Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pro plavbu a řízení československých lodí námořních, pro vyhýbání se a pomoc při úrazech, jakož i pro opatření bezpečnostní, pro užívání světel, signálův a vlajek, pro telegrafování a vůbec pro lodní službu platí, pokud nebude jinak ustanoveno, pravidla, jež byla platná v Rakousku. V platnosti zůstávají též pravidla mezinárodních úmluv přijatých hlavními státy námořními, tak zejména mezinárodní úmluvy ze dne 23. září 1910 o srážkách lodí, o pomoci a záchraně na moři, mezinárodní zdravotnické úmluvy pařížské ze dne 3. prosince 1903 a mezinárodní smlouvy radiotelegrafické ze dne 5. července 1912.

Plavebnímu úřadu, pokud se týče obchodnímu soudu (č. 2), přísluší stíhati tresty peněžitými:

1. až do jedné čtvrtiny obecné ceny lodi, o niž jde, toho, kdo bez lodního certifikátu nebo zatímního listu průvodního užívá vlajky československé bezprávně k mezinárodnímu označení námořní lodi;

2. až do 10.000 Kč toho, kdo učiní, ať úmyslně, ať zaviněním, nesprávný údaj v přihlášce, neb opomine ohlásiti změnu buď k úřadu plavebnímu nebo k obchodnímu soudu v Praze;

3. až do 10.000 Kč toho, kdo bezprávně překračuje meze plavební oblasti lodi přiznané, o niž jde.

Ustanovení těch užíti jest jen, pokud čin nespadá pod přísnější ustanovení trestní.

V případech vážných, zejména při opakování činův uvedených v § 37, jakož i při nedbání povinnosti plynoucích z vlajkového práva nebo z kapitánského patentu může plavební úřad vyslovit, a to také vedle trestů výše stanovených, i odnětí vlajkového práva (§ 9), pokud se týče kapitánského patentu.

Pokud zákon tento nemá ustanovení jest užíti, dříve než vydána budou ustanovení nová, norem námořního práva bývalého Rakouska, ať zákony, ať nařízeními vydaných, ať obyčejově právních, s vyloučením těch, jež se staly bezpředmětnými, pokud hledí výlučně k místním poměrům a zařízením mimo území republiky Československé. Zrušuje se zákon ze dne 7. května 1879 č. 65. ř. z., pokud se týče čl. XVI. uherských zákonů z roku 1879 o registrování námořních lodí obchodních i s prováděcími nařízeními. Ostatní zákony a nařízení pozbývají platnosti, pokud odporují tomuto zákonu.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři obchodu, veřejných prací, spravedlnosti a financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Podle zákona ze dne 28. října 1918, čís. 11 sb. z. a n. stal se právem československým také souhrn rakouských, pokud se týče uherských norem, upravujících poměry námořní plavby, tedy norem posavadního rakouského, resp. uherského práva námořního; samozřejmou výjimku uznati jest jen co do ustanovení, jež stala se bezpředmětnými pro náš stát, týkajíce se výlučně místních zařízení a poměrů mimo území našeho státu.

Mohly se ovšem vyskytnouti jisté pochybnosti o existenci práva námořního pro Československou republiku jako stát vnitrozemský. Až do války nevystoupila prakticky potřeba tohoto práva ve státech, nemajících mořského pobřeží, což svádělo k názoru, tu i tam v theorii hlásanému, že námořní vlajky příslušejí vlastně pouze státům pomořským. Zvýšený význam námořní plavby pro státní hospodářskou svébytnost byl však už před válkou podnětem, že se i v takových státech počalo uvažovati o účasti na této formě světové dopravy, a za války pocítily vnitrozemské státy krutě následky toho, že neměly vlastního obchodního loďstva, jež by samostatně pod vlastní vlajkou mohlo opatřovati potřeby dovozu a vývozu.

