na budoucí konstelaci hospodářskou v souladu se zásadním stanoviskem, jež nutno u dávky uložené podle stavu určitého dne zaujati, že totiž ani ve prospěch ani v neprospěch státu nelze bráti ohled na změny po zmíněném dni nastalé; další nesnáze vznikly by z toho, že by logicky bylo nutno stopovati kontinuitu ve vývoji majetků v době od r. 1914 do 1. března 1919 podle toho, jak se jmění věcné přeměňovalo na peněžní a obráceně a v jaké podstatě zde bylo v rozhodný den 1. března 1919 úkol, z kterého technika berní rozhodně není.

A co se zvláště ohledu na budoucí vývoj měny týče, jsou jen 2 možnosti: buď splní se naděje, že kupní síla peněz se udrží neb zlepší, pak by pokles u hodnoty věcného jmění byl sice již napřed snížením přírůstku respektován, ale křiklavá nesrovnalost vůči jmění peněžním by byla petrifikována, anebo kupní síla peněz nestoupne, neb bude klesati dále, pak by i zatížení přírůstku na jmění věcném bez opravy nebylo při zhoršující se valutě tak tíživým, pak nejen že neklesne věcné jmění v hodnotě, nýbrž stoupne, ale pak i vylučování coeficientu devalvačního jest bezúčelno a neodůvodněno; v tomto případě by ovšem dávka z majetku pozbyla veškerého smyslu a důvodu.

Z toho plyne, že, ať se vývoj měny- pohybuje v tom neb onom směru, v každém případě postižení přírůstku na jmění plynoucího ze znehodnocení měny jest sice na pohled tvrdostí, ale tvrdostí, kteráž jest z hlediska vyrovnávací spravedlnosti splna odůvodněnou; přes tento stav nelze se přesunouti doznáním, že válka právě na peněžní majetek za každých okolností obzvláště těžko dolehla, a že této kategorii obyvatelstva není žádné pomoci.

Rozpočtový výbor nemohl tudíž než uznati, že princip vládního návrhu s postižení přírůstku na jmění jest v podstatě správným, vzal však na námitky proti přírůstku činěné jiným způsobem (viz: oceňování) zřetel.

Splatnost dávky a organisace placení dávky musí býti přizpůsobeno účelům, které dávka sleduje (viz účel dávky) a již vyžadují, aby dávka splacena byla co nejrychleji.

Opatření, jichž jest nevyhnutelně potřebí, vyrůstají organicky ze situace peněžní, při čemž hleděti k tomu, aby hospodářský život stažením oběživa co možná nejméně byl dotčen a nebyl vydán nebezpečným otřesům.

Nebezpečí není tak veliké, neboť vedle hotových peněz jsou po ruce ještě jiné prostředky.

Thesaurované bankovky neb státovky tvoří první blok oběživa, které v okamžiku jest mrtvým kapitálem; vyssátím této nebezpečné reservy neutrpí hospodářský život naprosto žádné újmy, neboť nesníží se skutečně oběživo; také proplacení pokladničních poukázek a žírových účtů, jež jest věcí vnitřních přesunů a vzájemného vyrovnání, lze provésti hladce.

Fond, z něhož lze dále bez stažení oběživa pro placení dávky čerpati, tvoří: při soupisu zadržené bankovky a zadržené vklady u peněžních ústavů, tuzemské cenné papíry sirotčí jistoty požívající, k nimž se válečné půjčky nečítají a hypotéky; teprve pokud tyto prostředky nepostačí, nebo pokud stranám bude vhodnějším platiti hotovými, bude nutno - jak to i nejvlastnějšímu valutárnímu účelu dávky odpovídá počítati se stlačováním oběživa se všemi jeho důsledky. Vláda vyložila také rozpočtovému výboru, že provede přiměřenou organisaci úvěru, zejména lombardního, aby předešla otřesům na trhu peněžním.

Co se týče placení dávky hypotekárním úvěrem, nelze vzhledem k účelu dávky, jenž vyžaduje rychlé zaplacení celé částky najednou, doporučovati formou rentového dluhu, jejž by stát sám na nemovitostech dal vložiti; vhodnější forma jest forma hypotekárního úvěru, jehož se bude strana u zaplacení dávky dožadovati; otázka tato není tak kritickou, jak by se z hlediska ochrany zájmu ostatních hypotekárních věřitelů zdála; kdežto při poskytování úvěru se před válkou postupovalo velmi rigorosně, během války stouply nemovitosti velmi značně v ceně, hypotek nových během války přibylo celkem málo, celé řady hypotek byly zaplaceny, mnohé figurují v knihách veřejných jen pro formu, takže možno vyhraditi hypotekám, které slouží ke krytí dávky, v jistých mezích prioritu. Úvěr hypotekární účelně zorganisován a obligacemi mobilisován poskytl by prvotřídní papír, jenž by jako platidlo při úvěrových operacích do ciziny mohl hráti vynikající roli.

Jest samozřejmo, že tyto hypoteky požívati musí též privilegované přednostní ochrany, jako pohledávka státu z titulu dávky sama.