Národní shromáždění československé 1918 – 1920

(1) Plné schůze sněmovny jsou veřejné. Výjimkou koná se schůze důvěrná k návrhu předsedovu neb člena vlády, usnese-li se o tom sněmovna, když se byli posluchači vzdálili, bez rozpravy prostým hlasováním, konečně podle § 68, odst. 2.

(2) Jednání o rozpočtu a o věcech daňových jsou vždy veřejná.

(1) V důvěrné schůzi smějí setrvati jen úředníci určení předsedou, těsnopisci vzatí předsedou do slibu, že zachovají úřední tajemství a členové vlády a jejich zástupci.

(2) Zápis jednání a těsnopisecká zpráva o schůzi důvěrné se neuveřejní, leč by se sněmovna usnesla jinak. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Schůzi zahajuje a končí předseda.

(2) O návrhu některého poslance, aby se ve schůzi pokračovalo, rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(3) Sněmovna může k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním přesunouti ustanovený pořad jednání. Předseda může také navrhnouti, aby jednání o některém předmětu bylo přerušeno a aby se projednával jiný bod denního pořádku.

(1) Sněmovna rozhodne pokaždé k návrhu předsedy bez rozpravy prostým hlasováním, kdy a s jakým denním pořádkem (§ 10, odst. 3) jest konati příští schůzi či zda ji svolá předseda.

(2) Nerozhodla-li sněmovna o příští schůzi, svolá ji předseda písemně neb telegraficky.

(3) Nekonala-li sněmovna během zasedání schůze déle 14 dnů, je povinen předseda svolati schůzi do 3 dnů, žádá-li toho vláda neb aspoň dvě pětiny poslanců písemně s udáním žádaného pořadu jednacího.

(4) Nesouhlasí-li předseda s navrženým jednacím pořadem, rozhodne o tom sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) V ustanovenou hodinu zahájí předseda schůzi, nepřihlížeje k počtu přítomných.

(2) Veškerá sdělení vlády, předsednictva i výborů, došlé spisy, zprávy, návrhy a jich přidělení, podané dotazy, i naléhavé, žádosti o dovolené, o změny v protokolu, rozhodování o resignaci na členství výboru, udílení lhůty výborům a jiné věci formální, o nichž jednací řád nařizuje prosté hlasování bez rozpravy, může předseda oznámiti nebo naříditi kdykoli mezi schůzí nebo ke konci schůze.

(3) Kdyby sdělení vyžadovalo delšího času, může předseda odkázati poslance na seznam jich v kanceláři sněmovní vyložený, jenž se uveřejní též v těsnopisecké zprávě.

(4) Rozpravy a řeči ke sdělení předsednictva dovolují se jen, pokud jednací řád výslovně tak stanoví. Předseda může rozpravy i řeči takové odkázati na konec schůze.

(1) O osnovách zákonů a o smlouvách mezinárodních (§ 64 č. 1. úst. list.) jedná se ve dvojím čtení, o předmětech ostatních ve čtení jediném.

(2) O vytištěných zprávách výborů a návrzích vlády a poslanců může se jednati te prve, když uplynuly 24 hodiny, co byly rozdány.

(3) Zprávy tiskem rozdané se nepředčítají.

(4) Zprávy o peticích mohou se podati a projednati, aniž dříve byly vytištěny a rozdány.

(1) Je-li zpráva obsáhlejší nebo týká-li se věcí důležitějších, může předseda v prvém čtení rozděliti rozpravu na povšechnou a podrobnou.

(2) Jak v povšechné tak v podrobné rozpravě obdrží nejprve slovo zpravodaj. (§§ 33 a 34.)

(3) Za zpravodaje, který neplní zpravodajské povinnosti, určí předseda zpravodajem jiného člena výboru.

(1) Nesmí se ujmouti slova, komu ho předseda nedal. Zpravodajové i řečníci mluví s řečniště.

(2) Chce-li se předseda zúčastniti rozpravy, odevzdá předsednictví; mluví s řečniště a ujme se předsednictví teprve, když věc je vyřízena.

(3) Řečníci mohou se hlásiti u předsedy již před schůzí písemně a nebo mezi schůzí osobně a ústně potud, dokud není usnesen konec rozpravy anebo, nebylo-li takového usnesení, dokud předseda nedal závěrečného slova zpravodaji. Přihlašujíce se na značí, zda chtí mluviti pro návrh či proti němu.