Mírová delegace čsl., ačkoliv byla přesvědčena, že právo námořní vlajky přísluší všem státům bez rozdílu, mají-li mořské pobřeží čili nic, přece jen vzhledem k nedostatku výslovných mezinárodních norem pokládala za oportunní, zajistiti státu našemu i výslovné uznání tohoto práva výrokem mírové konference. Při tom zjistila, že všechny čelné mocnosti spojené a přidružené jsou téhož názoru, že státní právo námořní vlajky je výronem státní suverenity a že předpokladem mezinárodněprávním pro existenci lodí pod určitou státní vlajkou je pouze existence domácího námořního práva a přistoupení k obecně uznávaným mezinárodním normám a zvyklostem na širém moři.

Protože však mohly býti pochybnosti o tom, zda také mocnosti ústřední přijímají tuto zásadu, vyplývající ze státní suverenity, a zda-li by v budoucnosti uznaly námořní vlajku a lodní papíry československé, žádala mírová delegace čsl., aby do mírových smluv byl pojat příslušný článek, zavazující ústřední státy k právnímu uznání těchto znaků státní příslušnosti (národnosti) lodí i tehdy, jde-li o státy vnitrozemské. To stalo se článkem 273 smlouvy Versaillské a ještě obecněji článkem 225 smlouvy St. Germainské i obdobnými články v ostatních mírových smlouvách. Tím, že mocnosti spojené a přidružené zavazují články těmito poražené státy k uznání této právní zásady, vyjadřují také, že ji samy obecně uznávají.

V důsledku tohoto právního nazírání veřejnosti mezinárodní a z naléhavých důvodů hospodářských vzchází našemu zákonodárství úkol připraviti právní půdu pro vlastní naši národní plavbu československou.

Nejlepší přípravou takovou byla by ovšem nová celková úprava námořního práva, a to tím spíše, že posavadní rakousko-uherské námořní právo, veřejné i soukromé, bylo z valné míry nejen zastaralé (z části platil v něm ještě Editto politico di navigazione mercantile z roku 1774, z části též normy francouzského Code de commerce, resp. italského jeho překladu, alespoň jako právo obyčejové), nýbrž také neucelené, postrádajíc jednotného zákonníka a poskytujíc obraz značné roztříštěnosti.

Arci je celková reforma taková úkolem, jenž nutně předpokládá, má-li zdárně býti vykonán, přípravu vyžadující doby delší. Je sice na snadě říditi se při tom vzory hotovými, a zajisté nám mohou cizí zákonodárství námořní býti pomůckou důležitou a cennou, avšak je potřebí též opatrnosti; zejména jest se vystříci prostého přejímání vzorů cizích, ježto úkol, jaký našemu zákonodárství nastává, jest rázu z valné míry zvláštního, úkol, pro jehož řešení není v cizích právech přiléhavého vzoru. Jdeť v našem případě o vytvoření námořního práva státu kontinentálního, jenž jest od moří jemu nejbližších vzdálen na sta kilometrů. Praha má býti přístavem rejstříkovým, resp. domovským pro lodi, jež z největší části (výjimky budou, ačli vůbec, velmi řídkými) v oblast její nikdy nevstoupí; na území našem mají míti půdu a právní středisko podniky, jejichž vlastní provoz díti se bude nutně z východisk, ležících výhradně v oblasti práv cizozemských.

Není pochyby, že po té stránce vzejdou a již také vzcházejí v našich poměrech potřeby a problémy nové, neupravené v posavadních právech námořních a vyžadující tudíž řešení zhusta značně odchylného, než jaké by vyplývalo prostě ze zákonodárství států majících vlastní litorále, států přímořských.

Avšak čím větším úkolem jest celkové vybudování čsl. práva námořního a čím více času vyžadovati bude, tím živěji hlásí se potřeba po přiměřené úpravě aspoň jednotlivých otázek námořního práva, veřejného i soukromého, úpravě to bezprostředně nutkavé, zejména s hlediska podnikavosti v oboru námořní plavby u nás již nyní se ozývající.

I nastává tudíž zákonodárci úkol bezodkladný poskytnouti pro čsl. námořní plavbu aspoň nejnutnější právní základy, t. j. úpravu aspoň těch institucí, bez nichžto se vlastní naše námořní plavba ani pro počátek nemůže obejíti, institucí, s jejichž úpravou posavadní nevystačujeme již pro nemožnost užíti jejího za změněných poměrů státních a územních.

Tak je tomu v popředí co do institucí práva vlajkového, jakož i lodního rejstříku námořního.

I odhodlala se vláda k vypracování osnovy zákona, jež snaží se otázky právě dotčené upraviti způsobem vyhovujícím potřebám specificky našim s nutným zřetelem arci k ustanovením mírových smluv, jakož i ke zkušenostem a poučením, jaké pro úpravu otázek těch vyplývají ze zákonodárství cizích, jakož i z doktriny a prakse námořního práva.

Mimo hlavní otázky výše dotčené (o právu vlajkovém a o lodním rejstříku námořním), které vyznačeny také v titulu osnovy, zahrnuje tato ještě některé otázky další, jejichž aspoň částečná úprava rovněž je žádoucí již při prvním tomto zákonodárném kroku v oboru práva námořního. Jsou to jednak ojedinělé dvě otázky týkající se zcizení námořní lodi, jednak normy o podmínkách způsobilosti pro službu lodní, jakož i ustanovení o zabezpečení podpory čsl. námořní plavby.

Patrno z toho, co právě uvedeno, že zákon, o nějž jde, jest jen skromný krok k celkové kodifikaci našeho námořního práva, arciť krok významný, protože první a do jisté míry pokusný, ježto jde z části o poměry, o jejichž utváření nemáme posud zkušenosti, nýbrž zbývá jen dohad pro budoucnost. Se zřetelem k tomu zůstaven také, pokud nešlo o věci zásadního rázu, poměrně široký dosah nařizovacímu právu vládnímu. Rámcovými těmito ustanoveními (srv. §§ 10, 18, posl. odst. 23., 27. - 29., 34.) má býti získána pružnost v bližší úpravě některých otázek zákonem zásadně rozhodnutých, a tím spolu možnost, jak rychlého vyhovění potřebám nově vzejdoucím, tak i snadné odpomoci nedostatkům, jež by se snad objevily při prvním provádění institucí našemu domácímu životu právnímu posud cizích.

Podle zásady uznávané nejen v největší části práv státních, nýbrž také ve styku mezinárodním platí loď na moři širém a s jistým omezením také ve vodách pobřežních za plovoucí územní součást státu, jehožto národnost má. Národnost tato řídí se určitými vztahy a skutečnostmi v osobě toho, kdo plavební podnik provozuje a osvědčuje se zevně, zejména ve styku mezinárodním, námořní vlajkou toho kterého státu.

Styk tento jest nezřídka příležitostí i podnětem k choulostivým kollisím, v nichž vážně mohou býti súčastněny důležité zájmy nejen soukromé, nýbrž i veřejné, a to majetkové i morální, zejména i cest a prestige státu, jehožto vlajku loď nese jakožto zevnější znak své národnosti a symbol státní své ochrany ve styku mezinárodním.

I patrno z toho, že nemůže býti státu lhostejno, kdo námořní vlajky jeho takto užívá, a že má vážný na tom zájem, by práva k tomu dostalo se jenom lodi vlastní jeho národnosti a jen takovému podnikateli plavby, který zasluhuje důvěry co do plnění povinností s právem vlajky spojených, co do zachovávání mezinárodních pravidel a zvyklostí a zejména co do šetření cti a prospěchu státu, jehož vlajku loď nese.

Tento zájem státu zabezpečuje se podle osnovy tím, že právo užívati čsl. vlajky námořní mají jen lodi námořní (určité minimální prostornosti) kvalifikující se podle zvláštního předpisu jejího jakožto československé (§ 1. odst. 3. a 4.), a také ty jen tenkráte, když byl jim vydán certifikát o přiznání vlajkového práva, pokud se týče prozatímní list průvodní dočasně ho zastupující (§ 6). Ti, kdož by užívali vlajky čsl. bez tohoto oprávnění, propadají trestu (§ 38).

Předpis tento neobmezuje se na lodi určené ku plavbě výdělkové, nýbrž zahrnuje i lodi používané k jiným účelům, jako vědeckým, sportovním, zábavním, pokud vykazují tonáž v § 1, odst. 2. vytčenou, resp. nařízením stanovenou; vždyť i při takových lodích vyžadují výše zmíněné zájmy státní stejného zabezpečení jako při lodích výdělkových.