(4) Řeči k jednacímu řádu, poznámky osobní a věcné jsou dovoleny jen podle uvážení předsedova; jejich trvání nesmí přesahovati dobu pěti minut.

(1) Zahajuje rozpravu oznámí předseda řečníky dosud přihlášené.

(2) Po řeči zpravodajově (§ 43) předseda uděluje slovo řečníkům zpravidla v pořadí jejich přihlášek, avšak přihlíží k tomu, aby nejprve mluvil řečník proti návrhu (a to především některý z přihlášených členů výborové minority, která podala zvláštní zprávu) a dále aby se, pokud lze, střídali řečníci pro návrh a proti němu.

(3) Promluvil-li již člen některého klubu, udělí předseda jinému členu téhož klubu slovo teprve tehdy, až promluvili přihlášení řečníci všech klubů, jejichž člen dosud k věci nemluvil.

(4) Řečníci mohou si místa vyměniti, což dlužno předsedovi oznámiti.

(5) Žádný poslanec nesmí mluviti k témuž předmětu jednání více než dvakráte.

(6) Sněmovna může k návrhu předsedy neb kteréhokoli poslance bez rozpravy prostým hlasováním omeziti dobu řečí při rozpravě povšechné ne pod půl hod. a při rozpravě podrobné ne pod 10 min.; v tom případě platí pro zpravodaje dvojnásobná doba řeči.

(7) Kdo byv vyzván k řeči, není přítomen, ztrácí slovo.

(1) Členové vlády a zástupci jimi vyslaní mohou se účastniti schůzí a ujímati se slova kdykoliv i vícekráte, ano i když rozprava byla již skončena, řečníka však nepřerušujíce. (§ 39 úst. list.) Hlasují jen, jsou-li poslanci.

(2) Sněmovna může se k písemnému návrhu 21 poslance bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, aby se člen vlády neb jeho zástupce dostavil do schůze a podal tam zprávy a vysvětlení. Sněmovna může určitě označiti, který člen vlády aneb který orgán státní správy do schůze se má dostaviti. Vyzvaný jest povinen, usnesení tomu k požádání předsedovu vyhověti (§ 40 úst. list.).

(1) Návrhy na pouhý způsob jednání podávají se jen písemně a usnáší se o nich sněmovna bez podpory a bez rozpravy prostým hlasováním.

(2) Návrh na odročení nebo na vrácení výboru s určitým rozkazem lze učiniti kdykoli, byl-li však zamítnut, nelze ho během jednání o téže věci v téže schůzi opakovati.

(3) Návrhu na zamítnutí nelze činiti, nýbrž jen návrh, aby se přešlo k dennímu pořadu s odůvodněním nebo bez něho.

(4) Každý poslanec může navrhnouti konec rozpravy. O návrhu tom rozhodne sněmovna prostým hlasováním bez rozpravy, když promluvili aspoň čtyři řečníci.

(1) Návrhy vedlejší, pozměňovací aneb doplňovací musí poslanci podati písemně nejpozději bezprostředné potom, když bylo usneseno rozpravu skončiti, nebo když předseda prohlásil, že není již nikdo k slovu přihlášen. Návrhy ty pojmou se do hlasování jen tehdy, jsou-li podepsány navrhovatelem a aspoň 20 jinými poslanci.

(2) Když bylo usneseno rozpravu skončiti, mohou mluviti jen hlavní řečník pro návrh a hlavní řečník proti návrhu ustanovení dohodou zapsaných ještě řečníků obou stran. Není-li možno nejdéle za 5 minut docíliti dohody, rozhodnou zapisovatelé losem. Vylosovaní mohou postoupiti slovo jinému zapsanému řečníku.

(3) Po hlavních řečnících přísluší závěrečné slovo zpravodajům (§ 33 a 34) a ne ní li zpravodaje, prvnímu navrhovateli, který však může slovo přenechati jinému z navrhovatelů.

(4) Ujal-li se slova po skončené rozpravě zástupce vlády, je tím rozprava znovu zahájena.

(1) Vláda a představitelé funkcí sněmovních, jmenovitě předseda a místopředsedové sněmovny, výborů a komisí, zapisovatelé, zpravodajové, pořadatelé a kancelář sněmovní, užívají v sněmovním jednání řeči československé.