K § 1, odst. 2. se poznamenává:

Rozeznávati jest prostornost a nosnost lodí.

Prostornost lodí posuzuje se podle velikosti jejich prostoru. Měření tohoto prostoru spočívá ve většině států na stejných základech, t. j. na anglickém systému (Moorson). Státy ujednávají mezi sebou smlouvy, podle kterých osvobozují od měření ty lodi, které byly již měřeny v druhém státě.

Rozeznává se hrubá (brutto) prostornost (gross tonnage) a ryzí (netto) prostornost (net tonnage).

Hrubá prostornost jest krychlový obsah všech lodních prostorů, udávaný obyčejně v rejstříkových britských tunách (1 registton = 100 krychl. stopám = 2.83 m³). Britská rejstříková tuna jest tedy míra prostorová. Ryzí prostornost vypočte se, odečtou-li se od hrubé prostornosti prostory, určené pro mužstvo, pro řízení lodi, pro vytahování kotvy, pro uschování map, kompasů a plachet, pro strojírny, kotelny a prostor pro uhlí až do určitého poměru.

Měření lodí podle prostornosti (rejstr. brit. tunami) má zejména význam veřejno-právní, neboť podle ryzí prostornosti vybírají se poplatky přístavní a průplavní. Soukromo-právní význam má měření podle prostornosti při uzavírání smluv dopravních, pro vlek lodí a často i pro ručení rejdařovo.

Podle úhrnné prostornosti lodí jistého státu posuzuje se také velikost jeho loďstva.

Předchozím je odůvodněno, proč v odst. 2. § 1 lodi posuzují se podle hrubé prostornosti, udané v rejstříkových brit. tunách. Při tom jest vzato za základ minimum 15 brit. rejstříkových tun, aby tak i menší plavidla mohla nabýti práva námořní vlajky československé.

Pokud se týče nosnosti lodí, sluší tu ještě uvésti:

Má-li se stanoviti skutečná váha, kterou loď unese, mluvíme o nosnosti lodi, a tuto vyjadřujeme tunami metrickými. Obsah vytlačené vody (výtlak, déplacement) rovná se, jak samozřejmo, obsahu ponořené části lodi; a jelikož 1 m³ (sladké) vody váží 1 tunu (1000 kg), plyne z kubatury ponořené části lodi zároveň její váha. Odečteme-li váhu vody vytlačené prázdnou lodí, od váhy vody, vytlačené lodí naloženou, obdržíme váhu nákladu, který loď nese - nosnost lodi (mrtvá váha, angl. Dend Weight, zkráceně D. W.).

Hrubá nosnost (kompletní mrtvá váha, angl. D. W. C.), vztahuje se na ono maximum, jež loď ve svém nitru může unésti. Když odečteme váhu palubních zásob aprovisačních, uhlí a vůbec každý náklad, za nějž se neplatí, obdržíme ryzí nosnost lodi, t. j. váhu obchodně-užitečného zboží.

K § 1, odst. 3. a 4. jest poznamenati:

V odst. 3. určuje se čsl. národnost lodi z osoby vlastníkovy, t. j. v zásadním souhlasu s posavadním právem rakousko-uherským (zákon o registrování lodí obchodních z r. 1879) a rovněž i s právy cizími, která vesměs v otázce té vycházejí od vlastníka. Odst. 4. hledí ku případům zvláštním, kde provozuje se plavební podnik nevlastníkem; tu se určuje čsl. národnost lodi z osoby provozovatele. Případy právě zmíněné budou zajisté jen mimořádné; osnova zabývá se jimi, zvláště hledíc k možnosti, že právě snad naši podnikatelé budou plavbu provozovati i cizozemskými loděmi. [Se zřetelem k odst. 5., § 1 přijdou tu v úvahu jen takové lodi cizozemské, které buď vůbec ještě nebyly registrovány, anebo byly z rejstříku cizozemského již vymazány.] na př. na základě dlouhodobého nájmu, ve kterýchžto případech by s hlediska pravidla, vysloveného v odst. 3., nebyla odůvodněna pro lodi takové národnost československá.