(2) Projevy poslanců dějí se v řeči československé. Poslanci národnosti německé, ruské (maloruské) , maďarské nebo polské mohou projevy činiti v jazyku své národnosti, nechtějí-li užíti jazyka československého.

(3) K samostatným návrhům, dotazům a interpelacím podaným v jiné řeči než československé, má podavatel právo připojiti sám písemně překlad do řeči československé a překlad ten jest pak podkladem jednání. Neopatří-li poslanec takového překladu, opatří překlad co nejdříve kancelář sněmovní a překlad ten jest pak podkladem jednání.

(4) K návrhům formálním, pak věcným návrhům vedlejším, pozměňovacím a doplňovacím, o nichž sněmovna neb výbor má jednati nebo hlasovati, pokud nejsou podány v řeči československé, budiž navrhovatelem připojen překlad do českoslovenštiny, jinak se k nim nepřihlíží; tento překlad jest podkladem jednání; jsou-li však návrhy takové krátké a jednoduché a nezdržuje-li se tím jednání, může předseda podle svého uvážení dáti je přítomným tlumočníkem hned do českoslovenštiny přeložiti, překlad ústně dáti prohlásiti a do jednání neb hlasování je pojmouti.

(5) Podá-li se samostatný návrh (dotaz, interpelace) tak obsáhlý, aneb sejde-li se současně jich tolik v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské, že nelze sněmovní kanceláři překladu opatřiti ani do týdne, může předsednictvo návrhy (dotazy, interpelace) podavatelům vrátiti, aby připojili sami do týdne překlad do řeči československé; nestalo-li se tak, má se za to, že návrh (dotaz, interpelace) podán nebyl.

(6) Formule o slibu poslanců (§ 6), přečte se poslancům národnosti německé, ruské (maloruské), maďarské a polské též v jejich řeči a poslanci tito mohou ve své řeči slibovati. Rovněž při jmenovitém hlasování mohou tito poslanci užívati své řeči. Ustanovení prvé věty tohoto odstavce platí i o slibu předsedy a místopředsedů (§ 7), jsou-li některé z jmenovaných národností.

(7) V těsnopiseckých zprávách, případně v zápisech o schůzích sněmovny, uveřejní se projevy pronesené německy, rusky (malorusky) , maďarsky nebo polsky v československém překladu, který, nepřipojil-li poslanec sám do 48 hodin překladu, opatří kancelář sněmovní; v těsnopiseckých zprávách uveřejní se tyto projevy jako příloha též v jazyku, jímž byly předneseny.

(8) Předsednictvo sněmovny jest oprávněno překlad, který podle odst. 3., 4., 5. a 7. tohoto §u připojil poslanec sám, dáti přezkoumati a případně opraviti tlumočníkem a v takovém podle potřeby jest opravený překlad podkladem jednání a tisku.

(9) K písemné odpovědi představitelů vlády neb sněmovních funkcí na dotaz neb interpelaci podanou v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské připojí se též (a při interpelacích i vytiskne) překlad do řeči tazatelovy.

(10) Žádost (petici) lze podati i v řeči německé, ruské (maloruské) , maďarské nebo polské. Pro předsednictvo, případně pro výbor a sněmovnu opatří sněmovní kancelář o žádostech zprávu se stručným výtahem v řeči československé. Usnese-li se předsednictvo (výbor, sněmovna) na odpovědi, připojí k ní - pokud žádost nebyla podána v řeči československé - sněmovní kancelář překlad do řeči žadatelovy.

(11) Zprávy presidenta republiky sněmovně (§ 64 č. 6. úst. list.) vydají se tiskem též v překladu německém, ruském (maloruském), maďarském a polském, které obstarává sněmovní kancelář.

(12) Tlumočníky pro sněmovnu a kancelář ustanoví předsednictvo sněmovny; předseda výboru může funkcí tou pověřiti též poslance.

(1) Odchyluje-li se řečník od věci, volá jej předseda »k věci«, užil-li výrazů urážejících slušnost neb mrav neb dokonce trestuhodných, volá jej. »k pořádku«. Za tím účelem může předseda řečníka přerušovati.

(2) Předseda může řečníka, kterého volal po třikráte, »k věci« nebo »k pořádku« přerušiti a odníti mu slovo. Poslanec, jemuž slovo bylo odňato, může žádati, aby o tom rozhodla sněmovna; tato rozhoduje bez rozpravy prostým hlasováním.

(3) Je-li předsedovi patrno, že se zneužívá jednacího řádu k tomu, aby bylo jednání mařeno nebo svévolně zdržováno, může veškeré k takovému počínání směřující projevy a návrhy vyloučiti z jednání se svolením sněmovny, které se udílí bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Urazil-li poslanec ve schůzi jiného poslance, člena neb zástupce vlády, přikáže předseda na písemnou žádost uraženého věc výboru imunitnímu, jenž rozhodne do 48 hodin, zda je poslanec vinen a navrhne v tom případě ústní zprávou, aby provinilému poslanci byla vyslovena důtka. Návrh ten dá se na jednací pořad nejbližší schůze sněmovní. Sněmovna rozhodne po slyšení zpravodaje uraženého i provinilého bez další rozpravy prostým hlasováním. rozpravy prostým hlasováním.

(1) Byl-li předseda poslancem ve schůzi při výkonu svého úřadu těžce uražen nebo bylo-li zřejmě odpíráno jeho nařízením, může předseda provinilého poslance vyloučiti na dobu trvání této schůze; maří-li poslanec jednání takovým způsobem, že se nemůže v jednání pokračovati, může ho předseda vyloučiti z účasti až na dobu deseti schůzí.

(2) Po odchodu poslance vyloučeného dotáže se předseda sněmovny, schvaluje-li vyloučení. Sněmovna rozhodne o tom bez rozpravy prostým hlasováním.

(3) Vyloučený poslanec může usnesením předsednictva zbaven býti poslaneckého platu na příští měsíc zcela neb z části.

(4) Nepodrobí-li se vyloučený poslanec dobrovolně rozhodnutí předsedovu (§ 10 posl. odst.), zbavuje se poslaneckého platu na příští měsíc.

(1) Po skončené rozpravě povšechné hlasuje se, má-li osnova, a je-li několik osnov, která z nich má býti základem rozpravy podrobné, když se předem bylo hlasovalo snad o návrhu na přechod k dennímu pořadu.

(2) Nebyla-li žádná z osnov přijata za základ rozpravy podrobné je věc zamítnuta.

(3) V podrobné rozpravě hned potom zahájené ustanoví předseda, o kterých částech osnovy se má porada a hlasování konati společně nebo zvláště. O námitce proti tomu rozhodne se bez rozpravy pro stým hlasováním. (4) Ustanovení §§ 44 až 48 platí i pro rozpravu podrobnou.

(1) Druhé čtení (hlasování o celku) děje se nejdříve za 24 hodin po skončení čtení prvního.

(2) Při druhém čtení není rozpravy a navrhnouti lze jen odročení hlasování, vrácení výboru nebo opravu chyb jazykových, písma neb tisku a změny slohové, o nichž se však vůbec nehlasuje, souhlasí-li zpravodaj.

(3) Odporují-li si některá usnesení prvého čtení, lze též navrhnouti opravu.

(1) Jde-li o naléhavou osnovu vládní neb o iniciativní návrh vyžadující rychlého vyřízení, může navrhnouti vláda, předseda nebo dvě pětiny všech poslanců, aby věc taková jako pilná projednána byla jednáním zkráceným. Návrh takový jest dáti aspoň 24 hodin předem na pořad jednání.

(2) K odůvodnění pilnosti osnovy (návrhu) promluví pouze předseda neb jeden z navrhovatelů zkráceného jednání; nedohodnou-li se určí jej předseda. Sněmovna pak rozhodne bez další rozpravy. Zkrácené jednání řídí se těmito pravidly:

(3) Předseda přikáže v téže schůzi plena věc výboru, který za příslušný uzná a současně se usnese sněmovna k návrhu předsedovu bez rokování, prostým hlasováním, aby výbor v určité neprodlužitelné lhůtě podal o osnově (návrhu) zprávu.

(4) Výbor projedná osnovu (návrh) v nejbližších svých schůzích před ostatními předměty, o nichž jednání třebas i přeruší až do vyřízení pilné věci. Před zahájením rokování o věci pilné usnese se výbor bez rokování k návrhu předsedovu, neb některého člena, zda se má konati o věci pilné rozprava povšechná, v jaké části se rozvrhne rozprava podrobná, v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak nejdéle smí jednotlivý řečník mluviti.