Aby také takovým lodím zabezpečena byla národnost čsl. s právem vlajkovým, pojat do osnovy předpis odst. 4. Arciť se jím ve případech opačných, kde by cizinci provozovali plavbu loďmi čsl. vlastníků, odnímá lodím těmto národnost čsl.; jsou to však zajisté případy, jež nelze v našich poměrech jako praktické očekávati.

Z čsl. národnosti lodi neplyne již o sobě právo provozovatele plavby užívati čsl. vlajky, nýbrž jen nárok na přiznání práva vlajkového, předpokládajíc, že splní se podmínky formální a že nebude u provozovatele překážek po stránce osobní. Avšak ani tímto přiznáním vlajkového práva se strany plavebního úřadu nezískává provozovatel již možnost výkonu práva toho, nýbrž teprve tím, že mu byla vydána úřadem plavebním zvláštní listina o národnosti jeho lodi a o právu vlajkovém, tak zv. lodní certifikát, udávající vztahy po stránce veřejno-právní pro loď, o niž jde, významné a určeny k tomu, by se jím loď ve plavebním styku legitimovala.

Soukromo-právní zájmy a účely zůstávají prozatím zcela mimo zřetel, jak při přiznání vlajkového práva, tak i při vyhotovení lodního certifikátu. Tím liší se certifikát tento od posavadního rakouského tak zv. rejstříkového listu, jakož i od lodního certifikátu podle německého zákona vlajkového z roku 1899, kteréžto listiny kombinují účel dvojí: veřejno- i soukromoprávní. Naproti tomu souhlasí náš certifikát významem svým na př. s francouzským acte de francisation a belgickou lettre de mer.

Podle osnovy jest to jistá instituce, jež sloužiti má důležitým, arciť zájmům soukromoprávním, a to zájmu jednak spolehlivější evidence, jednak bezpečnější základny pro nabývání soukromých práv, než jaká poskytuje se normami obecnými.

Institucí tou jest námořní rejstřík lodní vedený u obchodního soudu, jakož i rejstříkový list o zápisu tom.

Tím jsou na příště na oddělené základny po staveny dvě instituce posud sloučené, jednak totiž přiznání vlajkového práva se zápisem lodi v soupis u úřadu plavebního a lodním certifikátem sledující účel převážně veřejno-právní, jednak zápis ve veřejný lodní rejstřík s rejstříkovým listem, sloužící účelu evidence, zejména pro udělení úvěru, resp. účelu bezpečného nabývání zástavních práv k lodi zapsané, tedy účelu soukromo-právnímu.

Tato soustava dualistická vyhovuje také nejlépe povaze věci: O právu vlajkovém, resp. certifikátu bude dlužno rozhodovati s hlediska zcela jiného než prostě o zápisu lodi v rejstřík a vydání listu rejstříkového. O zápisu tom rozhodne soud dle toho, jsou-li tu materielní a formální podmínky, vytčené v zákoně, resp. v nařízení prováděcím, kdežto při rozhodnutí o právu vlajkovém jest hodnotiti súčastněné zájmy státní a důvěryhodnost žadatele, při čemž opatrnost jest tím více na místě, že stát náš nebude moci vykonávati vlastní dozor a policii námořní. I jest tudíž nutno již preventivně postupovati bedlivou úvahou ve směru tom, zda očekávati lze, že plněny nudou povinnosti z vlajkového práva plynoucí a nedojdou úhony súčastněné zájmy veřejné.

Avšak přes vyloženou právě zásadní různost jsou obě instituce ve vztahu korrelativity, ano v jistém smyslu se navzájem i podmiňují: jednak totiž nemůže do námořního rejstříku lodního u obchodního soudu zapsána býti loď jiná, než které již přiznáno bylo od plavebního úřadu právo vlajkové, a výkaz o přiznání tomto jest nutným dokladem přihlášky k rejstříku (§§ 6 a 17), jednak zase jest možnost vykonávati přiznané již právo vlajkové odložena až do vydání certifikátu; toto stane se však, podléhá-li loď zápisu do rejstříku lodního, teprve, když zápis ten byl proveden a provedení to na certifikátu vyznačeno (§ 6).