(5) Jakmile uplynula lhůta výboru k podání zprávy daná (odst. 3) dá předseda sněmovny osnovu (návrh) na pořad jednáni nejbližší schůze, při čemž může rozpravu o věci v sněmovně právě projednávané až do vyřízení věci pilné přerušiti. Předseda může projednání věci pilné vyhraditi také zvláštním schůzím sněmovny, konaným souběžně se schůzemi, v nichž se projednávají jiné předměty jednání.

(6) Sněmovna projednává pilnou věc i tehdy, nepodal-li o ní výbor zprávy. V takovém případě jmenuje zpravodaje předseda sněmovny.

(7) Před zahájením prvého čtení usnese se sněmovna k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním, zda se má konati o věci pilné při prvém čtení rozprava povšechná, v jaké části se rozvrhne rozprava podrobná a v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak smí nejdéle jednotlivý řečník mluviti.

(8) Jakmile lhůty v odst. 4, 5 a 7 dané uplynou, přikročí se ve výboru, případně ve schůzi sněmovny bez odkladu k hlasování, byť i řečník měl býti v řeči přerušen.

(9) Jde-li o řádný státní rozpočet, nesmí býti lhůta podle odst. 3 výboru k projednání této pilné věci dána kratší, než 3 neděle a lhůta plenu sněmovny podle odst. 7 kratší, než 14 dnů. V uvedené době budiž konáno nejméně 10 schůzí výborových po 4 hodinách a nejméně 6 schůzí sněmovny po 6 hodinách.

(10) Při jednání zkráceném může býti druhé čtení provedeno i před uplynutím lhůty v § 54, odst. 1. uvedené.

(11) Návrh na zkrácené jednání lze učiniti, i když už výbor neb sněmovna o věci jedná.

(1) Sněmovna jest způsobilá usnášeti se zpravidla za přítomnosti aspoň třetiny všech poslanců a ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných (§ 32 úst. list.).

(2) Při rovnosti hlasů je návrh zamítnut.

(3) K usnesení o vypovědění války a ke změně ústavní listiny a jejích součástí je třeba třípětinové většiny všech poslanců (§ 33 úst. list.).

(4) Usnesení na obžalobu presidenta republiky, předsedy vlády a členů vlády může se státi toliko většinou dvou třetin za přítomnosti dvou třetin poslanců (§ 34 úst. list.).

(5) K usnesení o vyslovení nedůvěry vládě je třeba přítomnosti nadpoloviční většiny poslanců a nadpoloviční většiny hlasů (§ 75 úst. list.).

(6) Nedotčena jsou ustanovení §§ 44 a 48 úst. list.

(7) Předseda hlasuje jen při volbách, ale počítá se do počtu přítomných.

(1) Po skončené rozpravě ustanoví předseda pořad hlasování, hledě k tomu, by vyšel na jevo pravý názor většiny.

(2) Aby se hlasování zjednodušilo, může předseda vyvolati usnesení o některé otázce zásadní.

(3) Rovněž může předseda po skončené rozpravě odložiti hlasování o celku neb části na dobu neb schůzi pozdější a pokračovati zatím v jednání. O námitce proti tomu neb o návrhu některého poslance, aby znění nebo pořad otázek byl opraven anebo, aby otázka byla rozdělena, pokud s návrhem takovým předseda nesouhlasí, rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Hlasuje se pro návrh neb proti návrhu bez udání důvodů.

(2) Zpravidla se hlasuje zdvižením ruky nebo povstáním. Je-li výsledek prostého hlasování podle názoru předsedova anebo 50 poslanců pochybným, dá předseda, opakuje otázku, buď sečísti hlasy, nebo hlasovati podle jmen; oboje provede tajemník sněmovny nebo jeho zástupce se zapisovateli za dozoru předsedova.

(3) Hlasy jest sečísti i tehdy, nařídí-li to předseda anebo žádá-li toho aspoň 50 poslanců před hlasováním.

(4) Vyjde-li při hlasování na jevo, že není přítomna ani třetina poslanců, předseda přeruší nebo skončí schůzi.

(1) Podle jmen se hlasuje:

a) při druhém čtení v případech §u 44 odst. 1 a §u 48 úst. list.;

b) v případě §u 44 odst. 2 třetí věta a § 75 úst. list.; c) jinak jen z rozhodnutí předsedova.