Korrelativnost tato zachována přes rozdělení obou institucí z důvodu toho, že je spravedlivo a slušno, aby majitelé lodi čsl., kteří si pro ně vymohli přiznání práva vlajkového, též účastnými byli výhod, jakých poskytuje lodní rejstřík, zejména pro získání úvěru. Pro lodi cizozemské zřetel tento odpadá a mohly by výhody takové de lege ferenda pro ně v úvahu přijíti, pakli vůbec, zajisté jen za podmínky plné vzájemnosti; pokud pak jde o lodi mající podmínky čsl. národnosti, jichžto majitelé nevymohli si však přiznání práva vlajkového, bude právě účast v dotčených výhodách vedle snahy o získání si státní naší ochrany ve styku mezinárodním, závažnou pohnutkou k ucházení se o právo vlajky československé.

Předpisy o jménu lodi souhlasí v zásadě s posavadním právem. Ustanovení o Praze jakožto přístavu rejstříkovém (domovském) je splnění premisse vytčené ve čl. 273. smlouvy Versailleské, resp. čl. 225. smlouvy St. Germainské. Uvedení obojího názvu "rejstříkový" a v závorce "domovský" souvisí s tím, že název první odpovídá názvu francouzského textu port ď enregistrement. resp. anglického textu port of registry; slovo "domovský" pak názvu českého officielního překladu.

Rozdíl, který se v německém zákonodárství (srv. § 6 zák. o vlajkovém právu z roku 1899, § 480 obchodního zákona německého) a také v doktrině činí mezi přístavem rejstříkovým a domovským (Registerhafen a Heimatshafen) v našem právu nebude praktickým. Za to přibývá nám pojem nový, s nímž bude dlužno operovati, totiž přístav, kde loď má svou plavebně-technickou základnu, a pro ten zvolila osnova název "přístav základní", jenž však zase různiti jest po případě od pravidelného přístavu výjezdního (§ 5. čís. 1).

A právě za tím účelem, aby si provozovatel plavebního podniku, jenž žádá o přiznání práva vlajkového, přesně uvědomil rozdíl těchto nově vyhraněných pojmů pro něho prakticky velmi důležitých, předpisuje se v § 5, čís. 1, aby žadatel udal také přístav rejstříkový (domovský), ačkoliv údaj takový jest se zřetelem k ustanovení § 12 vlastně zbytečný.

Pro nabývání vlastnictví k lodi platí normy všeobecné o věcech movitých a celkem lze říci, že se s normami těmi aspoň prozatím vystačí. Jenom v jednom směru hlásí se potřeba uznati odchylku k umožnění rychlého převodu lodi nebo jejího podílu. Tu doporučuje se totiž uvolniti podle vzoru § 474 něm. zák. obch. přechod vlastnictví upuštěním od všeobecného požadavku tradice. Význam předpisu toho oceňuje se v doktrině německé zejména v tom směru, že umožňuje se jím pro případ války rychlý převod lodi i vzdálené k záchraně její před nepřátelským zabráním.

K této odchylce stran podmínek pro přechod vlastnictví přidružuje se jako další speciální předpis v příčině zcizení lodi § 14, přejímající v podstatě ustanovení § 475 něm. zák. obchodního, jímž vyhovuje se potřebě nabyvatele, by dostalo se mu dokladu potřebného pro zápis nabytého vlastnictví v lodní rejstřík námořní.

Lodní rejstřík námořní vyhrazuje se v osnově lodím, určeným ku plavbě výdělkové. Co do námořních lodí ostatních, sloužících na příklad účelům vědeckým, sportovním, zábavním (jacht atd.), zůstavuje se vládě, aby nařízením ustanovila, pokud jim bude rejstřík přístupným. Vesměs jest však podmínkou pro zápis lodi v rejstřík její minimální prostornost, v § 15. vytčená.

Lodní rejstřík námořní sleduje účel nejprve chovati v patrnosti vztahy určité lodi se týkající, jichžto znalost může býti interesentům v soukromo-právním styku s loďařem důležita. Z důvodu toho stanoví zákon jeho veřejnost čili publicitu ve smyslu formálním (§§ 16, 18 poslední odstavec).

Rejstřík jest zařízen podle soustavy reálních folií; každé lodi dostane se zvláštní vložky, i různí se tudíž rejstřík ve směru tom podstatně od rejstříku obchodního. (Blíže o tom v knize pozemkové.) Do vkladby zapisují se - formální stránku zápisu i podmínky jejich upraví prováděcí nařízení - poměry a skutečnosti, jež slouží k individualisaci lodi, k utvoření si úsudku o její hodnotě, jakož i k informaci o hlavních jejích plavebních poměrech (§ 18, čís. 1), dále údaje o osobách a poměrech jejich vlastníků resp. provozovatelů plavby a právním poměru těchto k vlastníku lodi (§ 18, čís. 2 a 3), o právech státu vyhrazených (čís. 4), jakož i o věcných právech, na lodi v době zápisu váznoucích (§ 5). Zápis těchto vztahů a skutečností děje se k přihlášce radně doložené (§ 18. odst. 2. a čís. 3).

List rejstříkový, kterýž vydává soud žadateli o provedeném zápisu (§ 19), jest podobně prostředkem evidence o poměrech lodních v soukromém styku významných; zákon prohlašuje ho, aby zabezpečen byl účel tento také ve styku kapitána s interesenty, za povinnou listinu lodní.

Účinek značně důležitější než pouhé uvedení v patrnost přiznává osnova zápisům o jistých věcně-právních poměrech co do lodi zapsané. Děje se tak k opatření pevné základny pro úvěr loďaře, a to tím způsobem, že přijímají se tu, pokud jde o nabytí dobrovolného zástavního práva a ochranu nabyvatele, zásady práva immobilárního, že zavádí se tudíž, ačkoliv loď jest podle povahy své věcí movitou, tak zv. lodní hypoteka. Vůči posavadnímu právu jest to novota; zná ji však, arci v různém dosahu, většina práv cizozemských.

Účelu tomu slouží normy obsažené v § 21.: V nich uplatňuje se ve prospěch nabyvatelů zástavního práva rozsáhlým poměrně způsobem, v podstatě podle vzoru práva knihovního, zásada veřejnosti čili publicity materielní po stránce kladné i záporné.

Vedle úpravy této přijala osnova v § 22. podle vzoru práva francouzského a italského také další ještě pro právo naše novou instituci, totiž hypoteku na lodi ve stavbě jsoucí (navire en construction, nave in costruzione). Výhoda bezpečného nabytí zástavního práva podle zásad práva hypothekárního má poskytnuta býti stavebníku již za stavby lodi, kde potřeba kreditu již k vůli značným nákladům stavebním je na snadě. Evidenci o postupu stavby a nákladech stavebních důležité pro uvěřitele slouží ustanovení § 22., odst. 1. Zástavním právům na lodi ve stavbě propůjčuje se v § 22., odst. 2. týž účinek a kladou se pro jejich zřízení tytéž požadavky jako při zapsané lodi hotové, arci přičiňuje se jakožto podmínka již pro zápis zástavního práva předložení ověřeného průkazu o souhlasu stavitele (loděnice), u něhož loď jest ve stavbě.

Zápisy lodí ve stavbě, lodí to, při nichž vůbec ještě ani pro futuro nemusí splněny býti podmínky čsl. národnosti, vyžadují arciť již zevnějšího oddělení od vkladeb ostatních i vyhrazeno jest jim zvláštní oddělení rejstříku.

Z povahy věci plynou předpisy čl. 22., odst. 3. o individualisaci lodí jakožto předmětu hypothéky. Dojde-li později k zápisu vystavěné lodi v rejstřík, přenesou se zástavní práva zapsaná, a to z povinnosti úřadu ve vkladbu o lodi hotové.