(2) Hlasuje se podle jmen tak, že každý poslanec odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek obsahující jeho jméno a slovo »ano« nebo »ne«. Výsledek prohlásí předseda, avšak podrobný výčet jmen budiž uveden jen ve zprávě těsnopisecké (§ 74).

Volby a návrhy na jmenování.

(1) Jak volí sněmovna 16 členů a 16 náhradníků Stálého výboru Národního shromáždění, ustanovuje § 54 úst. list.; o způsobu volby rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(1) Volby nebo návrhy na jmenování dějí se zpravidla hlasovacími lístky prostou většinou hlasů. Lístky sčítají zapisovatelé.

(2) Není-li námitky, může se voliti zdvižením ruky nebo povstáním, vyjma volbu předsedy.

(1) Nedosáhne-li se při prvé volbě prosté většiny hlasů, koná se volba užší, do níz se pojme z těch, kdo při prvé volbě obdrželi poměrně nejvíce hlasů, dvakráte tolik jmen, kolik jich má býti voleno.

(2) Při rovnosti hlasů v prvé neb užší volbě rozhodne předseda losem, kdo se má dostati do volby užší nebo kdo je zvolen.

(1) K návrhu aspoň 21 poslance volí se výbory, podle zásady poměrného zastoupení.

(2) Při volbě podle zásady poměrného zastoupení odevzdají hlasovací lístky jen poslanci, kteří nejsou ani členy, ani (§ 16 druhá věta) hospitanty žádného klubu a kluboví předsedové nebo jejich zástupcové za všechny členy i hospitanty (§ 16 druhá věta) svého klubu, byť i členové (hospitanti) přítomni nebyli. Součet všech odevzdaných hlasů (kromě prázdných) dělí se počtem mandátů, které se mají obsaditi. Nejbližším celým číslem vyšším (číslem volebním) dělí se součet každé skupiny hlasovacích lístků v celém obsahu stejně znějících a přikáže se každé skupině tolik mandátů, kolikráte je volební číslo obsaženo v součtu a to v pořadí, jak kandidáti na hlasovacích lístcích jsou uvedeni. Jsou-li na hlasovacích lístcích napsáni kandidáti v různém pořadí rozhoduje o jejich pořadí většina hlasovacích lístků dotčené skupiny. Mandáty zbylé přidělí se skupinám vykazujícím při dělení číslem volebním největší zbytky. Jsou-li zbytky dělení u více skupin sobě rovny, rozhodne los. Byl-li by takto někdo zvolen dvakráte, prohlásí, za kterou skupinu mandát chce podržeti a skupině, ze které ubyl, přidělí se mandát další.

(3) Ubyl-li člen výboru, jmenuje zaň náhradníka předseda klubu (jeho zástupce), jehož byl členem neb (v případě § 16 druhá věta) hospitantem; nebyl-li členem (hospitantem ve smyslu druhé věty § 16) žádného klubu nebo, nejmenuje-li předseda (zástupce) klubu do lhůty předsedou sněmovny dané náhradníka, zvolí se náhradník podle §§ 61 a 62.

(1) Členu vlády jest dáti slovo na počátku neb na konci nebo podle uvážení předsedy i během schůze ku prohlášení, která nejsou v souvislosti s denním pořadem.

(1) K písemnému návrhu kteréhokoli poslance může se sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že o prohlášení jest zahájiti rozpravu ihned anebo v některé schůzi příští. Tuto rozpravu zakončiti jest hlasováním, schvaluje-li sněmovna prohlášení čili nic: sněmovna může se však usnésti, že hlasování odkládá.

(1) Sněmovna může vládě vysloviti nedůvěru.

(2) Návrh na vyslovení nedůvěry musí býti podepsán nejméně sto poslanci a přikáže se výboru iniciativnímu, který o něm podá zprávu nejdéle do osmi dnů. Iniciativní výbor projednává přikázaný mu návrh na vyslovení nedůvěry vládě meritorně podle ustanovení pro jiné výbory platných a podává zprávu sněmovně (§ 76 úst. list.).

(3) Vláda může podati v poslanecké sněmovně návrh na vyslovení důvěry. O návrhu tom se jedná, aniž byl přikázán výboru (§ 77 úst. list.).