Ustanovením o loďaři přijímá osnova z podobných důvodů, jak výše naznačeny k § 1., odst. 3. a 4. pojem posavadnímu právu i cizím zákonodárstvím běžný předpokládající vlastníkův provoz výdělkové plavby, klade však podle vzoru § 510. něm. zák. obch. v poměru k osobám třetím (a také k úřadům) loďaři na roveň i provozovatele nevlastníka; dopouští pak dále podobně jak to činí obchodní zákon německý, odpor vlastníkův vůči těm, kdo odvozují z použití lodi nároky jakožto lodní věřitelé, jen za podmínky, že provozovatel bezprávně použil lodi vlastníkovy, a že také věřitel byl nepoctivý. Jde tu totiž o ochranu těch, kdož nabyli proti provozovateli bona fide pohledávek, kteréž vůči loďaři (vlastníku lodi) zabezpečeny jsou privilegovaným zástavním právem na lodi, a to po většině již zákonným, v jednom případě (při lodní zápůjčce) i dobrovolným.

Ustanovení toto, rakouskému právu neznámé, doporučovalo se pojmouti již do tohoto zákona, ježto připraviti jest půdu právě u nás pro provoz podniku plavebního také i loďmi cizími.

Ve předpisech o lodní posádce snaží se osnova jednak vyhověti zájmům těch, kdo již před obratem na základě domácích předpisů nabyli ať kvalifikace formální, ať splnili aspoň podmínky k nim, jednak také umožniti, zejména pro případ nedostatku sil domácích, přijetí i cizích státních příslušníků podle uzavřených o tom smluv.

Veřejný zájem na výcviku domácích sil v námořní lodní plavbě jest podnětem pro ustanovení § 30 o povinném přijetí určitých, úřadem označených osob do služby lodní. Předchozí slyšení loďaře tu předepsané zjedná mu příležitost uvésti důvody, jež by snad v konkretním případě vadily přijetí takovému a domáhati se tím upuštění od zamyšlené disposice nebo pozměny její.

Vláda při tom s důrazem připomíná, že plavebnímu úřadu a jiným úřadům k tomu povolaným bude bedlivě hleděti k tomu, aby získáni byli pro čsl. lodní službu kvalifikovaní státní občané čsl. a připravil se tak kmen domácích osob způsobilých pro námořní lodní službu.

následují předpisy o plavebním úřadu, jehož kompetence upraví se zvláštním zákonem, o úředním cejchování lodí, dále ustanovení o podpoře námořní plavby, jichžto zařazení v zákon bude povzbuzením domácí podnikavosti, jakož i odkaz k posavadním hlavním předpisům pro plavbu lodí námořních, při čemž alespoň demonstrativním výpočtem zdůrazněn jest význam některých norem zvláště praktických.

obsahujícím ustanovení trestní, vytýká se jako delikt nejtěžší bezprávné používání čsl. vlajky námořní ve styku mezinárodním. Zde vydány jsou totiž, jak již výše v oddílu I. bylo uvedeno, i veřejné zájmy po případě vážné úhoně. Odnětí práva vlajkového podle § 38 jest buď samostatným, buď podružným trestním opatřením; citace § 9 svědčí, že úřad plavební zachovati se tu má stejně jako při odnětí práva toho z důvodů v § 9 dotčených.

Trestní ustanovení byla v této výši pojata do zákona proto, poněvadž čsl. republice nebude možno policii námořní vykonávati přímo.

O výkonu policie bude nepochybně nutno dohodnouti se s některou námořní mocností.

V platnosti zůstávají, pokud nebudou vydány předpisy nové, zejména také normy obyčejného práva námořního. Výslovného vytčení jest tu potřebí, poněvadž by na snadě byla pochybnost, zdali lze za normu dále trvající pokládati právní obyčej, kterému se nedostává - jak tomu jest v záležitostech námořních u nás počínajíc převratem - již zevnějšího podkladu pro skutečné jeho zachovávání.

V plném obsahu zrušují se, tedy i pokud by obsahově vedle tohoto zákona mohly obstáti, rakouské i uherské zákony a nařízení o registrování lodí námořních.

Navrhuje se, aby osnova přikázána byla výborům právnímu a technickému, aby o ní podaly zprávu ve lhůtě 5denní.